Vlasta, červenec-prosinec 1959 (XIII/27-52)

1959-07-02 / No. 27

mamek Rychleji ke snižování cen potravin Kdykoliv se na našem trhu projev! přechodný nedostatek některé potraviny, hledají často naše hospodyně ve městech a dokonce i na vesnici pro to nejrůznější a složití vysvětlení. A přece odpověd na to je vždy ta nejjednodušší: vázne to s výrobou. Co jsme sami nevyrobili, ačkoliv se čekalo že vyro­bíme, to musíme dovézt odjinud. A když tu něco poruší plynulost dovozu, pak mají hospodyně po několik dní trápení s tím, že přemýšlejí, jak uvařit to či ono, když jim do toho chybí vajíčka, tvaroh či jiná nezbytnost. Hubují a hledají příčiny. Našim hospodyním můžeme odpustit, když nenajdou pravou příčinu svých nesnází. Většina z nich přece jen v ze­mědělství nepracuje a nevidí proto, v čem je jádro věci. Ale kdyby si pozorně přečetly, o čem jednalo červnové zasedání ÚV KSČ, pochopily by, proč se ty občasné nesnáze dosud objevují i proč jsme nemohli snížit víc maloobchodní ceny základních potravin. A poznají také, že naše strana a vláda našly v nových podmínkách správnou cestu, jak všechny potíže překonat. Na červnovém zasedání ÚV KSČ bylo totiž schváleno usnesení o zavedení nového systému výkupu a no­vých jednotných výkupních cen v zemědělství. Nová opatření vejdou plně do života 1. ledna 1960. Nejen že poroste množství zemědělských výrobků, ale budou také stále levnější a levnější. Pro zemědělce pak, hlavně pro naše družstva a družstevníky, otvírají se všechny cesty, po kterých mohou dojít k vyšší a levnější výrobě, i zvyšovat a trvale zabezpečovat své příjmy. Ale nebylo by spravedlivé myslit si, že náš dosavadní vý­kupní systém se zásadou dvojích cen byl pochybený. Po dost dlouhou dobu byl zárukou, že stát vykoupí na vesnici tolik, kolik je pro potřeby průmyslu a obyvatelstva nutné. Dvojí ceny nám dlouho pomáhaly, že nám stále přibývalo nových družstev a že si družstva vůbec mohla vytvořit pevnější hospodářské základy. Ale právě proto, že naše družstva hospodaří jednak už skoro na čtyřech pětinách zemědělské půdy a že už většinou mají dobré základy, dostali jsme se do situace, že stát už delší dobu vykupuje pro potřeby nás všech příliš draze. Mnozí družstevníci na to řeknou: „Jak to, od nás vykupoval jen lacino. Kdybychom neměli záhumenek a neprodávali z něho na státní nákup, pracovní jednotka by nás neuživila.“ To jsou ti, jejichž družstva - ať již zaviněně či nezaviněně - nevyrobila dost, aby mohla prodávat i na státní nákup. Družstva, která naopak měla příznivé [podmínky pro výrobu a dovedla jich využít, prodávala většinu svých výrobků za vy­soké ceny státního nákupu. Ta si ovšem nenaříkala, ale také neříkala, že jejich důchody nejsou docela zasloužené. Celkem jim to nemůžeme mít za zlé. jenže často družstevníci ne­mysleli na to, aby svou výrobu zlevnili. Však i když draze vyrobí, dostanou od státu dost až dost. Jednotku budou mít vysokou, i když do družstevních fondů dají víc. Proto zavádíme nový výkupní systém, jehož jádrem budou jednotné výkupní ceny - v průměru o 14.7% vyšší, než byly výkupní ceny v r. 1958. Nebude vysokých cen státního ná­kupu, které už delší čas vedly k tomu, že stát zaplatil vcelku za zemědělské výrobky víc než odpovídá skutečnému množ­ství, které přišlo na trh. To vadí nám všem, protože malo­obchodní