Zemědělské Noviny, březen 1968 (XXIV/52-78)
1968-03-01 / No. 52
ČTVRTÝ DEN PORADNI SCHŮZKY V BUDAPEŠTI Diskuse pokračuje Budapešť (Od našeho zpravodaje J. KOSŤÁLA) — Čtvrtý den diskuse v budapešťských jednáních proběhl ve znamení určité další diferenciace mezi účastníky konzultativní porady komunistických a dělnických stran. Nelze nevidět, že některé delegace — jak vysvítá z projevu jejich delegátů — se stále ještě nemohou zbavit starých, přežitých představ o vztazích mezi bratrskými stranami. Včera uveřejnila maďarská tisková kancelář MTI stručný obsah středečního projevu vedoucího KS Sýrie Bagdáše, který vnesl do jednání právě tyto staré dogmatické tóny. Bagdáš podle některých informací kritizoval také tzv. nacionalistické jevy v Rumunské komunistické straně a stanovisko Rumunska ke konfliktu na Středním východě. Nebylo proto divu, že nejvíce dotazů na včerejší tiskové konferenci, kterou měl vedoucí delegace KS Velké Británie Jack Woeddis, se týkalo právě vystoupení syrského zástupce, proti němuž rumunská delegace důrazně protestovala. Vedoucí britské delegace se v dalším průběhu tiskové besedy vyslovil pro brzké svolání konference komunistických a dělnických stran a pronesl názor, že by se na ní místo ideologických rozporů měly řešit především otázky účinné mezinárodní spolupráce. V těchto anech probíhají na jedné z londýnských pobočných tratí zkoušky s prvním automaticky řízeným vlakem, který bude od podzimu letošního roku v provozu na Viktoriině trati londýnské podzemní dráhy. Automatické řízení umožní na upravené trati o 20 procent vyšší rychlost než je rychlost vlaků na ostatních tratích. Každý vlak bude obsluhovat jen jeden člověk — vlakový operátor. Jakmile se uzavřou dveře a stisknou dvě tlačítka pro start, vlak pojede automaticky podle režimu, který mu bude vysílán během jízdy. - (Foto CTK) Hnědý Kdo jednou zasedl na pozlacené křeslo vysokého postavení, na trůn moci - ten pak velmi těžko opouští výsluní. Tato zkušenost má jistě širší platnost, ale v těchto dnech je jako ušita na nejvyššího představitele západoněmeckého státu, na presidenta Heinricha Liibkeho. Vysoko vzedmuté vlny zmatku, skandálů a protestů tlučou o jeho presidentské křeslo. Ale Heinrich Lůbke se křečovitě drží svého vysoko postaveného křesla, a přesto, že je v hnědé minulosti namočen až po uši, nechce ustoupit. Aféra kolem presidenta Lůbkeho trvá již vlastně od roku 1966. V Německé demokratické republice byly nalezeny a uveřejněny dokumenty, velmi nepříjemné a kom. promitující pro západoněmeckého presidenta. Lůbke byl zaměstnán v r. 1944 u firmy Sčhlempp, kde se v té době vypracovávaly i stavební plány pro koncentrační tábory. A tyto plány koncentračních táborů nesou vlastnoruční podpis Heinricha Lůbkeho, dnešního presidenta NSR. Západoněmecká úřední místa se snažilo dlouhou dobu odbýt dokumenty tím, že Lůbkeho podpis byl prý falšován. Postupně však pronikly do západního Německa i některé originální dokumenty a pochybnosti o tvrzení vládních míst, že jde, o .padělky, stále více sílily. Bonnské úřady se pak vytasily s některými svědky, bývalými kolegy Lůbkeho z té doby, kteří měli dokázat jeho nevinu. I tato svědectví se. ukázala časem jako nepravdivá. Stále více západoněmeckých listů i hlasů z veřejnosti žádalo pravdivé vysvětlení. Ale Lůbke bud’ mlčel, nebo jeho zmocněnci dál popírali jeho vinu. Pak se do toho vložil i největší západoněmecký obrázkový týdeník Stern, který sledoval celou aféru již delší dobu, ale koncem ledna uveřejnil významné a přesvědčivé odborné vyjádření jednoho z nejlepších světových znalců písma, amerického grafologa J. Howard Haringa, který jednoznačně potvrdil pravost Lůbkeho podpisu pod plány na výstavbu koncentračních táborů. Milióny čtenářů Sternu si přečetly posudek amerického grafologa, psal o tom celý západoněmecký tisk, i část svě. tového, a hnědý podpis západoněmeckého presidenta na plánech koncentračních táborů se již nijak nedal ututlat. Na bonnské universitě, kde byl Lůbke jmenován čestným doktorem, a čestným členem