Zemědělské Noviny, květen 1974 (XXX/102-127)

1974-05-01 / No. 102

M áme proč s radostnou tváři a s hřejivým pocitem v srdci slavit letošní prvomájový den. V jistém toku života plynou dny tvůrci činnosti, jejíž zaslouženou oslavou je každoročně 1. máj. Proto si i dnes připomínáme slova slavné dělnické písně, která hovoři o tom, že užíváme veškeré šlechetnosti z práce vyplývající. Se slovy této písně šel v minulosti lid do těžkého a odvážného boje za svá so­ciální a politická práva, s těmito slovy pochodovaly desítky let masy Dpracujících, aby oslavily svůj svátek. ovedeme ocenit, že právě letošni májové oslavy jsou předzname­nány nespornými úspěchy v celém našem státě, úspěchy, které se promítají do žití každého z nás. Nebylo tomu dávno,, před pěti lety, co republiku ohrožovalo nebezpečí rozvratu, sociálních nejistot, zmatků. A přece se všem těm falešným vůdcům lidu nepodařilo prorazit. Za moudrého vedení strany, očištěné od všech oportunistů a pravicových živlů, jsme mohli ve velmi krátké době zaznamenat nebývalý vzestup. Ten, kdo chce spravedlivě soudit, dá tomuto tvrze­Vni za pravdu. Jiné skutečnosti není. pravdě svobodný 1. máj patři dnes lidem, člověku, dávajícímu svůj um a dovednost ve prospěch celku. Tvůrčí činnost pro roz­voj vlasti, pro bratrství internacionalismu přeměnila za necelých třicet let naší zemi k nepo­znáni. Stala se z ni kvetouci tvrz socialis­mu. Proto s hrdostí můžeme pohlížet na dílo již vykonané a s důvěrou se divat do Pro milióny Vladislav KULHÁNEK let budoucích. Vždyť stále nové a složitější úkoly, které si lid sám u nás, pod vedením Komunistické strany Československa, dává, naplňuje pak poctivě, s rozvahou, oběta­Nvosti a důslednosti. ejlepší z těch pak, kdož nejvíce se zasloužili a zasluhuji, so­cialistická společnost cti a uznává. Výrazem úcty jsou vysoké státní ceny, řády a vyznamenání, jež dostávají každoročně nej­­přednějši z nás v předvečer prvního máje. Vyznamenaní hrdinové práce, předni pracovnici průmyslu, zemědělství, vědy, příslušnici inteligence zobrazuji současně i naplňováni nutných potřeb spo­­leí»ušli, oni předznačuji směr cesty, po níž je jiti i dalším dru­­hům. 5ejména v současné době, kdy jsou úkoly i cíle stále ná­Nročnější, je prospěšné se řídit příkladem vyznamenaných. emalý podíl na společném dile rozvoje života, národního hospo­dářství socialistického Československa připadá družstevním rol­níkům a dalším pracujícím v zemědělství. Spolu s ostatním lidem právě letos oslavuji úspěšnou socializaci vesnice, s niž začali před dvaceti pěti lety. Od prvních krůčků výstavby družstev jsme dnes svědky v historii země nebývalého díla, nemajícího v historii ze­mědělství u nás obdoby. Jejich činy za uplynulé obdob! dvaceti pěti let, zejména pak za J léta nedlouho uplynulá, průkazně hovoří o dostatku ^ možnosti uplatnit sám sebe, mít opravdovou radost z toho, co dělám. Vý­sledky takového snaženi nejdou jen k vlastnímu prospěchu, ale ku prospěchu celé velké rodiny dělníků a rolníků. Právem se o zemědělcích vždy říkalo, že jsou moudří hospodáři. Za léta od osvobozeni naši země Sovětskou armádou, od Února se z tohoto moudrého hospodáře stal i uvědomělý politik, vzdělaný tvůrce. Stal se z něj tvůrce, který plně chápe důležitost toho, co vyko­Nnává, a proč to