Zemědělské Noviny, listopad 1968 (XXIV/260-285)
1968-11-01 / No. 260
Překvapení jménem Wallace Americká volební kampaň přinesla pro samotné Američany nejedno nemilé překvapení. Jedno z nich se jmenuje - George Wallace, kandidát třetí politické strany, jemuž ústavy pro výzkum veřejného mínění shodně předvídají v americké historii dosud nevídané šance při pokusu o narušeni monopolu dosavadního tradičniho systému dvou politických stran. Podle všeobecného názoru amerického tisku se George Wallace ještě letos sice presidentem nestane, avšak jeho jméno se zcela jistě stane symbolem síly, s níž se bude muset v americkém politickém životě v nejbližši budoucnosti velmi vážně počítat. Samotná Wallaceova londonovsky přitažlivá biografie zároveň symptomaticky svědči o tom, kdo tato nová hvězda na americkém politickém nebi je: syn zadluženého farmáře z rasistické Alabamy, který si vydělával jako příležitostný dělník a řidič nákladního auta, aby mohl vystudovat práva. Boxoval za peníze při pouťových příležitostech ve stodolách a venkovských hostincích. Wallaceův talent pro cirkusové vystupováni poznamenal i jeho vstup do politiky. Po druhé světové válce (v níž si vysloužil - téměř stejně jako Hitler — hodnost seržanta), kandidoval Wallace do alabamského parlamentu a zahájil svou volební kampaň jako tramp cestující v ošumělém oděvu alabamskými městy, zastavoval školní autobusy i a potřásal dětem rukou Se slovy: „Nezapomeň své mamince a tatínkovi říci, že George Wallace ti popřál v autobuse dobrý den!" Z původního radikálního liberála, který se těšil dokonce i podpoře černošských organizaci, se ovšem Wallace z konjunkturálních důvodů velmi brzy změnil ve stoupence protičernošské a rasistické politiky, i když - a to je pro tohoto ryziho oportunistu a sociálního demagoga rovněž charakteristické — se k rasismu otevřeně nikdy nepřihlásil. Pozoruhodná a do oči bijíc! analogie s dobrodružným politickým vývojem některých původně levicových ultraradikálů, kteří nakonec dosti zákonitě skončili v bezvýhradné podpoře totalitního režimu Hitlera, není ovšem zdaleka jediná. „Kdybych byl presidentem“, prohlašuje bez skrupuli Wallace, jehož hnuti je bez skrupuli přirovnáváno k neonacistické straně NPD, „pak bych znovu obnovil důvěru k policii." V tomto lapidárně řečeném politickém programu George Wallace, který s takovým úspěchem nabízí pro složité americké problémy svou tvrdou ruku („To chce odvahu! Wallace ji má! Máte ji také?") je zároveň řečeno vše. Netřeba snad dalších slov k tomu, aby si svět představil, o co by se opět povynořily ledovce studené války a na kolik krve i přeplněných věznic pro barevné i bílé by přišlo řešeni gordických uzlů vnitroamerických. Včetně Střední i Jižní Ameriky. Po zavražděni dalšiho z Kennedyů je ovšem i dalším nepříjemným překvapením americké volebni kampaně silná odezva, kterou tento program má. Zvláště v nižších a provinčních vrstvách amerického obyvatelstva, které se boji konkurence zrovnoprávněných černochů, v trpí stále vzrůstající kriminalitou amerických městech a jsou prostě otřeseni ve svém národním prestiži tím, že jejich země — největší západní velmoc - se nedovede radikálně vypořádat s 19 milióny severovietnamskými komunisty v zaostalé Asii. Wallaceův vzestup prostě ukazuje, že ani Lincolnova Amerika se nemůže vyhnout určitým vývojovým zákonitostem a ocitnout se - stejně jako v třicátých letech Německo - při řešení svých těžkých problémů na oné dějinné křižovatce, v niž po selháni neschopné liberálni Johnsonovy vlády i dvojnásobné tragedii Kennedyů, kterým nebylo dopřáno uskutečnit svá dynamická moderni řešeni — zbývá v očích určité unavené a v nic již hevěřici masy Američanů jen jediný radikální recept — silná ruka. George Wallace se stal bezesporu produktem této kritické americké křižovatky i kandidátem silné ruky a jeho argumenty pro jím nabízené řešení americké krize i jeho dryáčnická vystoupeni, v nichž se snaži hrát na struny nejnižších lidských vášni a vlastnosti jako je závist a nevraživost vůči ostatním složkám americké společnosti, není ani pro Evropu bez poučeni. Na svém volebním turné po Spojených státech