Zemědělské Noviny, květen 1973 (XXIX/102-128)
1973-05-01 / No. 102
Všechny síly pro rozvoj naší socialistické vlasti! ZmMMiMcmy DENÍK MINISTERSTVA ZEMEDELSTVI a VV2IVY CSR Ročník XXIX - Číslo 102 Praha, úterý 1. května 1973 Cena 50 hal« Vysoké ocenění jednotlivců i kolektivů na Hradě Naše budoucnost závisí na obětavé práci lidí G. Husák, L. Svoboda a L. Širougal mezi vyznamenanými Praha (čtk) — Jak se již u nás stalo tradicí před 1. májem, byla včera v historických prostorách Vladislavského sálu Pražského hradu propůjčena nejlepším pracovníkům, a kolektivům nej vyšší státní vyznamenání a uděleny Státní ceny Klementa Gottwalda. Na návrh ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády CSSR, vlád České a Slovenské socialistické republiky a ministra národní obrany, propůjčil president republiky CSSR armádní generál L. Svoboda k 1. květnu čestný titul Hrdina socialistické práce a Rád práce 40 kolektivům a jednotlivcům. Dalším 25 udělil president CSSR za vy-Po státní hymně, která slavnostní akt zahájila, se ujal slova předseda ŰRO K. Hoffmann. Pozdravil v něm přítomné a ocenil práci vyznamenaných, kteří svou prací nejvíce přispívají k všestrannému rozvoji naší vlasti.-Hlavní projev přednesl soudruh L. Štrougal. Poté vyznamenaní převzali z rukou presidenta CSSR L. Svobody, generálního tajemníka ŰV KSČ G. Husáka, předsedy federální vlády L. Štrougala, prvního tajemníka ÜV KSS J. Lenárťa a resortních ministrů zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce, Rád práce a Státní ceny Kl. Gottwalda. tom Jménem vyznamenaných popoděkovala ústřednímu výboru KSČ, vládě ČSSR a Ústřední radě odborů hrdinka socialistické práce Hedvika Pešková, pradlena z n. p. Tiba, závodu 01 v Mostku na Trutnovská „Jsme hrdi na to,“ řekla, „že tato nejvyšší státní vyznamenání za pracovní a veřejnou činnost jsme obdrželi v roce 25. výročí únorového vítězství. Právě to umožnilo, že dnes pracujeme pro sebe, že každý iniciativní čin, překročení plánovaného úkolu, vyřešení problému či významný objev přináší prospěch nám všem, naší socialistické společnosti. Nechceme však ustrnout na tom, čeho jsme dosáhli, ale vyšší náročností k sobě a své práci dosahovat dalších úspěchů, být dobrými hospodáři na svých pracovištích. Plně se stavíme za iniciativu ostravských horníků a hutníků »■Překonej sám sebe« — pronikající tvůrčí výkony Státní ceny Klementa Gottwalda s čestným titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda. Přesně v deset hodin zaujali v čestném předsednictvu místa generální tajemník ŰV KSČ G. Husák, president ČSSR L. Svoboda, předseda federální vlády L. Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva ŰV KSČ V. Biľak, P. Colotka, K. Hoffmann, A. Indra, A. Kapek, J. Kempný, J. Korčák, J. Lenárt, V. Hůla, M. Hruškovič, dále předseda Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ M. Jakeš, členové sekretariátu ŰV KSČ J. Baryi, J. Fojtík, M. Moc, F. Ondřich, O. Švestka a další představitelé. tože umět překonávat sám sebe považujeme za nejvýznamnější a nejdůležitější, ale též neúporněji vybojované vítězství. Chceme svou další prací dokázat, že jsme hodni udělených vyznamenání. Chceme být hodni dědictví Vítězného února a v duchu jeho odkazu být příkladem v úsilí o naplňování programu XIV. sjezdu KSČ a cílů socialistické společnosti.