Učitelské Noviny, leden-červen 1970 (XX/1-26)

1970-01-08 / No. 1

Foto 0. Přinda Pftl ODDÍLOVÉM VÝLETE do Hudlic navští­vily skautky 1. oddílu v Berouně rodný dům Josefa Jungmanna. Domeček byl krásný, ale všude plno prachu, osleplá okénka, kolem roz­troušená sláma z doškové střechy. Po dohodě s kustódkou domku se děvčata pustila do prá­ce a všechno uklidila. Bylo právě před slav­ným hudlickým posvícením. Děvčata se také rozhodla převzít nad domkem patronát a pra­videlně pomáhat při jeho údržbě a úklidu. V HOŘICÍCH v Podkrkonoší zemřel počátkem listopadu Jaroslav Rrouček-jičínský, učitel měš­­(anské školy v důchodu. Dožil se téměř 98 let. V Hořicích učil od roku 1905 do roku 1931. Byl výborným hudebníkem, ovládal několik hu­debních nástrojů, ale byl i výborným kreslí­řem a kopíroval dokonce velmi zdařile Ma­­roldovy a Rěpinovy obrazy. Byl také nejstar­ším občanem města Hořic. K 100. VÝROČÍ narozenin V. I. Lenina při­pravuje Klub školství a kultury v Praze pod patronací ÜVOS na 29. 1. 1970 oslavný večer s programem za účasti členů našeho odboro­vého svazu, škol a vědeckých ústavů, členů rady klubu a dalších přizvaných h03tů. ONV V CHEBU věnuje značnou částku na estetickou výchovu dětí. V letošním roce jsou v programu autobusové zájezdy, spojené s ná­vštěvou Národního divadla v Praze, besedy 0 společenském chování, návštěvy divadel, koncertů atd. PhDr. KAREL HOYER, profesor jazykové ško­ly v Praze, oslavil 24. prosince 1969 v plné svěžesti své sedmdesáté narozeniny. Dr. Hnyer je známý nejen jako vynikající znalec jazyků a kultury románských národů, jako autor pří­ručky pro jazykové studium, italsko-českého a českíi italského slovníků, překladatel italské a francouzské beletrie a z řady jiných činností v tomto oboru, ale i jako zkušený pedagog. MLADÉ ČLENKY učitelského kolektivu bude jistě zajímat, že teprve před padesáti lety — 24. 7. 1919 — byl zrušen rakouský zákon 0 celibátu literních a industriálních učitelek v tehdejších školách obecných a občanských. ZÁJMOVÁ SKUPINA pracovníků školních jí­delen v okrese Písek zorganizovala zájezd na výstavu kuchyňského nádobí a nářadí v Brně. Výstavu si prohlédlo i 24 kuchařek z písec­kého okresu. V PROSINCOVÉM čísle časopisu Rodina a škola je velmi zajímavý článek dr. Jiřího Pro­­kopce, CSc., nazvaný „Proč se rozváděj!“. Autor se zabývá příčinami manželských roz­vratů zejména mladých dvojic. — Učitelé tříd, kde se děti začínají opět scházet v oddílech PO si jistě přečtou článek M. Rampasové: , Takové práce si rodiče cení“. V ALŠOVÉ GALERII na Hluboké byla otevře­na II. celostátní výstava lidových škol umění. 1 když pořadatelé vyhradili místo jen několi­ka technikám, protože by se těžko dala před vést celá škála činnosti LSU, připravili zde pestrou podívanou, odhalující vysokou úroveň pedagogické práce i opravdové zaujetí mladých talentů. DÉTSKÝ SBOR při ZDS v Boleráze, okres Trnava, oslavil 15. výročí své úspěšné činnos­tí Ze skromných začátků se vypracoval mezi přední pěvecké sbory na Slovensku, ba 1 v celé republice. Sbormistrem je učitel La­dislav Weiser, vyznamenaný cenou Českoslo­venské společnosti pro hudební výchovu a ti­tulem Vzorný pracovník kultury. SOCIÁLNÍMU USEKU ÜVOS pracovníků škol­ství a vědy došlo na 240 žádostí o poukazy na jarní prázdniny. Při veškeré snaze bude možno uspokojit jen poměrně nízké procento zájemců. Je to způsobeno hlavně tím, že školy nevyužily možnosti posunutí těchto prázdnin o 14 dnů před stanoveným termínem nebo na­opak o týden později. TURISTICKÁ CHATA na Pancíři u Železné Rudy dostala dávku letošního sněhu takřka x pevni ruky. Přes několikerý posun termínů dostavby lanovky bude již v příštím