Učitelské Noviny, leden-červen 1971 (XXI/1-25)

1971-06-10 / No. 23

Angažovanost na mateřských školách Jednou z nejvýznamnějších a zároveň nejcitlivějších institucí každé společnosti Je škola. Pomáhá spolu s odbornou učební činností svým výchovným působením na děti i Jejich rodiče upevňovat společenský řád a podstatně oviívňuje v širokém okru­hu postoje žáků i jejich rodin k veškeré­mu společenskému dění. To se plně vzta­huje i na první součást školské soustavy — mateřskou školu, která plní rovněž vý­znamnou společenskou úlohu. Po těžké společenské krizi, kterou náš lid prožil v r. 1968 a 1969, je působení školy (a to všech typů škol) tím význam­nější. Škola může sehrát důležitou roli v konsolidačním společenském procesu. Proto bylo u nás vynaloženo značné úsilí ze strany pdborných i stranických vedou­cích činitelů a institucí, aby škola v tom­to smyslu svou úlohu pochopila a také splnila. A běh událostí ukázal, že zamě­ření na školu jako významného pomocní­ka bylo nejen nutné, ale dnes již lze říci, že bylo i úspěšné. Po etapě, jejímž cílem byla konsolidace poměrů na školách, musí nutně následo­vat další období, kdy školy všech stupňů a typů pokročí k efektivnímu angažované­mu a přesvědčenému působení na mládež. A to je právě současnost 1 naší materské školy. Aktivnost a angažovanost jsou je­jími hlavními znaky. Jejich projevy, nevy­­číslitelně různé a rozmanité, jsou dokla­dem toho, že škola se „našla“, že začala opět vědomě a promyšleně vychovávat mládež pro socialistický stát a společnost. V této etapě je však velké nebezpečí stro­jenosti, formálnosti, práce pro vnější efekt bez vnitřního přesvědčení, a to i v oblasti předškolní výchovy dětí. Vždyť přece předškolní děti, i když ješ­tě rozumem chápou jen velmi málo, jsou těmi nejcitlivějšími posuzovateli opravdo­vosti a upřímnosti učitele. Při žádné práci s nimi nelze nic předstírat. Nelze je při­mět k jakémukoliv jenom zájmu, natož k aktivnímu projevu, jestliže učitelka, kte­rá je vede, nevkládá do svého působení své vlastní přesvědčení, postoje a názory. A vůbec je už skoro nemožné přimět je bez vlastní angažovanosti k jakémukoli vy­stoupení, které vyžaduje tolik příprav a celkově je mnohdy velmi náročné. V Severomoravském kraji podává úsek mateřských škol přesvědčující důkaz anga­žovanosti a aktivní uvědomělé výchovné práce jak s dětmi, tak i s jejich učitelka­mi. Každý okres tohoto kraje pořádá u pří­ležitosti 50. výročí KSČ setkání učitelek mateřských škol, ať už formou ideologické konference, nebo méně slavnostního se­tkání, na nichž s učitelkami besedují sta­ří zasloužilí členové KSČ, příslušníci bý­valých partyzánských oddílů, význační a zasloužilí občané toho kterého okresu. Uči­telky samy si připracují dotazy a vystou­pení, v nichž se snaží vyjasnit sobě i ostat­ním koncepci angažované a upřímné vý­chovné práce ve prospěch socialistické vlasti. Kromě toho jsou mnohé konference a setkání doplněny ukázkami výsledků prá­ce s dětmi. Nejde při nich o oživování sta­rých „besídek“, připravovaných často for­mou nudného a 'děti přetěžujícího nácviku. Vystoupení dětí jsou naplněna především pohybovou činností, příklady nácvikui míst­ních „spartakiádních“ cvičení či předve­dením jednoduchých lidových tanců či her se zpěvy v úborech s prvky místních kro­jů. Druhý, často uplatněný prvek ve vy­stoupení dětí je zpěv, a to jak některé sólové výstupy dětí, tak především jejich sborový zpěv, takový, jaký může být vý­sledkem dobré práce každé mateřské ško­ly. V každém případě je