Beseda, 1961 (XIII/1-26)

1961-01-06 / No. 1

MY, NAŠE DOBA, DVACÁTÉ STOLETÍ! VLADIMÍR HONČÍK V tisku se objevila ve vánočních dnech krátká zpráva: Bývalý americký president H. Truman prozradil v televizním vystoupení. že v době korejské války navrhoval americký generál McArthur svrhnout atomovou pumu na východní oblasti Číny a Sovětského svazu. Generál se vykrucoval a obvinil zase Trumana, že se dopustil masové vraždy, když zbytečně nařídil svrhnout atomovou pumu na Japonsko v době. kdy druhá světová válka již byla rozhodnuta. Spor mezi oběma hrozil propuknout ve skandál. Nestává se totiž často, že mocní kapitalistického světa dají prostým lidem nahlédnout do kuchyně své politiky. A pak se oba pánové náhle a podezřele rychle odmlčeli .. . Truman prostě zvědavým novinářům prohlásil: ..Řekl jsem své, generál také .. . věřte si komu chcete . ..“ V základní otázce naší doby - miř či válka se již vytvořily takové podmínky, že o ní nerozhoduji ani Trumanové ani McArthurové ani jiní neodpovědní zločinci. To je vítězství myšlenky .mírového soužití, za kterou nejdůsledněji bojují socialistické země. Je to vítězství všeho lidstva. Malá zpráva o Trumanové vystoupení v chicagské televizi a o odpovědi McArthurově však dává tušit ještě další souvislosti. Tito lidé již nerozhodují o základní otázce míru či války, kterou si dnes klade veškeré lidstvo. Bezmocní však ještě nejsou. Jak vrtkavé jsou životní osudy lidí v zemi, kde hlavni slovo mají lidé Trumanova nebo McArthurova typu !Jakým nahodilostem a vlčím zákonům jsou podřízeny! Existuje vůbec nějaká jistou, že moc. kterou tito lidé předsuvuji. nezničí dnes, zítra nebo v budoucnu všechno, v čem milióny prostých lidí spatřuji naplnění svých předsuv o štěstí osobním i rodinném, o životě, o práci? Žádná životni jistou nemůže existovat um, kde slovo mají ony zlověstné síly, jejichž předsuvitelé svedli v nedávných'dnech uk neprozřetelný slovní souboj, že nad nim člověka až mrazí. Ne, takový život nechceme, a naše vesnice, naši rolníci již nejednou řekli jasné slovo, jak si předsuvuji budoucnost. Byly и nás doby, kdy osudy rolníka podléhaly stejným nahodilostem stejné zvůli. Kdy rolník musil prodat obilí hned po žních, za nízké ceny, zatím co kulak a velkosutkář mohl vyčkat a prodat, až když ceny šly naJioru, kdy několik desítek agrárních velmožů vnutilo celé zemi svou vůli a místo benzinu se prodávala lihobenzinová směs. kdy prkenice těchto velmožů platila víc nežstatisice sutečných srdcí připravených na hranicích této země čelit útočníkovi. Chceme jistotu, že našimi životy nebude nikdo hazardovat, že všechno snažení bude v naší zemi podřízeno jednomu cíli: aby se člověku žilo lépe. To všechno chceme a proto jsme léta budovali nový společenský řád a v roce, se kterým jsme se právě rozloučili, jsme již mohli hrdě prohlásit: Zvítězili jsme. jsme socialistickou zemí! Uvažme jen, co to znamená: v létech první a druhé pětiletky jsme sunuli mezi prvními šesti průmyslově nejvyspělejšími zeměmi svěu. A i když s úrovní našeho zemědělství stále ještě spokojeni být nemůžeme, zaujímáme přesto již dnes v zemědělské výrobě na obyvatele stejné místo světového žebříčku. A vstupujíce do prvních dnů nového roku. prvního roku třetí pětiletky, máme před očima nové cíle: Vyrábět v průmyslu v roce 1965 šestkrát víc než před válkou. Za dva měsíce tolik, jako v roce 1937 za celý rok. Dovršit vítězství socialistické zemědělské velkovýroby tím, že široce uplatníme pokrokovou technologii a mechanizaci zemědělských prací. Budou to vzrušující léu. Nikoho nenechají stát mimo hlavni proud společenského usilování, budou klást naléhavé otázky, budou kupit nové problémy a žádat nová řešení. Budou požadovat dovedné ruce i bystré mozky, budou chtít smělost a zavrhovat nerozhodnost, budou chtít opravdovost a odmítat formál- • nost. budou od nás žádat iniciativu a cílevěděmost. Ale cožpak není naše třetí pětiletka výrazem tužby nás všech, aby světem nevládla zvůle, aby život lidí nepodléhal nahodilostem, aby člověk byl strůjcem svého osudu a ne hříčkou jemu neznámých a zlověstných sil? Cožpak v sloupcích jejích čísel lze přehlédnout naši vůli, aby život v této zemi byl stále bohatší a hoden člověka našeho - dvacátého století? Rok dramatických události, plný překvapivých zvratů, ale i pevně dobytých pozic, které lidstvo vybojovalo v gigantickém zápolení o zachování míru, je za námi. Žádná generace neměla ještě tak historické poslání jako naše, žádná nežila v tak dramatické a velké době. o které básník říká: S údivem vrhám se v tvé objetí má dobo, čase můj... A kdybych snad moh’ si znovu vybrat ve všech časech, tebe bych zvolil ještě jedenkrát a hrdě do dálek bych volal zase: My, naše doba. dvacáté století! 2 ▲ Do třetí pětiletky vstupujeme s novými, moderními závody, které vydatně pomohou plnit zvýšeně úkoly našeho národního hospodářství. V první řadě je to NHKG v Kuniicich - naše první stavba socialismu, kde byly dány do provozu obrovské hutni agregáty o několik nejmodernějších, plně automatisovaných, válcovacích tratí. V prvních dnech třetí pětiletky bude zahájena také těžbo v novém moderním dole v Suché Stonavě, který bude dávat v roce 1965 již 5600 tun kvalitního uhlí denně ► Příprava referenda v Alžíru vrcholí. Přes krutý teror a represálie pokračuje domorodé obyvatelstvo Alžíru v demonstracích proti koloniálnímu teroru a manifestuje za nezávislost své zemí, za podporu alžírské fronty národního osvobozeni. Po potlačení protivládniho puče, který zorganizovala 11. listopadu skupino jihovietnamských důstojníků, zahájilo Hgo-dinh-Diemova vláda proti pracujícím teror. Jihovietnamské úřady vyslaly na příklad trestné výpravy, aby „uklidnily" řadu oblasti země. Mnoho obyvatel doplatilo no toto „uklidnění" smrti, jiní zůstali zcela bez prostředků i bez přístřeší. ▲ Východoněmecká obec Bortendorf není o mnoho větší než mnohé naše Lhoty a přece má její kulturní klub 16 zájmových kroužků. Pracuji v nich bezmála všichni občané obce. Letos dostal tento klub, jehož nedílnou součásti je i skupina (prý výborných!) harmonikářů, první cenu za uměleckou činnost v kraji Karl Morx Stadt.