Zemědělské Noviny, březen 1968 (XXIV/52-78)

1968-03-01 / No. 52

ČTVRTÝ DEN PORADNI SCHŮZKY V BUDAPEŠTI Diskuse pokračuje Budapešť (Od našeho zpra­vodaje J. KOSŤÁLA) — Čtvrtý den diskuse v budapešťských jednáních proběhl ve znamení určité další diferenciace mezi účastníky konzultativní porady komunistických a dělnických stran. Nelze nevidět, že některé delegace — jak vysvítá z proje­vu jejich delegátů — se stále ještě nemohou zbavit starých, přežitých představ o vztazích mezi bratrskými stranami. Včera uveřejnila maďarská tisková kancelář MTI stručný obsah středečního projevu ve­doucího KS Sýrie Bagdáše, kte­rý vnesl do jednání právě tyto staré dogmatické tóny. Bagdáš podle některých informací kri­tizoval také tzv. nacionalistické jevy v Rumunské komunistické straně a stanovisko Rumunska ke konfliktu na Středním vý­chodě. Nebylo proto divu, že nejvíce dotazů na včerejší tiskové kon­ferenci, kterou měl vedoucí de­legace KS Velké Británie Jack Woeddis, se týkalo právě vy­stoupení syrského zástupce, pro­ti němuž rumunská delegace důrazně protestovala. Vedoucí britské delegace se v dalším průběhu tiskové be­sedy vyslovil pro brzké svolá­ní konference komunistických a dělnických stran a pronesl ná­zor, že by se na ní místo ideo­logických rozporů měly řešit především otázky účinné mezi­národní spolupráce. V těchto anech probíhají na jedné z londýnských poboč­ných tratí zkoušky s prvním automaticky řízeným vlakem, který bude od podzimu letošní­ho roku v provozu na Viktori­­ině trati londýnské podzemní dráhy. Automatické řízení umožní na upravené trati o 20 procent vyšší rychlost než je rychlost vlaků na ostatních tra­tích. Každý vlak bude obsluho­vat jen jeden člověk — vlako­vý operátor. Jakmile se uza­vřou dveře a stisknou dvě tla­čítka pro start, vlak pojede automaticky podle režimu, kte­rý mu bude vysílán během jíz­dy. - (Foto CTK) Hnědý Kdo jednou zasedl na pozlace­né křeslo vysokého postavení, na trůn moci - ten pak velmi těžko opouští výsluní. Tato zkušenost má jistě širší platnost, ale v těchto dnech je jako ušita na nejvyššího představitele západoněmeckého státu, na presidenta Heinricha Liibkeho. Vysoko vzedmuté vlny zmatku, skandálů a protestů tlu­čou o jeho presidentské křeslo. Ale Heinrich Lůbke se křečovitě drží svého vysoko postaveného křesla, a přesto, že je v hnědé minulosti namočen až po uši, ne­chce ustoupit. Aféra kolem presidenta Lůbke­­ho trvá již vlastně od roku 1966. V Německé demokratické republi­ce byly nalezeny a uveřejněny do­kumenty, velmi nepříjemné a kom. promitující pro západoněmeckého presidenta. Lůbke byl zaměstnán v r. 1944 u firmy Sčhlempp, kde se v té době vypracovávaly i sta­vební plány pro koncentrační tá­bory. A tyto plány koncentračních táborů nesou vlastnoruční podpis Heinricha Lůbkeho, dnešního pre­sidenta NSR. Západoněmecká úřední místa se snažilo dlouhou dobu odbýt dokumenty tím, že Lůbkeho podpis byl prý falšován. Postupně však pronikly do západ­ního Německa i některé originální dokumenty a pochybnosti o tvrze­ní vládních míst, že jde, o .paděl­ky, stále více sílily. Bonnské úřady se pak vytasily s některými svěd­ky, bývalými kolegy Lůbkeho z té doby, kteří měli dokázat jeho ne­vinu. I tato svědectví se. ukázala časem jako nepravdivá. Stále více západoněmeckých listů i hla­sů z veřejnosti žádalo pravdivé vysvětlení. Ale Lůbke bud’ mlčel, nebo jeho zmocněnci dál popírali jeho vinu. Pak se do toho vložil i největší západoněmecký obrázkový týdeník Stern, který sledoval celou aféru již delší dobu, ale koncem ledna uveřejnil významné a přesvědčivé odborné vyjádření jednoho z nej­lepších světových znalců písma, amerického grafologa J. Howard Haringa, který jednoznačně po­tvrdil pravost Lůbkeho podpisu pod plány na výstavbu koncen­tračních táborů. Milióny čtenářů Sternu si přečetly posudek ame­rického grafologa, psal o tom ce­lý západoněmecký tisk, i část svě. tového, a hnědý podpis západo­německého presidenta na plánech koncentračních táborů se již nijak nedal ututlat. Na bonnské universitě, kde byl Lůbke jmenován čestným dokto­rem, a čestným členem