Zábĕr, 1971 (IV/1-26)
1971-07-22 / No. 15
ČASOPIS FILMOVÉHO DIVAKA ROČNÍK IV. ČÍSLO 15 22. VII. 1971 Kčs 1.20 DNES V ČÍSLE: ■ JAK SE RODILY A ZTRÁCELY PRVNÍ FILMOVÉ HVĚZDY ■ NA CO RÁD VZPOMÍNÁ JOSEF BLÁHA ■ PRVNÍ PRÍPAD REŽISÉRA SCHULHOFFA V současné době se v našich kinech hraje barevný 7Omm film Pád říše římské, v němž James Mason předstauje sympatického řeckého filosofa Timonida. Brzy uvidí naši diváci další anglický barevný film Jaro a portské víno o slastech a strastech jedné rodiny, v níž opět dominuje James Mason. Dvaašedesátiletý divadelní a jilmový herec James Mason debutoval ve filmu v roce 1933, ale teprve čtyřicátá léta mu přinesla obrovskou popularitu a slávu v celém světě. Stal se dokonce nejznámějším hercem Anglie. Hrál nejdříve v romantických filmech, ale když v roce 1946 natočil film Štvanec, přinesla mu tato titulní role nejen uznání u kritiky, ale i vděk nadšených diváků i daleko za hranicemi vlasti. Také u nás nikdo na tento film a na Jamese Masona v roli štvance nezapomene. Stačila jedna role, aby vstoupil do historie filmu a stal se velkou osobností světové kinematografie. James Mason původně studoval architekturu a pouze tajně snil o divadle. Na Jilm ve svém mládí ani nepomýšlel. Bylo mu třiadvacet let, když už hrál v londýnském Shaftesbury Theatre. Tehdy žil v Londýně mocný Alexander Korda, který přišel do Londýna z Maďarska. Slávu a vliv však získal ve Spojených státech, kam odjel v roce 1926. Jako režisér byl známý nejen v USA, ale i v Rakousku, Německu a Francii. Když Alexander Korda založil v Londýně v roce 1932 společnost London Films, zahájil svou největší éru. Již v roce 1933 natáčí svůj nejslavnější film Šest žen Jindřicha Vlil. s Charlesem Laughtonem. A právě v tomto filmu debutuje i James Mason, kterému Alexander Korda prorokuje velkou kariéru. Nebyl to však Alexander Korda, který založil slávu a popularitu Jamese Masona. Byl to docela jiný režisér — Carol Reed, když si tohoto herce s podmanivým kouzlem vybral pro roli pronásledovaného vůdce irského podzemního hnutí ve filmu Štvanec. Když se film setkal s pronikavým úspěchem u kritiky i diváků, Hollywood okamžitě projevil zájem získat herce pro americký film. V té době už se o něm psalo jako o velké naději stříbrného plátna. Zasvěcená anglická kritika psala o jeho inteligenci, Američané JAMES MASON v anglickém barevném filmu Jaro a portské víno, který bude uveden do našich kin JAMES MASON OSOBNOST SVĚTOVÉHO FILMU byli přesvědčeni, že může hrát hrdiny cynické a kruté. James Mason studoval na universitě v Cambridgi, což mu dodávalo v Anglii úctu. Když hrál v Anglii ještě divadlo, psalo se o tom, že je to herec s přirozeným talentem, ale bez důkladné herecké průpravy. Carol Reed, který točil s Jamesem Masonem ještě v padesátých létech, prohlásil novinářům, že James Mason je vynikající herec, který má neuvěřitelnou kázeň. Ani po největší slávě se nestal ješitným. Dokáže plnit příkazy režiséra bez nejmenší odmluvy. V tisku se často psalo o jeho manželství s Pamelou Kelinovou. Když s ní přijel do Hollywoodu, bylo to manželství šťastné. Nyní už je téměř sedm let rozvedený. Ten rozvod však přišel Jamese Masona velmi draho a způsobil, že si musel odříci luxus odmítat role, které se mu nelíbí. James Mason má z tohoto manželství, které nakonec ztroskotalo, dva syny. Starší se jmenuje Portland, mladší Morgan. James Mason oslavoval v roce 1969 šedesátku. Přišlo mnoho gratulantů, pochlebníků i skutečných přátel. Přišli i novináři a ptali se velkého herce, zda je spokojen se svým životem, se svou kariérou. James Mason přimhouřil oči, slabě se usmál, potom pokrčil rameny a klidně hovořil. Přiznal, že když se člověk dívá v šedesáti létech zpátky, vidí především jedno — kolik času zbytečně a neplodně promarnil. Srovnává svá přání, své sny, své tužby a zjišťuje, že vůbec neudělal to, co chtěl, co si v mládí přál udělat. Člověk hledá omluvy a důvody, proč se tak stalo. Ale co naplat, bilance je neradostná. Je pravda, jsou tu ty okolnosti, za kterých jsme nuceni žít, které nám mnohdy nedovolují jít cestou, kterou jsme sl vysnili. James Mason , dodal, že si nestěžuje, ale že se díj vá pravdě do očí. A ta je někdy při pohledu nazpět krutá. Život nám unikl mezi prsty. A co zajímavého, užitečného jsme udělali? Novináři byli možná udiveni. Herec, který vytvořil snad rovnou