Učitelské Noviny, leden-červen 1968 (XVIII/1-26)

1968-05-16 / No. 20

číslo 20 dne 16. V. 1968 ročník XVIII Z OBSAHU: Návrh nové struktury sva­zu (str. 6) Z návštěvy u východních hranic" dokončení (str. 8) Zkrácení pracovní doby i učitelům (str. 2) Problémy mateřských škol (str. 4) Důsledně myslet a jednat (str. 5) UN: Uvědomujeme si rozdíl­nost pedagogické vědy a filo­sofie, ale přesto si myslíme, že je možné klást otázku, proč se pedagogika opožďovala za vývojem jiných společenských věd, např. za filosofií, jejíž ně­kteří představitelé publikovali myšlenkově pronikavá díla. PALOUŠ: Mám dojem, že pedagogika nevyužila nástupu věd, které byly dříve diskriminovány a které se znovu obje­vují, jako je sociologie, kybernetika, či byly logie. deformovány, jako např. psycho­Domnívám se, že to bylo způ­sobeno velice složitým kádrovým ma­nipulováním právě v pedagogice samot­né. Že panoval politický nepotismus osobností, že se prostě na významné funkce, které rozhodovaly o pedagogi­ce jako vědě a které reprezentovaly pedagogiku jako vědu, dosazovali Íl- Á, dé, kteří neměli takovou pedagogickou erudici a takovou pedagogickou kvalifi­kaci, která by je k tomu opravňovala. Mám dojem, že toto nebezpečí dokon­ce platí i pro dnešní dny. Vím to z konkrétních případů. Existují různé tlaky na to, aby ten nebo onen dostal docentúru, nebo ten či onen dostal kandidaturu nebo dokonge profesuru a přitom o tomto člověku není známo, co vlastně v pedagogické vědě udělal. Mís­ta se obsazovala na záklqdě pedago­gicky cizorodých rozhodnutí. Bylo to třeba školské1» oddělení ústředního vý­boru komunistické strany, které rozho­dovalo o těchto věcech daleko více, než rozhodovala pedagogická veřejností. SKALKOVÁ: Domnívám se, že to, o čem hovoří soudruh Palouš, je jen jedna stránka věci. Podívejme se však na tuto otázku z hlediska společenského posta­vení pedagogické vědy a v rámci ostat­ních společenských věd. Pedagogika předmětem svého zkoumání velmi expo je-* nována a vždycky byla chápána a hod nocená v souvislosti s velmi exponc ; vánými otázkami školské politiky. Pro to ten tlak minulého obodobí ji zasáh pravděpodobně hlouběji než některt ostatní společenské vědy. Skutečně se stala okrasou a prostředkem zdůvod­ňování školsko-politických rozhodnutí. Například tvrzení o zaostávání pedago­gické vědy bylo často vedeno z pozic, které právě vyžadovaly, aby byla ještě aktivnější ozdobou školské politiky. Ta­to paušalizující tvrzení „o zaostávání“ pedagogické vědy degradují řadu zá­kladních problémů a vedou k jistým deformacím v pohledu na pedagogickou vědu. Například se přehlíží současná světová úroveň pedagogické vědy a současná historie rozvoje této vědy u nás. Přehlíží se, že předmětem peda­gogiky jsou jevy nesmírně složité. Čili konkrétní situace pedagogické vědy se tímto klišé o zaostávání spíše zastí­rala a bohužel stav takového neanaly­­tického paušálního přístupu k pedago­gice trvá. Z druhé strany nutno říci, že si naše pedagogika nerozvinula svůj vlastní vnitřní vědecký kriticismus. Pro­to přešlapuje na místě. V současné době vlastně ještě zaujímá obranář­­skou pozoci, což vyplývá např. i z níz­ké kvalifikovanosti kádrů. Obřanářská pozice uvnitř vlastní vědy ovšem zna­mená degeneraci nebo ničení vědy sa­mé z vnitřních pozic. PALOUŠ: Bohužel však tady nebyla fjedagogická osobnost, která by toto do­kázala alespoň konstatovat. Tou osob­nosti mohl být např. O. Chlup, o jehož veaecké erudci nebylo nejmenší pochyb­ností; ale ani ten nedokázal, přestože měl pozici v pedagogické vědě dost pevnou, postavit