Zemědělské Noviny, květen 1975 (XXXI/102-126)

1975-05-01 / No. 102

Ročník XXXI - Číslo 102 At žije 1. máj - ať vzkvétá naše socialistická vlast ZmMMÁiww DENÍK MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ a VV2IVY CSR Praha, čtvrtek 1 května 1975 Cena 70 hal. Nejpamátnějšfm dnem lidských dějin nazval Jan Neruda 1. máj před osmdesáti pěti lety Tehdy poprvé dělnictvo celého světa vyšlo do ulic, aby vyjádřilo solidaritu se spravedlivým bojem amerických dělníku. Ód té doby každoročně ožívá nejen památka chicagské demonstrace, která se stala podnětem k vy­hlášení prvomájového svátku, ale i generací, které daly své nejlepší síly společnému zápasu za vítězství idejí marxismu-ieni nismu, za svržení kapitalismu a odstranění vykořisťování člové ka člověkem, za socialismus. Od samého počátku se tak První máj stal svátkem rneziná rodní solidarity pracujících, svátkem celé dělnické třídy, svát kem práce. Dělníci a ostatní pracující se scházejí na prvotná jových manifestacích, aby demonstrovali za své kunkrétní třídní, politické a sociální zájmy a současně aby projevili svou sou­náležitost s dělnickým hnutím, demokratickými, pokrokovými a mírumilovnými silami na celém světě. V socialistických státech, a tedy i o uás, jsou prvomájové oslavy současně přehlídkou dosažených budovatelských úspií­­ahů. Přehlídkou výsledků práce těch. kteří taví kovy a pěstují obilí, kteří vytvářejí nejsložitější stroje a pozoruhodná umělec­ká díla, kteří vychovávají dorůstající generaci a pronikají svým rozumem do tajemství vesmíru. Ale také přehlídkou výsledků osvobozené práce svobodného člověka Právě letošní První máj, který je úvodem kb květnovým oslavám • |y• rnrp nnilpip30. výročí osvobození llllUU I ifUUtljtf trn. dává nevšední pří­­w ležitosl. Vždyť je to třicet let života v zemi, jéjíž lid, vedený komunistickou stranou, se zbavil.vykořisťovatelů a nastoupil cesto k budování rozvinuté socialistické společnosti. S uspokojením se můžeme díval na dosavadní výsledky této cesty. Naše zem se v uplynulém třicetiletí změnila k nepoznání. Ve městech i na venkově přibyly nové továrny, kuliurní domy, školy, zdravotnická zařízení a byty. Československý průmysl dnes vyrábí téměř devětkrát více než v roce 1948 a na celo­roční průmyslovou produkci buržoazního Česknsluvenska nám dnes stačí půldruhého měsíce. V přepočtu na jednoho obyvatele vyrábíme čtyřikrát více než činí světový průměr. Úrovní vyrá­běné zemědělské produkce se naše země zařazuje mezi přední státy světa. Vždyť jenom obilí sklízíme dvojnásobek proti roku 1948. Těmto hospodářským výsledkům odpovídá i růst životní úrov­ně lidu. Loni například činila osobní spotřeba na jednoho oby­­ratele asi 13 200 Kčs a je 3,5krát vyšší než v race 1948. Spole­čenská spotřeba činila asi 6150 Kčs na obyvatele, průměrná mzda 2200 Kčs, což je 2,7krát víee než v roce 1948 Všude u nás roste něco nového a dobrého pro člověka, pro jeho život. Sám člověk se za třicet let změnil v občana socia­listické společnosti, v občana angažovaného a iniciativního. Právem mohlo loňské listopadové zasedání ústředního výboru KSČ označit uaše úspěchy politického, hospodářského a kultur­ního rozvoje za výsledek správné pnlitiky strany, za plod pocti­vé, tvořivé a obětavé práce naprosté většiny našeho lidu, děl niku, družstevních rolníků