universitní, ho senátu, se bouřili studenti. V noci z 30. na 31. ledna spal prý president Lůbke nouzově ve podpis svých kancelářích a neodvážil se jít domů, neboť byl upozorněn, že se tam chystají studenti a chtějí mu klást nepříjemné otázky. Pak uspořádali studenti v Bonnu dokonce i výstavku usvědčujících do. kumentů s Lůbkeho podpisem a 6. února vepsali do čestné knihy university vedie jména Lůbkeho: Stavitel koncentračních táborů. A pak se už události nedaly zastavit. Sílily protesty studentů a i řada profesorů bonnské university žádala, aby Lůbke podal vysvětlení, aby žaloval časopis Stern a u soudu obhájil svou nevinu, kterou jeho mluvčí nepřestávali opakovat. Lůbkeho navštívil ministr vnitra Lücke, který patří k téže vládní Křesfansko-demokratické straně (CDU) jako president, aby se poradili, co podniknout. Lůbke mezitím již ztrácel hlavu o prý prohlásil - aspoň svědkové jsou ochotni to před soudem odpřisáhnout - že si sice myslí, že nepodepisoval žádné plány koncentračních táborů, ale že dneska by to už nemohl před soudem od. přisáhnout. A palba novin a veřejnosti pokračovala, Lůbkeho navštívil kancléř Kiesinger a samotná západoněmecká vláda byla konečně nucena zabývat se celým případem. Lůbkeho straničtí přátelé ve vládě se postavili plně za něj a bylo prý dohodnuto, že Lůbke vydá prohlášení veřejnosti, ale k soudu nepůjde, aby obhájil svou čest. A tady je největší slabina vládní obhajoby Lůbkeho. Lůbke je časopisem Stern veřejně obviňován, že podepisoval plány koncentračních táborů. A řada bonnských profesorů a část veřejnosti žádá, aby Lůbke žaloval časopis Stern. I sám časopis Stern by si zřejmě přál, aby byl Lůbkem žalován, protože pak by předvedl soudu důkazy o pravdivosti svých obvině, ni. A toho se zřejmě bojí západoněmecká vláda i sám president Lůbke. Proto pokračuje hra na schovávanou, vláda i Lůbke popírají obvinění, ale bojí se soudního Střetnutí, boj! se důkazů, které by předložil Stern. A tak se hnědý podpis západoněmeckého presidenta stává vážnou záležitostí nejen pro veřejnost, ale pro celý západoněmecký stát. Režim, který léta tvrdí, že nemá nic společného s nacismem, se snaží udusit vlny skandálu kolem svého nejvyššího představitele a jeho hnědého podpisu. Je možné, že se mu to do určité míry podaří. Ale protesty části veřejnosti a vážné pochybnosti a dotazy další části se těžko podaří zprovodit ze světa. I. SEBES 2 ze S VĚTA V Moskvě zemřel ve středu po těžké nemoci ve věku 69 let hlavní maršál dělostřelectva, hrdina SSSR, Nikolaj Vorionov, nositel šesti Leninových řádů, Rádu Říjnové revoluce a dalších sovětských vyznamenání a medailí. Řecký politický vůdce v exilu Andreas Papandreu přiletěl na svém turné po skandinávských zemích ze Stockholmu do norského hlavního města Oslo. Bude mít několik přednášek o situaci v Řecku. Hongkongská policie zatkla dalších 65 Číňanů, kteří ilegálně opustili CLR a utekli do Hongkongu. Mezi těmi, kdo byli zadrženi, je i 17 žen a 9 dětí. na Několik set policistů vniklo universitu v Římě, aby osvobodilo fakulty, obsazené už několik dní levicovými studenty. Pět studentů bylo zraněno obušky. Před budovami hlídkuje asi 30 policejních kamiónů, některé mají tlampače a hasičské stříkačky. Obří americký bombardér B-52, jenž byl pohřešován, se zřítil do Mexického zálivu. Osm členů posádky se pohřešuje. Letoun prý neměl na palubě žádné pumy, protože šlo o cvičný let. Káhirská policie zabránila skupině „rudých gardistů“ z čínského velvyslanectví v SAR v únosu jisté osoby, údajně čínské národnosti, z jednoho , káhirského hotelu. Dvě lidská těla zohavená k nepoznání masožravou rybou piraňa byla vyproštěna z letadla, které se zřítilo do řeky hluboko v brazilském pralese s pěti cestujícími na palubě. Dva Jordánéi byli včera popraveni na nádvoří věznice v Ammánu. Byli odsouzeni k smrti zvláštním vojenským soudem za špionáž, prováděnou ve prospěch Izraele. čtyři dělníci zahynuli při výbuchu, ke kterému došlo ve středu v továrně na výrobu munice v Piquete. asi 200 kilometrů od největšího brazilského