Zemědělské Noviny, březen 1973 (XXIX/51-77)

1973-03-22 / No. 69

* JEDNÁNI ÚV NF ČSSR ŘÍDIL SOUDRUH G. HUSÁK Národní fronta po XIV. sjezdu Praha (z) — V nové budově Federálního shromáždění včera jednal ústřední výbor Národní fronty CSSR. Schůzi řídil před­seda ÜV NF CSSR a generální tajemník ÜV KSC G. Husák. Přítomni byli členové předsednictva ÜV KSC K. Hoffmann, A. Indra, A. Kapek, J. Kempný, J. Lenárt a L. Strougal, ta­jemník ÚV KSC F. Ondřich, představitelé ostatních politických stran a společenských organizací Národní fronty. Po projevu svého místopředsedy dr. T. Trávnička plénum ÜV NF CSSR schválilo za člena pléna a předsednictva ÜV NF CSSR ing. L. Kovalčíka a osm dalších soudruhů za členy pléna. Cčastníci schválili zprávu o činnosti Národní fronty po XIV. sjezdu KSC 1 úkoly, které z ní pro práci orgánů a organizací NF vyplývají. Místopředseda ÜV NF ČSSR vinnost zejména okresních or­dr. T. Trávníček v projevu zdůraznil, že pod vedením KSČ Národní fronta v nových podmínkách plní své poslání dané odkazem Vítězného úno­ra — získávat milióny občanů pro politiku KSČ, mobilizovat je k budování rozvinuté socia­listické společnosti, k plnění úkolů pětiletky, k rozvoji so­cialistického politického systé­mu, získávat je k aktivní účasti při tvorbě, realizaci a kontrole politiky, při řízení a správě státu, při výchově so­cialistického člověka, při upevňování morální a politic­ké jednoty lidu. Projevuje se to, konstatoval soudruh Tráv­níček, v nebývalém rozvoji ši­roké pracovní iniciativy a po­litické aktivity našioh občanů. V této souvislosti místo­předseda ŰV NF ČSSR vy­zvedl úlohu volebních pro­gramů Národní fronty, které — jestliže byly správně při­praveny — koncentrují rozho­dující celospolečenské úkoly stanovené XlV. sjezdem a konkretizované srozumitelně pro každého občana. Poté soudruh Trávníček ho­vořil o výsledcích plnění vo­lebních programů v loňském roce, kdy se podařilo dobro­volnou bezplatnou prací ob­čanů vytvořit při zvelebování obcí hodnoty téměř za 10 mi­liard Kčs. Určitých příznivých výsledků bylo dosazeno i při výchově občanů dobrovolnou prací, v politické aktivitě, v kulturně výchovné práci a v upevňování socialistického vě­domí našich občanů. gánů označil zkoumání příčin, proč tak nebo ona obec při plnění volebních programů za­ostává, a pomoc tyto příčiny řešit. Soudruh Trávníček dále zdůraznil, že volební progra­my jsou komplexními progra­my rozvoje obcí a zanedbání kterékoli jejich složky by se projevilo nepříznivě na spl­nění jejich celkových cílů. Proto je nezbytné, aby orgány a organizace Národní fronty určily a plnily také své úko­ly v oblasti socialistické vý­chovy občanů. ■ PLNOU PODPORU MÍROVÉ POLITICE SOCIALISTICKÉHO TÁBORA Za významný současný úkol orgánů a organizací Národní fronty označil dr. Trávníček plnou podporu mírové politi­ky SSSR, socialistického tábo­ra, mezinárodní politiky KSČ a vlády ČSSR. V této souvis­losti hovořil o vlně spontánní Solidarity s VDR, Frontou ná­rodního osvobozeni, Proza­tímní revoluční vládou jižního Vietnamu. Doporučil, aby při organizování pomoci vietnam­skému lidu šlo především o získávání prostředků do Fon­du solidarity, z něhož je za­bezpečována po dohodě s viet­namskými soudruhy účelná a koordinovaná pomoc. ■ MÍSTO PRO KAŽDÉHO ČESTNÉHO OBČANA V závěru soudruh Trávníček zdůraznil, že všichni občané bez rozdílu mají možnost se aktivně podílet na velikém díle budování rozvinuté socia­listické společnosti, účastnit se na jejím řízení a správě. Po­čítáme s každým čestným ob­čanem, řekl, i s těmi, kteří se v minulosti dopustili ale upřímně se snaží chyb, svou prací je odčinit. V tomto po­ctivém úsilí, ve snaze přispět aktivně k rozvoji socialistické společnosti a účastnit se ve­řejného života, budou mít všichni občané plnou podporu orgánů a organizací naší Ná­rodní fronty. ■ NUTNOST SOULADU MÍSTNÍCH A CELOSPOLEČENSKÝCH ZÁJMU Za nedostatek soudruh Tráv­níček označil, že se někde ne­respektují zásady pro zdoko­nalování volebníoh programů, které schválilo předsednictvo ÜV NF ČSSR ještě před vol­bami. Tyt» zásady zdůrazňují otevřenost volebních progra­mů, nezbytnost jejich stálého dopracovávání. Jde o to, řekl, abý v nich bylo dosaženo plného souladu místních i