Československý Sport, duben-červen 1974 (XXII/77-152)

1974-04-16 / No. 89

iiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiimiiiiiiimiiiiiiiiiiMiiiiiiiiiiiiiii nMEXIKO: ZAPOMENUTÉ OLYMPIJSKÉ HRY o med Mony TJázenkářl Lokomotivy Vršovice7 procestovali hezký kus světa. V posledních třech letech jejich cesta vedla do zemí Afriky — Ma­roka, Alžírská, Tuniska, Libye, Jor­dánska, Sýrie, Egypta, Kuwajtu. Letošní cesta »házenkářských svě­toběžníků« z Vršovic vedla trochu dále, do míst, kam také až dosud necestovalo žádné naše házenkář­ské mužstvo. Přes Atlantik — na Kubu, do Mexika a Kanady. Slo te­dy o historickou událost, vždyť na­příklad Kubánci hráli házenou vů­bec prvně v historii mezinárodně, v Mexiku před vršovickou Lokomo­tivou přivítali z evropských muž­stev západoněmecký Essen a fran­couzskou Stellu Paříž. PřlJede-11 Evropan do těchto vzdá­lených míst, má na co se dívat, po­rovnávat. Dojmů z třítýdenního po­bytu »za velkou louží« Je víc než dost a byla by škoda se o ně ne­rozdělit. První Část vyprávění bude patřit Mexiku, další Kanadě a nako­nec Kubě. Xí exlko se snad nejvíce proslavilo v posledním desetiletí olympij­skými hrami před šesti lety. Jistě sl ještě mnozí z vás' vzpomínáte na souboj sportovců z celého světa s nadmořskou výškou, nástupem Afrlřanů a snad nejvíce na nás za­nechal dojem skok amerického dál­­kaře Beamona »do XX. století«. Výsledky patří minulosti. Mexiko bylo vystřídáno Mnichovem, ale pře­ce jen každá cesta příslušníka ev­ropského kontinentu volá po vzpo­mínkách. Samotní Mexičané »své« olympíj­ské hry už dávno odepsali. Skon­čily pro ně krátce poté, co posled­ní účastník opustil olympijskou ves­nici. Funkcionáři a vůbec všichni pořadatelé, kteří po řadu let rea­lizovali sen, sl oddechli, vůbec ne­pomysleli na poolympijskou osvětu — udrženi další aktivity, propagaci sportu mezi mladými Mexičany. Trvalo jim to plného půl roku, nož se opět probudili a uvědomili sl, že je zapotřebí zase přiložit ruce k dílu. Jediným svědectvím olympljskýcn her zůstala sportoviště. Pěkná, mo­derní, plně vyhovující pro náročné. Hned cestou z letiště je vidět hala na košíkovou a cyklistický stadión, ve středu města hala pro sportovní gymnastiku. Vůbec na nich není znát, jak stárnou, paprsky slunce jim dodávají stále potřebný lesk. A jedete-11 ze středu rozlehlého, dnes již téměř jedenáctlmlllónového velkoměsta, směrem na známé mís­to — Xochlmilco, upoutají každé­ho výtvarné monumenty. Stojí je­den za druhým. Francouzský, japon-ský a hned třetí je náš, českoslo­venský. Tato ulice směřující k vlast nímu bývalému olympijskému cen­tru byla nazvána Cesta přátelství. Obrovské rozměry a tvary monu­mentů poutají pozornost a člověk je­doucí kolem si musí položit otázku: co která zem chtěla svým dílem vy­jádřit? Ale závěr si už musí udě­lat každý sám, nikde se o tom nic nedozvíte. Po levé straně ve směru jízdy je část zvaná Villa Coapa. Místo novi­nářů, rozhodčích a dalšího personá­lu. V bytech bydlí nájemníci a je­jich děti se prohánějí každý den na fotbalovém plácku. Jednotlivá druž­stva nesou názvy států, účastníků XIX. olympijských her. Zrovna ne­dávno se do finále jednoho z tur­najů probojovali kluci s názvem Československo. Měli velikánskou radost, takovou, že se rozjeli na čs velvyslanectví a pozvali naše pra­covníky na jejich finálový zápas. TZ' oušek odtud je olympijská ves­­nice. Dočasná noclehárna při každých hrách. Téměř desetitisíco­vá část Mexika, ale stejně jako každá