Zábĕr, 1977 (X/1-26)
1977-01-03 / No. 1
MARTA VANČUROVA, členka Realistického divadla Zdenka Nejedlého, vytvořila na své materské scéně, ve filmu i v televizi radu rolí, v nichž se. uplatnil její výrazný herecký typ; její jemnp, citlivé dívky mají psychologickou hloubku i zvláštní, trochu melancholický půvab. Malé novoroční bilancování s Martou Vančurovou přinášíme na 8. straně tohoto čísla Civilní snímek: jan Malíř Kčs 1,20 ROČNÍK X. 3. I. 1977 ČASOPIS FILMOVÉHO DIVÁKA NA PRAHU NOVÉHO ROKU V roce 1977 se budou nároky na naši kinematografii neustále zvyšovat. Naše společnost, nezbytně potře buje umění s vysokou uměleckou hodnotou i ideovým obsahem. Šestá pětiletka, do jejíhož druhého roku právě vstupujeme, má v souladu se závěry XV. sjezdu KSČ řešit velmi závažné problémy v oblasti národ ního hospodářství, je tudíž nezbytné, aby filmy, které budeme v nadcházejícím roce vyrábět, braly na vědomí vše, co se v naší zemi děje, a byly s životem naší společnosti v nejbližším kontaktu. V roce 1977 mají naše studia v ČSR natočit 35 celovečer nich filmů a v SSR 9 celovečerních filmů pro kina. Kromě toho má být natočena odpovídající metráž pro naši televizi. Dochází zde tedy jak z hlediska kvantitativního, tak kvalitativního ke zvyšování úkolů. Půjde o to, aby vyrobené filmy byly zdrojem pro náročné poučení i vkusnou zábavu, aby byly pozitivně přijatelné pro našeho diváka a aby důstojně reprezentoval^ naši filmovou kulturu v zahraničí., Důležité úkoly stojí také před naší krátkometrážni tvorbou jak zpravodajsko-publicistickou, tak populárně vědeckou, školní i animovanou. Důležité úkoly stojí před naší filmovou distribucí. Rok 1977 je rokem GO. výročí Velké říjnové socialistické revoluce a tato skutečnost se odrazí v programech našich kin. Připravujeme k tomuto výročí uvedení některých nových filmů a počítá se rovněž s retrospektivními přehlídkami klasických filmů sovětské kinematografie. Bude nutné na úrovni zajistit program již tradičních přehlídek a fes-tivalů, na prvním místě filmového festivalu pracujících. Závěry XV. sjezdu KSČ a posledních zasedání ústředního výboru KSČ obsahují mnoho impulsů pro další zlepšení a prohloubení celé naší práce. Velmi závažné jsou úkoly v oblasti zahraničních styků. Čs. kinematografie plánuje účast na řadě významných mezinárodních filmových festivalů, především na jubilejním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Moskvě, připravuje některé důležitý Týdny čs. filmu v zahraničí, jako například ve Francii, Japonsku, ve Švédsku apod., a chystá řadu akcí v bratrských zemích socialistického společenství. V podmínkách postupného prosazování mírového soužití je třeba neustále myslet na obě stránky, které zahraniční výměna našich filmů má, tj. jednak prosazování našich filmů do zahraničí, aby je< viděl co největší okruh diváků a měl tak možnost se seznámit se základními principy našeho života, na druhé straně umožnit našim divákům, aby se seznamovali s nejlepšími filmovými díly světové progresivní kinematografie, ale zároveň nepřipustit pronjkání dekadentní a nepřátelské ideologie prostřednictvím zahraničních filmů do našich kin. V nadcházejícím novém roce půjde tedy v principu o to, aby si všechny složky naší kinematografie jasně uvědomily své základní úkoly a přispěly svou kvalitní prací k jejich důslednému plněni. Bude to vyžadovat, tak jako ve všech ostatních oblastech práce naší společnosti, mimořádnou pozornost ke zkvalitnění řídící práce a prohloubení její efektivnosti. Dr. JIŘÍ PURŠ, ústřední ředitel Čs. filmu Charakteristický snímek z natáčení filmu — zachycuje režiséra Anf"nína Kachiíka přípravě záběru při pro film Náš dědek [csel Snímek: archív * r >j '- «i v*^* - — PAŘÍŽSKÝ filmový V: hlavním městě Francie se od 13. do 20. listopadu konal Druhý mezinárodní filmový festival, jde o konkurenta Cannes? V podstatě ne. Pařížská přehlídka má zcela jiný charakter a také odlišné publikum. Mladší, méně okázalé, které však s o to větším zájmem sledovalo festivalové dění. Pařížský festival je nese těžní. Podle slov jeho ředitele P. H. Deleaua má poskytovat možnosti au to'rským 'filmům více či méně an gažovaným, které z různých důvo dů nebyly většinou ve Francii do •suď hrány. 