a inteligence. Pronikavé změny, k nimž u nás došlo, jdou na konto spole­čenského zřízení, které učinilo výsledky práce majetkem pra cujících. zahrnulo pracujícího člověka všeobecnou úctou a pro­měnilo samu práci ve zdroj vysokého morálního uspokojení. Na druhé straně kapitalistická společnost zůstala svou podsta tou stejná Rytíř Emii Škoda chlácholil před 1 májem 1890 pobouřené dělníky tím, že se prohlašoval za jejich přítele a sliboval jim přidat krejcar na mzdě Také před letošním 1. májem chlácholí mnoho podobných přátel lidu" pracující kapitális' :kých zemí růžovými předpověďmi. Leč tvrdá realita více než miliónu nezaměstnaných v Itálii, stejného počtu i ve Velké Británii a dokonce v zemi hospodářského zázraku NSR (Pokračování na str. 7.) Slavnostní akt na Pražském hradě POCTA NEJLEPŠÍM ŘÁDY A CESTNÉ TITULY PRACOVNÍKŮM PRŮMYSLU. ZEMĚDĚLSTVÍ A KULTURY Praha (č-zn) — Vladislavský sál Pražského hradu se stal včera, jako již a adičné před Svátkem práce, místem slavnostního udílení nejvyšších státních vy­znamenání a Státních cen Klementa Gottwalda. Na návrh ústředního výboru Komu­nistické strany Československa, ústředního výboru Národní fronty, vlády Česko­slovenské socialistické republiky, vlád České a Slovenské socialistické republiky a Ústřední rady odborů propůičil prezident republiky k 1. květnu 1975 čestný titul hrdina socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce, Rády republiky, Řády Rudé zástavy. Řády Vítězného února a Řády práce 199 kolek­tivům a jednotlivcům. Dalším 21 udělil prezident ČSSR za vynikající tvůrčí vý­kony Státní ceny Klementa Gottwalda s čestným titulem laureát státní ceny Kle­menta Gottwalda a 11 tvůrčích pracovníků prohlásil národními umělci, dalším 48 udělila vláda ČSSR čestný titul zasloužilý umělec. Přesně v 10.00 hodin zaujali místa v čestném předsednictvu generální tajemník ÚV KSČ G. Husák, předseda vlády ČSSR L. Štrougal a další členové před­sednictva ÜV KSČ V. Bitak, P. Colotka, K. Hoffmann, A. Indra, A. Kapek, J. Kempný, J. Lenárt, kandidáti předsednictva ÜV KSČ M. H'-uškovič a V, Hůla, dále předseda ÜKRK KSČ M, Ja­keš, členové sekretariátu ŰV KSČ J. Baryi, J. Fojtík, F Ond­­řich, O. Švestka a M. Moc. ■Po československé státní hymně zahájil slavnostní akt předseda ÜRO K. Hoffmann. Připomněl, že význam slavnost­ního shromáždění je zdůrazněn skutečností, že je počátkem vy­vrcholení oslav 30. výročí osvo­bození Československa Sovět­skou armádou a možností k bi­lanci třicetileté cesty českoslo­venského lidu k socialismu. Hlavní projev přednesl před­seda vlády ČSSR L. Štrougal. Po projevu L. Štrougala za­čalo ve slavnostně vyzdobeném Vladislavském sále udílení vy­znamenání a cen nejlepším pra­covníkům. Nejvyšší vyznáme-nání předali jednotlivcům a ko­lektivům G. Husák, L. Štrougal, další členové předsednictva ÚV KSČ a resortní ministři. Jménem vyznamenaných po­děkoval hrdina socialistické práce Zd. Mánek, první tavič n. p. Vítkovice — Železárny a strojírny Klementa Gottwalda, Ostrava: „Děkujeme nejen za propůjčené státní vyznamenání, ale především za důsledné uskutečňování politiky schvále­né XIV. sjezdem KSČ, politiky, vedoucí k neustálému růstu ži­votní a kulturní úrovně všech pracujících naší krásné socia­listické vlasti,“ řekl soudruh Mánek mj. „Před námi jsou ná­ročné úkoly, řekl dále, co nej­lépe splnit plán na rok 1975 a úspěšně tak dovršit pátou pěti­letku.