vykonává. ezůstáváme a nechceme zůstat jen u dosaženého. Jsme ^ si dobře vědomi významu a úkolů, které zemědělství určil XiV. sjezd KSČ v tvorbě obdivuhodného rozvoje naši vlasti. Přísná ob­jektivní bilance dosavadních výsledků potvrzuje, že Jidé pracuiíci v zemědělství vzali předsevzaté za své. Statisíce zemědělců^ pocho­pily, jaká práce je v současné době společnosti neiootřebněiší. Nároky na politickou vyspělost, vzděláni i myšleni rostou, neboť s rozsahem a závažností naplňovaných úkolů rsou kladeny stale Svyšší a náročnější požadavky na samotného člověka, tvůrce. ocialistická společnost, jeií vlastni podstata přece tkvi v tom, že dává každému pracujícímu člověku nejen perspektivu v prá­ci, hmotné zabezpečení, ale i veškerá lidská práva a hojnost so­ciálních výhod. Právem proto tvrdíme, že socialismus je vlastni každému, kdo poctivě pracuje. A je tedy i v záimu jak jednotlivce, tak i socialistického celku, aby každý se zamýšlel, co dát kr^mě Snutného díla navic, jak přispět svou iniciativou. tatisíce takový přistup k dnešku pochopily a další je bezesporu budou následovat. Když se podíváme kolem sebe, přikladu práce navic, pro celek, najdeme bezpočtů. Dokazuje to onu skutečnost, že socialistický stát, v němž žijeme je opravdovým dílem a domo­Jvem miliónů lidí, dílem záruky pro současnost i budoucnost. e to vpravdě velké průkopnické dilo, iež tvoři třeba brigády so­cialistické práce, dť již působí kdekoliv, když dávaji navic, když dávají hodnotv hmotné i morálni, které nelze přikázat a ani ko­runou ohodnotit. V jejich odhodláni se značí vzácný a drahocenný zárodek budoucího komunismu: Néien proto, abych si vydělal, abych si mohl koupit to, po čem toužim, po čem touži má rodina, chci pracovat. Ale mou práci potřebuji ostatní, má práce je sou­části a oporou oráče miliónů jiných. A navic dílo mých rukou Va myšlenek je účinnou oporou pokroku a míru ve světě. šem, kteři vkládají svůj dil pro vitězstvi pokroku a míru, patři dnešni svátek. Vždyť 1. máj je svátkem člověka práce, pro jeho slávu a čest se zrodil. My pak jsme v pevné jednotě s těmi, kdož dosud žijí spoutáni okovy, kdož trpí v žalářích pro své po­krokové smýšlení, kdož trpí bezuzdným vykořisťováním. Svátek orá­če náleží tomu, kdo podporuje své soudruhy boiujici a tiž vitězné, je majetkem lidí, majetkem člověka, který mění svět dělností re­Pvoluce. opřejme si k prvnímu dni máje, v plném pokoji a v dobré po­hodě, abychom v budoucnosti zmnožili vytvořené dílo a s hrdos­ti vykročili kupředu! Slavnostní předání vyznamenání na Hradě | HOLD POCTIVÉ PRÁCI Praha (čtk) — Vladislavský sál Pražského hradu se stal včera, jako již tradičně před Svátkem práce, dějištěm slavnostního udílení nejvyšších státních vyznamenání a Státních cen Klementa Gottwalda. Na návrh ústředního výboru Komunistické strany Československa, vlády československé socialistické re­publiky a vlády České a Slovenské so­cialistické republiky propůjčil president republiky L. Svoboda k 1. květnu 1974 čestný titul Hrdina socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu hrdiny so­cialistické práce, Řád republiky, Rády Vítězného února a Řády práce 39 kolek­tivům a jednotlivcům. Dalším 25 udělil president CSSR za vynikající tvůrčí vý­kony Státní ceny Klementa Gottwalda s čestným