města Sao Paula. • NÁSLEDKY - Ve městě Makassar na ostrově Celebes hořel daňový úřad. Hasiči uhasili požár v rekordní době a zachránili všechny podklady pro výpočet daní obyvatelstva. V následujících dnech však vystoupilo 270 přispívajících členů z místního spolku dobrovolných hasičů. Chartám v plamenech Chartám (Reuter) — Přinejmenším 500 domů zničil zhoubný požár v předměstí súdánského hlavního města Chartúmu. Oheň zuřil více než 10 hodin a připravil o přístřeší na 1000 súdánských rodin. Jarring jednal s U Thantem New York (čtk) — Generální tajemník OSN U Thant a jeho zvláštní poverenec pro Střední východ švédský diplomat Jarring se ve středu večer sešli k prvnímu jednání v sídle OSN v New Yorku. Jarring informoval U Thanta o soudobém vývoji na Středním východě. Jarringův příjezd do New Yorku podle pozorovatelů v OSN otevírá novou etapu v diplomatickém úsilí najít politické a trvalé řešení problému Středního východu. Nevylučují ani možnost uspořádání izraelsko-arabské konference v Nikósii, kde je Jarringův „generální štáb“. Očekává se, že po několika dnech konzultací s U Thantem se Jarring opět vrátí na Kypr a bude pokračovat ve své misi. Bezpečnostní opatření v Saigonu Washington uvažuje o rozšířeni války v jižním Vietnamu Saigon (ětk - ap) — Jednotky NFO pokračovaly ve čtvrtek „ve válce nervů“ a v rušivé palbě v okolí hlavního města jižního Vietnamu. V některých saigonských čtvrtích byly nalezeny letáky, oznamující, že nový útok na město začne do 24 hodin. Ještě v noci byla v těchto čtvrtích posílena bezpečnostní opatřená Na velitelství jednoho z vládních pluků v blízkosti americké základny Bien-hoa dopadlo ve středu večer kolem šedesáti min. Již druhou noc byla bombardována minometnou palbou škola záložních důstojníků v Thu-duc, asi 11 km od Saigonu. Z ostatních částí země jsou zatím hlášeny jen sporadické menší boje. U demilitarizovaného pásma byla ostřelována základna Dong-ha, kde je soustředěno americké dělostřelecstvo. Další střetnutí Američanů s vlastenci jsou hlášena z okolí Hue. Bez ohledu na hustou vrstvu mraků skrývajících severní Vietnam bombardovalo americ-ké letectvo pomocí radarových zaměřovačů jednak široké okolí Hanoje a Hai-phongu na severu VDR a dělostřelecká postavení a silnice severně od 17. rovnoběžky na jihu země. Washington — Vláda Spojených států vážně přemýšlí o rozšíření války za hranice jižního Vietnamu — konstatuje v rezoluci, kterou předložil ve středu, demokratický senátor Oregon Hatfield. Senátor Hatield, jeden z předních kritiků politiky Johnsonovy vlády ve Vietnamu, v návrhu rezoluce žádá, aby mohl Kongres USA důkladně projednat případné presidentovo rozhodnutí rozšířit vietnamský konflikt. Rezoluce je míněna jako opatření proti případnému výsledku porad presidenta Jobnsona s předsedou sboru náčelníků štábů generálem Wheelerem a dalšími vojenskými a politickými poradci. Porady podle všeho potrvají několik dní. Jihovietnamský ministr zahraničních věcí Tran-van-do ve čtvrtek prohlásil, že před zastavením bombardování severu bude muset severní Vietnam říci, jak si představuje postupné omezení války. Romney odstoupil Washington (čtk) — Setkání s presidentem Johnsonem byla ve čtvrtek ve Washingtonu zahájena dvoudenní pololetní konference guvernérů amerických států. Zasedání, které má na programu převážně vnitro politické problémy, se zúčastni 43 z padesáti guvernérů. Nepředvídaným námětem diskuse je náhlé odstoupení republikánského kandidáta George Romn-eyho z kampaně k presidentským volbám. Francie vyrovnala pohledávky USA Paříž (čtk) — Francie zaplatila Spojeným státům třináct miliónů dolarů za majetek, který zůstal na francouzském území po odchodu amerických vo-jenských jednotek. Oznámilo to včera v Paříži americké velvyslanectví. Tato částka představuje okolo třiceti procent skutečné hodnoty materiálu, který zanechala ve Francii americká armáda. Americká místa však označují francouzskou nabídku za velmi velkorysou. Francie tím definitivně uzavřela všechno, co souviselo s dvanáctiletou existencí