roce po­užívat k dopravě nejen chatařova koníčka, ale 1 první sedačky. Pancíř je místem tělovýchov­ných instruktáží, závodů a srazů škol i učňov­ské mládeže, ale i oblíbeným místem turistů, třeba k silvestrovskému potlachu. UČITELSKÉ NOVINY nositel vyznamenáni Za zásluhy a výstavbu vydává ministerstvo školství České socialistic­ké republiky ve Státním pedagugickém nakla­datelství. Šéfredaktor. PhDr. ZDENEK KONEČNÝ Adresa: Prahe 1, Na příkopě 12, tel. 224 95D 224 958—9. Vychází každý Čtvrtek, cena led notlivého čísla 80 haléřů. Roční předplatné 41,80 Kčs. Tiskne MlR, novinářské závody n. p.. závod 4 Václavské nám 35 Praha 1 Rozšlřoje Poštovní novinová službo Oblednáv ky přijímá každý poätovní úřad a doručova­tel — Nevyžádané rukopisy se nevracejí. žáci rekreantům Do našich nevelkých lázní při­jíždějí rekreanti z různých koutů vlasti. Střídají se tu každé tři tý- ' dny a správa lázni pro ně připra­vuje kulturní program. Přijíždějí sem hudební a estrádní umělci, li­dové soubory písní a tanců a v ne­poslední řadě se na kulturním programu podílejí i žáci naší ško­ly, kteří vystupují v pravidelném půldruhahodinovém programu slo­váckých tanců a písni a doprová­zeni školní kapelou seznamují hos­ty s novoveskou lidovou tvorbou. Bývají to pro nás večery veliké radosti a z řad návštěvníků do­stáváme upřímná slova díků a uznáni. Mnozí náš program ozna­čují za jeden z nejlepších, které tu zhlédli. J. BOTEK, Ostr. Nová Ves, okres Uherské Hradiště nesmělá připomínka Četli jsme v UN dopis akademické­ho malíře A. Kubáta, který nás při­vedl k malé připomínce: O Žeravicích je známo, že v 16. a 17. století byly důležitým střediskem jednoty bratrské. Zde se konaly syno­dy důležité pro celou jednotu. Napři* klad roku 1592 tu bylo svačeno 99 učedníků a 27 jáhnů. Od dubna 1616 se konal další synod a na něm bylo opět svěceno 27 kněží, mezi nimi i j a n Amos Komenský a Mikoláš Dra­­bík. Přítomno bylo i mnoho bratří z Čech, Moravy i Polska (B. Grácián a B. Mikulášovský [MikolajevskýJ). Zvoleno bylo nových 6 konsistorů a schválen Rád jednoty. Mikoláš Drabík napsal do Postily Řehoře Žarnovskébo mezi svými osob­ními daty: „1616 úřad kněžský v Žera­vicích (jsem) přijal ve čtvrtek po 4. neděli po velikonoci.“ Čtvrtá nedě­le po velikonocích připadla toho ro­ku na 1. května, ordinace Drabíkova i Komenského na žeravské synodě se tedy konala 5. května 1616. V Že­ravicích je dosud čtvrť, která se jme­nuje Ve sboru. Tam stával kostel-sbor, v němž byl Komenský ordinován. Z to­hoto sboru zůstala jen část původní zdi. Žeravice jsou hrdé na svou boha tou minulost, zvláště na dobu, kdy zde bylo silné středisko bratrské. Komen­skému postavili před 2. světovou vál­kou jen malý pomníček. Je nám někdy trapno, když učitelé, účastníci Dnů ...; '.v}*: .A. Komenského, přijedou k nám z Uherského Brodu, aby položením věnce uctili památku Učitele národů. Ž era y.s.t í _ ob p é s bezpříkladJiuu.péčl postavili roku 1963 novou školní bu­dovu v akci Z, mají školu velmi rádi a věnují jí, co mohou. A my učitelé jsme jim za to vděčni, neboť naplnili slova bratří a snad i Komenského, že „školy patří k nejpřednějším věcem, na nichž všechno dobré záleží“. Školská a kulturní komise při radě MNV se připravuje na uctění 300. vý­ročí úmrtí T A- Komenského a hodlá postavit jeho pomník. V obci jsou nž návrhy akademických sochařů Velana a Jurčáka. Jsme toho mínění, že v že­ravicích byl vlastně položen základ celoživotního díla Komenského. Vždyt jistě si po celý život uchoval vzpo minku na tu malou slováckou vesnici, kde byl ordinován na bratrského kně ze, kde se snad i zastavil v tehdejší bratrské škole. Nenašla by Štursova socha Komenského