Český Zápas, 1972 (LV/1-52)
1972-12-07 / No. 49
Posvícení v Rudolfové Patnáct roků už odešlo od slavnostní chvíle, kdy br. patriarcha dr. František Kovář a plzeňský biskup br. Arnošt Simšík posvětil tehdy novou modlitebnu v Rudolfově u Č. Budějovic Božím Slovem. A toto posvěcení si náboženská obec znovu připomněla v neděli 19. listopadu. Dopolední bohoslužby shromáždily značný poěet věřících okolo stolu Páně, od něhož znělo milé přivítání bratra biskupa J. Fialky z Plzně V. Buštovou z duchovní péče, slovo svědectví Písem a modlitebních proseb bratra předsedy rady starších V. Filipa a výzva k pokání i nabídnutí darů Večeře Páně při liturgii, vedené místním bratrem farářem M. Matyášem. Snad nejsilnějším zážitkem pro všechny přítomné bylo udílení svátosti biřmování bratrem biskupem mladému bratru, který prošel už mnohým vysokým vzděláním a jak sám vyznal ve své modlitbě, nalezl v knihách mnoho učených pravd, avšak přece jen pravd knižních oproti té jediné Pravdě, kterou je Ježíš Kristus. Díky, bratře Josefe, za toto tvé vyznání. Snad ani nevíš, kolika z nás jsi dal sílu i radost a utvrdil jistotu, že práce v Pánu není marnou. Bylo tak dotvrzeno kázání bratra biskupa, v němž s vděčností a úctou vzpomněl všech, kteří s krajní obětavostí stavěli a dostavěli zděný Boží dům, ale jejichž dílo by přesto bylo marné, jestliže by se v postaveném sboru nebudoval Boží sbor živých lidí. To druhé pak je mnohem důležitější a ovšem i těžší, připomněl bratr biskup. Právě proto, že místo, kde se sbor — obec pravidelně shromažďuje, a lidé, kteří tuto Kristovu obec tvoří, je v nejužší spojitosti, připadalo přirozené a logické, když při tomto shromáždění vyšel návrh některých věřících, aby ke svému 15. výročí byla dosud provizorně bezejmenná modlitebna pojmenována SBOREM SMÍŘENI. Označení „sbor“, převzaté už dávno naší církví ze staré Jednoty bratrské, ukazuje na vlastní charakter církve jako obecenství, rodiny, domácností, a jméno, to je poslání i závazek pro další cestu. Rudolfovštl se sešli téhož dne ještě jednou — odpoledne, í s hosty z okolních náboženských obcí českobudějovického okrsku k literárně hudebním nešporám. Finis coronat opus — závěr korunuje dílo: Nové písně plzeňského faráře bratra J. Dolejše mladšího, komponované většinou na texty bratra faráře Z. Svobody z Nové Páky, ve varhanním podání autora a zpívané sestrou E. Opluštilovcu z Plzně, byly skutečně důstojným vyvrcholením sborových oslav. Spolu se současnými verši křesťanské poezie ukázaly na trvale aktuální zvěst Evangelia, jež má živé slovo k nejvšednějším problémům našeho soudobého života. A přesně totéž dosvědčila i výstavka obrazů, kreseb a ilustrací studentky Husovy československé bohoslovecké fakulty v Praze sestry J. Kuchtové z Broumova, instalovaná v rudolfovském sboru k jeho výročí. Prozradila požehnaný výtvarný talent, stejně jako citlivé mladé srdce, které se snaží pronikat do hloubek Božího slova, aby z nich — někdy svérázným způsobem — vyneslo mnoho podnětů k přemýšlení, meditacím i k ráznému činu víry. Výstavka zůstane ve sboru až do Nového roku, takže ji budou moci zhlédnout i ti, kteří 19. listopadu nepřišli. Když k tomu všemu připočteme ještě pěvecké vložky mladých rudolfovských zpěvaček za vedení osvědčeného varhaníka bratra J. Zachaře, a všechno dohromady sečteme, pak můžeme vděčně