ce­lospolečenských zájmů. Za po­ Věc národy Zavzpomínejme si, Psol se rok 1949, jeden z roků tzv. studené války. Do Paříže je svolán svě­tový kongres obránců míru. V poslední chvi'ji francouzská vlá­­da pod tlakem Spojených států nepouští delegáty ze socialistic­kých zemi pa kongres. Iniciátoři tehdejšího napětí ye světě se bojí, že francouzský lid a vůbec lid západnj Evropy by podlehl ohromnému mírovému taženi de­legátů z Moskvy, Prahy, Buda­pešti, tehdy i Pekingu, prostě delegátů „z komunistického tá­bora" - jak psal buržoázni tisk. Vždyť neuplynulo mnoho času od založení agresivního Severo­atlantického paktu (NATO), vy­tvořeného proti vůli většiny lidu západoevropských zemi. A tako­vá „agitace" by byla nebezpeč­ná. Proto se delegáti ze socia­listických zemi scházejí v Praze. Tak se druhý světový kongres obránců míru svolává v listopa­du 1950 do Varšavy, kde byla ustavena Světová rada míru, ja­ko řídicí orgán světového míro­vého hnuti. Bylo v ni tehdy za­stoupeno 64 zemi. A okamžitě vyvíjí aktivní činnost pro udrže­ni míru ve světě. Reakční sily na Západě se snaži všemožně zleh­čovat tuto organizaci, která prý je na nic. Výsměchem, pomluva­mi, házením bláta po jednotli­vých představitelích SRM atd. Buržoázni tisk předvídá její zá­nik. Ale nedaří se jim to. Jed­na výzva SRM následuje za dru­hou: k uzavřeni paktu míru mezi pěti velmocemi, k zákazu atomových zbrani, k mirovému řešeni německé a korejské otáz­ky, k snížení zbrojeni atd. Proč to připomínáme právě dnes? Abychom dokumentovali, že mírové síly neni možné za­držet. Před několika dny skonči­la v Moskvě třídenní mezinárod­ni poradní schůzka o nastávají­cím světovém kongresu mírových sil, které se zúčastnili před­stavitelé 40 mezinárodních a 31 národních organizací, veřejní a političtí činitelé, vědci a spiso­vatelé ze 60 zemi. Vyslovili sou­hlas, aby se takový kongres ko­nal letos v říjnu v Moskvě a pro­jednal pečnosti otázky mezinárodní bez­a odzbrojeni. Tento kongres má se stát další mohut­nou základnou pro ještě větší perspektivní rozmach mezinárod­ního mírového hnuti. A je na­prosto správné, že se bude ko­nat v Moskvě, kde na XXIV. sjez­du KSSS vyšly iniciativní návrhy pro mír a spolupráci nejenom v Evropě, ale v celém světě. Porovnejme si, za jakých pod­mínek, na rozdil od druhého sjezdu obránců miru před 23 le­ty, se kongres bude scházet, a zdali je vůbec nutný, jestliže do­chází ke zmirňováni napětí ve světě a drtivá většina států na zeměkouli se hlási k zásadám mírového soužití. Podmínky jsou naprosto odlišné, a jistě, podě­kováni patři také mirovému hnu­ti. V Helsinkách pokračuji pří­pravné konzultace o konferenci o evropské bezpečnosti a spolu­práci, v Ženevě schůzky Výboru OSN o odzbrojení, ve Vídni po­rady o sníženi ozbrojených sil a výzbroje v Evropě, pokračuje druhé kolo sovětsko-amerických rozhovorů o omezeni strategic­kého zbrojeni atd. Tedy, na va­hách miru a války neexistuje už jenom harašení zbraněmi paktu NATO a dalších agresivních vo­jenských organizaci imperialistů. A to je zároveň také odpověď na druhou otázku. Právě proto, že imperialisté přes mnoho jed­náni stále ještě haraší zbraně­mi - stačí si všimat pokrytec­kých projevů presidenta USA Ni­­xona o situaci v indočíně - je nutné uspořádat kongres tohoto druhu, protože válečná ohniska ve světě ještě existuji a váleč­ných hrozeb je nemálo. Je proto naprosto logické, že ve výzvě z třídenní mezinárodni porady v Moskvě se zdůrazňuje, že hlavni pozornost bude věno­vána především mezinárodní bezpečnosti včetně odzbrojení, A na tom se chceme i my kon­struktivně podílet. Jiři JAKOUBEK 2 Zemědělské noviny V kongresové hale Dipoli v Helsinkách pokračovaly mul­tilaterální konzultace o evrop­ské bezpečnosti dalšími dvěma schůzemi. Na pořadu pracov­ní skupiny byl druhý kom­plex otázek — hospodářská spolupráce a ochrana životní­ho prostředí. Značnou pozornost meziná­rodni problematice věnoval ve svém vystoupení na zasedání maďarského parlamentu před­seda vlády MLR Jenő Fock. O dalším rozšíření’ a pro­hloubení čs.