Zemědělské Noviny, květen 1973 (XXIX/102-128)

1973-05-01 / No. 102

Všechny síly pro rozvoj naší socialistické vlasti! ZmMMiMcmy DENÍK MINISTERSTVA ZEMEDELSTVI a VV2IVY CSR Ročník XXIX - Číslo 102 Praha, úterý 1. května 1973 Cena 50 hal« Vysoké ocenění jednotlivců i kolektivů na Hradě Naše budoucnost závisí na obětavé práci lidí G. Husák, L. Svoboda a L. Širougal mezi vyznamenanými Praha (čtk) — Jak se již u nás stalo tradicí před 1. májem, byla včera v his­torických prostorách Vladislavského sálu Pražského hradu propůjčena nejlepším pracovníkům, a kolektivům nej vyšší stát­ní vyznamenání a uděleny Státní ceny Klementa Gottwalda. Na návrh ústředního výboru Komu­nistické strany Československa, vlády CSSR, vlád České a Slovenské socialistic­ké republiky a ministra národní obrany, propůjčil president republiky CSSR ar­mádní generál L. Svoboda k 1. květnu čestný titul Hrdina socialistické práce a Rád práce 40 kolektivům a jednotlivcům. Dalším 25 udělil president CSSR za vy-Po státní hymně, která slav­nostní akt zahájila, se ujal slova předseda ŰRO K. Hoff­mann. Pozdravil v něm pří­tomné a ocenil práci vyzna­menaných, kteří svou prací nejvíce přispívají k všestran­nému rozvoji naší vlasti.-Hlav­­ní projev přednesl soudruh L. Štrougal. Poté vyznamenaní převzali z rukou presidenta CSSR L. Svobody, generálního tajemníka ŰV KSČ G. Husá­ka, předsedy federální vlády L. Štrougala, prvního tajem­níka ÜV KSS J. Lenárťa a resortních ministrů zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce, Rád práce a Státní ce­ny Kl. Gottwalda. tom Jménem vyznamenaných po­poděkovala ústřednímu výboru KSČ, vládě ČSSR a Ústřední radě odborů hrdinka socialistické práce Hedvika Pešková, pradlena z n. p. Tiba, závodu 01 v Mostku na Trut­novská „Jsme hrdi na to,“ řekla, „že tato nejvyšší státní vyzna­menání za pracovní a veřej­nou činnost jsme obdrželi v roce 25. výročí únorového ví­tězství. Právě to umožnilo, že dnes pracujeme pro sebe, že každý iniciativní čin, překro­čení plánovaného úkolu, vyře­šení problému či významný objev přináší prospěch nám všem, naší socialistické společ­nosti. Nechceme však ustrnout na tom, čeho jsme dosáhli, ale vyšší náročností k sobě a své práci dosahovat dalších úspě­chů, být dobrými hospodáři na svých pracovištích. Plně se stavíme za iniciativu ostrav­ských horníků a hutníků »■Překonej sám sebe« — pro­nikající tvůrčí výkony Státní ceny Kle­menta Gottwalda s čestným titulem lau­reát státní ceny Klementa Gottwalda. Přesně v deset hodin zaujali v čest­ném předsednictvu místa generální ta­jemník ŰV KSČ G. Husák, president ČSSR L. Svoboda, předseda federální vlády L. Štrougal a další členové a kan­didáti předsednictva ŰV KSČ V. Biľak, P. Colotka, K. Hoffmann, A. Indra, A. Kapek, J. Kempný, J. Korčák, J. Lenárt, V. Hůla, M. Hruškovič, dále předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ M. Jakeš, členové sekretariátu ŰV KSČ J. Baryi, J. Fojtík, M. Moc, F. Ondřich, O. Švestka a další představitelé. tože umět překonávat sám se­be považujeme za nejvýznam­nější a nejdůležitější, ale též neúporněji vybojované vítěz­ství. Chceme svou další prací dokázat, že jsme hodni uděle­ných vyznamenání. Chceme být hodni dědictví Vítězného února a v duchu jeho odkazu být příkladem v úsilí o na­plňování programu XIV. sjez­du KSČ a cílů socialistické společnosti.