“ V reprezentačních místnos­tech Pražského hradu se potom konala přátelská beseda. Delegaci vede tajemnice Vše­­svazové ústřední rady sovět­ských odborů, kandidátka ÜV KSSS a poslankyně Nejvyššího sovětu RSFSR A. P. Birjukovo­­vá. Členy jsou dále pracovník 0V KSSS j. N Žuravljov, hrdi­na Sovětského svazu, čestný občan Prahy, místopředseda ústředního vedení SSČP gene­rálporučík S. Sogomonovič Mar­­tlrosjan, místopředseda ústřed­ního vedení SSČP a tajemník ÚV VLKSM V. A. Zitěňov, před­seda prezídia kirgizské Společ­Jak okouzlena krásou světa Jsem praZskQm podvečerem šla — at vás ta věta. sladká věta provází nekonečná léta, kouzelná věta houslová: nosti pro přátelství a kulturní styky se zahraničím, spisovatel Š. B. Bejšenalijev, hrdina so­cialistické práce, slévač závo­du Elektrostal, poslanec Nej­vyššího sovětu SSSR V. D. Post­­nikov a montérka voroněžské­ho závodu Elektrosignal po­slankyně Nejvyššího sovětu SSSR N. A. Sokolovová. Na ruzyňském letišti sovět­ské hosty přivítali představite­lé ÚV SČSP a sovětského vel­vyslanectví. Uvítání přátel Praha (čtk) — Na oslavy 30. výročí osvobození Cesko­­' slovenská Sovětskou armádou přiletěla včera do Prahy delegace sovětské veřejnosti, jejímiž členy jsou představitelé Společ­nosti sovětsko-čs. přátelství, Nejvyššího sovětu SSSR, sovětských odborů a Komsomolu. (M. PUJMANOVÄ z Miliónů holubiček) J °n vyprav s lopatičkou uhlí vlak na Měsíc, ty múzo múz, 6 vědoi svět dnes není ztuhly, v kolébky proměníme truhly — věříme v socialismus. lak krůsny )e min KRESBA: SORA ZABRODSKA-ŠIMONKOVA Praha (íítk) — Generální tajemník ÚV KSČ G. Husák po­skytl v souvislosti s nadcházejícím 30. výročím vítězství nad fa­šismem a osvobození Československa Sovětskou armádou rozho­vor Moskevské televizi a rozhlasu. Řekl, že náš lid v tomto ob­dobí s hrdostí bilancuje velké úspěchy své práce na všech úsecích. vratných Bylo dosaženo pře­výsledků v rozvoji našeho hospodářství a v celém materiálním a kulturním živo­tě našeho lidu. Na blížící se jubilea se pracující na závo­dech, v zemědělských druž­stvech, na všech pracovištích připravují zvýšenou politickou a pracovní aktivitou. Když soudruh Husák odpoví­dal na otázku, jak se rozvíjí čs.-sovětská družba a všestran­ná1 spolupráce našich národů a stran, ;uvedL, že přátelství a spojenectví mezi čs. a so­větským lidem, mezi našimi stranami má dlouholeté histo­rické kořeny a dále se upev nilo v letech společného boj« proti fašismu. Za uplynulá íé ta se rozvinula družba a vzá­jemná spolupráce ve všech ob lastech. Jejím základem je pev ná ideová jednota KSČ ; KSSS. Velmi důležitou oblastí vzájemná spolupráce v ekono­je mice, pokračoval dále generál­ní tajemník ÚV KSČ. Oceňuje mg ji velmi vysoko a zvlášt Přijetí velvyslance Praha (čtk) — Generální tajemník ÚV KSČ G. Husák při­jal včera nového mimořádného a zplnomocněného velvyslance PLR v Československu J. Mi­­tregu. V srdečném soudružském roz­hovoru byly zdůrazněny tra­diční bratrské svazky mezi li­dem obou našich zemí a bylo konstatováno, že jsou vytvoře­ny všechny předpoklady pro to, aby se i v budoucnosti vztahy pevného přátelství a spojenec­tví a všestranné spolupráce dá­le rozvíjely a prohlubovaly. Soudruh Husák popřál no