Český Zápas, 1971 (LIV/1-52)
1971-09-26 / No. 38
TÝDENÍK CÍRKVE ČESKOSLOVENSKÉ Ročník 55 26. září 1971 Cena 60 haléřů Tentokrát už bezprostředně před sněmeml Datum volebního (mimořád ného) 1 prvního zasedání VI. řádného sněmu církve československé (16. a 17. října) se kvapem blíží. Hlavní ideové sněmovní předlohy jsou již sněmovnlkům rozeslány, další osnova včetně jednacích řádů je v dokončovacích pracech. Bezprostřední organizační přípravy běží kupředu, sby vše potřebné bylo včas hotové. Ted by, myslím, bylo namístě, abychom se v duchu na chvíli pozastavili, vnitřně usebrali a kladli si poctivé a věcné otázky nejen vůči přípravě a obsahu sněmovních předloh, ale vnitřní, duchovní připravenosti sně- PŘED SNĚMEM movníkň. Předlohy sněmu jsou připraveny, jsme připraveni my sněmovníci? 1. Ačkoli VI. sněm časově již nespadá do jubilejního roku církve (1970), je sněmem jubilejním. Během půlstoleté cesty hledala církev československá svoji duchovní totožnost. VI., církevní sněm má možnost vyslovit a uzákonit biblickou, ekumenickou « společensky angažovanou husitskou orientaci CČS, jež tvoří páteř naší duchovní tradice. Ideové předlohy VI. církevního sněmu představují jakési protějšky hlavních předloh všech předcházejících sněmů. Snaží se jejich teologický smysl vnitřně sjednotit, dovršit, vyjádřit a uzákonit vzhledem k současné situací církve a jejím zaslíbením. (Srovnej: doplnění názvu církve, charakteristikou husitská, Učení z r. 1933, a Základy víry v r. 1971, liturgické předlohy z r. 1924, a bohoslužebný řád v r. 1971, základy řádu duchovní péče z r. 1947 a pastoračně-výchovné směrnice v r. 1971, sociálně-etické rezoluce a referáty všech předcházejících sněmů a práce v této oblasti v tr. 1971). Hlavním posláním sněmu je sjednocení a dotvoření dosavadního ideového a duchovního vývoje církve vzhledem k poslání, jemuž ji Bůh zaslíbil. Sněm má možnost upevnit naší duchovní tradicí v půdě biblické, ekumenické i naší domácí tradice husitské. Podle toho, nakolik sněm tuto možnost využije, budou nás patrně posuzovat naši následovníci. 2. Toto sjednocení, dovršení a dotvoření má svojí myšlenkovou a duchovní (spirituální) stránku. Myšlenkovou stránku vyjadřuje bohosloví, jehož závěry se sněmovní předlohy snaží zachytit. Stránka duchovní (spirituální) představuje vnitřní při 1 jetí a přivlastnění myšlenek, a tím nalezení duchovního souhlasu (konsenzu) Výměny myšlenek (komunikace) uvnitř církve. Tímto duchovním příklonem se může proměnit vnitřní postavení (situace) církve a její vztahy. Čin duchovního dozrávání církve souvisí s modlitební přípravou, pohotovostí a kulturou sněmovníků. Má povahu duchovní obnovy a upevnění církve. Meditatívni, modlitební, a vůbec duchovní přípravě sněmovníků by měla být věnována právě nyní soustředěná pozornost. Nelze ji přikázat shora, ale praktikovat v obecenství náboženských obcí. 3. Od posledního sněmu v r. 1961 vzrostla duchovní váha naší církve. V církvi se trvale prosadila ekumenická myšlenka jako nedílné hledisko naší církevní činnosti. CČS vstoupila do Světové rady církví a činně se podílí na ekumenické práci. Proto sněm budí zájem naší i zahraniční ekumenické veřejnosti. V církvi se také prohloubila a bohoslovecky podezdlla myšlenka tvořivého vztahu k současnému člověku a světu. Výrazem toho je zájem naší teologie na palčivých otázkách současnosti (teologie revoluce, křesťanské míravé práce apod.j, i praktická účast a spolupráce na různých společensky angažovaných úkolech (Diakonie, porady o osobních vztazích a pod.). Zejména se v posledních 7 až 8 letech rozšířil podíl práce naší církve v hnutí Křesťanské mírové konference. Náš sněm se bude konat těsně po důležitém IV. Nekřesťanském mírovém shromáždění v Praze. Sněmovní ovzduší bude dotvářeno i touto