“ V závěrečném slovu předse­da ÚRO K. Hoffmann uvedl, že bělá naše společnost je pře­svědčena, že i nadále a ještě Předseda federální vlády ve svém projevu k vyznamena­ným mj. řekl: Při vyznamenávání vás, kte­ří stojíte v prvních řadách ši­roké fronty práce, současně vysoce oceňujeme tisíce dělní­ků, družstevních rolníků, po­krokové inteligence a kolekti­vů brigád socialistické práce. Oceňujeme všechny, z jejichž obětavého úsilí vyrůstá eko­nomická síla naší země a bla­hobyt jejího lidu, kteří při­spívají k tomu, aby se naše dílo dařilo a naše plány a zá­měry se proměnily ve skutek. Upřímně vám blahopřejeme k vysokému ocenění vašich zásluh. Víme, že jste těchto výsledků nedosáhli lehce a snadno a že jste museli pře­konat rnnoljé obtíže a překáž­ky. Naše současná situace nám dovoluje optimistický výhled do příštích let. Daří se nám plnit závěry XIV. sjezdu KSČ ve všech oblastech společen­ského života. výrazněji budou vyznamenaní oporou svých podniků a orga­nizací, průkopníky pokroko­vých metod práce, příkladem socialistického vztahu k práci a podnětem k následování v tvůrčím úsilí pro všechny pra­cující. Popřál jim také další úspěchy v práci, v politickém, veřejném i osobním životě, a tlumočil pozvání presidenta CSSR armádního generála Ludvíka Svobody na přátel­skou besedu s představiteli na­šeho veřejného života do re­prezentačních místností Praž­ského hradu. Upevnila se jednota strany, roste aktivita komunistů bezpartijních. Hospodářství se i rozvijí, životní úroveň lidu roste, dobré výsledky máme ve vědě i na dalších úsecích. To všechno upevňuje v lidech důvěru v politiku strany, po­siluje sociální a životní jisto­ty pracujících a vytváří klid­nou a příznivou vnitropolitic­kou atmosféru. ■ POSUZUJEME VĚCI REÁLNE Bylo by ovšem jednostran­né, kdybychom vedle nespor­ných úspěchů neviděli někte­ré slabiny a problémy, které jsme dosud uspokojivě, nevy­řešili. Jsme střízliví a posuzu­jeme ' věci reálně, což mimo jiné dokumentují rozbory sou­časného stavu naší společnos­ti a zejména ekonomiky, pro­vedené na posjezdových zase­dáních ústředního výboru na­ší strany. V žádné oblasti společenské­­(Pokračovánl na str. 2.) Z projevu soudruha L. Štrougala KRESBY CYRIL CHRAMOSTA KOMU PATŘI Už je to právě osmdesát tři let. kdy večer zapadalo slunce nad Prahou a v malostranské světničce psal básník lidu vroucí slova na slávu nezapo­menutelného dne: „Věru, kdož jsme se ho dočkali, že jsme se dožili nejpamátnějšího dne těch lidských dějin vůbec!“ A netušil ani, že jeho prvo­májový fejeton se stane na­vždy dokumentem solidarity básníka s obrovskou armádou pracujících, ale i dokumentem, zachycujícím revoluční náladu prvního svátku práce v Če­chách. „Klidným železným krokem přirazily 1. května 1890 bata­lióny dělnické, přečetné, ne­přehledné, a vřadilv se do lid­ského šiku, aby již provždy stejným postupem šly s námi ostatními za vznešenými lid­skými cíli, stejně oprávnění, stejně obtížení, stejně oblažení. Byl to postup mohutný, ne­odolatelný. jako když se hrnou vlny oceánu. Kdo přihlížel, porozuměl, co „sí'a elementár­ní“ znamená! I když přenese­na na věc duševní, mravní! Zvláštní den! Takový