Učitelské Noviny, leden-červen 1968 (XVIII/1-26)
1968-05-16 / No. 20
číslo 20 dne 16. V. 1968 ročník XVIII Z OBSAHU: Návrh nové struktury svazu (str. 6) Z návštěvy u východních hranic" dokončení (str. 8) Zkrácení pracovní doby i učitelům (str. 2) Problémy mateřských škol (str. 4) Důsledně myslet a jednat (str. 5) UN: Uvědomujeme si rozdílnost pedagogické vědy a filosofie, ale přesto si myslíme, že je možné klást otázku, proč se pedagogika opožďovala za vývojem jiných společenských věd, např. za filosofií, jejíž někteří představitelé publikovali myšlenkově pronikavá díla. PALOUŠ: Mám dojem, že pedagogika nevyužila nástupu věd, které byly dříve diskriminovány a které se znovu objevují, jako je sociologie, kybernetika, či byly logie. deformovány, jako např. psychoDomnívám se, že to bylo způsobeno velice složitým kádrovým manipulováním právě v pedagogice samotné. Že panoval politický nepotismus osobností, že se prostě na významné funkce, které rozhodovaly o pedagogice jako vědě a které reprezentovaly pedagogiku jako vědu, dosazovali Íl- Á, dé, kteří neměli takovou pedagogickou erudici a takovou pedagogickou kvalifikaci, která by je k tomu opravňovala. Mám dojem, že toto nebezpečí dokonce platí i pro dnešní dny. Vím to z konkrétních případů. Existují různé tlaky na to, aby ten nebo onen dostal docentúru, nebo ten či onen dostal kandidaturu nebo dokonge profesuru a přitom o tomto člověku není známo, co vlastně v pedagogické vědě udělal. Místa se obsazovala na záklqdě pedagogicky cizorodých rozhodnutí. Bylo to třeba školské1» oddělení ústředního výboru komunistické strany, které rozhodovalo o těchto věcech daleko více, než rozhodovala pedagogická veřejností. SKALKOVÁ: Domnívám se, že to, o čem hovoří soudruh Palouš, je jen jedna stránka věci. Podívejme se však na tuto otázku z hlediska společenského postavení pedagogické vědy a v rámci ostatních společenských věd. Pedagogika předmětem svého zkoumání velmi expo je-* nována a vždycky byla chápána a hod nocená v souvislosti s velmi exponc ; vánými otázkami školské politiky. Pro to ten tlak minulého obodobí ji zasáh pravděpodobně hlouběji než některt ostatní společenské vědy. Skutečně se stala okrasou a prostředkem zdůvodňování školsko-politických rozhodnutí. Například tvrzení o zaostávání pedagogické vědy bylo často vedeno z pozic, které právě vyžadovaly, aby byla ještě aktivnější ozdobou školské politiky. Tato paušalizující tvrzení „o zaostávání“ pedagogické vědy degradují řadu základních problémů a vedou k jistým deformacím v pohledu na pedagogickou vědu. Například se přehlíží současná světová úroveň pedagogické vědy a současná historie rozvoje této vědy u nás. Přehlíží se, že předmětem pedagogiky jsou jevy nesmírně složité. Čili konkrétní situace pedagogické vědy se tímto klišé o zaostávání spíše zastírala a bohužel stav takového neanalytického paušálního přístupu k pedagogice trvá. Z druhé strany nutno říci, že si naše pedagogika nerozvinula svůj vlastní vnitřní vědecký kriticismus. Proto přešlapuje na místě. V současné době vlastně ještě zaujímá obranářskou pozoci, což vyplývá např. i z nízké kvalifikovanosti kádrů. Obřanářská pozice uvnitř vlastní vědy ovšem znamená degeneraci nebo ničení vědy samé z vnitřních pozic. PALOUŠ: Bohužel však tady nebyla fjedagogická osobnost, která by toto dokázala alespoň konstatovat. Tou osobnosti mohl být např. O. Chlup, o jehož veaecké erudci nebylo nejmenší pochybností; ale ani ten nedokázal, přestože měl pozici v pedagogické vědě dost pevnou, postavit