se proti všem nená­ležitým vlivům, nedokázal zaštítit ubránit pedagogickou vědu před degra­a dací na jednu z politických služebností. FENCL: Osobnosti byly, a to, že mlče­ly, mělo své důvody. Musely mlčet. Ho­­voří-li prof. Příhoda o době pedagogic­kého temna, musíme mu dát za pravdu, poněvadž jsem bohužel tuto éru zažil na vysokých školách a vím, jak se pe­dagogika na vysokých školách předná­šela. Mám dojem, že i činnost výzkum­ných ústavů, ministerstva možná sou­visí s autoritativním centralistickým principem výstavby a řízení celé vědec­ké oblasti. Vezměme takovou důležitou otázku, jako je další vzdělávání učitelů. Jeho obsah se dělá bez jejich účasti. ALTMAN: Těžce neseme podceňování pedagogiky na některých vysokých ško­lách. Existují některé fakulty, které pedagogickou vědu nebo i didaktiku * jednotlivých předmětů velmi vážně pod­ceňují. Dobrý učitel nemůže být jen vynikající odborník. To je starý názor, který byl kdysi prosazován na přírodo­vědných i filosofických fakultách, a je to názor dnes už neudržitelný. Učitel­ská příprava musí mít právě obě strán­ky, kvalitní přípravu odbornou a také vynikající přípravu didaktickou, peda­gogickou a psychologickou. SINGULE: Jednou jsěfn byl postaven před situaci, že jsem měl přednášet učitelům a bylo mi řečeno, že mohu mluvit, o čem chci. Byl jsem ve vel­kých rozpacích, když jsem uvažoval, o čem bych jim měl říci. Uvědomil jsem si obecnou situaci, že masa učitelů by­la strašně deformována ve svých prá­vech ke stanoviskům, ve svém postavení na škole, kde mají být hospodáři na svém pracovišti. Podívejme se jen na rozvoj pedagogických časopisů. Časopi­sy teoretické takřka zanikly, ale roz­­bujely se časopisy metodické, poněvadž nebylo tak nebezpečné přemýšlet o nej­podrobnějších věcech pedagogické prá­ce, to se nedotýkalo politických problé­mů. Učitelstvo se stalo prostě masou, která neměla právo promluvit do zá­padních Školských ótázek. A tak je to iké nezajímalo. Když jsem tedy měl ložnost vybrat si téma, o kterém bych ovořil, uvědomil jsem si, že v každém řípadě, ať budu hovořit o čemkoli, čitele jenom rozruším. Když budu mlu­­t o zásadních otázkách, řeknou, nač im to povídá, když v těch věcech 'jijsme vůbec kompetentní a nemůžeme nich rozhodovat. Kdybych hovořil tázkách didaktických a rozebíral ně- > ré novější nároky na rozvíjení di- c tické práce, tak mi zas řeknou, že k omu nemají podmínky. Skutečně tu b\ i a je někdy situace, že mnohé i to dc ře míněné, co jsme vytvořili a s čím jsi e chtěli před učitele předstoupit, se pru ně stalo v daných podmínkách ne­užitečné a tudíž i nezajímavé, nepřija­telné. Pedagogika je proti jiným spo­lečenským vědám, např. sociologii a fi­losofii, v jiné pozici, protože je mno­hem konkrétnější disciplínou. Kdyby­chom vytvořili nějakou hierarchii věd, mohli bychom ji zařadit až do příze­mí, pokud jde o obecnost. Proto se ta­ké na ni samozřejmě žádalo užší sepětí s praxí. Přitom se pedagogika stala skutečně pouhou parádou. Měla opará­­dit různé požadavky direktivní školské správy, která na ní chtěla okamžitá stanoviska. Přitom se na druhé straně nedala pedagogické vědě příležitost, aby se mohla rozvíjet. Pedagogická obec se rozpadla na dvě skupiny, na lidi, kteří byli tímto stavem znechuceni a odmí­tali dát odpověď, která není podložena /Dokončeni na str. 3J 4 Jelikož jsem téměř na konci se svý­mi stílami, obracím se na vás s následu­jící prosbou. Od roku 1951 bydlíme spo­lečně s rodiči manželky. Po'celou tuto dobu jsme se snažili vyřešit bytovou otázku. Jelikož družstevní