universitní, ho senátu, se bouřili studenti. V noci z 30. na 31. ledna spal prý president Lůbke nouzově ve podpis svých kancelářích a neodvážil se jít domů, neboť byl upozorněn, že se tam chystají studenti a chtějí mu klást nepříjemné otázky. Pak uspořádali studenti v Bonnu do­konce i výstavku usvědčujících do. kumentů s Lůbkeho podpisem a 6. února vepsali do čestné knihy university vedie jména Lůbkeho: Stavitel koncentračních táborů. A pak se už události nedaly zastavit. Sílily protesty studentů a i řada profesorů bonnské uni­versity žádala, aby Lůbke podal vysvětlení, aby žaloval časopis Stern a u soudu obhájil svou ne­vinu, kterou jeho mluvčí nepřestá­vali opakovat. Lůbkeho navštívil ministr vnitra Lücke, který patří k téže vládní Křesfansko-demokra­­tické straně (CDU) jako president, aby se poradili, co podniknout. Lůbke mezitím již ztrácel hlavu o prý prohlásil - aspoň svědkové jsou ochotni to před soudem od­­přisáhnout - že si sice myslí, že nepodepisoval žádné plány kon­centračních táborů, ale že dneska by to už nemohl před soudem od. přisáhnout. A palba novin a ve­řejnosti pokračovala, Lůbkeho na­vštívil kancléř Kiesinger a samot­ná západoněmecká vláda byla konečně nucena zabývat se celým případem. Lůbkeho straničtí přá­telé ve vládě se postavili plně za něj a bylo prý dohodnuto, že Lůb­ke vydá prohlášení veřejnosti, ale k soudu nepůjde, aby obhájil svou čest. A tady je největší slabina vlád­ní obhajoby Lůbkeho. Lůbke je časopisem Stern veřejně obviňo­ván, že podepisoval plány koncen­tračních táborů. A řada bonnských profesorů a část veřejnosti žádá, aby Lůbke žaloval časopis Stern. I sám časopis Stern by si zřejmě přál, aby byl Lůbkem žalován, protože pak by předvedl soudu důkazy o pravdivosti svých obvině, ni. A toho se zřejmě bojí západo­německá vláda i sám president Lůbke. Proto pokračuje hra na schovávanou, vláda i Lůbke po­pírají obvinění, ale bojí se soud­ního Střetnutí, boj! se důkazů, kte­ré by předložil Stern. A tak se hnědý podpis západo­německého presidenta stává váž­nou záležitostí nejen pro veřej­nost, ale pro celý západoněmecký stát. Režim, který léta tvrdí, že ne­má nic společného s nacismem, se snaží udusit vlny skandálu ko­lem svého nejvyššího představite­le a jeho hnědého podpisu. Je možné, že se mu to do určité mí­ry podaří. Ale protesty části ve­řejnosti a vážné pochybnosti a dotazy další části se těžko podaří zprovodit ze světa. I. SEBES 2 ze S VĚTA V Moskvě zemřel ve středu po těžké nemoci ve věku 69 let hlavní maršál dělostřelectva, hrdina SSSR, Nikolaj Vorionov, nositel šesti Leninových řádů, Rádu Říjnové revoluce a dal­ších sovětských vyznamenání a medailí. Řecký politický vůdce v exi­lu Andreas Papandreu přiletěl na svém turné po skandináv­ských zemích ze Stockholmu do norského hlavního města Oslo. Bude mít několik přednášek o situaci v Řecku. Hongkongská policie zatkla dalších 65 Číňanů, kteří ilegál­ně opustili CLR a utekli do Hongkongu. Mezi těmi, kdo by­li zadrženi, je i 17 žen a 9 dětí. na Několik set policistů vniklo universitu v Římě, aby osvobodilo fakulty, obsazené už několik dní levicovými studen­ty. Pět studentů bylo zraněno obušky. Před budovami hlídku­je asi 30 policejních kamiónů, některé mají tlampače a hasič­ské stříkačky. Obří americký bombardér B-52, jenž byl pohřešován, se zřítil do Mexického zálivu. Osm členů posádky se pohřešuje. Letoun prý neměl na palubě žádné pumy, protože šlo o cvič­ný let. Káhirská policie zabránila skupině „rudých gardistů“ z čín­ského velvyslanectví v SAR v únosu jisté osoby, údajně čín­ské národnosti, z jednoho , ká­hirského hotelu. Dvě lidská těla zohavená k nepoznání masožravou rybou piraňa byla vyproštěna z le­tadla, které se zřítilo do řeky hluboko v brazilském pralese s pěti cestujícími na palubě. Dva Jordánéi byli včera po­praveni na nádvoří věznice v Ammánu. Byli odsouzeni k smrti zvláštním vojenským soudem za špionáž, prováděnou ve prospěch Izraele. čtyři dělníci zahynuli při vý­buchu, ke kterému došlo ve středu v továrně na výrobu munice v Piquete. asi 200 kilo­metrů od největšího brazilské­ho