Český Bratr, 1966 (XLII/1-5)

1966-01-01 / No. 1

Věřící člověk nemůže být šťasten, když se trápí nedokonalostí svou i jiných a když vidí v sobě i kolem sebe suchopár a vyprahlost. Toužíme po svěžím duchovním životě, po radosti z evangelia a po obecenství bratří. A toho všeho prožíváme v církvi málo, ach, tak málo. Kde je pomoc, kde je naděje lepších věcí? Nahoře citované biblické slovo nám ukazuje cestu. Vyzývá nás v prvé řadě k pokání. Je to výzva nepopulární a neoblíbená. Je to prý opakování otřelého slova, které příliš častým vyslovováním ztratilo svůj význam a svou ůdernost. Možná, že je na tom něco pravdy. Ale ještě větší pravda je, že se lidem do pokání nechce, protože znamená pro ně pokoření a uznání vlastní viny. Lidé vždycky raději kritisují druhé a hledají vinu na nich. Vždycky bylo snadnější a líbivější vyjímat mrvu z oka svého bratra než vidět břevno v oku vlastním. Ale i když je tomu tak — bez pokání to nepůjde. Bez pokání se nedočkáme ničeho lepšího. A stejně je to i s obrácením. I to je slovo v minulosti nadužívané a proto u mnohých lidí znehodnocené. Ale ve svém nejhlubším obsahu je obrácení nutné a žádoucí. Je to změna životního zaměření, odvrácení od marnosti a přiklonění k živému Bohu. Je to přehodnocení všech hodnot a nový životní cíl. „To, což mi hylo ziskem, položil jsem sobě pro Krista za škodu" (Fil. 3, 7). Takovou proměnu prožili všichni opravdoví křesťané, i když třeba nemohli udat zrovna den a ho­dinu, kdy se to s nimi stalo. V pokání a obrácení vidí Písmo svaté cestu k shlazení hříchů. Ne proto, že by pokání a obrácení bylo záslužným skutkem, za který člověk dostává odpuštění hříchů, ale tak, že člověk bez pokání a bez obrácení není vůbec schopen odpuš­tění hříchů přijmout. Zvěst evangelia se odráží od jeho tvrdého srdce jako ten příslovečný hrách od stěny. A tak člověk bez pokání a bez obrácení zůstává ve své samotě a ve své klamné pýše. Jako ten král v pohádce si vykračuje domněle v krásném šatě a zatím je nahý a politováníhodný. Pokání, obrácení a shlazení našich hříchů je podle citovaného biblického místa cestou k tomu a předpokladem pro to, aby přišlo rozvlažení od tváří Páně. Aby byla zavlažena rosou shůry naše duchovní vyprahlost, aby ožilo údolí suchých kostí, aby nastal nový život v našich sborech. Jinak řečeno, aby nastaly pro církev šťastnější časy. Ve dnech 22. až 25. února 1966 bude se konat v Praze XV. SYNOD ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ Synod bude zahájen v úterý 22. února v 19 hodin bohoslužbami v chrámu Páně u Salvatora v Praze 1. Pracovní zasedání se budou konat v modlitebně českobratrského evangelického sboru v Praze na Kr. Vinohradech 2

Next