říci: Byla tato neděle velikým darem. Výročí posvěcení sboru v Rudolfově se stalo opravdu posvícením v tom nejvlastnějším slova smyslu. A dá-li Bůh, sejdeme se k němu za rok zase ... FÜ 7 dní s Pánem N O slávě a kráse a velebnosti Tvé i o věcech Tvých předivných mluviti budu a moc přehrozných skutků Tvých rozhlašovati budou. I já důstojnost Tvou budu vypravovati. Žalm 45, 5-6 P Sln'^'-ník Tvůj přemýšlí o ustanoveních TvÝch. Svědectví Tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. Žalm 119, 23—24 r u Pozdvihnětež, 6 brány, svrchků svých, pozdvihněte se, vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. Kdož jest to ten Král slávy? Hospodin silný a mocný... Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Žalm 24, 7—10 s Krásnější jsi nad všechny syny lidské. rozlita jest i milost ve rtech Tvých, protože jest požehnal Tobě Bůh na věky. Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou. A v té slávě své šťastně vyjížděj se slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti. Žalm 45, 3-5 c Ty is* Hospodine. Otec náš, Vykúpite' r»š, toť jest od věčnosti jméno Tvé. My Tvoji jsme od věků. Iz. 83, 16, 19 P Král tvůj přijde k tobě spravedlivý a spssc-if plný... Rozhlásí pokoj národům a panováni Jeho od moře až k moři a od řeky až do končin země. Zach. 9, 9—10 s Nazváno bude jméno Jeho Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje. K rozmnožení pak tohoto knížetství a pokoje, jemuž nebude konce, sedne na stolici Davidově a na království jeho až je i v řád uvede a utvrdí v soudu a spravedlnosti, od tohoto času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. Iz. 9, 6—7 Očekáváme na Tvůj příchod, Pane, předivný a nevystihlý ve svých skutcích. V novém čase milosti, který se před námi s novým adventem otevírá, chc«-ne i my svědčit o tom, jak mocně, slavně a věrně nás vytrhuješ z našich úzkostí, bolestí a vin. Ve svých všelikých nejistotách a bezradnostech chceme radostně a s důvěrou naslouchat Tvému Slovu. Dej, af toto chtění umíme proměnit v čin. Odkládáme zábrany nedůvěry, závory sobectví, zámky nelásky a otevíráme svá srdce Tobě vstříc, ó králi slávyl Prostup nás svým Duchem tak, abychom Tě umělí následovat v pravdě, v tichosti a spravedlnosti, a tak se stali skuv tečnými Božími bojovníky, udatnými poslušnosti, službě a věrnosti. Včera, dnes i zítra, od věků až na věky se k nám sklání Tvá otcovská láska. Od kolébky až ke hrobu, ano i za branami smrti jsme všichni Tvé dítky. Pomoz nám, ať dobře rozumíme, že proto také jsme navzájem bratří a sestry. Upevni mezi námi vztahy vzájemného pochopení, lásky a smíření. Přijď, Pane spravedlivý a spasení plný, a veď naše kroky v každé době po cestách pokoje. Amen. SKP. Č Z 3 Dílo zůstává živé „Cesty mé převyšují cesty vaše ...“ (Iz 55,9). 2. listopadu 1972, kdy jsme u hrobů a uren stáli v zamyšlení nad těmi, kteří nás opustili, loučil se za naši církev v ústeckém krematoriu uprostřed zástupu duchovních a příslušníků severočeského kraje br. biskup dr. Josef Kupka s bratrem předsedou ústeckého okrsku a farářem v Ostí n. L. Karlem Hradcem. V promluvě ocenil jeho práci — obětavého duchovního, předsedy okrsku a dlouhá léta 1 člena diecézni rady, který dobře rozuměl problematice církevní práce v této oblasti. Bratr biskup připomněl, že zesnulý odešel od otevřeného pracovního