města Sao Paula. • NÁSLEDKY - Ve městě Makassar na ostrově Celebes hořel daňový úřad. Hasiči uhasili požár v rekordní době a zachránili všechny podklady pro výpočet daní obyvatelstva. V následujících dnech však vy­stoupilo 270 přispívajících čle­nů z místního spolku dobrovol­ných hasičů. Chartám v plamenech Chartám (Reuter) — Při­nejmenším 500 domů zničil zhoubný požár v předměstí sú­­dánského hlavního města Char­­túmu. Oheň zuřil více než 10 ho­din a připravil o přístřeší na 1000 súdánských rodin. Jarring jednal s U Thantem New York (čtk) — Generál­ní tajemník OSN U Thant a jeho zvláštní poverenec pro Střední východ švédský diplo­mat Jarring se ve středu večer sešli k prvnímu jednání v sídle OSN v New Yorku. Jarring in­formoval U Thanta o soudobém vývoji na Středním východě. Jarringův příjezd do New Yorku podle pozorovatelů v OSN otevírá novou etapu v diplomatickém úsilí najít poli­tické a trvalé řešení problému Středního východu. Nevylučují ani možnost uspořádání izrael­­sko-arabské konference v Ni­­kósii, kde je Jarringův „gene­rální štáb“. Očekává se, že po několika dnech konzultací s U Thantem se Jarring opět vrátí na Kypr a bude pokračovat ve své misi. Bezpečnostní opatření v Saigonu Washington uvažuje o rozšířeni války v jižním Vietnamu Saigon (ětk - ap) — Jednotky NFO pokračovaly ve čtvrtek „ve válce nervů“ a v rušivé palbě v okolí hlavního města jižního Vietnamu. V některých saigonských čtvrtích byly nalezeny letáky, oznamující, že nový útok na město začne do 24 hodin. Ještě v noci byla v těchto čtvrtích posílena bezpečnostní opatřená Na velitelství jednoho z vlád­ních pluků v blízkosti americké základny Bien-hoa dopadlo ve středu večer kolem šedesáti min. Již druhou noc byla bombardo­vána minometnou palbou škola záložních důstojníků v Thu-duc, asi 11 km od Saigonu. Z ostatních částí země jsou zatím hlášeny jen sporadické menší boje. U demilitarizované­ho pásma byla ostřelována zá­kladna Dong-ha, kde je soustře­děno americké dělostřelecstvo. Další střetnutí Američanů s vlastenci jsou hlášena z okolí Hue. Bez ohledu na hustou vrstvu mraků skrývajících severní Vietnam bombardovalo americ-ké letectvo pomocí radarových zaměřovačů jednak široké okolí Hanoje a Hai-phongu na severu VDR a dělostřelecká postavení a silnice severně od 17. rovno­běžky na jihu země. Washington — Vláda Spojených států vážně přemýšlí o rozšíření války za hranice již­ního Vietnamu — konstatuje v rezoluci, kterou předložil ve středu, demokratický senátor Oregon Hatfield. Senátor Hat­­ield, jeden z předních kritiků politiky Johnsonovy vlády ve Vietnamu, v návrhu rezoluce žádá, aby mohl Kongres USA důkladně projednat případné presidentovo rozhodnutí rozšířit vietnamský konflikt. Rezoluce je míněna jako opa­tření proti případnému výsled­ku porad presidenta Jobnsona s předsedou sboru náčelníků štábů generálem Wheelerem a dalšími vojenskými a politický­mi poradci. Porady podle všeho potrvají několik dní. Jihovietnamský ministr zahra­ničních věcí Tran-van-do ve čtvrtek prohlásil, že před zasta­vením bombardování severu bu­de muset severní Vietnam říci, jak si představuje postupné omezení války. Romney odstoupil Washington (čtk) — Se­tkání s presidentem Johnsonem byla ve čtvrtek ve Washingtonu zahájena dvoudenní pololetní konference guvernérů americ­kých států. Zasedání, které má na programu převážně vnitro politické problémy, se zúčastni 43 z padesáti guvernérů. Ne­předvídaným námětem diskuse je náhlé odstoupení republikán­ského kandidáta George Rom­­n-eyho z kampaně k president­­ským volbám. Francie vyrovnala pohledávky USA Paříž (čtk) — Francie za­platila Spojeným státům třináct miliónů dolarů za majetek, kte­rý zůstal na francouzském úze­mí po odchodu amerických vo-jenských jednotek. Oznámilo to včera v Paříži americké velvy­slanectví. Tato částka představuje okolo třiceti procent skutečné hodno­ty materiálu, který zanechala ve Francii americká armáda. Americká místa však označují francouzskou nabídku za vel­mi velkorysou. Francie tím de­finitivně uzavřela všechno, co souviselo s dvanáctiletou exis­tencí