se proti všem nenáležitým vlivům, nedokázal zaštítit ubránit pedagogickou vědu před degraa dací na jednu z politických služebností. FENCL: Osobnosti byly, a to, že mlčely, mělo své důvody. Musely mlčet. Hovoří-li prof. Příhoda o době pedagogického temna, musíme mu dát za pravdu, poněvadž jsem bohužel tuto éru zažil na vysokých školách a vím, jak se pedagogika na vysokých školách přednášela. Mám dojem, že i činnost výzkumných ústavů, ministerstva možná souvisí s autoritativním centralistickým principem výstavby a řízení celé vědecké oblasti. Vezměme takovou důležitou otázku, jako je další vzdělávání učitelů. Jeho obsah se dělá bez jejich účasti. ALTMAN: Těžce neseme podceňování pedagogiky na některých vysokých školách. Existují některé fakulty, které pedagogickou vědu nebo i didaktiku * jednotlivých předmětů velmi vážně podceňují. Dobrý učitel nemůže být jen vynikající odborník. To je starý názor, který byl kdysi prosazován na přírodovědných i filosofických fakultách, a je to názor dnes už neudržitelný. Učitelská příprava musí mít právě obě stránky, kvalitní přípravu odbornou a také vynikající přípravu didaktickou, pedagogickou a psychologickou. SINGULE: Jednou jsěfn byl postaven před situaci, že jsem měl přednášet učitelům a bylo mi řečeno, že mohu mluvit, o čem chci. Byl jsem ve velkých rozpacích, když jsem uvažoval, o čem bych jim měl říci. Uvědomil jsem si obecnou situaci, že masa učitelů byla strašně deformována ve svých právech ke stanoviskům, ve svém postavení na škole, kde mají být hospodáři na svém pracovišti. Podívejme se jen na rozvoj pedagogických časopisů. Časopisy teoretické takřka zanikly, ale rozbujely se časopisy metodické, poněvadž nebylo tak nebezpečné přemýšlet o nejpodrobnějších věcech pedagogické práce, to se nedotýkalo politických problémů. Učitelstvo se stalo prostě masou, která neměla právo promluvit do západních Školských ótázek. A tak je to iké nezajímalo. Když jsem tedy měl ložnost vybrat si téma, o kterém bych ovořil, uvědomil jsem si, že v každém řípadě, ať budu hovořit o čemkoli, čitele jenom rozruším. Když budu mlut o zásadních otázkách, řeknou, nač im to povídá, když v těch věcech 'jijsme vůbec kompetentní a nemůžeme nich rozhodovat. Kdybych hovořil tázkách didaktických a rozebíral ně- > ré novější nároky na rozvíjení di- c tické práce, tak mi zas řeknou, že k omu nemají podmínky. Skutečně tu b\ i a je někdy situace, že mnohé i to dc ře míněné, co jsme vytvořili a s čím jsi e chtěli před učitele předstoupit, se pru ně stalo v daných podmínkách neužitečné a tudíž i nezajímavé, nepřijatelné. Pedagogika je proti jiným společenským vědám, např. sociologii a filosofii, v jiné pozici, protože je mnohem konkrétnější disciplínou. Kdybychom vytvořili nějakou hierarchii věd, mohli bychom ji zařadit až do přízemí, pokud jde o obecnost. Proto se také na ni samozřejmě žádalo užší sepětí s praxí. Přitom se pedagogika stala skutečně pouhou parádou. Měla oparádit různé požadavky direktivní školské správy, která na ní chtěla okamžitá stanoviska. Přitom se na druhé straně nedala pedagogické vědě příležitost, aby se mohla rozvíjet. Pedagogická obec se rozpadla na dvě skupiny, na lidi, kteří byli tímto stavem znechuceni a odmítali dát odpověď, která není podložena /Dokončeni na str. 3J 4 Jelikož jsem téměř na konci se svými stílami, obracím se na vás s následující prosbou. Od roku 1951 bydlíme společně s rodiči manželky. Po'celou tuto dobu jsme se snažili vyřešit bytovou otázku. Jelikož družstevní výstavba u