Zábĕr, 1971 (IV/1-26)
1971-08-05 / No. 16
ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA ROČNÍK IV. ČÍSLO 16 5. Vlil. 1971 Kčs 1.20 DNES V ČÍSLE: ■ STŘÍBRNÁ MUŠLE FILMU UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE ■ DELON V NEZVYKLÉ ROLI ■ REPORTÁŽ Z NATÁČENÍ FILMU O SNĚHURCE, A TO KLÍŠTĚ VYCOUVALO ■ TOMU SE ŘÍKÁ KARIÉRA Jack Lemmon Je dnes ul slavný americký Jilmový a televizní komik. Narodil se v roce 1925 a byl ul jako dítě „dětská hvězda“. Když herec začíná být populární už jako dítě — málokdy se dožije slávy, když dospěje. A Jack Lemmon dospěl ve svých Sestačtyřiceti letech v hvězdu neobyčejně populární a milovanou nejen ve Spojených státech, ale í v Evropě. Když skončila druhá světová válka, Jack Lemmon začínal znovu pokoušet osud — zkoušel to v rozhlásí. A měl takový úspěch, že ho pozvali, aby vyzkoušel svůj talent na broadwayskýc.h divadlech. Obecenstvo ho přijalo skvěle. Smálo se při všech jeho vystupeních tak srdečně, že měl divadelní kariéru zajištěnu. Také televizní obrazovka využila jeho mimického umění a televizní diváci psali, aby se Jack Lemmon objevoval častěji. Byl lidem sympatický, protože byl nevtíravý a vypadal jako smolař, jako člověk, kterému se nic nedaří a kam šlápne, tam sedm. let tráva neroste. A takový typ je pro každého velmi přitažlivý. Á tak Jack Lemmon zažíval střídavé úspěchy v rozhlase, televizi, na broadwayských divadlech, jenom filmaři z Hollywoodu o něm nic nevěděli — a také dlouho vědět nechtěli. Nezdál se jim dost fotogenický. Vypadá tak obyčejně, téměř tuctově — a ve tváři nemá nic, co dává tušit velkou hvězdu. Je to fádní tvář, a ani postava nic neříká. Ale když ú^ně-hu v rozhlase, v televizi a na divadle byly stále pronikavější — a obecenstvu se líbil nejen jeho hlas, ale i tvář, hra, smutek očí, ten mdlý úsměv dosti úzkých rtů, filmaři se rozhodli, že to s tím nemožným, ale už slavným televizním a divadelním komikem zkusí. Bylo to teprve v roce 1953, kdy mu umožnili vstup před kameru, a na stříbrné plátno. Mnozí se zadostiučením tvrdili, že se nemýlili, když tak dlouho nechtěli připustit, aby Jack Lemmon filmoval. Ale když se jednalo o filmovou adaptaci velmi úspěšné hry z divadla, která se jmenovala Mister Roberts, bylo přece jenom rozhodnuto, že ve filmu bude hrát Jack Lemmon. Všichni byli překvapeni — a nejvíce Jack Lemmon, který dostal dokonce za svůj výkon cenu Akademie (Oscaraf, což je pro všechny snoby, umělce i filmaře, především však producenty, znamením, že vyznamenaný má zajištěnou kariéru na filmovém plátně. To všechno se odehrálo v polovině let padesátých, tedy před šestnácti lety. Ještě v padesátých letech se dík Oscaru a svému úspěchu v jedné z hlavních rolí filmové verze populární jevištní komedie Mister Roberts — stal partnerem první hollywoodské hvězdy Kim Novákové. Bylo to v komedii Zvonek, bible a svíčka. Ale to ještě nebyl nějaký pronikavý úspěch. Ten se dostavil až koncem let padesátých, když Jack Lemmon hrál s Marilyn Mon-roeovou a Tonym Curtisem v bláznivé situační veselohře Někdo to rád horké. Myslím, že je u nás mnoho diváků, kteří v kině při tomto filmu zapomínali na dobré vychování a smáli se tak, že to v dobré společnosti znamená faux pas, a že se někteří ukázněnější po nich udiveně dívali. Potom přišel rok 1960, kdy se Jack Lemmon objevil poprvé se Shirley MacLaineovou v komedii Byt, která se hrála na benátském festivalu pod jménem Garsoniéra. I módní, snobské obecenstvo ve fracích a smokingu i dlouhých večerních róbách vyprsklo často ve smích, který už není jenom srdečný a společenský. To proto, že Jack Lemmon — třebaže působil tak sympaticky — jednal popleteně a zakopl doslova o všechno. Však i v našich kinech se lidé bavili, a Jack Lemmon se stal doslova miláčkem všech diváků. A to byl také — kromě Velkých závodů — poslední film, kdy jsme u nás, v našich kinech facka Lemmona viděli. Televizní diváci měli štěstí, že viděli Jacka Lemmona i v dramatické roli. Možná, že si pilní, vášniví a posedlí televizní diváci vzpomenou, že to byl film, který se jmenoval Dny vína a růží, a že v něm Jack Lemon hrál alkoholika - notorika velmi přesvědčivě. Filmoví diváci v tomto létě však budou mít daleko lepší příležitost — vidět Jacka Lemmona opět se Shirley MacLainsovou ve velmi úspěšné filmové adaptaci