amerických vojenských základen na francouzském úze­mí. Odchod 70 000 amerických vojáků se uskutečnil do konce roku 1966. Kiesinger hájí presidenta Liibkeho Berlín (adn) — Pozoruhod­né podrobnosti pronikly na ve­řejnost ze středečního zasedání západoněmecké vlády, na němž se jednalo o taktice na záchra­nu presidenta Lůbkeho. Podle zpráv z kruhů bonnského tis­kového úřadu vystoupil na za­sedání nejmenovaný ministr za CDU, který navrhoval, aby Lůbke ustoupil. Návrh vyvolal silné rozčilení kancléře Kiesin­­gera, který vzrušeně odpověděl: „To byste mohli rovnou poža­dovat, abych odstoupil i já. Zdá se, že jste zapomněli, že na mne a na mnohé jiné se stejně útočí jako na pana Lůbkeho.“ Následující vzrůšenou výmě­nu názorů ukončil potom Kie­singer prohlášením, že „odstou­peni Liibkeho nepřichází v žád­ném případě v úvahu, protože by to znamenalo pro spolkovou vládu politický debakl.“ Pokus o únos kubánské lodě Havana (čtk) — Kubánské lod „26 de Jülio“ narazila do člunu, kterého chtěli použít k útěku do Spojených států tři členové její posádky. Zbývající členové posádky je přinutili k návratu na palubu a lod se s nimi vrací na Kubu. Jak oznámilo kubánské mi­nisterstvo zahraničních věcí, pokusili se v úterý večer ve vzdálenosti 25 kilometrů od po­břeží USA tři členové posádky pod hrozbou použití zbraně do­nutit kapitána lodi „26 de Julio“ plující do Kanady, ke změně směru plavby do zátoky Nor­folk ve Spojených státech. Dvě plavidla pobřežní stráže USA se snažila zabránit kubánské lodi v plavbě Srážka na moři Seattle (čtk) — Požáry vy­pukly na dvou nákladních lo­dích, které se ve středu sra­zily v husté mlze v Tichém oceánu asi 600 km od pobřeží Spojených států. Požár na ja­ponské lodi „Suvaharu“ se po­dařilo uhasit, liberijská cister­nová lod „Madoil 11“ je v pla­menech. Zatím se podařilo za­chránit 35 ze 43 členů posádky liberijské lodi. Posádce „Suva­haru“ nehrozí nebezpečí. Z reportérova bloku 9 Z reportérova bloku 9 Z reportérova bloku 9 Z reportérova bloku 9 Z reportérova blok KDYBY NEBYLO NAPOLEONA (Pokračování ze str. 1.) vala. Je až neuvěřitelné, že z této docela malé a také jediné československé továrničky, kte­rá zaměstnává něco přes půl­druhého sta lidí a jež je vlast­ně jen přidruženou výrobou podniku Koh-i-noor,. putují do světa statisícové zakázky dý­mek nejrůznějších tvarů i kvalit. Světovou raritou jsou takzva­né dýmky selské, ručně vyře­závané a často i kolorované. Jsou velmi žádané, ale to umí u nás už jen několik málo lidí. Mezi nejstarší patří jedena­­sedmdesátiletý děda Binko. Sa­mozřejmě že při Svém věku už do továrny nechodí — má to také dost z ruky — ale kouzlí tu svou fajfkovou poezii doma. Nejoblíbenější jsou stále mo­­tilvy myslivecké, ale nechybějí náměty „selské“ a jsou země. které mají zcela speciální po­žadavky. Tak Holanďané mu­sejí mít ten svůj větrný mlýn a moře i na fajfkách a dávají přednost těm, které jsou’ kro­mě řezby i vyvedeny v bar­vách. Druhým takový kumštýřem je Jan Feltl. od něhož jsem se dozvěděla, jakých řezbářských technik se používá a také ja­kými inštrumenty se pracuje. Jednomu z nich se říká „kozí nožka“ a je to jemné ocelové rydlo na všelijaké ty fajnovosti. Zajímalo mě, za jak dlouho je takový výjev na dýmce vyře­zán. Panu Feltlovi to prý trvá tak 15 až 20 minut, když jde o běžný vzor, ale to až teď — po pětačtyřiceti letech. A kolik za jednu takovou ručně řezanou dýmku má? Kdybych vám to řekla, ani mi to nebudete vě­řit, ale já už teď zase naopak věřím, že jsou zdejší řezbáři na vymření. Prošla jsem v prosečské to­várně všemi odděleními a vi­děla zrod takové dýmky od sa­mého začátku. Začali jsme řez­­bárnou, kde člověk neslyší vlastního slova a proto asi tam jde každému práce tak od ruky Ale ani ve vedlejší dílně to nebylo 6 nic lepší. Elektrické pilky tu rovněž pracovaly na­plno. jenomže tady už bylo tře­ba se na práci víc soustředit neboť neforemné špalíčky zde dostávaly základní tvar a roz­měr, Od té chvíle pak záleželo na tom, zdali se v brusírně bude hlavička „bufovat". nebo brousit do mramorové hlsdkos ti. To je totiž otázka kvalit,' dřeva. Je-li