Československý Svět, červenec-prosinec 1971 (XXVI/14-26)

1971-10-14 / No. 21

18 I I 1 11 I ZE 17 Z lí H í Letos se už podruhé hlásí v Česko­slovensku o slovo Filmový festival pracujících 71. Tentokrát svou nároč­nější částí, která se od své premiéry v roce 1966 stala očekávanou filmo­vou událostí podzimu. 1 letos má hodnotný program, který jistě budí pozornost jak náročných a zasvěcených filmových diváků, tak i širokého spektra těch návštěvníků kin, kteří do tajů filmového umění teprve vnikají a jimž mohou a mají právě podobné akce ukázat cestu. Podobně jako letní část, i podzimní přehlídka je neobyčejně rozsáhlou akcí. Vždyť podzimní FFP 71 bude probíhat přibližně ve stovce míst celé republiky. Ve třech říjnových týdnech se di­vákům představí celkem osmnáct fil­mů ze čtrnácti zemí. Budou to: české filmy Petrolejové lampy a Pět mužů a jedno srdce, slovenský Keby som mal pušku, dva filmy sovětské — Král Lear a Začátek, polský Březový háj, maďarská Sázka na iluze, film NDR Ztracený anděl, bulharský A kdo je vinen a kubánský Odysea generála José. Z filmů západních produkcí byly vybrány: francouzský snímek Ukradené polibky, anglický Kes, ame­rický Incident, západoněmecký O. K., dva filmy švédské — Hanba a Per­sona, italský Metello a japonský Öda na unaveného člověka. Tedy opravdu reprezentativní ukázka z tvorby jme­novaných kinematografií. F. B. Ukázka z filmu Petrolejové lampy Z českého jilmu Pět mužů a jedno srdce Naší U u I i u rou 50-ročnú históriu komunistickej strany i rozvoj ro­botníckeho hnutia v Bratislave, bu­dovanie hlavného mesta a mnohé ďalšie momenty z politického a spo­ločenského života v metropole Slo­venska dokumen­tuje stála expozí­cia. Reprodukcie nie­koľkých dokumen­tov z výstavy DONOV A SVĚT JOSEFA SINÍ Otevřeme-li naučný slovník, nalezne­me v něm jen několik stručných dat jako o mnoha jiných osobnostech: „Š i­­m a Josef, 1891, český malíř a grafik, žák J. Preislera na pražské Akademii výtvarných umění. — Od roku 1921 pů­sobí trvale ve Francii jako významný představitel pařížské školy. Za druhé světové války aktivně pracoval ve fran­couzském hnutí odporu. — Jeho tvorbu charakterizuje osobitý poetický surrea­lismus krajin, mytologických scén a por­trétů. Šíma je též činný jako ilustrá­tor.“ Ve chvíli, kdy toto čteme, Josef Šíma již není mezi námi... Zhodnotit celý jeho život a rozsáhlé dílo v krátkém článku, to nikdo nedo­káže. Vyšlo o něm mnoho studií, člán­ků, úvah, kritických rozborů a teore­tických pojednání časopiseckých i kniž­ních. Šima je složitá osobnost, která dala výtvarnému umění hodnoty nadča­sové. Nelze tedy o něm psát a nebýt si zároveň vědom, že to vše bude jenom část toho, co by se napsat mohlo a mělo. Avšak jeho vztah k domovu a světu byl a zůstává jasný a přímočarý. Rodák z východočeské Jaroměře po první světové válce odjel do Francie a usadil se natrvalo v Paříži, v roce 1926 pak přijal francouzské občanství. Sám o tomto rozhodnutí před lety psal: „Ne­mohu dnes dobře rozebírat pohnutky svého odjezdu do Francie. Bylo jich více, ale jedna byla hlavní, a to: vidět Francii. Odjížděl jsem, asi jako se jez­dilo v renesanci do Itálie. Bylo to jed­nak do střediska výtvarného umění, jed­nak jsem byl váben přímo jednotlivými zjevy umělců“. Přijel do Francie s čis­tým srdcem a s široce rozevřenýma oči­ma. Stal se Francouzem — a nikdy zá­roveň nepřestal být Čechem. Když jsme před nedávnými lety měli v Praze v Národní galerii soubornou vý­stavu Šímových obrazů a kreseb, byli jsme znovu udiveni hloubkou díla — i čes­­kostí z něho vyzařující, prolnutého jasný­mi barvami Francie a evropským du­chem moderní malby. Byf Šíma žil v Paříži, měl vždy sounáležitost s do­movem. Psal do našich časopisů, ilustro­val knížky, uveřejňoval kresby, naše časopisy samy přinášely rozhovory s ním a ukázky z jeho tvorby. A přímo pověstné bylo, že kdokoliv z umělců nebo kulturních pracovníků