Vlasta, červenec-prosinec 1957 (XI/27-52)
1957-07-04 / No. 27
01 E K SRDCI PRAHA-MOSKVA MOSKVA-PRAHA Drahým československým přítelkyním! Letos jsem mluvila na několika schůzích o setkání se ženami jiných zemí. Když jsem hovořila o těchto setkáních, nemohla jsem nevzpomenout na dny, strávené v Praze, Bratislavě o mnoha dalllch městech a vesnicích, na vynikající ženy, s nimiž se mi podařilo se seznámit zo naleho pobytu v Československu. Byly to dělnice z textilhích továren a zaměstnankyně státních statků, spisovatelky a lékařky, byly to matky, milující celým svým srdcem děti. upřímné vlastenky. Viděly jsme, jak nejleplí z nejleplich byly na Pražském hradě přijaty presidentem republiky. Kolik nevyčerpatelně energie měly tyto ženy! Vytyčovaly smělé pracovní plány na nejbližlí léta, a jak se dovídáme z novin i slyšíme v rozhlase, tyto plány se úspěšně plní. Ženy v nejrůznějlích zemích vystupují stále aktivněji proti horečnému zbrojení, za zákaz atomově bomby a jiných zbraní hromadného ničení, za zmírnění mezinárodního napětí. Které matce není drahý smích jejího děcka, úspěchy děti ve Ikolei Nemalá úloha v tomto boji patří i československým ženám, které živě reaguji na všechny mezinárodni události. Rozšíření přátelských svazků mezi ženami našich zemí má mezinárodní význam a je nořím společným přínosem pro upevnění přátelství mezi národy. Zinaida Troickaja, zástupce náčelníka moskevského metra Vřelá setkáni v Československu Loni jsem se zúčastnila jako členka delegace sovětských žen celostátní konference československých žen, která ukázala zejména, jakou ohromnou úlohu hrají československé ženy v životě země. Na tomto sjezdu hovořily vědecké pracovnice, hospodyně, učitelky, lékařky, prosté rolnice o státních záležitostech s hlubokou znalostí věci, s pocitem státní odpovědnosti i zasvěceného zájmu. Zvláště jsem si zapamatovala, jak aktivně projednávaly delegátky otdzky, spojené s dalším zapojením žen do veřejného a hospodářského života i s problémy, které zaměstnaným ženám vznikají při vedení domácnosti a výchově dětí i mládeže. Tak mohou hovořit matky, které nechtějí vidět své děti a své muže na válečném poli, ale v závodech, továrnách, ústavech, na stavbách a polích. Když československé ženy hovořily o míru, bylo v jejich hlase slyšet tutéž touhu po mírově práci jako u našeho lidu. Byly jsme v kouzelné Praze, o jejíž kráse by se dalo mnoho vyprávět, v Bratislavě, Ostravě, Banské Bystrici, Žilině a dalších místech. Navštívily jsme řadu továren a závodů, jednotných zemědělských družstev, vědeckých výzkumných ústavů, dětské domy, mezinárodní pionýrský tábor, pionýrský dům. Vybavuje se mi vzpomínka na příhodu v jedné horské obci, kam jsme se přijely seznámitspracl místního zemědělského družstva. Všimli jsme si, že všichni rolníci byli oblečeni svátečně, přestože byl všední den. Po srdečné besedě se členy družstva, po našem vyprávění o životě sovětských lidí jsme se zeptaly staré, sedmdesátileté rolnice, jaký je dnes ve vsi svátek. Stařenka se usmála a povídá: „jak by nel Dnes je u nás velký svátek, vždyi k nám přijeli hosté ze Sovětského svazu!" Její vnučka, pionýrka, přinesla naší delegaci kytičku polních květů. Květy uvadly, ale duch bratrské družby mezi námi a československým lidem v nás žije stále. Marja Cvětovová, náměstkyně ministra sociální péče Nemohu zapomenout Chtěla bych znovu postát na ndvrSI starobylého Kyjeva a hledět na mohutný Dněpr... Kráčet po moderním Kreičatiku s vědomím, že před dvanácti lety zde byly jen hromady trosek. Jet zase do Leningradu a poděkovat trochu vřeleji neznámému občanu, který mi vzal kufr z ruky a zanesl at do autokaru. Chtěla bych se znovu setkat se zlatovlasou dívkou, která mi připínala festivalový odznak. Nemohu zapomenout. Vracím se myšlenkami do leningradského metra, do podzemních skvostných paláců. Nastupujte „bystro, bystro!" Vlak podzemní dráhy nezná zpoždění. Sovětská mládež si stoupne a uvolní místa cizincům. Cizincům ? Ne, to slovo se nehodí mezi jids a sovětské přdtelel Sedím vedle stárli, na pohled přísné občanky. Její obličej se rozjasni, když se dovídá, že jsme z Československa. Zítra jedeme