Učitelské Noviny, leden-červen 1971 (XXI/1-25)
1971-06-10 / No. 23
Angažovanost na mateřských školách Jednou z nejvýznamnějších a zároveň nejcitlivějších institucí každé společnosti Je škola. Pomáhá spolu s odbornou učební činností svým výchovným působením na děti i Jejich rodiče upevňovat společenský řád a podstatně oviívňuje v širokém okruhu postoje žáků i jejich rodin k veškerému společenskému dění. To se plně vztahuje i na první součást školské soustavy — mateřskou školu, která plní rovněž významnou společenskou úlohu. Po těžké společenské krizi, kterou náš lid prožil v r. 1968 a 1969, je působení školy (a to všech typů škol) tím významnější. Škola může sehrát důležitou roli v konsolidačním společenském procesu. Proto bylo u nás vynaloženo značné úsilí ze strany pdborných i stranických vedoucích činitelů a institucí, aby škola v tomto smyslu svou úlohu pochopila a také splnila. A běh událostí ukázal, že zaměření na školu jako významného pomocníka bylo nejen nutné, ale dnes již lze říci, že bylo i úspěšné. Po etapě, jejímž cílem byla konsolidace poměrů na školách, musí nutně následovat další období, kdy školy všech stupňů a typů pokročí k efektivnímu angažovanému a přesvědčenému působení na mládež. A to je právě současnost 1 naší materské školy. Aktivnost a angažovanost jsou jejími hlavními znaky. Jejich projevy, nevyčíslitelně různé a rozmanité, jsou dokladem toho, že škola se „našla“, že začala opět vědomě a promyšleně vychovávat mládež pro socialistický stát a společnost. V této etapě je však velké nebezpečí strojenosti, formálnosti, práce pro vnější efekt bez vnitřního přesvědčení, a to i v oblasti předškolní výchovy dětí. Vždyť přece předškolní děti, i když ještě rozumem chápou jen velmi málo, jsou těmi nejcitlivějšími posuzovateli opravdovosti a upřímnosti učitele. Při žádné práci s nimi nelze nic předstírat. Nelze je přimět k jakémukoliv jenom zájmu, natož k aktivnímu projevu, jestliže učitelka, která je vede, nevkládá do svého působení své vlastní přesvědčení, postoje a názory. A vůbec je už skoro nemožné přimět je bez vlastní angažovanosti k jakémukoli vystoupení, které vyžaduje tolik příprav a celkově je mnohdy velmi náročné. V Severomoravském kraji podává úsek mateřských škol přesvědčující důkaz angažovanosti a aktivní uvědomělé výchovné práce jak s dětmi, tak i s jejich učitelkami. Každý okres tohoto kraje pořádá u příležitosti 50. výročí KSČ setkání učitelek mateřských škol, ať už formou ideologické konference, nebo méně slavnostního setkání, na nichž s učitelkami besedují staří zasloužilí členové KSČ, příslušníci bývalých partyzánských oddílů, význační a zasloužilí občané toho kterého okresu. Učitelky samy si připracují dotazy a vystoupení, v nichž se snaží vyjasnit sobě i ostatním koncepci angažované a upřímné výchovné práce ve prospěch socialistické vlasti. Kromě toho jsou mnohé konference a setkání doplněny ukázkami výsledků práce s dětmi. Nejde při nich o oživování starých „besídek“, připravovaných často formou nudného a 'děti přetěžujícího nácviku. Vystoupení dětí jsou naplněna především pohybovou činností, příklady nácvikui místních „spartakiádních“ cvičení či předvedením jednoduchých lidových tanců či her se zpěvy v úborech s prvky místních krojů. Druhý, často uplatněný prvek ve vystoupení dětí je zpěv, a to jak některé sólové výstupy dětí, tak především jejich sborový zpěv, takový, jaký může být výsledkem dobré práce každé mateřské školy. V každém případě je výsledkem