uplatnění před že­­ravskou školou? Učitelský sbor ZDŠ ŽERAVICE chemická mškrooiympiáda Zvýšit přitažlivost chemie, učinit ji zajímavou, povzbudit nadané žá­ky a zorganizovat neformální druž­bu škol z Mysločovic, Tlumačova, Napajedel, Otrokovic a Vizovic, lo byly asi hlavní podněty, z kterých se za spolupráce mladých učitelů J. Nikla a J. Hradila zrodila na našem okrese chemická mikroolym­­piáda. Došlo k nl v sobotu 29. listopa­du v Mysločovicích, kam každá škola vyslala po čtyřech žácích. Soutěž se konala v pracovně che­mie, kde jednotlivci a dvojice vy­tvořené losováním řešily vtipně sestavené testy, jejichž obsahem bylo hledání logických vztahů, do­plňování tabulek, dešifrováni che­mických zápisů, vyhledávání vlast­ních chyb v zápisech a jiná cvi­čení. V praktické částí určovali žáci vzorky strojených hnojiv po­mocí mikrosouprav, které tu ně­kteří účastníci měli poprvé mož­nost vyzkoušet. Dobrá organizace soutěže umož­nila vyhlásit výsledky a rozdělit ceny už po poledni. O přestávkách zhlédli účastníci film Ze světa ato­mů a mimo soutěž prověřili své znalosti na zkoušecím stroji Re­­pex a na některých strojích, kte­ré vyrobil učitel Nikl. Nejvyšším kladem soutěže byla její zajímavost, splnitelné, nede­­primující nároky a příkladná akti­vita, ochota a obětavost žáků myšločovlcké školy, kteří v roli spolupracovníků učitele Nikla po­máhali při organizováni a zajišťo­vání soutěže. JAN KLESLA, Vizovice dobře se nám pracuje již v minulém školním roce se nám začala dařit mimoškolní výchova mlá­deže s dětmi devítiletky ve Slivenci v okrese Praha-západ. Slivenečtí mají dobr« spojení s Prahou, dojíždějí do práce do barrandovských filmových ateliérů nebo do cementáren v Loch­­kové a část jich pracuje na státním statku. Když jsou rodiče mimo domov, mí­vají obavy, aby děti nejezdily samy do Prahy, a proto uvítali náš návrh, který jsme projednali s ředitelstvím školy, že s nimi budeme jezdit každý měsíc do Prahy navštěvovat různá kul turní zařízení. Plán vycházek je pevně stanoven se zřetelem k doplnění vy­učování, žáci s! vedou kroniku, kde o každé vycházce píší a kreslí. Plán je vyvěšen ve škole, opis do­stává ředitelství školy, třídní učitel, ODDM Praha-západ ve Stodůlkách a vedoucí kroužku. Z původních 18 žá­ků sedmé třídy slivenecké školy má­me v letošním roce Klub přátel umě­ní při ODDM ve Stodůlkách se 120 cleny a stále se hlásí noví. Jsou tam žáci od 3. do 9. třídy z Dobřichovic, Davle, Jílového, Lipence, Slivence, Středokluk, Vraného nad Vit. a Zbra­slavi a museli jsme je rozdělit do růz ných skupin podle věku a zájmu. V lis­topadu loňského roku už jsme společ­ně rokovali v Domě čs. dětí na Hra­dě a prvním naším vystoupením byla kulturní vložka na výstavce zahrádká­řů ve Slivenci, která jistě nebude po­slední. VĚRA TftESKOVÁ, ODDM Praha-západ, Stodůlky muzeu v přírodě hrozí zkáza Je mi smutno, když vidím ve Vlaši­mi nebo v Novém Městě nad Metuji s pečlivostí zastřešovat kdejakou ma­lou sošku v parku, aby jí sníh a mráz neublížil, ale podívejte se do Kuksu a Betléma! Tam desítky unikátních soch Matyáše Brauna a jeho školy do­slova hynou ve větru, dešti, sněhu a mrazu. Mistr Karel Hladík, profesor AVU, navrhoval alespoň jednu sochu prodat a peníze získané prodejem po­užit na záchranu ostatních soch, ale neuskutečnilo se to. Navrhuji proto zcela jednoduché a snadno dosažitelné řešení: Dejte so­chařské památky v Kuksu a Betlémě pod ochranu sochařské školy v Hoři­cích, která je téměř v sousedství. Žá­ci si zde pod dozorem profesorů osvo­jí prakticky to, čemu se teoreticky učí ve škole. Čím dříve se tak stane, tím lépe, protože jinak se sochy brzy sa­my rozpadnou. Ing. J. C. VEJDĚLEK, Kolín