Československý Sport, říjen-prosinec 1972 (XX/232-306)
1972-10-02 / No. 232
Na množství nehleďte Místo úvodu výňatek z českolipského Nástupu: »V akci Z byl postavec kulturní dám v hodnotě 550 000 Kčs. Největší zásluhy ua jeho postavení máji členové T] Sparta v Sosnové. Stavba je svým rozsahem největší akci za dobu trvání obce a jejím ukončením byl také splněn jeden z bodá volebního programu MNV.« lfdybychom se našich čtenářů ^ zeptali, zda už slyšeli jméno Sosnové, pak by nám kladně odpověděli asi jenom tl, kteří dobře znaj! českolipský okres nebo alespoň nejbližšl okolí České Lípy. Protože malá obec Sosnová je od tohoto města málem co by kamenem dohodil. Má krásnou polohu — ale takových obcí je u nás požehnaně. Má kolem 300 obyvatel — ale ani to není nic výjimečného. Jenže Sosnová má také svoji vlastni Spartu, což rozhodně není příliš běžné, a tahle malá Sparta zase má tolik nadšeni, elánu a chuti do práce, že by tím možná nepohrdla ani její velká pražská jmenovkyně. \ to je důvod, proč vám Spartu Sosnová dnes chceme představit. Nejprůkaznějšt mluvou v takovémto případě jsou čísla — proto jimi začneme: Sparta Sosnová má 132 členů, což je 43 procent všecb obyvatel obce. Hrají tu okresní přebor lil. třídy v kopané, mají v soutěži dospělé 1 žáky. A právě dostavěli kulturní dům. Termín »právě dostavěli« uvádíme úmyslně. neboť členové TJ na něm odpracovali 5989 hodin, což je 96 procent toho, co stavba při svém vzniku »spolkla«. V roce 1970 sl na své výroční členské schůzi dali členové Jednoty závazek, věnovat výstavbě 5000 hodin. Při jejich celkovém počtu se to zdálo absurdní. Tedy každému, kromě obyvatel Sosnové. Ti o pracovitosti členů mfstni Sparty vědí své. Také vám to řeknou, ba dokonce/I ukáží: dvanáct moderních bytovek, které si v rámci družstva svépomoci jednota postavila pro své členy. Během dvou a půl roku. A nyní během dvou let vyrostl 1 krásný kulturní dům. jeho sál bude sloužit jako tělocvična pro místní ZDS, mateřskou školu — 1 pro potřeby jednoty. A v přisáli je schůzoval místnost pro všechny Vsložky NF v obci. Sosnové neměli tři roky tělocvičnu. Proto se také pustili do výstavby kulturního domu. Nyní mají cvičební prostor — a také už zakládají odbor ZTV. Mají v plánu založit 1 oddíl odbíjené a stolního tenisu. Zájem o cvičení 1 o sporty je velký. Stolnímu tenisu vypomůže národní výbor, který pro hráče zakoupí dva nebo tři stoly. A jednota vysílá na školení cvičíteiů dvě ženy a jednoho muže, aby se v nové tělocvičně také nově a dobře cvičilo. Kulturní dům však dal 1 podnět mladým, teď, když budou mit k dispozici prostory, aby založili SSM. »Léta to dávali dohromady, ale teď konečně na to došlo,« říká předseda tělovýchovné jednoty jilemnický. A ochotně vypravuje také o tom, jak výborně tělovýchova spolupracuje s místním národním výborem. »My uděláme jim, oni zase nám, a užitek z toho máji všichni,« dodává, jinak by přece v tak malé obci nemohli uskutečňovat plány na jejich poměry přímo gigantické. »Nyní jste splnili závazek a budete už mit pokoj,« mini udivená a nezasvěcená návštěva. »S tlm pokojem to asi bude slabší,« usmál se předseda Sparty Sosnová soudruh jilemnický. »Ještě letos chceme položit v obci a potrubí, příští rok udělat chodníky osvětlení, pak přestavět samoobsluhu, nu, a také pomýšlíme na výstavbu přírodního koupaliště. Tady by ho bylo zapotřebí jako soli. Jak pro nás, tak 1 pro rekreanty, a určitě by sem jezdili 1 „lípáci". Stejně se nemají kde koupat.