vému velvyslanci mnoho úspě chů v jeho práci pro dalšj upevnění vzájemných vztahů mezi bratrskými, národy socia­listického Československa r Polské lidové republiky. v Téhož dne přijal J. Mitregu rovněž člen předsednictva a tajemník ÓV KSČ V. Bilak. / posledních letech, kdy se hospodářství kapitalistických států dostává do stále hlubší krize, si ještě výrazněji uvě­domujeme, co znamená tak pevná opora a základna, dlou­holeté a perspektivný vztahy, jaké jsou v hospodářské ob­lasti mezi našimi zeměmi. O vlivu vítězství sovětského lidu ve válce s fašismem na růst sil socialismu, demokra­cie a pokroku v Evropě a na celém světě, soudruh Husák řekl, že to bylo vítězství no­vého společenského řádu, ví­tězství socialismu, vítězství so­cialistických myšlenek, které získaly velkou podporu a vel­mi se rozšířily. Mělo převrat­nxi ttYľžnnm nrn F.vrOnil ř) OHIv svět. Vzniklo společenství so­cialistických států, opírající se o hlavní a největší sílu a zá­štitu — Sovětský svaz. Soudruh Husák pak vysoce ocenil nesmírné úsilí Sovětské­ho svazu, ŰV KSSS a osobně Jeho generálního tajemníka soudruha L. I. Brežněva o mí­rové řešení problémů a zabez­pečení klidného života národů a odstranění nebezpečí válek. V závěru rozhovoru vyjádřil G. Husák vděčnost Sovětskému svazu, jeho armádě a lidu, kte­rý za osvobození našich i ji­ných národů přinesl nesmírné oběti. Poděkoval za všechnu pomoc v průběhu uplynulých třiceti let a popřál při příle­žitosti blížícího se 30. výročí vítězství nad fašismem Sovět­skému svazu, jeho lidu a ná­rodům mnoho dalších vítězství a úspěchů v rozvoji socialismu a budování komunismu. nou Tyto dějinné události zůsta­nesmazatelně zapsány v myslích a srdcích nás i pří­štích generací jako prvopočá­tek nové vývojové epochy v ži­votě Čechů a Slováků. Proto s láskou vzpomínáme na ony májové dny, bez nichž by ne­bylo naší svobody, bez nichž by nebylo šťastného dneška. ■ DlK A ÜZNÄN1 BOJOVNÍKŮM S hlubokou úctou a vděčností se znovu skláníme před oběť­mi, jimiž sovětský lid vykou­pil i pro nás možnost žít svo­bodně a spokojeně. Navždy uchováme světlou památku sta­tisíců Českých a slovenských vlastenců, kteří v dobách pro naše národy néjkrutějšírh ne­váhali platit naši svobodu svý­mi životy a svou krví. V těchto slavnostních chví­lích náš pozdrav a uznání pa­tří také všem soudruhům a sou­družkám, kteří za náš dnešek bojovali za buržoázni republi­ky, proti fašismu, kteří se ak­tivně účastnili socialistické vý­stavby a z nichž mnozí nesklá­dají ruce v klín ani v období zaslouženého odpočinku. B NEJVYŠSI KRITÉRIUM ' ’ NOVÉ MORÁLKY Děkujeme též statisícům ob­čanů, kteří svou každodenní prací naplňují závěry XIV. sjezdu KSČ a usilují o úspěš­né zakončení posledního, roku páté pětiletky. . Vám pak, soudružky a sou­druzi, kteří dnes převezmete vysoká státní vyznamenání, pa­tří nejsrdečnější dík za vyko­nanou práci, za vynikající pra­covní výsledky. Přijměte upřím­ná blahopřání ústředního výbo­ru Komunistické strany Česko­slovenska a osobně generální­ho tajemníka soudruha Gustáva Husáka, ÚRO a vlády republi­ky k vašemu vyznamenání. Jsme hrdi na to, že práce a vztah k ní představuje dnes (Pokračování na str 2.) Projev L. Štrougala Stalo se u nás už dobrým zvy­kem, že se v předvečer i. má­je — svátku všech pracujících — scházíme zde, na historic­kém