ti­chý. těžký, „zařezaný“. Ulice se zcela jinou tváří. Žádné vy­zývavé čepice buršácké. Žádné ekvipáže. ba ani drožky. Žádní páni Žádné dámy. Jenom tak, kdo musil, a mezi těmi také my, které chudý dělník klam­ně počítá mezi „pány“, ale pravý pán dobře mezi „dělní­ky“. Tu se pojednou začalo hrnout lidstvo směrem od Prašné brány: dělníci se ubí­rali z karlínské schůze na pražský tábor. Sel jsem schválně proti vše­mu proudu. Červené odznaky, červené kravaty — klikatým bleskem projela myšlenka na komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světo­vého sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Ku podivu — ku po­divu! Tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovní­ků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlají dnes nad hla­vami bojovníků za úplnou rovnost občanskou! Nu, jenom se podívej — vidíš: tady ji máš už označe­nou na tváři, tu »elementární sílu«!“ A jdou české máje v srdcích lidí už osmdesát tři roků his­torií jako hold lidskému živo­tu, jeho čestné práci, stateč­ným myšlenkám, objevům i revoltě proti zpátečnictví, za pokrok a mír. Ne vždycky bylo lidu dovo­leno prožívat svůj svátek v ulicích. A přece i v přetěžké době fašistické okupace byl slaven 1. máj. Byl oslavován vzdorně, třebas polotiše, jak může slavit člověk za mřížemi a pod knutou tyrana. S entu­ziasmem i lidskou prostotou psal na 1. máje ve vězení Fu­čík svou prvomájovou reportáž jako doklad nezlomné víry v revoluční vítězství pracujících a a jako hold skutečnému lidství bratrství mnohamilionové rodiny těch, kdož nikdy nemo-hou být v zápase o pravdu po­raženi. A přišel první máj s před­zvěstí svobody, máj roku pěta­­čtyřicátého, naše zem ho sla­vila o osm dní později opoje­na příslibem převratného ži­vota, prvně beztrestně s vyvě­šenými rudými prapory. A v chalupách, v baráčcích, na čes­kých a moravských návsích pod lipami šly dvojjazyčné ho­vory o životě a snech a tuž­bách i létech budoucích. A došlo k májům, kdy za záclonami byio jen nepatrně tváří, a dole, v ulicích šly mi­liónové davy s transparenty: ..Roztočme kola dvouletky! Republice více práce — to je naše agitace!“ A všechno se zdálo snadné, ale i neznámé a na dalších májích bylo bilan­cování úspěchů a šly už úder­níci a pak i hrdinové práce a nositelé řádů; a mládež, pro níž minulost je sotva pochopitelným podivným, přízra­kem. Svátek práce už dávno je v našem kalendáři vyznačen čer­veně, a už dávno je tomu, co v naší zemi každý, kdo chce, jde v průvodu oslavit nezniči­telný zdroj lidského pokroku: výtvory rukou a mozku člově­ka. A jak bývá u všech velkých svátků zvykem, touží být lidé pospolu, bližší si, než ve dny všední, naplněné převážně prací a starostmi. Vítání jara a uctěni práce prvomájovým dnem nese s sebou i hlubokou solidaritu se vším a všemi, co a kdož bojují za lidské štěstí. Každý náš máj pamatuje i na ty, kteří jsou ještě ponižováni, zotročováni, uráženi, kteří ješ­tě tvrdě musí bojovat za svo­bodu, chléb. prÉjci, rovnopráv­nost a lidská práva vůbec. Náš První máj patří všem, kteří v ilegalitě a žalářích trpí za svůj boj proti zvůli, nelidskos­ti, válce, imperialismu. Je vyjádřením úcty ke všem proletárskym bratřím, ke všem čestným lidem, aktivně boju­jícím za svět bez křivd, bez