Jiná s řadou problémů — kdo se do těchto bytů, ntejitelů zla­tých, stříbrných a bronzových me­dailí, nastěhuje. Prodejní cena tří­pokojových bytů byla značně vyso­ká — 270 000 pesos. Ale dnes by­chom tam už těžko hledali prázd­né místečko. I přes vysokou částku žijí tam noví majitelé. A ještě dál od středu města, na rozlehlém prostranství, kolem ně­hož však už vyrostly nízké rodinné domky, je z dálky vidět Aztécký stadión, místo pro 110 tisíc divá­ků, dějiště slavnostního a závěreč­ného ceremoniálu i fotbalového tur­naje olympijských her. Stal se do­movem předních mexických fotbalo­vých klubů — Azulu a Americl — a naplňuje se převážně v době, kdy Normální život ve »vesni­ci« • Sportoviště slouží nejen sportu • Monumen­ty na Cestě přátelství se­trvávají • Den v Xochi­­milcu • Živé svědectví — japonští kapři se hraje o ligové body. Hraje-li tam reprezentační mužstvo Mexika, sply­nou diváci s betonovými tribuna­mi .. 1 Ne často jsou všechna tato spor­toviště naplněna diváky a slouží vý­hradně sportu. Představitelé města přišli na nápad — využít těchto prostorných sportovišť k různým vý stávám a trhům. A tak vlastně oby­vatelé města prostřednictvím těch­to atraktivních akcí se opět dostá­vají do známých míst. Z Aztéckým stadiónem olympij­ská sportoviště ještě nekončí. AŽ na samé periférii města, jež podle plá­nu architektů si v dalších letech podá ruce s rušnou častí města Me­xika, leží známé Xochimilco. Vodác­ký stadión, místo soutěží ve veslo­vání a v kanoistice. Umělý kanál podává neustále svě­dectví o zápolení před šesti lety. Vo­da je tam pořád stejná a v ní se prohánějí japonští kapříci. Z doce­la malých, tehdy čerstvě nasaze­ných rybek se stali sedmdesáticen­­timetroví velikáni. Toto místo je stálým domovem me­xické reprezentace. Denně — dopo­ledne 1 odpoledne — se scházejí urostlí chlapci — Indiáni. Bydlí v Xochimilku, tam se cítí nejlépe. Ráno přijedou na kole z nedale­kých nízkých obydlí, v loděnicích na ně již čeká Čechoslovák Václav Vacek. Před pěti lety jezdil po Me­xiku, několik si jich vybral ze vzdá­lených míst, ale kádr našel právě v Xochimilku. Když mají trénink za sebou, sed­nou na kolo, zajedou domů, najedí se a míří za prací. Pomáhají rodi­čům — pěstují květiny, zelenina, kukuřici. Je to vlastně jejich jedi­ný zdroj obživy. Voda a vůbec pohyb na ní — to patří k jejich životu. Na pole se nejrychleji dostanou na úzkých lod kách, kterým se říká »chalupito«. Tento nejvděčnější prostředek pohá­nějí tyčemi. A když je třeba něco z pole svézt nebo pole pohnojit, pak jim nejlépe poslouží pramice — »trajineros«. Xochimilco je velice přitažlivé pro turisty. Vyplatí se sednout v neděli odpoledne do auta a zajet si do klidného prostředí, do míst, kde jíz­da autem je vystřídána jízdou na pestře ozdobených pramicích za do­provodu rytmické hudby, nebo se nechat unášet jen tak po klidné hladině. Loďky se pohánějí ručně — tyčemi. A koho je vidět při té­to obsluze nejčastěji? Mexické re­­prezentanty-kanoisty. Inu, jsou ‘o šikovní klučil Také skromní, čistotní, usměvaví. Martinez, Altamirano, Valderama, Barachaz a další. Sympatičtí Indiá­ni, kteří by své Xochimilco nevy­měnili za nic na světě. Na závody v zahraničí, zvláště v Evropě, se tě­ší jako každý jiný. Také chtějí po­znat jiné země, měřit síly s ostat­ními, vyhrávat, ale když už týden jsou mimo domov, začíná se jim po Xochimilku stýskat, Jsou zakřinutí, v myšlenkách už zase doma. Mexická vodácká reprezentace — to nejsou jen pracovití