Dikobraz, ianuarie-iunie 1974 (Anul 30, nr. 1-26)

1974-04-16 / nr. 16

Smích - Pokiad duše DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ JOSEFA DUBSKÉHO Už první české filmy, předve­dené r. 1898 v boudě na praž­ském výstavišti, měly světové parametry. Měřily také 17 met­rů, také při nich „působil kon­certní gramofon“ a byly to také grotesky. Diváci se mohli usmát nemo­tornému lepiči plakátů, jak vyli­je svůj klajstr párkaři do kotlíku s párkama, překaženému na­mlouvání mlynářky a uřehtat se tváři prvního filmového herce Švába Malostranského při po­stupném přechodu z bujarého smíchu v usedavý pláč. Od těch počátků filmu zůstala groteska z jeho nejúčinnějších kouzel. Groteskami se stal film nejpřitažlivější podívanou lido­vým masám. „Hrající živé foto­grafie ve skutečné velikosti“ se staly nejlevnějším dobrodruž­stvím a vzrušením z touhy po cestách do jiných světů, událostí a životů, podnětem citů, před­stav, dobré nálady, poučení i smutku. Mistři filmové grotesky Frigo, Max Linder, Fatty, Harold Lloyd a velmistr Chaplin (po něm Lau­rel a Hardy), dali působivostí a živostí grotesku na vrchol fil­mové poezie mládí světa. Filmová groteska je oproštěna morbídnosti, jež se zahnízdila v umění, přestože groteska umě­ním je. Stvořitelé jejího lidské­ho poslání, především Chaplin, nebyli jen interprety cizích tex­tů, byli konstruktéry, tvůrci svých vlastních hyperbol, nad­­reálností a lyriky. Chaplin autor, scenárista, re­žisér a současně herec, nevyčer­patelný dárce uchvacujících vý­buchů smíchu i nefalšovaného lidského smutku, tvůrce umění pro potěchu, oproštěného od ne­gace, dvoj smyslností a skepse. Básník Ivan Goll ve své Chap­­liniádě se dává Chaplinovi vy­slovit: ZACHRÁNIL JSEM LIDEM CO ZTRATILI OD STALETÍ ZACHRÁNIL JSEM JIM PO­KLAD JEJICH DUŠE - SMÍCH A PŘECE JSEM NEJSMUT­NĚJŠÍ Z LIDÍ A Jindřich Honzl o něm na­psal: .Apoštol světa se smutný­ma, cize upoutanýma očima, s vlasy nakadeřenými naivní mužskou touhou, se strašně váž­ným dandysmem své hůlky, již pečlivě čistí kartáčkem na zuby...“ Není nic, co by Chaplin nedo­kázal. A přeci je ten zakladatel moderního humoru a všemocný hrdina a žonglér jen bezmocný dobráček. Nabízí lásku a je vše­mi odmítán, budí soucit i obdiv, je smutný i řádivý. Proto je svým uměním stále tak milován mládím. Jako tulák Charlie šel Chaplin americkým psím životem stého­­vače pian. Sám, nebo s Kidem. Němě. Za něj mluvily živé foto­grafie. V maringotkách pojízd­ných kin sjezdil svět, aby pod plachtou nebo v hospodských sálech zbavoval lidi na chvíli trampot. Jel s Kludským (ten měl víc než za 50 000 franků fil­mů), Skalou, Baarem a s jejich rodinami, vedle promítacího stroje, gramofonu mezi filmový­mi senzacemi jako Život a utr­pení Ježíše Krista, Císař Franti­šek Josef nastupuje do komor­ního vlaku aj. obrazů historic­kých, ze života i přirody a plnil kina vděčným publikem a burá­­civým smíchem. A když Chaplip proslavil ame­rický film ve světě a vstoupil jako král kinematografie mezi nesmrtelné, vykročil i dál. Pře­šel od humanismu a poetismu ke kritice kapitalismu a jeho společnosti. A šel ještě dál. Pří­mo proti fašismu, zlu největší­mu. Nejen projevem sympatií k Sovětskému svazu a zkariko­­váním Hitlera filmem Diktátor, ale i veřejným proroctvím: „Na bitevních polích Ruska se roz­hodne osud demokracie!