stolu, na kterém připravoval vzpomínku na zemřelé. Pro nás je to symbolické: musíme pokračovat v práci, kterou ti, kteří umřeli, nedokončili... Bratr farář Karel Hradec odešel k Pánu 29. října t. r. nečekaně a náhle — přestože jsme všichni věděli, že je vážně nemocen. Do církve vstoupil se svými rodiči již v r. 1921. Pamatuji se na něho jako na pilného účastníka shromáždění mládeže církve v Benešově u Prahy, kde se 12. září 1918 narodil a prožíval dětství a mládí. Věnoval celý život službě v církvi. Po studiích na gymnasiu v Benešově a bohoslovecké fakultě byl 5. července 1942 vysvěcen br. biskupem F. Stiborem v Praze na duchovního a od 1. srpna 1942 do 31. srpna 1950 působil jako duchovní v náboženských obcích Roudnici n. L., Teplicích a Duchcově. Od 1. září 1950 byl farářem v Ostí n. L. Působil zde přes 22 let i jako předseda ústeckého okrsku. Je patrno, že znal dobře problematiku náboženských obcí v této oblasti. Věnoval se jí a na diecézních i celocírkevnfch shromážděních ji připomínal a vykládal. Děkujeme mu za vykonané dílo na vinici Páně. Pánu nás všech pak děkujeme za život, který byl Jeho církvi užitečný a dobrý, za život naplněný slovy Pavlovými: „Staňte se pevnými, nepohnutelnými, rozohňujíce se stále v Božím díle v tom vědomí, že v Pánu naše práce není marná,“ která se mu stala celoživotním krédem. M. NAŠINEC žit církvi. Znali jsme ho přitom jako skromného, nenáročného pracovníka, který se těšil z každého úspěchu církevní práce nejen v Blahoslavu, ale 1 v libeňské náboženské obcí, kde byl až do své smrti po dlouhá léta osvědčeným členem rady starších. Když se družstvo Blahoslav proměnilo v účelové zařízení církve, bratr Janzák se velmi přičinil s obezřetností o nerušený chod Blahoslava do budoucna. Po odchodu br. ing. Hlušce do důchodu se stal jeho nástupcem ve funkci ředitele našeho účelového zařízení a pokračoval starostlivě v péči o dobrou službu účelového zařízení. Bratr Janzák měl stálý zájem o práci své církve, kterou sledoval 1 ve venkovských náboženských obcích. O každoroční letní dovolené zajížděl do Lázní Bělohrad, odkud navštěvoval naše sousední náboženské obce. Po odchodu do důchodu zůstal z náboženských obcí věren církevní práci a často vypomáhal v církevním ústředí pří inventarizaci a účetních pracích. Sloužil oddaně své rodině i své církvi. Za krásný příklad služby laického pracovníka ho bude naše církev s úctou a láskou vzpomínat. „Dobře, dobrý a věrný služebníče! Nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým. Vejdi v radost svého pána!“ (Mat 25, 21.) FR. PLECHATÝ Františka Kramaříkovy, kteří oslavili letos 50 let společné životní cesty. Všem přejeme do dalších let Boží požehnání na zdraví, duchovní svěžest a spokojenost. fú-rst PRAHA-VRSOVICE. Zveme srdečně na večer četby z bible a meditací v Husově sboru v pátek 15. 12. v 18 h., při kterém zpívá své nové křesťanské písně br. far. L. Svoboda s manželkou Janou. fü HUMPOLEC. Sestra Ota Bartáková se dožívá 9. prosince t. r. 85 let ve vzácné svěžesti tělesné i duševní. Ke vstupu do církve se uváženě rozhodla ve výroční den církve ve svých 68 létech, když už předtím bývala pravidelnou účastnicí bohoslužeb. Členství přijala jako povinnost nejen s církví žít, ale i pracovat. S nevšední obětavostí pomáhala každé dobré snaze, neodmítala ani nesnadný úkol výběrčí