Československý Sport, leden-březen 1974 (XXII/1-76)
1974-03-28 / No. 74
OKRES RAKOVNÍK Mnohaleté zkušeností Předseda okresního výboru ČSTV v Rakovníce Stanislav Černý se svými pěti křížky ještě vůbec nepatří mezi ty, kteří se počítají ke starší generaci. Věkem mladý, zkušenostmi tělovýchovného funkcionáře — jak se říká — starý kozák. Kdysi aktivní volejbalista, házenkář, stolní tenista a lední hokejista, od roku 1948, kdy přišel do Revničova, i funkcionář. Za dobu pětadvaceti let zkusil všechno: cvičitele, náčelníka, jednatele, předsedu ve své tělovýchovné jednotě, člena předsednictva na okrese i předsedu okresního výboru. Před rokem 1960 působil v této funkci v okrese v Novém Strašecí, v době 1960—1967 v Rakovníku a od roku 1969 znovu v Rakovníku. Patří k funkcionářům, kteří mají svá území prochozené pěšinkami, své spolupracovníky znají, jak se říká, od A do Z a problémy, které mají řešit, dovedou vybírat podle důležitosti a prospěšnosti celku. »V našem okrese nevládne vrcholový sport. Donedávna jsme patřili a možná ještě patříme k těm. v malíčku o kterých se moc neví. Máme v současnosti 52 tělovýchovných jednot se 115 oddíly a skoro sedmi tisíci členy. Možná že se to někomu nebude zdát moc, ale chceme-li, aby se všude pravidelně cvičilo a sportovalo, aby se lepšily podmínky, pak máme stále co dělat. Pracují nám pravidelně všechny okresní komise, našli jsme hodně zapálených cvičitelů, trenérů a funkcionářů. Máme v okrese podporu stranického orgánu, národního výboru, z jehož účelové podpory můžeme dávat převážně na rozvoj mládežnického sportu.« Funkcionářům okresu leží především na srdci mládež. Proto doporučení na naši reportáž znělo na školu v Jesenici, kde jsme se měli dovědět, jak naplňují jeden z bodů usnesení okresní konference: ROZVÍJET A UPLATŇOVAT NOVÉ FORMY MASOVÉ A REKREAČNÍ TĚLOVÝCHOVY. ,\v\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\v\\\\\\\\\v\\\\\\\\\\\\\\\w.\\\\\\\\\\\x\\\vv,\\\\wxvwvvx\\vvv\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\ Školo, kde tělocvik není přítěží. ů m& kritiku utile Dostat se do Jesenice znamená přejet skoro celý rakovnický okres z východu na západ a dostat se do školy ve směru od karlovarské silnice znamená přejet ves vlastně celou od severovýchodu k jihozápadu. Pak už je vše jednoduché. Žáci, školní budovy, hřiště, tělocvična, kabinety i ředitelna. Sem vedla naše první cesta. Za nositelem veřejného uznání ministra školství a OV odborového svazu, ředitelem Jaroslavem Dušičkou. Do školy, která nese titul kolektiv 50. výročí vzniku KSČ. Jesenická škola je jednou ze dvou v celém kraji, druhá je v Odolene Vodě, kde uskutečňují experiment. Je to škola s celodenním výchovným systémem. A právě v něm •má tělovýchova a sport svůj nezastupitelný význam. Jesenice — obec asi s tisíci obyvateli — má tělovýchovnou jednotu, ale mládež dostává sportovní základy už ve škole a často i za spolupráce trenérů a cvičitelů místní TJ Sokol Jesenice. Do školy chodí děti z obce 1 z třinácti dalších míst okolí. Celkem 370 dětí v 17 třídách nižšího i vyššího stupně. Všem těm nejmenším i těm nejstarším sport přirůstá k srdci a stává se nezbytnou potřebou. Mají velikánskou výhodu, kterou ocení víc ti, kteří chodili do škol v minulosti: od ředitele, učitelský sbor, rodičovské sdružení všichni pochopili úlohu tělesné