Indiáni. V družstvu jsou děvčata a chlapci ze samotného Mexika. Z bohatších rodin, rihž jsou jejich kamarádi z Xochimilka. Na trénink je přivá­žejí rodinní řidiči, počkají na ně na konec tréninku a zase je odvezou domů. Ale ještě se nestalo, že by v družstvu jeden druhému dával na­jevo svůj sociální původ, škoda že jen na vodě, v partě závodníků a závodnic jsou si všichni rovn^. Tře ba i ta dívka, jejíž otec vlastní to­várnu na konfekci, přijíždí na tré­nink v normálním oblečení, bez kaž­dodenní módní přehlídky před ko­legy. A tak trochu ml bylo líto jednoho kanoisty, který nenašel porozumění u strážců vodáckého stadiónu, pří­slušníků armády. Při tréninku se vyhoupl nad hladinu pěkně urostlý kapřík a zamířil přímo do kajaku. Chlapec byl velice šťastný, ale jen do té chvíle, než to zpozorovali vo­jáci. Kapra si ponechali, prý je ne­smí nikdo jiný »lovit«. A tak chla­pec v tílku a v trenýrkách odchá­zel domů se sklopenou hlavou a snad i pocitem křivdy... Příště: Sedm dnů v zajetí nejlep­ších — Středisko vrcholového spor­tu po mexickú — Nejdříve amatéři — potom profíci — Revoluční vlna — masovka — Autem na Popocate­petl. JAROSLAV VELlŠEK Atrakce pro návštěvníka Xochimilca — pramice k Jízdě po kanálech. Jedna z možností, Jak st mohou vydělávat za poskytování služeb t mexičtí kanoisté. Dlouhé tyče Jim umožtíuit dostávat pramici do pohybu. čedccsiůveHJkA* sport vydAvA Ústřední výbor Cstv. Vychází šestkrát týdně kromě ne­děle. Šéfredaktor JAROMÍR NEK, zástupce šéfredaktora TOMÁ­JARO­SLAV JAROŠ. Adresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30, poštovní směrovací číslo 115 23 Telefo­ny: ústředna 24 98 51, sekretariát 24 77 98, sportovní oddělení 24 95 21, kopaná 22 79 91, organizační 24 10 03, zahraniční 24 11 58, dopisů 24 77 98, hospodářské, archív a informace 24 77 98. — Dálnopis 12 15 14. — FI­­LIALN! REDAKCE: BRNO, náměstí Rudé armády 13—15, telefon 584 46, 584 38. Poštovní adresa: Poštovní schránka 314. 658 48 Brno. — OSTRA­VA 1, Novinářská 3, telefon 521 71, 524 31, dálnopis 052502. Poštovní adresa: Pošt. schránka 18, 709 28 Ostrava 9-Mar. Hory. — TELEFONY KRAJSKÝCH ZPRAVODAJO: PLZEŇ 243 42, PARDUBICE 317 83, BRATI­SLAVA 550 28. — Měsíční předplatné 15 Kčs, čtvrtletní 45 Kčs. — Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Pra­ha — Rozšiřuje PNS. Informace o předplatném podá a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS, ústřední expedice tisku, oddě­lení vývoz tisku. Jindřišská 14, Praha 1. — NEVYŽÁDANÉ PŘÍ­SPĚVKY SE NEVRACEJÍ. illlllllllllllllllllllllilllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll Q&iJtoSiCWCHSlUfSfiOlt 16. 4. 1974 •c *< • c ■< ■ c •< ■ t •c •t*C Služba účastníkům naší čtenářské soutěže Co vím o sportovní Moskvě Stejný emblém, jaký vidíte v záhlaví tohoto rámečku, vy­­cl í í stále častěji také ve spor­tovních denících ostatních so­cialistických zemí: v Sovětském sportu i Sportechu, v Naroden sportu i Sportulu. Čtenáři všech těchto listů soutěží na stejné téma: zpovídají se ze svých znalostí o sportovním životě kandidáta na olympijské hry 1980, ze svého vztahu k sovětské tělovýchově. Dosud nejrozsáhlej­ší společná mezinárodní akce čtenářům socialistického spor tovního tisku vydatně podpoři olympijskou kandidaturu sovět­ské metropole. V naší vlasti je navíc příležitost připomenout si znovu vrcholy českosloven­­sko-sovětské družby na tělový­chovném poli — od oné první návštěvy sovětských fyzkulturní­­ků v Československu před