Československý Svět, červenec-prosinec 1971 (XXVI/14-26)
1971-10-14 / No. 21
18 I I 1 11 I ZE 17 Z lí H í Letos se už podruhé hlásí v Československu o slovo Filmový festival pracujících 71. Tentokrát svou náročnější částí, která se od své premiéry v roce 1966 stala očekávanou filmovou událostí podzimu. 1 letos má hodnotný program, který jistě budí pozornost jak náročných a zasvěcených filmových diváků, tak i širokého spektra těch návštěvníků kin, kteří do tajů filmového umění teprve vnikají a jimž mohou a mají právě podobné akce ukázat cestu. Podobně jako letní část, i podzimní přehlídka je neobyčejně rozsáhlou akcí. Vždyť podzimní FFP 71 bude probíhat přibližně ve stovce míst celé republiky. Ve třech říjnových týdnech se divákům představí celkem osmnáct filmů ze čtrnácti zemí. Budou to: české filmy Petrolejové lampy a Pět mužů a jedno srdce, slovenský Keby som mal pušku, dva filmy sovětské — Král Lear a Začátek, polský Březový háj, maďarská Sázka na iluze, film NDR Ztracený anděl, bulharský A kdo je vinen a kubánský Odysea generála José. Z filmů západních produkcí byly vybrány: francouzský snímek Ukradené polibky, anglický Kes, americký Incident, západoněmecký O. K., dva filmy švédské — Hanba a Persona, italský Metello a japonský Öda na unaveného člověka. Tedy opravdu reprezentativní ukázka z tvorby jmenovaných kinematografií. F. B. Ukázka z filmu Petrolejové lampy Z českého jilmu Pět mužů a jedno srdce Naší U u I i u rou 50-ročnú históriu komunistickej strany i rozvoj robotníckeho hnutia v Bratislave, budovanie hlavného mesta a mnohé ďalšie momenty z politického a spoločenského života v metropole Slovenska dokumentuje stála expozícia. Reprodukcie niekoľkých dokumentov z výstavy DONOV A SVĚT JOSEFA SINÍ Otevřeme-li naučný slovník, nalezneme v něm jen několik stručných dat jako o mnoha jiných osobnostech: „Š im a Josef, 1891, český malíř a grafik, žák J. Preislera na pražské Akademii výtvarných umění. — Od roku 1921 působí trvale ve Francii jako významný představitel pařížské školy. Za druhé světové války aktivně pracoval ve francouzském hnutí odporu. — Jeho tvorbu charakterizuje osobitý poetický surrealismus krajin, mytologických scén a portrétů. Šíma je též činný jako ilustrátor.“ Ve chvíli, kdy toto čteme, Josef Šíma již není mezi námi... Zhodnotit celý jeho život a rozsáhlé dílo v krátkém článku, to nikdo nedokáže. Vyšlo o něm mnoho studií, článků, úvah, kritických rozborů a teoretických pojednání časopiseckých i knižních. Šima je složitá osobnost, která dala výtvarnému umění hodnoty nadčasové. Nelze tedy o něm psát a nebýt si zároveň vědom, že to vše bude jenom část toho, co by se napsat mohlo a mělo. Avšak jeho vztah k domovu a světu byl a zůstává jasný a přímočarý. Rodák z východočeské Jaroměře po první světové válce odjel do Francie a usadil se natrvalo v Paříži, v roce 1926 pak přijal francouzské občanství. Sám o tomto rozhodnutí před lety psal: „Nemohu dnes dobře rozebírat pohnutky svého odjezdu do Francie. Bylo jich více, ale jedna byla hlavní, a to: vidět Francii. Odjížděl jsem, asi jako se jezdilo v renesanci do Itálie. Bylo to jednak do střediska výtvarného umění, jednak jsem byl váben přímo jednotlivými zjevy umělců“. Přijel do Francie s čistým srdcem a s široce rozevřenýma očima. Stal se Francouzem — a nikdy zároveň nepřestal být Čechem. Když jsme před nedávnými lety měli v Praze v Národní galerii soubornou výstavu Šímových obrazů a kreseb, byli jsme znovu udiveni hloubkou díla — i českostí z něho vyzařující, prolnutého jasnými barvami Francie a evropským duchem moderní malby. Byf Šíma žil v Paříži, měl vždy sounáležitost s domovem. Psal do našich časopisů, ilustroval knížky, uveřejňoval kresby, naše časopisy samy přinášely rozhovory s ním a ukázky z jeho tvorby. A přímo pověstné bylo, že kdokoliv z umělců nebo kulturních pracovníků