“ A to mu „demokratická“ Ame­rika už neodpustila. Byl obviněn z protiamerické činnosti, orga­nizovány proti němu štvanice a tak on, nositel světové ceny míru a zakladatel amerického filmu, opuští 1952 Ameriku ... Zůstal si věrný, zůstali mu věrní i jeho diváci, ba i ten po­slední — uvaděč v kinu. Když si nacisti udělali, z českých zemí součást říše a chodili do českých kin, dal si učeň operatérský a současně uvaděč v bio Skala Buštěhrad přeložit do němčiny od uprchlíka Čecha ze Sudet ně­kolik konversačních vět: „Máte kartu? Ne? Tak ven! Když hned nevstanete, tak jdu pro policii! Vy jste drzý!“ Už tenkrát totiž věděli Chaplin, diváci i poslední uvaděč, že si Hitler v Sovětském svazu nadělá do holínek! Z hrajících živých fotografií se staly filmy mluvící, zpívající, pískající a došlo se až k filmům barevným. Škoda jen, že už ne­jsou ty poučné filmy jako kdysi! Např. zdravovědné. Starý Weiss na Žižkově ve Štítného ulici měl při nich kino vždy natřískané. Žižkovští kluci obsadili první řady a celkem slušně vydrželi přes přírodní snimek. Chaplino­­va groteska je rozdováděla. Jak­mile se ale objevilo na plátně něco poučného a patřičného z lidského těla, spustili unisono: „Júúúúú! To je ale ...!“ Na hlasi­té označení oné tělesné části v jadrném jazyce žižkovském, zastavil Weiss ruku na klice promítače, rozsvítil sál, šel před obecenstvo, uklonil se nejdřív zadním dražším řadám se slovy: „Vážené publikum!“ a otočiv se ke klukům, dodal: „I ty, ksindle! Jestli ještě někdo neslušně vy­křikne, nebudu hrát!“ Tenkrát si lidé potrpěli na slušnost. Každé představení za­čínalo nápisem Vítáme Vás! a končilo Na shledanou! CHAPLINOVSKYCH Když se ptali Chaplina bezprostředně po jeho definitivním příjezdu do Evropy, proč opustil Hollywood, odvětil bez dlouhého rozmýšlení: „Protože mám raději klid než uklidňující tabletky." Po premiéře jednoho z jeho filmů vytýkali mu kritici některé chyby. Chaplin se usmál a odvětil: „Víte, na cizí chyby se díváme jako na cizí ženy. Máme z nich mnohem více radosti než ze svých vlastních." Jedné mladé herečce, která se před ním holedbala tím, že neví, co je to tréma, odvětil slavný mim otcovským tónem: „Doufejme, milé dítě, že se jí jednou dočkáte. Tréma se totiž dostavuje s talentem." Na jedné film-party se mezi jistým tazatelem a Chaplinem rozvinula tato lakonická konverzace: „Viděl jste, mister Chaplin, tento film?" „Nemohu vám říci, zda jsem viděl právě tento film, ale nějaký takový jsem viděl už určitě." Jaroslav Vojtěch m vM 35 m E c * 0B ----­ Femand Léger (Paříž): Chaplin (Z Gollovy Chapliniády) Milan Vávro Jaroslav Čita „Vedení závodu chce vědět, proč jste tak vynikající zlepšovák nepodal již dávno!" 2 SBĚRNÉ SUROVINY • ještě zají­mavější NEŽ NÁZORY LIDÍ JE TO, CO SI MYSLÍ. • NEJVÍCE SE OTRAVUJE TEN, KDO ZNÁ JEN SÁM SEBE. • ODBOR PRO VÝŽIVU ONV. • O TO, CO SE LÍBÍ VŠEM, NESTOJÍ OBVYKLE NIKDO. • NENÍ PODSTATNÉ, KDY SE ZAČNEME ZVEDAT K ODCHODU, ALE KDY ODEJDEME. J & S °dPoS|£chnuto Dnes se podařilo Jaroslavu Kokštainovi z Prahy 10 rozmnožit řady odposluchačů. Za jeho odposlech mu náleží 100,— Kčs. Maminka s bříškem a s malou dcerkou nastoupily do tramvaje. Zatímco platila, malá se postavila k jednomu pánovi a dětským hláskem pravila: — Pane, mohl byste nás pustit sednout?! My totiž čekáme dítě! - CHVILKY U FOREMETKU „Něco jsme loni odkoupili na Křivoklátě a něco ukradli i jinde." BAPE „Toho chlapa sem víckrát nezvi! Nic ne­pochválil a ještě řekl, že mají trávník ze­lenější než my!"

Next