Učitelské Noviny, leden-červen 1960 (X/1-26)
1960-01-08 / No. 1
„PO CHLEBU JE VÝCHOVA PRVOU POTREBOU LIDU“ To bylo heslo velké kampaně francouzského lidu za laickou školu, která vyvrcholila v posledních týdnech před vánocemi. Francouzští komunisté stáli v čele všech těchto akci proti reakčním tendencím Debréovy vlády v oblasti školství a vzdělání. Po jejich boku byli‘řadoví členové jiných stran, vedle příslušníků pokrokové odborářské ústředny CGT bojovali za laickou školu členové jiných odborových organizací. Spolu s učiteli a studenty řekli své „ne“ příslušníci dělnické třídy, rolníci, inteligence. Největší veřejný projev se konal v Paříži, kde se shromáždilo přes 100 tisíc občanů, aby manifestovali za záaadu „laická škola je školou svobody“. Hlavním řečníkem byl předseda Národního výboru za laickou školu Le Cornec, který zdůraznil, že 15 let po skončení války straší ve francouzském životě znovu temný duch Vichy. Účastníci přijali rezoluci, v níž Slibují, že neustanou v boji za laickou školu až do úplného vítězství. Podobné manifestace se konaly 1 v četných jiných francouzských městech a účastnilo se jich celkem přes milión občanů. Přesto předložila vláda parlamentu návrh zákona, podle něhož mohou církevní školy prvého stupně na dobu devíti let (jež může být za jistých okolností prodloužena až na 17 let) uzavírat smlouvu se státem. Stát pak bude platit jejich učitele a slibuje dbát na tzv. kontrolu škol pomocí akademických úřadů. Tato kontrola bude ovšem, jak uznávají sami navrhovatelé zákona, velmi problematická. Po vypršení smlouvy se církevní školy stanou bud školami „konvenčními“, tj. přejdou pod kontrolu ministerstva školství, nebo zůstanou plně soukromými i dále, ale bez státních subvencí. Finančně znamená zákon desetimilardové státní podpory učitelům církevních škol a velkou dotaci všem soukromým školám. ! Ve všenárodní kampani podala Francouzské komunistická strana vlastní návrh školského zákona s těmito hlavními zásadami: — povinná školní docházka od 6 do 18 let, — zrušení školného, *— postavení celého školství výlučně na laickou a veřejnou základnu (tj. zestátnění nynějších soukromých škol), — organizování předškolní výchovy státem, — plné respektování sociáltií, náboženské a, rasové rovnoprávnosti ve škole. Přesto, že se většina francouzského lidu postavila za tento návrh, byl reakční školský zákon dne 24. prosince v Národním shromáždění schválen 427 hlasy proti 71. Potvrdila se skutečnost, na niž při celé kampani upozorňován: francouzští komunisté: že po nástupu osobní moci a přijeti podvodného volebního zákona není francouzský parlament s to mluvit za francouzský lid a vyjadřovat jeho vůlL Ale pokrokové síly Francie neskládají proto ruce v klíq, „Tyto,.smutné události,“ prohlásil poslanec Francouzské komunistické strany G. Gogniot, „jsou jen dočasné. Sjednotíme zase Všechny republikánské síly a přijde čas, kdy se školská politika Francie právě tak jako její celý život znovu dají cestou pokroku. Zase bude zavedena laická škola, učitelé zaujmou místo, které jim ve společnosti náleží, rozkvete věda. A tak se i všechny naděje francouzské kultury a výchovy upínají k opětovnému nastolení dempkracie v naší zemi. POTÍŽE KOLUMBIJSKÝCH STUDENTU Studenti z university v Cartageně, hlavním městě kolumbijského departementu Bolivar,stále bojují s místní oligarchií, která si chce z university udělat poslušný a co nejlevnější nástroj k ovládnutí myslí mladé generace. Studenti sí sice stávkou vydobyli uznání autonomie university a zvýšení finanční dotace, avšak cartagenská oligarchie se nesmířila s jejich vítězstvím Přistoupila dokonce k machinacím na parlamentní půdě, aby si zajistila kontrolu nad universitou. Cartagenským vládnoucím kruhům se podařilo v Kongresu prosadit, že jim byl přiznán „censurní hlas", který omezuje autonomii university. To však reakci ještě nestačilo a když -parlament departementu Bolivar projednával rozpočet na rok 1960, vynutila si sníženi položky na potřeby cartagenské university z dosavadních 1,544.190 pesos na 1,096,126 pesos. To tedy znamená, že eniversita v Cartageně bude mít v příštím roce k dispozici téměř o půl miliónu pesos méně než letos. V řadách universitních studentů se proti tomuto rozhodnutí zvedl veliký odpor. Studenti uspořádali protestní demostraci před parlamentem. Byli však, jak oznamuje kolumbijský list Voz de la Democracia, surově napadeni policii a vojskem, přičemž několik studentů bylo zraněno. Co zajímá naší mládež 1 V posledním školním týdnu před koncem roku 1959 jsme dali 368 žákům 10 vyšších tříd naší školy několik otázek a vybídli jsme žáky, aby na ně písemně odpověděli podle svého opravdového zájmu a přesvědčení. Odpovědi se odevzdávaly nepodepsané a žáci byli upozorněni, že se v odpovědích nemusí bát chyb. Jednou z našich otázek bylo, oo na každého žáka v minulém roce nejvíce zapůsobilo. Žáci na prvním místě uvádějí vypuštění sovětských kosmických raket a jednání N. S. Chruščova v USA o trvalý mír. Těchto odpovědí bylo 136. Teprve pak následovala rozptýlená sdělení podle různých zájmů žactva. Jiná naše otázka se týkala toho, o čem by se mládež chtěla nejvíce dovědět. A znovu byl největší zájem o lety na Měsíc, o život na planetách a ve vesmíru. To se Lhtělo dovědět 173 žáků. Jiní se zajímali 0 konstrukce raket, o sovětskou vědu a techniku, zda bude válka, jaký bude život za několik set let, za 20.000 let apod. Povahu veřejného zájmu mělo celkem 93 °/o žákovských otázek. Jen 7 % se zaměřilo na dotazy osobní povahy. Zvláště nás zajímala odpověd na otázku, co by si každý nejvíce přál. Byli jsme mile překvapeni, že na prvním místě bylo přání po míru. Bylo vyjádřeno rozmanitým způsobem ve 111 odpovědích. Další přáni byla spojena se sovětskými raketami. Ozvalo se také 33 odvážlivců, kteří jako své největší přání vyslovili, že by chtěli letět raketou na Měsíc nebo 1 na planety. Hlásili se chlapci i děvčata. Další žáci vyslovili touhu jet do SSSR (12), stát se opravdovými správnými lidmi, přejí si vybudování socialismu, odzbrojení, chtějí, aby se lidé měli všude tak dobře jako my. Těchto velikých přání ve prospěch všech lidí bylo vysloveno 161. Teprve ostatní přání byla spíše rázu osobního: vyhrát auto ve sběrové loterii (10), mít stálé zdraví (12), dostat pod stromeček kolo, lyže, stan, gumový člun, ale také jen „aby nám brzo zamrzl rybník“, „aby už v Kolíně zahájilo kino se širokým plátnem“ aj. Mnoho nám o mládeží povědí také odpovědi, čím se každý chce ve svém životě řídit. Zatímco jen ještě asi 10 % žactva vedle některých nerozhodných uvádí pro sebe jen osobité vzory budí ve svých rodičích, starších zkušených lidech aj., 87 % se již chce řídit obecně prospěšnými a platnými zásadami socialistické morálky, i když je to vyjádřeno velmi rozmanitě: Budu se řídit zákony naší republiky, správnou prací, chci pomáhat své drahé vlasti, chci se řídit vzornými pracovníky na závodě, vzorem soudruha presidenta, radami starších komunistů, podle národního hrdiny Julia Fučíka, Klementa Gottwalda, Z. Kosmoděmjanské, chci se řídit komunistickou stranou (35), řídit se podle SSSR (10), podle V. I. Lenina, řídit se učením Marxe a Engelse. I když je to jen dílčí pohled do názorů mládeže (a nejde nám zvláště o nějaká čísla ani o popisný soupis, neboť ještě lépe se o tom můžeme přesvědčovat v živém pozorování a ověřování stanovisek žactva), můžeme s důvěrou hledět na novou směnu našeho pracujícího lidu, neboť vyrůstá zdravě a je svým myšlením na správné cestě. ŘEHOŘ NÄHLOVSKÝ, zástupce ředitele 5. devítiletky v Kolíně REPRESÁLIE PROTI UClTELCM v GUATEMALE Rada guatemalských učitelů se dočkala v prosinci minulého roku nepříjemného překvapení. Ministerstvo školství se rozhodlo nedbat na jejich definitivu a vykázalo jim nové půso blště