uctívá Wallace nikoli náhodou „bojovníky za pořádek a vlast" - vojáky a policisty a proklíná liberály a intelektuály, kteří podle něho rozkládají svátý systém amerického způsobu života. Lid, (tj. vojáci a policie) má této zemi vládnout nikoli, jak tvrdí Wallace, houfy „vejcohlavých" pseudointelektuálů, kteří prý nad těmito masami i osobně nad Wallacem ohrnuji nos. Wallace, jehož spasitelské tirády nejsou samozřejmě prosty ani antisemitských tónů, stejně jako Hitler proklíná anarchisty, komunisty, které prý je nutno registrovat - nikoli zbraně... Kdyby snad někomu tyto Wallaceovy argumenty připomínaly něčí jiné argumenty, nenechme se v žádném připadě mýlit. Nemilé překvapeni amerických voleb jménem Wallace se pravým jménem nazývá fašismus. A co by znamenal - kdyby se jednoho dne prosadil i do Bílého domu - v mezinárodním kontextu, by nemile překvapilo nejen Ameriku. Josef KOŠŤÁL Kosmos 250 a Kosmos 251 vypustili - ve čtvrtek na oběžnou dráhu v SSSR. Max Reimann, první tajemník ŰV KS Německa, se včera dožil 70 let. Vláda NDR ho vyznamenala Řádem Karla Marxe. Ministr zahraničí Velké Británie Stewart opakoval v Dolní sněmovně odmítavé stanovisko vlády k přítomnosti sovětských vojsk na území CSSR. Pět členských zemí NATO uspořádá rozsáhlé letecké a námořní manévry 5. listopadu. • Skončil „berlínský týden“ západoněrneckého parlamentu. Ve čtvrtek naměřili v Paříži rekordní teplotu 22 stupňů, oóž bvl nejteplejší 31. říjen od roku 1873. Bojovou činnost v podmínkách chemické války nacvičují britské jednotky v povodí řeky Vesery v NSR. Bouřlivý studentský podzim v Latinské Americe se projevil i v kolumbijském hlavním městě Bogotě. Při potyčkách mezi studenty a policu bylo zraněno 25 demonstrantů a 29 policistů. Západoněmecký kancléř Kiesinger se vrátil do Bonnu. Prohlásil, že je spokojen s výsledky jednání v Portugalsku a ve Španělsku. NATO mění umístění jaderných skladů, tajné kódy a krycí jména jednotek, hlásí britský list Sun. Epidemie encefalitidy ve venezuelském městě Maracaibo si už vyžádala několik mrtvých a větší počet nemocných. Cestný pavilón na 50. výstavě „Comptoir Suisse 1969“ poskytla správní rada a ředitelství výstavy v souhlasu se švýcarskými úřady Československu. Poručenský výbor VS OSN odhlasoval rezoluci, žádající použití síly ke svržení menšinového rasistického režimu- v Rhodesii. Rezoluce má zajištěno i schválení v. plénu, OSN. oUci ,» Francouzské NS schválilo branný rozpočet na rok 1969 ve výši 26,363 miliardy franků, což je téměř o 1,3 miliardy více než letos. O zásadách společné obchodní politiky vůči socialistickým zemím jednali v Bruselu diplomatičtí zástupci členských zemí EHS. Nepálský král amnestoval 22 politiků, odsouzených v roce 1960 za akce proti králi. Zákon o parlamentních volbách schválil thajský senát. Po deseti letech vojenského režimu bude v zemi znovu parlamentní vláda. Po osmi letech věznění propustili bývalého nepálského ministerského předsedu Koirala, který nikdy nebyl postaven před soud. • KDO TO ASI BYL? - Na svatbě Jacqueliny Kennedyové s rejdařem Onasissem na ostrově Scorpios hrála místní kapela lidový tanec Jesai, při kterém se nevěsta a ženich snaží, aby jeden druhému šlápl na nohu. Ten, komu se to podaří jako prvnímu, hraje prý potom první housle i v manželství. Zprávy o tanečku bohužel neuvedly, kdo z obou manželů byl rychlejší. Tento vůz byl v Mexiku připraven pro novomanžele Odložilovy; v něm měli jet do katedrály k svatebnímu obřadu. Agentura, která snímek přinesla, mluví o autu jako o „letní úpravě“ západoněmeckého volkswagenu. (Foto CTK — EPU) t 'iw—— * wirr ............................■piwihpi <i SVETOVÝ TISK O BRATISLAVSKÉM TRIUMFU OCTY, PŘÁTELSTVÍ A LÁSKY ZÁJEM 0 FEDERATÍVNI USPOŘÁDÁNI ČSSR Praha (£tk-zn) — Světové listy píší o úžasné atmosféře mezi vedoucími stranickými a státními představiteli a bratislavskými občany v den slavnostního podepsání zákona o federaci. Jedině „Neues Deutschland“ vidí v nadšení „protisocialistickou manifestaci kontrarevolučních živlů.