Film A Doba, 1963 (IX/1-12)
1963-07-01 / No. 7
Vittoria: Tak ty se vlastně hodíš do manželství. Piero: Něco ti řeknu: až se zamiluju, tak se určitě hned ožením. (Odmlka) A ty? Vittoria: To je otázek. Nemusíme se přece znát, abychom se mohli milovat. (Odmlka) Ostatně... nemusíme se ani milovat. Piero: A cos dělala ty včera večer? Vittoria: Docela jsem se bavila. Byla jsem se sympatickými lidmi. Piero: Znám je? Vittoria: Sotva, nehrají na burze. Piero ji jednou rukou přinutí, aby se mu podívala do tváře. Piero: Víš, že jsem si ještě nikdy nevšiml, jaké máš oči? Vittoria: Prosím tě! V téhle tmě ! Piero: Proč jsme se my dva nepoznali dřív! — Ty nechodíš ráda na burzu, viď? Vittoria: Ještě jsem nepochopila, jestli je to kancelář, trh nebo ring. Piero: Musela bys tam chodit často, abys to pochopila. Když tam člověk začne chodit, tak ho to strhne. Zblázní se do toho. Vittoria vyskočí, jako by si vzpomněla na něco nesmírně důležitého. Řekne bezbarvým, nepřístupným, nepřátelským hlasem. Vittoria: Já už se nechci do ničeho zbláznit. Vittoria udělá několik kroků po místnosti a letmo se podívá na Piera, který tam zůstal sám, poněkud vyvedený z míry. Oba cítí, že je к sobě cosi silně přitahuje, ale Vittoria si to zřejmě nechce ještě přiznat. Okamžik nato vstane i Piero a jde к ní. Nyní oba stojí proti sobě uprostřed místnosti, jsou vážní. Piero к sobě dívku přivine tak rychle, že se mu nemůže bránit. Vášnivě ji políbí. Vittoria se mu nejprve poddává, pak se vzepře. Piero ji nepouští. Při krátkém zápasu jí roztrhne šaty u výstřihu. Polekaně uvolní objetí. Vittoria je udýchaná, hledí na něho. Zdá se, že ho chce zbavit pocitu provinění. Vittoria: Když se šaty roztrhnou, je to jejich vina. A rozhodným pohybem se mu ALAIN DELON (PIERO) A MONICA VITTIOVÁ 359