amerických vojenských základen na francouzském území. Odchod 70 000 amerických vojáků se uskutečnil do konce roku 1966. Kiesinger hájí presidenta Liibkeho Berlín (adn) — Pozoruhodné podrobnosti pronikly na veřejnost ze středečního zasedání západoněmecké vlády, na němž se jednalo o taktice na záchranu presidenta Lůbkeho. Podle zpráv z kruhů bonnského tiskového úřadu vystoupil na zasedání nejmenovaný ministr za CDU, který navrhoval, aby Lůbke ustoupil. Návrh vyvolal silné rozčilení kancléře Kiesingera, který vzrušeně odpověděl: „To byste mohli rovnou požadovat, abych odstoupil i já. Zdá se, že jste zapomněli, že na mne a na mnohé jiné se stejně útočí jako na pana Lůbkeho.“ Následující vzrůšenou výměnu názorů ukončil potom Kiesinger prohlášením, že „odstoupeni Liibkeho nepřichází v žádném případě v úvahu, protože by to znamenalo pro spolkovou vládu politický debakl.“ Pokus o únos kubánské lodě Havana (čtk) — Kubánské lod „26 de Jülio“ narazila do člunu, kterého chtěli použít k útěku do Spojených států tři členové její posádky. Zbývající členové posádky je přinutili k návratu na palubu a lod se s nimi vrací na Kubu. Jak oznámilo kubánské ministerstvo zahraničních věcí, pokusili se v úterý večer ve vzdálenosti 25 kilometrů od pobřeží USA tři členové posádky pod hrozbou použití zbraně donutit kapitána lodi „26 de Julio“ plující do Kanady, ke změně směru plavby do zátoky Norfolk ve Spojených státech. Dvě plavidla pobřežní stráže USA se snažila zabránit kubánské lodi v plavbě Srážka na moři Seattle (čtk) — Požáry vypukly na dvou nákladních lodích, které se ve středu srazily v husté mlze v Tichém oceánu asi 600 km od pobřeží Spojených států. Požár na japonské lodi „Suvaharu“ se podařilo uhasit, liberijská cisternová lod „Madoil 11“ je v plamenech. Zatím se podařilo zachránit 35 ze 43 členů posádky liberijské lodi. Posádce „Suvaharu“ nehrozí nebezpečí. Z reportérova bloku 9 Z reportérova bloku 9 Z reportérova bloku 9 Z reportérova bloku 9 Z reportérova blok KDYBY NEBYLO NAPOLEONA (Pokračování ze str. 1.) vala. Je až neuvěřitelné, že z této docela malé a také jediné československé továrničky, která zaměstnává něco přes půldruhého sta lidí a jež je vlastně jen přidruženou výrobou podniku Koh-i-noor,. putují do světa statisícové zakázky dýmek nejrůznějších tvarů i kvalit. Světovou raritou jsou takzvané dýmky selské, ručně vyřezávané a často i kolorované. Jsou velmi žádané, ale to umí u nás už jen několik málo lidí. Mezi nejstarší patří jedenasedmdesátiletý děda Binko. Samozřejmě že při Svém věku už do továrny nechodí — má to také dost z ruky — ale kouzlí tu svou fajfkovou poezii doma. Nejoblíbenější jsou stále motilvy myslivecké, ale nechybějí náměty „selské“ a jsou země. které mají zcela speciální požadavky. Tak Holanďané musejí mít ten svůj větrný mlýn a moře i na fajfkách a dávají přednost těm, které jsou’ kromě řezby i vyvedeny v barvách. Druhým takový kumštýřem je Jan Feltl. od něhož jsem se dozvěděla, jakých řezbářských technik se používá a také jakými inštrumenty se pracuje. Jednomu z nich se říká „kozí nožka“ a je to jemné ocelové rydlo na všelijaké ty fajnovosti. Zajímalo mě, za jak dlouho je takový výjev na dýmce vyřezán. Panu Feltlovi to prý trvá tak 15 až 20 minut, když jde o běžný vzor, ale to až teď — po pětačtyřiceti letech. A kolik za jednu takovou ručně řezanou dýmku má? Kdybych vám to řekla, ani mi to nebudete věřit, ale já už teď zase naopak věřím, že jsou zdejší řezbáři na vymření. Prošla jsem v prosečské továrně všemi odděleními a viděla zrod takové dýmky od samého začátku. Začali jsme řezbárnou, kde člověk neslyší vlastního slova a proto asi tam jde každému práce tak od ruky Ale ani ve vedlejší dílně to nebylo 6 nic lepší. Elektrické pilky tu rovněž pracovaly naplno. jenomže tady už bylo třeba se na práci víc soustředit neboť neforemné špalíčky zde dostávaly základní tvar a rozměr, Od té chvíle pak záleželo na tom, zdali se v brusírně bude hlavička „bufovat". nebo brousit do mramorové hlsdkos ti. To je totiž otázka kvalit,' dřeva. Je-li