výstavba u nás v Leiovicích se stále odkládá, uvažovali jsme mimo jiné o tom, že přejdeme ji­nam nebo do jiného zaměstnání, aby­chom získali byt. Pak jsme koupili od n. p. Tylex rodinný domek, ale obývá me tam jen jednu místnost, ve které spí­me s dvěma dětmi, ostatní místnosti jsou společné s nájemníkem . . . J. N., učitel ZDŠ, Letovice Manželka i já jsme oba učitelé, a vzhledem ke své neudržitelné bytové situací chceme stavět rodinný domek Je známo, že stavebník rodinného dom­ku může obdržet nenávratně stabilizační půjčku od svého závodu a bezúročnou návratnou půjčku od svého závodního výboru ROH. V prvním případě jsme však marně hledali informace na KNV v Hrad­ci Králové, v druhém jsme zjistili, že majetek naší organizace ROH činí asi 3 tisíce korun, z čehož lze půjčku stěží poskytnout. Informace na obvodní odbo­rové radě v Pardubicích byly bezvýsled­né ... Z. Z., Pardubice Bydlím ve škole přes 100 let staré. Loni se uskutečnila generální oprava celé školní budovy včetně bytu, který byl pak zařazen do druhé kategorie a vyměřen nový nájem. Myslím však, že není spravedlivé, abych jako vesnický učitel platil právě tolik, jako třeba rodi­na bydlící ve stejném bytě v Praze. Byd­lím na vesnici, které nemá ani 600 oby­vatel, moje děti dojíždějí do školy, man­želka do práce, kromě toho samozřejmě platím otop, elektřinu atd. ... M. B., Rohozná To jsou úryvky z dopisů, jaké dostá­váme do redakce od učitelů, jejichž bytová situace není nikterak růžová. A takových učitelských rodin je mnoho. Proto se také ústřední výbor odborové­ho svazu otázkou bydlení učitelů inten­zívně zabývá. Úsilí o zásadní vyřešení bytových podmínek zařadil svaz do svého pracovního programu již v roce 1966. Na ministerstvu školství byli však odboroví pracovníci odkazováni stále jen na dosavadní bytové předpisy a na pomoc národních výborů. V polovině loňského roku uskutečnilo předsednic­tvo svazu rozbor současného stavu byd­lení učitelů a na jeho základě byl do­hodnut další postup. Společná pracovní skupina ministerstva, ústřední . rady od­borů a svazu zpracovala návrh na ře­šení, který má být předložen vládě. Nyní předsednictvo ÜVOS vzneslo poža­davek, aby tento návrh byl předložen vládě urychleně. V tomto doku­mentu se navrhují tato zásadní opatře­ní: 1. UČITELSKÉ BYTY PŘI NOVOSTAVBÁCH ŠKOLNÍCH BUDOV: a) při málotřídních školách do tří tříd jeden byt o 2 pokojích a kuchyni, ‘pokud by školy tohoto druhu zůstaly v síti a výjimečně se stavěly; b) při málotřídních školách o 4—5 tří­dách jeden byt o dvou pokojích a kuchyni a jednu svobodárnu; u škol v těchto místech není zpravidla třeba ve škole počítat se služebním bytem pro školníka vzhledem k to­mu, že tuto práci většinou konají místní obyvatelé bydlící ve vlastních rodinných domcích; c) při úplných základních devítiletých školách s 1.—9. ročníkem ve větších, resp. spádových obcích, při učňov ských školách a zemědělských od horných učilištích kromě služebního bytu školníka stavět byty pro učitele; do počtu 9 učeben jeden byt o dvou pokojích a kuchyni a 2 svobodárny, d) při větším počtu učeben dva byty o dvou pokojích a kuchyni a 3 svo­bodárny. Ve městě, kupř. v pohraničí, nebo u školy II. cyklu (včetně učňovských škol a zemědělských odborných učilišť), kdo by se to se zřetelem k místní by­tové situaci učitelů jevilo potřebné, lze postupovat obdobně. 2. ADAPTACE BUDOV RUŠENÝCH ŠKOL A ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENI Ve školním roce 1964—65 bylo v CSSR celkem 11 585 ZDŠ, z toho bylo ZDŠ s 1.—9. ročníkem 3634, tj. 31,4 proč., ZDŠ s 1.