-bulharské spolu­práce v oblasti hospodářské a vědeckotechnické začalo jed­nání včera v Sofii. Naši de­legaci vede ing. Jozef Hvo­­recký, bulharskou Georgi Georgiev. Na přátelskou návštěvu při­letěl do Moskvy náměstek ge­nerálního tajemníka regionál­ního vedení Socialistické stra­ny arabské obrody, náměstek předsedy irácké rady vrchní­ho velení Saddam Husajn. Předmětem rozhovorů, které začaly v bruselském sídle EHS, je úprava dalších hospodář­­skýqh styků tohoto společen­ství se Spojenými státy. Do Damašku včera přiletěla z Iráku ministryně zahraničí Prozatímní revoluční vlády Jihovietnamské republiky pa­ní Nguyen-thi-Binhová. Deficit platební bilance Spo­jených států dosáhl v loňském roce 9,2 miliardy dolarů a byl prakticky stejný jako v roce 1971. Po úterním incidentu na hranicích mezi Irákem a Ku­vajtem vyvinuly včera arab­ské země úsilí, aby byl pohra­niční konflikt urychleně urov­nán. Neznámá ozbrojená skupina ostřelovala v noci na včerej­šek libanonský vojenský ob­jekt v jihovýchodním Liba­nonu. Dva libanonští vojáci byli zabiti. Otočit vody Irtyše směrem k Aralskému moři a usměr­nit je kanálem dlouhým téměř 3000 km — to je jeden z plánů sovětských vědců, kteří se za­bývají zajištěním dostatku vo­dy pro Kazachstán. Na pozvání italské skupiny meziparlamentní unie přiletě­la včera do Říma sedmičlenná delegace sovětských poslanců, kterou vede A. Sitikov, před­seda sovětu svazu Nejvyššího sovětu SSSR. 258 000 dánských pracujících zahájilo včera o půlnoci stáv­ku. Žádají uzavření nových pracovních smluv na příští dva roky. Do Ríma přiletěl na dvou­denní státní návštěvu západo­­německý president G. W. Hei­nemann v doprovodu ministra zahraničních věcí W. Scheela a dalších osobností. O tři procenta se včera opět zvýšily ceny masa v Paříži. Zvyšování maloobchodních cen je důsledkem předchozího růs­tu cen velkoobchodních. Loni stouply velkoobchodní ceny masa a masných výrobků o 19 procent. Přátelské setkáni Moskva (čtk) — Generál­ní tajemník ÜV KSSS Leonid Brežněv a Alexej Kosygin při­jali včera člena politického byra ÜV Jednotné socialistic­ké strany Německa, předsedu rady ministrů NDR Williho Stopha. Předseda vlády NDR se zastavil v Moskvě na zpá­teční cestě z Vietnamské de­mokratické republiky. Při rozhovoru, který probí­hal v srdečném ovzduší plné­ho vzájemného porozumění, si obě strany vyměnily názory v otázkách, jež je zajímají. Byly mezi nimi také aktuální problémy spolupráce obou stá­tů na mezinárodním poli. Alexej Kosygin uspořádal na počest Williho Stopha oběd. Stranická a vládní delegace NDR se pak vrátila do Ber­lína. Dosáhneme mílového sjednocení Mamu Interview generála Vo-nguyen-Giapa s pařížským listem „Le Monde" Paříž (čtk) — Síla lidu a armády v boji je výsledkem spo­jení lidí a techniky, zdůraznil generál Vo-nguyen-Giap, ná­městek předsedy vlády a ministr národní obrany VDR v roz­hovoru, který poskytl pařížskému deníku Le Monde. Generál Giap vyslovil pře­svědčení, že nic nemůže za­stavit vietnamský lid na jeho cestě a že „dosáhneme toho, aby byly respektovány doho­dy, obnoven mír, aby pokro­čil demokratický proces na ji­hu, uskutečnilo se národní usmíření a mírové sjednocení země.“ SVĚDECTVÍ ZE ŽALÁRE O nelidských poměrech v ža­lářích saigonského režimu vy­povídali na tiskové konferen­ci v New Yorku Francouzi Jean-Pierre Debris a André IVýěnras, kteří byli vězněni v jižním Vietnamu dva roky. Podle svědectví obou Fran­couzů umíralo denně v Thieuových žalářích mnoho politických vězňů na násled­ky mučení a nedostatku lé­kařského ošetření. V žalářích byly i stovky malých dětí. AMERIČANÉ NESPĚCHAJÍ „Nezdá se mi, že by Ame­ričané s likvidací min u po­břeží VDR nějak příliš po­spíchali,“ řekl včera hanoj­skému zpravodaji ČTK kapi­tán Antonov, velitel sovětské záchranné lodi „Gileos“, která již několik týdnů doprovází plavidla ze SSSR úzkým ko­ridorem v minovém poli před haiphonským přístavem. Rozhovory s námořníky důstojníky dalších lodí v Hai- a -phiomgu tento závěr potvrdi­ly. Za 24 hodin je slyšet v průměru jen dva až tři vý­buchy deaktivovaných americ­kých min. Přitom Hai-phong je jediný ze zaminových pří­stavů VDR, v němž Američa­né odminovací operaci alespoň začali a lze do něj vyčiště­ným koridorem vplout. Od vy­tvoření koridoru připlulo do Hai-phongu na čtyřicet ob­chodních lodí, většinou sovět­ských. Zatím se žádné nic ne­stalo, přesto však jsou všich­ni, kdo tudy propluli, považo­váni