skutečností. Konečně bude sněmovní jednání i pořad generální synody, (referát o prácí duchovního v současnosti) souznět s úsilím našeho lidu o poctivou práci a její trvalé výsledky, klid a štěstí. Směr naší společenské angažovanosti, kterou nepochybně také VI. sněm vyjádří, je poctivá, cílevědomá a klidná práce v současnosti, do níž nás Bůh postavil. Z tohoto hlediska vidíme i své občanské úkoly, mezi něž patří 1 volby, jejichž příprava spadá do údobí, v němž se koná VI. řádný církevní sněm. Dr. Z. KUČERA 4 Jak nemilovat podzim HELENA KOHOUTOVA Jak nemilovat podzim, když v barvách zahýří, že závodit by mohl se všemi malíři, a s vůní zvadlých natí zas zpět nám navrací, co zvadlo v žáru léta, čím Jaro krvácí. Informovali jsme již čtenáře o IV. Všekřesťanském mírovém shromáždění, které se sejde koncem září a počátkem října v Praze. Před týdnem se konala v Praze tisková konference, na které byli zástupci tisku, rozhlasu a televize informováni o cílech a práci tohoto vskutku světového mírového kongresu křesťanů. Podstatnou část těchto informací jsme již přinesli. Dnes můžeme svým čtenářům posloužit dalšími informacemi. Delegáty církve československé budou na zasedání br. patriarcha dr. Miroslav Novák a br. doc. dr. Milan Salajka z Husovy fakulty. Na různých úsecích přípravy se podílejí, právě tak jako na průběhu celého IV. VMS, další duchovní naší církve — br. prof. dr. M. Kaňák, diec. tajemník Vladimír Baudyš z Plzně, předsedové okrsků dr. Zdeněk Sázava, farář z Hradce Králové, Miroslav Durchánek, Jak nemilovat podzim, kdy v touze nesmělé 1 suché větvi zdá se o květu, o včele — a srdci rostou křídla pro oslnivý let, že člověk chtěl by vděčně obejmout celý svět. Ohlédnuti za létem. • Foto Jiří Kopa. Blíží se křesťanský kongres míru farář v Praze 4-Nuslich a Otakar Ungerman, farář v Praze 7-Holešovlcích, dále faráři Jiřina Kubíková z Prahy-Libnů, Alena Kaiíáková z Prahy-KrSe, Drahomíra Soukupová z Brandýsa nad Labem, Rudolf Němec z Řevnic, Vratislav Kratochvíl z Prahy- Karlína, Jan Švábenický z Prahy-Kobylis, Jaroslav Horák ze Solan, Anna Kárová z Tuchoměřic a další. Specifickým úkolem členských církví Křesťanské mírové konference v Československé socialistické republice bude především — kromě dobré přípravy a tvůrčí aktivity jejich delegátů a vytvořeni dobré hostitelské pohody pro shromážděni, které bude příspěvkem ke konsolidaci všeho života u nás — informováni a aktivizace věřících církví k podpoře mezinárodní mírové práce církví a křesťanů, rozhojnění styků našich církvi s církvemi v ostatních socialistických zemích, podstatné zvýšení hmotné obětavosti pro práci KMK a v neposlední řadě plodné využiti výsledků IV. VMS při mnohostranném použití myšlenek a rozhodnutí tohoto ekumenického mírového společenství v ideové i v praktické činnosti cirkví. Půjde o shromážděni vysloveně pracovní, na němž se budou podílet všichni — delegáti, pozvaní pozorovatelé, hosté i novináři. K tomuto významnému shromáždění, majícímu vykonat velmi mnoho pro trvalé dobro lidstva, jak je určuje zákon Kristovy lásky, se opět vrátíme. r U PRÍLEŽITOSTI IV. VŠEkRESÍANSKÉHO MlROVÉ'HO SHROMÁŽDĚNI budou v Husově sboru v Praze-Dejvicích, Kujbyševova 5, vykonány slavnostní ekumenické bohoslužby za účasti zahraničních delegátů tohoto shromáždění. Zveme všechny naše bratry a sestry k účasti na těchto bohoslužbách. K nadcházejícím volbám Před volbami do všech zastupitelských sborů ČSSR V těchto dnech se konalo na Pražském hradě společné zasedání ústředního výboru KSČ a ústředního výboru Národní fronty ČSSR, na němž bylo rozhodnuto vypsat volby do všech zastupitelských sborů všech stupňů. Spolu s projevem gen. tajemníka ÚV KSČ dr. Gustáva Husáka a s přijetím provolání k volbám bylo určeno 1 složení volebních komisí Národní