výchovy a sportu. Nikdo proto neokřikuje děti o přestávce, když vyběhnou na hřiště nebo se postaví ke stolu na stolní tenis, aby'dohrjäly zápas z minulé přestávky. Matematikár Aprobovanou telocvikárkou na škole je Jitka Herynková. Ta ale v obci nebydlí, a tak jedním z hlavních organizátorů je učitel matematiky Tomáš Hrabík, který učí i tělocvik, vede sportovní hry, pionýrský oddíl, zabývá se lehkou atletikou, brannými soutěžemi i turistikou, organizuje brigády na výstavbě hřiště, je předsedou komise SHMP na okrese, prostě sportovní duše školy. Ale pomáhají 1 další učitelky jako vedoucí pionýrských oddílů. Vilma Michlová mimo kreslení miluje i cvičitelskou práci, fyzikářka a matematička Jana Hornoiová učí hrát děti odbíjenou, ředitelka mateřské školy Slavena Skoupá dává těm nejmenším základy v ZTV, stranou nezůstávají ani skupinová vedoucí H. Hofmanová, cvičitelky Mrázová a Najdlová, vedoucí sportovních gymnastek s. Stiborová. U mladých fotbalistů mají největší autoritu školník F. Šmíd a V. Šťastný, který jezdí za zaměstnáním do Rakovníka. Ti oba vychovávají vlastně fotbalovou zálohu místní TJ tady ve škole. A dělají svou práci dobře, i když někdy padne i nějaké to okno. Potom zasahuje ředitel, kdysi dorostenec. ligové Plzně, který s pochopením vysvětlí, že rozbité oknoije malou daní sportovnímu zápalek Mladí fotbalisté mají jednou týdně před vyučováním i hodinu teorie kopané se svými trenéry a tato hodina patří k velmi oblíbeným. Rostou talenty Výsledky školy jsou velmi pěkné. A výsledky sportovní v mnoha odvětvích nejlepší v celém okrese. Spolupráce s místní jednotou je výborná. Prostor nám ani nedovoluje jen všechno vyjmenovat. Cílem všech pedagogických pracovníků není vychovat sportovní špičky, ale dát základy všem. A to se jim opravdu daří. Z velkého kolektivu pak vyrůstají 1 nadprůměrní jedinci. Jesenická škola je jednou, kde pojem KALOKAGATHIE, ve staré antické řecké společnosti znamenající ideál duševpí 1 tělesné dokonalosti, se naplňuje v dnešní moderní době. Posíláme tedy v týdnu, kdy učitelé slaví svůj don, dc Jesenice upřímné poděkování. Za všechno, co pro děti dělají. PETR ŠIMEK tělovýchovní PEDAGOGOVÉ Koncem minulého týdne se sjeli do Prahy krajští školní inspektoři. Na fakultě tělesné výchovy a sportu Karlovy university podepsali řadu předběžných dohod přímo s posluchači, kteří už od dubna by se měli rozjet na pedagogickou praxi do míst svého budoucího zaměstnání. Blížící se Den učitelů nás přivedl k proděkance FTVS KU v Praze doc. dr. B. Choutkové, CSc. — Není to tak dávno, kdy jsme vytvořili v Československu první vysokou školu, specializovanou na výchovu tělovýchovných pedagogů. Loni jsme oslavili 20. výročí. Původně to byl institut vychovávající kádry pouze pro tělovýchovné hnutí. Od roku 1958 jsme se spojili s pedagogickou fakultou KU. Vycházejí tedy od nás 1 profesoři tělesné výchovy. — Kolik absolventů jste vychovali? Přes dva tisíce vysokoškolsky vzdělaných pedagogů tělesné výchovy. — Jak se uplatňují? Kekla bych, že lépe jako pedagogové a metodici než přímo v řídící práci. Výborně si vede například Jan Čtvrtečka, dnes zástupce ředitele gymnasia v Praze v Přípotoční ulici, kde má možnost přímo ovlivňovat sportovní specializaci studentů. | 28. 