pronásledování, za svět vskut­ku humánní, dávající mír, klid a práci každému, kdo po míru a práci touží. Rok za rokem se svět mění. Pokrokové síly den za dnem neústupně mění historii a při­pravují budoucnost, v níž vlá­da patří těm, kdož jedině na vládu mají právo: tvůrcům nových hodnot, lidem práce. tek Naše máje, i náš letošní Svá­práce, jsou skutečným svátkem pracujících. Náš Prv­ní máj patří každému, koho k živí, povzbuzuje, inspiruje a lidství povznáší poctivá, čestná práce. Koho ta tvrdá, mnohdy přetěžká, ale vždy tvořivá práce opravňuje k nej­krásnějšímu jménu s nejhlub­ším smyslem: člověk. A náš První máj patří kaž­dému, jemuž své ryzí poselství navždycky zanechal básník Neruda, který zvěčnil 1. máj 1890. Jeho slova jsou i krédem 1. máje 1973: Jen dál! čas nový nové chce mít činy, den nový vzešel k nové práci nám, jet sláva otcův krásný šperk pro syny — však kdo chceš ctěn být, dobud si cti sám! Kde přítomnost jak dítě pozastesklá, vše dávná sláva, byt v ní démant hrál, je za korábem jenom brázda lesklá — MÁJ PRVNÍ MAJ - BYL A JE VŽDY RADOSTNÝ napněme lana — vzhůru plachty — dál! DRAHOMÍRA VESELÁ U ž po mnohá desetiletí má První máj- svůj hluboký význam jako Svátek práce. Ne nadarmo cítíme jeho každoroční oslavu ve svých srdcích jako oslavu tvořivé práce rukou a mozků mi­liónů lidí. V minulosti, a tím spíše dnes, máme být v naší socialis­tické vlasti na co hrdi. Hodnoty, vytvořené osvobozenou prací, slouží celé naší společnosti, prospěch z nich má každý náš poctivý občan. Výsledky vskutku tvořivé svobodné práce dokázaly neuvěřitelně a všestranně změnit život pracujících v naší socialistické společnosti, ve všech zemích, v nichž si vládne pracující lid. Stačí jen, když se rozhlédneme pozorně kolem sebe. Jak mnohé se v Československu změnilo. Nejednou jsme hovořili a psali o tom, jak rostl náš průmysl, jak se z našeho zemědělství stalo významné výrobní odvětví, jak se rozvinula velkovýroba v továrnách i na po­lích, jak prostě naše národní hospodářství naplno vkročilo do mo­derní doby, do druhé poloviny dvacátého století. Neméně jsme již řekli o vzestupu životni úrovně miliónových mas u nás, v zemi, kde socialismus se stal smyslem života všech poctivých lidi. Dobře se nám daří i dílo dneška - plnění páté pětiletky. Dva roky a čtyři měsice, kdy na splněni tohoto plánu pracujeme, jsou nejlepším dokladem toho, že naše hospodářská politika, vytyčená čtrnáctým sjezdem KSČ, je správná. Konkrétním výsledkem jsou ve městech i na vesnicích lépe oblečeni a kulturněji žijící lidé, bohatě prostřené stoly i nové ledničky, televizory a jiné technické prostředky a předměty v našich domácnostech, další statisíce aut na našich silnicích. Je však třeba říci přímo: Rozvoj životní úrovně je závislý Vždy nový a vždy náš také na tom, jak pracujeme v zemědělství, jak se daří rozvíjet naši zemědělskou velkovýrobu, jejíž další pokrok je podmíněn zdarem a růstem výroby, dobrou specializaci, nejlépe cestou kooperace. Z daleka si ovšem nenamlouváme, že je všechno v pořádku. Proti nejednomu nepořádku, proti nejedné nedůslednosti, lajdáctvi, přisvojování si toho, co patří všem - proti tomu všemu stojí za to pustit se do boje. Pozastavme se třeba jen u jedné věci: jak se chováme k sobě navzájem. Prostě