—5. ročníkem 7951, tj. 68,8 proč. Z těchto ukazatelů počtu škol je pa­trno, že více než dvě třetiny základ­ních devítiletých škol jsou školy jen s 1.—5. ročníkem, tedy škol vesměs v malých obcích a obcích patřících do okruhu, některé spádové obce. Síť těch­to málotřídních škol je v celém státě velmi hustá, neplánovitě rozmístěná, ne­efektivní a neekonomická, a bude proto ve smyslu vládního usnesení č. 522 1985 o perspektivní přestavbě organizace sítě základních devítiletých škol se zře­a k telem ke školám vesnickým přikročeno postupné redukci některých těchto škol. Těchto budov je žádoucí využít k zří­zení bytů pro učitele nebo vychovatele, a to podle polohy míst buď pro učitele v činné službě, nebo učitelské důchodce. Finanční prostředky potřebné k provede­ní nutných stavebních adaptací je třeba zajistit z rozpočtů národních výborů. 3. VÝSTAVBA PODNIKOVÝCH BYTU V místech, kde je bytová situace uči­telů mimořádně napjatá a nelze ji uspo­kojivě řešit jiným způsobem, bude nut­no přikročit k výstavbě podnikových bytů pro učitele z prostředků státního rozpočtu. Vzhledem k tomu. že tuto vý­stavbu je třeba zabezpečovat diferenco­vaně podle potřeb v jednotlivých okre­sech a krajích, jeví se jako nejvhodněj­ší forma jejího zajištění přidělování investičních prostředků pro tento účel národním výborům. Tohoto způsobu by bylo možno využít postupně podle fi­nančních možností i stavební kapacity. Při realizaci této formy bytové výstav­by se mohou národní výbory napojovat na výstavbu prováděnou podniky. 4. PODPORA INDIVIDUÁLNÍ VÝSTAVBY RODINNÝCH DOMKO A ÚČASTI V DRUŽSTEVNÍ BYTOVÉ VÝSTAVBĚ K řešení bytového problému učitelů ve venkovských obcích by podstatně při­spělo použití obdobné formy, jaká pla­tí pro pracující v zemědělské prvnvý-IDokončení na str, 51 Z mítinku pražské mládeže na Staroméstském náměstí Snímky na první a třetí straně jd Milana Babince V rozhovoru se soudruhem Císařem, který byl publikován ve 12. čísle UN, padla •lova o tom, že naše pedagogická věda zaostává. Za jistou dobu se ozvali funkcionáři Cs. pedagogické společnosti, že by se k této věci rádi vyjádřili v novinách. Po obtíž­ném hledání termínu — lidé, jimž dneska o něco jde, jsou dlouho předem zadáni — se v redakci sešli tito pedagogičtí vědečtí pracovníci: doc. dr. Jarmila SKALKOVÁ, doc. dr. Radim PALOUŠ, dr. Jiří KYRÁŠEK, dne. dr. Vlastimil PARÍZEK, Antonín ALTMAN, odb. asistent, dr. Ivo FENCL, doc. dr. František SINGULE a Bohuslav OTOMANSKY. Beseda o pedagogické vědě měla vlastně několik začátků, než se plně diskusně a polemicky rozběhla. Soudružka Skalková považovala za potřebné říci pár slov o Čs. pedagogické společnosti, která vznikla „jako platforma pro širokou výměnu názorů, pro konfrontaci domácí i zahraniční vědy, která se však vždy nesetkávala s přízni­vým ovzduším . . . Protože naléhavé problémy školské politiky byly v minulosti řešeny bez náležitého vědeckého podkladu, a tedy s mnoha omyly, Je zcela nezbytná důklad­ná vědecká expertíza při závažném školsko-politickém rozhodování. Přitom ovšem bude třeba znovu komplexně posoudit podmínky vědecké práce, účelnost jejího organizač­ního zabezpečení, materiální předpoklady i kvalitu kádrů. Plná realizace společenské funkce pedagogické vědy, jež jí právem náleží, nemůže být ovšem dána ani darována. Pedagogická věda si ji musí vybojovat — a to především výsledky své práce. Prestiž získá pouze kvalitní činností všech vědeckých a odborných pracovníků v pedagogice. ke krizi pedagogické vědy 4 IliCITELSKÉ NOVINY JAK DÁL S BYTY PRO UČITELE? X

Next