Československý Sport, duben-červen 1968 (XVI/79-153)
1968-04-08 / No. 85
ATÉNY SE CHYSTAJÍ Když bylo v roce 1894 na kongresu v Paříži rozhodnuto uspořádat I. olympijské hry moderní doby už v roce 1896 v Řecku, zbývalo na jejich přípravu necelých 22 měsíců. Navíc situace pořadatelské země Řecka byla v té době hospodářsky velmi neutěšená (v roce 1893 došlo ke státnímu bankrotu) a vřely i politické nepokoje. Vláda nemohla zajistit potřebnou finanční dotaci. Byly vypsány sbírky, především mezi zahraničními Řeky, zároveň začala práce organizátorská. Starý antický stadión v Aténách nevyhovoval, a tak architekt Metaxas začal s přestavbou tohoto stánku. Koncem dubna 1895 byly hry finančně zajištěny, organizační příprava i výstavba stadiónu s mramorovým hle dištěm rychle pokračovaly. A tak pořadatelé mohli stanovit zahájeni her na 6. dubna 1896, na den 75. výročí vzplanutí boje řeckého národa proti turecké nadvládě. Historici moderních olympiád byli připraveni zapsat první novodobé vítěze těchto největších sportovních slavností. V POKUS o řecké vzkříšení minulém týdnu jsme zahájili náš seriál z historie olympijských her OD OLYMPIE — K MEXIKU první částí o antických olympijských hrách. Od roku 293 po dlouhá staletí žila myšlenka olympijských soutěži v zapomenutí, okolo Olympie se rozestřelo dlouhé mlčení. A stejně tak 1 olympijské sportoviště v sutinách byla pokryta vrstvami prachu, písku, jílu. Teprve začátkem 18. století se začalo hovořit o starověkých hrách. Německý vědec jan Jakub Wincklemann studoval dějiny starověkého umění a navrhoval, aby se začalo s výkopy v oblasti Olympie. První výkopy se však uskutečnily až na zlomu 18. a 19. století. Anglický teolog Chander začal, pak následovala francouzská výprava, která v roce 1787 objevila trosky Diova chrámu a pokusila se o sestavení plánu Olympie. Neodpovídal však skutečnosti. Mnoho dalších výprav odjíždělo do Řecka hledat na místa staro věkých olympijských her. Podařilo se zpracovat první podrobnější plán Olympie, ale hlavní výzkum vedli až v II. polovině 19. století Němci. OLYMPIE OBJEVENÁ Německý vědec Ernst Curtis, profesor university v Göttingenu, v roce 1852 hovoří na přednášce o Olympii. Vzbuzuje tak zájem i korunního prince Viléma, v roce 1874 německá vláda uvolňuje 57 000 tolarů na vykopávky. Důvody pro to byly jistě 1 jiné než sportovní, ale důležité bylo, že vědecká expedice v čele s Curtisem po dohodě s Sečkou vládou na starověká místa skutečně odjela. 4. října 1875 byly zahájeny práce, které trvaly až do 20. března 1881. Vysoké náklady si později vyžádaly i účast zahraničních podnikatelů, ale přece jen přinesly úspěch. Byl odklizen náplav, vykopáno mnoho soch, tisíce různých bronzových předmětů atd. Ukázalo se při tom, jak mnoho pokladů bylo zničeno Símany a barbary a akcemi z podnětu církve. V roce 1877 se podařilo odkrýt první částí olympijských zařízení — gymnasia, palustry část stadiónu. O deset let později a vzniká v Olympii cenné muzeum. ALE CO SOUTĚŽE? Curtisova přednáška v Berlíně vzbudila nejen zájem o Olympii samotnou, ale našla 1 ohlas v Aténách. Začalo se uvažovat o vzkříšení her, ale teprve peněžitý dar obchodníka Zappase, žijícího v Rumunsku, umožnil vzkřísit hry, které se měly konat každé čtyři roky. V roce 1859 vydal řecký král de kret o uspořádání obnovených her Ještě na podzim téhož roku. Původně se počítalo, že hry začnou 1. října, za základ byly brány antické disci plíny. Začátek se však odsunul až na 15. listopad a také v programu došlo k řadě doplňků. Olympijská slavnost 1 s atletickými závody se odbývala na Lonisově náměstí. Zá jem byl obrovský — ale začátek se příliš nezdařil. Došlo dokonce k hrubému zákroku proti přihlížejícím, až nastal hromadný úprk. Na rozdíl proti pravidlům startoval kdekdo, pro vítěze byly připraveny finanční odměny {100 a 50 drachen). Celkový dojem nebyl valný. Trvalo dalších 11 let, než se po druhé hry obnovily. Byl upřesněn pořad, byla ustavena komise pro přípravu her, která pak hry po pětiletých přípravách provedla. II. hry v dubnu 1870 už byly úspěšnější, vidělo je několik desítek tisíc diváků. Konaly