Vlasta, červenec-prosinec 1961 (XV/27-52)

1961-07-05 / No. 27

* Doma čeká na soudruiku Kouteckou další úkol: vychovával syny. Mladší Jaroušek má také svou mámu strašně rád JAK SI DOBÍT LÁSKY OSTATNÍCH VYPRÁVĚJÍ, PROČ NÁSLEDOVALI VALENTINU Mezi nej pokrokovější lidi naši doby patří následovnici sovětské hrdinky socialistické práce Valentiny Oaganovové. Neomezují se jen na pozorování a kritiku, ale sami se snaíí uchopit svou práci za správný konec. To jsou lidé, kteři vědí, ie budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme, do této bu­doucnosti vstupuji bez sobectví a touhy jen po vlastním šlěstíř­­ku. li takovým patří Jaroslava Koutecká, přadlena národního podniku Perla v Chocni. Poslechněte si její příběh. J Loni se svými spolupracovnicemi založila kolektiv sou­těžící o titul brigáda socialistické práce. Všechny členky se do soutěže vložily celým srdcem i schopnostmi. Na první pohled bylo pracoviště její brigády rozeznat od ostatních vzornou čistotou. Plnily závazky pracovní, byly vzorné i jako kolektiv. A tak když zažádaly o titul brigáda socialis­tické práce, bez nejmenších pochybností ho dostaly. Téměř současně s jejím kolektivem začaly soutěžit o ti­tul brigády i skupina děvčat pod vedením Hanky Syrové. Ale ještě dlouho potom, co se sťal kolektiv Jaroslavy Kou­­tecké brigádou, zůstala děvčata Hanky Syrové jen společné pracující skupinou. DosJ, jim chybělo v plněni zásady so­cialisticky pracovat a ještě víc socialisticky žít. A přece měly oba kolektivy stejné možnosti. Marta Prošová do­konce podala zlepšovací námět, který se dnes používá v celé továrně. Ale závazek neplnily a o nějakém socialistickém žití nemohla být ani řeč. Ukázalo se, že v tom je právě ta chyba. Děvčata například často spolu nemluvila pro růz­nice a hlouposti. Potom se pochopitelně ani nesnažila pomoci si. A tak každá smekala potáče z vřeten sama, nebo jen s tou, s niž právě mluvila. Je sice pravda, že ve dvou se to lépe táhne, ale ještě lépe v pěti. Smeká-li potáče jedna, trvá ji to dvanáct minut, smekají-li všechny, je to odbyté za čtyři minuty, stroj nestojí zbytečně a člověk má dobrý pocit, že není sám. Tohle všpehno soudružka Koutecká viděla a vzala si nad brigádou soudružky Syrové patronát. Ale běhat k nim a dál se starat o svou brigádu, to nešlo dohromady. ,,Svůj cíl“ měla Jaroslava Koutecká splněný, její kolektiv je brigádou socialistické práce, ale to ji neuspokojilo; Vstoupila tedy do kolektivu soudružky Syrové. Ne jako vedoucí, ale jako členka. Zpočátku měla strach, že děvčata k ní budou mít odstup, protože je starší, ale právě svou rozšafností a obě-, tavostí si je získala. Začaly stmelovat kolektiv pomalu. I přestávky o svačině byly vhodné k tomu, aby si pěkně sedly dohromady a za chvíli se všechny smály tomu, proč spolu nemluvily. Marta čte hodně knížek, tak o svačině vy­právěla jejich obsah a Hanka se postarala o to, aby se ostatní dověděly, co je ve světě nového. I svqu nástěnku aktualit si pověsily na zed. A smekání potáče z vřeten v pě­ti, to je členkám celého kolektivu již úplně samozřejmé. Když Jaroslava Koutecká onemocněla a ležela dlouho v nemocnici, všem se po ní stýskalo. Hanka Syrová,vedoucí kolektivu, nám svěřila, že až se Jarča vrátí do práce, po­žádají o titul brigáda socialistické práce. Maji už na to plné právo; plán plní a závazek překračují. Místo 60% příze s kvalitou ,,I.a“ odvádějí často sto procent. Ptali jsme se Jaroslavy Koutecké, jestli odešla od své brigády na horší pracoviště jen proto, aby následovala příklad Valentiny' Gaganovové. Odpověděla nám, že o tom ani příliš neuvažovala. Věděla, že je třeba pomoci, a tedy prostě šla. Jaroslavy Koutecké si všichni v závodě váží a všichni ji mají rádi. -jih- HOSTÉ VÝBORU ČESKOSLOVENSKÝCH ŽEN Mezi prvými účastníky Dnů přátelství československého a afrického lidu přijely i delegátky, které pozval Výbor českoslo­venských žen, paní Sow Sipa o Diarra Sylla z Republiky Mi Obě jsou učitelkami a každá je matkou sedmi děti. Nahoře: Paní Sow Sipa po příjezdu na ruzyňském letišti. Dole: Milíhosté byli přivítáni předsedkyni Výboru československých žen, soudružkou Anežkou Hodino* ou-Spurnou, a několika dalšími představitelkami, s nimiž přátelsky pobesedovaly. Paní Sow Sipa a Diarra Sylla projevily přáni co nejvíce poznat život našeho lidu, hlavně žen a dětí. Za svého pobyr.u u nás strávily několik dní na Slovensku, kde se setkávaly se ženami v závodech, v družstvech, prohlédly si rekreační středisko a zdravotnická zařízeni a zařízeni pro děti. FOTO ČTK Jaroslava Koutecká na svém pracovišti Kolektiv Hanky Syrové se svou nynější vedoucí Jaroslavov Kouteckou (druhá zprava) FOTO MILENA HRUŠKOVÁ ABY BYLO MÉNĚ ÚRAZŮ Pronikavý výkřik přehlušil hlomoz strojů ve veliké hale strojírenského závodu. Mladý muž s obličejem zkřiveným bolestí se zkroutil do klubíčka a levou rukou držel zápěstí pravé, kde ještě před chvílí měl pět prstů. Nyní má o palec a ukazováček méně. Jak se to stalo! Když mu parťák několikrát říkal: „Zdeňku, zase nemáš kryt, uvidíš, dop atíš na to,“ jen mávl rukou. „Jsem přece machr, ne?“ - a mrkl s úsměvem na parťáka. Zbytečně drastický příběh ? Ne, takových už byly ne stovky, ale tisíce. Bohužel. A proto ani neuvádíme, kde se přihodil. Faktem je, že se stal a že jeho hlavní příčinou byla nedbalost dělníka a nedůslednost parťáka či dílovedoucího, kteří ne­uměli nebo nechtěli přimět Zdeňka k pořádku a dokázat mu, že i mistr se někdy utne. Jsou i jiné příčiny takových úrazů. Třeba ve snaze plnit za každou cenu plán se odkládá řešení nedostatků; zejména je-li k jejich odstranění třeba peněz. Přitom právě v závodech s vysokou úrazovostí dochází ke ztrátám, které mnohokrát převyšují náklady, spojené s odstraněním příčin úrazů. Proto je nanejvýš správné a na čase, že z iniciativy poslanců­­odborářů, k nímž se přidala též naše vláda, schválilo nyní Národní shromáždění zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Naše čtenářky jsou o jeho přípravě ze stránek časopisu informovány. Psaly jste nám v době, kdy v závodech probíhala diskuse k návrhu tohoto zákona, své náměty

Next