jeho povrch hlad ký, neporušený, dá se z ně ho vyrobit dýmka nejrůznějšícl tvarů a také zdobení.. O něco horší je to s materiálem, který má kazy. Ale i tady si něčí chytrá hlava věděla rady a vy­užila právě oné zvrásněnosti povrchu k zdobení. „Bufované“ jsou tedy dýmky s dekorativ­ním, hrubým, matným povr­chem, které se tak dobře hodí k „mužným“ zjevům. Větší fantazii lze však rozvi­nout až v oddělení, kde se dým­ky „pajcují“, to znamená moří. Je to celá škála barev od jem­ně béžové, přes několik odstí­nů teplé hnědi až po odstíny temně brunátné a mahagonové. Já jsem na nich tu krásu v tomhle stadiu při nejlepší vůli neviděla, ale nevěřili byste, jak najednou barvy prokoukly, když se osvěžily čirým lakem. To jsem pak opravdu nevědě­la, které se dřív obdivovat, a řeknu vám, být mužským, ne­bo indiánskou squaw, byla bych uvedena do rozpaků, kdybych si měla vybrat. V Proseči si vyrábějí samo­zřejmě i všechny drobné do­plňky, jako jsou kovová víčka, ozdoby, střapečky atd., jejichž kvalitu a vzhled dovede ocenit hlavně ten, kdo našel v dým­kách zalíbení. Ale jedno vám povím. Ze je skutečně s po­divem, jak se v tak stísněných prostorách - o kultivovaném prostředí, v němž se lidem dobře pracuje, už ani nemlu­vím — dá udělat takový kus solidní práce, která nejen že nás v cizině proslavila, ale při­náší i nezanedbatelné částky do naší pokladny a převážně v tvrdých valutách. Tím více mne ovšem udivilo, že mateřský podnik se chová k tomuto zá­vodu dost macešsky. Chtěla jsem vidět katalog zboží, o kterém se domnívám, že je zejména pro zahraniční obchodování nezbytný. Žádný nemají. Po několikaletém mar­ném dožadování posílají tedy z Proseče svým zahraničním partnerům, rok co rok, celé ko­lekce dýmek vzhledu lahodného a výmluvně ušlechtilého, které se pochopitelně právě z těchto důvodů nikdy nevrátí... Ale tohle už vlastně do ódy na prosečské dýmky nespadá když nepopírám, že to má úz­i kou souvislost, byf i méně zá­bavnou, než je ta s Napoleonem. Dagmar PALACKÄ Zemědělské noviny jL Provokace před velvyslanectvím SSSR Washington (čtk) — Ve Washingtonu pokračovaly ve středu v noci a ve čtvrtek časně ráno provokace u budovy sovět­ského velvyslanectví. Ve středu v 21,12 místního času se ozval u severovýchodní strany budovy sovětského velvyslanectví vý­buch nebo výstřel, za nímž ná­sledovaly v intervalu 20 až 25 minut další tři výbuchy. Ve 22,50 hod. bylo slyšet pátý vý­buch, a to u západní strany bu­dovy. Pracovníci sovětského vel­vyslanectví našli na místě po­sledního výbuchu doutnající zbytky malé zápalné rakety. Ve čtvrtek ve 2 hodiny ráno přijela k dveřím velvyslanectví limuzína s poznávací značkou 378-229, stát Virginie. Z vozu vystoupily dvě neznámé osdby a snažily se vniknout do areálu zastupitelského úřadu. Agentura TAÍJS k těmito inci­dentům dodává, že zatímco mi­nisterstvo zahraničí USA po vý­buchu bornlby u zdi sovětského velvyslanectví 21. února ujistilo sovětskou vládu, že plně zajistí bezpečnost a nedotknutelnost velvyslanectví SSSR a jeho pra­covníků, nic nesvědčí o tom, že by americké úřady podnikly po­třebná opatření — kromě toho, že před velvyslanectvím stojí policejní stráž. jen šťastný výherce na universitu Washington (čtk) — No­vě založená washingtonská fe­derální městská universita bu­de přijímat- první studenty po­někud svérázným způsobem: losováním. Toto rozhodnutí učinila správní rada university poté, co obdržela k podzimní­mu zahájení studia šest tisíc i přihlášek, na 2400 volných míst.. Ale ani s pomocí loterie není jisté, že všichni šťastní výherci budou na federální universitě studovat. Anarchismus na čínské vesnici Peking (čtk) — Čínský list Chej-lung-ťiang ž’-pao v úvod­níku z 22. února vrhl světlo na tzv. anarchistické nálady pro­jevující se mezi venkovským obyvatelstvem. Podle listu rol­níci odmítají poslouchat záko­ny, nepodřizují se kázni s tím, že mají „vlastní svobodu“, ne­dávají nikomu právo, aby se vměšoval do jejich soukromých věcí a vyznávají krédo: „Ne­starat se o zbytečné věci, abych si neuškodil.