“ V závěrečném slovu předseda ÚRO K. Hoffmann uvedl, že bělá naše společnost je přesvědčena, že i nadále a ještě Předseda federální vlády ve svém projevu k vyznamenaným mj. řekl: Při vyznamenávání vás, kteří stojíte v prvních řadách široké fronty práce, současně vysoce oceňujeme tisíce dělníků, družstevních rolníků, pokrokové inteligence a kolektivů brigád socialistické práce. Oceňujeme všechny, z jejichž obětavého úsilí vyrůstá ekonomická síla naší země a blahobyt jejího lidu, kteří přispívají k tomu, aby se naše dílo dařilo a naše plány a záměry se proměnily ve skutek. Upřímně vám blahopřejeme k vysokému ocenění vašich zásluh. Víme, že jste těchto výsledků nedosáhli lehce a snadno a že jste museli překonat rnnoljé obtíže a překážky. Naše současná situace nám dovoluje optimistický výhled do příštích let. Daří se nám plnit závěry XIV. sjezdu KSČ ve všech oblastech společenského života. výrazněji budou vyznamenaní oporou svých podniků a organizací, průkopníky pokrokových metod práce, příkladem socialistického vztahu k práci a podnětem k následování v tvůrčím úsilí pro všechny pracující. Popřál jim také další úspěchy v práci, v politickém, veřejném i osobním životě, a tlumočil pozvání presidenta CSSR armádního generála Ludvíka Svobody na přátelskou besedu s představiteli našeho veřejného života do reprezentačních místností Pražského hradu. Upevnila se jednota strany, roste aktivita komunistů bezpartijních. Hospodářství se i rozvijí, životní úroveň lidu roste, dobré výsledky máme ve vědě i na dalších úsecích. To všechno upevňuje v lidech důvěru v politiku strany, posiluje sociální a životní jistoty pracujících a vytváří klidnou a příznivou vnitropolitickou atmosféru. ■ POSUZUJEME VĚCI REÁLNE Bylo by ovšem jednostranné, kdybychom vedle nesporných úspěchů neviděli některé slabiny a problémy, které jsme dosud uspokojivě, nevyřešili. Jsme střízliví a posuzujeme ' věci reálně, což mimo jiné dokumentují rozbory současného stavu naší společnosti a zejména ekonomiky, provedené na posjezdových zasedáních ústředního výboru naší strany. V žádné oblasti společenské(Pokračovánl na str. 2.) Z projevu soudruha L. Štrougala KRESBY CYRIL CHRAMOSTA KOMU PATŘI Už je to právě osmdesát tři let. kdy večer zapadalo slunce nad Prahou a v malostranské světničce psal básník lidu vroucí slova na slávu nezapomenutelného dne: „Věru, kdož jsme se ho dočkali, že jsme se dožili nejpamátnějšího dne těch lidských dějin vůbec!“ A netušil ani, že jeho prvomájový fejeton se stane navždy dokumentem solidarity básníka s obrovskou armádou pracujících, ale i dokumentem, zachycujícím revoluční náladu prvního svátku práce v Čechách. „Klidným železným krokem přirazily 1. května 1890 batalióny dělnické, přečetné, nepřehledné, a vřadilv se do lidského šiku, aby již provždy stejným postupem šly s námi ostatními za vznešenými lidskými cíli, stejně oprávnění, stejně obtížení, stejně oblažení. Byl to postup mohutný, neodolatelný. jako když se hrnou vlny oceánu. Kdo přihlížel, porozuměl, co „sí'a elementární“ znamená! I když přenesena na věc duševní, mravní! Zvláštní den! Takový tichý. těžký, „zařezaný“. Ulice se zcela jinou tváří. Žádné vyzývavé čepice buršácké. Žádné ekvipáže. ba ani drožky. Žádní páni Žádné dámy. Jenom tak, kdo musil, a mezi těmi také my, které chudý dělník klamně počítá mezi „pány“, ale pravý pán dobře mezi „dělníky“. Tu se pojednou začalo hrnout lidstvo směrem od Prašné brány: dělníci se ubírali z karlínské schůze na pražský tábor. Sel jsem schválně proti všemu proudu. Červené odznaky, červené kravaty — klikatým bleskem projela myšlenka na komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světového sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Ku podivu — ku podivu! Tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovníků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlají dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost občanskou! Nu, jenom se podívej — vidíš: tady ji máš už označenou na tváři, tu »elementární sílu«!