titulem Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda a osm umělců pro­hlásil národními umělci. Slavnosti se zúčastnili generální tajemník ÜV KSČ G. Husák, předseda federální vlády L. Štrougal a další členové a kandidáti předsednictva a členové sekretariátu CV KSČ, představitelé stran a organizací Národní fronty CSSR, zákonodárných sborů, vlád a další hosté. Slavnosti se zúčastnili také představitelé zastupitel­ských úřadů socialistických zemí a za­hraniční delegace, které přijely do Čes­koslovenska na oslavy 1. máje. Po československé státní hymně,,která slavnostní akt ve Vladislavském sále zahájila, se ujal slova předseda ÜRO K. Hoffmann, který mj. řekl: Letošní ocenění výsledků je úspěšnou bilancí realizace zá­věrů XIV. sjezdu KSČ. Počát­ky dnešních úspěchů vidíme v IX. sjezdu KSČ, který před 25 lety schválil generální linii vý­stavby socialismu v naší vlasti, a v dubnovém a květnovém zasedání ŰV KSČ před pěti le­ty, která zvolením soudruha Husáka do vedení KSČ a schvá­lením realizační směrnice vy­tvořila podmínky pro obnove­ní leninského charakteru KSČ a pro pokračování socialistic­kého vývoje v ČSSR. Jestliže před rokem, připo­mněl K. Hoffmann, jsme mohli s radostí hovořit o nebývalém rozmachu rozvoje pracovní ini­ciativy, tvůrčí aktivity na po­čest 25. výročí Vítězného úno­ra, pak nyní můžeme s hrdostí konstatovat, že naši pracující dávají spontánní, jednoznačně přesvědčivou odpověď na vý­zvu ÚV KSČ, vlády, ÚRO, ÜV SSM k rozvoji iniciativy na počest 3D. výročí Slovenského národního povstání, Povstání českého lidu a 30. výročí osvo­bození Československa Sovět­skou armádou. Za uplynulý rok vyrostly, rozmnožily se řady vynikají­cích pracovníků a kolektivů, počet těch, kteří mají největší záslúhy na našem postupu vpřed, kterým zaslouženě patří náš upřímný obdiv a srdečný dík. Všem jim je věnováno dnešní shromáždění. Potom se ujal slova předse- Zdravotní stav presidenta republiky Praha (čtk) — Vedení Státního sanatoria a stálé lé­kařské konzilium sdělují, že zdravotní stav presidenta re­publiky L. Svobody zůstává ne­změněn. Zprávu podepsali: prof. dr. V. Baláš, prof. dr. J. Dobiáš, prim. dr. J. Hoder, prof. dr. J. Karpíšek, dr. V. Nekvinda, prof. dr. V. Pacovský, prof. dr. J. Smetana, prof. dr. J. Vyma­zal, doc. dr. J. Widimský a doc. dr. P. Pudlák, ředitel Státního sanatoria v Praze. da federální vlády L. Štrougal. Po jeho projevu začalo ve slavnostně vyzdobeném Vladi­slavském sále Pražského hradu udílení vyznamenání a cen nej­lepším pracovníkům. Nejvyšší vyznamenání předa­li jednotlivcům a kolektivům generální tajemník ÜV KSČ G. Husák, předseda federální vlá­dy L. ^trougal, předseda vlády ČSR JÄKorčák a resortní mi­nistři. Jménem vyznamenaných po­děkoval ústřednímu výboru Ko­munistické strany Českosloven­ska, vládě ČSSR a Ústřední ra­dě odborů hrdina socialistické práce M. Litvák, jeden z počet­ného kolektivu budovatelů pražského metra Závěrem popřál soudruh Hoffmann všem vyznamenaným Za veliké úsilí, které jste spolu se statisíci dělníků, druž­stevních rolníků a ostatních pracujících věnovali úspěšnému naplňování XIV. sjezdu KSČ, vám upřímně děkuji jménem ústřédního výboru Komunistic­ké strany Československa a je­ho generálního tajemníka sou­druha G. Husáka, jménem pre­sidenta republiky soudruha L. Svobody, a