Zábĕr, 1971 (IV/1-26)

1971-11-25 / No. 24

$ ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA ROČNÍK IV. ČÍSLO 24 25. XI. 1971 Kčs 1.20 DNES V ČÍSLE: ft MLADt TALENTY SOVĚTSKÉHO FILMU ■ R3ZH0V0R S MARTINEM RŮŽKEM E PETER FONDA REŽÍRUJE B PROSINCOVÉ PREMIÉRY Letos v říjnu natáčel sovětský herec Alexej Batalov filmový přepis Dostojevského Hráče. Nepůsobil tu však Jako herec, ale jako režisér filmu. Téměř měsíc měli lázeňští hosté v Mariánských Lázních příležitost vidět Alexeje Batalova a jeho český i sovětský filmový tým. Natáčely se totiž zejména exteriérové scény filmu. Jednu z hlavních rolí vytváří v tomto filmu i naše Jitka Zelenohorská. Alexej Batalov nepůsobí ve filmu jako režisér poprvé, známe jeho režijní prvotinu Plášt, v níž šlo také o filmový přepis ruského klasika-Gogola, Diváci ovšem znají Alexeje Batalova především jako herce. V Sovětském svazu patří mezi herce nej oblíbenější a nejznámější. Hrál ve filmech, které sl získaly slávu nejen doma, ale t v zahraničí. Jsou to významné filmy a nelze je pochopitelně ani všechny vyjmenovat. V současné době se jeden z nich hraje v našich kinech v rámci Měsíce čs. • sovětského přátelství. Je to film režisérské dvojice Alexandra Alova a Vladimíra Naumova Otěk. Film, který má vlastně dvě části, je rovněž jilmovým přepisem divadelní hry Michaila Bulgakova a je v současné době přes svůj historický obsah znovu aktuální i pro nás. Mnozí diváci si však pamatují i dřívělší slavné filmy, v nichž Alexej Batalov hrál. Jmenuji aspoň některé: Jeřábt táhnou, Devět dní jednoho roku, Ztvá mrtvola. Když hraje, myslí již na to, jak si opět odskočí od herecké profese k činnosti režijní. Studuje literární látky a hledá dílo, které by převedl do filmové podoby jako režisér. Tak vznikla jeho režijní prvotina Plášt, dále film Tři tlouštíci a nyní Hráč v koprodukci Barrandova a Lenfilmu. Alexej Batalov se učti hereckému i režijnímu umě^ u velkého sovětského režiséra — Josifa Chejfice (jehož poslední film Pablo a Marie máme také možnost vidět v repertoáru listopadových prefnlér v rámci filmů Měsíce čs. - sovětského přátelství). Letošní 150. výročí narozeni F. M. Dostojevského te tedg f Alexej Batalov rozhodl oslavit svou adaptací Hráče. Abychom však pochopili Alexeje Batalova úplně, musíme se vrátit - jako u každého člově-ka a umělce zejména - do jeho dětství. Alexej Batalov se narodil v listopadu — 20. 11. 1928 v Moskvě. Byla to známá moskevská herecká rodina, kde divadlo bylo středem zájmu mnoha členů této rodiny. Na Alexeje Batalova měl největší vliv jeho strýc, kterého i naši diváci dobře znají. Jistě si mnozí vzpomenou, že Nikolaje Batalova viděli v klasickém filmu Cesta do života, který se u nás mnohokrát hrál i v retrospektivních představeních. Ti, kteří se pamatují na Pudovkinovu Matku, připomenou si, že Nikolaj Batalov v tomto nesmrtelném filmu hrál postavu Pavla Vlasova. Známý moskevský divadelní a filmový herec Nikolaj Balatou byl v době, kdy Alexej Vladimírovič prožíval své dětství a mládí, v.elkou osobností. Nebylo divu, že jeho vliv na mladého Alexeje byl silný. Proto Alexej Batalov o své budoucnosti dlouho neuvažoval a dal se zapsat na divadelní institut MCHATu, jehož členem se později stal. Mladičkého Alexeje si velmi brzo povšimli filmaři, ale to byly většinou malé role, které si dnes už nik4o arů nevybaví v paměti. Teprve, když mu byla svěřena role Alexeje Zurbina ve filmu Velká rodina, což bylo v roce 1954, začíná sláva — a myslím tím skutečnou filmovou slávu — filmovéhg herce Alexeje Batalova. Diváci k němu našli okamžitě upřímný a vřelý vztah. Odborníci se zajímali o jeho herecký talent. Ale kdybych měl zkoumat, který film přinesl Alexeji Batalovovt skutečnou diváckou popularitu, řekl bych, že to byl film Rumjancevův případ. Tento film se hrál i v našich Karlových Varech a získal u našich diváků velký ohlas a v karlovarské soutěži ocenění. Tehdy bylo již zcela jasné, že herec Alexej Batalov si získá diváky t režiséry a že mu budou i nadále svěřovány hlavní role. To se také uskutečnilo hned v dalších filmech Můj nej dražší a zejména ve filmu Matka, kde si zahrál