jeho povrch hlad ký, neporušený, dá se z ně ho vyrobit dýmka nejrůznějšícl tvarů a také zdobení.. O něco horší je to s materiálem, který má kazy. Ale i tady si něčí chytrá hlava věděla rady a využila právě oné zvrásněnosti povrchu k zdobení. „Bufované“ jsou tedy dýmky s dekorativním, hrubým, matným povrchem, které se tak dobře hodí k „mužným“ zjevům. Větší fantazii lze však rozvinout až v oddělení, kde se dýmky „pajcují“, to znamená moří. Je to celá škála barev od jemně béžové, přes několik odstínů teplé hnědi až po odstíny temně brunátné a mahagonové. Já jsem na nich tu krásu v tomhle stadiu při nejlepší vůli neviděla, ale nevěřili byste, jak najednou barvy prokoukly, když se osvěžily čirým lakem. To jsem pak opravdu nevěděla, které se dřív obdivovat, a řeknu vám, být mužským, nebo indiánskou squaw, byla bych uvedena do rozpaků, kdybych si měla vybrat. V Proseči si vyrábějí samozřejmě i všechny drobné doplňky, jako jsou kovová víčka, ozdoby, střapečky atd., jejichž kvalitu a vzhled dovede ocenit hlavně ten, kdo našel v dýmkách zalíbení. Ale jedno vám povím. Ze je skutečně s podivem, jak se v tak stísněných prostorách - o kultivovaném prostředí, v němž se lidem dobře pracuje, už ani nemluvím — dá udělat takový kus solidní práce, která nejen že nás v cizině proslavila, ale přináší i nezanedbatelné částky do naší pokladny a převážně v tvrdých valutách. Tím více mne ovšem udivilo, že mateřský podnik se chová k tomuto závodu dost macešsky. Chtěla jsem vidět katalog zboží, o kterém se domnívám, že je zejména pro zahraniční obchodování nezbytný. Žádný nemají. Po několikaletém marném dožadování posílají tedy z Proseče svým zahraničním partnerům, rok co rok, celé kolekce dýmek vzhledu lahodného a výmluvně ušlechtilého, které se pochopitelně právě z těchto důvodů nikdy nevrátí... Ale tohle už vlastně do ódy na prosečské dýmky nespadá když nepopírám, že to má úzi kou souvislost, byf i méně zábavnou, než je ta s Napoleonem. Dagmar PALACKÄ Zemědělské noviny jL Provokace před velvyslanectvím SSSR Washington (čtk) — Ve Washingtonu pokračovaly ve středu v noci a ve čtvrtek časně ráno provokace u budovy sovětského velvyslanectví. Ve středu v 21,12 místního času se ozval u severovýchodní strany budovy sovětského velvyslanectví výbuch nebo výstřel, za nímž následovaly v intervalu 20 až 25 minut další tři výbuchy. Ve 22,50 hod. bylo slyšet pátý výbuch, a to u západní strany budovy. Pracovníci sovětského velvyslanectví našli na místě posledního výbuchu doutnající zbytky malé zápalné rakety. Ve čtvrtek ve 2 hodiny ráno přijela k dveřím velvyslanectví limuzína s poznávací značkou 378-229, stát Virginie. Z vozu vystoupily dvě neznámé osdby a snažily se vniknout do areálu zastupitelského úřadu. Agentura TAÍJS k těmito incidentům dodává, že zatímco ministerstvo zahraničí USA po výbuchu bornlby u zdi sovětského velvyslanectví 21. února ujistilo sovětskou vládu, že plně zajistí bezpečnost a nedotknutelnost velvyslanectví SSSR a jeho pracovníků, nic nesvědčí o tom, že by americké úřady podnikly potřebná opatření — kromě toho, že před velvyslanectvím stojí policejní stráž. jen šťastný výherce na universitu Washington (čtk) — Nově založená washingtonská federální městská universita bude přijímat- první studenty poněkud svérázným způsobem: losováním. Toto rozhodnutí učinila správní rada university poté, co obdržela k podzimnímu zahájení studia šest tisíc i přihlášek, na 2400 volných míst.. Ale ani s pomocí loterie není jisté, že všichni šťastní výherci budou na federální universitě studovat. Anarchismus na čínské vesnici Peking (čtk) — Čínský list Chej-lung-ťiang ž’-pao v úvodníku z 22. února vrhl světlo na tzv. anarchistické nálady projevující se mezi venkovským obyvatelstvem. Podle listu rolníci odmítají poslouchat zákony, nepodřizují se kázni s tím, že mají „vlastní svobodu“, nedávají nikomu právo, aby se vměšoval do jejich soukromých věcí a vyznávají krédo: „Nestarat se o zbytečné věci, abych si neuškodil.