se na místě, kde stával proslulý aténský stadión. Další hry pak následovaly v roce 1877 poblíž Faléra u přístavu Pirea, čtvrté hry pak v roce 1889 v Até nách. Řecký pokus o obnovu slávy her tím končí. Ale začíná se úplat ňovat tato myšlenka v mezinárod ním měřítku. Rozvo] sportu v druhé polovlnô 19. století není třeba příliš dokládat Postupně vzniká)! sportovní odvětvi, zakládají se různé svazy, začaly 1 mezinárodni styky. Chyběla však nějaká organizace, která by to vše usměrnila a řídila. Pokusil se o to francouzský baron Pierre de Coubertin (nar. 1. ledna 1863 v Paříži, zemřel 2. září 1937 v Ženevě). Ten se při svých studiích v Anglii seznámil s myšlenkami propagátorů sportu, odtud si přivezl heslo, které dal do vínku olympijským hrám »Citius! — Altiusl — Fórtius!« (Rychleji — výše — silněji), začal se zabývat otázkami sportu. V devadesátých letech existovala už obsáhlá literatura se vztahem k Olympii (hlavně německá). A snad i v té době vznikla myšlenka uspořádat olympijské hry jinde než v Řecku. 25. listopadu 1892 při oslavách pátého výročí založení Svazu francouzských společností atletických sportů v amfiteátru Sorbony byly předneseny tři na sebe navazující projevy: Bourdon hovořil o antické tělesné výchově, Jusserand o středověkém obrazu a cyklus pak uzavřel právě Coubertin výkladem 0 moderních sportech. Závěr projevu vyzněl v požadavek obnovení her. Tisk však toto zasedání nechal bez povšimnutí a Coubertin musel za svou myšlenku dále bojovat. 1. srpna 1893 byl přijat na zasedání výboru Svazu, jehož generálním tajemníkem byl Coubertin, program přípravy mezinárodního kongresu, mezi jehož osmi body je a 1 pasáž o možnosti obnovení her podmínkách za nichž by měly být obnoveny. Kongres se začal připravovat a Coubertin vyvinul velké přesvědčovací úsilí. Byl v USA, Anglii, zaslal pozvání na kongres do různých zemí. 34 zemí reagovalo na jeho pozvání, 13 vyslalo do Paříže své zástupce. Mezinárodní atletický kongres začal 16. června 1894 na Sorboně. Na pořad kongresu byly kromě jiných bodů dány i zásady obnovení olympijských her. Po jednáních jak v komisích, tak diskusi na kongresu 26. června 1894 byl návFh na obnovení přijat. Původně se uvažovalo o uspořádání her až v roce 1900 při Světové výstavě v Paříži, kongresu se však šest let zdálo příliš dlouhou dobou a rozhodl, aby první hry byly uspořádány už v roce 1896 v Aténách. Předsedou prvního olympijského výboru byl zvo len Řek Bikelas, který však v této funkci zůstal jen do roku 1896. Generálním tajemníkem byl po toto období Coubertin, v roce 1896 byl zvolen za předsedu MOV. Dalšími členy MOV byli lord Ampthill (Anglie), Balek (Švédsko), Butovskij (Rusko), Callot (Francie), Cuff (Nový Zéland), Guth-Jarkovský (Čechy), Herbert (Anglie), Kemény! (Uhry), Lucchesi-Palli (Itálie), Sloane (USA) a Zubiaur (Uruquay). Použité materiály: V. Sábl: Od Olympie k Římu; V. Sábl: Od Atén k Tokiu; Ročenka Čs olympijského výboru 1933—1936; Mező: Historie moderních olympiád. II* RODÍ SE HRY MODERNÍ DOBY COUBERTINOVA zásluha ATÉNSKÝ STADIÓN PŘI ZAHÁJENI I. OLYMPIJSKÝCH HER 1896 Pierre de Coubertin Mezinárodní olympijský výbor a organizační výbor l. olympijských her. Třetí zleva dr. Guth-Jarkovský, čtvrtý zprava baron de Coubertin. 2 IIIIBBI Olympijská myšlenka m nás \ Mezi prvními členy MOV je i dr. Jiří Guth Jarkovský (1861—1943). ^ Do MOV byl vybrán, aniž by byl na kongresu v Paříži přítomen. S S Coubertinem se však znal od svých studií v Paříži v roce 1891, infor\ moval ho o sokolském hnutí a udržoval styk s Coubertinem i tehdy, S když už byl profesorem v Klatovech. v Postava dr. Gutha-Jarkovského je nerozlučně spjata i s historií olym^ pijské myšlenky u nás. Jak se u nás začínalo? O tom nejlépe hovoří \ vlastní slova dr. Gutha-Jarkovského: ly »Tak jako bysvízelné počátky moderního olympismu vůbec, tak těž’ ' byly počátky i českého olympismu, zastupovaného Českým, nyní Československým výborem olympijským, a přetěžké bylo jeho mládí. Když v červnu Dr. Jiří roku 1894 sešel Guth-Jarkovský se na popud barona Pierre de Coubertina první olympijský kongres na pařížské Sorboně, na