řečeno, u vztahů mezi lidmi. Víme, že lidé ani v socialistické společnosti nejsou ještě andělé. Tu i tam se trpí přetvářka, jiní si ještě hledí svého písečku a jen ne­ochotně přiloží ruku ke společnému dílu. Ano, i zlobná slina pomluv se utrousí, nevymizela závist a jiné věci, které nás nemohou těšit. Musíme se snažit, abychom takové nešvary odstranili, aby takové černé ovce v našem prostředí zbytečně nekalily radost z dobrého díla, které bylo již před dvaceti osmi lety započato a roste nám do­slova před očima. Radost z dobře vykonané a vykonávané práce se promítá do svátku 1. máje a proto je také vždy nový a náš. I nejzarytějši ška­­rohlid si musí chtě nechtě přiznat, že by dnešni společnosti nebylo bez revolučních činů dělniků, zemědělců i lidi techniky a vědy, které v jeden šik zorganizovala Komunistická strana Československa. Ona právem byla, je a bude vedoucí silou naši společnosti. A toto posta­vení si opravdu zaslouží. Dovedla se vypořádat s různými falešnými rádoby „vůdci lidu" v dávné a nepříliš vzdálené minulosti. Proto pod jejími rudými prapory vítáme oslavu Svátku práce. R udý symbol neponeseme jenom my v prvomájových průvodech. Patři totiž pracujícím celého světa a je vyznáním mezinárodni solidarity a jednoty v bojich za pokrok a spravedlnost. Stěží si kdo dovedl po minulé kruté válce představit, jak se svět změní. Ale, podívejme se na mapu naší zeměkoule, kolik obrovských změn zaznamenala - vznik mohutné socialistické soustavy, která má dnes přímo i nepřímo určující vliv na vývoj situace na celém světě, prak­tický zánik kolonialistické soustavy, která se zuby nehty drží jen na kouscích země v Africe a Asii; vzpoury a boje proti pokusům zotro­­čovat národy v Latinské Americe, Asii a Africe pomocí neokolonia­­lismu - to všechno jsou velmi zřetelné úspěchy z hlediska dalšího vývoje na cestě rozhodující. Jestliže se dnes daří v Evropě norma­lizovat poměry, tedy likvidovat následky studené války a vytvářet možnosti pro ekonomickou spolupráci a mírové soužití zemi s roz­dílným společenským zřízením - včetně vztahů mezi SSSR a USA — pak je to rovněž plod nekompromisního úsilí zahraniční politiky SSSR a ostatních socialistických zemí, včetně naší vlasti. Boj ovšem pokračuje, protože ne všude byl imperialismus odkázán do patřič­ných mezí. Proto také vystupujeme na podporu vietnamského, kam­bodžského a laoského lidu v jejich zápase proti americkému im­perialismu, proto zcela jednoznačně podporujeme země, které zá­pasí o spravedlivé řešeni komplikované situace na Středním vý­chodě, kterou má na svědomí izraelská agrese. Celková bilance situace ve světě ovšem mluvi zcela jednoznačně pro nás. Když si uvědomíme skutečnosti dneška u nás i ve světě, můžeme hrdě vztyčit hlavy a zahledět se se zadostiučiněním a s jasným pohledem do blízké i vzdálenější budoucnosti. Plány jasné stano­vené XIV. sjezdem KSČ, které již s úspěchem měníme ve skutečnost, nejsou tedy jen nějakou nedozírnou fantastickou vidinou. Nechť nás prvomájové dny utvrdí, že plány naplníme a že v příš­tích letech půjdeme do průvodu přinejmenším se stejnou radosti a hrdostí jako dnes, na letošni Svátek práce, na První máj. Vladislav KULHÁNEK Z FOTOGRAFIE, NA KTE­ROU JSTE SE ZROVNA ZA­HLEDĚLI, NA VÁS