Československý Sport, duben-červen 1974 (XXII/77-152)
1974-04-16 / No. 89
iiiiiiiimiiiiiiiiiiiiiiimiiiiiiimiiiiiiiiiiMiiiiiiiiiiiiiii nMEXIKO: ZAPOMENUTÉ OLYMPIJSKÉ HRY o med Mony TJázenkářl Lokomotivy Vršovice7 procestovali hezký kus světa. V posledních třech letech jejich cesta vedla do zemí Afriky — Maroka, Alžírská, Tuniska, Libye, Jordánska, Sýrie, Egypta, Kuwajtu. Letošní cesta »házenkářských světoběžníků« z Vršovic vedla trochu dále, do míst, kam také až dosud necestovalo žádné naše házenkářské mužstvo. Přes Atlantik — na Kubu, do Mexika a Kanady. Slo tedy o historickou událost, vždyť například Kubánci hráli házenou vůbec prvně v historii mezinárodně, v Mexiku před vršovickou Lokomotivou přivítali z evropských mužstev západoněmecký Essen a francouzskou Stellu Paříž. PřlJede-11 Evropan do těchto vzdálených míst, má na co se dívat, porovnávat. Dojmů z třítýdenního pobytu »za velkou louží« Je víc než dost a byla by škoda se o ně nerozdělit. První Část vyprávění bude patřit Mexiku, další Kanadě a nakonec Kubě. Xí exlko se snad nejvíce proslavilo v posledním desetiletí olympijskými hrami před šesti lety. Jistě sl ještě mnozí z vás' vzpomínáte na souboj sportovců z celého světa s nadmořskou výškou, nástupem Afrlřanů a snad nejvíce na nás zanechal dojem skok amerického dálkaře Beamona »do XX. století«. Výsledky patří minulosti. Mexiko bylo vystřídáno Mnichovem, ale přece jen každá cesta příslušníka evropského kontinentu volá po vzpomínkách. Samotní Mexičané »své« olympíjské hry už dávno odepsali. Skončily pro ně krátce poté, co poslední účastník opustil olympijskou vesnici. Funkcionáři a vůbec všichni pořadatelé, kteří po řadu let realizovali sen, sl oddechli, vůbec nepomysleli na poolympijskou osvětu — udrženi další aktivity, propagaci sportu mezi mladými Mexičany. Trvalo jim to plného půl roku, nož se opět probudili a uvědomili sl, že je zapotřebí zase přiložit ruce k dílu. Jediným svědectvím olympljskýcn her zůstala sportoviště. Pěkná, moderní, plně vyhovující pro náročné. Hned cestou z letiště je vidět hala na košíkovou a cyklistický stadión, ve středu města hala pro sportovní gymnastiku. Vůbec na nich není znát, jak stárnou, paprsky slunce jim dodávají stále potřebný lesk. A jedete-11 ze středu rozlehlého, dnes již téměř jedenáctlmlllónového velkoměsta, směrem na známé místo — Xochlmilco, upoutají každého výtvarné monumenty. Stojí jeden za druhým. Francouzský, japon-ský a hned třetí je náš, československý. Tato ulice směřující k vlast nímu bývalému olympijskému centru byla nazvána Cesta přátelství. Obrovské rozměry a tvary monumentů poutají pozornost a člověk jedoucí kolem si musí položit otázku: co která zem chtěla svým dílem vyjádřit? Ale závěr si už musí udělat každý sám, nikde se o tom nic nedozvíte. Po levé straně ve směru jízdy je část zvaná Villa Coapa. Místo novinářů, rozhodčích a dalšího personálu. V bytech bydlí nájemníci a jejich děti se prohánějí každý den na fotbalovém plácku. Jednotlivá družstva nesou názvy států, účastníků XIX. olympijských her. Zrovna nedávno se do finále jednoho z turnajů probojovali kluci s názvem Československo. Měli velikánskou radost, takovou, že se rozjeli na čs velvyslanectví a pozvali naše pracovníky na jejich finálový zápas. TZ' oušek odtud je olympijská vesnice. Dočasná noclehárna při každých hrách. Téměř desetitisícová část Mexika, ale stejně jako každá Jiná s řadou problémů — kdo se do těchto bytů, ntejitelů zlatých, stříbrných a bronzových medailí, nastěhuje. Prodejní cena třípokojových bytů byla značně vysoká — 270 000 pesos. Ale dnes bychom tam už těžko hledali prázdné místečko. I přes vysokou částku žijí tam noví majitelé. A ještě dál od středu města, na rozlehlém prostranství, kolem něhož však už vyrostly nízké rodinné domky, je z dálky vidět Aztécký stadión, místo pro 110 tisíc diváků, dějiště slavnostního a závěrečného ceremoniálu i fotbalového turnaje olympijských her. Stal se domovem předních mexických fotbalových klubů — Azulu a Americl — a naplňuje se převážně v době, kdy Normální život ve »vesnici« • Sportoviště slouží nejen sportu • Monumenty na Cestě přátelství setrvávají • Den v Xochimilcu • Živé svědectví — japonští kapři se hraje o ligové body. Hraje-li tam reprezentační mužstvo Mexika, splynou diváci s betonovými tribunami .. 1 Ne často jsou všechna tato sportoviště naplněna diváky a slouží výhradně sportu. Představitelé města přišli na nápad — využít těchto prostorných sportovišť k různým vý stávám a trhům. A tak vlastně obyvatelé města prostřednictvím těchto atraktivních akcí se opět dostávají do známých míst. Z Aztéckým stadiónem olympijská sportoviště ještě nekončí. AŽ na samé periférii města, jež podle plánu architektů si v dalších letech podá ruce s rušnou častí města Mexika, leží známé Xochimilco. Vodácký stadión, místo soutěží ve veslování a v kanoistice. Umělý kanál podává neustále svědectví o zápolení před šesti lety. Voda je tam pořád stejná a v ní se prohánějí japonští kapříci. Z docela malých, tehdy čerstvě nasazených rybek se stali sedmdesáticentimetroví velikáni. Toto místo je stálým domovem mexické reprezentace. Denně — dopoledne 1 odpoledne — se scházejí urostlí chlapci — Indiáni. Bydlí v Xochimilku, tam se cítí nejlépe. Ráno přijedou na kole z nedalekých nízkých obydlí, v loděnicích na ně již čeká Čechoslovák Václav Vacek. Před pěti lety jezdil po Mexiku, několik si jich vybral ze vzdálených míst, ale kádr našel právě v Xochimilku. Když mají trénink za sebou, sednou na kolo, zajedou domů, najedí se a míří za prací. Pomáhají rodičům — pěstují květiny, zelenina, kukuřici. Je to vlastně jejich jediný zdroj obživy. Voda a vůbec pohyb na ní — to patří k jejich životu. Na pole se nejrychleji dostanou na úzkých lod kách, kterým se říká »chalupito«. Tento nejvděčnější prostředek pohánějí tyčemi. A když je třeba něco z pole svézt nebo pole pohnojit, pak jim nejlépe poslouží pramice — »trajineros«. Xochimilco je velice přitažlivé pro turisty. Vyplatí se sednout v neděli odpoledne do auta a zajet si do klidného prostředí, do míst, kde jízda autem je vystřídána jízdou na pestře ozdobených pramicích za doprovodu rytmické hudby, nebo se nechat unášet jen tak po klidné hladině. Loďky se pohánějí ručně — tyčemi. A koho je vidět při této obsluze nejčastěji? Mexické reprezentanty-kanoisty. Inu, jsou ‘o šikovní klučil Také skromní, čistotní, usměvaví. Martinez, Altamirano, Valderama, Barachaz a další. Sympatičtí Indiáni, kteří by své Xochimilco nevyměnili za nic na světě. Na závody v zahraničí, zvláště v Evropě, se těší jako každý jiný. Také chtějí poznat jiné země, měřit síly s ostatními, vyhrávat, ale když už týden jsou mimo domov, začíná se jim po Xochimilku stýskat, Jsou zakřinutí, v myšlenkách už zase doma. Mexická vodácká reprezentace — to nejsou jen pracovití Indiáni. V