pa-desátí lety až k mnohým příkla­dům bratrské spolupráce v po­sledních třiceti letech, od osvo­bození naší vlasti Sovětskou armádou. Naši jutěž jsme vyhlásili kon­cem března. Od té doby našel pozorný čtenář už na našich stránkách nejeden podnět k správnému zodpovězení pěti základních otázek. Stejně pod­statnou složkou soutěže je však vlastní vyjádření každého její­ho účastníka na otázky výběro­vé. Abych m dali všem čtená­řům možnost znovu si otázky prostudovat, otiskujeme je v dnešním prvriím povelikonoč­­ním čísle znovu. Vystřihněte si je, podumejte nad nimi, sleduj­te dále pozorně naše Články a chystejte si odpovědi. Otázky soutěže ZÁKLADNÍ ČÁST: 1. Kdy se konaly a jak se jmenovaly dvě největší světové sportovní soutěže mládeže, které se již v Moskvě uskuteč­nily? 2. Kdy byla v Moskvě uspořádána první všesportovní vše­­svazová soutěž a v kterých letech se uskutečnily na moskev­ských sportovištích finálové soutěže Spartakiády národů SSSR? 3. Vyjmenujte alespoň tři proslavená moskevská sportovní zařízeni, která byla dějištěm významných mezinárodních sou­těží, a poznamenejte. jakým sportům slouží. 4. Vyjmenujte alespoň tři sovětské sportovce, kteří dosáhli významných úspěchů při mezinárodních sontěžích pořáda­ných na půdě CSSR. 5. Vyjmenuite alespoň tři případv významných úspěchů sportovců ČSSR dosažených při soutěžích pořádaných v Mos­kvě. VÝBĚROVÁ ČÁST: Napište svůj vlastní příspěvek (nejméně na jednu, nejvíce na tři stránky formátu A 4) na JEDNO ze čtyř výběrových témat: . : a) podrobnější výklad k jedné z pěti základních otázek, nebo b) zkušenost či zážitek z moskevských sportovních udá­lostí Ci návštěvy moskevských sportovišf nebo c) zážitek ze setkání se sovětskými sportovci (af už před válkou Ci po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou Ci v současnosti) nebo d) názor na kandidaturu hlavního města Sovětského svazu na pořádání olympijských her 1980. Odpovědi (psané strojem I rukou, pokud možno no formátu A 4) na otázky 1—5 1 výběrový příspěvek zašlete SPOLEČNÉ nejpozdějl 8o na adresu 15. června 1974 Československý sport, soutěž »Co vím o sportovní Moskvě«, Na poříčí 30, 115 23 Praha 1. Nezapomeňte poznamenat svou adresu, jméno a příjmení, věk, povolání, případně sport, jímž se zabýváte. Sensationell Sokol Wien Titulek jsme si vypůjčili z časopisu rakouského volejbalového svazu (1974 č. 2), kde úvodnf článek začíná senzací nejvyšší rakouské volej* bálové soutěže. Nováček Sokol Vídeň I.—V. svými vynikajícími výkony patří k největším překvapením státní ligy. — Dobré výkony sokolských bor­ců ve Vídni jsou úspěchem naší krajanské tělovýchovy, připomněl v Praze na sobotním zasedání Vý­boru pro zahraniční Sokol při ÚV ČSTV J. Abrahám. Projevuje se tu soustavná péče krajana Jaroslava Soukupa, který vede mládež k vše­strannosti od žákovského věku, v do­rostu začíná se sportovní speciali­zací, vrcholící účastí v závodních družstvech. Sokol Vídeň I.—V. soustřeďuje v pěti závodních družstvech 55 aktivních hráčů a hráček, kteří pra­videlně trénují. Výbor pro zahraniční Sokol při ÚV ČSTV podporuje činnost kraja­nů. Vypomohl, jak s díky kvitoval starosta jednoty Fr. Novák, věnová­ním dresů, teplákových souprav, sítí ap. Nejvýznamnější podpora však výbor poskytl propůjčením kva­lifikovaného čs. trenéra. V oddíle působí trenér Hubert Kříž z Brati­slavy, od května 1974 zahájí činnost trenér Helmut Nitsche. Spolupráce krajanské sokolské jednoty se starou vlastí nese ovoce. (mf)

Next