3. \97A — Máte styk se svými absolventy? Vracejí se k nám do postgraduálního studia, aby si prohloubili svoji kvalifikaci o nejnovější poznatky. I my se dovídáme mnoho podnětného pro naši práci. — Například? Takzvaní jednooboráři často nevěděli, že mohou prostřednictvím KNV- žádat o uznání plné kvalifikace pro školy. Napravuje se tak nedocenění schopností těchto absolventů, kteří raději odcházeli na jiná pracoviště. , — Říkalo se, že FTVS náročnými sportovními limity někdy znemožňovala studium lidem s menší výkonností ale s dobrými pedagogickými schopnostmi. Od požadavků na tělesnou zdatnost ustoupit nemůžeme. Ale na druhé straně chceme více akcentovat pedagoglčnost v našem působení. Náš absolvent by měl být duší nejen školní tělesné výchovy, ale působit 1 mimo školu, ve sportovních oddílech, v pionýrských oddílech, spoluvytvářet ono žádoucí spojení školy se životem. (mfj Sportovní hry nebo turnaje v míčových hrách jsou v Jesenici velmi populární. Tady se uskutečňuje místní kolo, okresní soutěž a domácí ve většině případů vycházejí z bojů jako vítězové. Je to odměna za jejich celoroční práci t zadostiučinění jejich učitelům a trenérům. O všechny druhy sportovní činnosti je v Jesenici zájem. Jak dokazuje snímek, i na přespolní běh se sešlo dost děvčat. lesonický učitel I s dětmi tu žije na tři stovky obyvatel. A z nich rozhodně na sedmdesát procent prošlo místní tělocvičnou, pochopitelně jako cvičenci, Ještě dnes má místní TJ Sokol přes sedm desítek členil... Lesonlce se jmenuje ta obec a leží ve znojemském okrese. Největší zásluhu na tělovýchovném životě v obci má ředitel tamní školy, vzorný učitel jan Schovanec. Nerad mluví o sobě, vždycky se schovává za kolektiv, který vede, ale přesto prozradil: »To, co dělám, považují za povinnost venkovského učitele!* V roce 1948, kdy do Lesonic přišel, byla sokolovna zadlužená a prázdná. Postaral se o splácení dluhů a ve junket předsedy TI a cvičitele mužských složek se zasloužil i o to, že ve cvičebním sále jsou žíněnky, bradla, kladina, šplhadla, žebřiny, kruhy, metací stůl, švédská bedna ... a jak se všechno to nářadí jmenuje. Má zásluhu i na přístavbě, protože brzy sokolovna nestačila. Nové přisáli, zavedený vodovod, jeviště, osvětleni, zmizela i prašná podlaha, která byla nahrazena parketami, nové je obložení stěn. Všechno brigádnicky a jak vzpomínali občané, nakonec dodělávali všechnu práci dva lidé — zedník a podavač. Tím byl lesonický učitel... Za sokolovnou /e nyní hříště na kopanou a odbíjenou. A cvičíš také, ptám se, abych ho vyprovokoval k hovoru o sobě . . . »Samozřejmě, když dělám cvičitele. Se svými svěřenct jsem se zúčastnil všech dosavadních spartakiád a těším se na další!* Ptal jsem se po dalších funkcích. Jen mávl rukou. Léta pracuje jako účetní MNV, je členem OV ČSTV a okresního náčelnlctva, členem rady MNV, pracuje ve funkcí ve VO KSC. Vracíme se k hovoru o tělovýchově. »Ono je velký rozdíl dělat cvičítele ve městě anebo na vesnicí. U nás sl musíme dělat všechno sami, pěkně uklidit a zatopit, pak teprve cvičit. Dokud jsme neměli naftový agregát, cvičilo se třeba t v mrazu... Ale hlavně, že nám nechybí nejdůležitější — chut.* Tak takový je člověk, jemuž by nikdo nehádal čtyřiapadesát let, člověk, který st právem zaslouží svůj titul vzorného učitele, člověk, jemuž neleží na srdcí jen duševní, ale t tělesné blaho spoluobčanů. Jan Schovanec ... JINDŘICH SEVČlK