“ Výsledkem je, že každý si dělá co chce, pracovní doba neexistuje, vyhýbají se obtížné práci, předkládají ekonomické požadavky, spekulují, rozkráda­o jí veřejný majetek, nestarají se veřejné záležitosti, bulačí, hrají karty a propadají pijác­­tví. Anarchistické názory ohrožují přípravy na jarní práce, pro­hlašuje list a zdůrazňuje, že boj s nimi je „třídním bojem na život a na smrt“. Odchod McNamarův z Pentagonu Slavnostní ceremoniál s řadou překážek Washington (čtk) — Pen­tagon se rozloučil ve čtvrtek s ministrem obrany Robertem McNamarou salvou z děl, pře­hlídkou čestné roty a pochodo­vými písněmi vojenské dechov­ky. Ceremoniálu s ministrem, který nastoupil do Pentagonu ještě za vlády presidenta Ken­­nedyho a zastával své místo sedm let, byl přítomen presi­dent Johnson, předseda sboru náčelníků štábů generál Earle Wheeler a McNamarův nástup­ce Clark Clifford. McNamara nastoupí místo ředitele Světové banky, které mu nabídl John­son. Nový ministr obrany Clark Clifford složí dnes přísahu do rukou presidenta. McNamarovo rozloučení Pentagonem bylo doprovázeno s řetězem smůly. Johnson McNamara uvízli před slavnost­a ním ceremoniálem na rozlouče­nou ve výtahu v budově minis­terstva a byli ze svého nedo­brovolného vězení vyproštěni až po 12 minutách ruční mani­pulací. Dostavili se pak za nervóz­ního ovzduší před budovu Pen­tagonu, kde v prudkém dešti stála v lijáku čestná rota 150 příslušníků všech druhů zbraní a asi tisíc diváků — většinou vyšších důstojníků a státních úředníků. Letecké defilé bylo na poslední chvíli pro nepříz­nivé povětrnostní podmínky od­voláno. Ale ani na tom nebylo dosti, když Johnson přistoupil k mi­krofonu, aby pronesl slavnostní proslov, ukázalo se, že nefun­gují mikrofony, a přes horečné úsilí přítomných spojařských důstojníků závadu odstranit by­lo z Johnsonova projevu slyšet jen občas několik chraptivých slov. Po skončení ceremoniálu doprovodil McNamara — oble­čený do .„šokujícího růžového obleku“ — presidenta, jenž se do něho zavěsil, k automobilu, a pak se vrátil do Pentagonu. Plukovníku, ztratili jsme bomby (Pokračování ze str 1.) Criss s omrzlýma nohama; ser­žant Snapp a kapitán Marx s podlitinami. A kapitán Haug tichým hla­sem reportérům vylíčil poslední okamžiky svého letounu: „Volal jsem na základnu, zda je možné nouzově přistát. Řekli, že prý mohu. Ale vzápětí jsem poznal, že se to nepodaří. Měli jsme zá­kladnu už takřka před sebou, když jsem dal povel k seskoku. Šest mužů se katapultovalo. Jen pilot neměl katapult a musel vyskočit vikýřem navigátora. První z nás šesti, kteří jsme přežili, přistál pět kilometrů před základnou, poslední sto metrů za letištěm. Já spadl asi tisíc metrů před prvním hangá­rem. Plazil jsem se po sněhu až ke vratům, ale ta byla zatarase­na závějí. Lezl jsem k dalšímu hangáru, odtáhl dveře a padl dovnitř. Křičel jsem, ale nikdo se neozval. Pak jsem našel tele­fon. Když mne spojili s velite­lem základny, hlásil jsem, že my všichni jsme vyvázli z letadla. Plukovníku — povídám — ale vodíkové pumy jsme ztratili...“ ☆ Katastrofa v Thule vyvolala mezinárodní rozruch, po němž následovaly protesty řady zemí, mezi nimiž též amerických spo­jenců Kanady a Dánska. Tomu­to tlaku světového veřejného mínění byli nuceni Američané nakonec ustoupit: Jak bylo vče­ra večer oznámeno z Washing­tonu, Pentagon vydal příkaz za­stavit takzvané pohotovostní lety těžkých bombardérů B-52 s jadernými pumami na palubě (hč) KULTURA Peškův Tovje Na scéně , Týlová divadla v Praze se objevil nezvyklý žánr. Na klasické .literární předloze, jakou reprezentují povídky So­lárna Alejcíhema, vyrostl ame­rický muzikál s názvem „Su­mář na střeše“ podíle motivu z obrazu Marca Chagalla. Před­stavuje jeden z nejúspěšnějších komerčních výbojů divadla v New Yorku a Londýně. Vedle atraktivních (a trochu laciných) melodií si textová složka díla činí nárok na vyjádření značně vážné tematiky, která na osudu chudého židovského mlékaře Tovjeho, plném veselých peri­petií, je parabolou tragického údělu židovského národa. Inscenace režiséra V. Špidly se proto vědomě opírá o dra­matický text muzikálu (samo­zřejmě také z důvodů