Učitelské Noviny, leden-červen 1973 (XXIII/1-26)
1973-03-22 / No. 12
Jednoduché vyučovací automaty ve ško!;ií praxi „Vyučovací stroje a metódy programovaného vyučovaní nejsou univerzálním všelékem. Jsou však natolik významné, aby o nich uvažoval každý pedagog." Edward B. Fry Otázkami programovaného učení se Výzkumný ústav pedagogický v Praze začal intenzivněji zabývat v roce 1965. A tak jako vše nové mělo a vlastně ještě stále má *vé stoupence a odpůrce, má je i zavádění programované výuky pomocí individuálních vyučovacích automatů do praxe. V odborném tisku se dnes dočítáme, že metodika programovaného učení vcelku úspěšně překonala své dětské nemoci a v procesu kybernetizace, pedagogiky a psychologie znovu vystupuje jako prostředek schopný do značné míry retranslatovat právě kybernetizační elementy v oblasti myšlenkového procesu osvojování vědomostí, dovedností a návýků do částečného poznání toho, co vlastně člověk dělá a prožívá při učení. Avšak v jakékoliv organizované formě učení vždy mají svou úlohu dva lidské faktory, učitel a žák, i když mohou v určitých časových nebo obsahových složkách vyučování působit na sebe snad zprostředkovaně. Dále se vychází z toho, že oba faktory mohou realizovat svá záměry pouze v účelná kombinaci vzájemného frontálního, diferencovaného a individuálního přístupu. Při popularizaci myšlenek programování v pedagogice se často dopouštíme jednostranného zkreslování nebo naopak nemístného paušálního výkladu objektivního zaměření programovaného učení. Oblast našeho zájmu leží na pomezí tří vědních disciplín — pedagogiky, psychologie a kybernetiky; přitom psychologové považují za předmět programovaného učení změny v psychice žáka (chování), pedagogové za jediný předmět programování uznávají učivo (obsah učební látky) a z hlediska kybernetického je předmětem programování proces řízení výukové komunikace. Uvádíme zde atomizující členění problematiky programovaného učení, protože naopak, v jakémsi integrujícím pohledu na modifikace předmětu programované výuky (k němuž si přičteme ještě úlohu moderní didaktické techniky), můžeme se za dnešního stavu poznatků pokusit o včlenění autoinstrukčních, didaktických či psychologických programů do tradičního vyučování. Z koncepčního hlediska není zatím podstatné, zda půjde o typický program knižního typu (programovanou učebnici) nebo program prezentovaný didaktickým automatem (nosičem programu) či o kombinovanou formu učení, kdy prostředky didaktické techniky plní funkci lektora, repetitora, trenažéru, examinátora... v soustavě algoritmizované tradiční výuky. Oddělení didaktické techniky a programů Výzkumného ústavu pedagogického dlouhodobě sleduje čtrnáct experimentálních škol, v nichž učitelé začleňují práci s didaktickým programem do tradiční výuky. Do jedné z nich vás zavedeme. Vstoupili jsme do moderní školní budovy v Kralupech nad Vltavou - sídliště. Škola je v provozu teprve pět let. Dnes ji navštěvuje 600 žáků 1.—9. ročníku, učitelský sbor má 35 členů (včetně 4 vychovatelek). Samozřejmě se jako v každé současné moderní škole žáci převážně většině disciplín školní výuky učí v odborných učebnách. Kromě specializovaných tříd na fyziku, chemii, přírodovědu, výtvarnou, hudební výchovu a výuku jazykům, jsou tu dvě tělocvičny, fotolaboratoř, žákovská knihovna, cvičná školní kuchyně, dílny a čtyři oddělení školní družiny. Každá učebna je dostatečně vybavena didaktickou technikou a pomůckami. B ■ B V chemické posluchárně se právě natáčely detailní záběry k instrukčnímu diafonu. Využili jsme této příležitosti a zeptali jsme se učitelky Wirthové na její práci... Jak dlouho se zabýváte aplikací programovaného učení v běžných hodinách? Došlo k tomu vlastně v okamžiku, kdy se rozběhla výuka v nové školní budově. Na doporučení odboru školství ONV v Mělníku jsme začali spolupracovat s pracovníkem (oddělení didaktické techniky a programů) Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Vedl nás k tomu poznatek, že v naší škole byly a jsou dostatečné podmínky pro výuku s moderní vyučovací technikou. Jakých prostředků k realizaci programovaného učení používáte? Okresní národní výbor v Mělníku nám zakoupil 35 účastnických strojků KE-3, ústřední monitorai pult KE-5 a průběžně dodává programy