stovku rolí — nemá přece právo tvrdit, že neudělal dost. James Mason však věděl, co říká. Opustil už definitivně Hollywood a podobně jako Charlie Chaplin se usadil ve Švýcarsku. Rozhodl se, že bude hrát jenom v evropských filmech. Řekl svým přátelům, že člověk až do konce svého života hledá svou šanci, svou příležitost. Je vidět, že Angličané měli pravdu, když dávno ve třicátých létech psali, že lames Mason je inteligentní. Nyní k tomu ještě přistoupila moudrost, zkušenost, znalost světa a života. James Mason představoval ve Jilmu Mayerling stařičkého mocnáře — císaře Františka Josefa l. O této jeho roli se hojně psalo. Také jeho Odysseus upoutal tisk i diváky. Když za ním přišel jeden noví nář do ateliéru, kde právě natáčel, byl překvapen, když našel v jeho šatně knížku — zřejmě velmi čtenou. Byl to Shakespeare. Sonety. Když James Mason zjistil novinářův údiv, pokýval znechuceně hlavou: Vy si myslíte, že herec čte jenom svou roli? hbs MOSKEVSKÝ SEDMÝ ZAHÁJIL Před třemi dny oznámila slavnostní znělka ve velkém sále kremelského paláce zahájeni sedmého ročníkrn Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě; probíhá pod tradičním heslem „Za humanismus filmového umění, za mír a přátelství mezi národy“. Na čtrnáct dnů se změní veliký kremelský sál v kolbiště, kde zástupci bezmála všech zemí světa budou prostřednictvím svých děl zápasit o některou z cen mezinárodní poroty. Na čtrnáct dnů se sovětská metropole změní ve filmovou Mekku, k níž putují tisíce a tisíce zájemců o sedmé umění a k níž se upírají oči statisíců lidí, pro něž film je něčím víc než zdrojem obchodu, zábavy a rozptýlení. Je známo, že moskevský filmový festival alternuje s naší karlovarskou přehlídkou. Oba festivaly tvoří vlastně organickou jednotu, neboť kritéria soutěžních filmů i náplň přehlídky jsou obdobné. Stručně by se to dalo vyjádřit tak, že tu převládají hlediska etická nad komerčními a že i estetické hodnoty jsou měřeny jejich mravním dosahem. To je velmi podstatný rys obou socialistických festivalů, odlišující jak moskevskou, tak karlovarskou přehlídku od všech ostatních. Se zdůrazňováním etických hodnot souvisí 1 jedna významná okolnost, jež je pro moskevský festival charakteristická. Tato mezinárodní soutěž dává příležitost i novým, nastupujícím kinematografiím, jejichž filmy mají neobyčejný význam v rámci té které národní produkce, ale jež by se nemohly prosadit na festivalech, které hodnotu filmovou měří komerčními hledisky. „Chceme, aby se našeho festivalu účastnily všechny země světa,“ řekl před zahájením MFF v Moskvě Alexej Romanov, předseda organizačního výboru festivalu předseda Státního výboru pro kinea matografií při radě ministrů SSSR, a dodal: „Chceme, aby se ho účastnily ty, jejichž kinematografie se rozvíjejí už od počátku století, 1 ty, jejichž filmové umění je teprve mladé.“ Jestliže se tedy do Moskvy sjíždí na festival rekordní počet účastníků, nelze v tom hledat snahu o dosažení rekordu. Spíše z tohoto faktu musíme vyčíst snahu pořadatelů dát co největšímu množství zemí a umělců příležitost, aby se svým dílem přihlásili do řad těch, kteří vedou velkou nekrvavou bitvu o lepší svět, o dokonalejší poznání různorodé světové rodiny, o bezprostřednější vztahy mezi lidmi, jež máji vést k zjištění, že nejvyšším cílem umění je ochrana života a jeho všestranné zabezpečení před jakýmikoli ničivými silami. Tomuto cíli jsou podřízeny i ostatní podniky moskevského festivalu, to znamená v prvé řadě diskuse a porady tvůrčích pracovníků. I v tomto směru se moskevský festival odlišuje od většiny filmövých přehlídek ostatních, neboť jeho charakter je po výtce pracovní a v pravém slova smyslu tvůrčí. Snad se někomu může zdát, že vyzvedáme příliš samozřejmé věci. Praxe v oblasti filmové práce bohužel velmi často ukazuje, že tomu tak není a že umění — zejména filmové, které je tak těsně svázáno s podmínkami obchodní exploatace — slouží jiným cílům, než jimž je svou podstatou určeno. Důsledná snaha o prosazení .základní funkce filmového umění je tedy další — a nemalá — zasluha moskevského mezinárodního filmového festivalu. jp JAROSLAVA OBERMAIEROVA, známá E. F. Buriana, hovoří na str. 8 JAMES MASON v roli sympatického řeckého filosofa Timouida ve filmu Pád říše římské Snímky: archív z filmového plátna i z jeviště divadla Civilní snímek František Bednář