v odvetu za jejich účast v listopadové stávce, která byla vyhlášena na protest proti zatčení jednoho z vůdců guatemalského učitel štva. Jednotná fronta guatemalských učitelů vydala prohlášení, v němž odsuzuje svévolné přemísťování učitelů ministerstvem školství a zdů razňuje, že ministerstvo porušilo dohodu s učiteli, kterým při jednáni o ukončení listopadové stávky bylo slíbeno, že vládní orgány nepoužiji proti účastníkům stávky žádných represálií. záchytného dětského domova z Velkého Března, který se už dříve velmi ochotně účastnil našich schůzí SRPŠ. (O jedné z nich čtenáři Učitelských novin četli v kurzívce „Schůze na jednotřídce“ v č. 36.) Ukázalo se, že naši venkovští rodiče nejenže byli dobrými posluchači, ale po přednášce 1 velmi živě diskutovali o svých starostech i radostech s dětmi. Jeden otec např. říkal, že jeho dcerka špatně mluví a že se v noci probouzí a vyděšeně křičí. Slovo dalo slovo a hned při první návštěvě s. Srpa v Lípové jsme zašli do rodiny. Děvče pak bylo vyšetřeno a doporučeno na logopedické oddělení do Ostí n. Labem, její řeč se v poslední době hodně zlepšila. A proč měla noční děsy? Ukázalo se, že ji chlapci, za nepřítomnosti rodičů 'strašili čertem. 1 tato příčina byla po důkladném rozboru odstraněna. Podobných problémů bylo postupně vyřešeno několik. Po těchto zkušenostech jsme se dohodli, že * pravidelně jednou za měsíc bude v obci fungovat pedagogická poradna pro rodiče. Mohou do ní přijít rodiče s dětmi nebo sami a svěřit se se svými starostmi odborníkům. Začali jsme v listopadu a hned napoprvé bylo v poradně vyšetřeno šest dětí. Potvrdilo se nám, že rodiče mají o výchovu zájem a že ochotně přijímají nabídnutou pomoc. ^Přesto však zůstalo několik Jednotlivců, kteří se nezúčastní ani schůzí SRPS, ani nepřijdou do poradny, třebaže právě o těchto třech nebo čtyřech rodinách je známo, že to v nich všechno s výchovou zrovna „neklape“. Co dělat? Místo prosincové pedagogické poradny jsme se s. Srpem zašli do těchto rodin, na místě jsme probrali potíže školy s Jejích dětmi a pozvali je na večerní schůzi SRPŠ. A jaký byl výsledek? Večer přišli všichni, které jsme odpoledne navštívili. A tak i rodiče, kteří o práci svých dětí zpočátku‘velký zájem neměli, přece jen si cestičku do školy našli. Naše osvětová beseda a sdružení rodičů se však nespokojuje jen formou přednášek. Pořádají 1 taneční zábavy pro rodiče, svazáci spolu s pionýry organizují besedy k význačným událostem,'školní děti připravují besídky pro rodiče atd. Nezájem Veřejnosti o školu je tedy u nás prolomen a nyní se škola stává jedním ze středisek kulturního života v Lipové I okolních vesnicích. , St. Klepal, ředitel jednozřídky v Lípové X — č.l — strana 2 Pedagogická poradna na málotřídce V našem kraji Jsou v poslední době zřizovány pedagogické poradny pro rodiče, Pokusil jsem se s pomocí osvětové besedy a sdruženi rodičů a přátel školy zřídit poradnu' 1 na naší jednotřídce. Protože jsem si vědom, že jednotlivec sám nemůže na tuto práci stačit, obrátil jsem se na promovaného psychologa Sávu Srpa ze Více takových příležitostí !/j • ! ■ .{.I -•* A ŕ »»•>*/'' >».'*•.• v A* 74 4 Na začátku prosince obdrželi posluchači Pedagogického institutu v Jihlavě, kteří pocházejí ze žďárského okresu, pozvání na aktiv mladých učitelů, spojený s hospitacemi ve vyučovacích hodinách. Pozvání jsme s radostí přijali, A nelitovali jsme. Z hospitací jsme si vybrali matematiku v páté třídě a ruční práce ve třetí třídě. Měli jsme možnost uvidět několik druhů vyučovacích metod a zároveň jsme se přesvědčili o možnosti Jejich obměn i využití při vyučování. Zvláště se nám líbilo, jak učitelé osmiletky, ve Ždáře nad Sázavou dovedli spojit vyučováni se životem okresu a s praxí. Například soudružka učitelka Vítková v 5.b třídě volila velmi pěkné příklady ze života Zdasu, třídy apod., což zjevně podporovalo zájem i iniciativu