za odvážlivce. Průchod minovým polem je totiž široký pouze dvě mořské míle. SAIGONŠTÍ DEZERTÉRI Saigonští vojáci mají dost pokračujících válečných akcí a stále častěji utíkají do svých rodných vesnic nebo přebíhají k osvobozeneckým jednotkám. Celková statistika Vietnamu sice chybí, z jižního ale i jednotlivé údaje z první po­loviny března jsou výmluvné-V okrese Cai-Lay zběhlo od svých jednotek 65 saigonských vojáků. V provincii My-Tho se k vlastencům přidalo 37 mužů, určených k boji proti nim. Nguyen-van-Thieuovi vo­jáci zastřelili v okresu Tan­­-Binh dva své velitele a zra­nili tři další. V Long-dien se vzbouřila proti rozkazu na­stoupit do boje celá četa a 36 mužů později dezertovalo. ZATÝKÁNI V KAMBODŽI Kambodžské národní shro­máždění včera ratifikovalo šestiměsíční výjimečný stav, který vyhlásil v sobotu pre­sident Lon Nol po pumovém útoku na presidentský palác v Phnompenhu. Od soboty by­lo podle zvláštních bezpečnost­ních opatření zatčeno téměř sto Lon Nolových politických odpůrců. Úvěr do Moskvy Moskva (čtk) — Meziná­rodní investiční banka v Mos­kvě oznámila, že podepsala dohodu s National Westmin­ster Bank, podle níž jí tato britská banka poskytne úvěr 50 miliónů dolarů. Mezinárod­ní banka použije získaných prostředků k financování in­vestičních objektů v členských zemích banky — zemích RVHP. Westminstereké banka podepsala úvěrovou dohadu z pověření dalších 11 bank. Moskevská mezinárodní in­vestiční banka poskytla za dva roky působnosti úvěry šesti členským zemim ve výši 280 miliónů převoditelných rublů. Objekty, na které banka po­skytla úvěr, mají rozpočtovou hodnotu asi miliardu převodi­telných ruhlů. Opět pokles dolom Paříž (čtk) — Kurs ame­rického dolaru včera na mno­ha devizových burzách znovu poklesl, bylo. tomu tak v To­kiu, Curychu, Londýně a ze­jména v Paříži. Francouzské finanční kruhy začínají pro­jevovat značný pesimismus a prohlašují, že páteční konfe­rence ministrů financí 14 ka­pitalistických států na kritic­ké situaci nic nezměnila. Skepticky posuzují výsledky pařížského jednání ministrů financí i americké finanční kruhy a zdůrazňují ovzduší nedůvěry a znepokojeni na západoevropských devizových burzách. Solidarita s Panamou Panama (čtk) — Arabské státy stojí na straně spravedli­vé věci panamského lidu zís­kat plnou svrchovanost nad pásmem Panamského průpla­vu. Prohlásil to na zasedání Rady bezpečnosti v Panamě zástupce Ligy arabských zemí v OSN Tálib Sahib. Zdůraznil, že přítomnost zástupců Súdánu, Alžírska, Egypta, Iráku, Kuvajtu a Li­bye na zasedání Rady bezpeč­nosti v Panamě je projevem solidarity Arabů s panamským lidem a národy celé Latinské Ameriky, Za africké národy promlu­vil předseda zvláštního výbo­ru OSN pro dekolonizaci Sá­­lim Ahmed Sálim. Podpořil Panamu v jejím úsilí skonco­vat s americkou koloniální nadvládou v průplavovém pásmu. INTERVIEW CHILSKÉHO PRESIDENTA S. ALLENDEHO Lid porazil své nepřátele Santiago de Chile (čtk) — Chilský president S. Al­íc ml e poskytl interview zpravodaji ČTK V. Janáčkovi a zpra­vodaji Rudého práva O. Pospíšilovi. Když hodnotil výsledky par­lamentních voleb ze 4. března letošního roku, president Al­­lende zdůraznil, že takové vý­sledky znamenaji podporu Li­dové jednotě, především pod­poru od pracujících, kterou ni­kdy neměla žádná politieká skupina ani žádné vláda. Jako president pracujících vyjádřil své velké dojetí nad věrností lidu, který byl podroben psychologickému ná­tlaku všeho druhu. Musel se vyrovnávat s černým trhem a potížemi v zásobování, jež by­ly uměle prohlubovány, aby sloužily jako argument proti vládě. K tomu se pojily akce, podniknuté ze zahraničí, jako embargo na chilskou měď, o něž usilovala Kennecott. „Lid však porazil své zahra­niční nepřátele,“ řekl dále v odpovědi zpravodajům S. Al­­lende. Na otázku o úkolech vlády Lidové jednoty po volbách president Allende uvedl, že je především nutné vyrovnat se s hospodářskými problémy. A řekl: „Chile nyni prožívá in­flační proces, způsobený dů­vody vnitřního i vnějšího rá­zu, Dostali jsme stát se stag­nujícím hospodářstvím a zvo­lili jsme politiku, která hospo­dářství oživila. Začali jsme s přerozdělením příjmů, takže na pracující, na které dříve připadalo 51 %, nyní připadá 66 %. Dosáhli jsme nej nižší úrovně nezaměstnanosti v na­šich dějinách. Dali jsme prá­ci 220 000 živitelům rodin, kte­ří byli bez zaměstnání. Tím se zařadil do spotřeby jeden mi­lión lidí.