“ Také „Zycie Warszawy“ informuje o údajných pouličních nepokojích v Bratislavě. VELKÁ BRITANIE Čtvrteční britské listy věnovaly značnou pozornost novému zákonu o federativním uspořádání republiky a uveřejňují obsáhlé zprávy o bratislavském ceremoniálu. Konzervativní list Daily Telegraph uveřejnil zprávu svého zvláštního dopisovatele, v níž se zdůrazňuje, že bratislavské obyvatelstvo připravilo vládním a stranickým činitelům neobyčejně vřelé uvítání. List Times, blízký britským vládním kruhům, si všímá výroku presidenta Svobody, který označil federaci za progresivní čin ve vývoji vztahů mezi českými zeměmi a Slovenskem. List Komunistické strany Velké Británie Morning Star má na titulní stránce snímek ze schůze československého Národního shromáždění, na níž byl schválen zákon o československé federaci. Uveřejňuje také obsáhlé výtahy ze slavnostních projevů. Zdůrazňuje zejména Dubčekovo varování před nejednotou strany a ujištění, že československé národní orgány jsou samy s to zajistit bezpečnost státu. RAKOUSKO Zvláštní zpravodaj komunistického deníku Volksstimme v reportáži podtrhuje nadšení, jež ovládlo Bratislavu a jásot projevující oddanost KSČ a představitelům státu. Podrobně popisuje atmosféru slavnostního dne, jak obyvatelé bez výzvy úřadů vyzdobovali své domy a okna, jak propukl nepopsatelný jásot, když se president Svoboda objevil na bratislavském nádraží. Cestu představitelů KSČ a státu k Bratislavskému hradu označuje Die Presse za triumfální. Asi 10 000 dělníků, mládeže, studentů připravilo Dubčekovu týmu nadšené ovace. O vlasteneckých projevech a disciplinované manifestaci informují i další rakouské noviny. ITÄLIE Četné italské listy dnes píší o slavnostním vyhlášení federace v Bratislavě a o ovacích, jichž se při této příležitosti dostalo československým stranickým a státním činitelům. „Nové manifestace na podporu Dubčeka a Svobody“, nadepisuje svůj článek z Bratislavy list Unita. Uveřejňuje výňatky z přednesených projevů a zmiňuje se o manifestacích mládeže. Poukazuje na jejich spořádaný průběh, do něhož Veřejná bezpečnost ani milice nemusely zasahovat. „Pokud jde o ráz těchto manifestací, stačí připomenout, že shromáždění před bratislavským Národním divadlem se rozešlo, když sborově zazpívalo Internacionálu,“ končí zpravodaj Unita. Také list Messaggero píše, že Dubčekova a Svobodova návštěva v Bratislavě „vyústila v triumf“. List jejich uvítání označuje za „projev odhodlání pokračovat v procesu demokratizace“. NDR Čtvrteční tisk NDR kromě Neues Deutschland nevěnoval Československu téměř žádnou pozornost. Ústřední orgán SED poprvé v širším rozsahu objasňoval význam federalizace Československa, což tvořilo jádro poměrně obsáhlé zprávy o podepsání zákona o československé federaci v Bratislavě. List v další zprávě současně informuje, že ve středu v poledne došlo před Národním divadlem v Bratislavě „k protisocialistické manifestaci kontrarevolučních živlů“, na níž mladiství vykřikovali protisovětská hesla. POLSKO Většina polských deníků se stále více orientuje pouze na zpravodajství z Československa. Jeho hlavním obsahem ve čtvrtečních vydáních je slavnostní podepsání zákona o federaci v Bratislavě. Stručné agenturní zpravodajství o tomto aktu je doplněno informací o pouličních nepokojích v Bratislavě, které, jak zpravodajové sami píší, pochází z různých zdrojů. Na stránkách Zycie Warszawy líčí své první dojmy z Prahy nový zpravodaj tohoto listu Marek Dunin Wasowicz. Politickou situaci hodnotí podle tisku, rozhlasu a televize a zdá se mu, že víc se útočí na síly levice, přičemž pro hlasatele těchto názorů neexistuje tolerance. Domnívá se, že je zde snaha udržovat nálady o údajném ohrožení, polednové politiky. Velký incident na Jordánu Ammán/Tel Aviv (čtk) — Izraelské a jordánské jednotky se dnes střetly na linií’příměří jižné od Mrtvého moře. Jordánský mluvčí obvinil z vyprovokování palby izraelské hlídky, kdežto mluvčí v Tel Avivu informoval, že první salvu vypálili Jordánéi. Střelba trvaia přes půl hodiny, avšak obě strany popírají, že by při ní utrpěly nějaké ztráty. AMERICKÉ LISTY PŘEDVÍDAJÍ dohodu mezi USA a VDR příznivě přijímá americký plán na přizvání jihovietnamských představitelů, a to jak saigonských, tak zástupců NFO, k další fázi jednání. Dohoda