zavítal do Paříže, vždy nalezl vlídné porozumění a upřímný zájem u Šímy. U něho byly dveře otevřeny pro každého, kdo přichá­zel z vlasti. Sám takové návštěvy z do­mova vyhledával a vítal je, bylo to něco zcela samozřejmého, přirozeného a pro něho nutného. Nikdy se domovu neodcizil. A tak i ve svém díle. Šímův malířský a kreslířský svět je plný poezie. A v té básni tvarů, barev a čistých myšlenek jako v kouzelné studánce z pohádky je pokaždé kus jeho domova. Evropský moderní malíř světo­vého významu jím právě proto mohl být, že v něm zůstával hlas dětství, mládí a studií — Jaroměř, Praha, Cechy, celá rodná země. Bez toho všeho by Šíma ni­kdy nedosáhl v Evropě i ve světě uzná­vaného mistrovství. Protože to víme, dvojnásob nás po­stihla smutná zpráva z Paříže. Je to bo­lestná ztráta — Josef Šíma. český malíř a grafik, žijící v Paříži už celá desetiletí, zemřel... Některé jeho obrazy, a ne­málo jich vlastní, má Národní galerie v Praze ve své sbírce moderního umění. Stojíme před nimi a jsme opět s ním. Umělec žije v nich a s nimi. Text a snímky — FR. ČIHÁK V roku 1969 zís­kala Elena Sárayo­­vá-Kováčová ako prvá žena na Slo­vensku diplom di­rigentky. Táto mladá, nadaná že­na, matka dvoch detí, pôsobí v di­rigentskej činnosti s 12členným Dám­skym komorným orchestrom. So svojim orchestrom vystupuje najmä v kúpeľných mes­tách na Slovensku. Lidová Tvorba Uherský Brod, provozovna v Tu­­pesícb na skohradišfsku Uher­­patří v ČSSR mezi největší výrobce tradiční lidové ma­joliky. Třetinu své výroby dodávají na export. Největším odběratelem je NDR, NSR, USA a Francie. Tupeští keramici v posled­ní době dosáhli velkých úspěchu na světové výstavě v Ósace v Japon­sku. Na snímku: Zlata Malinová maluje ornamenty na ta­líř. Josef Šíma: Krajina tl.es Olleres) Josef Šíma: Café Neapolitain Josef Šíma: Podobizna Soni Haasové Výstava vynikajícího užitého uničili K 85. narozeninám zasloužilého umělce, akademického sochaře Jaro­slava Horejce, uspořádalo Umělecko­průmyslové muzeum v Praze výstavu představující výběr z jeho prací v oboru užitého umění. Ačkoliv autor sám vidí těžiště své práce v bohatém díle sochařském a práce v oboru uži­tého umění považuje jen za okrajo­vou záležitost, je nesporné, že tu jde o uzavřenou, názorově vyhraněnou tvorbu dosahující velkého významu jmenovitě medailérskými a sklářský­mi pracemi v kontextu vývoje čes­kého užitého umění první poloviny 20. století. Výstava byla řazena podle druhů materiálu. Nejvýznamnějším soubo­rem je kolekce skla. Dokládá Horej­­covu vrcholnou tvorbu: řezané po­háry z dvacátých let, z nichž čtyři byly oceněny zlatou medailí na Mezi­národní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Tyto poháry předznamenaly další vývoj řezaného skla. Druhým velmi významným celkem výstavy byla. řada mincí a medailí. Jedná se téměř ve všech případech z o sochařsky pojaté, ušlechtilé práce, nichž nejpozoruhodnější (vzniklé kolem roku 1930) patří mezí přední díla své doby. Rada exteriérových a interiérových mříží i dalších prací v kovu a šperků byly na výstavě dokumentovány vět­šinou jen fotografiemi. Dávají pře­hled o bohaté a kvalitní Horejcově tvorbě v tomto oboru. Jaroslav Horejc: Skleněná váza „Bac­chus“ 1922 Jaroslav Horejc: Reliéf z měděného pa­tinovaného plechu JEŠITNOST Jaroslav Horejc: Stříbrná brož TRITON. 1020-21 ČESKOSLOVENSKÍ SVET vychází každý druhý čtvrtek — vydává Česko­slovenský ústav zahraniční — řídl re­dakční rada — Redakce a administrace Praha 1-Malá Strana, Karmelitská 25, telefon 53 04 41 až 42 — Cena jednotlivé­ho čísla 1,20 Kčs, předplatné v tuzem­sku 30 Kčs ročné, při zasíláni do za­hraničí, včetně poštovného 55 Kčs resp. 3,50 US $ ročně — nebo přepočteno na příslušnou částku v jiné měně — Tis­kárny: Mír, novinářské závody, n. p., závod 4, Václavské náměstí 3fi, Praha 1 a Svoboda, grafické závody, n. p., zá­vod 1, S. .11. Kirova 43, Praha 5

Next