DÝCHLA RADOST, ZAZNEL VESELÝ SMÍCH A ROZPUSTILÝ JÁ­SOT DETSKÝCH HLÁSKŮ. TAKOVÝ OBRÁZEK. A KO­LIK TOHO NAJEDNOU DO­KÁŽE PŘIPOMENOUT: PRV­NÍ MÁJ. DEN, NA KTERÝ CEKAJÍ MALÍ I VELCÍ, DEN, KTERÝ PŘEDZNAMENÁVÁ CAS, V NĚMŽ JEDEN NA­CHÁZÍ DRUHÉHO A SPO­­LECNE S OSTATNÍMI PO­ZVEDÁ SVŮJ HLAS. HLAS, KTERÝM VOLÁ PO MÍRU, LÁSCE A PŘÁTELSTVÍ. I Velvyslanec Mackevič přijel do Prahy Praha (čtk) — Do Prahy včera přicestoval nový mimo­řádný a zplnomocněný velvy­slanec SSSR Vladimir Vladí­­mirovič Mackevič. Velvyslan­ce na ruzyňském letišti přiví­tal úřadující vedoucí diploma­tického protokolu ministerstva zahraničních věcí J. Hroch a chargé d’affaires a. i. SSSR S. I. Prasolov. Přítomni byli rovněž členové pražského di­plomatického sboru. Nového sovětského velvy­slance přijal včera, v souvis­losti s jeho' nadcházejícím pře­dáním pověřovacích listin pre­sidentu, ministr zahraničních věcí CSSR ing. B. Chňoupek. Leninovy ceny Moskva (čtk) — Za vyni­kající zásluhy v boji za za­chování a upevnění míru byly Mezinárodní Leninovy ceny „Za Upevnění míru mezi ná­rody“ za rok 1972 uděleny: Generálnímu tajemníku ÜV KSSS Leonidu Brežněvovi, presidentu Chilské republiky dr. Salvadoru Allendovi, před­sedovi Světové odborové fede­race Enriquovi Pastorinovi (Uruguay) a anglickému spiso­vateli a veřejnému činiteli Ja­­mesi Aldridgeovi. Hrdinové našich dnů Stáli ve vyrovnané řadě, je­den vedle druhého. Ozařovalo je hned několik reflektorů na­jednou, tiše vrčely kamery, co chvíli proletěl vzduchem blesk fotoaparátů. Atmosféra nabitá napětím, minuty, na které hned tak nezapomenou. Bylo deset dopoledne a v prosto­rách Pražského hradu dostali naši nejlepší pracovníci nej­­vyšší státní vyznamenání. Ještě poslední záběr, úsměv do kamery, a noví hrdinové socialistické práce, noví nosi­telé Rádu práce či laureáti Státní ceny Klementa Gott­walda vytvořili desítky hlouč­ků a živě spolu diskutovali. V jednom z hloučků vyprá­věl muž středních let o své podhorské vesnici. Byl to Ondrej Holeca, předseda ústředního výboru Svazů druž­stevních rolníků Slovenska a předseda družstva v Ponikách, který si pro vyznamenání při­jel až z Banskobystrická. „Hlavní je,“ vyprávěl, „aby člověk nikdy nezpohodlněl a nenechal se uspat na vaří­­nech. Já těm mladým u nás pořád říkám — nedej se hned při první překážce, ale záro­veň neustrň při prvním úspě­chu.“ O kousek dál hovořila o své práci Božena Pospíšilová, ve­doucí bechyňského závodu n. p. Jitex. Zná závod jako své boty. pracuje v něm prakticky od jeho založení. Začínala ja­ko dělnice - střihačka, pak dě­lala mistrovou. Teď má na sta­rosti nejen dobrý chod celého závodu, ale také spokojenost všech jeho zaměstnanců. „Vy­tvořili jsme si mezi sebou na pracovišti stav jako v jedné velké rodině. Starší zaměst­nankyně pomáhají nově pří­chozím a mladým, otevřeně mezi sebou hovoříme i o sou­kromých problémech. A že jsem dostala vyznamenání — víte, to jsem vlastně nedostala já, ale celý náš kolektiv, pro­tože nebýt jeho dobré práce, nedosáhla bych ani já sluš­ných úspěchů. Vždyt jedinec — ten nezmůže nic.“ Takoví jsou tedy hrdinové našich dnů. Jsou to lidé, kteří vědí, kde je jejich místo. Lidé, kteří ostatním ukazuji správ­ný směr cesty. Směr, kterým pak kráčejí statisíce. (pel) 1

Next