v otázce přizvání jihovietnamských představitelů k meritorním mírovým jednáním otevírá dveře k zastavení náletů. Z Johnsonova okolí však není zatím známo, že president USA se již definitivně rozhodl, Další krok prý nyní závisí na něm. O tajném jednání mezi USA a VDR o vzájemném odsunu vojsk z jižního Vietnamu píše bostonský deník Christian Science Monitor. Údajná jednání probíhala mezi americkým a severovietnamským velvyslancem v Laosu. Dohoda o oboustranném odvolání vojsk z jižního Vietnamu se má stát prvním bodem agendy pařížského jednání, jakmile bude zastaveno bombardování a za konferenční stůl zasednou zástupci saigonského režimu a NFO jižního Vietnamu. Odvolání vojsk z jižního Vietnamu by mělo být doprovázeno vyhlášením dočasného příměří — dodává list. New York (zpravodaj čtk) — Podle pařížského zpravodaje listu New York Times ze 31. října bylo v jednáních mezi USA a VDR dosaženo dohody, jež povede k zastavení amerických náletů na severní Vietnam. Hanoj »Akahata« proti brožuře o ČSSR Tokio (zpravodaj čtk) — Ústřední orgán JKS Akahata dnes uveřejňuje článek člena výkonného výboru SOF a předsedy japonského Odborového sdružení pracujících ve strojírenství Kikuo Hondžo, odmítající brožuru „Stanovisko Všesvazové rady odborů SSSR k československému problému“. Podle Akahaty dostává nyní tuto tiskovinu poštou většina japonských odborových svazů a v japonštině ji přetisklo a všemožně rozšiřuje i sovětské velvyslanectví v Tokiu. List odmítá „ospravedlňování, vstupu vojsk pěti zemí do Československa“, které je obsahem brožury. Zemědělské noviny, Špička (Pokračování ze str. 1.) do novin, přičemž mne požádal o dalších 30 Kčs. Rád je půjčím tomuto dobrému, důmyslnému hochovi! Zimník snad dostanu také lacinější! 9. t. m. Dnes přinesl „Malý oznamovatel“ všech pražských, brněnských, slovenských a některých zahraničních listů mé oznámení. Přišlo to dosti draho, ale jedná se tu o mé poctivé jméno. Třeba chudý, jen když poctivý. S poctivostí nejdál dojdeš. Poctivost — zlatá ctnost. Shledal jsem, že nových kalhot vlastně ani nepotřebuji; mám celkem dvoje, jedny dám vyžehlit. a budou ještě docela slušné. 10. t. m. Očekávám s napětím odpovědi na své inzeráty. Pro (jistotu dal jsem vylepiti také 'malé plakáty, v nichž vyzývám ztrativšího, aby udal adresu. Měl jsem při tom všem příležitost zjistili správnost stížnosti na drahotu papíru. Tím však samozřejmě není řečeno, že bych chtěl jeho výrobce podezřívat snad z nepoctivosti — uznávám naopak plně jejich stanovisko, diktované všeobecnou situací, zvláště pak vysokými mzdami, nesnesitelnými daňovými břemeny, osmihodinovou pracovní dobou, leností dělnictva atd. titi Dám-li si starý zimník obránaruby, nepotřebuji věru ani nového. 11. t. m. Dnes jsem si přinesl odpovědi na, svá oznámení. Jsou celkem dvě. Prvá: Velectěný pane! Přečtevši Vaši ctěnou nabídku, jsem 311etá, dobře vychovaná, inteligentní dívka sympatického zevnějšku. Věnem sice nevládnu žádným, jsem ale přesvědčená, že jakošto charakterní muž ceníte krásu duše nad mrské zlato. Doufám, že ve Vás najdu duši zpřízněnou, která bila taky životem sklamaná a chce splinutím duší nalésti smisl života a začít nový život. Místo schůsky navrhuji zítra v 8 na karlovém náměstí! Ačkoliv Vás neznajíc přece věrně milující Emestina Votrubová. Jde tu patrně o omyl ve značce a celá věc zůstává pouhým nevinným nedorozuměním; horší je však psaní druhé: Pane! Zdá se, že jste podivuhodně náruživým kuřákem, přivlastňujete-li si (nejmírněji řečeno) cizí špičky. Jste prostě -r nepoctivý. Jeden, kdo to s vámi dobře myslí. Je to děsné sprosfáctví, ale ranilo mne do duše. Mohu protestovati? Okolnost mluví zřejmě proti mně. Když jsem tento list ukázal příteli Hadrbolcovi, řekl, že pisatel je bezcharakterní. Beze všeho zlého úmyslu, chtěje jen hloupě zažertovati, poukázal jsem na nápadnou podobnost rukopisu pisatelova s oním přítelovým — strašně se, chudák poctivý, rozčilil a uspokojil se teprve, když jsem mu půjčil 40 korun. Prohlížel jsem si své lepší kalhoty a shledávám, že se ani nemusí žehlit: jsou ještě zcela zachovalé. Také zimník se nemusí přešívat, stačí, vykartáčuji-li jej trochu. 