“ Výsledkem je, že každý si dělá co chce, pracovní doba neexistuje, vyhýbají se obtížné práci, předkládají ekonomické požadavky, spekulují, rozkrádao jí veřejný majetek, nestarají se veřejné záležitosti, bulačí, hrají karty a propadají pijáctví. Anarchistické názory ohrožují přípravy na jarní práce, prohlašuje list a zdůrazňuje, že boj s nimi je „třídním bojem na život a na smrt“. Odchod McNamarův z Pentagonu Slavnostní ceremoniál s řadou překážek Washington (čtk) — Pentagon se rozloučil ve čtvrtek s ministrem obrany Robertem McNamarou salvou z děl, přehlídkou čestné roty a pochodovými písněmi vojenské dechovky. Ceremoniálu s ministrem, který nastoupil do Pentagonu ještě za vlády presidenta Kennedyho a zastával své místo sedm let, byl přítomen president Johnson, předseda sboru náčelníků štábů generál Earle Wheeler a McNamarův nástupce Clark Clifford. McNamara nastoupí místo ředitele Světové banky, které mu nabídl Johnson. Nový ministr obrany Clark Clifford složí dnes přísahu do rukou presidenta. McNamarovo rozloučení Pentagonem bylo doprovázeno s řetězem smůly. Johnson McNamara uvízli před slavnosta ním ceremoniálem na rozloučenou ve výtahu v budově ministerstva a byli ze svého nedobrovolného vězení vyproštěni až po 12 minutách ruční manipulací. Dostavili se pak za nervózního ovzduší před budovu Pentagonu, kde v prudkém dešti stála v lijáku čestná rota 150 příslušníků všech druhů zbraní a asi tisíc diváků — většinou vyšších důstojníků a státních úředníků. Letecké defilé bylo na poslední chvíli pro nepříznivé povětrnostní podmínky odvoláno. Ale ani na tom nebylo dosti, když Johnson přistoupil k mikrofonu, aby pronesl slavnostní proslov, ukázalo se, že nefungují mikrofony, a přes horečné úsilí přítomných spojařských důstojníků závadu odstranit bylo z Johnsonova projevu slyšet jen občas několik chraptivých slov. Po skončení ceremoniálu doprovodil McNamara — oblečený do .„šokujícího růžového obleku“ — presidenta, jenž se do něho zavěsil, k automobilu, a pak se vrátil do Pentagonu. Plukovníku, ztratili jsme bomby (Pokračování ze str 1.) Criss s omrzlýma nohama; seržant Snapp a kapitán Marx s podlitinami. A kapitán Haug tichým hlasem reportérům vylíčil poslední okamžiky svého letounu: „Volal jsem na základnu, zda je možné nouzově přistát. Řekli, že prý mohu. Ale vzápětí jsem poznal, že se to nepodaří. Měli jsme základnu už takřka před sebou, když jsem dal povel k seskoku. Šest mužů se katapultovalo. Jen pilot neměl katapult a musel vyskočit vikýřem navigátora. První z nás šesti, kteří jsme přežili, přistál pět kilometrů před základnou, poslední sto metrů za letištěm. Já spadl asi tisíc metrů před prvním hangárem. Plazil jsem se po sněhu až ke vratům, ale ta byla zatarasena závějí. Lezl jsem k dalšímu hangáru, odtáhl dveře a padl dovnitř. Křičel jsem, ale nikdo se neozval. Pak jsem našel telefon. Když mne spojili s velitelem základny, hlásil jsem, že my všichni jsme vyvázli z letadla. Plukovníku — povídám — ale vodíkové pumy jsme ztratili...“ ☆ Katastrofa v Thule vyvolala mezinárodní rozruch, po němž následovaly protesty řady zemí, mezi nimiž též amerických spojenců Kanady a Dánska. Tomuto tlaku světového veřejného mínění byli nuceni Američané nakonec ustoupit: Jak bylo včera večer oznámeno z Washingtonu, Pentagon vydal příkaz zastavit takzvané pohotovostní lety těžkých bombardérů B-52 s jadernými pumami na palubě (hč) KULTURA Peškův Tovje Na scéně , Týlová divadla v Praze se objevil nezvyklý žánr. Na klasické .literární předloze, jakou reprezentují povídky Solárna Alejcíhema, vyrostl americký muzikál s názvem „Sumář na střeše“ podíle motivu z obrazu Marca Chagalla. Představuje jeden z nejúspěšnějších komerčních výbojů divadla v New Yorku a Londýně. Vedle atraktivních (a trochu laciných) melodií si textová složka díla činí nárok na vyjádření značně vážné tematiky, která na osudu chudého židovského mlékaře Tovjeho, plném veselých peripetií, je parabolou tragického údělu židovského národa. Inscenace režiséra V. Špidly se proto vědomě opírá o dramatický text muzikálu (samozřejmě také z