Film A Doba, 1961 (VII/1-12)
1961-07-01 / No. 7
S cenárista a režisér Spory o to, co je to scénář — zda polotovar pro režiséra nebo samostatné literární dílo — nejenom nepohasínají, ale naopak jsou stále znovu rozdmýchávány. Proto bych chtěl i já přispět к nim svou troškou. A řeknu hned bez všech vytáček, že jsem rozhodným odpůrcem „teorie polotovaru“ a přívržencem všech, kteří se proti ní postavili. A to přívržencem houževnatým, zapáleným, nepovolným. Podle mého názoru je scénář nejenom literaturou, ale velkou literaturou, které je dnes dostupné vše: zobrazení událostí, charakterů, citů i největších a nejsložitějších myšlenek. Filmové umění je na přelomu. Scenárista, kterému byla v epoše režisérského filmu přisouzena žalostná role, začíná nyní dobývat jednu pozici za druhou, mění se.z dodavatele námětu a dialogů ve spisovatele, který vnáší do filmu své individuální tvůrčí myšlení, své chápání života, svou představu o tom, jak žít. Stačí připomenout spisovatele A. P. Dovženka, abychom si osvětlili správnost takovéhoto tvrzení. Scénář je dílo literární. Je to kniha, jejíž čtení má přinášet patřičné estetické uspokojení — bez ohledu na film, kterému tento scénář dal život. Blíží se doba, kdy nejlepší scénáře nebudou natáčeny jen jednou, jako je tomu dnes, ale mnohokrát a různými režiséry. Film se stane světem spisovatelefilmového dramatika, světem jeho myšlenek, nadějí, obrazů, stylu, mravních norem, jeho chápání dobrého a špatného v životě. Filmový dramatik musí být nejenom skutečným spisovatelem, ale i ^nositelem myšlenek jako jakýkoliv jiný skutečný spisovatel. Mimo sféru literatury nemůže už film existovat. „Režisérský film“, který má tolik zastánců mezi západními teoretiky, vyústí buď v abstraktní filmovou podívanou nebo v předvádění stále násilnějších režijních, kameramanských a střihačských postupů při zpracování jedněch a týchž námětových schémat. Tyto příznaky jsou dobře pozorovatelné už dnes. Vezměme si film, který ve své době způsobil tolik rozruchu — Felliniho Sladký život. Tematicky i co do výstavby myšlenek, událostí a citů je všechno, o čem se v něm vypráví, už mnohokrát přemleté. Téma je to módní, a proto už mnoho režisérů na něm změřilo své síly. Snad jenom „rozklad“ je zde zobrazen ostřeji, otevřeněji. Ale kde je zde ta spisovatelská síla, která by nám osvětlila hluboké kořeny jevů, která J. G ABRI LOVIČ by nám odhalila (jako to dělá každý velký spisovatel) celou složitost myšlenek a citů jednotlivých postav, která by pronikla do nej skrytějších záhybů lidské duše? Abyste jasněji pochopili mou myšlenku, připomeňte si smyslově blízké jevy pod skalpelem Dostojevského nebo třeba Zoly. A hned se objasní, jak zde Fellini klouže po povrchu, jak málo je ve filmu lidského, jak zde chybí autor — člověk otřesený a trpící, jak zde chybí podmanivá síla postav, detaily jejich psychologické kresby. Je zde ukázána jenom vnější tvář jevu — ovšem ukázána skvěle, jak se také sluší a patří na prvotřídní režisérský film. To činí z tohoto filmu dílo dobré, senzační, ostré, ale neproměňuje je v součást vysokého umění. К tomu, aby se stalo takovýmto dílem, mu chybí spisovatelská síla myšlenky, nedostává se mu citů, hloubky rozboru, pronikavé znalosti člověka, působivosti velkých, palčivých slov. Vidíme zde svět režiséra, ale nevidíme zde svět spisovatele. Bez světa spisovatele je další vývoj kinematografie na dnešním stupni jejího rozvoje během na místě. Budoucnost filmového umění nespočívá jenom v tom, že bude používat nové a překvapivé režijní a kameramanské postupy, že bude objevovat nové a udivující technické prostředky, ale především v tom, že stojíme na prahu doby, kdy do filmového umění musí — což je podmíněno logikou a smyslem celého jeho vývoje — přijít velcí spisovatelé-filmoví dramatikové. A tento zcela přirozený a nevyhnutelný proces zadržují jenom všemožné teoretické i praktické zábrany, vytvářené zastánci „čistého“, režisérského filmu. Rozhovor režiséra s autorem: — Podrobnosti scény mi nepište. — ?? — Vyznačte jenom dialog. Ostatní vymyslím sám. — A co ty části, v nichž není dialog ? — Ty vymyslím také. Je to přece film, a ne nějaká literatura! Podívejme se však, zda není literaturou například tento nevelký odstavec: „A z trhu v Kazanském proudil nepřetržitý zástup lidu: babky, dělníci v nových čepicích, žebráci, děti . . . Tady projížděl vozík, vířící prach, a za ním běžel neprodaný kůň, jako by 461