interpre­tačních možností činoherního souboru) a snaží se sdělit lid­ské poselství předlohy ještě na­léhavěji, než si to ona sama klade za cíl. Takže představení poskytuje nejen humor prame­nící z praktického vztahu židů ke svému okolí či dokonce Pá­nu Bohu, který obsahuje před­loha, a nejen přitažlivý žánro­vý kolorit židovského živlu, který vytváří inscenace (gestic­­ké prvky — podávání rukou, intonace některých textových point), ale tyto charakteristiky jsou umocněny režijní kompo­zicí k hlubšímu vyznění hry. Židé se loučí zpěvem s Anatěv­­kou, kterou musejí opustit, jen Tovje nehnuté sedí a dívá se upřeně před sebe jako výčitka krutého osudu. Ve scéně lou­čení Tovjeho s dcerou potlaču­je režie sentimentální tón škr­tem Hodliny písně a snaží se působit věcným citovým nábo­jem výstupu. Inscenaci chybí také tradiční muzikálové finále, představení končí sevřeným dramatickým akordem s moti­vem věčného židovského pout­níka. V hudebních partiích; pokud jsou u činoherců poznamenány úsilím konkurůvaf profésibnál­­ně školenému z$tevťUióvij ruší samozřejmě techílichá liéctoko­­nalost vokálního provedení (Krulišová v tercetu Tovjeho dcer, Navrátil v duetu s Hodí, Krulišová, Pehr v duetu Cajtl, Motl). Tam, kde však interpreti využívají předností činoherního herectví, nevadí dokonce ani značné slabiny zpěvu (M. Vá­šová), ale hlasová složka na­opak zazni jako specifické po­jetí výrazového zpěvního před­nesu s významově bohatým ob­sahem. Nejsilnějším a nezapomenu­telným zážitkem inscenace je Tovje L. Peška, ukázka zralého herectví dokonale ovládajícího svoji techniku, ukázka vzácné harmonie psychofyzických schopností herce. Samozřejmá lehkost, s jakou střídá nejrůz­nější niterné záchvěvy postavy sdělované vždy věcnou pohybo­vou i hlasovou zkratkou, vy­zařuje mladistvým elánem a je známkou hereckého mistrovství. Uličnická moudrost Tovjeho v rozhovorech s Pánem Bohem, trpké i optimistické tóny Alej­­chemovské životní zkušenosti, citlivý soulad s hudební slož­kou při soustavném vyjadřová­ní všech poloh postavy tvoří z Peškova mlékaře Tovjeho bez­pochyby to, co lze nazvat ži­votní rolí. (kr) Pro£ Svaz čs. artistů? V únoru se pod záštitou ROH konala v Praze schůze externích artistů a estrádních umělců, které se zúčastnili zástupci ze všech krajů. Předmětem jednání byla ne­utěšená situace, kterou vytvářejí hlavně organizace, které byly po­věřeny jednak evidencí a také zpro­středkováním vystoupení a angaž­má a na níž jsou artisté existenč­ně závislí. Jde nejen o to, že tu není jednotná organizace, která by bvla s to svým členům zabezpečit trvalou existenci, starat se o ideo­vý i umělecký růst atd. Vždyť ex­terní artisté a estrádní umělci ne­mají ani nejzákladnější sociální práva, jako je nárok na dovole­nou, mateřskou dovolenou a pod. Z těchto a ještě mnoha neméně závažných důvodů byl na schůzi přijat návrh, aby byl založen svaz čs. artistů a estrádních umělců, na jehož platformě by bylo možno seriózně řešit všechny tíživé pro­blémy. Zvolený výbor byl pověřen vypracováním stanov, které budou zároveň se žádostí o povolení sva­zu v tyto dny předány na přísluš­ná místa, (p) Národní umělec Ladislav Pešek jako Tovje. O spravedlnosti a moci Dietlova Krutost, kterou pro televizi napsal podle románu sovětského autora P. Nilina, je hróu-diškusí o morálních pro­blémech vítězné revoluce. Ne­jde v ní o obraz historie. Ani tolik o určité lidské příběhy — ty jsou spíš jen odrazovým můstkem k předvedení různých stanovisek k stále živým otáz­kám: zda revoluční moc se mů­že udržet, aniž dodržuje základ­ní mravní principy (hájení pravdy, dodržování slova). Závěr hry vyznívá v Dietlo­­vě pojetí skepticky: mladý hr­dina, který víc než pomyslný prestiž revoluční moci ctí a hájí pravdu, prožívá tak hluboké zklamání, že raději končí sebe­vraždou. Je to skepse provo­kující. Skepse volající: Revolu­ce nesmí lidi klamat a obelhá­vat, jinak se život promění v hřbitov__ „Krutost“ se dostala na naše obrazovky s opožděním, původ­ně se s ní počítalo na podzim. Zbytečné opoždění, ale nikoli takové, že by hře uškodilo. Režisér Jan Matějovský