“ A jdou české máje v srdcích lidí už osmdesát tři roků historií jako hold lidskému životu, jeho čestné práci, statečným myšlenkám, objevům i revoltě proti zpátečnictví, za pokrok a mír. Ne vždycky bylo lidu dovoleno prožívat svůj svátek v ulicích. A přece i v přetěžké době fašistické okupace byl slaven 1. máj. Byl oslavován vzdorně, třebas polotiše, jak může slavit člověk za mřížemi a pod knutou tyrana. S entuziasmem i lidskou prostotou psal na 1. máje ve vězení Fučík svou prvomájovou reportáž jako doklad nezlomné víry v revoluční vítězství pracujících a a jako hold skutečnému lidství bratrství mnohamilionové rodiny těch, kdož nikdy nemo-hou být v zápase o pravdu poraženi. A přišel první máj s předzvěstí svobody, máj roku pětačtyřicátého, naše zem ho slavila o osm dní později opojena příslibem převratného života, prvně beztrestně s vyvěšenými rudými prapory. A v chalupách, v baráčcích, na českých a moravských návsích pod lipami šly dvojjazyčné hovory o životě a snech a tužbách i létech budoucích. A došlo k májům, kdy za záclonami byio jen nepatrně tváří, a dole, v ulicích šly miliónové davy s transparenty: ..Roztočme kola dvouletky! Republice více práce — to je naše agitace!“ A všechno se zdálo snadné, ale i neznámé a na dalších májích bylo bilancování úspěchů a šly už úderníci a pak i hrdinové práce a nositelé řádů; a mládež, pro níž minulost je sotva pochopitelným podivným, přízrakem. Svátek práce už dávno je v našem kalendáři vyznačen červeně, a už dávno je tomu, co v naší zemi každý, kdo chce, jde v průvodu oslavit nezničitelný zdroj lidského pokroku: výtvory rukou a mozku člověka. A jak bývá u všech velkých svátků zvykem, touží být lidé pospolu, bližší si, než ve dny všední, naplněné převážně prací a starostmi. Vítání jara a uctěni práce prvomájovým dnem nese s sebou i hlubokou solidaritu se vším a všemi, co a kdož bojují za lidské štěstí. Každý náš máj pamatuje i na ty, kteří jsou ještě ponižováni, zotročováni, uráženi, kteří ještě tvrdě musí bojovat za svobodu, chléb. prÉjci, rovnoprávnost a lidská práva vůbec. Náš První máj patří všem, kteří v ilegalitě a žalářích trpí za svůj boj proti zvůli, nelidskosti, válce, imperialismu. Je vyjádřením úcty ke všem proletárskym bratřím, ke všem čestným lidem, aktivně bojujícím za svět bez křivd, bez pronásledování, za svět vskutku humánní, dávající mír, klid a práci každému, kdo po míru a práci touží. Rok za rokem se svět mění. Pokrokové síly den za dnem neústupně mění historii a připravují budoucnost, v níž vláda patří těm, kdož jedině na vládu mají právo: tvůrcům nových hodnot, lidem práce. tek Naše máje, i náš letošní Svápráce, jsou skutečným svátkem pracujících. Náš První máj patří každému, koho k živí, povzbuzuje, inspiruje a lidství povznáší poctivá, čestná práce. Koho ta tvrdá, mnohdy přetěžká, ale vždy tvořivá práce opravňuje k nejkrásnějšímu jménu s nejhlubším smyslem: člověk. A náš První máj patří každému, jemuž své ryzí poselství navždycky zanechal básník Neruda, který zvěčnil 1. máj 1890. Jeho slova jsou i krédem 1. máje 1973: Jen dál! čas nový nové chce mít činy, den nový vzešel k nové práci nám, jet sláva otcův krásný šperk pro syny — však kdo chceš ctěn být, dobud si cti sám! Kde přítomnost jak dítě pozastesklá, vše dávná sláva, byt v ní démant hrál, je za korábem jenom brázda lesklá — MÁJ PRVNÍ MAJ - BYL A JE VŽDY RADOSTNÝ napněme lana — vzhůru plachty — dál! DRAHOMÍRA VESELÁ U ž po mnohá desetiletí má První máj- svůj hluboký význam jako Svátek práce. Ne nadarmo cítíme jeho každoroční oslavu ve svých srdcích jako oslavu tvořivé práce rukou a mozků miliónů lidí. V minulosti, a tím spíše dnes, máme být v naší socialistické vlasti na co hrdi. Hodnoty, vytvořené osvobozenou prací, slouží celé naší společnosti, prospěch z nich má každý náš poctivý občan. Výsledky vskutku tvořivé svobodné práce dokázaly neuvěřitelně a všestranně změnit život pracujících v naší socialistické společnosti, ve všech zemích, v nichž si vládne pracující lid. Stačí jen, když se rozhlédneme pozorně kolem sebe. Jak mnohé se v Československu změnilo. Nejednou jsme hovořili a psali o tom, jak rostl náš průmysl, jak se z našeho zemědělství stalo významné výrobní odvětví, jak se rozvinula velkovýroba v továrnách i