« \ to je do vizitky o Spartě ** Sosnová zhruba všechno. Snad jen ještě dodatek opět z Nástupu: »Místní národní výbor vyslovil TJ Sparta Sosnová poděkování za příkladnou pomoc a na oplátku přislíbil bezplatné používání pro sportovní účely Jednoty. Tak ať se vám, občané Sosnové, v novém kulturním domě dobře cvičí 1 tancuje.« JANA NOVOTNÁ (o na hodiny teprve ne) \\\\V.\\V.X\\\\X\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\V\\\V\\\\\V\\\\V\\\\V\WV.VVVVVVVVVVVVVVVVVSWVVW ZABEROU UHLÍŘI? Mezi ragbyovou elitou bojuje v letošním ligovém ročníku i celek Uhelných skladů Praha. Družstva, jehož základ tvoři hráči Mediku Praha, si postup vybojovalo až výbornými výkony v jarní části druhé ligy. US Praha — to už není pouze ligový box a dívčí kopaná. Mezí nejlepšl v republice patří nyní 1 ragblsté. Nemají a nebudou to však mít lehké. Ve své ligové premiéře v Brně vedli sice uhlíři nad Zbrojovkou překvapivě už 10:3, v poločase ještě 10:9, pak se však projevila větší hráčská zkušenost a lepši fyzická příprava domácích, kteří nakonec zvítězili 31:t0. Což pro nováčka nebylo rozhodně najhorší vykročení. Provozováni špičkového sportu a udržení se ve špičce vyžaduje dřinu, odříkání, vysoký počet tréninkových hodin. Je proto překvapující, že družstvo US Praha trénuje pouze dvakrát týdně na pronajatém hříšti ve Stěrboholích. Jiná možnost totiž není. A to je jistě škoda pro kolektiv, který patří věkově k nejmladším v ragbyové lize. Neboř ve zlepšení tréninkových podmínek je třeba vidět i zlepšení výkonnosti. Rozdíl mezi první a druhou ligou ragby je poměrně značný, a tak prvoligoví nováčkové mají jednu z nejtěžších pozic ze všech ligových soutěži vůbec. Hrající trenér a kapitán US Praha, inženýr Vopálenský říká: »Přišli jsme se do prvnl ligy učit, získávat zkušenosti a hráčskou vyzrálost, kterou moji svěřenci pro své mládí postrádají. Nenasazujeme sl růžové brýle. Budeme však nadále bojovat.« Mladíci, kterým učaroval šišatý míč, chtějí udělat radost obětavému předsedovi svého oddílu, bývalému hráči TJ Praga, Inženýru Stanislavu Pécovl, který pomáhá, kde se dá. Chtějí udělat radost sobě 1 hrstce svých příznivců. Podař! se jim to? PAVEL VOKURKA ◄ -------------------------------- Stolici zleva: Jan fanda, /ose/ Jersák, Novák, Kokoška, Rus, Waíner, Petřík, Klug, Bazika, vedoucí mužstva Kratochvíl — sedící: Jiří Jersák, Pavel Janda, Konvalinka, Horčička, Cintl, trenér a kapitán Vopálenský, Nechvátal, Jeřábek, Soušek. Qé&tostcvetJkýffitTt’ Ing. MIROSLAV VASlNA vydáva ov České tělovýchovná orga nizace. Vychází test král týdně krómé oedéle Sétredakur 3USTAV VLK za stupce šéfredaktora IAROSLAV IAROS Redakce Praha 1 Na pořlči 30 Te leřsay ústředna 24 38 51. sekretariát 24 77 98, loíormace 24 95 21 sportovní odděleni 24 36 21 odděleni kopané 22 79 91 organizační 24 10 03 zatira ■líni 24 11 56 dopisů 24 77 96 Hospodářské 24 77 96 - Dálnopis 11314 — FILIÁLNÍ REDAKCE Brno. nám Rudě armády U—15 telet 536 lá 584 38 — Ostrava 2. Novinářská 3 leleten 521 7i. 524 31 2502. — Kraléti dálnopis 052502, tnlsttu zpravodalcvé- Plzeň Křižkovy sady 3 telel 243 42. Pardubice. Staňkova 1373. telel. 