14 t. m. Nevím již, co počít.l. Jsem zoufalý. Ó, kde je mé poctivé jméno! 16, vů pátrá t. m. Pět detektivních ústapo majiteli špičky. K úhradě nákladů s tím spojených poprosil jsem přítele Hadrbolce o laskavé splacení oněch 130 Kčs, jež mi celkem dluhuje. Peněz mi můj dobrý přítel sice nedal, ale přinesl lyrickou báseň, za kterou, jak praví, dostanu v „Moderní revui“ nebo v jakékoli jiné redakci nejméně 150 Kčs. Vzal jsem ji, doplativ zbývajících 20 Kčs. Nerozumím jí sice, ale vidím, že je krásná; opíši si ji tu: Přesycení antipodi V smích hermetický dálných Věků vidin červené Vlny mísil se pláč. Jak chimérické větrů vání v Utopii svítá, tak Antipodů přesycených černé ve víru grimas hekatombu Nehybnosti slavili. Ö Antipodi! Přesycení! Vůně našich tuberóz do plic mých tuberkulózmch . jak neživý život květů na Oltáři Neznámého v extázi endymická zalétá' 18. t. m. Právě mne s básní vyhodili z čtyřicáté osmé, a pokud vím, poslední pražské redakce, kde jsem dosud nebyl. Příteli Hadrbolcovi neřeknu ovšem ničeho, aby mu to nebylo líto, a báseň pošlu svému strýci, rolníku Janu Křupanovi, k zítřejším jmeninám. 20. t. m. Strýce Jana Křupana ranila nenadále mrtvice — nevysvětlitelnou náhodou právě při čtení mé gratulace. Lékařům je příčina jeho náhlého skonu záhadou. Není to ode mne hezké, ale doufám, že se mi dostane nějakého menšího dědického podílu, jejž bych velice uvítal, neboť právě mne došly další účty detektivních ústavů. Napadlo mi, že bych mohl zimník prodat a dát si vycpat převlečník. Vždyť skromnost je vedle poctivosti nejuštechtilejší vlastností člověka. 22. t. m. Poslední slova strýcova při smrtelném zápase prý byla: „Tomu lumpovi Čumpelíčkovi ani krejcar!“ — Ano, i jeho sluchu tedy patrně již došla zvěst, že mé poctivé jméno vzalo újmy. Proč by mne byl jinak vydědil? — Bože, bože, kdy naleznu majitele oné nešťastné špičky? 25 t. m Přišly další účty detektivních ústavů. Převlečník si ani nemusím dávat vycpávat; ohmu-li si límec a vezmu-ii teplou vestu, nebude mi také zima. 28 t. m. Osobně spláceje jeden účet, poznal jsem v řediteli detektivního ústavu — ó, štěstí nevýslovné! — majitele špičky!! Jsem rehabilitován!! Mé poctivé jméno je opět získáno!! — Vysvětlil jsem mu případ. Zaslzel, vřele mi stikl ruku, ujisti!, že špičku zahodil opravdu úmyslně, protože nebyla již k potřebě, a slevil obnos nálezného, totiž 1 haléř, z účtu. Poctivec! 31. t. m. Zbývá doplatiti již jen tři účty. Divím se, že jsem již dříve nepřipadl na myšlenku prodati kalhoty. Vždyť mi jedny úplně postačí! (Z knihy Divoké verše a prózy, kterou vydal Československý spisovatel.) aureoly 2 •# Plénum ÚV KSSS skončilo Moskva (čtk) — Rádné zasedání pléna ÜV KSSS, které se konalo v Moskvě ve dinech 30.—31. října, skončilo včera odpoledne svá jednání. Předtím účastníci pléna jednomyslně přijali rezoluci otázkám zemědělství a schválili k zahraničně politickou činnost politbyra ÜV KSSS. Biafra v ofenzívě Umuahia (Biafra) — (čtk) — Biaíerské vojenské jednotky v posledních dnech nejen s úspěchem odrážejí mohutné útoky federálních vojsk na několika místech, ale dokonce samy úspěšně útočí, praví se v nejnovějším vojenském komuniké publikovaném v Umuahii. Podle něho odrazily biaferští vojáci především soustředěnou akci federálních jednotek v prostoru Ahoady a Aby. Prudké boje pokračují v oblasti Itu, lkot, Okpara a v prostoru lkot Ekpene, kde jsou biaferští bojovníci v ofenzívě. Kromě Aby usilují Biafřané také o znovudobytí města Owerri a již nyní obsadili přes polovinu města Onitsha. Prohlásil to dnes v Paříži, osobní zástupce plukovníka Ojukwa profesor Kenneth Dike. Irsko opět jednotné? Londýn . (zpravodaj čtk), — Skončit s rozdělováním Irska na Irskou republiku a Severní Irsko, které je součástí Spojeného království Velké Británie, je nevyhnutelnou podmínkou řešení problému Severního Irska — prohlásil ministerský předseda Irské republiky Jack Lynch ve středu večer v Londýně po jednání s britským ministerským předsedou Haroldem Wilsonem. O svém jednání řekl: „Jsem rád, že britská vláda netrvá na rozdělení. Jestliže se Ulster (Severní Irsko) a Irská republika dohodnou, Británie proti této dohodě nebude.