bezprostředního působení vystoupení dětí, které s nelíčeným zaujetím předvádějí to, co denně v mateřské škole provádějí a čemu se učí. A to je právě ten přesvědčivý důkaz neformální, angažované a cílevědomé práce učitelek. Výsledky každodenní práce, která za dětskými výkony stojí a každý jl musí vidět, dokazují, že pochopily svou úlohu, pochopily základní současnou potřebu socialistické společnosti — pracovat na svém úseku poctivě, se zaujetím, s vědomím významu své vlastní práce pro naši společnost. Taková práce, zvláště jestliže je ji možno vidět ne pouze na jediném místě, ale ve všech okresech kraje, ukazuje, že jak vedoucí pracovníci na úseku školství, především krajské a okresní inšpektorky a metodičky, tak hlavně učitelky samy chtějí angažovaně a poctivě přispívat k upevňování a rozkvětu socialistické společnosti. Dr. L. Bělinová, VÚP Praha Snímek VI. Nevrkly z materské školy Na květnici v Praze 4 VĚNOVAT POZORNOST OTÁZKÁM VÝCHOVY IDokončení ze sír. 1.) škol o splněných závazcích na počest 50. výročí založení KSČ a XIV. sjezdu. Sjezd byl o nich průběžně informován, vysoce Í2 oceňoval jako výraz vztahů našich pracujících i žáků a studentů škol ke Komunistické straně Československa. Všem našim školákům i učitelům škol všech stupňů a školským pracovníkům patří dík za splněné závazky a za závazky nové, dík za dosavadní výsledky práce naší školy. I to vše svým dílem přispělo k tomu, že XIV. sjezd se mohl konat v takové tvůrčí a bojové atmosféře a mohl stanovit nové úkoly pro niejbližší období. ■ Úkoly, které sjezd uložil pro všechny komunisty působící v oblasti školství, a které přijímají za své všichni učitelé a vychovatelé, bude nutno teprve konkrétně Irozpracovat. Přesto lze jistě již nyní uvést, akým směrem se budou realizovat v nejjlížším období, v příštím školním roce. Chceme-li se ve školství čestně a poctivě vyrovnat s úkoly, které ve školství máme, chceme-li v práci školy realizovat sjezdová jednání, pak je třeba si uvědomit, že sjezdová jednání musíme posuzovat vcelku, že nemůžeme vycházet jen z toho, co byle konkrétně ke školství řečena, ať už v hlavních referátech, či v usneseních nebo v diskusi. Rozpracování výsledků sjezdu pro školství bude požadovat velikou střízlivost v oceňování současné situace, v zabezpečování souladu perspektivních cílů ve školské politice s realitou současnéha o*dobí. Především však musíme vidět, že vyřešení kádrové politiky ve školství je složitý a náročný proces a že z principiálních politických požadavků na učitele ustupovat nelze. Unášet se myšlenkami na ideální školu budoucnosti a zapomínat na přítomnost by bylo stejně nebezpečné jako podléhat okamžitým tlakům a zapomínat na budoucnost, zapomínat na to, že škola je živý organismus, že potřebuje jistý čas, aby přinesla své pozitivní a dlouhodobé výsledky. V celé školské správě pracujeme již na úkolech, které pro nás ze sjezdu vyplývají. Jde o úkoly krátkodobé, to jsou ty, které budeme plnit v novém školním roce, a úkoly pro celou pětiletku, jejichž řešení bude už navazovat na řešení dlouhodobých cílů celé školské soustavy. Co je teď nejaktuálnější, je otázka výchovné práce škol, odstranění formálnosti a časté apolitičnosti, nutnost zvýšit péči o mládež ze strany všech institucí, rodiny, armády, tisku a všech prostředků masové komunikace, celé kulturní fronty. Konečně jsou to problémy účinného a energického řízení školství, přísné racionalizace celého výchovného procesu s cílem dosáhnout ve vymezeném čase co