nás v Leiovicích se stále odkládá, uvažovali jsme mimo jiné o tom, že přejdeme jinam nebo do jiného zaměstnání, abychom získali byt. Pak jsme koupili od n. p. Tylex rodinný domek, ale obývá me tam jen jednu místnost, ve které spíme s dvěma dětmi, ostatní místnosti jsou společné s nájemníkem . . . J. N., učitel ZDŠ, Letovice Manželka i já jsme oba učitelé, a vzhledem ke své neudržitelné bytové situací chceme stavět rodinný domek Je známo, že stavebník rodinného domku může obdržet nenávratně stabilizační půjčku od svého závodu a bezúročnou návratnou půjčku od svého závodního výboru ROH. V prvním případě jsme však marně hledali informace na KNV v Hradci Králové, v druhém jsme zjistili, že majetek naší organizace ROH činí asi 3 tisíce korun, z čehož lze půjčku stěží poskytnout. Informace na obvodní odborové radě v Pardubicích byly bezvýsledné ... Z. Z., Pardubice Bydlím ve škole přes 100 let staré. Loni se uskutečnila generální oprava celé školní budovy včetně bytu, který byl pak zařazen do druhé kategorie a vyměřen nový nájem. Myslím však, že není spravedlivé, abych jako vesnický učitel platil právě tolik, jako třeba rodina bydlící ve stejném bytě v Praze. Bydlím na vesnici, které nemá ani 600 obyvatel, moje děti dojíždějí do školy, manželka do práce, kromě toho samozřejmě platím otop, elektřinu atd. ... M. B., Rohozná To jsou úryvky z dopisů, jaké dostáváme do redakce od učitelů, jejichž bytová situace není nikterak růžová. A takových učitelských rodin je mnoho. Proto se také ústřední výbor odborového svazu otázkou bydlení učitelů intenzívně zabývá. Úsilí o zásadní vyřešení bytových podmínek zařadil svaz do svého pracovního programu již v roce 1966. Na ministerstvu školství byli však odboroví pracovníci odkazováni stále jen na dosavadní bytové předpisy a na pomoc národních výborů. V polovině loňského roku uskutečnilo předsednictvo svazu rozbor současného stavu bydlení učitelů a na jeho základě byl dohodnut další postup. Společná pracovní skupina ministerstva, ústřední . rady odborů a svazu zpracovala návrh na řešení, který má být předložen vládě. Nyní předsednictvo ÜVOS vzneslo požadavek, aby tento návrh byl předložen vládě urychleně. V tomto dokumentu se navrhují tato zásadní opatření: 1. UČITELSKÉ BYTY PŘI NOVOSTAVBÁCH ŠKOLNÍCH BUDOV: a) při málotřídních školách do tří tříd jeden byt o 2 pokojích a kuchyni, ‘pokud by školy tohoto druhu zůstaly v síti a výjimečně se stavěly; b) při málotřídních školách o 4—5 třídách jeden byt o dvou pokojích a kuchyni a jednu svobodárnu; u škol v těchto místech není zpravidla třeba ve škole počítat se služebním bytem pro školníka vzhledem k tomu, že tuto práci většinou konají místní obyvatelé bydlící ve vlastních rodinných domcích; c) při úplných základních devítiletých školách s 1.—9. ročníkem ve větších, resp. spádových obcích, při učňov ských školách a zemědělských od horných učilištích kromě služebního bytu školníka stavět byty pro učitele; do počtu 9 učeben jeden byt o dvou pokojích a kuchyni a 2 svobodárny, d) při větším počtu učeben dva byty o dvou pokojích a kuchyni a 3 svobodárny. Ve městě, kupř. v pohraničí, nebo u školy II. cyklu (včetně učňovských škol a zemědělských odborných učilišť), kdo by se to se zřetelem k místní bytové situaci učitelů jevilo potřebné, lze postupovat obdobně. 2. ADAPTACE BUDOV RUŠENÝCH ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENI Ve školním roce 1964—65 bylo v CSSR celkem 11 585 ZDŠ, z toho bylo ZDŠ s 1.—9. ročníkem 3634, tj. 31,4 proč., ZDŠ s 1.