Vlasta, červenec-prosinec 1956 (X/27-52)
1956-07-05 / No. 27
Přivítali jsme u nás PÁK DEN AI PAMATUJ Sl, žena je třikrát otrokem! Jednou slouží spolu se svým mužem japonskému pánovi nebo statkářovi, po druhé je otrokyni svého muže a po třetí svého syna'“ Drobné děvčátko s lesklými havraními cůpky na zádech pohodilo hlavičkou a ukázalo matce dvě řady bělostných perliček zubů: ,,Já nechci a nebudu otrokem!“ Než se matka zmohla na káravé slovo, holčička vyběhla otevřenými dveřmi do slunného dne a zmizela ve vysoké zeleni na zahrádce. Za chvíli odtud bylo slyšet jásavý hlásek, který se divil velké žluté tykvi „pag“ a zpíval sipísničku otom.jak vlaštovičkakdysi přinesla dobrému muži semínko ,,pagu" a jak od té doby roste ,.pag" v každé korejské zahrádce. Matka přestala přebírat rýži, narovnala si záda a s úsměvem poslouchala. Potom ji přelétl po obličeji mráček. Těžký bude mít život její Den Aj, má příliš bujnou a nepokor nou hlavu. A NO, Pak Den Aj měla těžký život. Narodila se v roce 1907, v době, kdy Japonci již byli skutečnými vládci Koreje. Byl to rok, kdy se Korejci pokusili otevřeně před celým světem obžalovat na II. mezinárodni konferenci v Haagu japonský imperialismus. Představitelé velkých mocnosti však pro ně měli jenom úsměšek. Korejský řečník, když viděl chováni delegátů v sále, vytasil ostrou dýku a na tribuně se probodl, aby protestoval proti bezpráví svého národa. Pak Den Aj vyrůstala v letech smutku korejského lidu. Každý den znamenal nové pokořeni. Japonci přikázali Korejcům vysekat dokonce i ,,státní kvítek“, kvetoucí keře, symbolisujfcf po staletí korejskou svobodu. Přikázali vykopat mohyly předků ve vysokých horách, kde klidně odpočívali, a zakopat je do nížin u moře. slzy „Neotvírejte oči, řinuly by se vám z nich říkali tehdy Korejci. Pak Den Aj však měla oči do široka otevřené a spolu se svými druhy sledovala jako ostříž každý krok Japonců. Když ji bylo 23 let, začala pracovat jako revolucionárka z povoláni. Organisovala odbojové skupiny, přenášela zprávy. Drobná, půvabná dívka, přecházejfcf z vesnice do vesnice, z městečka do městečka, nebyla nápadná. Potom se však Japonci dostali na stopu i ji. Pak Den Aj byla uvězněná a v japonském vězeni poznala všechnu zvrhlost, hrůzu a mučeni, jimiž chtěli Japonci odradit korejské vlastence od boje za svobodu. Sotva si však odpykala trest, začala znovu svou revoluční práci. Byla opět uvězněna, mučena ... „Kalili nás řfká o té době Pak Den Aj, a víc nevypráví... V SRPNU 1945 se konečně rozevlála nad severní Koreou třlbarevná národní vlajka s Červenou pěticípou hvězdou. Z vězeni vyšel i muž Pak Den Aj. Dlouho se ze svobody netěšil. Japonští mučitelé zlomili jeho zdrav! a on zemřel na prahu svobody tak jako stovky vlastenců, jimž brány věznic otevřela v srpnu onoho slavného roku 1945 sovětská vojska. Pak Den Aj organisuje ženy. V roce 1946 vydala lidová vláda zákon o rovnoprávnosti žen. Pořekadlo o třech otrokářích ženiných přestávalo být pravdou. Zatím však jenom na papíře. Největší kus práce teprve začínal. Bylo třeba uvědomit samotné ženy, aby pochopily, že jejich život otrokýň již skončil, že se mohou rovně a svobodně postavit po bok svých mužů. Bylo třeba vysvětlovat i mužům, že ženino království, to již není kuchyně, nýbrž celá, svobodná korejská země. Pak Den Aj všechno toto dělá. Jezdi na přednášky, vysvětluje, přesvědčuje. V roce 1948 ji zvolil korejský lid za poslankyni Nejvyššfho lidového shromážděni. V době války