největší účinnosti. Že máme ve školství ještě značné rezervy, je zcela nepochybné. Výsledky XIV. sjezdu KSC jsou pro oblast školství tak významné, že bude nezbytné v daleko větší míře usilovat o sjednocování postunu všech školských orgánů a organizací, všech učitelů, zajistit trvalou a kvalifikovanou informovanost o všem, co slouží dobré práci školy. Nic Ideově politické studium učitelek mateřských škol na Děčínsku Před zahájením ideově politického studia jsme se v okrese zamýšlely, jak toto studium v letošním roce zkvalitnit, zbavit ho formálnosti a hlavně — na základě studia naučit učitelky mateřských škol aplikovat získané znalosti a vědomosti na vlastní práci. Při metodické práci se nám již léta velmi dobře pracuje v úsecích, rozdělených jednak podle územního uspořádání okresu, ale i druhu škol (jednotřídnl, vlcetřídní apod.j. Učitelky se vzájemně znají z hospitací a společných seminářů, tvoří dobrý kolektiv. Rozhodly jsme se tedy, že i ideově politické studium budeme organizovat v těchto úsecích. V okrese je dvanáct úseků, každý je řízen zkušenou metodičkou. Nechtěly jsme však, aby studium naru-šilo metodickou práci. Vybraly jsme tedy soudružku, která by odpovídala pouze za ideově politické studium v úseku, jsou to většinou učitelky, členky KSČ, které mají potřebné politické znalosti i organizační schopnosti. Tyto soudružky se účastní úvodních přednášek ke každému tématu, které pořádá v našem okrese pro konzultanty krajský pedagogický ústav. Na úvodních přednáškách v úsecích, kterých se zúčastní vždy všechny učitelky a které se svolávají na pozdní odpolední hodiny, se učitelky seznámí se základními poznatky, které se týkají probíraného tématu, rozdělí si studium (snažíme se, aby na každé škole prostudovaly nejméně jeden základní materiál a dva časopisecké články). Ke každému tématu dostanou školy ještě metodický list s přílohou — vysvětlením některých neznámých pojmů. Na studium jednoho tématu mají učitelky 5—6 týdnů. Na závěrečném semináři je úsek rozdělen do dvou skupin. Výsledky pohovorů k I. tématu, „Socialistický společenský systém a vedoucí úloha KSČ“, byly velmi dobré. Učitelky živě hovořily, odpovídaly na položené otázky, doplňovaly se vzájemně a diskutovaly o věcech ne dost jasných. Rovněž II. téma, „Uplatňování zásad pro- Ietářského internacionalismu“, bylo zakončeno uspokojivě. Učitelky hovořily i o tom, jak v mateřské škole uplatňují při výchovné práci prvky proletářského internacionalismu. Třetí téma bylo zaměřeno k otázkám výchovy mládeže k marxisticko-leninskému světovému názoru. I při tomto tématu učitelky studovaly předepsanou literaturu, ale navíc musely z vlastní praxe vypracovat písemnou práci o zkušenostech, jak uplatňují vědecký světový názor při výchově a vyučování v mateřské škole. Diskutovalo se o vztahu dětí k přírodě, vysvětlování přírodních jevů, o ateistické výchově, ale i o výchově lásky a úcty k práci a pracujícím lidem, o vztahu dětí k sovětským vojákům, o sepětí školy se životem. Práce, které učitelky četly, ukázaly, že si soudružky jsou plně vědomy toho, že kladou první základy k poznáváni skutečnosti, která je základem k vytváření vědecky pravdivého vztahu člověka k světu i sobě samému, a že je třeba seznamovat děti s okolním světem pravdivě, je to v tomto věku často první setkání a poznávání světa, a tyto poznatky jsou — jak známo — nejtrvalejší. „Nic není pro předškolní děti nedostupné jejich chápáni — jen jim to učitelky musejí umět přístupnou formou říci a