“ Allende dále hovo­řil o zděděném zahraničním dluhu v částce přes 4 miliar­dy dolarů a řekl, že s věři­telskými státy se Čhile dohod­lo o odkladu splátek pouze částečně. Severoamerické sou­kromé banky odmítly Chile úvěry, které tradičně poskyto­valy. Dále prohlásil, že vlá­da bude uskutečňovat váleč­nou hospodářskou politiku, aby byla přemožena inflace. Potom mluvil k zahraniční politice vlády a zdůraznil: „Zásady zahraniční politiky vlády Lidové jednoty se za­kládají na dialogu se všemi státy a vztazích se všemi ná­rody. Jediná podmínka je vzá­jemné respektování. svrchova­nosti, jinými slovy respekto­vání principů nevměšování a sebeurčení národů, to je stá­lá orientace. Naše vztahy se socialistic­kými státy se vyvíjejí na skutečně bratrské úrovni a za vzájemné spolupráce. S Čes­koslovenskem jsou vztahy mi­mořádně srdečné. Kritika »filé knihy« Londýn (čtk) — První ohlasy nia britskou „Büou kni­hu“, obsahující návrhy na správní a ústavní reformy V Ulsteru, jsou opatrné se znač­nou dávkou výhrad. Cosgra­­vova vláda v Dublinu sice v zásadě návrhy uvítala jako krok k řešení, současně však vyjádřila politování, že „Bílá kniha“ dost podrobně nezdůraz­nila „irskou dimenzi“ ulster* ské krize, tedy výhledy na budoucí sjednocení obou částí Irska. Také vedoucí političtí představitelé v Severním Ir­sku zaujali k britské inicia­tivě opatrný postoj. Naproti tomu představitelé extrémních ulsterskýeh unio­­nistických organizací odmítli po čtyřhodinovém jednání ve společném prohlášení návrhy na reformy v Severním Irsku, obsažené v „Bílé knize“ brit­ské konzervativní vlády. Jed­nání se zúčastnili vůdce orga­nizace „Vanguard“ William Craig, protestantský kněz lan Paisley a vedoucí parlamentní skupiny unionistů ve West­­minsteru Lawrence Orr. Hoši z dílny Farmy Státního statku ve Vysokém Mýtě jsou rozesazené po vršcích a svazích Českomoravské vrchoviny, vzdálenost mezi nimi je až třicet kilometrů. A chtějí-li se mladí lidé, kteří tu dneska pracují, v hojném počtu sejít, dá to někdy pořádný kousek práce. Před časem přišel kdosi s nápadem vytvořit zde kolektiv Socialistického svazu mládeže. Od myšlenky nebývá k uskutečnění daleko. A tak se mladí vysokomýtští, ze všech, i těch zastrčených farem, sešli pohromadě poprvé. Pozvali i soudruha ředitele Ašenbrennera. A jemu také patří první slovo: Dneska u nás pracuje dost mladých lidi, jedenadva­cet jich je v SSM, kdybychom měli více mladých pracovní­ků, nebránili bychom se. Jsme s nimi spokojeni, s výsledky v práci i s tím, co dokázali ve své mládežnické organizaci. Slovo kolektiv má svou sílu, dovede vykřesat jiskru soutě­živosti. Když jsem se tenkrát sešel s mladými poprvé, řekli jsme si na rovinku, co kdo od koho chce. Jednou z nej­důležitějších věcí jsou dneska byty, máme zájem, abychom všichni slušně bydleli a u mla­dých je tato touha zvlášť po­chopitelná. Statek staví bytov­ky, většina z nich připadla právě mladým rodinám. Část starších bytů adaptujeme, ne­lze přece všechno hned bou­rat i tam, kde to není na místě. Snažime se jim vyjit vstříc v práci, především s pracovní dobou, která se na mnoha pracovištích přibližuje pomalu továrně. Samozřejmě, že dovolená v létě je pro ze­mědělce stále ještě tabu. Naši mladí si vedou dobře, kde nej­lépe těžko rozhodnout.., — My se nebudeme chlubit, ale o našich dílnách si myslí­me, že jsou velice pěkné, čis­té, říká vedoucí střediska Fr. Musil, o kterém by se snad dalo říci, že věkem mladé tro­chu předběhl, ale rozumí si s nimi, jak se zdá, výborně. Ze třinácti mladých v Kna­­povci, před námi stojí čtyři. František Rous, Jaroslav Mo­­rávek, Ladislav Novotný a Karel Dušek. První kroky směřují do klubovny, hoši ji teprve nedávno dodělali, ještě voní dřevem a lakem, sem tam prý nějaká lištička a je hotovo. Ještě televizi knihovnu. Za co? Kdo dává a korunky? František Rous, k jehož jmé­nu můžeme ještě připojit, že je poslancem v Černově a na „SK“ čtyřce byl v okresní sou­těži druhý, říká: — No, většinou si vyděláme za sběr šrotu a skoro všechno si uděláme sami. Třeba foto­komoru, tamhle