daně, vykonávala 1 funkci pokladní a nyní již více než deset let je místopředsedkyní rady starších. S živým zájmem sleduje veškero dění v církvi, je pozornou čtenářkou Českého zápasu. Celá naše náboženská obec blahopřeje své milé sestře a prosí Pána, aby jí 1 nadále provázel svou milostí a požehnáním. fú Za bratrem Karlem Janzákem Zarmoutila nás smutná zpráva, že bývalý ředitel Blahoslava, bratr Karel Janzák zemřel ve věku 72 let. Byl to svědomitý laický pracovník, který měl církev rád a obětavě pro ni pracoval. Poznal jsem jeho prácí před desetiletími, když jsem se v r. 1935 stal v zastoupení ústřední rady členem představenstva našeho tehdejšího družstva Blahoslav, jehož byl br. Janzák účetním. Byl spolehlivou oporou zemřelého br. ing. Rudolfa Hlušce ve vedení družstva, aby byla zaručena jeho hospodářská stabilita a družstvo mohlo s prospěchem slouROZTOKY U PRAHY. Náš milý bratr duchovní Antonín Hradec se 18. prosince dožívá v plné síle a elánu 60 let. Rada starších a celá náboženská obec mu upřímně přejí, aby mu Bůh dopřál prožít ještě dlouhá léta šťastně a ve zdraví v kruhu rodiny a celé náboženské obce. Abychom Ještě dlouhá léta slyšeli jeho mohutný a zvučný hlas při bohoslužbách, když zastupuje svou manželku, sestru farářku Vlastu Hradcovu, tak i při společném zpěvu ve sboru. rst JESENÍK. Dne 22. listopadu se dožila 77 let sestra Marie Gšventnerová, která se svým manželem Jaroslavem (oslavil rovněž 77. narozeniny letos v březnu) se věrně podílí na díle naší církve. Bratr Gšventner byl zakladatelem CČSH v Ostravě-Zábřehu a členem diecézni rady v Ostravě. Po příchodu do Jeseníku vr. 1948 přispěl k oživení náboženské obce, která stále čerpá z práce, která byla jím a jeho spolupracovníky vykonána. — Dne 26. října oslavili 25. výročí společné cesty životem manželé Vojtěch a Ludmila Kramařík o v i z Javorníku a dne 28. října měli stejné výročí manželé Vladimír a Jarmila M i 1 d o v i z Javorníka. — Dne 18. listopadu uvítal kulturní dům v Javorníku manžele Františku a BRNĚNSKÉ NEŠPORY budou opět v neděli 10. prosince t. r. v Husově sboru v Brně-Žabovřeskách, Mezníková ul. 16; kázat bude ses. farářka: Petra Vítková na text ep. Jakubova 2„ 10—11 / Celistvost Nového zákona. V hudební části bude zpívat smíšený sbor CČSH z Brna za řízení br. prof. Josefa T o m a š t í k a. Zveme k účasti. ffi Po uzávěrce listu telefonoval bratr biskup J. Pochop z Hradce Králové: „V neděli 3. prosince ráno zemřel náhle, při přípravě bohoslužeb, pardubicko bratr farář Josef O úzký. Rozloučení se zesnulým bude v pondělí 11. prosince ve 14 hod. v pardubickém Husově sboru, v pardubickém krematoriu pak v 15.30 hodin ..." K úmrtí bratra faráře Ouzkého se ještě vrátíme. re Neobjednávejte kalendář Blahoslav 1973. Kalendář je rozebrán. Děkujeme. Oč. zařízení BLAHOSLAV 112 společného se svátostí těla a krve? Už si ani nemůžeme spočítat, co všechno naši vlastní lidé zničili.” „Jestliže by z těch míst bylo proti nám válčeno, pak by to bylo něco jiného”, soudil Jakoubek. „Ale to se skoro nikde neděje. Ozbrojený lid prostě táhne a cestou se takhle falešně utvrzuje ve své síle. Měl by počkat, až bude stát proti vojsku. Pak bude moci ukázat hrdinství. Uvidíme, kolik těch hrdinů zůstane, až Zikmund přitáhne. Kdyby to mělo pokračovat, měli bychom se takových zřetelně odříci”, pevně tvrdil