Československá Televize, 1968 (No. 1-52)

1968-04-08 / No. 15

OSTRAVA: NOVÉ STUDIO U ZBROJNICE JAROSLAV ŠAJNAR ZAČATKY televizního vysílání z Ostravy byly průkopnické: jako vždy dost překážek a nedostatků a často i málo pochopení. Prostě: vysilač byl postaven, ale nebylo odkud vysílat. Nebylo studio, jen hlasatelna na vysílači v Hošťálkovicich s plošnou rozlohou většího obývacího pokoje. A TAK se improvizovalo, střídaly se sály a šálky - až v r. 1959 se vše nějak ustálilo v bývalém zájezdním hostinci U Havránků v Ostravě-Zábřehu. Byl to jen přenosový sál, signál se vysílal pomocí přenosového vozu. Ale jelo se. KDE chyběl prostor v předměstském sále, kde nebylo technické vybavení, kde chybělo prostředí — tam nastupovalo nadšení pro věc, elán, obětavost - měli je technici stejně jako režiséři, redaktoři, herci i kameramani. „Televizní narkotikum" má stejnou silu a kouzlo jako vůně jeviště a divadelních šaten či nedefinovatelný pach tiskařské černě - kdo jim propadne, je v jejich zajetí a oddaně a věrně jim slouží... К VĚCI: ze sálu U Havránků se vysílalo až do podzimu 1966. Bylo jasné, že musí nastoupit výstavbová koncepce, že Ostrava potřebuje studio jako životodárnou vodu. Plán byl schválen a postup byl jednoznačný: v uprázdněném sále po divadle Petra Bezruče bylo zřízeno druhé provizorní studio, v budově se sálem u Havránků se započalo budovat moderní nové studio. V PROSTORU mezi Přívozskou a Dvořákovou ulici v Ostravě se začalo s přestavbou budovy bývalého Divadla Petra Bezruče. Vyroste tu další studio s hlasatelnami, nejnovějšim technickým zařizenim. V TĚCHTO dnech se práce v zábřežském studiu dokončují. Je tu moderní technické vybavení, pěkné prostředí a celé zařízení je našim čs. výrobkem. Tesla a Radiospoje vykonaly kus dobré práce. Stavební práce provedly ostravské Pozemní stavby a slyšte neobvyklé: harmonogram prací dodržely. BUDOVA bývalého hostince U Havránků byla rozdělena. Část se sálem a přilehlými místnostmi se stala televizním studiem Ostrava - studio Zábřeh, zbylá část hostince dostala v průběhu let nové jméno U zbrojnice. TAK TEDY kolaudace je za dveřmi a pro začátek dubna se připravuje ze studia Zábřeh první vysílání. Technici nám prozradili, že dosavadní zkušební vysílání dopadla skvěle. A CO DALE? Rekonstrukce a přístavba nové budovy v prostoru Přívozské a Dvořákovy ulice už začala. Má být hotova v r. 1970. Pak teprve budou dány dobré podmínky pro náročnou práci ostravského studia. Bude tu vybudován komplex, který po dokončení umožni rozšíření vysíláni a navíc bude zapojen do připravovaného druhého programu TV. Foto DANA KOLÁŘOVÁ a JAROSLAV КЕРКА v původní televizní inscenaci slavné P. Mrázová novely F. M. Dostojevského BÍLÉ NOCI KAREL A. KREJČÍ televizní margí nál ie LECKDE ve světě se už vžila myšlenka, že „televize je pokračováním politiky jinými prostředky” (volně podle Clausewitze), že tedy bez televize se dnes žádná politika dělat nedá, a konečně, že bez účasti a vlivu televize si dnes jen stěží lze představit normálně fungující moderní demokratickou společnost. ANO, leckde ve světě už tato tvrzeni platí, u nás se začíná pozvolna uplatňovat v posledních týdnech, či chcete-li — od letošního lednového „táni". Jenže to už nám, promiňte, tak říkajíc ujel vlak a naše země, 0 niž jistě právem řikáme, že je průmyslově vyspělá, se z hlediska rozvoje televize zařadila mezi země málo vyvinuté. A je jen málo naději, že by se tento neutěšený stav v nejbližšich letech radikálně změnil, spíše jsou na místě obavy, že se ony „nůžky” budou „zásluhou" hlemýždího tempa naši telefikace v poměru к jiným zemím ještě více rozevírat. Soudím tak z „rychlosti", jakou u nás budujeme TV vysilače (přiklad: asi 70 m vysoký vysilač na Ještědu stavíme dvakrát tak dlouho jako v Moskvě Ostankino aj.), i z ne vždy chvályhodné autarkické snahy vyvinout stůj co stůj téměř celou televizní techniku „u nás doma", třebas 1 na koleně, i co už jinde ve světě (a ne vždy jenom na Západě!) dávno vymysleli, vyzkoušeli a uvedli do provozu. Atd ... ČLOVĚKU se vnucuje otázka: Jak se to mohlo stát, že Čs. televize nebude mit v době, kdy většina evropských zemi již bude vysílat barevné programy, ještě ani zdaleka základní siť vysílačů pro druhý program, o druhém vysílači v Praze ani nemluvě? Kdo je za to odpovědný? DALO by to asi hodně práce a běhání, než bychom v houšti instituci a ministerstev našli konkrétní jména referentů, vedoucích, náměstků a ředitelů všelijakých správ, kteří dlouhá léta „brali na vědomi" a bez výčitek svědomí „ukládali ad acta“ nejrůznější varovné i prosebné spisy z televize, hromady rozborů a statistických přehledů, výkazů, hlášení a tabulek a kdovíčeho ještě. Nakonec by se taková honba možná i podařila, jenže mám dojem, že to není momentálně to nejpodstatnější. Chceme-li totiž otázce - Jak se to mohlo stát? — přijít na kloub, musíme nejdřív najít kořeny onoho přezíravého a odmítavého postoje к potřebám naší televize, a ty rozhodně netvoří referenti a ředitelé „vyšších orgánů", kteří přicházeli a odcházeli, nýbrž sám systém, který všem „odpovědným" velmi vyhovoval. JINÝMI slovy: Potřebovali představitelé našeho politického a veřejného života donedávna televizní obrazovku, aby na ní pravidelně vystupovali, jejím prostřednictvím obeznamovali nejširší veřejnost se svými myšlenkami a záměry, s její pomoci se ucházeli o přízeň a podporu občanů, jako je tomu dnes ve spoustě zemi? Vyžadovali na televizi, aby byla nejen účinným organizátorem našeho spo lečenského života, ale i jedním z nejvlivnějšich nástrojů široké demokratické kontroly? Ukládali televizi, aby co nejvěrněji obrážela veřejné míněni, aby soustavně vyhledávala a popularizovala skutečné osobnosti, aby byla tribunou permanentní demokratické diskuse? MYSLÍM, že odpověď je zcela jednoznačná a jasná. To vše se televizi nejenom neukládalo, nýbrž většinou - zakazovalo. Neboť televize - jakkoli to zní paradoxně - nebyla pro ony „představitele" nedocenitelným pomocníkem, ale - obávaným nepřítelem. Oni ji nejenom nepotřebovali, nýbrž se jí doslova báli. Při několika řídkých, většinou slavnostních příležitostech si totiž ověřili, že televizní kamery jsou neúprosné a že jim - škodí... Neboť obrazovka nesnáši faleš a nabubřelost, frázi a předstírání, boucháni do stolu a prázdný křik. NU a právě tento vztah, který začínal u prvního občana našeho státu, byl pro ostatní „orgány" směrodatný. Proto nebyly problémy naší televize — přes různá mlhavá usneseni — dodneška vážně a odpovědně zváženy, natož řešeny, proto bylo mlčky přehlíženo jeji vážné technické zaostávání, proto po řadu let chyběly investice na její výstavbu, devizy na jeji vybavení atd. Televize byla u nás v nejlepším případě trpěna. S DŮSLEDKY této nepřirozené situace se dnes střetáváme na každém kroku, a proto taky není žádnou velkou nadsázkou, řadíme-li se dnes mezi televizně málo vyspělé země a nejsme-li ani pro několik příštích let přílišnými optimisty. KÉŽ bychom se mýlili! S největším gustem bychom hned v příštím čísle přinesli fakty podloženou tiskovou opravu, že nejpozději do roka a do dne ...