roli, kterou v Pudovkinově filmu hrál jeho slavný strýc — Pavla Vlasova. Tak dosáhl horizontu, o němž snil v dětství a mládí. Ale to ještě ani Alexej netušil, že ta pravá sláva ho teprve čeká. Dočkal se jí v Kalatozovově jedinečném filmu Jeřábt táhnou, kde představoval Borise, postavu, která se stala známou daleko v zahraničí a vstoupila do dějin světového filmu. Největší pozornost mu věnoval jeho učitel — režisér Josif Chejfic (s nímž ostatně spolupracuje v tvůrčí skupině, kde je Chejfic vedoucím). Byl to právě tento režisér, který založil světovou slávu herce — Alexeje Batalova. Protože Chejfic byl tvůrcem filmů Velká rodina a Rumjancevův případ i Můj nejdražší, v nichž dal příležitost t Alexeji, aby vynikl. A když se chystal Josif Chejfic natočit svůj nejkrásnější film, opravdu mistrný přepis novely A. P. Čechova Dáma s psíčkem, svěřil opět hlavní mužskou roli Alexejovi. Když se film promítal v Cannes, patřil už Alexej Batalov mezi herecké světové špičky. Také nedávno zesnulý slavný sovětský režisér M. Romm, o němž dnes píšeme na jiné stránce našeho listu, mu svěřil roli ve svém nezapomenutelném filmu Devět dní jednoho roku. Byla to velmi náročná postava atomového fyzika Dmitrije Guseva. Zde hrál s I. Smoktunovským. Alexej Batalov má rád umění, sám kreslí, píše verše, scénáře, zamýšlí se nad smyslem umění. Jako herec je civilní a hluboce lidský, věrohodný, přesvědčivý. Konečně — kdo ho poznal i osobně, ví, že je ve všem opravdový, vzdělaný, inteligentní — a že má rád život i humor. hbs Na otázku Jak filmovat a nepřítomným přiblížit průběh olympijských her, této tradiční sportovní soutěže, k níž se vždy po čtyřech letech sjíždějí nejlepší závodníci z celého světa, není v době, kdy televize zajišťuje reportážní pořady přímo z místa dění, snadno zodpověditelná. Filmy o olympijských hrách v Helsinkách, Melbournu a Římě se většinou omezovaly jen na výběr záběrů z jednotlivých soutěží, o jejichž průběhu a výsledcích se diváci ovšem dočetli již dávno předtím z podrobných zpráv v tisku. Často byl v minulosti připomínán dvoudílný olympijský film Leni Rienfenstahlové o olympijských hrách v Berlíně z roku 1936, který byl tehdy ovšem koncipován zcela záměrně k oslgvě nacistického režimu. V roce 1968 se pak už upustilo od natáčení olympijských filmů jako pouhých dokumentárních záznamů a důraz byl kladen na vystižení atmosféry místa dění a psychického stavu účastníků v bojích o největší mety. Na zimní olympiádě v Grenoblů se tohoto úkolu zdárně ujali dva francouzští filmaři Claude Lelouch a Francois Reichenbach, první známý jako tvůrce několika mimořádně úspěšných hraných filmů, druhý specializovaný na reportážní dokumenty. Natočením olympijského filmu v Tokiu byl pak organizátory pověřen jeden z čelných japonských režisérů Kon Ičikawa. Film o příštích olympijských hrách, které se budou konat v roce 1972 v Mnichově, má být podle posledního rozhodnutí sestaven z řady samostatných sekvencí, věnovaných globálně jednotlivým sportovním disciplínám, přičemž má být jejich tvůrcům ponechána do značné míry volná ruka. Podle zprávy americké tiskové agentury svou účast na tomto filmu prý již přislíbili z italských režisérů Michelangelo Antonioni, Vittorio De Sica, Federico Fellini a Franco Zeffirelli, dále Švéd Ingmar Bergman, Španěl Bunuel, Angličané Richard Lester a John Schlesinger, Američané Billy Wilder a Fred Zinneman a v Anglii žijící Polák Roman Polanski. Z četných západoněmeckých zájemců o získání práva na natočení filmu o mnichovské olympiádě zbyl nakonec jen Michael Pfleghar, který tu má zastávat funkci koordinátora. Ovšem do zahájení olympijských her chybí ještě mnoho měsíců a ve složení týmu zatím jmenovaných režisérů může ještě dojít k mnohým změnám. bž ALEXEJ BATALOV HEREC I REŽISÉR JAK FILMOVAT OLYMPIJSKÉ HRY? 1 ' ' • ’ . i MARTIN ROŽEK, známý divadelní, filmový i televizní herec, poskytl našemu časopisu rozhovor na 7. straně Civilní snímek: František Bednář. ALEXE] BATALOV, který pracoval v nedávná době v Č ’ ínvensku jako re žisér, je známý divákům zejména jako populární herec. V současné době kraje ve filmu Ctěk _ Snímky; archív