vy­tvořil inscenaci, jejíž hodnotu nesou především dvě postavy — mladý Veňka J. Satoranského a Vejražkův Baukin. Vejražka dal své postavě skutečně plnou lidskou přesvědčivost — tragic­ky laděnou vyrovnanost, rostou­cí z životní moudrosti. Celko­vou účinnost inscenace značně oslabila zdlouhavost mnoha scén (některé byly přímo zby­tečné) — zejména v první po­lovině. J. LEDERER Obnovená Věc veřejná (Pokračování ze str. 1.) nách“, ale proto, že by to pro­spělo širšímu pohledu na názory našeho obyvatelstva), z četby úryvků z dopisů i z úst diskutu­jících, byly vyjádřeny význam­né, v televizi dosud nikdy nevy­slovené otázky a myšlenky. Ho­vořilo se o tom, že komunistic­ká strana nemůže sama sobě nadekretovat vedoucí úlohu ve společnosti, ale že vedoucí úlo­hu ji může dát jen společnost na základě její činnosti. Že spo­lečenské organizace potřebují samostatnost v rozhodování a že jim komunistická strana ne­může dosazovat funkcionáře, čímž se ochromuje jejich čin­nost. V diskusi padly i otázky, tý­kající se potřeby a možnosti opozice a kontroly. Diskuse na toto široké téma vyzněla v ná­zory, že nejde o to jen diskuto­vat a jen zcela svobodně kriti­zovat. ale nejdůležitější je otáz­ka, jaký budeme mít u nás poli­tický systém, aby demokracie byla opravdu zajištěna. Dnešní politický systém nelze zlepšovat, je třeba vybudovat systém nový, který by fungoval bez dosavad­ních zádrhelů. Aby byly dobré zákony, a aby tyto zákony pla­tily — pro občany, pro vládu, zkrátka pro všechny. Dosud se besedy v televizi musely vždy natáčet, aby se v nich mohlo upravovat. Stojí proto určitě za zaznamenání, že včerejší beseda byla vysílána přímo živě. 1 to je fakt. který má svůj význam. Jiří LEDERER Skupina Generace Včera se sešli ve Svazu čs. spi­sovatelů příslušníci skupiny Gene race, která byla ustavena loni v lis­topadu a do níž patří tzv. střední generace, kteří vstupovali do lite­ratury po osvobození v roce 1945. Dopis, kterým skupina oznámila své cíle ústředního výboru Svazu, podepsali mluvčí několika bývalých uměleckých skupin. V úvodním slo­vě Jar. Hořec hovořil o poslání skupiny a jejím odhodlání přispět v rámci Svazu čs. spisovatelů k de­mokratizaci našeho života. V tomto smyslu se Generace hlásí k myš­v lenkám Sjezdu mladých spisovatelů březnu 1948. jejichž realizace byla však v pozdějších letech zne­možněna. (zni 1. BŘEZNA 1968 Z pořadů rozhlasu a televize PRAHA: 9.20 Skladby |. Fučíka — 11.10 Přísní veřejné — 12.30 0 zemědělství v zahraničí — 14.30 Meteor: jarní zpěvy — 15.10 Začí­náme valčíkem — 16.00 Můj přítel 1 Suk (II) — 16.45 Rozpravy o ži­votě: Lysenkismus v biologií - 16.00 Lidé, život, doba — 18.20 Pří muzice — 19.30 Povídáni s W. Ma­tuškou (2. část) — 19.45 Sedm jednou ranou (Teplice a Mikulov) — 21.00 Gramo von revue. ČESKOSLOVENSKO i: 9.30 U Kaš — tanků na samotě (1. část kroniky) 10.10 Panoráma — 12.30 Opernf předehry — 13.45 Expedice: O pěti malířích (5) — 14.05 Koncert na přáni (moskevský rozhlas) — 15.00 Mikroférum — 17.00 Humor na všech rovnoběžkách — 17.30 Kolo­toč - 18.40 Hvízdavý Dan (13) - 19.30 Hudební postřehy — 20.00 Karlovarský symf. orchestr — 21.15 7. Bajsič: Falešní hráči (hra). ČESKOSLOVENSKO II: 17.00 Ha láli — 18.00 Benefice j. Langmile ra — 18.25 Gramotingltangi — 19.00 Němčina I — 19.45 V. Kuzmanovič: Obyčejná smrt (premiéra rozhl. hry). TELEVIZE: 6 45 Matematika (4) — 9.10 Abonent na lince U (opa­kování 4. části) — 10.00 J. Dieti: Krutost (repríza hry) — 11.45 No­viny — 11.55 Pro školy — 18.50 kybernetika (1. část) — 17.40 Zá­zraky na každém krokn — 18.10 Nové knihy — 18.20 Cdolf života a smrti; o práci pyrotechniků — 18.45 Počasí — 19.35 Cs. expedice: Spirály (3. zastaveni v Jihomorav­ském kraji) - 20.05 Pardon, klaun (artistická estráda) — 21.00 Klap zubová jedenáctka — 21.30 MS v krasobruslení: Volné jízdy mužů — 23.00 Noviny — 23.10 Abonent na lince O (repríza 9. části). Bratislava: 8.45 Praha 9.10 Případ drl W. — 10.00 Praha— — 11.45 Noviny — Od 18.50 s Pra bon — 19.35 Parabola Dubu 't — 20.05 Praha - 21.00 Kulturní živni — 21.30 Praha — 23.00 Noviny.

Next