důvodů interpretačních možností činoherního souboru) a snaží se sdělit lidské poselství předlohy ještě naléhavěji, než si to ona sama klade za cíl. Takže představení poskytuje nejen humor pramenící z praktického vztahu židů ke svému okolí či dokonce Pánu Bohu, který obsahuje předloha, a nejen přitažlivý žánrový kolorit židovského živlu, který vytváří inscenace (gestické prvky — podávání rukou, intonace některých textových point), ale tyto charakteristiky jsou umocněny režijní kompozicí k hlubšímu vyznění hry. Židé se loučí zpěvem s Anatěvkou, kterou musejí opustit, jen Tovje nehnuté sedí a dívá se upřeně před sebe jako výčitka krutého osudu. Ve scéně loučení Tovjeho s dcerou potlačuje režie sentimentální tón škrtem Hodliny písně a snaží se působit věcným citovým nábojem výstupu. Inscenaci chybí také tradiční muzikálové finále, představení končí sevřeným dramatickým akordem s motivem věčného židovského poutníka. V hudebních partiích; pokud jsou u činoherců poznamenány úsilím konkurůvaf profésibnálně školenému z$tevťUióvij ruší samozřejmě techílichá liéctokonalost vokálního provedení (Krulišová v tercetu Tovjeho dcer, Navrátil v duetu s Hodí, Krulišová, Pehr v duetu Cajtl, Motl). Tam, kde však interpreti využívají předností činoherního herectví, nevadí dokonce ani značné slabiny zpěvu (M. Vášová), ale hlasová složka naopak zazni jako specifické pojetí výrazového zpěvního přednesu s významově bohatým obsahem. Nejsilnějším a nezapomenutelným zážitkem inscenace je Tovje L. Peška, ukázka zralého herectví dokonale ovládajícího svoji techniku, ukázka vzácné harmonie psychofyzických schopností herce. Samozřejmá lehkost, s jakou střídá nejrůznější niterné záchvěvy postavy sdělované vždy věcnou pohybovou i hlasovou zkratkou, vyzařuje mladistvým elánem a je známkou hereckého mistrovství. Uličnická moudrost Tovjeho v rozhovorech s Pánem Bohem, trpké i optimistické tóny Alejchemovské životní zkušenosti, citlivý soulad s hudební složkou při soustavném vyjadřování všech poloh postavy tvoří z Peškova mlékaře Tovjeho bezpochyby to, co lze nazvat životní rolí. (kr) Pro£ Svaz čs. artistů? V únoru se pod záštitou ROH konala v Praze schůze externích artistů a estrádních umělců, které se zúčastnili zástupci ze všech krajů. Předmětem jednání byla neutěšená situace, kterou vytvářejí hlavně organizace, které byly pověřeny jednak evidencí a také zprostředkováním vystoupení a angažmá a na níž jsou artisté existenčně závislí. Jde nejen o to, že tu není jednotná organizace, která by bvla s to svým členům zabezpečit trvalou existenci, starat se o ideový i umělecký růst atd. Vždyť externí artisté a estrádní umělci nemají ani nejzákladnější sociální práva, jako je nárok na dovolenou, mateřskou dovolenou a pod. Z těchto a ještě mnoha neméně závažných důvodů byl na schůzi přijat návrh, aby byl založen svaz čs. artistů a estrádních umělců, na jehož platformě by bylo možno seriózně řešit všechny tíživé problémy. Zvolený výbor byl pověřen vypracováním stanov, které budou zároveň se žádostí o povolení svazu v tyto dny předány na příslušná místa, (p) Národní umělec Ladislav Pešek jako Tovje. O spravedlnosti a moci Dietlova Krutost, kterou pro televizi napsal podle románu sovětského autora P. Nilina, je hróu-diškusí o morálních problémech vítězné revoluce. Nejde v ní o obraz historie. Ani tolik o určité lidské příběhy — ty jsou spíš jen odrazovým můstkem k předvedení různých stanovisek k stále živým otázkám: zda revoluční moc se může udržet, aniž dodržuje základní mravní principy (hájení pravdy, dodržování slova). Závěr hry vyznívá v Dietlově pojetí skepticky: mladý hrdina, který víc než pomyslný prestiž revoluční moci ctí a hájí pravdu, prožívá tak hluboké zklamání, že raději končí sebevraždou. Je to skepse provokující. Skepse volající: Revoluce nesmí lidi klamat a obelhávat, jinak se život promění v hřbitov__ „Krutost“ se dostala na naše obrazovky s opožděním, původně se s ní počítalo na podzim. Zbytečné opoždění, ale nikoli takové, že by hře uškodilo. Režisér Jan Matějovský