fronty. Mezi členy ústřední volební komise ÚV NF ČSSR je i br. patriarcha dr. Miroslav Novák a představitelé jiných církví. V provolání k volbám se mj. konstatuje, že volby jsou příležitostí dokázat, že náš lid stojí pevně a jednoznačně na straně socialismu, míru a společenského pokroku. Co očekávám od sněmu? Dr. RUDOLF HORSKÝ, děkan Husovy fakulty Každý sněm je významnou událostí v životě církve. Proto všichni věrní a oddaní členové církve československé jistě se zájmem hledí k blížícímu se sněmu a modlí se za jeho zdar. Před několika dny mně byla z několika stran položena otázka, co si od sněmu slibuji, co od něho očekávám. Řekl jsem, že především od něho čekám vážnější a věrnější službu církve Kristovu dílu, a to ve všech polohách církevní práce. Doufám, že nyní krátce před sněmem, všichni duchovní i laičtí delegáti sněmu pilně studují všechny sněmovní dokumenty a připravují se k odpovědnému rozhodování. Na sněmu přece nepůjde jenom o volbu patriarchy, ale především o zhodnocení dosavadní cesty církve od sněmu posledního, o pronikavý pohled na klady 1 zápory, úspěchy i nedostatky církevního díla a o naznačení hlavních směrnic k práci budoucí. Evangelium přišlo do světa jako služba a čin. Církev československá proto před půl stoletím vznikla, aby tuto službu evangelia plnila lépe a dokonaleji, než to činila církev v minulosti. Mnozí lidé, kteří již před první světovou válkou v době války naprosto nic od církve a nečekali a byli jejím dílem zcela zklamáni, našli opět v nové církvi víru a byť poválečný život byl naplněn náboženskou skepsí a negací, začali v církvi pracovat pro obrodu díla Kristovq. Když jsme se na sněmu po druhé světové válce zamýšleli nad dílem církve československé, s radostí jsme konstatovali, že vznik církve československé byl vskutku velikým pokusem, přispět k řešení velké krize evropské civilizace, jež se akutně projevila první světovou válkou a procesem rozkladu výdělkářské společnosti po této válce. Církev československá velmi přispěla k výstavbě nové společnosti na poli náboženském a mravním. Vznik naší církve byl také od počátku organicky spojen s úsilím našeho národa o obnovu státní samostatnosti a byl spolumotivován vědomím, že samostatný politický i kulturní život našeho lidu je vázán na základní linii naší národní tradice, jdoucí od husitství přes osvícenství až do doby nejnovější. O tom již jsme psali mno-hokrát a je třeba, abychom si to připomněli i na sněmu letošním, když budeme rozhodovat o doplnění názvu církve přídavkem husitská. Služba církve našemu národu se zvláště výrazně projevila v období ohrožení naší republiky v roce 1938, kdy šlo o to, v duchu husitské statečnosti mobilizovat lid k obraně proti fašizaei a potom v době války prací duchovenstva i laiků y domácím i zahraničním odboji. Také po květnu 1945 se naše církev jednotně a celou vahou své duchovní autority postavila za úsilí o vybudování republiky v stát, směřující k socialistickému uspořádání naší společnosti. Naši věřící se velmi aktivně angažovali při výstavbě své pozemské vlasti a byli k tomu vedeni jak motivy živé křesťanské víry, tak 1 uvědomělého vlastenectví, které se nevyčerpáva pouhými slovy, ale chce odvážný čin. Výklad evangelia na našich kazatelnách, byť tehdy ovlivněný liberální interpretací, odrážel upřímnou touhu sloužit národu a soudobému člověku. V poslední době, charakterizované zvýšením rozvoje techniky a kosmickými lety, se však zdá, žé na některých úsecích církevního díla je patrna jakási únava. Ve velké většině náboženských obcí je sice živá aktivita, projevující se 1 navenek ve službě společnosti, ale některé obce jakoby žily jen ze setrvačnosti. Od těchto obcí nevychází žádný živý podnět k prohloubení církevního díla a rady starších jakoby tu spaly a