vrata ke ga­rážím. — Všichni rádi fotografují, ze svých cest po Čechách a na Moravě mají už pěknou sbír­ku. Ale to jsme zapomněli na to, že tenhle mladý kolektiv se čas od času vydává i na výlety. Podívali se do Kopřiv­nice, na celostátní dožinky, na soutěž v orbě, na výstavy. Zkrátka někdo přijde s nápa­dem, kam by rádi, udělají plán, hlavně časový, aby to všechno zvládli a jede se. Ve­doucí František Musil samo­zřejmě s nimi. Ne, nehraje tady roli pedagogického do­zoru, z toho věku už kluci dávno vyrostli, ale má je rád v práci a rád se s nimi i po­baví. A tady si mnohdy řek­nou věci, na které by se v díl­nách třeba nedostalo. Jezdí na jaře, na podzim, v parném lé­tě totiž kluci brázdí na kom­bajnech lány ve slovenských krajích, kam jezdi už podle tradice na výpomoc. Dílna je opravdu pěkná, kdyby tu jeden neviděl kolo­sy traktorů, až by se mu zdá­lo, že je v laboratoři. Napoví­dá tomu čistota a řady vyrov­naných nářadi. Hned vedle je umývárna, šatny. A samozřej­mě, že i tady mají své pro­blémy, jako všude. — Hlavně s náhradními dí­ly, směji se hoši, ale ty tuto potíž nevyřešíš. — Chlapce nejvíce rozčilí, když opraví stroj a ten pak stojí celé týdny kvůli jedné malé součástce, dodává Jiří Střilek, předseda celostatkové mládežnické organizace. Vid, Karle, obrací se k nejbliž­­šímu. Karla Duška začaly trápit „opravárenské problémy“ te­prve nedávno. Na statek při­šel z Kovostavu v Ústí nad Orlicí, zlákal jej byt a vyšší výdělek. — S bydlením je to u nás opravdu slušné, usmívá se opět J. Střilek. Statek na nás ne­zapomíná. I když většina mla­dých touží po rodinném dom­ku, tím nechci říci, že by ne­byli spokojeni s novými byty. Berte to jako možný plán bu­doucnosti. Bereme tedy plán budouc­nosti výstavby i mnoho dal­ších plánů mladého kolektivu vysokomýtského státního stat­ku. Daniela KUPSOVÁ Rovná práva (Pokračování ze str. 1) s 1320 žáky. Hustou siť mateř­ských i základních škol mají dě­ti polské národnosti v Severo­moravském kraji. Do 67 polských ZDŠ tam chodí 5305 žáků. Kaž­doročně se hlásí více než 300 jejich absolventů na střední ško­ly, část z nich do polského gym­­násia v Českém Těšíně. Podobná péče je věnována i dětem dalšich národnosti. Je svědectvím, že i v našem socia­listickém státě se uplatňují zá­sady leninské národnostní poli­tiky, jejichž stěžejním zákonem je myšlenka rovnosti národů, (Pokračování ze str. 1) si počítal 1219 korun; pacient­ka, která měla zaplatit 167 korun, vyplatila panu dokto­rovi 1130 korun a tak dále. Tak se o všem dozvěděla hospodářská kriminálka — a zubař s nejlepší pověstí se za­čal ukazovat v jiném světle. Krátce a dobře, oblíbený, po odborné stránce velmi dobrý lékař Svitáček si zařídil při ordinaci živnost. Specializoval se především na důchodce. Na mladší si netroufal, ti jsou od huby i od činu, co kdyby si šli stěžovat, všechno by prask­lo. Ale starý člověk je rád, že nakonec má nové zuby, ni­kam nechodí, nikde na úřed­ních místech o tom hovořit nebude. Pan doktor se zatím obje­vil zase v ordinaci, a tak jsme ho, ano — loni 22. března — vzali do vazby. Předvolali jsme a vyslechli na 108 lidí a prostřednictvím okres­ního ústavu národního zdraví jsme stáhli všechny lístky la­boratorních prací pro pacienty doktora Svitáčka. Výsledek? Než se rok s ro­kem sešel, poškodil čtyřiapa­­desát pacientů o 18 352 korun a OÜNZ ošidil o 13 048 Kčs - o cenu materiálu a práce. Důkazy byly tak jasné, že rovnosti národnosti, vyloučeni jakékoli diskriminace v jejich vztazích. Ne nadarmo se v preambuli ústavního zákona o postaveni národností v ČSSR zdůrazňuje, že pracujicí lid ČSSR, který je zdrojem veškeré státní moci, tvoři ve společné vlasti a v nerozlučné pospolitos­ti spolu s českým a slovenským národem též národnosti maďar­ská, německá, polská a ukrajin­ská a že se tyto národnosti v duchu politiky Národní fronty tvořivě podílejí na rozvoji země a rozvíjej! přitom i vlastni for­my národniho života. (kd) nemohl popírat. Zbývala otáz­ka, proč se na jeho podfuky nepřišlo už dřív a jak vůbec mohl lidi tak bezostyšně okrá­dat. No jak — věděl totiž, že účtárna OÜNZ by podle la­boratorních lístků měla kon­trolovat, jsou-li všechny ob­jednávky uhrazeny. Jenže to je ani nenapadlo. Také věděl, že