Zemědělské Noviny, květen 1981 (XXXVII/102-126)
1981-05-01 / No. 102
» deník ministerstva zemědělství a výživy csr Na snímcích i Pražského hradu je (vlevoJ pohled na předsednictvo slavnostního shromáždění v čele s G. Husákem a částečný záběr na vyznamenané. (Foto ČTK) Tradiční setkáni na Pražském hradě v předvečer oslav 1. máje HOLD OBĚTAVOSTI A TVŮRČÍ PRÁCI V Najvyšší státní vyznamenání a diplomy předali Gustáv Praha (čtk) — V předvečer oslav 1. máje, jako již tradičně před Svátkem práce, se včera stal Španělský sál Pražského hradu místem udílení nejvyšších státních vyznamenání, čestných titulů a státních cen Klementa Gottwalda. Na návrh ústředního výboru Komunistické strany Československa, ústředního výboru Národní fronty ČSSR, vlády Československé socialistické republiky, vlád České a Slovenské socialistické republiky a Cstřední rady odborů, propůjčil prezident ČSSR k letošnímu 1. květnu čestný titul hrdina socialistické práce s právem nosit Zlatou hvězdu hrdiny socialistické práce, Rád republiky, Rád Vítězného února a Rád práce 102 kolektivům a jednotlivcům. Za vynikající tvůrčí výkony udělil prezident CSSR 21 státních cen Klementa Gottwalda a 9 tvůrčích pracovníků prohlásil národními umělci. Krátce před desátou hodinou zaujali místa v čestném předsednictvu generální tajemník ÜV KSČ a prezident ČSSR G. Husák, předseda vlády ČSSR L. Strougal a další členové předsednictva ÜV KSČ V. Biľak, P. Colotka, K. Hoffmann, V. Hůla, A. Indra, M. Jakeš, A. Kapek, J. Kempný, J. Korčák a J. Lenért, kandidát předsednictva ÚV KSČ M. Hruškovič, tajemníci ŰV KSČ M. Beňo, j. Foj Husák a Lubomír Strougal tík, J. Haman, J. Havlín a J. Poledník, členové sekretariátu OV KSC M. Kabrhelová a O. Švestka a předseda ŰKRK KSČ M. Čapka. Přítomni byli rovněž vedoucí oddělení ÜV KSČ, vedoucí tajemníci krajských výborů KSČ a KSS a další straničtí funkcionáři, členové vlád ČSSR, ČSR a SSR, místopředsedové Federálního shromáždění, představitelé politických stran a společenských organizací Národní fronty. České národní rady a Slovenské národní rady a další osobnosti. Mezi hosty byli rovněž vedoucí zastupitelských úřadů socialistických zemí v CSSR a představitelé Světové odborové federace. Po cfebkusiuvouaké blatní hymně zahájil shromáždění člen předsednictva OV KSČ a předseda ŰRO K. Hoffmann. Řekl, že toto slavnostní zasedání se již stalo neodmyslitelnou součástí májových oslav naší socialistické historie. Vysokého ocenění poctivé práce na něm se dostává těm, kteří nejvíce přispěli k dosaženým výsledkům, obětavě plnili úkoly šesté pětiletky, úspěšně zabezpečovali závěry XV. sjezdu KSČ a svými příkladnými činy se významně zasloužili o další úspěchy v budování rozvinuté socialistické spolčen^.-V’o růst hmotné a kulturní úrovně dělnické třídy a všech pracujících. Od minulého setkání — pokračoval K. Hoffmann — jsme byli svědky významných událostí, závažných mezníků, které podstatně a velmi pozitivně ovlivnily politickou atmosféru v naší zemi, vyvolaly obrovský rozmach pracovní a politické aktivity a socialistického soutěžení. Oslavili jsme 35. výročí osvobození Československa slavnou Sovětskou armádou, rozvinuli velké úsilí za splnění úkolů posledního roku a ce-le šesté pětiletky. Od počátku roku 1981 se projevuje odhodlání strany a celé společnosti úspěšně vstoupit do sedmé pětiletky a přes složité vnější i vnitřní podmínky, přes nemalé obtíže zajistit plynulé plnění úkolů plánu. Velkou inspiraci — zdůraznil K. Hoffmann — se pro pracovní kolektivy stal XXVI. sjezd KSSS a XVI. sjezd KSČ. Jejich příprava, průběh a výsledky. stejně jako nadcházející 80.' v\ ročí vzniku KSČ se příznivě promítly do naší činnosti a i nadále působí v podobě velkého množství úspěšně plněných dlouhodobých