Dráchovský. „Však také zatím spořádané vojsko v Praze netklo. Několik stovek nesourodých, pouze nenávistí naplněných, ale sotva si vědomých odkazu Husova, který se má hájit. Tichého a poctivého Václava nemohlo nadchnout vybíjení vášni na lidech, kteří se ničeho zlého nedopustili, než že věřili po katoličku. „Takové násilí může být i projevem vnitřní prázdnoty a pocitu slabosti”, říkal. Obavy Václavovy se splnily. Posily, na které v Praze čekali, se potloukaly všude možně, ale v Praze jich bylo pořád málo. Kolovalo tu naopak mnoho zpráv o tom, jak řádí Zikmundovo vojsko. Tajní agenti ještě záměrně rozdmýchávali strach. Omračovali líčením, jaké ohromné posily jdou císaři z Uher. Jako by se samo peklo tam odtud valilo. Někteří Pražani začali vyjednávat. Čeněk z Vartenberka znechucen a zoškliven tím řáděním v Praze, a spoléhaje se na to, že ho Zikmund přijme na milost, vydal 7. května Hrad. Při tom vyslovil králi naději, že mu dovolí na jeho statcích přijímání pod obojí až do konečného rozhodnutí celé země. Lid vystavil Čeňkovu korouhev na potupu na pranýři, ale odvahy to nikomu nepřidalo a sklíčenost nezapudilo. Ani Želivského strana se nebránila vyjednávání se Zikmundem. Ten však žádal naprostou kapitulaci. Konečně přitáhli z Tábora na pomoc. Václavovo znepokojení tím jen vzrostlo. Co všechno zajímalo Táborské! Stříhali mužům vousy a kníry, dívkám vrkoče, ženám strhávali závoje, a upalovali lidi. bych dokázal to, co Krása,“ řekl Václav a sevřel Mikuláše v náručí. „Ano, Krása byl statečný muž. Když nám řekli, co nás čeká, posiloval mne. Podstupme to maličké trápení, boj je krátký, odplata věčná, říkal. Rozpomínejme se na Pána, jakou hořkou smrt pro nás podstoupil, jak nevinnou krví Jeho my jsme vykoupeni, a jaké muky mnozí mučedníci snášeli. Byl jsem také ochoten, věřte ml, bratří. Ale když mě vyvlékli z vězení, smýkli mnou o zem a přivázali koni k ocasu, a kat zdvihl ruku s důtkami, aby švihl koně k divokému cvalu, zachvátil mě takový děs, že jsem říkal vše, co mi legát diktoval. Vím, že jsem měl umřít jako Krása, ale snad bude ke mně Bůh milosrdný.” „Smilování Boží tě nezatrať. Je těžko se vžít do hrůzy, sedíme-li v bezpečí. Však ukážeš, zda jsi to udělal jen pro záchranu života. Položit jej v boji za Boží věc budeš mít jistě ještě příležitost. Vypadá to nepěkně.”, chlácholil ho Václav. „Byl jste někdo ve městě?”, ptal se pak studentů. „Praha se rojí lidmi. Zpívají písně. Také Čapkovu: Každý pravý učedník Kristův musí být připraven nésti na sobě Jeho kříž. Nepřátelé pravdy vrší hory hříchů. Místo co se měl král uherský sklánět v lásce u jeslí, on jako Herodes uvítal svátek tří králů krvavým mordem.” „Na jeho řeč snad také najdeme přiléhavou odpověď, aby jí rozuměl”, řekl jeden student za souhlasu všech. České království se podobalo vroucímu kotli. Někteří páni vypovídali Zikmundovi poslušnost a opovídali mu válku. Jiní zase vypovídali věrnost kalichu a opouštěli lid, protože hledali výhody u krále. Pražané hořeli touhou nasadit jmění i život za Krista. Schylovalo se k válce a celá země se na ni chystala. Nemínila ustoupit od požadavků čtyř artikulů. Ve středu 1. března 1420 vyhlásil papež křížovou výpravu proti Čechům. S POMOCÍ PÁNA VŠEMOHOUCÍHO „My, obec Starého i Nového Města, s Mistry Karlovy university, shromáždění na Staroměstské radnici 3. dubna 109