družstvu jsou děvčata a chlapci ze samotného Mexika. Z bohatších rodin, rihž jsou jejich kamarádi z Xochimilka. Na trénink je přivážejí rodinní řidiči, počkají na ně na konec tréninku a zase je odvezou domů. Ale ještě se nestalo, že by v družstvu jeden druhému dával najevo svůj sociální původ, škoda že jen na vodě, v partě závodníků a závodnic jsou si všichni rovn^. Tře ba i ta dívka, jejíž otec vlastní továrnu na konfekci, přijíždí na trénink v normálním oblečení, bez každodenní módní přehlídky před kolegy. A tak trochu ml bylo líto jednoho kanoisty, který nenašel porozumění u strážců vodáckého stadiónu, příslušníků armády. Při tréninku se vyhoupl nad hladinu pěkně urostlý kapřík a zamířil přímo do kajaku. Chlapec byl velice šťastný, ale jen do té chvíle, než to zpozorovali vojáci. Kapra si ponechali, prý je nesmí nikdo jiný »lovit«. A tak chlapec v tílku a v trenýrkách odcházel domů se sklopenou hlavou a snad i pocitem křivdy... Příště: Sedm dnů v zajetí nejlepších — Středisko vrcholového sportu po mexickú — Nejdříve amatéři — potom profíci — Revoluční vlna — masovka — Autem na Popocatepetl. JAROSLAV VELlŠEK Atrakce pro návštěvníka Xochimilca — pramice k Jízdě po kanálech. Jedna z možností, Jak st mohou vydělávat za poskytování služeb t mexičtí kanoisté. Dlouhé tyče Jim umožtíuit dostávat pramici do pohybu. čedccsiůveHJkA* sport vydAvA Ústřední výbor Cstv. Vychází šestkrát týdně kromě neděle. Šéfredaktor JAROMÍR NEK, zástupce šéfredaktora TOMÁJAROSLAV JAROŠ. Adresa redakce: Praha 1, Na poříčí 30, poštovní směrovací číslo 115 23 Telefony: ústředna 24 98 51, sekretariát 24 77 98, sportovní oddělení 24 95 21, kopaná 22 79 91, organizační 24 10 03, zahraniční 24 11 58, dopisů 24 77 98, hospodářské, archív a informace 24 77 98. — Dálnopis 12 15 14. — FILIALN! REDAKCE: BRNO, náměstí Rudé armády 13—15, telefon 584 46, 584 38. Poštovní adresa: Poštovní schránka 314. 658 48 Brno. — OSTRAVA 1, Novinářská 3, telefon 521 71, 524 31, dálnopis 052502. Poštovní adresa: Pošt. schránka 18, 709 28 Ostrava 9-Mar. Hory. — TELEFONY KRAJSKÝCH ZPRAVODAJO: PLZEŇ 243 42, PARDUBICE 317 83, BRATISLAVA 550 28. — Měsíční předplatné 15 Kčs, čtvrtletní 45 Kčs. — Tiskne Rudé právo, tiskařské závody, Praha — Rozšiřuje PNS. Informace o předplatném podá a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS, ústřední expedice tisku, oddělení vývoz tisku. Jindřišská 14, Praha 1. — NEVYŽÁDANÉ PŘÍSPĚVKY SE NEVRACEJÍ. illlllllllllllllllllllllilllllllllllllllllllllllllllllllllllllllll Q&iJtoSiCWCHSlUfSfiOlt 16. 4. 1974 •c *< • c ■< ■ c •< ■ t •c •t*C Služba účastníkům naší čtenářské soutěže Co vím o sportovní Moskvě Stejný emblém, jaký vidíte v záhlaví tohoto rámečku, vycl í í stále častěji také ve sportovních denících ostatních socialistických zemí: v Sovětském sportu i Sportechu, v Naroden sportu i Sportulu. Čtenáři všech těchto listů soutěží na stejné téma: zpovídají se ze svých znalostí o sportovním životě kandidáta na olympijské hry 1980, ze svého vztahu k sovětské tělovýchově. Dosud nejrozsáhlejší společná mezinárodní akce čtenářům socialistického spor tovního tisku vydatně podpoři olympijskou kandidaturu sovětské metropole. V naší vlasti je navíc příležitost připomenout si znovu vrcholy československo-sovětské družby na tělovýchovném poli — od oné první návštěvy sovětských fyzkulturníků v Československu před pa-desátí lety až k mnohým příkladům bratrské