je Pak Den Aj tajemnici Ústředního výboru Korejské strany práce. Na frontu se hlásí na 450.000 žen. Je v tom i podíl práce Pak Den Aj. A teprve tady, ve válečné vřavě, si vybojovaly korejské ženy svůj dekret na rovnoprávnost. Ještě za války, v roce 1951, byla Pak Den Aj vyznamenaná Mezinárodni Stalinovou cenou míru. Složila tehdy slavnou přísahu, že neustane v boji proti americkým interventům, za mír na celém světě, proti válce. pAK DEN AJ svou přísahu splnila. * V blýskavých jezírkách rýžovišť se znovu odráží klidné korejské nebe. Ve městech i na vesnicích zvoní kladiva a krumpáče v mírové práci. Mír však je třeba bránit. A tak po každé, kdykoliv se ve světě scházejí obránci míru, přichází na fenjanské nádraží skupina mužů i žen. Květinami vyprovázej! Pak Den Aj. místopředsedkyni Korejského výboru obránců míru. Pak Den Aj na všech shromážděních hovoř! jménem svého lidu o mírové práci, o každodenním boji za udrženi trvalého míru. 2ÉTÍHLÁ, křehká Pan Den Aj, náměstkyně # předsedy Ústředního výboru Korejské strany práce, pracuje denně mnohr hodin. A přece j! nikdy nechybí úsměv a laskavé slovo. V červnu a počátkem července se každým rokem konají v Koreji slavnosti dítěte a matky. Loňského roku jsem se účastnila vystoupeni děti vefenjanském divadle. Mali. neohrabaní chlapečkové v šatičkách námořníků a půvabné dívenky v růžovém tylu předváděli na jevišti své každodenní hry ze školky. Pak Den Aj seděla s matkami v první řadě. Drobotina se po skončení svého čísla rozběhla s jeviště k mámám do hlediště a samozřejmě, že každý malý oslavenec a oslavenkyně museli tetičku Pak pozdravit. A jak také ne. tetičku Pak zdravit je velice sladké! Doslova sladké - pro bonbony, které má pro děti vždy připravené v kapse. O měsíc později. 15. srpna, k desátému výročí osvobození Koreje, byla ve velkém sále Ústředního výboru slavnost pro zahraniční odbornfky. Bylo to odpoledne, teploměr se pohyboval kolem 50 stupňů, všichni jsme se potili a snažili se poslouchat slavnostní řeči. Pak Den Aj byla v předsednictvu. Když slavnostní část skončila, první se rozeběhla - mezi naše stoly. Připíjela si nápojem z kořene života žen-šen. Přípitků bylo mnoho a tak, když se jeden z maďarských soudruhů snažil přípitek jenom předstírat, Pak Den Aj se k němu naklonila a protože chyběla dorozumívací řeč, pomohly náznaky: „Blu-blu-blu any, any! Kambej!“ Soudruh porozuměl atak se pilo „kambej" - „do dna“ - jak říkají Číňané. Do dna, na zdraví hrdinné ženy Pak Den Aj, na zdrav! korejských žen, na zdraví statečného korejského lidu, věrného přítele v boji za mfr! MILENA BALAŠOVÁ Za nedávné návštěv/vládni delegace Korejské lidově demokratické republiky v Československu navštívila její členka, náměstkyně předsedy Ústředního výboru Korejské strany práce a předsedkyně demokratického svozu korejských žen Pak Den Aj také Výbor československých žen. Pak Den Aj se zde setkala s blízkými přáteli a také se starými přáteli, vždyť na přiklad s předsedkyní Výboru čs. žen Anežkou Hodinovou-Spurnou se znají a často setkávají už po léta. Pak Den Aj tu s československými přítelkyněmi povzpomínala, pobesedovala a vzkázala po nich také všem našim ženám dík korejských žen za lásku a péči, kterou po léta věnovaly korejským dětem žijícím u nás. Předseda rady ministrů Korejské lidově demokratické republiky Kim Ir Sen s Pak Den Aj a ostatními členy vládní delegace prohlédli si na naší Staroměstské radnici výstavu „Korejská mládež v Československu". 2