na polích, jak prostě naše národní hospodářství naplno vkročilo do moderní doby, do druhé poloviny dvacátého století. Neméně jsme již řekli o vzestupu životni úrovně miliónových mas u nás, v zemi, kde socialismus se stal smyslem života všech poctivých lidi. Dobře se nám daří i dílo dneška - plnění páté pětiletky. Dva roky a čtyři měsice, kdy na splněni tohoto plánu pracujeme, jsou nejlepším dokladem toho, že naše hospodářská politika, vytyčená čtrnáctým sjezdem KSČ, je správná. Konkrétním výsledkem jsou ve městech i na vesnicích lépe oblečeni a kulturněji žijící lidé, bohatě prostřené stoly i nové ledničky, televizory a jiné technické prostředky a předměty v našich domácnostech, další statisíce aut na našich silnicích. Je však třeba říci přímo: Rozvoj životní úrovně je závislý Vždy nový a vždy náš také na tom, jak pracujeme v zemědělství, jak se daří rozvíjet naši zemědělskou velkovýrobu, jejíž další pokrok je podmíněn zdarem a růstem výroby, dobrou specializaci, nejlépe cestou kooperace. Z daleka si ovšem nenamlouváme, že je všechno v pořádku. Proti nejednomu nepořádku, proti nejedné nedůslednosti, lajdáctvi, přisvojování si toho, co patří všem - proti tomu všemu stojí za to pustit se do boje. Pozastavme se třeba jen u jedné věci: jak se chováme k sobě navzájem. Prostě řečeno, u vztahů mezi lidmi. Víme, že lidé ani v socialistické společnosti nejsou ještě andělé. Tu i tam se trpí přetvářka, jiní si ještě hledí svého písečku a jen neochotně přiloží ruku ke společnému dílu. Ano, i zlobná slina pomluv se utrousí, nevymizela závist a jiné věci, které nás nemohou těšit. Musíme se snažit, abychom takové nešvary odstranili, aby takové černé ovce v našem prostředí zbytečně nekalily radost z dobrého díla, které bylo již před dvaceti osmi lety započato a roste nám doslova před očima. Radost z dobře vykonané a vykonávané práce se promítá do svátku 1. máje a proto je také vždy nový a náš. I nejzarytějši škarohlid si musí chtě nechtě přiznat, že by dnešni společnosti nebylo bez revolučních činů dělniků, zemědělců i lidi techniky a vědy, které v jeden šik zorganizovala Komunistická strana Československa. Ona právem byla, je a bude vedoucí silou naši společnosti. A toto postavení si opravdu zaslouží. Dovedla se vypořádat s různými falešnými rádoby „vůdci lidu" v dávné a nepříliš vzdálené minulosti. Proto pod jejími rudými prapory vítáme oslavu Svátku práce. R udý symbol neponeseme jenom my v prvomájových průvodech. Patři totiž pracujícím celého světa a je vyznáním mezinárodni solidarity a jednoty v bojich za pokrok a spravedlnost. Stěží si kdo dovedl po minulé kruté válce představit, jak se svět změní. Ale, podívejme se na mapu naší zeměkoule, kolik obrovských změn zaznamenala - vznik mohutné socialistické soustavy, která má dnes přímo i nepřímo určující vliv na vývoj situace na celém světě, praktický zánik kolonialistické soustavy, která se zuby nehty drží jen na kouscích země v Africe a Asii; vzpoury a boje proti pokusům zotročovat národy v Latinské Americe, Asii a Africe pomocí neokolonialismu - to všechno jsou velmi zřetelné úspěchy z hlediska dalšího vývoje na cestě rozhodující. Jestliže se dnes daří v Evropě normalizovat poměry, tedy likvidovat následky studené války a vytvářet možnosti pro ekonomickou spolupráci a mírové soužití zemi s rozdílným společenským zřízením - včetně vztahů mezi SSSR a USA — pak je to rovněž plod nekompromisního úsilí zahraniční politiky SSSR a ostatních socialistických zemí, včetně naší vlasti. Boj ovšem pokračuje, protože ne všude byl imperialismus odkázán do patřičných mezí. Proto také vystupujeme na podporu vietnamského, kambodžského a laoského lidu v jejich zápase proti americkému imperialismu, proto zcela jednoznačně podporujeme země, které zápasí o spravedlivé řešeni komplikované situace na Středním východě, kterou má na svědomí izraelská