317 S3. Olomouc Zimní stadión, telel. 79 04 Bra tlslava. Volgogradská l, tet 550 28. — měsíční předplatně 12.80 Kčs, čtvrtletní 38 40 Kčs. - Tiskne Rudé orává, tiskařské závody. Praha. — Razil tule PNS. mlortnace o předplatném podá a objednávky pflttaá každá pokta a doručovatel. Obiednávky do zahranič! vyřizule PNS. dstřednf expedice tisku, odd. vývoz tisku. [Indřlšská 14. Praha 1. TJ SOKOL 7.HOR v okrese Ostí nad Orlicí má velice aktivní oddíl stolního tenisu. Sdružuje 38 sportovců, z toho 14 žen, dorostenek a žákyň. Tak početně malá obec (necelých 350 obyvatel), ležící nedaleko České Třebové, je už dobře známa — právě diky stolníma tenisu — mezi sportovní veřej- k- 0 ností. Ale pře*''' jděme k faktům, y / která poví nejlépe: v okresních a krajských soutěžích brál) v uplynulé sezóně pět družstev TJ Sokol, A-tým se umístil ve východočeské divizi na osmém místě, B-mužstvo v oblastním přeboru na pátém místě, C-mužstvo v okresním přeboru na osmém místě atd. Členové TJ Sokol Zhoř však dosáhli výrazného úspěchu na celostátním přeboru vesnických jednot v Přelouči — odnesli sl vítězství a stali se tak přeborníky CSSR vesnických jednot pro rok 19721 Za odměnu se pak mužstvo zúčastnilo týdenního zájezdu do Polska, který organizoval odbor vesnické tělovýchovy při OV ČSTV. Na zájezdu sehráli několik přátelských utkání a hlavně navázali družbu s polskými přáteli ve Starogardu Gdaňském... Bilanci sportovních úspěchů dokumentuji také krajské a okresní žebříčky stolního tenisu na rok 1972, kde hráči TJ Sokol Zhoř v zaujímají čestná umístěni — např. žebříčku Východočeského kraje Je zařazeno celkem 27 hráčů okresu Ostí n. O. v tomto složení: Jiskra Ostí n. O. devět zástupců, TJ SOKOL ZHOft osm. Lokomotiva C. Třebová pět, Sp. Vysoké Mýto pět atd. Tyto úspěchy jsou tím cennější, že všicbni hráči, až na jedlnon výjimku, jsou odchovanci oddílu. Místní TJ také dobře spolupracuje s vesnickou organizaci SSM, členové odpracovali řadu brigádnických hodin na akcích Z. pořádaných INV Zhoř. Oddíl sl laké velmi dobře vede při plněni uzavřených socialistických závazků a jistě ne náhodou byl vyhodnocen OV CTO a stal se nositelem titulu vzorný kolektiv II. stupně .. Taková, vpravdě socialisticky pojatá činnost tělovýchovné organizace má leště další význam v tom, že napomáhá i k řešeni otázek volného času mládeže na venkově, kde možnosti kulturního vyžití jsou omezené ... V TJ SOKOL ZHOŘ MAJÍ STOLNÍ TENISTY, KTEŘÍ vědí, jak na to! »Oddíl stolního tenisu lze hodnotit jako nejaktivnější ze všech masových složek v naší obci. Naše spolupráce s T) Sokol je na výborné úrovni, protože několik členů jednoty je současně poslanci a aktivisty MNV. Společně se také účastníme všech veřejně prospěšných akci, na jejichž dokončeni uzavřela jednota socialistické závazky, které pravidelné plní. MNV podporuje činnost oddílu zejména bezplatným propůjčením hracích prostor ke všem zápasům a tréninkům, jako obec jsme velmi hrdi na dosažené sportovní úspěchy v rámci okresu a kraje a velmi ti cením i reprezentace všech vesnických jednot v zahraničí...