zejména z matematiky, chemie, fyziky a přírodovědy. V současné době vyšlo v edici kontrolované VÚP celkem asi 40 titulů, jež zpracovávají vždy učivo jednoho tematického celku. U nás se zabýváme hlavně programováním chemie, a to v posledním ročníku školy. Jaké zkušenosti jste získali z dosavadního průběhu experimentu? Z hlediska didaktického umožňuje práce s programy činnost frontální — učitel řídí a usměrňuje najednou učení celé skupiny žáků, má lepší přehled o chybách, jichž se dopouštějí jednotlivci a vzápětí je může opravit. Další formou učení je studium individuálních programů, jež může být diferencováno a členěno podle vlastního tempa práce každého žáka. Skloubením těchto základních forem do určitého integrovaného učebního postupu ve vyučovací hodině lze dosáhnout podstatného zefektivnění školní výuky. Někteří pedagogové se domnívají, že tento způsob vedení výuky potlačuje osobnost učitele. Jak se na to díváte? Předně bych chtěla upozornit, že pro vyučujícího to přináší větší nároky na přípravu. Didaktická technika v současné f době zásobuje jeho možnosti sdělovací, ! kontrolní a motivační. V žádném případě však u dobrého pedagoga nesnižuje jeho etické, morální a výchovné působení na žáka. I zde, při novém způsobu učení, platí především, že třídu nelze chápat jako stereotypní masu před sebou, ale co žák, to jiný typ mladého člověka. Každý potřebuje v určité situaci poradit, vést a usměrňovat. Tady může učitel plně uplatnit své schopnosti psychologické a pedagogické. Věříte, že programované učení má budoucnost? Určitě má slibné perspektivy vývoje. Je tu široké pole působnosti v učení žáka při organizované výuce, v přípravě na hodiny, v osobní kontrole úrovně znalostí, v získávání sebedůvěry, v podpoře zájmu o studovanou problematiku. Podobně může i učitel lépe řídit celý proces učení ve třídě, ve skupinách, v práci s jednotlivci. Jak přijímají nový způsob učení děti? Především jde o změnu. I když se počet hodin s elementy programování stále rozšiřuje, tradiční způsob školské práce přesto převažuje. Po počátečním údobí, kdy převažuje moment hry, pracují žáci s technikou zcela samozřejmě. Obavy z obtížnosti práce mají spíše učitelé. Zjištění, že dovede samostatně dojít k novým poznatkům, motivuje žákovu činnost s technikou většinou kladně. Můžete shrnout své dojmy s užívanou formou programováni? Každý titul programu není stejný co do kvality, obtížnosti, způsobu zpracování a formy začlenění do běžné výuky. Proto musíme brát v úvahu metodický list, v němž autor i vedoucí výzkumu seznamují vyučujícího s možnostmi realizace programu. Jak jsem uvedla již dříve, ověřujeme zatím především programy pro Individuální studium nebo pracujeme hromadně s takzvanými krycími kartami v celé třídě. Složitější formy kombinace individuálního a hromadného studia jsme ještě neověřovali. Zatím se ukazuje, že se doba studia může zkrátit až o třetinu. Experimentální třídy dosahují ve většině případů lepších studijních výsledků; rozdíly proti kontrolním ročníkům jsou statisticky významné. Přes to vše nutno brát programování ve výuce jen jako jednu z moderních forem a způsobů učení a nepřeceňovat je. B B B Z kralupské školy v sídlišti jsme odjížděli s dobrým pocitem, že je zde kolektiv pedagogů, kteří se nezalekli nároků na moderní práci v socialistické škole, neboť si uvědomují, že připravují pro nový život generaci osmdesátých let tohoto století. LUDĚK KOUBA, JIŘINA TURNOVSKÁ Při hodině chemie. Učitelka Wirthová u ústředního monitorntho pultu KE 5 Dílo Z. Nejedlého - stálý zdroj podnětů a poučení „Velkým osobnostem dává svědectví o jejich skutečné velikosti fakt, že jejich myšlenky a činy přežívají jejich život, stávají se součástí času následujícího a pronikají do něho jako živý zdroj,“ prohlásil v loňském jubilejním projevu ministr školství CSR inž. Havlín, když se zamýšlel nad názory Zdeňka Nejedlého o výchově, vzdělání, škole a školské politice a když ukazoval, jak jsou to myšlenky moderní, aktuální a stále platné. Není jistě pochyb, že tato slova platí o celém jedinečném a rozlehlém Nejedlého díle, které zasahuje do několika společenskovědních oborů. Plyne z nich pak jednoznačně, že toto dílo nemůže a nemělo by být jen předmětem jubilejních úvah a