“ Nad Sojuzem 3 Jak bylo včera oznámeno, skončil se čtyřdenní let sovětského kosmonauta Béregového. Jeho loď Sojuz 3 přistála v určené oblasti Sovětského svazu. Automaticky pilotovaná loď Sojuz 2, k níž se kosmonaut přiblížil, s níž še však podle všeho Sojuz 3 nespojil, přistála již předtím. Podle oficiální zprávy byly všechny plánované úkoly splněny a vyzkoušelo se též zvláštní zařízení, které má za úkol v posledních' vteřinách před přistáním rychlost dobadu zmenšit na minimum (dřívější sovětské lodi s lidskou posádkou takové zařízení neměly). To je vše podstatný, co o právě skončeném letu víme. Před startem nebylo omámeno nic a nic není prozatím známo ani o tom, o jaké plánované úkoly v tomto případě šlo. To však odedávna patří k normám sovětského kosmického zpravodajství; teprve později, po vyhodnocení získaných měření, vycházejí najevo další podrobnosti; někdy až po několika letech na mezinárodních konferencích. Proto ani my ve svém komentáři toho nemůžeme napsat mnoho se vší určitostí. To má ovšem za následek i to, že různí komentátoři vyslovují nejrůznější názory, které si dokonce někdy i navzájem odporují. Jediné, co víme určitě, je obsaženo v oficiálních zprávách TASS, pak víme to, co mohlo být odposloucháno na kmitočtech 15 a §0 MHz, na nichž sovětský kosmonaut obvykle vysílal zejména různé výzvy určené zemím a národům, nad nimiž Sojuz 3 právě letěl, či co bylo vidět v kosmické televizi. Přesto lze vyslovit zcela určitě jeden správný názor: právě skončený let představoval v prvé řadě tzv. „inženýrský let“, tj. let odborníka — možná že přímo nástupce kosmonauta Komarova, který byl pravděpodobně jedním z hlavních konstruktérů nové lodi — ověřujícího si v kosmických podmínkách loď, k níž měl daleko užší vztah než jen jako letec-kosmonaut. Vždyť při předcházejícím letu lodi tohoto typu se zabil jeho předchůdce Komarov, a jistě bylo od té doby mnohé v konstrukci lodi změněno či vylepšeno, co vyžadovalo další vyzkoušení. Toto vyzkoušení představovalo bezesporu hlavní část letového programu. Jistě sem spadal 1 průběh přistání, kdy bylo poprvé s lidskou posádkou použito zpětného rázu změkčujícího přistání na tvrdé zemi a navíc i zařízení odpojujícího padáky, když příliš velký vítr v místě přistání smýkal lodí po poli. Nelze ovšem zapřít, že šlo o mnohem více: start automatické lodi Sojuz 2, k níž se kosmonaut se Sojuzem 3 přiblížil nejprve automaticky a potom i pomocí ručního řízení, nasvědčoval tomu, že tu jde o nácvik důležitého letového prvku, bez něhož nelze uskutečnit cestu na Měsíc. Již dříve došlo k několika pokusům téhož druhu s automatickými loděmi, užívajícími krycí název Kosmos. Dvakrát se při tom dokonce podařilo nejen přiblížení, ale i mechanické spojení obou těles na oběžné dráze. Je otázka, proč nedošlo ke spojení obou lodí i tentokrát — či přesněji proč se o tom tentokrát vůbec v oficiálním zpravodajství TASS nemluvilo. Vždyť Béregovoj mohl měnit a taky několikrát měnil oběžnou dráhu, jeho loď mohla výborně manévrovat, což již dokázaly její předchůdkyně bez lidské posádky. A tady je otazník, který neumíme zodpovědět. Kosmický let byl příliš drahý, než aby se provádělo pouhé „přibližování“. Bylo spojení provedeno, avšak neoznámeno? Nebo došlo k neočekávané situaci, jež toto spojení nedovolila? Televizní přenosy z paluby ovšem svědčí o tom, že nový typ sovětských kosmických lodí znamená kvalitativní změnu ve srovnání s typy předchozími. Má dvě „místnosti“ a dostatek místa pro několik kosmonautů. Zdá se, že struktura lodi je „stavebnicová“, tj. že bude možno z jednotlivých dílů montovat přímo na oběžné dráze ještě větší celky. A tak se zde začíná možná rýsovat cesta sovětské kosmonautiky v nejbližši budoucnosti: 'možnost dostat do kosmického prostoru víceúčelové celky, hodící se stejně k cestě na Měsíc jako k vytváření velikých obíhajících laboratoří. Kdy se toho dočkáme a jak bude další vývoj probíhat, to je další veliký otazník sovětské kosmonautiky, (bo) 8 I KULTURA I ————— Naše budoucnost je v mládeži Otu Sklenčku znají lidé především jako herce. Z divadla, filmu, televize. A