« To jsou slova předsedy MNV ve Zhoři s. Seiferta. / Pokračujeme v seriálu vzpomínek a zamyšleni zasloužilého mistra sportu Vlastimila Bubnika, jednoho z našich nejslavnějších hokejistů a úspěšného reprezentanta i v kopané, opoře týmů ČSSR i slavné brněnské Rudé hvězdy. Vyprávění zaznamenal dr. Přemysl Jílek. /■J 0\ Možná že to bylo dobré, že V-*-»*/v době svého prudkého vzestupu na začátku padesátých let byla v Brně konkurence, která nedala protivníkovi ani chvilku odpočinout. Ale myslím, že ]e také pravda, že to s přibývajícími lety byla konkurence až nezdravá, zlá, div ne záštlplná. Mám pro to 1 důkazy. Třeba o tom, jak se čas od času podařilo sestavit mužstvo Brna (ze zbrojováků 1 Královopoléků) a postavit Je třeba proti Kanadě, USA či anglickému profesionálnímu týmu a porazit jej. Mužstvo Brna bylo u diváků tak populární, že sl Ještě dnes pamatuji, jak fanoušci žádali, aby proti zahraničním soupeřům nenastu: povaly oddílové celky, ale vždycky jen Brno. Tady se vlastně začala rodit myšlenka na vznik Rudé hvězdy. Ale to už Je Jiná kapitola. Na tu sl musíme trochu oddychnout. A také se k tomu ještě Jednou rozběhnout. Aby lidé pochopili, že k velkým změnám došlo v brněnském hokeji už kolem roku 1947 a jak se jich pak nahromadilo nových a velmi důležitých ještě tolik, že doba zrála k velkému skoku — k založení RH. Co jsme uměli, ěl neuměli v letech 1947—1948, o tom svědč! skutečnost, že teprve když přišel do Brna Oldřich Hurych, naučil nás takovou věc, jak Je nutno hrát přesilovou hru. Byl vlastně v Brně první, který nám vysvětlil, jak mají být rozestaveni hráči, jak kdo má dojíždět, jak rozebrávat kotouč, jak prostě soupeře vyšachovat. Dal brněnskému hokeji základy taktiky, koncepce, přesně třeba vymezil, co má brát obránce, co útočník, prostě vnesl do brněnského hokeje systém a řád. A to byla výhoda především pro nás mladé, kteří jsme teprve nastupovali, všechno nám šlo lépe do hlavy, nohou 1 rukou, rychle jsme se chytil. A proto jsme také rychle rostli. Hurychovým nástupcem byl Václav Prchal. Ten s námi začínal také od hokejových začátků, možná ještě důkladněji. S nim pak přišel 1 Franta Žák. I on plnit roli hokejového věrozvěsta. Také dobře, zvláště nám mladým dal bodně. Tahle trojice vnesla do našeho tréninku 1 hry koncepci, naučili jsme se hrát promyšleně, zažili a strávili jsme řadu taktických prvků, což je pro dobrý hokej věc nesmírně důležitá. Bez ni vzestup prostě neexistuje. Ale na druhé straně zase musím říct, že v Brně bylo pro hokej takové nadšeni, že kdyby pražské posily (hráčské 1 trenérské) nepřišly v tak hojném počtu, nebo kdyby přišly až později, Brno by se dostalo stejně do hokejových výšin, ale trvalo by to určitě déle, vzestup by nebyl tak strmý. Po Československu totiž rostly zimní stadióny jeden za druhým, konkurence úžasně rostla, už jen tlm, že bychom hráli se stále se lepšícími soupeři, bychom něco pochytili. Ale tlm nechci zásluhu pražských hokejistů ani trochu snižovat, jen jl vymezit co možná nejpřesněji. Navíc Ptažané byl! dobři kamarádi. My jsme sl jich vážili, oni to cítili, chovali se k nám moc dobře. A když viděli, jak se chytáme, jak se zlepšujeme, ožila v nich válečnická krev a chtěli dokázat Praze, že je neměla jen tak pouštět. Proti pražským oddílům podávali zpravidla velmi dobré výkony, znail totiž pražské hráče, věděli jak na ně. Prostě zdravě podporovali rivalitu s praží ským