agrese. Celková bilance situace ve světě ovšem mluvi zcela jednoznačně pro nás. Když si uvědomíme skutečnosti dneška u nás i ve světě, můžeme hrdě vztyčit hlavy a zahledět se se zadostiučiněním a s jasným pohledem do blízké i vzdálenější budoucnosti. Plány jasné stanovené XIV. sjezdem KSČ, které již s úspěchem měníme ve skutečnost, nejsou tedy jen nějakou nedozírnou fantastickou vidinou. Nechť nás prvomájové dny utvrdí, že plány naplníme a že v příštích letech půjdeme do průvodu přinejmenším se stejnou radosti a hrdostí jako dnes, na letošni Svátek práce, na První máj. Vladislav KULHÁNEK Z FOTOGRAFIE, NA KTEROU JSTE SE ZROVNA ZAHLEDĚLI, NA VÁS DÝCHLA RADOST, ZAZNEL VESELÝ SMÍCH A ROZPUSTILÝ JÁSOT DETSKÝCH HLÁSKŮ. TAKOVÝ OBRÁZEK. A KOLIK TOHO NAJEDNOU DOKÁŽE PŘIPOMENOUT: PRVNÍ MÁJ. DEN, NA KTERÝ CEKAJÍ MALÍ I VELCÍ, DEN, KTERÝ PŘEDZNAMENÁVÁ CAS, V NĚMŽ JEDEN NACHÁZÍ DRUHÉHO A SPOLECNE S OSTATNÍMI POZVEDÁ SVŮJ HLAS. HLAS, KTERÝM VOLÁ PO MÍRU, LÁSCE A PŘÁTELSTVÍ. I Velvyslanec Mackevič přijel do Prahy Praha (čtk) — Do Prahy včera přicestoval nový mimořádný a zplnomocněný velvyslanec SSSR Vladimir Vladímirovič Mackevič. Velvyslance na ruzyňském letišti přivítal úřadující vedoucí diplomatického protokolu ministerstva zahraničních věcí J. Hroch a chargé d’affaires a. i. SSSR S. I. Prasolov. Přítomni byli rovněž členové pražského diplomatického sboru. Nového sovětského velvyslance přijal včera, v souvislosti s jeho' nadcházejícím předáním pověřovacích listin presidentu, ministr zahraničních věcí CSSR ing. B. Chňoupek. Leninovy ceny Moskva (čtk) — Za vynikající zásluhy v boji za zachování a upevnění míru byly Mezinárodní Leninovy ceny „Za Upevnění míru mezi národy“ za rok 1972 uděleny: Generálnímu tajemníku ÜV KSSS Leonidu Brežněvovi, presidentu Chilské republiky dr. Salvadoru Allendovi, předsedovi Světové odborové federace Enriquovi Pastorinovi (Uruguay) a anglickému spisovateli a veřejnému činiteli Jamesi Aldridgeovi. Hrdinové našich dnů Stáli ve vyrovnané řadě, jeden vedle druhého. Ozařovalo je hned několik reflektorů najednou, tiše vrčely kamery, co chvíli proletěl vzduchem blesk fotoaparátů. Atmosféra nabitá napětím, minuty, na které hned tak nezapomenou. Bylo deset dopoledne a v prostorách Pražského hradu dostali naši nejlepší pracovníci nejvyšší státní vyznamenání. Ještě poslední záběr, úsměv do kamery, a noví hrdinové socialistické práce, noví nositelé Rádu práce či laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda vytvořili desítky hloučků a živě spolu diskutovali. V jednom z hloučků vyprávěl muž středních let o své podhorské vesnici. Byl to Ondrej Holeca, předseda ústředního výboru Svazů družstevních rolníků Slovenska a předseda družstva v Ponikách, který si pro vyznamenání přijel až z Banskobystrická. „Hlavní je,“ vyprávěl, „aby člověk nikdy nezpohodlněl a nenechal se uspat na vařínech. Já těm mladým u nás pořád říkám — nedej se hned při první překážce, ale zároveň neustrň při prvním úspěchu.“ O kousek dál hovořila o své práci Božena Pospíšilová, vedoucí bechyňského závodu n. p. Jitex. Zná závod jako své boty. pracuje v něm prakticky od jeho založení. Začínala jako dělnice - střihačka, pak dělala mistrovou. Teď má na starosti nejen dobrý chod celého závodu, ale také spokojenost všech jeho zaměstnanců. „Vytvořili jsme si mezi sebou na pracovišti stav jako v jedné velké rodině. Starší zaměstnankyně pomáhají nově příchozím a mladým, otevřeně mezi sebou hovoříme i o soukromých problémech. A že jsem dostala vyznamenání — víte, to jsem vlastně nedostala já, ale celý náš kolektiv, protože nebýt jeho dobré práce, nedosáhla bych ani já slušných úspěchů. Vždyt jedinec — ten nezmůže nic.“ Takoví jsou tedy hrdinové našich dnů. Jsou to lidé, kteří vědí, kde je jejich místo. Lidé, kteří ostatním ukazuji správný směr cesty. Směr, kterým pak kráčejí statisíce. (pel) 1