ceny se nemohly zdaleka tak rychle snižovat, jak bychom si přáli. Nebude už tedy vysokých nákupních cen, ale nebudou už také nízké výkupní ceny povinných dodávek, které znemož­ňovaly často mladým JZD a těm družstvům, která hospodaří v méně příznivých podmínkách, zvýšit ívé příjmy a tedy také zdokonalovat a rychleji rozvíjet své hospodařeni. Nebude dokonce už ani povinných dodávek. To velmi změní vztahy mezi státem a družstvy a také poměr družstev­níků k družstevní výrobě. Okresy budou mít celkový úkol, kolik čeho se u nich má vyrobit a vykoupit, ale družstvům nic nepředepíší. Projednají s nimi, co budou družstva sama chtít ve svých podmínkách vyrobit a dodat, a uzavřou s nimi o tom smlouvu. To ovšem neobyčejně rozšiřuje pole pro iniciativu družstev a každého družstevníka v nich. Je to nejlepší cesta, jak povzbudit jejích zájem o zvýšení výroby a o snížení vlastních nákladů na ní. Je mnoho a mnoho závažných a důležitých otázek kolem nového výkupního systému a jednotných cen. V příštích týdnech a měsících bude se o nich mnoho hovořit ve všech vesnicích a ve všech družstvech. Naše družstevnice budou mít také mnoho co říci, možná ještě víc než ostatní družstev­níci. Věříme, že budou z celého srdce a svým bystrým rozu­mem bojovat za to, aby si jejich družstva našla tu nejspráv­nější cestu, jak zvýšit a zlevnit výrobu a jak uspořádat práci a život na vesnici, aby nové usnesení pomohlo rychleji smazat rozdíly mezi vesnici a městem. r OD PANÍ CURIEOVÉ K EVROPSKÉ SCHŮZCE ľ:. Jako vzácný poklad chovají v archívu jáchymovských dolů pamětní knihu, na jejíž první stránce se podepsala energická ruka Marie Curieové-Sklodowské. Její podpis najdeme v Jáchymově ještě na jednom dokumentu: na obvyklém prohlášení, že sestupuje do dolů na vlastní ne­bezpečí. Byla to pouhá formalita a paní Curieová, která po celý život pracovala s prvky, obsahujícími i život i smrt, se jistě cesty do šachty Svornost nelekala — třebas v roce 1925, kdy se její návštěva u nás uskutečnila, už byla starou a nemocnou ženou. Z fotografií, a také ze vzpomínek starého naddůlního Prokše, který ji tehdy doprovázel, víme, že jí nestačila povrchní prohlídka. Sfárala až dolů a s kahanem v ruce si na místě prohlédla vydatný radioaktivní pramen, který do­dneška svými léčivými vodami napájí jáchymovské lázně. Rok 1925 nebyl prvním seznámením paní Curieové se staletými jáchymovskými doly. Už více než čtvrt století předtím si Petr Curie právě odsud vyžádal zbytky urano­vých rud, jimiž tady — když z nich bylo vyloučeno žluté barvivo — zasypávali příkopy. Správa jáchymovských dolů zaslala tehdy do Paříže 1000 kg tohoto odpadu. Z nich manželé Curieovi po mnoha měsících vyčerpávající práce vyrobili první radium — zázračný prvek, který zahájil novou éru lidstva. 4. července vzpomínáme pětadvacátého výročí úmrtí Marie Curieové-Sklodowské. Zemřela na nemoc, jíž později padla za oběť i její dcera Irena Joliot-Curieová — na ná­sledky celoživotní práce s nebezpečným zářením. Když v rozbité kůlně zazářilo manželům Curieovým poprvé modravé světlo radia, neuvědomovali si ještě zplna ani význam svého objevu ani jeho nebezpečí. Přáli si však jed­no, jen po jednom toužili, odmítajíce milióny i pocty: aby jejich objev přinesl lidem užitek. <**ř • v *■ Vj Pohled na jeviště s nezvykle krásnou scenérií

Next