Pražském hradě, abychom vzdali hold poctivé práci milió­nů našich spoluobčanů, aby­chom ocenili nejlepší a nej úspěšnější dělníky, rolníky techniky, pracovníky vědy kul. tury a umění, abychom vyzná menali ty, kteří se nejvíce za sloužili o naše společné dílo. Dnešní naše setkání je o to významnější, že se koná v ob­dobí, kdy se celá země připra­vuje oslavit třicáté výročí osvo­bození naší vlasti Sovětskou ar­mádou, vyvrcholení národně osvobozeneckého zápasu našeho lidu a historické vítězství So­větského svazu nad fašismem. ROZHOVOR G. HUSÁKA V MOSKEVSKÉ TELEVIZI A ROZHLASU Vděčnost sovětskému lidu Soudruh G. Husák předává žestný titul hrdina socialistické práce A. Borovému, “g"; z JZO Ivanka u Nitry. 1 1 Cest práci každé, MOTTO: Buď práci češti Ö krásné heslo, velebné a svaté, jež střásá s šíjí rabské řetězy J a rozmetává duté modly zlaté a nad zlobou i šalbou vítězí. Zář jitra nového nad lidstvem vznítí , ta blahá zvěst, až svorně celým světem bude zníti: Bud práci čest! která dobro plodí Probuzená země voní až do chalup a novostaveb, je vůní domova a jeho zaštítěných jis­tot.. Je První máj- 1975. V zemi, k níž do posledního; dechu patříme, je třicátý rok míru. Líbezného, tichého i ruš něho míru, vykoupeného pře vzácnou cenou miliónů životů A střeženého nevyčíslitelným pokladem lidské práce, oběta­vosti a heroismu každodenní statečnosti všech, kdož sl uvě­domují zázračnost klidu každo denních úsvitů i soumraků dní Je PrvnJ máj. Bílé kytice stromů a nahořklá omamnost rozvitých trnek se důstojně řa­dí k roztodivné nádheře kve­toucích zahrádek, návsí a ná­městí, čistotě úpravných domů, vlajících praporů a standart. Ještě pozdě večer mužští strojili májky, traktory a vleč­­k ňáky, zamilovaní mladí stavěli vrátkám milované břízky š tábory, maminky cjiystaly pro celou rodinu nejlepší pa­rádu, aby brzičko ráno bylo všechno připravené na první májový den. S rozbřeskem jitra už míst­ní rozhlas — věc neslýchaná ^•ed třiceti lety a tak samo zřejmě obyčejná teď — si po­spíšil k spáčům přehršlí písni ček. Mládež chystá motorky, tátové auta — už se nechodí dálka kilometrů do okresního města pěšky, dojede se tam, však sami víte, sotva kde schá­zí v garáži auto, nebo pod kůl­nou jawa, skútr, motokolo ... iZije jinak, moderněji, v prá­­ci i doma. Mladí mají školy, r povolání, mladí 1 staří cestují, přou se o divadelní hry, výstavbu, která búde mě­nit tvář vesnice, o cestu k mo ři nebo do hor. Postaru se žít už nejen nechce, ale ani nedá. Babička odmítá vařit na osvěd čených kamnech, vyžaduje elektrický či propanbutanový sporák a paplnův hrnec. Syno­vé krmičů a dojiček hrají do ma na klavír, studují cizí řeči, dědečkové se oblékají do de­­deronových košil a jejich ži­votní družky do crillanových kostýmů. je První máj třicátého roku osvobození a člověk oslavuje, o čem snil a zač se rval. Stálo mnoho sil těch třicet let. Důležité je pro člověka, že mnoho neutracených sil. A kdo jen trochu může, chce být při tom slavném Prvním máji pěta osmdesátém, při tom Prvním máji třicátém v životě státu nového typu. A mnozí vzpomínají: Pama­tujete, tenkrát už tu byli, už nám bylo hej, už jsme na ně čekali, už jsme je vyhlíželi a poslouchali jsme, počítali, jak ještě vzdáleně duní jejich dě­la ... Ach, tenkrát, však víme, Prvního máje 1945 se ještě