slavného a populárního muzikálu Sladká Irma. Šedesátá léta přinesla totiž facku Lemmonovi teprve tu pravou filmovou slávu a popularitu. Ukázala, že je doma nejen v dramatických úlohách, ale i v černých komediích, v situačních veselohrách (Velké závody) i ve zfilmovaných muzikálech. Největší úspěch měl právě ve filmových adaptacích úspěšných divadelních her. Také jeho partnerka Shirley MacLaineová se stala slavná na pověstné divadelní Broadwayi, kde jednou jako neznámá sboristka zaskočila v pravou chvíli za onemocnělou hvězdu. Stalo se to v roce 1954. Pro film ji objevil Alfred Hitchcock. Snad žádný velký režisér si nenechal ujít příležitost >očit se Shirley MacLaineovou. Režisér Billy Wilder je přesvědčen, že Shirley MacLaineová a Jack Lemmon jsou ideální filmovou dvojicí. Shirley MacLaineová stále vzpomíná na film Byt, který se jí po herecké stránce nejvíce líbil. V současné době už natočila tři desítky filmů. Jack Lemmon nás tedy znovu pobaví se Shirley MacLaineovou. KALHOTY A FILM Jmenuje se Jean Blaise a v roce 1967 byl Velkým Meaulnesem. Tehdy mu bylo pětadvacet let a režisér Gabriel Albicocco si ho vybral za hlavního představitele onoho křehkého dobrodružství první lásky, víc tušené a sněné než prožívané, a proto také mnohem krásnější než všechny lásky pozdější. Však také kniha Alaina Fourniera Kouzelné dobrodružství, podle níž film Velký Meaulnes vznikl, patří k románům, které věrně a vytrvale provázejí mladá zamilovaná srdce. Autor dal do knihy tolik svých osobních prožitků a snů snad právě proto, že život mu vymezil příliš krátkou dráhu (Alain-Fournier umírá jako osmadvacetiletý); svým kouzelným dobrodružstvím jako by si prodlužoval existenci. Film, pravda, v tomto směru nepomohl mnoho ani knize, ani autorovi. Můžeme-li věřit kritice, Velký Meaulnes byl spíše filmem nepodařeným než adekvátním obrazem své literární předlohy, ostatně asi příliš křehké, než aby se dala beztrestně přenášet z žánru do žánru. Nuže, nesnadná titulní role připadla tehdy v roce 1967 mladému herci Jeanu Blaisovi. Výsledkem jeho setkání s Meaulnesem a s Albicoccem byla velká láska. Láska k filmu. I když jako herec měl Blaise v tomto snímku relativní úspěcb, lákala ho od samého počátku režie. Jenže mladý umělec toužil po nezávislosti a tento luxus v oblasti kinematografie stojí dost peněz. Znamená totiž být sám sobě 1 producentem, to jest financovat to, co chci natočit. Jean Blaise čekal poměrně dlouho. Letos na jaře se však rozhodl, neboř se setkal s látkou, o níž je přesvědčen, že ji promění ve vynikající film. Tou látkou je kniha řeckého spisovatele Virgila Gheorghia Kyralessa. Jean Blaise koupil filmovací práva za 50 000 franků. Totiž koupil. Zaplatil autorovi vše, co měl, to jest 15 000 franků. Protože však na rozdíl od zasněného hrdiny, kterého ztělesnil na plátně, je Jean Blaise člověk veskrze praktický, rozhodl se, že si zbývajících 35 000 franků vydělá. A příští režisér si je vydělá vskutku originálním způsobem. Vyrábí kalhoty. Nikoli, jak sám říká, kalhoty „ortodoxní“, obyčejné, jaké nosí kdekdo, ale zcela nový model. Blaisovy kalhoty totiž nepotřebují ani pásek, ani šle, neboř se vpředu převazují na uzel. Jisto je, že tyto kalhoty jsou originální a že se najde dost lidí, kteří je budou považovat za módní výstřelek a koupí si Je. Kus ke kusu stojí kalhoty deset franků, to znamená, že jich příští režisér musí prodat 3500. Při nízké ceně to snad nebude těžké. Ostatně Jean Blaise si "•'buje, že za prvý týden jich prodal pět set. Skoda jen, že se bývalý Velký Meaulnes rozhodl vyrá bět kalhoty pánské. Kdyby se rozhodl prodávat tento výrobek pro dámy, měl by rozhodně mnohem větší naději na komerční úspěch. Ale snad i tak se dočká a bude konečně moci zahájit natáčení filmu Kyralessa. Jenže — co bude vyrábět, aby zaplatil ateliéry a herce? an SHIRLEY MACLAINEOVÁ A JACK LEMMON OPÍT SPOLU 4 SHIRLEY MAC LAIf-iíOVÁ a JACK LEMMON se znovu setkali ve veselohře Sladká Irma známého režiséra Billyho Wildera v rolích Irmy a galantního Nestora, jejího ochránce Jejich herecké výkony přispěly nejvíc k úspěchu filmu. Snímky: archív. Rozhovor se ZDENOU HADRBOLCOVOU — kterou jste, kromě na obrazovce, v poslední době mohli vidět ve filmu Už zase skáču přes kaluže — přinášíme na 8. stránce. Civilní snímek: František Bednář