—5. ročníkem 7951, tj. 68,8 proč. Z těchto ukazatelů počtu škol je patrno, že více než dvě třetiny základních devítiletých škol jsou školy jen s 1.—5. ročníkem, tedy škol vesměs v malých obcích a obcích patřících do okruhu, některé spádové obce. Síť těchto málotřídních škol je v celém státě velmi hustá, neplánovitě rozmístěná, neefektivní a neekonomická, a bude proto ve smyslu vládního usnesení č. 522 1985 o perspektivní přestavbě organizace sítě základních devítiletých škol se zřea k telem ke školám vesnickým přikročeno postupné redukci některých těchto škol. Těchto budov je žádoucí využít k zřízení bytů pro učitele nebo vychovatele, a to podle polohy míst buď pro učitele v činné službě, nebo učitelské důchodce. Finanční prostředky potřebné k provedení nutných stavebních adaptací je třeba zajistit z rozpočtů národních výborů. 3. VÝSTAVBA PODNIKOVÝCH BYTU V místech, kde je bytová situace učitelů mimořádně napjatá a nelze ji uspokojivě řešit jiným způsobem, bude nutno přikročit k výstavbě podnikových bytů pro učitele z prostředků státního rozpočtu. Vzhledem k tomu. že tuto výstavbu je třeba zabezpečovat diferencovaně podle potřeb v jednotlivých okresech a krajích, jeví se jako nejvhodnější forma jejího zajištění přidělování investičních prostředků pro tento účel národním výborům. Tohoto způsobu by bylo možno využít postupně podle finančních možností i stavební kapacity. Při realizaci této formy bytové výstavby se mohou národní výbory napojovat na výstavbu prováděnou podniky. 4. PODPORA INDIVIDUÁLNÍ VÝSTAVBY RODINNÝCH DOMKO A ÚČASTI V DRUŽSTEVNÍ BYTOVÉ VÝSTAVBĚ K řešení bytového problému učitelů ve venkovských obcích by podstatně přispělo použití obdobné formy, jaká platí pro pracující v zemědělské prvnvý-IDokončení na str, 51 Z mítinku pražské mládeže na Staroméstském náměstí Snímky na první a třetí straně jd Milana Babince V rozhovoru se soudruhem Císařem, který byl publikován ve 12. čísle UN, padla •lova o tom, že naše pedagogická věda zaostává. Za jistou dobu se ozvali funkcionáři Cs. pedagogické společnosti, že by se k této věci rádi vyjádřili v novinách. Po obtížném hledání termínu — lidé, jimž dneska o něco jde, jsou dlouho předem zadáni — se v redakci sešli tito pedagogičtí vědečtí pracovníci: doc. dr. Jarmila SKALKOVÁ, doc. dr. Radim PALOUŠ, dr. Jiří KYRÁŠEK, dne. dr. Vlastimil PARÍZEK, Antonín ALTMAN, odb. asistent, dr. Ivo FENCL, doc. dr. František SINGULE a Bohuslav OTOMANSKY. Beseda o pedagogické vědě měla vlastně několik začátků, než se plně diskusně a polemicky rozběhla. Soudružka Skalková považovala za potřebné říci pár slov o Čs. pedagogické společnosti, která vznikla „jako platforma pro širokou výměnu názorů, pro konfrontaci domácí i zahraniční vědy, která se však vždy nesetkávala s příznivým ovzduším . . . Protože naléhavé problémy školské politiky byly v minulosti řešeny bez náležitého vědeckého podkladu, a tedy s mnoha omyly, Je zcela nezbytná důkladná vědecká expertíza při závažném školsko-politickém rozhodování. Přitom ovšem bude třeba znovu komplexně posoudit podmínky vědecké práce, účelnost jejího organizačního zabezpečení, materiální předpoklady i kvalitu kádrů. Plná realizace společenské funkce pedagogické vědy, jež jí právem náleží, nemůže být ovšem dána ani darována. Pedagogická věda si ji musí vybojovat — a to především výsledky své práce. Prestiž získá pouze kvalitní činností všech vědeckých a odborných pracovníků v pedagogice. ke krizi pedagogické vědy 4 IliCITELSKÉ NOVINY JAK DÁL S BYTY PRO UČITELE? X