dětí. Podobně tomu bylo i v ručních pracích, jichž jsme se též účastnili. / Hodnocení hospitací, které prováděli nejzkušenější učitelé okresu, soudruh inspektor V. Šacha a další účastníci hospitací, umožnilo nám ještě přesněji pochopit klady i některé nedostatky práce. Poznali jsme, že vyučovací hodina musí být dokonale promyšlená i připravená .a že tvůrčí přístup učitele k žákům je základem všech úspěchů i radosti z oráče. Viděli Jsme práci ve škole takovou, která nám, budoucím učitelům, hodně dává do života a z které se musíme těšit. Máme za to, že i ostatní pedagogické Instituty by s radostí uvítaly pozváni okresů pro ony posluchače, kteří na institutech studuji, znají okres i popřípadě některé školy, a že bude možné i do budoucna navázat účinnou spolupráci, která vzájemně obohatí náš rozhled 1 přípravu na krásné povoláni. Líbilo se nám na Zdársku a soudruhům učitelům, školskému odboru i pracovníkům OPS upřímně děkujeme za radostnou práci a vztah k nám. JAROSLAVA POPELOVÁ, posluchačka Pedagogického institutu v JlhlavS Zbytečná úskalí První klasifikační konference je snad ve všech třídách prubířským kamenem učitelova pedagogického taktu a jeho zkušeností, ale největší úskalí přece jen bývají v šestých třídách. I když si uvědomujeme obtíže žáků při přechodu z pátého do šestého ročníku, dochází často přes všechnu snahu nás učitelů, rodičů i dětí v prvním čtvrtletí ke značným výkyvům v hodnocení žáků. My učitelé se sice těchto pravidelných úkazů nelekáme tak jako rodiče, protože víme, že později se mnohé vyrovná, ale přesto hledáme cesty k nápravě. Na osmiletce v Palackého ulici v Přerově jsme uspořádali po první klasifikační konferenci besedu s učiteli těch obcí, odkud nám přicházejí žáci do šestých tříd. Vycházeli jsme přitom z přesvědčení, že venkovští soudruzi znají žáky nejen ze Školní práce, ale znají 1 rodinné poměry dětí, jejich přátele, zájmy a způsoby mimoškolní zábavy. Mohou nám proto osvětlit mnohou zajímavou stránku ze života žáků a dají nám nahlédnout 1 do „zákulisí“, kam učitel za první čtvrtletí ani při nejlepšl vůli nepronikne. Beseda byla neobyčejně zajímavá a vzešlo Z ní usnesení, že učitelé osmiletky navštíví qo nejdříve dvě obce, odkud přichází nejvíc nových žáků. Svolají tam dílčí schůze SRPŠ, pohovoří s rodiči a naváží s nimi užší spolupráci. Jsme přesvědčeni, že se tato schůzka projeví v prohloubeném individuálním přístupu k žákům a že tím prospějeme zejména dětém z rodin dělníků, rolníků a matek, jež pečují o více dětí. VERA SKÁCELOVÁ, učitelka osmiletky v Přerovů Pózu. redakce: Nepodceňujeme význam schůzky a souhlasíme se s. Skácelovou, že jde o užitečnou myšlenku, ale nebylí by lépe svolat tuto schůzku dříve než po čtvrtletní klasifikaci? Na mnoha osmiletkách a jedenáctlletkách mají dobrou tradici, že podmínky pro Individuální přístup k nově přicházejícím žákům zajlštují už v prvních dnech školního roku a nečekají, až se „ťýkyTy“ projeví na vysvědčení. Sovětské zemědělství I v Sovětském svazu ohlašují závody slavnostně splněni a překročeni svých výrobních úkolů a připravuji se na další. V letošhím roce se pracovníci v zemědělství řídí závažným dokumentem, usnesením plenárního zasedáni OV KSSŠ Ž 25. prosince 1959 o dalším rozvoji zemědělství, které se zaměřuje především na splnění úkolů sedmiletého plánu v zemědělství před stanovenou lhůtou. Z referátu předsedy rady ministrů N. S. Chruščova a z usnesení ÚV KSSS vyplývá pro sovětské zemědělství mnoho důležitých opatření, která se nutně odrazí i na sovětské škole. Vždyť jedním z hlavních zdrojů zvýšení zemědělské výroby je využití reserv kolchozů a sovchozů, další mechanizace zemědělství, která je hlavní podmínkou ke zvyšování produktivity práce a v neposlední řadě posilování kolchozů dalšími zkušenými kádry. V roce 1959 učinilo sovětské socialistické zemědělství velký krok kupředu. Sto devadesát dva milióny