Klatovští hráli v Sušici Ve Smetanově sále v Suštcl hostila sušická devítiletka kon­­cem listopadu šedesätičlenný sym­fonickí7 orchestr Lidové školy umě­ní fosefa Kličky z Klatov, který zahrál odpoledne mládeži a večer dospělým populární skladby za ří­zení Antonína Bělouška. Přestože odpoledne byl sál doslova nacpán i žactvem z okolních škol, tyla pozornost mladých posluchačů příkladná a koncert zcela splnil své výchovné poslání. Večer pak byl skutečným svátkem pro mi­lovníky dobré hudby. Stefně jako téměř bez dechu na­­stlouchalí návštěvníci, odváděli své umění s nadšením účinkující. Slov­ní uvádění jednotlivých čísel po­řadu Františkem Vavřínem, učite­lem LŠU Klatovy, vhodně orien­tovalo posluchače a zdařilé výko­ny členů orchestru, především pak sólisty, klavíristy K. Friesla, při­vodily dobrou pohodu mezi všemi v sále. A tak zde dobře zněla pře­­iehra Fr. Suppé „Lehká jízda“, Straussův valčík „Povídky Vídeň­ského lesa" a ostatní čísla pořa­du, zejména pak závěrečná Ger­­shwlnova „Rapsodie v modrém". Nakonec účinkující rádi přidali a posluchači s povděkem vyslechli ještě Straussovu „Pizzicato.polku", která uzavřela vystoupeni, o jehož uskutečnění se zasloužil učitel hu­dební výchovy na ZDŠ v Sušici A. Blahut. JAROSLAV POLÍVKA, Klatovy Linorytové novoročenky žáků I. třídy gymnasia v Praze 3, W. Piecka, vyryté a ručně tištěné pod vedením prof. Jar. Košvance. Jen velmi pomalu se normalizuje situace na školách. Stále ještě spíš přicházejí poznatky že učitelé jsou značně pasivní, vyčkávají. A přece právě škola by měla odvážněji vykro­čit, distancovat se od toho, co na ni vrhlo vážný stín, a přihlásit se průkaznými postoji a činy k současné politice strany. Je třeba dokořán otevřít zatím jen nesměle pootevře­né dveře. Stát opodál, znamená zůstat stát — a na to nemá škole ani právo a ani důvod k tomu. Velký podíl měl právě i učitel na tom, kam se v minulých obdobích dostala mladá generace. A nikdo jiný než mladá generace především má zájem na tom, jakou budouc­nost může očekávat, a škola nemůže mlčet. Odpověď na zvídavé otázky může dát jen an­gažovaný učitel. Ze se učitel angažovat dovede, o tom po­dal nejeden důkaz. Avšak právě ta nedávné iniciativa je jednou z příčin, proč je dnes ne­jistý. Nelze jinak než podívat se těm dvěma obdobím otevřeně na kořen. Obě tato období, rok 1968 a část roku 1969, a obdob! dnešní jsou skutečností, a přesto každé podstatně ji­nou. Velké ideály a velké naděje ledna 1968 se zdály něčím, čemu lze dál všechno, co člo věk dovede — škola se plně za tyto myšlen­ky postavila. Brzy po lednu se však v naši ze­mi a v samé straně rozehrála velká hra. Na první pohled čisté obrozeni se stále zřetelně ji rozpouštělo v romantických, protichůdných akcích, často v akcích, které měly jen dočas­ný, krátkodobý smysl. Konečným však cílem těch, kteří se vložili do hry, bylo rozložení strany a pak i celého společenského zřízen?. Vzpomeňme té taktiky a strategie: nic konkrét­ního se neřešilo, neexistoval orgán, který b? vedl, žádnému nejvyššímu orgánu nebylo tře­ba se zpovídat, komunista přestal odpovídá* za své postoje a činy své stranické organizaci. Vzpomínám si zcela konkrétně, jak mladá sou­družka předsedkyně i ostatní členky výboru se podivovaly nad tím, když byla nastolena otázka vedoucí úlohy strany na škole. Pomalu jsme si odvykli, že existuje ta strana, která se řidl pevným programem a směřuje k jas ným cílům. Tomuto stylu práce jsme začali při vykat. Nevyžadoval nijakou hlubší analýzu, pro­blémy pracoviště byly vedlejší, každá, 1 sebe­menší organizace prováděla „celostátní poli­tiku“ — politiku rezolucí a nátlaků. JakkoUv se zdálo, že se