se sice přísně eviduje zla­to, ale ne už palargen, stříbro­­-platinová slitina. Prostě stará písnička, na hospodářské kriminálce už mnohokrát obehraná: Všech­ny tyhle podfuky umožňuje nedostatečná kontrola a důvě­ra, že je všechno v pořádku. A nakonec — proč to dělal? Vždyť neměl tak malý plat, nehověl žádným nákladným vášním. Ukázalo se, že risko­val proto, aby si udržel život­ní standard. Narodilo se jim děcko, jeho manželka, inže­nýrka, v té době nepracovala, měl vlastní auto — no, a tak si „přivydělával“ tímhle způ­sobem, který ho u soudu při­šel na tři roky Všechny ško­dy musí samozřejmě nahradit. Takhle tedy skončila karié­ra nadaného třicetiletého lé­kaře. Pro dvacet tisíc. Hejtmánkové i Vlašimští pře­A stali láteřit. I. M. JEDLIČKA Tajemství lékařské ordinace i i Premiéry našich kin O Vorlíčkově novém filmu Smrt si vybírá jsme psali podrob­něji minule. Spolu s ním má v tomto týdnu celostátní pre­miéru ještě polský snímek Mor, dílo A. Trzose-Rastawieckého, vyprávějící příběh propuštěného vězně. Dnešní řádky patří zajímavému, humanistickému snímku an­glického režiséra Bryana Forbese BĚSNÍCÍ MĚSÍC. Člověka je možné zničit, ale není možné ho porazit, takhle nějak to kdysi napsal He­mingway, a takhle také vy­znívá snad smutný, ale sta­tečný, citlivý a nesentimentál­­'ní film režiséra Bryana For­bese Běsnící měsíc. Film už prošel první konfrontací s na­šimi diváky, zastupoval an­glickou kinematografii na le­tošním lednovém Filmovém festivalu pracujících, a na­vzdory tomu, že jde o film napohled nedivácký, neatrak­tivní, těšil se značnému zá­jmu. U jeho zrodu stál román Petera Marshalla, který svého hrdinu, mladého aktivního sportovce, nechá projít nej­­horši možnou krizí, aby v něm v závěru našel poslední a mož­ná jím samým netušenou re­zervu sil, která ho vrátí na­zpět, k životu. Bruce ochrne. Přátelé zapomenou, děvče ho opustí, svět se zúží na prostor, jaký lze obsáhnout z invalid­ního vozíku. Z beznaděje ho vytrhne silný citový vztah k stejně postižené pacientce, ale tragický konec silné a opěto­vané náklonnosti ho vrhne zpátky, a možná ještě hloubě­ji. A přece, právě ve chvíli, kdy ztrácí svou snad posled­ní naději, bere do ruky ping­pongovou pálku a vrací přes síťku míček, který mu poslal stejně postižený pacient. V .prostém gestu nacházíme pře­ce jen náznak naděje, vyjád­řený bez vtíravosti sentimen­tu, s maximální cudností i s nejvyšší mírou porozumění. Je to skutečně velmi silná, velmi působivá scéna, a není ve filmu jediná. Pravda, Běs­nící měsíc není nijak „velký film“, není z těch, které dě­lají filmové dějiny, ale je to dílo silného citu, velké mrav­ní čistoty a síly. Jedno z těch, které se zachytí v paměti na dlouhou dobu. Forbesova režie by si za­sloužila všechna přídavná jmé­na, jimiž vyjadřujeme a vy­zdvihujeme uměřenost, stříd­most, porozumění. Stejně však bychom měli hovořit o dnes už slavném herci Malcolmu McDowellovi, který tu vytvo­řil hlavní roli, a s nímž se v našich kinech setkáváme poprvé. McDowell je dalším z moderních herců, jejichž vi­zitkou není líbivá tvář, ale umění vyjádřit i velké city hereckými prostředky. Schop­nost, s jakou vyjádřil neje­nom hloubku lidské krize své­ho hrdiny, ale i sílu a odpor k rezignaci, je jedinečná. Jeho jméno bychom si měli dobře zapamatovat, (ae) Jedenáctý trutnovský Slavnostní znělka z Dvořá* kovy Novosvětské sice ozná­mila konec 11. Filmového fes­tivalu mladých v Trutnově, který se letos podruhé konal jako celostátní kulturní akce Socialistického svazu mládeže, ale domnívám se, že zdaleka neskončilo všechno to, co je s ním spojeno. Především prá­ce s filmem mezi mladými lidmi. Mnohé ze soutěžních filmů půjdou teprve do kin, některé z nich pak s označením „no­sitel slunce“. Festival chce být jednoroční přehlídkou domácí filmové tvorby ó mladých a I pro mladé, na tomto festivalu navíc i s mladými. Protože mladí jsou tu hlavními orga­nizátory a iniciátory nejen vlastní soutěžní přehlídky, ale také hodnocení uvedených fil­mů. Porota se skládá ze sva­­záků, kteří mají blízko k fil­movému umění, avšak filmy netvoří, což je jistou zárukou neprofesionálního pohledu na práci našich filmových tvůr­ců. Proto si také jejich hod­nocení všichni tolik váží. Le­tos