neuchylovat se ke lžím. Učitelka se nesmí bát přiznat před dětmi i některou nevědomost — otázky dětí jsou často velmi složité. Nevím-li, nebudu dětem povídat nepravdy nebo dohady, řeknu jim, že se zeptám, přečtu si to, a pak jim to povím. My učitelky jsme často pro děti větší autoritou než rodiče, je tedy na nás správně děti vychovávat a poučovat. Výchova k vědeckému světovému názoru je právě pro nás důležitější než pro učitele škol vyššího stupně, protože ti již většinou pouze stavějí na základech, které dětem v předškolním věku dává rodina a mateřská škola.“ Tak konči svou práci jedna z učitelek. Až budeme koncem roku hodnotit celkový průběh a výsledky ideově politického studia učitelek mateřských škol v našem okrese, bude kladem především to, že se učitelky snaží správně spojovat teorii s praxí, přemýšlet, diskutovat o metodách a o své zkušenosti se dělit s ostatními. MIROSLAVA KRÁTKÁ, ředitelka MŠ — Děčín NOSITELÉ ZLATÉHO ODZNAKU Nositelů nej vyššího odborářského vyznamenání — Zlatého odznaku — není mezi námi příliš mnoho. Je to pochopitelné, vyznamenání je udělováno jen pracovníkům, kteří dlouhá léta věnují své síly a energii revolučnímu odborovému hnutí, kteří mají významné zásluhy o jeho rozvoj. Mezi pěti sou*' druhy z Odborového svazu pracovníků školství a vědy, kterým byl letos Zlatý odznak udělen ve zvlášť slavnostní den —- v předvečer zahájení XIV. sjezdu KSČ, ve dnech vrcholících oslav 50. výročí založení Komunistické strany Československa, je i ředitel 2. základní devítileté školy v Čelákovicích, člen předsednictva ústředního výboru českého odborového svazu JAN KOŠŤÁL. „Práci v odborech nechápu jen jako stranickou povinnost, jako závažný politický úkol. Práce v odborech — to je i můj koníček, dělám ji rád, těší mne a tak jako někdo fandí sportovnímu klubu nebo jiný sbírá známky, nacházím já zalíbení v odborech. Ne, že bych jiné koníčky neměl, ale tento mi skutečně přirostl k srdci.“ To jsou slova soudruha Košťála, když jsme s ním hovořili krátce polom, co na zasedání odborového svazu bylo jednomyslně s plným souhlasem všech přítomných rozhodnuto udělit Zlatý odznak jemu a dalším pracovníkům. Rodák z Bělé pod Bezdězem našel své první učitelské místo v nedalekém okolí, v menšinové státní škole v Hoianech na Českolipsku. To se psal rek 1935. Okupace pohraničí o tři léta později jej přinutila k odchodu. Začal učit nejdříve na Českomoravské vysočině v Březině u Poličky, potom — od roku 1941 — v Msiěticích na tehdejším okrese Brandýs nad Labem. Dokonale poznal problémy málotřídních škol; učit několik let na vesnické jednotřídce, která má osm oddělení, to jsou zkušenosti ničím nezaplacené. A tak když po roce 1945 začal pracovat v revolučních odborech jako úsekový důvěrník, pevně spojoval odborovou činnost s praxí a životem malých škol. Protože v jeho odborovém úseku byli vesměs učitelé málotřídek, bylo přílet žltostí k .řešení těchto problémů víc než dost: „Z vlastní iniciativy jsme často hovořili o tom, jak zlepšit naší práci s dětmi, jak dosáhnout vyšší úrovně naší činnosti na jednotřídkách. Měli jsme tehdy povinnost odučit týdně 24 hodin. Dobrovolně, bez placení a bez nucení jsme si zvýšili úvazek o 20 hodin týdně, abychom se mohli vío věnovat dětem. Když jsme měli na jednotřídce i prvňáčky, těm jsme nemohli dávat moc samostatné práce, ty bylo nutno soustavně vést, stále s nimi pracovat. Proto jsme tyto děti učili už od 8 hodin ráno, zatímco starší děti přicházely do školy až v 9 hodin. Právě tato první hodina nám umožňovala plně se věnovat těm nejmladším. Samozřejmě o tu hodinu, o kterou přicházely starší děti později do školy, odcházely také později ze školy. A takovýchto příkladů vlastní iniciativy bylo mnoho. Dnes už jsou mnohé věci z toho všeho samozřejmé, tenkrát to však byla novota.