socialistických závazků, vyhlášených na počest obou sjezdů i výročí zrodu strany. Dík strany a celé společnosti patří těm, kteří svou uvědomělou a obětavou prací jsou příkladem ostatním a každému, * k ^ poctivě a obětavě pint úkoly. Patří pak především vám, kterým budou dnes v památných prostorách Pražského hradu propůjčena nejvyšší státní významenání a čestné tituly — zdůraznil předseda ÜRO. Hlavní projev přednesl člen předsednictva OV KSČ a předseda vlády ČSSR L. Strougal. Jeho slova byla přijata spontánním potleskem. Poté začal (Pokračování na str. 2) Tak jako kapky vody tvoři moře, milióny lidi jsou obrovská sila. * Sila nás miliónů vykročí do prvomájových průvodů, aby rozhodně demonstrovala odhodláni vést hrdinný boj za mír ve světě, za pokrok, za upevněni socialistického řádu, za život v lidských podmínkách tam, kde ještě vládne zvůle a násilí proti lidskosti. A věru šťastný bude máj v naši zemi, která stoji na pevných socialistických zásadách. V zemi, která krok za krokem bude naplňovat program nedávného XVI. sjezdu strany. Program té strany, která právě před šedesáti lety, v měsíci máji vznikla jako komunistická, aby na každém kroku, v každou chvíli obětavě a pro blaho lidi naplňovala své historické posláni. Jsme bytostně spjati se socialistickou současnosti naši vlasti a piávě tak s velkou a silici rodinou dalších socialistických zemí i s těmi, kdož k socialismu zákonitě spějí. U vědomi neustálého posilováni hodnot, jež vytvářejí naši současnost, chceme s plnou odpovědnosti hospodařit ještě lépe než dosud. Ano, můžeme být pyšní na všechno, čeho jsme od osvobozeni Sovětskou armádou za uplynulých třicet šest let dosáhli, i když bylo někdy nutné překonat nejednu překážku, servat se s problémy, ba i ustoupit, abychom nabrali nových sil. Leč vývoj jde mílovými kroky kupředu. Stále nové a nové vědecké objevy, rychlý vývoj techniky, rostoucí náročnost na řizení různých procesů, na efektivnost výsledku veškeré vynaložené práce, nás nemohou zbavit zdravého tvůrčího nepokoje. Proto tak naléhavě zazněla slova soudruha Husáka z tribuny XVi. sjezdu komunistické strany, abychom v začínající sedmé pětiletce a v celém období osmdesátých let velmi reálně vycházeli z toho, co máme a nejhospodárněji tp využívali, abychom soustředili prostředky předevšim na to, čo bude řešit ekonomické problémy, co je a zůstává pro blaho člověka a celé společnosti rozhodující. Soudný člověk jistě pochopi, že sjezdem vytýčený a schválený program je jedinou možností i nutnosti pro nás pro všechny. On totiž příslušný díl odpovědnosti, abychom neplýtvali surovinami, palivy, energii, s kilem obili, arem půdy, padá na každého z nás. To je dobré si uvědomit i v den Svátku práce, oné práce, v níž je zdroj života vpravdě lidského. Májové dny jsou předzvěsti i další veliké události. Počátkem června zvolíme své zástupce do vrcholných orgánů a do zastupitelských sborů všech stupňů, zvolíme kandidáty Národní fronty. Přípravou voleb vstupujeme do období nemálo náročného. Chceme zhodnotit, jak jsme naplňovali minulé volebni programy a stanovit si nové, reálné. Budou vyjádřením, konkrétní podobou realizace programu strany v místech, v obcích, ve městech. Půjde o to, abychom je vzali za své a jak se řiká, také přiložili ruku ke společnému dilu. Vždyť naše volební kampaň, a sám pak volebni akt nemá nic společného s buržoázni volebni demagogii, s všim tím humbukem, kterého býváme svědky na Západě. U nás voliči a jimi zvoleni poslanci jsou představiteli demokracie nového typu, demokracie socialistické, oni ji také naplňuji. Na letošních manifestacích zazni náš hlas pro podporu mírových návrhů Sovětského svazu, za rozhodné omezeni a zastaveni horečného zbrojeni, proti hrozbě nukleárni