vlády republiky. Naše společnost je hrdá na vaše úspěchy. vým dokladem Jsou přesvědči­nezlomné síly osvobozené práce, výrazem pevné důvěry v socialistickou budoucnost, jsou nedílnou sou­částí mohutného proudu inicia­tivy pracujících, proudu, ve kterém se zračí zaujetí pro na­še společné cíle a zájem o do­sažení stále v jednotlivých lepších výsledků sférách spole­čenského života. Dokumentují to nejcennější, váš vztah k socialistické vý­stavbě, k novým formám metodám práce, vaší snahu při­a spět k obohacení kulturního bohatství našich národů tvor­bou, pozitivně ovlivňující vý­chovu nového socialistického člověka. Obnovení a upevnění těchto vysokých morálních hodnot právem považujeme za cenný výsledek vývoje minulých pěti let, které uplynuly od nástupu nového marxisticko-leninského vedení Komunistické stranv další úspěchy v práci, v poli­tickém, veřejném i osobním ži­votě. Tlumočil jim rovněž po­zvání k přátelské besedě představiteli našeho politické­s ho a veřejného života, která se poté konala v reprezentačních místnostech Pražského hradu. * Večer se v Národním divadle uskutečnilo na počest nej lep­ších pracovníků a pracovních kolektivů vyznamenaných k 1. květnu slavnostní vystoupení Armádního uměleckého soubo­ru. Zúčastnili se ho členové předsednictva ÜV KSČ V. Bl- 1’ak, K. Hoffmann, A. Indra, A. Kapek a J. Kempný, předseda ŰKRK KSČ M. Jakeš, členové sekretariátu ÚV KSČ J. Fojtík, M. Moc a František Ondřich, členové vlády ČSSR a další. Československa v čele se sou­druhem G. Husákem. Byla to mimořádně obtížná a složitá doba. j Proto je a zůstane duben 1969 v historii naší strany trvalým mezníkem, který znamená i ná­vrat Československa do rodiny států socialistického společen­ství. Navázali jsme tak na všech­ny pozitivní stránky celého ob­dobí socialistické výstavby od Února 1948. Naše ekonomika zdravě a dynamicky. se rozvíjí Rok od roku roste účinnost celospole­čenské práce, hodnota naší ko­runy roste doma i za hranice­mi. V posledních létech se nám daří krýt přírůstek spotřeby potravin vlastní zemědělskou výrobou. Naše ekonomika aktivně reaguje na procesy vě­deckotechnické revoluce a me­zinárodní socialistické ekono­mické integrace. Přes toto všechno si zacho­váváme reálný pohled na věci, na dosažený stav. Jsme si vědomi, že vstupuje­me do období, které je z řady příčin mnohem náročnější, mu­síme v něm zvládat úkoly zce­la nové kvality. Především je to složitá problematika vědec­kotechnického pokroku, zasa­hující celý organismus moder­ní společnosti. To je velmi zá­važný úkol a bude se jím v nej­­(Pokračování na str. 2.) V Z projevu L Strougala Já ti rozumím „To není těžké dorozumět se s Člověkem práce,“ řekl děda a hoblíkem uhlazoval plaňky, kterými chtěl na návsi podle svého závazku ohradit zahrád­ku růží. Co si ho od pětačty­­řlcátého pamatuji, věčně byl v nějaké dobrovolné činnosti, věčně shrben nad prací, truh­lářská ramena do obloučku, jednou nad jednocením řepy, jindy nad dřevěným kolem k vozu, nebo při rozhazování Stěrku. Dnes tedy mu dovezli vše­lijak pokroucené kmínky z les­ního výřezu a on z nich vy­ráběl krátké, úhledné „tralář­ky“, aby ochránil růžový sad na návsi. Těžký život' už od mládí ho naučil snad kdejakou manuální práci. Byl horníkem, posunovačem na dráze, přida­­vačem u zedníků, lesním děl­níkem, dělal v lomu a — jak sám říká — byl miniaturní sedlák s dvěma hektary polí. ' Pak založili družstvo, a on dřel, nebot podle jeho vzácného ná­zoru pro druhé je třeba dělat víc, než pro sebe. „No jo, dědo ale ty dopisy, co vám chodí ze světa, si dá­váte překládat. Tak jak to je?