znají jeho charakteristický projev: s maximální uvolněností, jako by nedbal o líbivosti gesta či postoje, hovoří s partnerem a v očích se mu zračí akce — skutečnost, že souběžně přemýšlí nejen o tom, co říká tm druhý, ale i o svém stanovisku a jeho správnosti. Ota Sklenčka je však zároveň lidovým soudcem a pedagogem pražské divadelní fakulty Akademie múzických umění. Co vás, pane profesore, přivedlo k tomu, abyste se vedle tvůrčí herecké práce věnoval i práci pedagogické? Na tuhle otázku nedovedu dát zcela jednoznačnou odpověď. Ale mohl bych říci asi toto: Vím o sobě, že vše, co dělám — a dělám toho mimo svoji profesi dost — dělám jako svého koníčka. Někteří lidé sbírají známky, chodí na fotbal — prostě baví je to. Mě zase baví a vzrušují lidé, jak se chovají v různých situacích a za různých okolností. A právě moje funkce mi umožňují, abych se s lidmi dostal za různých okolností do styku a poznával je. Má to pro mne význam nejen jako pro člověka, ale i pro herce. Na DÁMU učím rád. Mám totiž pocit, že jsem ještě zcela nezapomněl na výstřelky svého mládí a proto bych snad mohl mladým lidem porozumět. A zároveň mě mezi ně cosi táhne. O dnešních mladých lidech se často říká, že jsou vyprahlí, bez iluzí a ideálů, že prostě žijí ze dne na den. Myslíte, že je v tomto soudu obsažen pouze pohled těch „starších“, kteří vždy soudí očima své generace, anebo je to pravda? Netroufám si zase odpovědět jednoznačně. Vždyť nemohu mluvit o všech mladých lidech, jen o určité části a to části velmi vyhraněné. Přich ázím d o styku s mládeží, řekl bych specifickou mládeží, která chce dělat divadlo. Přesto si myslím, že mnozí škarohlídi byli nuceni své zevšeobecňující názory o mladých lidech opravit. Dali jim k tomu v letošním létě pádný argument. Cynismus a vyprahlost? To záleží na tom, jak se kdo dívá. Já si myslím, a podle svých zkušeností ze školy to vím, že je to obvykle maska. A podle svých zkušeností také tím, že čím více se zdají být cyničtější, tím větší hřivna citů se někde uvnitř ukrývá. Jako by se styděli za přímý projev. V tom jsou jiní než jsme byli my. My jsme byli snad sentimentálnější. Dnešní mládež je věcná, má smysl pro pravdu a dovede vyjádřit své stanovisko třeba krutým způsobem. Nevyčítám jim to. Jejich věcnosti se obdivuji a smyslu pro pravdu si vážím. Přesto jsou však věci, které mě na mladých lidech mrzí, nesouhlasím s nimi a někdy jim ani nerozumím. Je to zejména fakt, že bý mohli pro sebe dělat daleko víc. Vidím to na škole. Mnozí maximálně studují s vědomím, že to dělají pro sebe, pro své vzdělání a obohacení — těch je však menšina. Mnozí, a těch je bohužel většina, jsou liknaví a jaksi bez zájmu. A také se těžko smiřují s tím, že forma jejich jednání je někdy mírně řečeno nepřijatelná. Zavedli jsme teď na škole kursy společenského chování, ale nedoufám, že to příliš pomůže. V čem to asi tkví? Hekl bych, že v celém systému naší společnosti. Děti vyrůstají na ulici, chyby jsou v pedagogickém vedení na školách, osobnost mladého člověka není organicky rozvíjena. Myslím, že není dobré na ně naléhat, ale přesvědčovat je a vůbec nejlépe — vést je osobním příkladem. Není tento způsob chování projevem určité vzpoury? To je právě to, čemu nerozumím a nikdy bych to tak nenazval. Jsem pro vzpouru, ale jen tehdy, je-li účelná. Snad je to spíš určitý druh exhibicionismu. Je ovšem zajímavé, že dnešní mladí lidé se nedají zahrnout dejme tomu pod jednu kategorii, například osmnáct až čtyřiadvacet let. Za našich dědečků se dalo mluvit o generaci, dnes je rytmus života jiný, rychlejší a proto jsou i markantnější rozdíly třeba mezi dvěma ročníky, jak například v idolech, tak ve vztahu k jistým skutečnostem. Řekl jste, že na mladé lidi není dobré naléhat. Co byste jim tedy, pane profesore, vzkázal? Zní to možná pateticky, co teď řeknu, ale je to pravda. V mladých lidech je budoucnost našeho národa. Jednou nastoupí na naše místa a podle nich se budou měřit naše národní vlastnosti a kvality. Chtěl bych je požádat, aby neměli lehkomyslný vztah k práci, který se, bohužel, stal v poslední době součástí českého národního charakteru. To se ovšem netýká