do Moskvy, sdělujeme jí. Moskva je krásná, přiznává, ale Leningrad je prý mnohem, mnohem krásněji!, nic se mu nevyrovná. A o jeho železnou hrud se už dvakrát rozbil nepřítel - Leningrad nosí titul Město hrdina. A jak nás přivítala Moskva! Po celé délce nádraží vlají nale československé vlajky. Vystupujeme z vlaku a vítají nás radostné zvuky hudby. Velká kapela hraje na nali počest, před nádražím nás překvapuje český nápis: „Srdečně vás vítáme, nali drazí hostě z Československa!" I vy, sovětltl přátelé, jste nám neskonale drazí a člověk hledá slova, jak to vyjádřit. Co odpovědět Galině ? Marie Fliegloví Mám napsat mladé dívce do Moskvy. Ne rusky, ale česky, protože si to vyžádala docela zvláltní příhoda. Po Kyjevu jsme se projížděli v pohodlném autobuse. Díváš se vpravo a vlevo. Mál dojem, že ti něco unikne, co bys určitě rád viděl. Snad je to tak u každého člověka, který přijede za hranice. Zajímavý se ti zdá prodavač novin, výkladní skříň ... Ano, docela prosté a vlední věci. Jsou kouzelněji!, protože jsou jiné než u nás. Na chvíli na sebe upoutala pozornost dívka, která stála u řidiče naleho autobusu. „Tady je sídlo ukrajinské vlády“ - informovala nás a skromně se při tom pousmála. Potom nás upozornila ještě na jifié pamětihodnosti Kyjeva. Ale to už zase náš zrak bloudil po těch neznámých věcech venku, které byly tolik přitažlivě. Ještě jednou na sebe dívka upozornila. Musela se totiž omluvit, protože nevěděla, jak se jmenuje kostel, kolem kterého jsme jeli. „Nezlobte se na mne - dodala - nejsem odtud, ale z Moskvy." To mne udivilo. Myslel Jsem si, že nás doprovází česká studentka, která studuje v Sovětském svazu. Galina však je Ruska, která mluví plynně česky. A jako člověka upoutá každá zvláštnost, stala se jí i Galina, jedna ze šesti studentů, kteří letos v posledním ročníku moskevské university studují češtinu. Mnohem víc jsem se o ní dověděl v rychlíku, který nás vezl do Moskvy, protože naše průvodkyně Galina jela s námi. Galina Galvasová je na štěstí hovorná dívka. Podělili jsme se s ni o dojmy z Kyjeva, vyptávali jsme se jí všetečně, bylí jsme zvědaví. Zdálosemi.že ji to ani nepřekvapilo. Provázela už několik českých výprav - a takoví jsou snad všichni lidé, když přijedou za hranice. Potom se ona ptala a my vysvětlovali. Zamilovala se do našeho jazyka, do naší literatury, do Československa ... Ráda by byla učitelkou češtiny na některé sovětské škole, avšak nejdřív by chtěla získat nějakou delší praxi u nás. Byla tu sice loni čtrnáct dnů jako turistka, ale to je málo. A jak silně je tohle její přání jsme poznal i. z vyprávěni. Když hovořila o Praze, Brně, Gottwaldově... měl jsem dojem, že nikde na světě není krásnějších měst. Tak barvitě nám to uměla vylíčit. Potom trochu zvážnila. Svěřila se, že bude za několik dní obhajovat diplomovou práci o českém přídavném jménu. Raději by se zabývala některým literárním zjevem. Víte, česká literatura, básníci a spisovatelé - to Je její láska největší. Má rozečtený román Marie Pujmanově „Lidé na křižovatce". Byla jim nadšena. Kolik zajímavého uměla o románu říci, jak dobře znala dílo Pujmanově, Olbrachta i dalších. Čech musí mít radost z toho, jak dovede naše literatura okouzlit i cizince! Galina se mě ptala na Čapka-Choda. Znala sice jeho román „Antonín Vondrejc", zajímala se však i o profil spisovatele, o jeho další romány, jak je hodnocen v naší literatuře ... Pokusil jsem se vyprávět o některých postavách z jeho románů, snažím se vylíčit jeho sklony k naturalismu ... Chvíli nás poslouchal starší člověk. Přiznal se, že studoval s Jiřím Wolkerem. Přál bych vám vidět Galinu. Spěšně jsme dokončili rozhovor. Už na odchodu mne požádala, abych jí o Čapku-Chodovi ještě napsal v dopise. S tímhle dopisem, i když bude psán česky, mám teď starosti -žn -4 Nedávno se vrátila z ná ví tě vy Sovětského svazu delegace Výboru čs. žen. Tvořily ji soudružky Hojčová, Cardová, Králová, Chuťková, Vořfřková a Barfusová. Na snímcích delegace se sovětskými přáteli na Rudém náměstí v Moskvě a členky delegace Kateřina Chutková a Milena Králová v rozhovoru s mistrovou E. F. Voropajevovou v závodě Rudý proletář.