Dikobraz, ianuarie-iunie 1974 (Anul 30, nr. 1-26)
1974-04-16 / nr. 16
Smích - Pokiad duše DROBNÁ POOHLÉDNUTÍ JOSEFA DUBSKÉHO Už první české filmy, předvedené r. 1898 v boudě na pražském výstavišti, měly světové parametry. Měřily také 17 metrů, také při nich „působil koncertní gramofon“ a byly to také grotesky. Diváci se mohli usmát nemotornému lepiči plakátů, jak vylije svůj klajstr párkaři do kotlíku s párkama, překaženému namlouvání mlynářky a uřehtat se tváři prvního filmového herce Švába Malostranského při postupném přechodu z bujarého smíchu v usedavý pláč. Od těch počátků filmu zůstala groteska z jeho nejúčinnějších kouzel. Groteskami se stal film nejpřitažlivější podívanou lidovým masám. „Hrající živé fotografie ve skutečné velikosti“ se staly nejlevnějším dobrodružstvím a vzrušením z touhy po cestách do jiných světů, událostí a životů, podnětem citů, představ, dobré nálady, poučení i smutku. Mistři filmové grotesky Frigo, Max Linder, Fatty, Harold Lloyd a velmistr Chaplin (po něm Laurel a Hardy), dali působivostí a živostí grotesku na vrchol filmové poezie mládí světa. Filmová groteska je oproštěna morbídnosti, jež se zahnízdila v umění, přestože groteska uměním je. Stvořitelé jejího lidského poslání, především Chaplin, nebyli jen interprety cizích textů, byli konstruktéry, tvůrci svých vlastních hyperbol, nadreálností a lyriky. Chaplin autor, scenárista, režisér a současně herec, nevyčerpatelný dárce uchvacujících výbuchů smíchu i nefalšovaného lidského smutku, tvůrce umění pro potěchu, oproštěného od negace, dvoj smyslností a skepse. Básník Ivan Goll ve své Chapliniádě se dává Chaplinovi vyslovit: ZACHRÁNIL JSEM LIDEM CO ZTRATILI OD STALETÍ ZACHRÁNIL JSEM JIM POKLAD JEJICH DUŠE - SMÍCH A PŘECE JSEM NEJSMUTNĚJŠÍ Z LIDÍ A Jindřich Honzl o něm napsal: .Apoštol světa se smutnýma, cize upoutanýma očima, s vlasy nakadeřenými naivní mužskou touhou, se strašně vážným dandysmem své hůlky, již pečlivě čistí kartáčkem na zuby...“ Není nic, co by Chaplin nedokázal. A přeci je ten zakladatel moderního humoru a všemocný hrdina a žonglér jen bezmocný dobráček. Nabízí lásku a je všemi odmítán, budí soucit i obdiv, je smutný i řádivý. Proto je svým uměním stále tak milován mládím. Jako tulák Charlie šel Chaplin americkým psím životem stéhovače pian. Sám, nebo s Kidem. Němě. Za něj mluvily živé fotografie. V maringotkách pojízdných kin sjezdil svět, aby pod plachtou nebo v hospodských sálech zbavoval lidi na chvíli trampot. Jel s Kludským (ten měl víc než za 50 000 franků filmů), Skalou, Baarem a s jejich rodinami, vedle promítacího stroje, gramofonu mezi filmovými senzacemi jako Život a utrpení Ježíše Krista, Císař František Josef nastupuje do komorního vlaku aj. obrazů historických, ze života i přirody a plnil kina vděčným publikem a burácivým smíchem. A když Chaplip proslavil americký film ve světě a vstoupil jako král kinematografie mezi nesmrtelné, vykročil i dál. Přešel od humanismu a poetismu ke kritice kapitalismu a jeho společnosti. A šel ještě dál. Přímo proti fašismu, zlu největšímu. Nejen projevem sympatií k Sovětskému svazu a zkarikováním Hitlera filmem Diktátor, ale i veřejným proroctvím: „Na bitevních polích Ruska se rozhodne osud demokracie!