výsledkem bezpro­středního působení vystoupení dětí, které s nelíčeným zaujetím předvádějí to, co den­ně v mateřské škole provádějí a čemu se učí. A to je právě ten přesvědčivý důkaz neformální, angažované a cílevědomé prá­ce učitelek. Výsledky každodenní práce, která za dětskými výkony stojí a každý jl musí vidět, dokazují, že pochopily svou úlohu, pochopily základní současnou po­třebu socialistické společnosti — pracovat na svém úseku poctivě, se zaujetím, s vě­domím významu své vlastní práce pro naši společnost. Taková práce, zvláště jestliže je ji možno vidět ne pouze na jediném místě, ale ve všech okresech kraje, uka­zuje, že jak vedoucí pracovníci na úseku školství, především krajské a okresní in­špektorky a metodičky, tak hlavně učitel­ky samy chtějí angažovaně a poctivě při­spívat k upevňování a rozkvětu socialis­tické společnosti. Dr. L. Bělinová, VÚP Praha Snímek VI. Nevrkly z materské školy Na květnici v Praze 4 VĚNOVAT POZORNOST OTÁZKÁM VÝCHOVY IDokončení ze sír. 1.) škol o splněných závazcích na počest 50. výročí založení KSČ a XIV. sjezdu. Sjezd byl o nich průběžně informován, vysoce Í2 oceňoval jako výraz vztahů našich pra­cujících i žáků a studentů škol ke Komu­nistické straně Československa. Všem na­šim školákům i učitelům škol všech stup­ňů a školským pracovníkům patří dík za splněné závazky a za závazky nové, dík za dosavadní výsledky práce naší školy. I to vše svým dílem přispělo k tomu, že XIV. sjezd se mohl konat v takové tvůrčí a bo­jové atmosféře a mohl stanovit nové úkoly pro niejbližší období. ■ Úkoly, které sjezd uložil pro všechny komunisty působící v oblasti školství, a které přijímají za své všichni učitelé a vy­chovatelé, bude nutno teprve konkrétně Irozpracovat. Přesto lze jistě již nyní uvést, akým směrem se budou realizovat v nej­­jlížším období, v příštím školním roce. Chceme-li se ve školství čestně a pocti­vě vyrovnat s úkoly, které ve školství má­me, chceme-li v práci školy realizovat sjez­dová jednání, pak je třeba si uvědomit, že sjezdová jednání musíme posuzovat vcel­ku, že nemůžeme vycházet jen z toho, co byle konkrétně ke školství řečena, ať už v hlavních referátech, či v usneseních ne­bo v diskusi. Rozpracování výsledků sjez­du pro školství bude požadovat velikou střízlivost v oceňování současné situace, v zabezpečování souladu perspektivních cí­lů ve školské politice s realitou současné­­ha o*dobí. Především však musíme vidět, že vyřešení kádrové politiky ve školství je složitý a náročný proces a že z principiál­ních politických požadavků na učitele ustu­povat nelze. Unášet se myšlenkami na ideální školu budoucnosti a zapomínat na přítomnost by bylo stejně nebezpečné jako podléhat okamžitým tlakům a zapomínat na budoucnost, zapomínat na to, že škola je živý organismus, že potřebuje jistý čas, aby přinesla své pozitivní a dlouhodobé výsledky. V celé školské správě pracujeme již na úkolech, které pro nás ze sjezdu vyplývají. Jde o úkoly krátkodobé, to jsou ty, které budeme plnit v novém školním roce, a úkoly pro celou pětiletku, jejichž řešení bude už navazovat na řešení dlouhodobých cílů celé školské soustavy. Co je teď nejaktuálnější, je otázka vý­chovné práce škol, odstranění formálnosti a časté apolitičnosti, nutnost zvýšit péči o mládež ze strany všech institucí, rodiny, armády, tisku a všech prostředků masové komunikace, celé kulturní fronty. Koneč­ně jsou to problémy účinného a energické­ho řízení školství, přísné racionalizace ce­lého výchovného procesu s cílem dosáh­nout ve vymezeném