jen mládeže umělecké, ale všech. Rozmlouvala: Dagmar CIMICKÁ. Aktiv spisovatelů V Praze se včera sešli na aktivu čeští spisovatelé, žijící v hlavním městě, aby se vyjádřili k činnosti Svazu čs. spisovatelů v posledních měsících. Účastníci vzali bez výhrad na vědomí změny ve složení ústředního výboru SČSS a jeho předsednictva, které bylo nutné uskutečnit vzhledem k odchodu některých spisovatelů na delší tvůrčí dovolenou. Úřadujícím předsedou Svazu čs. spisovatelů se stal národní umělec Jaroslav Seifert, práci svazového sekretariátu bude řídit František Vrba. Jaroslav Seifert v úvodu zdůraznil, že naši umělci již v minulosti nejednou jasně dokázali, že stojí na straně pravdy, na straně socialismu a pokroku a nepřestali to osvědčovat ani nyní. Demokracie a socialismus našly již před desetiletími v naší zemi ty nejpříznivější podmínky pro svoji existenci a myšlenky socialismu vzala za své i naprostá většina příslušníků kulturní fronty: Spisovatelé vždy žili a žijí se svým lidem a zůstanou mu vždy věrni. Závěrem J. Seifert blahopřál slovenským básníkům a spisovatelům k tomu, že se nyní naplnil sen slovenského národa o rovnoprávném postavení ve státě. „Věřím, že naše vzájemné přátelství, které je delší než naše paměť a naše životy, nebude nikdy přerušeno.“ Přítomní pak vyslovili souhlas se zněním předložených dokumentů — zprávou o práci svazové komise pro přípravu nových stanov SČSS, návrhem dohody o solidaritě mezi vědci, umělci a novináři a všemi pracujícími aj. Jednomyslně přijali i prohlášení, v němž aktiv vyjadřuje své stanovisko k současné situaci. „Pokud jde o nás — praví se v prohlášení mj. — jsme rozhodnuti učinit vše na podporu politiky, která povede nikoliv ke zdánlivému, ale ke skutečnému překonání dnešní situace a tím i k rozvoji toho, čemu jsme si zvykli říkat socialismus s lidskou tváří.“ V diskusi sě objevily i návrhy co nejdříve připravit a uskutečnit konferenci Svazu čs. spisovatelů, která by mj. umožnila realizovat zásady zákona o čs. federaci i v životě spisovatelské obce — na ní by se ustavily samostatné svazy českých a slovenských spisovatelů a jejich orgány, (čtk) L LISTOPADU 1968 Čtrnáct červených kohoutů (Pokračování ze str. 1.) žámík František Rozhoň, šestnáctiletý závozník státního statku z Frýdlantu. Hasil u všech těch požárů, vždy byl velmi brzy na místě, mezi prvními po vyhlášení poplachu, a zdatně si počínal. Tak jsme se kolem něho začali, jak se říká, točit. A na co jsme narazili? Že před takovým ohněm nepřišel vůbec do práce, jindy nastoupil až po požáru — jako by už ráno věděl, že dopoledne začne někde hořet. To také hrálo s dalším zajímavým poznatkem: Téměř všechny ty případy vznikly během dopoledne. Rozhoň byl i u posledního ohně, když 25. července hořela ve Frýdlantu pila, ale právě u toho největšího se moc nevyznamenal. Za čtvrt hodiny se mu udělalo špatně a odešel. Tímhle požárem také skončila jejich série. Měli jsme tedy podezřelého muže, začalo se všechno podrobně prověřovat, ale přišly do toho ty srpnové události. k Konečně jsme se mohli vrátit našemu případu. Rozhoň hned na začátku všechno spontánně doznal. Všechno, až na požár pily. Ale nakonec 1 tu přiznal. Jezdili jsme s ním z místa na místo, každý případ se zvlášt rekonstruoval, vedle Rozhoňova přiznání se hromadily i důkazy. A jak to vlastně všechno začalo? Tím prvním požárem stohu slámy. Tehdy se Rozhoňovi nějak nechtělo do práce, zůstal v lese a najednou mu padl do oka stoh. Jen tak ho napadlo, aby zapálil. Vylezl nahoru, škrtl a spěchal pryč. Zdálky pak viděl kouř, potom plameny. To už byl ve Frýdlantu a jakmile zahoukala siréna, běžel hasit. Tohle se mu zalíbilo, přihlásil se k požárníkům a chtěl mezi nimi vyniknout. A pak pokračoval jeden oheň za druhým. Skončil až katastrofou na pile. Tehdy se zhrozil, co provedl, pohled na zkázu, kterou vyvolal, nesnesl, udělalo se mu opravdu špatně. Nechal toho. Jenže pátrači mašina se valila dál. Vyšetřování máme uzavřeno, mladičkého požárníka-žháře čeká nejdřív psychiatr a pak — soud. A to je zatím celá historka o tom, jak František Rozhoň se vzorným požárníkem přes všechny snahy nestal. I. M. JEDLIČKA