“ Od roku 1953, poté, co s. Košťál dosáhl na peda-* gogické fakultě aprobace i pro II. cyklus, působí v Čelákovicích. Prošel funkcemi v okresní odborové radě, v krajském výboru odborového svazu. Od roku 1967 je členem ústředního výboru a brzy se stal i členem jeho předsednictva. Bohaté zkušenosti pro položení otázky, v čem vidí s. Košťál rozdíl v odborové práci mezi obdobím, kdy začínal v odborech pracovat, a dneškem: „Rozdílů je mnoho. Mnohé se změnilo výrazně k lepšímu, v celé sféře odborové práce je dnes naše činnost výrazně na vyšší úrovni — v politickém i odborném smyslu. Jsou ale i různé směry činnosti, kde byla v minulosti odborová práce lepší. Abych uvedl alespoň jeden závažný příklad: Dřív byla ve školských odborech mnohem víc rozvinuta provozní práce, řešili jsme přímo na odborové půdě škol i ve vyšších orgánech pedagogická otázky a různé provozní problémy s tím spojené. Na tyto provozní porady jsme se důkladně a včas připravovali a právě díky tomu vzešel nejeden výborný nápad ve prospěch málotřídek, na kterých jsme učili. Ale nejen na úseku málotřídek —- i později, kdy jsem již začínal v Čelákovicích, jsme měli provozní otázky pravidelně na odborových schů« zieh a poradách. Uzavíraly se například patronátni smlouvy; někde byly formální, na mnoha školách však přinesly nesmírný užitek. My jsme například měli patronátni smlouvu s TOS Čelákovice, dlouhá léta nám prospívala. Brigády socialistické práce ze závodu měly patronáty přímo nad jednotlivými třídami školy. Členové brigády vedli různé zájmové kroužky a pomáhali nám i jinak, žáci občas chodili do závodu na pracoviště brigády a seznamovali se s moderními pracovními metodami, se závodem. Tak se v nich upevňovalo vědomí významu dělnické práce, práce pro společnost. A to vše bylo především v rámci provozní práce závodní organizace ROH. Měli jsme i patronáty s JZD a s tělovýchovnou jednotou. Učitelé pomáhali jednotě jako učitelé, žáci přiložili ruku k dílu při stavbě tělovýchovných zařízení, jednota pomáhala nám. Už před rokem 1938 bylo mnohé z toho narušeno, rok 1968 toto narušení dovršil. Ve školách bylo hlásáno, že odborová práce se nemá zajímat o pedagogické otázky a o provozní práci, odbory byly odsouvány na vedlejší kolej, byly omezovány jen na zájmovou činnost. Dnes se musíme vrátit k tomu osvědčenému, co v minulosti existovalo. Dnes jsou sice jiné podmínky, ne všechno můžeme převzít tak, jak jsme to dělávali, ale na mnohé můžeme skutečně plně navázat. To platí i o osvědčených formách provozní práce, o spojení odborů s pedagogickou činností škol. Měli bychom obnovovat neformální patronátni spolupráci škol se závody.“ Soudruh Košťál má mnoho funkcí, pracuje v krajském výboru odborového svazu, ve školské komisi KNV, v Čelákovicích v lektorské skupině strany, je předsedou komise pro pracovní iniciativu při ústředním výboru svazu — ale jeho slova o návratu ke zvýraznění provozní práce v odborech nejsou lichá. Právě v těchto svých funkcích, zvláště v poslední uvedené, usiluje o to, aby se to, z čeho se nyní vyznal, znovu realizovalo, aby pozornost k pedagogickým otázkám a provozní práci zaujala v odborech to místo, které jí po právu náleží. Nk