války, jež by v zájmu mamonu a udrženi si nadvlády, chtěly rozpoutat útočné sily Západu vedené reakčpimi představiteli Spojených států. To pro nás, pro naše děti a vnuky, pro život dalšich lidských pokolení pozdvihneme náš hlas. Bylo by opravdovým šílenstvím domnívat se, že si u nás či kdekoliv jinde ve společnosti socialistických zemi necháme vzít či zničit dílo, které vytvořily generace pracujících, generace lidi, kteří proti válce bojovali, kteři se přičinili o spravedlivý socialistický pořádek. Nechť tedy v duchu revolučních tradic, v pevné semknutosti a jednotě lidu upevníme v nás odhodláni a vůli dosáhnout dalšich cílů v rozvoji naší rozvinuté socialistické společnosti, poctivou práci upevnit a zkvalitnit naši životni úroveň, sociálni jistoty. To nechť je spolu s radosti z nadcházejícího máje i naším přáním ke dni svátečnímu. Vladislav KULHÁNEK Nás Máj Z projevu Jsou tomu už více než tři desítky let, co soudruh Klement Gottwald založil tradici těchto setkání. V místech, která pamatují slavné i pohnuté chvíle historie této země a jejího lidu, se každoročně scházíme v předvečer Svátku práce a slavných dnů našeho osvobození, abychom vzdali hold obětavosti a tvůrčímu úsilí těch našich spoluobčanů, kteří svými činy předznamenávají budoucí čas. T! nejlepší z nich jsou dnes zde, mezi námi. Ve vás, kterým dnes budou propůjčena vysoká státní vyznamenání, spatřujeme pokračovatele těch, jejichž jména se stala neodmyslitelnou součástí historie socialistické výstavby, všech, kte ří významným způsobem přispěli k obohacení života naší společnosti, k jejímu šťastnému soudruha L. dnešku, zdůraznil soudruh Strougal. Naše letošní setkání se uskutečňuje krátce poté, co ukončil své jednání XVI. sjezd Komunistické strany Československa. Vešel do bohaté, šedesátileté historie strany jako sjezd, který znovu, s veškerou přesvědčivostí, dokumentoval věrnost ideám, z nichž se zrodila a za které, v souladu se zájmy pracujícího člověka, trvale a obětavě bojovala, věrnost ideám Velkého října, bratrského přátelství a spojenectví se Sovětským svazem, proletárskeho internacionalismu. V jednání a závěrech sjezdu dominovala základní starost o to, jak zachovat a dále upevnit vše, k čemu jsme se až dosud dopracovali, jak dosáh •%* Strougala nout dalšího pokroku ve všech oblastech našeho života, jak rozhojnit hmotné a kulturní statky našich národů, jak zabezpečit klidný a v každém ohledu naplněný život lidí, jak dále posílit jejich jistoty pro dnešek i budoucnost. Tyto náročné cíle jsou důkazem vysoké odpovědnosti Komunistické strany Československa za osudy této země. Jsou vyjádřením nejvlastnějších zájmů všeho našeho lidu. Proto se také k závěrům XVI. sjezdu přihlásila celá Národní fronta, jak o tom svědčí 1 přijaté Provolání k volbám. Splnění tohoto programu bude ovšem vyžadovat od každého práci poctivou a kvalitní, protože průměrné úsilí, průměrné výsledky našim potře[ Pokračování na str. 2] Zlatá brigáda Brigáda opravářů JZD „Rudý říjen“ v Žichlicích v okrese Plzeň-sever nese název BSP Československo-sovětského přátelství. Během šesti let získali její členové zlaté odznaky za více než stovku zlepšovacích návrhů - a dobrých nápadů Potěšitelné je, že předávají zkušenosti z údržby strojového parku družstva i novinek v různém zemědělském nářadí mechanizátorům z celé republiky. Cílem všech je najít testu, jak udržet ze mědělskou techniku v co nejlepším pořádku, snižovat náklady na její opravy a svědomitou péčí o ni snižovat i potřebu náhradních dílů. O prácí zlaté brigády, která má také vyznamenání Za zásluhy o výstavbu, stačí uvést jedno číslo — materiálové náklady na jeden hektar zemědělské půdy činí u nich v družstvu 4,92 Kčs. Na snímku: svářeč Václav Pešek. (Foto ČTK — Jiří Vlach) K Kresba Vladimír SOUKUP, PORTRÉTY Z REPORTÁŽÍ Každý z nás má svůj archív vzpomínek — takový šuplík ve stole nebo v hlavě. U nás novinářů je jeho náplň většinou spojena s naší prací. To už je dáno její povahou. Setkáváme se se zajímavými lidmi, navštěvujeme zajímavá místa, protože s lidmi se nejlépe povídá, když jsou ve svém vlastním prostředí. Snažíme se pak — a někdy se nám to i podaří — přenést kousek té atmosféry, která je obklopuje, do svých reportáží. A tak se stane, že jednou hovoříme s horníky pod zemí, jindy zase s prodavačkou za pultem, s kombajnérem na kombajnu, s dojičkou ve stáji, s lékařem v ordinaci. Noviny — a deníky zvláště — žijí však jen krátkou dobu. A tak nakonec zbyde jen hromada výstřižků s naším podpisem. Neznám novináře, který by se touhle kupou neprobíral rád. Ke každému článku je totiž připojen nějaký zážitek, detail, který se nevešel do plánovaného rozsahu reportáže, nebo byl z hlediska jejího záměru nepodstatný, ale přesto nám pevně utkvěl v paměti. Tvář Vlastimily Hruškové jsem viděla dvakrát v životě. Není z těch, které by se člověku vryly do paměti okamžitě. Poprvé Isem s ní hovořila na Pražském hradě, krátce poté, co z rukou prezidenta republiky převzala Zlatou hvězdu hrdinky socialistické práce. Podruhé jsem ji navštívila loni o jejím bytě v moderním domě ve vesničce poblíž Olomouce. Slavila právě padesátiny. Dodnes si vzpomínám na její klidné a tiché vyprávění o životě i na to, jajf. nerada se pouštěla na tenký led úvah o tom, co je tq hrdinství. Seděla jsem tam tenkrát a zá- viděla jí. To, jak krásně dovede vyslovit své utříděné myšlenky, jak to, co se jiní celý život učí chápat, ona pochopila a dávno sí z toho pro sebe vybrala to nejdůležitější. Tváře horníků na Dole jan Sverma v Ostravě si už nedokážu vybavit. Navíc nemám ani fotografii. Nesměli jsme si tenkrát pod zem vzít ani digitální hodinky, protože prašné prostředí dolu hrozí při každé sebemenší příležitosti výbuchem. Takže o blesku nemohla být ani řeč a bez blesku v dole fotografovat nelze. Protáhli nás tenkrát tou snadnější cestou ke svému pracovišti, ■ale přesto jsme toho měli dost. A tam na konci, kde pracují v předklonu, ale častěji v kleče, se kolem nás sesedli a než jsme popadli dech, začali se nás ptát na naši práci, takže se nakonec role obrátily. Proti tomuto černému světu to v pražském podzemí při ražení tunelů metra vypadalo jako v tanečním sále. Ale i tady jsme poznali tvrdou chlapskou práci, i když jen jako pozorovatelé. S jedním z budovatelů pražské podzemní dráhy jsem hovořila nad zemí — v kanceláři umístěné v provizorní stavbě na Alšově nábřeží, fosef Kořínek mi vyprávěl o své práci při ražení tunelů trasy A, která se tehdy stavěla, o vodě, té velké nepřítelkyni všech „krtků“ tedy i těch pražských. Vyprávěl mi o tajemstvích zapomenutých studní pod pražským Starým Městem, o tom, jak se tu metro prokousávalo nejstarší historií směrem k jedenadvacátému století. Když jsem se s ním loučila, zeptala jsem se ho, který První máj byl v jeho životě nejštast* nější — řekl mi: „Ten v roce 1975. Víte, já jsem tenkrát dostal Řád práce". Ráda se probírám tím šuplU kem, v němž je uschována hro-< mada výstřižků. Ke každému z nich je přichycen příběh, fotografie skutečná nebo už jen její odraz na obrazovce paměti. Tváře a zase tváře. Dnešní den je již podvaads* vadesáté věnován oslavě práce. A celá historie Prvních májů /e vlastně historií boje za práci důstojnou člověka, za práci zbavenou otrockých pout, za práci — jak ji nazývá stará dělnická píseň, „šlechetnou". fe vlastně tedy svátkem především těchto lidí. Lidí, jímž ta jejich práce učarovala, kteří si z ní dokázali udělat báječné dobrodružství a upsat se jí celou duší. [kor] V