“ povídám a vím, že se naoko rozčílí. „Já se divím," hudrá a za­ujatě hladí dřevo, „že vy, lidi od novin, můžete mít tak hlou­pé otázky. To je přece jinak, děvenko.“ Pošťačka (do smrti nevysloví děda slovo doručovatelka, ne­bot má dojem, že tím by pra­covitý cech listonošský urazil) mu čas od času přináší dopisy s cizími známkami: jednou z Leningradu, jindy z Maďarska, NDR, Polska, ba až z Kazach­stánu. Píší mu přátelé, s nimiž byl za války ve jašistickém vě­zení. I přátelé, s nimiž se se­známil na zájezdech družstev­níků. Vždycky vezme dopis a jede na kole za někým z okolí, aby mu přeložil obsah i odpo­věď. Sám zná z několika řečí pár slov. V podvečer jsme seděli na zápraží, čistým vzduchem zá­řily nad vesnicí hvězdy, kluci túrovali motorky na schůzky, maminky ještě rozvěšovaly na zahrádkách prádlo a mužští po­kuřovali před vrátky a probí­rali odvěké problémy mužů. Začínal máj, lásky čas, něko­lik dní už bláznivě v podvečer a s rozbřeskem voněla země, traktoristé, agronomové a před­sedové družstev byli v jednom kalupu. A večer se na návsi i u piva scházeli družstevníci a dávali svátému Petrovi nejčer­nější posudky. Za nedostatek vláhy, za teplo nebo chlad. V povětří vlál máj, lidem za­čala fůra práce. A děda slíbil národnímu výboru (odpoledne za ním byl tajemník), že udě­lá k mateřské školce mrňous­kům nové hřišťátko a brouzdá­­liště. Teď tu posedává na schůdku a v duchu vymýšlel plánky, pokuřuje nejlevnější ci­garety. „Tak jak jste to, dědo, mys­lel s těmi řečmi?“ „Š jakými řečmi?" „Jak jste odpoledne tvrdil, že není těžké dorozumět se s člo­věkem práce. Přece to tak jed­noduché není." Sundal čepici, přihladil si ši­rokou drsnou dlaní pár bílých a tenounkých vlasů: „Je a není, děvenko. Já taky než jsem vy-světlil Tomášovi (čímž myslel Timofjeje z města Kyjeva, povo­láním truhláře či koláře) proč já dělám příčle k žebříku ji­nak, tak to chvíli trvalo. A s Percem (měl na mysli Berenze Timothyho z Maďarska) jsem se skoro pohádal kvůlivá tomu, jak seřezávat růpe. On pořáde vedl svou, že na šest oček, já mu na to, že musí podle dru­hu, jinak nebude řádné kvě­­tenství. Ale zas ti musím říct, když mi ten Láďa (byl míněn Voloďa, s nímž byl děda na léčení v Karlových Varech) vy­právěl, jak se u nich zúrodňuje sten, nebo co chudák prožil za války, to jsem ty lidi musel obdivovat, všechna čest." Tajemství porozumění je slo­žitá a kouzelná záležitost. Ale děda ví, že existuje klíček, který bezpečně otevírá lidská srdce i rozum: úděl, čest, strast i potěšení práce. „Já viděl v NDR jednou soutěž trakturistů v orbě. Naši kluci uměli sotva pár slov německy, jiní zas skoro nic česky, slo­vensky, maďarsky. Ale orali, pak si to očíhli, jak kdo dělá a vidělas, jak si soupeř sou­peře váží. Moc sem si tenkrát pohovořil od srdce s nějakým Hanesem od Drážďan a s tím Percem. Naše kluky moc chvá­lili, jaký mají fortel.