zavítal do Paříže, vždy nalezl vlídné porozumění a upřímný zájem u Šímy. U něho byly dveře otevřeny pro každého, kdo přicházel z vlasti. Sám takové návštěvy z domova vyhledával a vítal je, bylo to něco zcela samozřejmého, přirozeného a pro něho nutného. Nikdy se domovu neodcizil. A tak i ve svém díle. Šímův malířský a kreslířský svět je plný poezie. A v té básni tvarů, barev a čistých myšlenek jako v kouzelné studánce z pohádky je pokaždé kus jeho domova. Evropský moderní malíř světového významu jím právě proto mohl být, že v něm zůstával hlas dětství, mládí a studií — Jaroměř, Praha, Cechy, celá rodná země. Bez toho všeho by Šíma nikdy nedosáhl v Evropě i ve světě uznávaného mistrovství. Protože to víme, dvojnásob nás postihla smutná zpráva z Paříže. Je to bolestná ztráta — Josef Šíma. český malíř a grafik, žijící v Paříži už celá desetiletí, zemřel... Některé jeho obrazy, a nemálo jich vlastní, má Národní galerie v Praze ve své sbírce moderního umění. Stojíme před nimi a jsme opět s ním. Umělec žije v nich a s nimi. Text a snímky — FR. ČIHÁK V roku 1969 získala Elena Sárayová-Kováčová ako prvá žena na Slovensku diplom dirigentky. Táto mladá, nadaná žena, matka dvoch detí, pôsobí v dirigentskej činnosti s 12členným Dámskym komorným orchestrom. So svojim orchestrom vystupuje najmä v kúpeľných mestách na Slovensku. Lidová Tvorba Uherský Brod, provozovna v Tupesícb na skohradišfsku Uherpatří v ČSSR mezi největší výrobce tradiční lidové majoliky. Třetinu své výroby dodávají na export. Největším odběratelem je NDR, NSR, USA a Francie. Tupeští keramici v poslední době dosáhli velkých úspěchu na světové výstavě v Ósace v Japonsku. Na snímku: Zlata Malinová maluje ornamenty na talíř. Josef Šíma: Krajina tl.es Olleres) Josef Šíma: Café Neapolitain Josef Šíma: Podobizna Soni Haasové Výstava vynikajícího užitého uničili K 85. narozeninám zasloužilého umělce, akademického sochaře Jaroslava Horejce, uspořádalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze výstavu představující výběr z jeho prací v oboru užitého umění. Ačkoliv autor sám vidí těžiště své práce v bohatém díle sochařském a práce v oboru užitého umění považuje jen za okrajovou záležitost, je nesporné, že tu jde o uzavřenou, názorově vyhraněnou tvorbu dosahující velkého významu jmenovitě medailérskými a sklářskými pracemi v kontextu vývoje českého užitého umění první poloviny 20. století. Výstava byla řazena podle druhů materiálu. Nejvýznamnějším souborem je kolekce skla. Dokládá Horejcovu vrcholnou tvorbu: řezané poháry z dvacátých let, z nichž čtyři byly oceněny zlatou medailí na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925. Tyto poháry předznamenaly další vývoj řezaného skla. Druhým velmi významným celkem výstavy byla. řada mincí a medailí. Jedná se téměř ve všech případech z o sochařsky pojaté, ušlechtilé práce, nichž nejpozoruhodnější (vzniklé kolem roku 1930) patří mezí přední díla své doby. Rada exteriérových a interiérových mříží i dalších prací v kovu a šperků byly na výstavě dokumentovány většinou jen fotografiemi. Dávají přehled o bohaté a kvalitní Horejcově tvorbě v tomto oboru. Jaroslav Horejc: Skleněná váza „Bacchus“ 1922 Jaroslav Horejc: Reliéf z měděného patinovaného plechu JEŠITNOST Jaroslav Horejc: Stříbrná brož TRITON. 1020-21 ČESKOSLOVENSKÍ SVET vychází každý druhý čtvrtek — vydává Československý ústav zahraniční — řídl redakční rada — Redakce a administrace Praha 1-Malá Strana, Karmelitská 25, telefon 53 04 41 až 42 — Cena jednotlivého čísla 1,20 Kčs, předplatné v tuzemsku 30 Kčs ročné, při zasíláni do zahraničí, včetně poštovného 55 Kčs resp. 3,50 US $ ročně — nebo přepočteno na příslušnou částku v jiné měně — Tiskárny: Mír, novinářské závody, n. p., závod 4, Václavské náměstí 3fi, Praha 1 a Svoboda, grafické závody, n. p., závod 1, S. .11. Kirova 43, Praha 5