němž bylo usneseno obnovit! antické hry olympijské v rámci moderním, netušil asi nikdo, snad ani ne sám iniciátor kongresu, do jakých rozměrů rozroste instituce obnovených her. Myšlenka se sice zamlouvala všem účastníkům, ale přistupovali k jejímu uskutečnění přece s jistými obavami, které se ukázaly oprávněnými hned při prvním kroku, kdy se baron de Coubertin ucházel u řecké vlády o svoleni, aby první hry olympijské mohly být konány v Athénách, 1600 let po zrušených hrách antických. Již při samém kongresu hlásili se Čechové k součinnosti při obnově a jejich zástupce byl také zvo len členem Mezinárodního výboru, který měl obnovu uskutečnit!, a účastnil se, sám jediný z Čech, prvních her athénských roku 1896. Hned poté, na podzim téhož roku, ustavil se zvláštní Český výbor pro hry olympijské jako volné sdružení, bez úředních stanov a vší spolkové přítěže, v dobré předtuše proto, aby mělo volnější ruku vůči úřadům rakouským, bedlivě střežícím české styky s cizinou, na kterou nový výbor byl odkázán. Měl účelem a má dodnes zařizovati a prostředkován účast českého a československého sportu a tělocviku při obnovených hrách, které měly býti konány vždy po čtyřech letech střídavě ve velkých městech celého světa. Výbor tedy neměl stanov, ale neměl také peněz a nenalézal ještě pochopení širokých vrstev pro svoji národní práci — za to však měl tuze mnoho nadšení pro rodící se moderní Olympismus, a touhu, aby se v jeho rámci náležitě uplatnil i český národ. Nečetní členové nového výboru j— bylo jích tehda sotva deset a při schůzích často jen tři pustili se do nevděčné své práce s velikou horlivostí a s idealismem, který se nelekal ani příkrého odmítnutí, sbírali příspěvky veřejně i soukromě, žadonili o subvence, až nakonec přece něco sehnali. Hůře bylo s výběrem vhodných borců — dílem že český sport byl tehda ještě v začátcích, dílem že Výbor sám nemohl mít náležitého přehledu o výkonnosti sportovců. Tělocvik, zastoupený Sokolem, tuze se vyhýbal hrám, ze svých důvodů. Pokud tedy sportu se týká, výbor obracel se hned z počátku na příslušná tehdejší ústředí, žádaje jejich spolupráci. Dílem však nebylo na této straně potřebné horlivosti, dílem větším nebylo tenkráte ještě dlouho poté náležitého ponětí a a porozumění pro hry olympijské, známé v Čechách více z doslechu nežli z autopsie, nehledě k tomu, že organizace moderních her sama těžce se probírala ze svých dětských nemocí,« (Výňatek z projevu dr. Gutha- Jarkovského na zasedání Cs. olympijského výboru 28. února 1937 v Praze./ Na 1. olympijské hry do Atén čeští sportovci ještě nejeli. Ale zásluhou dr. Gutha-Jarkovského se hned po hrách začalo s intenzívní prací na koordinaci dosavadního českého sportovního hnutí. O rok později vzniká ČAAU, sdružujíc! většinu sportů, a s tím i úvahy o obeslání II. OH v Paříži r. 1900. Ale to už je jiná kapitola. Závěry pařížského kongresu 1. Nelze pochybovat o výhodách, které obnovení olympijských her představuje jak z hlediska atletiky, tak i z hlediska morálního a mezinárodního. Tyto hry buďtež zřízeny na základech a podmínkách, které odpovídají potřebám moderního života. 2. S výjimkou šermu budou olympijské soutěže organizovány jen pro amatéry. 3. Mezinárodní výbor, který bude pověřen organizací olympijských her, dá do svých pravidel klauzuli, která mu dává právo vyloučit ze soutěžení každého, kdo by pro své dřívější počínání mohl poškodil vážnost instituce. 4. Žádná země nemá právo dát se na hrách zastupovat někým jiným než svými národy a v každé zemi budou v období před hrami uspořádány vylučovací závody tak, aby se pak her zúčastnili jen opravdoví šampióni všech druhů sportu. 5. Na pořadu her máji být lehkoatletické soutěže, vodní sporty (veslařství, plavectví, závody plachetnic, pólo), kopaná, tenis, bruslení, šerm, rohování, zápas, hipické sporty, střelba, tělocvik, cyklistika. (Pozn.: V atletice měl být hlavním závodem pětiboj, to však nebylo už v roce 1896 dodrženo.) 6. Hry budou uspořádány vždy po čtyřech létech a bude zajišťována oficiální podpora her vládou státu, jehož olympijskému výboru bude uspořádání her svěřeno.