“ Začmoudil mi pod nosem marskou, kterémužto druhu kouření já říkám seno — slá­mu, a děda „pošmakováníčko po rachotě". A z lexikonu sedmdesátiletého života, života dobývaného den ze dne pocti­vou prací a statečností, shrnul prostý závěr: „Trvám, že někdo může znát deset řečí, když je to templ, stejně si s nikým neporozumí. Ale dělný člověk, ať už je to kočí, inženýr, dojička, malíř, doktor nebo soustriižník, ten ví, jaká síla je v bratrství práce. Dělný člověk v sobě má to internacionální cítění, kte­rého má k tomu, aby si vážil národů, míru a lidského života. Víš, lidi, kteří umějí dělat — to jsou ty naděje veškerenstva pokroku.“ Pak šel, rozsvítil ve svět­ničce a na kousek papíru ma­loval cosi, co za pár týdnů bude patřit mrňouskům z ma­teřské školky. Měl dost poví­dání, potřeboval si odpočinout a představoval si, jak ten kus práce bude vypadat, až dílo dokončí„ ídves) NOVÁ EXPOZICE DĚLNICKÉHO HNUTÍ Inspirace i poučení G. Husák na slavnosti v Muzeu Klementa Gottwalda Praha (čtk) — V předvečer 1. máje byla včera v Muzeu Klementa Gottwalda v Praze slavnostně otevřena nová expozice dělnického hnutí. Slavnostního aktu se zúčastnili generální ta­jemník ÚV KSČ G. Husák a další členové předsednictva a se­kretariátu ÚV KSČ. Mezi hosty byl rovněž velvyslanec SSSR v ČSSR V. V. Mackevič a velvyslanci socialistických zemí v ČSSR. Úvodem zahrála dechová hudba Oblastního klubu hor­níků v Mostě Píseň práce. Ře­ditel Muzea Klementa Gottwal­da J. Pospíšil pak uvítal vzác­né hosty a poděkoval nejvyš­­ším stranickým představitelům za pozornost a péči věnovanou celkové přípravě i vlastnímu otevření výstavy. Zahajovací projev přednesl tajemník ÚV KSČ O. Švestka. Účastníci znovuotevření Mu­zea Klementa Gottwalda si pak prohlédli expozici, umístěnou v 17 sálech, která zachycuje vy­tvoření KSČ a její boj za so­ciální a národní osvobození pracujícího lidu do roku 1945 a v druhé části vítězství socia­listické revoluce v Českoslo­vensku. Po prohlídce napsal generál­ní tajemník ÚV KSČ G. Husák do pamětní knihy: „Ať tato ex­pozice zápasů naší dělnické tří­dy a pracujícího lidu, oběta­vosti i hrdých úspěchů při vý­stavbě socialismu, slouží k po­učení dnešních generací a k inspiraci pro další práci pro rozvoj naší socialistické vlasti.“ Jako první návštěvník rein­­stalované expozice v Muzeu Klementa Gottwalda řekl sou­druh G. Husák zpravodajům ČTK a Čs. rozhlasu: „Viděli jsme tu dokumenty staré sto let a někdy i více. Je skutečně těžké vyjádřit se v několika slovech o velikosti hrdinství v těchto stoletých zápasech, vedených naší děl­nickou třídou, naším lidem, za svobodu a lepší život, i o té­měř třicetileté historii zápasů 0 výstavbu socialistické společ­nosti v Československu. Myslím si, že expozice v Mu­zeu Klementa Gottwalda je do­bře udělaná, a že každému po­skytuje možnost k doplnění vě­domostí, k oživení vzpomínek 1 k inspiraci pro naši dnešní i příští práci.“ POČASÍ DNES: Oblačno, od 1 jihu po­stupně zataženo s deštěm, oje­diněle s bouřkami. Ranní tep­loty 9—6 st., odpolední 14—17 st. Mírný východní až severo­východní, na jihu později ji­hovýchodní vítr. ČTVRTEK: Očekáváme pře­chodné ubývání oblačnosti. V pa­tek bude většinou oblačné po­časí, místy přeháňky, ojedině­le s bouřkami. Noční teploty 6—9 st., denní 15—18 st. Ve čtvrtek vychází Slunce ve 4.36 a zapadá v 19.19 hod., Mě­síc vychází v 15.04 a zapadá v patek ve 2.48 hod.

Next