Vlasta, červenec-prosinec 1953 (VII/27-53)
1953-07-02 / No. 27
Projev soudružky Elišky Svobodové, nositelky Řádu republiky a Řádu práce, na mírovém shromáždění pražských žen Ve dnech 5.-11. června se stala Kodaň dějištěm Světového kongresu žen, který byl svolán Mezinárodni demokratickou federaci žen a měl tento program: Kongresu se zúčastnilo 70 států ze všech světadílů. Mezinárodni demokratická federace žen, jak se ukázalo v diskusi, se stala mobilisujici silou za práva žen a za hlavni požadavky národů, bojujících za svou svobodu, nezávislost a mír ve světě: v otázce boje za rovnoprávnost žen byla po prvé na půdě MDFŽ vyslovena zásada, že úplnou rovnoprávnost dosáhnou ženy jen osvobozením dělnické třidy a jejích národů, tak jak v diskusi vystupovaly ženy sovětské, lidové Číny a zemí lidové demokracie. Ve 14 zemích byly na kongres zvoleny delegace organisací, které nejsou členy MDFŽ. Po prvé se kongresu zúčastnila Burma, Kašmír, Kypr, Kostarika, Equador, Britská Quinea, Francouzská Quinea, Irák, Severní Irsko, Jamajka, Bolivie, Rejunion, Nový Zéland. Pakistan, Transjordanie, Trinidad, Jihoafrický svaz a Portugalsko. V mnoha státech kapitalistických, zvláště v koloniálních zemích, se snažila buržoasie mobilisaci žen rušit persekucemi, některé byly uvězněny, nebyly vydány pasy delegátkám Terstu, Sudanské Arable, Sýrie, Panamy, Peru, Kamerunu, Zlatého Břehu, Kenye, Nigerie, Jižní a Severní Rhodesie, Anglo-egyptského Sudanu. Rovněž nebylo povoleno vstupní visum dánskou vládou delegátkám Koreje, Malajska a Vietnamu. Když přišla zpráva, že tyto delegátky poslaly poselství kongresu, byl organisován nástup žen s prapory těchto států. Na kongresovou tribunu přinesla prapor Korejské lidové republiky žena vojáka, který byl zajat v Koreji, a matka vojáka, padlého v Koreji, při projevu poselství žen vietnamských nesly prapor ženy francouzské, matka vojáka, který padl ve Vietnamu, a žena, jejíž muž byl ve válce ve Vietnamu oslepen. Malajský prapor přinesly ženy holandské. Ve velkém pohnuti vyslechly delegátky kongresu toto poselství, a tu se ukázalo jasně, že všechny ženy bez rozdílu jsou pro zásadu řešit mezinárodni problémy jednáním a ne zbraněmi. Tak mluvily hlavni referáty • pan i Andei Andreen i pani Eugenie Cottonové, které jako velký mírový symbol po skončení projevu bylo dáno do rukou dánské dítě a postupně je přijaly všechny delegátky na předsednické tribuně. Delegátky západního Německa mluvily o tom, jak bojovat proti uskutečnění bonnských a pařížských dohod, a žádaly ženy sousedních států o pomoc, delegátka Japonska, ženy DálnéhojVýchodu a lidové Číny požadovaly mírovou smlouvu s Japonskem a odstraněni smlouvy ze San Frandsca. Dále slfbil kongresu žen dánský voják, který jménem 46 vojáků přišel pozdravit tento kongres, že nebudou bojovat proti Sovětskému svazu a státům lidové demokracie. Rovněž i pozdrav dánských dokařů svědčí o velikém významu Světového kongresu žen. Sama skutečnost, že se kongres mohl konat v jednom se států kapitalistických, má velký význam. Dánský kapitalistický tisk nepřinesl zpočátku žádné zprávy o kongresu, ani rozhlas se tim nezabýval. Když však druhý den se konal velký projev v jednom parku v Kodani, kde vystupovaly delegátky různých států a zdravily kodaňské obyvatelstvo, které se projevu ve velkém počtu zúčastnilo, a to ve špalíru až k parku a s květinami v ruce zdravilo všechny národy, začaly o kongresu psát všechny noviny a nakonec otiskly doslovně všechny dokumenty, které kongres přijal. Tak tomu bylo i s rozhlasem. Kongresu se zúčastnila velká řada dánských žen ze všech částí státu, které na galerii sledovaly velmi pozorně celé jednáni. A s tím se také setkaly členky naší delegace při návštěvě továrny na baterky, kde byly provedeny pracovištěm a pozdraveny dánskými pracujícími. Při rozmluvě s dělnicemi bylo nám patrno, jak ještě daleko za námi jsou pracující zemí kapitalistických beze všech výhod sociálních a bez rovnoprávnosti, kde nám mladá dělnice vypráví, že čtrnáct měsíců byla bez zaměstnáni. A jest to právě Mezinárodní demokratická federace žen, k níž se obracejí ženy všech států kapitalistických, kterým politika zbrojeni jejich vlád přináší nezaměstnanost. Je skončen Světový kongres žen. Do všech států se vrátily delegátky, které zde uzavřely pevná přátelství s neochvějnou vůlí bojovat všemi silami za mír mezi národy, za práva a spravedlnost žen. A také naše delegace jménem československých žen dala závazek při předávání praporů Federaci, sovětským ženám a ženám dánským, že budeme ještě lépe na svých pracovištích, na každém úseku ze všech sil plnit usnesení Světového kongresu žen do důsledků a uskutečňovat heslo „Za šťastný a spokojený život našich dětí!" Pohled no predsedníckou tribunu. Z první řady pozorně sledovaly průběh jednáni zleva: choť „Brazilská žena. která bojuje společně s námi, je si jista, že jednota, kterou jsme vykonaly na presidenta republiky Marie Zápotocká, poslankyně R. Zahrádková, poslankyně A. Karlovská, tomto velikém Světovém kongresu, z něhož přicházíme, nám dodá sil do boje za to, aby zvítězila nositelka Řádu republiky A. Caražiová, poslankyně R. Machalová. naše veliká věc - věc míru, věc štěstí našich děti!" - řekla na manifestaci žen brazilská delegátka Elisa Branco, nositelka Stalinovy ceny „Za upevnění míru mezi národy". Nositelka Řádu republiky a Řádu práce E. Svobodová při projevu. Pražské ženy zaplnily prostory Zimního stadionu, aby vyslechly zprávy členek delegace o úspěšném jednáni Světového kongresu žen v Kodani. : - ■ ■/ • ■ : •