dala porota a festivalový výbor Velké zlaté slunce fil­mu Jiřího Sequense Kronika žhavého léta. Především „za ideově a umělecky strhující obraz budování socialismu v naší vlasti, v němž z epizo­dy, jíž před pětadvaceti lety vrcholil zápas pracujícího lidu o konečně převzetí moci, vy­těžil film široce sdělné dra­ma“. Při rozhodování o této ceně zřejmě převážilo obecně platné ideové vyznění filmu před požadavkem mládežnické tematiky. Ostatně filmů s te­matikou mládeže bylo na tomto festivalu poskrovnu. Skoda, pořadatelé by se na­příště měli už při stanovení dramaturgie festivalu zaměřit víc na ty filmy,' které zpraco­vávají vysloveně téma o mla­dých. Větší důraz kladli letos na požadavek filmů pro mla­dé, a to pak vedlo k přemí­ře soutěžních filmů (osm čes­kých a tři slovenské). Zvlášť když uvážíme, že vlastní sou­těž filmů nebyla jedinou ná­plní tohoto festivalu. Přes tři sta mládežníků z celé republiky a mnoho do­mácích muselo nejednou volit mezi seminářem pro mladé autory, kteří se účastnili sou­těže o filmovou povídku, nebo mezi besedami s tvůrci, ať po promítnutí filmu nebo na ně-kterém Závodě či škole, mezi retrospektivou, pořádanou k 75. výročí naší kinematogra­fie, či jinou souběžně probíha­jící akcí. Bylo toho zkrátka mnoho, co mohli a také měli účastnici festivalu absolvovat. Nelze se pak divit, že vše ne­dosáhlo úrovně, jaká se před­pokládala. Ale všechno je tře­ba vyzkoušet a odhalit slabiny a přednosti. Jistě to bude po­učením do příštího, dvanácté­ho ročníku FFM. Letošní, je­denáctý, přes všechny nedo­statky přinesl opět základní poznání, že mladí mají film rádi a že jsou ochotni pro něj udělat vše, co je v jejich si­lách. (lt) Monumentální svědectví Praha (cim) — Včera se konala v pražském kině Bla­ník slavnostní premiéra fil­mu, jen? patří k výjimečným dílům naší kinematografie. Dny zrady, dvoudílný barev­ný umělecký dokument ná­rodního umělce O. Vávry, na­točený podle námětu a scé­náře zasloužilého umělce M. Fábery, zachycuje pravdivě a přesně historické události, kte­ré vedly v roce 1938 k pode­­psání mnichovského diktátu. Natočení tohoto filmu usnad­nila skutečnost, že po třiceti letech byly konečně zpřístup­něny tajné autentické doku­menty, vládní stenogramy a závažné protokoly. Ve filmu, jehož téměř 6000 metrů bylo natočeno v rekordním čase sedmi měsíců, vystupuje na sedmdesát tisíc komparzistů a přes sto herců. Osm z nich jsou přední herečtí představi­telé z NDR. Pro dokonalé vy­stižení projevu i pro pocit autenticity zůstává německá řeč ve filmu zachována a je tlumočena titulky. Film Dny zrady je působi­vým monumentálním svědec­tvím nejen o naší historit, ale o vztazích světových velmocí, o to víc, že na diváka působí veškeré dění na plátně poci­tem dokumentu. Tento pocit zmnožilo nejen režijní a he­recké umění tvůrců, ale i schopnosti maskérů zpřesnit podobu herců tak, aby odpo­vídala tvářnosti historických osobností, jež hrají. Záběr ze sovětského Jilmu G. Kalatoziéviliho Já, kriminalista, který bude mít za týden premiéru. PRAHA: 10.30 Volba presidenta republiky; přímý přenos — 13.55 L. Svoboda: Cestami života (z kni­hy vzpomínek) — 15.00 První směně — 16.30 Horizont — 19.15 A. Dvořák: Slovanské tance — 20.45 Kolotoč. HVĚZDA: 10.30 Praha - Od 18.35 do 19.25 CSSR v. Finsko (zá věr hokejového utkáni). VLTAVA: 18.05 Vzpoura rybáři (4) — 19.00 Hovoříme s rodiči — 19.30 Rudá záře nad Kladnem (dramatizace románu A. Zápotoc­kého) — 20.40 Koncert české hudby. TELEVIZE: 8.55 B. Smetana: Má vlast — 10.25 Volba presidenta republiky; přfmý přenos z Vladi­slavského sálu — 15.05 TVS: Ho­vory beze slov — 15.35 Počítáme s množinami (7) — 10.00 Němči­na (27) — 16.30 Horizont — 17.00 Mladýma očima — 18.00 Večerni­ček — 18.10 Brněnská pouť; artis­té, písničky aj. — 18.50 Počasf — 20.00 B. Smetana: Prodaná ne­věsta — 22.10 Noviny — 22.30 Festival národů SSSR: Gruzie (v původním zněni) — Na závěr Zprávy. II. PROGRAM: 18.55 CSSR v. Fin sko (odvetné přátelské utkáni v hokeji) — 19.20 Klub ruštiny (28) - 19.50 J. G. Tajovský: Žen­ský zákon (slovenská klasická veselohra) —21.20 Ze světa hudby — 21.30 Bibliobus; o cestách po­jízdná knihovny — 21.55 Štateta; sportovní měsíčník — Na závěr Zprávy. 22. BREZNA 1973

Next