pla­tilo krví a zdravím svobodě, ještě bylo utrpení a trýznivé hodiny . . . Vy, mladí, již, chválabohu, neznáte sen o mírových má­jích, o životě bez střelby, o ži­votě svobodné práce! A my jsme šťastní, že žijete bez stí­nů touhy po klidu a míru. Probuzená země voní až do chalup a novostaveb. Je zázrač­ným zpěvem, patřícím lidem práce. Těm, kteří jsou solí ze­mě, tvoří její život, Její plod­nost, neustálé ohrožování k vyš­ším cílům, Její bohatství, zá­zraky dobrých proměn. Náš První máj 1975 patří li­dem práce. A také rekapitulaci: co jsme dokázali, co jsme se naučili, jaká křídla dostalo snění za pouhé tři desítky let. Za tři desítky let, v nichž úcta k prá­ci překlenula věky ponižováni a pokořováni člověka. Zrodila z vůle a pravomoci lidu celou garnituru nositelů Řádů, lau­reátů Státních cen, národních umělců, hrdinů práce ... Ti první, slavní, jimž naše národy projevily úctu, prošil nejtěžšími začátky budování socialismu. Ti první slavní! Tehdy, už je to vlastně moc let, bylo v maličkém pokojíku na Václavském náměstí deset dvanáct žen. Textílačky, druž­stevnice, jeřábnice, zlepšova­­telky, údernice .. Nemohly se vynadívat na své Rády, které jim před pár hodinami předal prezident republiky. O pár ho­din později na tribunách zdra vily, pozdravované desetitisíci, uplakané, učesané podomácku ostatními, v těch nejlepších, většinou značně opraných ša­tech s bílými límečky a ve svazáckých modrých košilích Několik hodin předtím ner vózně žehlily, přišívaly, půjčo valy si přebytky skromné gar deróby. A matička Garážijová, ta slavná družstevnice, která šla vždycky tam, kde bylo nej­víc práce, máčela v umyvadle ruce a říkala: „No, holky, s tě­mahle rukama přece já nemű žu mávat, podívejte se na něl Byly to ruce, nad nimiž by zůstal u vytržení velký malíř Holanďan Vincent van Gogh, který celý život dal díkůvzdá­ní statečným a pracovitým. By­ly to ruce udřené, zhrublé od dětských let, něžné, obdivu­hodné ruce bojovnice a krá­lovny práce. „Ale my přece máme všech­ny takové ruce,“ říkaly ostat­ní a byla to přehlídka mozo­lů. A soudružka Garážijová se rozesmála: „Nojo, vlastně kdy­bychom měly nehýtky jako mi­­lostpaničky, tak tu nejsme. Vždyť ty naše ruce jsou tu za všechny poctivý lidi.“ A vždycky pak, když vidím na čestných tribunách ty, jiiůž lid odevzdal a svěřil pocty nej­vyšší, musím myslet na ty dvě věty. Na tu krásu rukou. Na ruce, které jsou i životopisem lidí pracujících. Na zčernalé obruby prstů, zdůvěrnělých se zemí a uhlím, s bagry, soustruhy, na vyběle­né a dezinfekcí rozleptané ru­ce lékařů, laborantek, na una­vené prsty písařek, mateřské dlaně ošetřovatelek a učitelek, nervní ruce vědců, herců, ma­lířů, na široké, jako kámen ztvrdlé dlaně skaláků a dřevo­rubců. Na obdivuhodné ruce chirurgů, dělníků, rolníků, ru­ce bílé i počerné, patřící tvůr­cům nových hodnot a prapo­rečníkům pokroku. Jim patří První máj. Je svát­kem slavnýcli i neznámých, čestných, poctivých harcovní­ků práce, míru a pokroku. Poděkováni jim všem je i ve verších, tak dávno napsaných: Cest práci každé, která dobro plodí, necht mává kladivem neb řídí pluh, ať prachem, blátem lopotně se brodí či pérem vzletným at ji koná duch, když vodítkem jí nejsou sobců chtíče ni zištná lest — té práci péra, pilníku a rýče — buď stejná čest! Drahomíra VESELÁ \

Next