čase co největší účin­nosti. Že máme ve školství ještě značné rezervy, je zcela nepochybné. Výsledky XIV. sjezdu KSC jsou pro ob­last školství tak významné, že bude ne­zbytné v daleko větší míře usilovat o sjed­nocování postunu všech školských orgánů a organizací, všech učitelů, zajistit trva­lou a kvalifikovanou informovanost o všem, co slouží dobré práci školy. Nic Ideově politické studium učitelek mateřských škol na Děčínsku Před zahájením ideově politického studia jsme se v okrese zamýšlely, jak toto studium v letošním roce zkvalitnit, zbavit ho formál­nosti a hlavně — na základě studia naučit učitelky mateřských škol aplikovat získané znalosti a vědomosti na vlastní práci. Při metodické práci se nám již léta velmi dobře pracuje v úsecích, rozdělených jednak podle územního uspořádání okresu, ale i druhu škol (jednotřídnl, vlcetřídní apod.j. Učitelky se vzájemně znají z hospitací a společných seminářů, tvoří dobrý kolektiv. Rozhodly jsme se tedy, že i ideově politické studium budeme organizovat v těchto úsecích. V okrese je dva­náct úseků, každý je řízen zkušenou metodič­kou. Nechtěly jsme však, aby studium naru-šilo metodickou práci. Vybraly jsme tedy sou­družku, která by odpovídala pouze za ideově politické studium v úseku, jsou to většinou učitelky, členky KSČ, které mají potřebné po­litické znalosti i organizační schopnosti. Tyto soudružky se účastní úvodních přednášek ke každému tématu, které pořádá v našem okrese pro konzultanty krajský pedagogický ústav. Na úvodních přednáškách v úsecích, kterých se zúčastní vždy všechny učitelky a které se svolávají na pozdní odpolední hodiny, se uči­telky seznámí se základními poznatky, které se týkají probíraného tématu, rozdělí si stu­dium (snažíme se, aby na každé škole prostu­dovaly nejméně jeden základní materiál a dva časopisecké články). Ke každému tématu do­stanou školy ještě metodický list s přílohou — vysvětlením některých neznámých pojmů. Na studium jednoho tématu mají učitelky 5—6 tý­dnů. Na závěrečném semináři je úsek rozdě­len do dvou skupin. Výsledky pohovorů k I. tématu, „Socialistic­ký společenský systém a vedoucí úloha KSČ“, byly velmi dobré. Učitelky živě hovořily, od­povídaly na položené otázky, doplňovaly se vzájemně a diskutovaly o věcech ne dost jas­ných. Rovněž II. téma, „Uplatňování zásad pro- Ietářského internacionalismu“, bylo zakončeno uspokojivě. Učitelky hovořily i o tom, jak v mateřské škole uplatňují při výchovné práci prvky proletářského internacionalismu. Třetí téma bylo zaměřeno k otázkám výchovy mlá­deže k marxisticko-leninskému světovému ná­zoru. I při tomto tématu učitelky studovaly předepsanou literaturu, ale navíc musely z vlastní praxe vypracovat písemnou práci o zkušenostech, jak uplatňují vědecký světový názor při výchově a vyučování v mateřské škole. Diskutovalo se o vztahu dětí k přírodě, vysvětlování přírodních jevů, o ateistické vý­chově, ale i o výchově lásky a úcty k práci a pracujícím lidem, o vztahu dětí k sovětským vojákům, o sepětí školy se životem. Práce, kte­ré učitelky četly, ukázaly, že si soudružky jsou plně vědomy toho, že kladou první základy k poznáváni skutečnosti, která je základem k vytváření vědecky pravdivého vztahu člově­ka k světu i sobě samému, a že je třeba se­znamovat děti s okolním světem pravdivě, je to v tomto věku často první setkání a pozná­vání světa, a tyto poznatky jsou — jak známo — nejtrvalejší. „Nic není pro předškolní děti nedostupné jejich chápáni — jen jim to učitelky musejí umět přístupnou formou