neviděly náročné církevní úkoly v současnosti. Těmto obcím marně posílají ústředí 1 diecéze instrukce a oběžníky, předsedové okrsků marně je volají k živějšímu plnění úkolů církve Kristovy. Na církevní školení nikdy nepošlou jediného svého zástupce a o získání nových dělníků na viníci Páně se vůbec nestarají. O těchto obcích třeba na sněmu hovořit a po sněmu na ně hlavně se zaměřit a podniknout na ně systematický a dobře promyšlený oživovací nápor. Slibuji si od sněmu, že tak učiní a že mimo přípravu organizačních předpokladů k větší účasti laiků na díle církve bude pamatovati hlavně na předpoklady duchovní, na odpovědnější výběr pracovníků podle znaků Ducha i na jejich hlubší přípravu k dílu obecného kněžství v církvi i ve světě. Konkrétně řečeno, očekávám tedy, že po sněmu se ve smyslu sněmovních směrnic ve všech diecézích i okrscích rozběhne k hlubší orientaci teologické řada nových kursů pro odborné laické církevní pracovníky, kursů, jejichž náplň bude hlavně biblická, věroučná, evangelizační, liturgická i or- Dokončenl na str. 2 Píše nám farář V minulých dnech prolétla nad pošumavským městečkem vichřice. Pocuchala na polích stohy, setřásla hubenou úrodu jablek v zahradách alejích. Vyrazila také těžkou okenici na věži Husova sboru a shodila ji na cementový kalich ve štítu budovy. Rám okenice pak trčel hrozivě ve výši 15 metrů nad schodištěm sboru. Co teď? Nejsnadnější přístup k trosce byl víc než riskantní: Slo o výstup z kominické plošinky na boční stříšku a dál po úzké římse kryté eternitem, prudce stoupající k emblému kalicha. Pokrývači sice umějí lézt i po takovýchto místech jako veverky, ale místní „podnik“ neměl mezi svými zaměstnanci ani jediného. Ostatně, i v širém okolí najdeš spíš jehlu v kupce sena, než pokrývače, který by měl chut sundat okenici z kostelního štítu. Lidé chodí kolem sboru, zvedají hlavy k věži už pár dnů. Takhle kdyby zavál nějaký vítr zespodu, nadzdvihl okenici a shodil dolů! Jenže ve dne se pořád usmívá sluníčko a v noci Jiskří hvězdy na mlčící obloze. Na akátech u sboru se nepohne ani lísteček. Příroda nechce pomoci — čeká se na člověka. Našel se takový. Do sboru málokdy přijde, jen na výročním shromáždění nechybí, chce vědět, co se za rok udělalo na farnosti dobře, a co špatně. Není ani zedníkem, ani pokrývačem. Mistrně však ovládá velikou tatru, s níž sváží ze šumavských strání těžké klády na pilu. Je zvyklý na nebezpečí, denně se vystavuje smrti. V pátek navečer přišel s dvěma syny a s jakousi horolezeckou výstroji do sboru. Po eternitu prý nepolezou. Za trám u zvonů se přivážou, sestoupí trochu po šikmé římse pod oknem, zachytí rám okenice za hák uvázaný na laně a celý krám vytáhnou nahoru. Starý předseda rady starších zkoumá pod zvony pevnost pásu, který si ovinuje mladší syn kol boků, farář běží před sbor, aby varoval přihlížející diváky: Nepřibližujte se pod věž, at se nestane neštěstí! Chvilku trvá, než se rám okenice „chytne" na velkou udící, ale pak nezadržitelně stoupá pomalu vzhůru. Ještě však není vyhráno. Rám se zachycuje o okraj plechu, chránící římsu pod věžním otvorem. I zdola je, zřejmo, jak síla v rukou umdlévá. Ale v tom se v oknu objevuje otec s druhým synem — a za okamžik rám okenice mizí v podvěží. Lidem dole před sborem jakoby se chtělo zatleskat. Usmívají se a odcházejí. Za chvíli tři bratří Sládkové s lany a ostatními „verky" si tisknou ruce s farářem a předsedou. „Kolik fjheete z naší pokladny, bratří, za svou odvahu, a za to, že jste nás zbavili starostí?" Otec Sládek mávne rukou a ukazuje do výšky lad sebou: „Za tohle platit? Nechte si peníze na potřebnější věci, tohle nestálo za řeči" Modlili jsme se v duchu všichni, hledíce v Křemži na tři odvážlivce, aby je Pán Bůh při jejich nebezpečné práci chránil? MILOSLAV CECM