mnoho lidí na politice podí­lelo, šlo v podstatě o umrtvováni stranické práce, odvedeni od hlavních cílů. Výsledkem této politiky je dnešní rozkolísanost, nejisto­ta a také únava. Dlouho by trvalo, kdybychom tento stav jen konstatovali a nepřešli do boje proti jeho dů­sledkům. Rozhodujícími prostředky však ne­může být nic jiného než přesvědčivá argu­mentace. Vycházíme správně z toho stavu, ža většina učitelů nestála a nestojí na pozicích krajního pravicového oportunísmu, ale na pozi­cích kolísání, í když ani k tomuto postoji ne­ní oprávnění. Nelze však jinak než z toho konstatování vycházet a dobře si uvědomí*, kudy se v politické práci ubírat. V rozsahem omezeném článku nelze se pouštět do diskuse příliš široké, to může a musí být programem stranických diskusí. Přece však sl myslím, že je dobře připomenout alespoň základní prin čipy, na nichž naše strana stojí a které se staly předmětem až licitace. Zcela byla např. zpochybněna zásada vedou­cí úlohy strany, stejně v centru jako v zá kladních organizacích. V OV KSC již obnovena byla a jen proto se dostáváme v zásadních otázkách k řešení. Ne tak je tomu však v ZO KSČ, a proto také ta nejistota. Většina organizaci přestala respektovat zá sadu demokratického centralismu, důsledek ovšem i toho, že vedeni strany se rozštěpilo. Také toto je již překonáno. Současný ústřed­ní výbor strany je důkazem toho, že v ceié straně platí jedna stranická linie a tu nutno v každé organizaci realizovat. Liberalismus a oportunismus byl rozhodně vystřídán prin­cipiálností a odpovědností. V té souvislosti bude nutno podstatně zrně nit názory na funkci vedoucích činitelů — ře­ditele, inspektora apod. Pod rouškou rozvíje­ni Iniciativy se často skrývala nenáročnost, ne­rozhodnost. Víc než společenského zájmu hle­děli si někteří vedoucí činitelé své osobni po­pularity, málo schopni podepřeli své pozice nadbíhání náladám. Budeme se muset velmi zásadně vyrovnávat s těmi lehce vyslovovanými soudy o našicn přátelích v SSSR a ostatních socialistických ze­mích. Nelze už dále stavět do protikladu po­jmy „socialistické vlastenectví“ a „prolelář­­ský Internacionalismus“. Nebudeme zjednodušovat vážné problémy ekonomické, žákům a zejména učňům a stu­dentům však musíme umět kvalifikovaně vy­světlit rozhodující příčiny ekonomických těž­kostí — hlavně však v nich neformální vztaft k práci rozvíjet, aby se mladá generace díva­la bez iluzí na život. Dnes sí stále ještě klademe otázku: Jak s<* mohlo stát, že jsme se dostali tam, kde jsme? Slyšel jsem k této otázce výstižnou odpověď: Antisocialistické síly mohly dosáhnout toho, če­ho dosáhly, proto, že rozehrály promyšlenou, cílevědomou a-ntlsociaiistickou propagandu — Ideologický zápas. Socialistické síly musí uči­nit pro své úplné vítězství totéž. Velmi sil­ně rozvinout prosocialistický zápas. Stojíme před křižovatkou — budeme dále věci zatem­ňovat? Budeme ignorovat současnost, protože nás nutí vystoupit z iluzí a fikcí do tvrdé sku­tečnosti? Čemu tlm chceme prospět? S kým chceme jít? Tato otázka není kladena zbyteč­ně. I na školách totiž zůstali lidé, kteří „se zakopávají a chtějí přežít, nasadit si dočasné náhubek“. Není jich mnoho, ale jsou urč:*ě v akci. Budou se pokoušet proniknout do té početně nejsilnější skupiny, tam zabraňovat správnému poznáni, dále dezorientovat, slibo­vat, zastrašovat, přinášet „věrohodné zprávy“ věštit budoucnost apod. Těžce nesou svou po­rážku a sotva se budou chtít lehko vzdát. Současné hodnocení jen potvrzuje, jak obtíž­ně takovým lidem dokazujeme, kde stáli a do­sud stojí. Spíš jsme nakloněni zapomenout, vě­řit, odpustit. Tito lidé se ohánějí nebezpečím IE CAS VYSTOUPIT \

Next