Film A Doba, 1963 (IX/1-12)

1963-07-01 / No. 7

Vittoria: Tak ty se vlastně ho­díš do manželství. Piero: Něco ti řeknu: až se zamiluju, tak se určitě hned ožením. (Odmlka) A ty? Vittoria: To je otázek. Ne­musíme se přece znát, aby­chom se mohli milovat. (Od­mlka) Ostatně... nemusíme se ani milovat. Piero: A cos dělala ty včera večer? Vittoria: Docela jsem se bavi­la. Byla jsem se sympatický­mi lidmi. Piero: Znám je? Vittoria: Sotva, nehrají na burze. Piero ji jednou rukou přinutí, aby se mu podívala do tváře. Piero: Víš, že jsem si ještě nikdy nevšiml, jaké máš oči? Vittoria: Prosím tě! V téhle tmě ! Piero: Proč jsme se my dva nepoznali dřív! — Ty necho­díš ráda na burzu, viď? Vittoria: Ještě jsem nepocho­pila, jestli je to kancelář, trh nebo ring. Piero: Musela bys tam chodit často, abys to pochopila. Když tam člověk začne cho­dit, tak ho to strhne. Zblázní se do toho. Vittoria vyskočí, jako by si vzpomněla na něco nesmírně důležitého. Řekne bezbarvým, nepřístupným, nepřátelským hlasem. Vittoria: Já už se nechci do ničeho zbláznit. Vittoria udělá několik kroků po místnosti a letmo se podívá na Piera, který tam zůstal sám, po­někud vyvedený z míry. Oba cítí, že je к sobě cosi silně přita­huje, ale Vittoria si to zřejmě nechce ještě přiznat. Okamžik nato vstane i Piero a jde к ní. Nyní oba stojí proti sobě uprostřed místnosti, jsou vážní. Piero к sobě dívku přivi­ne tak rychle, že se mu nemůže bránit. Vášnivě ji políbí. Vitto­ria se mu nejprve poddává, pak se vzepře. Piero ji nepouští. Při krátkém zápasu jí roztrhne šaty u výstřihu. Polekaně uvolní objetí. Vittoria je udýchaná, hledí na něho. Zdá se, že ho chce zbavit pocitu provinění. Vittoria: Když se šaty roztrh­nou, je to jejich vina. A rozhodným pohybem se mu ALAIN DELON (PIERO) A MONICA VITTIOVÁ 359

Next