hokejem, strhli nás do ni, nás uchvacovala myšlenka, že bychom mohli byt stejně dobři jako Zábrodský nebo Konopásek. Jak nám to šlo, to dokazoval nejlépe konec roku 1949 a začátek roku 1950. Hráli jsme o špicl tabulky, poráželi pražské soupeře, měli jsme na dosah titul, před závěrečnými zápasy nás však několikrát povolali do národního mužstva, Královo Pole pak hrálo poslední zápas v Prostějově bez reprezentantů, prohrálo 2:10, tedy právě tolik, kolik musel vyhrát Prostějov, aby se zachránil v I. lize V Prostějově byla radost, nám však unikl titul o jediný bod, mistrem se staly České Budějovice. Dodnes mám pocit, že se tu hrálo hned na několik falešných strun, přece není možné, aby k rozhodujícímu zápasu o titul muselo nastoupit jedno mužstvo bez svých nejlepších hráčů. To už ovšem byla léta hokejových přesunů. Souvis! s národním mužstvem. Byl jsem při tom. Musím o tom utratit pár slov. Přišel Jsem do národního mužstva v březnu roku 1949. Tedy do týmu mistrů světa, čerstvě ověnčeného stockholmskou slávou. Mos je nominace zcela určitě souvisela tím, že královopolský dorost byl přeborníkem Československa. Už tehdy ml někteří funkcionáři LTC nabízeli, abych oblékl pražský dres, o koho měl tehdy zájem LTC, ten byl nepochybně dobrý 1 pro národní mužstvo. Přijeli jsme do Olomouce, spali jsme na pokoji s Ptlnáčkem a dostali národní dresy, jak dnes sl pamatuji, jak jsme je na pokoji prohlíželi zpředu, zezadu a jak jsem řekl: »Je to vůbec možné, že ty dresy Jsou určeny pro nás?« Nechtěl jsem tomu věřit právě proto, že národní tým byl tehdy skutečně vynikající, že dostat se do něho — to byl pořádný kumšt. Ten den (26. března 1949) byl určitě jedním z vrcholů mé hokejové kariéry. Vychutnával jsem blízkost slavných hráčů, uvědomoval jsem sl, že jsem jim postaven na roveň, točila se mi z toho tak trochu hlava, ale bylo to moc příjemné. Mohl jsem poznat jejich povahy, srovnávat je se svými vlastnostmi, přemýšlet, co bych sl měl od toho či onoho vzít a čemu se zase vyhnout, prostě hlava byla plná nejrňznějšlch myšlenek a všechny ze všeho nejvíc hřály. Z toho všeho jsem sl však co chvíli uvědomoval, že nemám v sobě ani kapku trémy, že mě určitě nepozvali kvůli tomu, abych spoluhráče obdivoval, ale abych hrál stejně dobře jako onL Když jsem usínal, říkal jsem sl: Ze všeho nejdůležltějš! je dokázat jim, že dokážu to co oni. Pak bude mit smysl být mezt nlmL A když jsem trochu přivykl, sám sebe jsem přesvědčoval: »Oni se toho už vic nenaučí Ale ty musíš. Chceš-lt vůbec něco dokázat, musíš jit nad ně « Mým cílem totiž nikdy nebylo dostat se |en do národního mužstva, I když tc byla pro mne velká věc Chtěl jsem vlc: patřit mezi jeho nejlepšl hráče. Pak jsem se začal na Ceperce chystat na mistrovství světa, které mělo být v Londýně Z Brna jsem byl v národním mužstvu sém, zato tam bylo několik Moraváků z Ostravy. Mezi nim! I Láďa Bouzek Historie toho mistrovství už byla několikrát důkladně probrána. Se mnou to bylo jednoduché Když jsme se vraceli z letiště, byli jsme pohromadě s Láďou Bouzkem, ten sotva přijel na pražskou dlažbu, už ml sděloval, že jede domů, do Třebíče, prý abych se přidal. Poslechl jsem. nasedl a za pár hodin jsem byl doma. O tom, co se pak dálo v Praze, o tom jsem už jen slyšel. Nebyl lsem při tom.