vytvořil inscenaci, jejíž hodnotu nesou především dvě postavy — mladý Veňka J. Satoranského a Vejražkův Baukin. Vejražka dal své postavě skutečně plnou lidskou přesvědčivost — tragicky laděnou vyrovnanost, rostoucí z životní moudrosti. Celkovou účinnost inscenace značně oslabila zdlouhavost mnoha scén (některé byly přímo zbytečné) — zejména v první polovině. J. LEDERER Obnovená Věc veřejná (Pokračování ze str. 1.) nách“, ale proto, že by to prospělo širšímu pohledu na názory našeho obyvatelstva), z četby úryvků z dopisů i z úst diskutujících, byly vyjádřeny významné, v televizi dosud nikdy nevyslovené otázky a myšlenky. Hovořilo se o tom, že komunistická strana nemůže sama sobě nadekretovat vedoucí úlohu ve společnosti, ale že vedoucí úlohu ji může dát jen společnost na základě její činnosti. Že společenské organizace potřebují samostatnost v rozhodování a že jim komunistická strana nemůže dosazovat funkcionáře, čímž se ochromuje jejich činnost. V diskusi padly i otázky, týkající se potřeby a možnosti opozice a kontroly. Diskuse na toto široké téma vyzněla v názory, že nejde o to jen diskutovat a jen zcela svobodně kritizovat. ale nejdůležitější je otázka, jaký budeme mít u nás politický systém, aby demokracie byla opravdu zajištěna. Dnešní politický systém nelze zlepšovat, je třeba vybudovat systém nový, který by fungoval bez dosavadních zádrhelů. Aby byly dobré zákony, a aby tyto zákony platily — pro občany, pro vládu, zkrátka pro všechny. Dosud se besedy v televizi musely vždy natáčet, aby se v nich mohlo upravovat. Stojí proto určitě za zaznamenání, že včerejší beseda byla vysílána přímo živě. 1 to je fakt. který má svůj význam. Jiří LEDERER Skupina Generace Včera se sešli ve Svazu čs. spisovatelů příslušníci skupiny Gene race, která byla ustavena loni v listopadu a do níž patří tzv. střední generace, kteří vstupovali do literatury po osvobození v roce 1945. Dopis, kterým skupina oznámila své cíle ústředního výboru Svazu, podepsali mluvčí několika bývalých uměleckých skupin. V úvodním slově Jar. Hořec hovořil o poslání skupiny a jejím odhodlání přispět v rámci Svazu čs. spisovatelů k demokratizaci našeho života. V tomto smyslu se Generace hlásí k myšv lenkám Sjezdu mladých spisovatelů březnu 1948. jejichž realizace byla však v pozdějších letech znemožněna. (zni 1. BŘEZNA 1968 Z pořadů rozhlasu a televize PRAHA: 9.20 Skladby |. Fučíka — 11.10 Přísní veřejné — 12.30 0 zemědělství v zahraničí — 14.30 Meteor: jarní zpěvy — 15.10 Začínáme valčíkem — 16.00 Můj přítel 1 Suk (II) — 16.45 Rozpravy o životě: Lysenkismus v biologií - 16.00 Lidé, život, doba — 18.20 Pří muzice — 19.30 Povídáni s W. Matuškou (2. část) — 19.45 Sedm jednou ranou (Teplice a Mikulov) — 21.00 Gramo von revue. ČESKOSLOVENSKO i: 9.30 U Kaš — tanků na samotě (1. část kroniky) 10.10 Panoráma — 12.30 Opernf předehry — 13.45 Expedice: O pěti malířích (5) — 14.05 Koncert na přáni (moskevský rozhlas) — 15.00 Mikroférum — 17.00 Humor na všech rovnoběžkách — 17.30 Kolotoč - 18.40 Hvízdavý Dan (13) - 19.30 Hudební postřehy — 20.00 Karlovarský symf. orchestr — 21.15 7. Bajsič: Falešní hráči (hra). ČESKOSLOVENSKO II: 17.00 Ha láli — 18.00 Benefice j. Langmile ra — 18.25 Gramotingltangi — 19.00 Němčina I — 19.45 V. Kuzmanovič: Obyčejná smrt (premiéra rozhl. hry). TELEVIZE: 6 45 Matematika (4) — 9.10 Abonent na lince U (opakování 4. části) — 10.00 J. Dieti: Krutost (repríza hry) — 11.45 Noviny — 11.55 Pro školy — 18.50 kybernetika (1. část) — 17.40 Zázraky na každém krokn — 18.10 Nové knihy — 18.20 Cdolf života a smrti; o práci pyrotechniků — 18.45 Počasí — 19.35 Cs. expedice: Spirály (3. zastaveni v Jihomoravském kraji) - 20.05 Pardon, klaun (artistická estráda) — 21.00 Klap zubová jedenáctka — 21.30 MS v krasobruslení: Volné jízdy mužů — 23.00 Noviny — 23.10 Abonent na lince O (repríza 9. části). Bratislava: 8.45 Praha 9.10 Případ drl W. — 10.00 Praha— — 11.45 Noviny — Od 18.50 s Pra bon — 19.35 Parabola Dubu 't — 20.05 Praha - 21.00 Kulturní živni — 21.30 Praha — 23.00 Noviny.