říci a neuchylovat se ke lžím. Učitelka se nesmí bát přiznat před dětmi i některou nevědomost — otázky dětí jsou často velmi složité. Nevím-li, nebudu dě­tem povídat nepravdy nebo dohady, řeknu jim, že se zeptám, přečtu si to, a pak jim to povím. My učitelky jsme často pro děti větší autori­tou než rodiče, je tedy na nás správně děti vychovávat a poučovat. Výchova k vědeckému světovému názoru je právě pro nás důležitěj­ší než pro učitele škol vyššího stupně, protože ti již většinou pouze stavějí na základech, kte­ré dětem v předškolním věku dává rodina a mateřská škola.“ Tak konči svou práci jedna z učitelek. Až budeme koncem roku hodnotit celkový průběh a výsledky ideově politického studia učitelek mateřských škol v našem okrese, bude kladem především to, že se učitelky snaží správně spojovat teorii s praxí, přemýšlet, dis­kutovat o metodách a o své zkušenosti se dělit s ostatními. MIROSLAVA KRÁTKÁ, ředitelka MŠ — Děčín NOSITELÉ ZLATÉHO ODZNAKU Nositelů nej vyššího odborářského vyznamenání — Zlatého odznaku — není mezi námi příliš mno­ho. Je to pochopitelné, vyznamenání je udělováno jen pracovníkům, kteří dlouhá léta věnují své síly a energii revolučnímu odborovému hnutí, kteří ma­jí významné zásluhy o jeho rozvoj. Mezi pěti sou*' druhy z Odborového svazu pracovníků školství a vědy, kterým byl letos Zlatý odznak udělen ve zvlášť slavnostní den —- v předvečer zahájení XIV. sjezdu KSČ, ve dnech vrcholících oslav 50. výročí založení Komunistické strany Československa, je i ředitel 2. základní devítileté školy v Čelákovi­cích, člen předsednictva ústředního výboru českého odborového svazu JAN KOŠŤÁL. „Práci v odborech nechápu jen jako stranickou povinnost, jako závažný politický úkol. Práce v odborech — to je i můj koníček, dělám ji rád, těší mne a tak jako někdo fandí sportovnímu klu­bu nebo jiný sbírá známky, nacházím já zalíbení v odborech. Ne, že bych jiné koníčky neměl, ale tento mi skutečně přirostl k srdci.“ To jsou slova soudruha Košťála, když jsme s ním hovořili krátce polom, co na zasedání odborového svazu bylo jednomyslně s plným souhlasem všech přítomných rozhodnuto udělit Zlatý odznak jemu a dalším pra­covníkům. Rodák z Bělé pod Bezdězem našel své první uči­telské místo v nedalekém okolí, v menšinové stát­ní škole v Hoianech na Českolipsku. To se psal rek 1935. Okupace pohraničí o tři léta později jej přinutila k odchodu. Začal učit nejdříve na Česko­moravské vysočině v Březině u Poličky, potom — od roku 1941 — v Msiěticích na tehdejším okrese Brandýs nad Labem. Dokonale poznal problémy má­lotřídních škol; učit několik let na vesnické jedno­­třídce, která má osm oddělení, to jsou zkušenosti ničím nezaplacené. A tak když po roce 1945 začal pracovat v revolučních odborech jako úsekový dů­věrník, pevně spojoval odborovou činnost s praxí a životem malých škol. Protože v jeho odborovém úseku byli vesměs učitelé málotřídek, bylo přílet žltostí k .řešení těchto problémů víc než dost: „Z vlastní iniciativy jsme často hovořili o tom, jak zlepšit naší práci s dětmi, jak dosáhnout vyš­ší úrovně naší činnosti na jednotřídkách. Měli jsme tehdy povinnost odučit týdně 24 hodin. Do­brovolně, bez placení a bez nucení jsme si zvýšili úvazek o 20 hodin týdně, abychom se mohli vío věnovat dětem. Když jsme měli na jednotřídce i prvňáčky, těm jsme nemohli dávat moc samostat­né práce, ty bylo nutno soustavně vést, stále s ni­mi pracovat. Proto jsme tyto děti učili už od 8 ho­din ráno, zatímco starší děti přicházely do školy až v 9 hodin. Právě tato první hodina nám umož­ňovala plně se věnovat těm nejmladším. Samo­zřejmě o tu hodinu, o kterou přicházely starší dě­ti později do školy, odcházely také později ze školy. A takovýchto příkladů vlastní iniciativy bylo mnoho. Dnes už jsou mnohé věci z toho všeho samozřejmé, tenkrát to však byla novota.