hektarů sklízeli letos sovětští kolchozníci a pracovníci sovchozů navíc oproti roku 1958, Rychlý vzestup v rostlinné výrobě podnítil i velké tempo rozvoje v živočišné výrobě, takže kolchozy a sovchozy nejenže letos zvýšily prodej masa, ale i značně rozšířily stavy užitkového skotu. K tomu přispělo vybavení kolchozů vlastními mechanizačními prostředky. Avšak Ještě ne všechny kolchozy a sovchozy se mohou pochlubit vynikajícími výsledky. V usnesení se uvádí, že často kolchozy a sovchozy i celé okresy, které spolu sousedí a mají stejné podmínky, vykazují podstatně rozdílné ukazatele v hektarových výnosech zeměděl před dalším rozvojem ských plodin, v užitkovosti v živočišné výrobě, ve spotřebě práce i ve vlastních nákladech výroby. Tyto skutečnosti vyžadují, aby zaostávající kolchozy byly posíleny zkušenými kvalifikovanými zemědělskými odborníky i organizátory, kteří by dovedli odhalit a využít rezérv v zemědělské výrobě a zavádět na slabých kolchozech do praxe -vědecké poznatky a nejlepší praktické zkušenosti. Sovětské zemědělství má velké rezervy v tzv. čistých úhorech, které bude třeba postupně převádět na úhory zelené, oseté luskovinoobilními směskami, které poskytují kvalitní pící a zvyšují úrodnost půdy. K zintenzívnění rostlinné výroby přispěje 1 nahrazení méně výnosných plodin výnosnějšími, to znamená pěstovat ve větším měřítku místo krmné řepy cukrovku (která poskytuje Z 1 ha takřka dvakrát tolik krmných jednotek), oves z velké části nahradit královnou ptcnln — kukuřicí atd. V rostlinné výrobě je mnoho možností, jak zvýšit výnosy zemědělských plodin. Je to především účelné hospodaření a hnojení statkovými hnojivý, qo nejrozšířenějšl výroba a používání kompostů, těžba minerálních hnojív z místních zdrojů, používání organickominerálnich hnojiv atd. Velká péče, kterou je třeba věnovat k zajišťování dostatečné krmné základny, se odraz! ve výrobě masa, mléka, vlny i vajec. Ke zvýšení výroby ve špatně prosperujících kolchozech přispěje i rozsáhlé zavádění komplexní mechanizace a zavádění dokonalejší techniky, např. nesených zemědělských strojů na traktoru, samochodných zemědělských strojů atd. Z ekonomického hlediska bude mít ve zvyšování zemědělské výroby velkou úlohu odměna za práci kolchozníků, kterou bude třeba účelně regulovat usneseními v každém jednotlivém kolchoze. Pracovní normy, hodnocení a odměňováni práce musí být i v kolchozech progresivní právě tak, jak je tomu v průmyslových závodech. „U nás se produktivita nezvyšuje Vyčerpáváním člověka,“ řekl s. Chruščov, „nýbrž lepším využíváním stro]ů, zručností, lepší organizací práce. Jsme hrdi na to, že na místo starých kádrů nastupují mladé energické kádry, ktará ukazují divý pracovního hrdinství.“ A na ty mladé čekají v sovětských kolchozech i v našich JZD velké úkoly — ovládnout moderní technologii rostlinné a živočišné výroby a uvádět ji v život na kolchozních a na družstevních polích a ve stájích, naučit se obsluhovat nové stroje, bez nichž není myslitelný vzestup produktivity práce v zemědělství, a být nadšeným propagátorem zaváděni nové techniky do zemědělských závodů. Dnešní socialistické zemědělství nevystačí s „odborníky“, kteří mají povrchní znalosti zemědělství od babiček a dědečků, nevystačí do budoucna naprosto s těmi, kteří sice umějí vzít motyku do ruky, ale z volantu traktoru mají strach. Moderní zemědělská výroba potřebuje a bude do budoucna potřebovat pracovníky s právě tak vysokou kvalifikaci jako průmyslová odvětví, zemědělství se nesmí stát povoláním pouze pro ty žáky, kteří se jinam nedostali. Aby bylo možno do budoucna zajistit pro zemědělství dostatek vysoce kvalifikovaných odborníků, Je třeba již nyní u žáků všeobecně vzdělávacích škol probouzet zájem o zemědělskou výrobu, ukazovat její perspektivy, podněcovat jejich zájem 6 mechanizaci zemědělství 1 o uplatňování vědeckých poznatků v zemědělské praxi. -hn