80 procent letos uvedených filmů také nemá zatím ve hanoii distributora. Během jednoho rýdne bylo přededeno velké množství filmů, což intlo festival poněkud nepřehledíým. V oficiálním výběru bylo ivedeno 17 titulů. Z nich byt di áky i kritikou nejvíce oceněn ovětsko-japonský film režiséra \kira Kurosawy Děrsu Uzala. Za zmínku stojí i italský film režiséra G Montalda Agnesse od-hází zemřít, příběh z druíé světové války, z italského • dboje. Prostou venkovanku, z níž a postupně stává statečná bojoviice proti fašistům, ztělesnila vrkajícím způsobem Ingrid Thuliiová. Pozornost vzbudil i sociál ně-kritický film mladého francouz ského režiséra Daniela Duvala Stín zámků. V této sekf’ i -i iak^ sovětský film režiséra S. Šustera Stále se mnou, madarský film Rekviem pro revolucionáře (řeži sér F. Grunwalsky), italský film M. Monicelliho Drahý Michale a další. V sekci Panorama 76 byl se záj mem přijat čs. film J. Balíka je den stříbrný. Významná část letošního festi valu byla věnována pohledům do tvorby několika světových kinema tografií. SSSR byl zastoupen 8 filmy, mi mo jiné režisérů Matvějeva, Danii ji, Mitty a dalších. Z japonské kinematografie byla především vzdána pocta A. Kúro sawovi, který se festivalu osobně zúčastnil. Výběr západoněmeckých filmů dal nahlédnout do tvorby mladých režisérů, kteří se zaměřují na so ciálně angažované filmy. Festival provázela přehlídka 21 filmů s jeanem Gabinem, která se však konala v nepříliš důstoj ném prostředí předměstského kina Olympic. Letošní ročník měl nesporný divácký úspěch. Denní průměr se pohyboval kolem 300Ó platících osob ptus 1200 novinářů a profesionálů. Francouzský tisk věnoval festivalu a uváděným filmům mimořádnou pozornost. Pařížský festival potvrdil své právo na existenci. Vytvořil si své publikum. Hledá však stále svou tvář. Bezesporu by mu prospělo, kdyby příští výběr filmů byl veden snahou o vyhraněnější charakter festivalu. JANA PORYBNÄ (Paříž) Maxim Munzuk jako Děrsu Uzala a jurij Sulnmin v roli kapitána geo- grafické expedice Vladimíra Arseněva v Kuresawově filmu Děrsu Uzala, - na ív^fřském festivalu získal nrhr ~í uznání Snímek: arrhív ro žádného obyvatele ani návštěvno Prahy není tajemstvím, že většina pražských kin zdaleka neodpovídá kulturním a sociálním požadavkům moderního socialistického velkoměsta. Kina zaostávají jak v technickém vybavení, tak — a to je pro diváky nejčitelnější — ve funkčních a estetických parametrech. Tato situace, která je především důsledkem nedostatečné pozornosti síti pražských kin v minulých letech, se nedá změnit mávnutím kouzelného proutku. Je to otázka dlouhodobá, vyžadující velké finanční a materiálové prostředky, trpělivost a zejména dostatek chytrých nápadů a elánu. Lidé, kteří nesou na svých bedrech péči o rozvoj sítě pražských kin, mají nápadů a elánu dost. Mají už také v rukou základní předpoklad své další práoe: generální plán kinofikace Prahy do roku 1990 — 2000, vycházející z generálního plánu výstavby hlavního města. Tato studie už pojímá kino v jeho moderním pojetí — jako centrum vnímání nejen filmu, ale audiovizuálních prostředků vůbec — v souladu se současnými profesionálními a estetickými požadavky. V plánu se samozřejmě počítá také s rozvojem televize, automobilismu a dalšími předpokládanými společenskými i ekonomickými vlivy. V kině příštích let se nebudou pouze promítat filmy. Tuto funkci může a bude do určité míry suplovat televize. Kino sg svým specifickým posláním společenského střediska, umožňujícího kolektivní vnímání uměleckého díla, by mělo být kulturním centrem občanů, kteří žijí v jeho blízkém či vzdálenějším okolí. Počítá se, že se v kinech budou pořádat ko-ncertv, hudební pořady, kombinovaná filmová a živá představení. Kina s° mají stát i lékem na chronický nedostatek galérií v Praze; v jejich vestibulech budou pořádány nejrůznější výstavy. Uvážíme-li, že pražská kina navštíví za rok téměř jedenáct miliónů diváků, zpřístupní se umělecká díla opravdu širokému okruhu návštěvníků. Všechny tyto velké plány se však dají uskutečnit jen v kinech s odpovídající akustikou, technickým vybavením, vhodným osvětlením (máme-li jmenovat jen několik požadavků), v kinech s takovým vnějším vzhledem a vnitřním vybavením, které návštěvníky nenechávají na pochybách, že jsou opravdu v kulturním stánku. 60 V Praze je zhruba 90 kin, z nichž obhospodařuje Filmový podnik hlavního města Prahy. O zbytek pečují místní národní výbory. To sě týká hlavně kin v nově připojených částech Prahy, kde pražský filmový podnik zabezpečuje pouze programovou koncepci a metodické rady. ^ Konstatovali jsme již, že stávající sít kin v hlavrlím městě není dostačující po kvalitativní, ale ani po kvantitativní stránce. Nedostatkem kin trpí zejména okrajové části Prahy, na nových sídlištích nejsou vůbec. Odpovědní pracovníci jsou tak v současně době v nezáviděníhodně situaci: musí dohánět resty na sídlištích — kino je přece součástí občanské vybavenosti — renovovat stará nevyhovující kina, jejichž počet jde do desítek, a provádět údržbu ve vyhovujících kinech. Není to snadný úkol. O to potěšitelnější však ie, že v posledním období už můžeme vinět hmatatelné výsledky jejich úsilí a že uskutečnění dalších projektů je otázkou b)ízké budoucnosti. O které projekty se jedná, které dobré nápady se už realizovaly, — s tím vás ’seznámíme zanedlouho’. DANA BRAUNOVA QUO VAUS, PRAŽSKÉ KINO?