“ Od roku 1953, poté, co s. Košťál dosáhl na peda-* gogické fakultě aprobace i pro II. cyklus, působí v Čelákovicích. Prošel funkcemi v okresní odbo­rové radě, v krajském výboru odborového svazu. Od roku 1967 je členem ústředního výboru a brzy se stal i členem jeho předsednictva. Bohaté zku­šenosti pro položení otázky, v čem vidí s. Košťál rozdíl v odborové práci mezi obdobím, kdy začínal v odborech pracovat, a dneškem: „Rozdílů je mnoho. Mnohé se změnilo výrazně k lepšímu, v celé sféře odborové práce je dnes naše činnost výrazně na vyšší úrovni — v politic­kém i odborném smyslu. Jsou ale i různé směry činnosti, kde byla v minulosti odborová práce lepší. Abych uvedl alespoň jeden závažný příklad: Dřív byla ve školských odborech mnohem víc roz­vinuta provozní práce, řešili jsme přímo na odbo­rové půdě škol i ve vyšších orgánech pedagogická otázky a různé provozní problémy s tím spojené. Na tyto provozní porady jsme se důkladně a včas připravovali a právě díky tomu vzešel nejeden vý­borný nápad ve prospěch málotřídek, na kterých jsme učili. Ale nejen na úseku málotřídek —- i poz­ději, kdy jsem již začínal v Čelákovicích, jsme mě­li provozní otázky pravidelně na odborových schů« zieh a poradách. Uzavíraly se například patronátni smlouvy; někde byly formální, na mnoha školách však přinesly nesmírný užitek. My jsme například měli patro­nátni smlouvu s TOS Čelákovice, dlouhá léta nám prospívala. Brigády socialistické práce ze závodu měly patronáty přímo nad jednotlivými třídami školy. Členové brigády vedli různé zájmové krou­žky a pomáhali nám i jinak, žáci občas chodili do závodu na pracoviště brigády a seznamovali se s moderními pracovními metodami, se závodem. Tak se v nich upevňovalo vědomí významu dělnic­ké práce, práce pro společnost. A to vše bylo především v rámci provozní práce závodní orga­nizace ROH. Měli jsme i patronáty s JZD a s tělo­výchovnou jednotou. Učitelé pomáhali jednotě jako učitelé, žáci přiložili ruku k dílu při stavbě tělovýchovných zařízení, jednota pomáhala nám. Už před rokem 1938 bylo mnohé z toho naruše­no, rok 1968 toto narušení dovršil. Ve školách by­lo hlásáno, že odborová práce se nemá zajímat o pedagogické otázky a o provozní práci, odbory byly odsouvány na vedlejší kolej, byly omezovány jen na zájmovou činnost. Dnes se musíme vrátit k tomu osvědčenému, co v minulosti existovalo. Dnes jsou sice jiné podmín­ky, ne všechno můžeme převzít tak, jak jsme to dělávali, ale na mnohé můžeme skutečně plně na­vázat. To platí i o osvědčených formách provozní práce, o spojení odborů s pedagogickou činností škol. Měli bychom obnovovat neformální patronátni spolupráci škol se závody.“ Soudruh Košťál má mnoho funkcí, pracuje v kraj­ském výboru odborového svazu, ve školské komisi KNV, v Čelákovicích v lektorské skupině strany, je předsedou komise pro pracovní iniciativu při ústředním výboru svazu — ale jeho slova o návra­tu ke zvýraznění provozní práce v odborech nej­sou lichá. Právě v těchto svých funkcích, zvláště v poslední uvedené, usiluje o to, aby se to, z čeho se nyní vyznal, znovu realizovalo, aby pozornost k pedagogickým otázkám a provozní práci zaujala v odborech to místo, které jí po právu náleží. Nk

Next