spolupráce v posledních třiceti letech, od osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Naši jutěž jsme vyhlásili koncem března. Od té doby našel pozorný čtenář už na našich stránkách nejeden podnět k správnému zodpovězení pěti základních otázek. Stejně podstatnou složkou soutěže je však vlastní vyjádření každého jejího účastníka na otázky výběrové. Abych m dali všem čtenářům možnost znovu si otázky prostudovat, otiskujeme je v dnešním prvriím povelikonočním čísle znovu. Vystřihněte si je, podumejte nad nimi, sledujte dále pozorně naše Články a chystejte si odpovědi. Otázky soutěže ZÁKLADNÍ ČÁST: 1. Kdy se konaly a jak se jmenovaly dvě největší světové sportovní soutěže mládeže, které se již v Moskvě uskutečnily? 2. Kdy byla v Moskvě uspořádána první všesportovní všesvazová soutěž a v kterých letech se uskutečnily na moskevských sportovištích finálové soutěže Spartakiády národů SSSR? 3. Vyjmenujte alespoň tři proslavená moskevská sportovní zařízeni, která byla dějištěm významných mezinárodních soutěží, a poznamenejte. jakým sportům slouží. 4. Vyjmenujte alespoň tři sovětské sportovce, kteří dosáhli významných úspěchů při mezinárodních sontěžích pořádaných na půdě CSSR. 5. Vyjmenuite alespoň tři případv významných úspěchů sportovců ČSSR dosažených při soutěžích pořádaných v Moskvě. VÝBĚROVÁ ČÁST: Napište svůj vlastní příspěvek (nejméně na jednu, nejvíce na tři stránky formátu A 4) na JEDNO ze čtyř výběrových témat: . : a) podrobnější výklad k jedné z pěti základních otázek, nebo b) zkušenost či zážitek z moskevských sportovních událostí Ci návštěvy moskevských sportovišf nebo c) zážitek ze setkání se sovětskými sportovci (af už před válkou Ci po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou Ci v současnosti) nebo d) názor na kandidaturu hlavního města Sovětského svazu na pořádání olympijských her 1980. Odpovědi (psané strojem I rukou, pokud možno no formátu A 4) na otázky 1—5 1 výběrový příspěvek zašlete SPOLEČNÉ nejpozdějl 8o na adresu 15. června 1974 Československý sport, soutěž »Co vím o sportovní Moskvě«, Na poříčí 30, 115 23 Praha 1. Nezapomeňte poznamenat svou adresu, jméno a příjmení, věk, povolání, případně sport, jímž se zabýváte. Sensationell Sokol Wien Titulek jsme si vypůjčili z časopisu rakouského volejbalového svazu (1974 č. 2), kde úvodnf článek začíná senzací nejvyšší rakouské volej* bálové soutěže. Nováček Sokol Vídeň I.—V. svými vynikajícími výkony patří k největším překvapením státní ligy. — Dobré výkony sokolských borců ve Vídni jsou úspěchem naší krajanské tělovýchovy, připomněl v Praze na sobotním zasedání Výboru pro zahraniční Sokol při ÚV ČSTV J. Abrahám. Projevuje se tu soustavná péče krajana Jaroslava Soukupa, který vede mládež k všestrannosti od žákovského věku, v dorostu začíná se sportovní specializací, vrcholící účastí v závodních družstvech. Sokol Vídeň I.—V. soustřeďuje v pěti závodních družstvech 55 aktivních hráčů a hráček, kteří pravidelně trénují. Výbor pro zahraniční Sokol při ÚV ČSTV podporuje činnost krajanů. Vypomohl, jak s díky kvitoval starosta jednoty Fr. Novák, věnováním dresů, teplákových souprav, sítí ap. Nejvýznamnější podpora však výbor poskytl propůjčením kvalifikovaného čs. trenéra. V oddíle působí trenér Hubert Kříž z Bratislavy, od května 1974 zahájí činnost trenér Helmut Nitsche. Spolupráce krajanské sokolské jednoty se starou vlastí nese ovoce. (mf)