příležitostných projevů, ale stálým zdrojem podnětů a poučení a předmětem trvalého zájmu a studia. Platí o něm to, co sám Nejedlý nesčetněkrát připomínal, když se zabýval klasickými díly naší i světové kultury. I ono přináší s novou dobou nové podněty a poučení a v nových souvislostech vystupuje vždy znova s naléhavostí a aktuálností až překvapivou. Nejedlého dílo není však jen vděčným a inspirujícím předmětem studia. Stejně naléhavým úkolem je toto dílo, zpola ještě zasuté v nejrůznějších a těžko dostupných časopisech, zpřístupnit kulturní veřejnosti. Zaslouží proto plného ocenění, že presidium ČSAV zařadilo na návrh Kabinetu Z. Nejedlého, který je nyní součástí Ostavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, do plánu resortního výzkumu i úkol komplexního výzkumu a hodnocení Nejedlého ideového odkazu. Dosavadní práce o Nejedlém, většinou stále ještě příležitostné, které přistupovaly k jeho dílu, až na výjimky, z hlediska jednotlivých oborů, v nichž pracoval, nezřídka zkoumajíce, byl-li Nejedlý více muzikologem, historikem, estetikem, pedagogem či politikem. Na rozdíl od nich zdůrazňuje úkol komplexní přístup k jeho dílu, s vědomím, že jeho osobnost zůstává ve všech projevech celá a nerozdělitelná. Komplexně pojatý úkol znamená především prozkoumat a zhodnotit přínos Nejedlého jako vědce, stanovit historickou hodnotit jeho díla a pokračovat všude tam, kde se to ukáže vědecky nutné a aktuální. Současně půjde o zevrubný průzkum a hodnocení Nejedlého jako kulturně politické osobnosti, která sehrála v historii českého národa, jeho kultury a vzdělanosti i v jeho orientaci ve světě mimořádně významnou úlohu. Oba úkoly jsou stejně důležité, neboť osobnost Nejedlého typu a významu je možno plně postihnout jen ve vzájemném vztahu doby, života a díla. Součástí a nezbytným předpokladem takto pojatého úkolu je pak zpracování a zpřístupnění Nejedlého rozsáhlé pozůstalosti á kritická edice jeho díla. Soustředěná práce, která byla v Kabinetu Z. Nejedlého vykonána v prvních letech vědecké pětiletky ČSAV, může být nyní už postupně zužitkována. Tak zpracování Nejedlého pozůstalosti postoupilo natolik, že se mohlo přikročit k přípravě Průvodce po archívu Z. Nejedlého, který teprve ukáže celé bohatství a kulturní hodnotu zachovaného materiálu. Pro představu o jeho rozsahu uveďme aspoň, že jen v souboru Nejedlého korespondence jsou téměř 4 tisíce pisatelů, mezi nimiž jsou významní vědci, skladatelé, spisovatelé, výkonní umělci, představitelé politického života a učitelé všech stupňů škol (Drtina, Kádner, Cáda, Chlup, Hodura, příslušníci Socialistického sdružení učitelského aj.). Byl dále vypracován projekt kritické edice Nejedlého díla (včetně korespondence), který je orientován v první řadě k málo známým a často nedostupným pracím časopiseckým. Z prvních svazků pětiletého programu je připravena edice Nejedlého prací smetanovských a první svazek jeho korespondence s českými historiky. Mimo tento plán vyjde v nejbližších dnech v nakladatelství Čs. spisovatel obsáhlá edice Zdeněk Nejedlý o literatuře a kultuře 1860—1960 a^ v tomtéž nakladatelství se připravuje vyd-fií vzájemné korespondence Nejedlý Salda. Pro mládež, především studující, se připravuje výbor z Nejedlwho díla ve formě čítanky. Je doplněn dokumentárním materiálem, který , * má mládeži přiblížit lidský profil Nejedlého osobnosti. V pětiletém edičním programu se dále počítá s vydáním Nejedlého drobných prací historických a zejména i se souborným vydáním jeho mladých uměleckých zápasů a polemik, které jsou dosud roztroušeny v nejrůznějších časopisech přístupných jen jednotlivcům. První výsledky badatelské práce byly pak uloženy v obsáhlém sborníku Zdeněk Nejedlý, doba, život, dílo, který má vyjít v letošním jubilejním roce Nejedlého nedožitých 95« narozenin. Kromě projevů ministra Havlína a akademika Štolla obsahuje řadu studií, která čerpají už z Nejedlého pozůstalosti. Význam Zdeňka Nejedlého jako historika a teoretika umění má připomenout a zhodnotit vědecká konference, která se za účastí vědců ze socialistických zemí bude konat v prvních dnech měsíce června. Nepochybně přinese nové podněty a pohledy a bude na ní příležitost ocenit i Nejedlého názory a snahy hudebně a estetickovýchovné. K. J. UN3