“ A to mu „demokratická“ Amerika už neodpustila. Byl obviněn z protiamerické činnosti, organizovány proti němu štvanice a tak on, nositel světové ceny míru a zakladatel amerického filmu, opuští 1952 Ameriku ... Zůstal si věrný, zůstali mu věrní i jeho diváci, ba i ten poslední — uvaděč v kinu. Když si nacisti udělali, z českých zemí součást říše a chodili do českých kin, dal si učeň operatérský a současně uvaděč v bio Skala Buštěhrad přeložit do němčiny od uprchlíka Čecha ze Sudet několik konversačních vět: „Máte kartu? Ne? Tak ven! Když hned nevstanete, tak jdu pro policii! Vy jste drzý!“ Už tenkrát totiž věděli Chaplin, diváci i poslední uvaděč, že si Hitler v Sovětském svazu nadělá do holínek! Z hrajících živých fotografií se staly filmy mluvící, zpívající, pískající a došlo se až k filmům barevným. Škoda jen, že už nejsou ty poučné filmy jako kdysi! Např. zdravovědné. Starý Weiss na Žižkově ve Štítného ulici měl při nich kino vždy natřískané. Žižkovští kluci obsadili první řady a celkem slušně vydrželi přes přírodní snimek. Chaplinova groteska je rozdováděla. Jakmile se ale objevilo na plátně něco poučného a patřičného z lidského těla, spustili unisono: „Júúúúú! To je ale ...!“ Na hlasité označení oné tělesné části v jadrném jazyce žižkovském, zastavil Weiss ruku na klice promítače, rozsvítil sál, šel před obecenstvo, uklonil se nejdřív zadním dražším řadám se slovy: „Vážené publikum!“ a otočiv se ke klukům, dodal: „I ty, ksindle! Jestli ještě někdo neslušně vykřikne, nebudu hrát!“ Tenkrát si lidé potrpěli na slušnost. Každé představení začínalo nápisem Vítáme Vás! a končilo Na shledanou! CHAPLINOVSKYCH Když se ptali Chaplina bezprostředně po jeho definitivním příjezdu do Evropy, proč opustil Hollywood, odvětil bez dlouhého rozmýšlení: „Protože mám raději klid než uklidňující tabletky." Po premiéře jednoho z jeho filmů vytýkali mu kritici některé chyby. Chaplin se usmál a odvětil: „Víte, na cizí chyby se díváme jako na cizí ženy. Máme z nich mnohem více radosti než ze svých vlastních." Jedné mladé herečce, která se před ním holedbala tím, že neví, co je to tréma, odvětil slavný mim otcovským tónem: „Doufejme, milé dítě, že se jí jednou dočkáte. Tréma se totiž dostavuje s talentem." Na jedné film-party se mezi jistým tazatelem a Chaplinem rozvinula tato lakonická konverzace: „Viděl jste, mister Chaplin, tento film?" „Nemohu vám říci, zda jsem viděl právě tento film, ale nějaký takový jsem viděl už určitě." Jaroslav Vojtěch m vM 35 m E c * 0B ---- Femand Léger (Paříž): Chaplin (Z Gollovy Chapliniády) Milan Vávro Jaroslav Čita „Vedení závodu chce vědět, proč jste tak vynikající zlepšovák nepodal již dávno!" 2 SBĚRNÉ SUROVINY • ještě zajímavější NEŽ NÁZORY LIDÍ JE TO, CO SI MYSLÍ. • NEJVÍCE SE OTRAVUJE TEN, KDO ZNÁ JEN SÁM SEBE. • ODBOR PRO VÝŽIVU ONV. • O TO, CO SE LÍBÍ VŠEM, NESTOJÍ OBVYKLE NIKDO. • NENÍ PODSTATNÉ, KDY SE ZAČNEME ZVEDAT K ODCHODU, ALE KDY ODEJDEME. J & S °dPoS|£chnuto Dnes se podařilo Jaroslavu Kokštainovi z Prahy 10 rozmnožit řady odposluchačů. Za jeho odposlech mu náleží 100,— Kčs. Maminka s bříškem a s malou dcerkou nastoupily do tramvaje. Zatímco platila, malá se postavila k jednomu pánovi a dětským hláskem pravila: — Pane, mohl byste nás pustit sednout?! My totiž čekáme dítě! - CHVILKY U FOREMETKU „Něco jsme loni odkoupili na Křivoklátě a něco ukradli i jinde." BAPE „Toho chlapa sem víckrát nezvi! Nic nepochválil a ještě řekl, že mají trávník zelenější než my!"