Film A Doba, 1984 (XXX/1-12)
1984-12-01 / No. 12
ale zadrží ho hudba, která se právě ozve. Orchestr hraje zvolna, pak mění rytmus, přidávají se housle. Swann při poslechu této hudby zjevně trpí. Otočí se zády, ale i jeho záda jako by vyjadřovala bolest. Opře se rukou o opěradlo křesla, a když se obrátí ke kameře, vidíme jeho tvář ztrhanou bolestí. Za ním se slabě odráží v zrcadle mdlé světlo svíček. Vidíme orchestr: je to sedm hráčů, všichni hrají na strunné nástroje... Kněžna a jiná dáma se dívají na Swanna. Paní de Cambremer: Připadá mi směšné, když muž jako on trpí kvůli takové osobě. Ženský hlas: Dokonce není ani zajímavá. Prý je hloupá... Paní de Cambremer: Ostatně je divné, když někdo, kdo má v rodině tři papeže a bůhví kolik kardinálů, přijímá £ida... Já vím, že přestoupil na víru, dokonce už jeho rodiče konvertovali, ale takoví lidé lpějí na svém náboženství ještě víc! Před vévodkyní, která stojí vedle jiné dámy, začne blikat jedna svíčka. Jakási dáma vstane a jde ji uhasit, pak se vrátí na své místo. Svíčka kouří... Swann stojí opřen o zeď, jako by nemohl dýchat. Pak odchází do jiné místnosti, jako by se tu chtěl ukrýt. Je to jídelna. V šeru, které tu panuje, si Swann otírá čelo a čistí si kapesníkem monokl. Na konci jídelny se vévoda něčemu směje s jakousi dámou. Je jasné, že si domlouvají schůzku. Dáma se otočí směrem ke Swannovi s úsměvem řekne : Not at all... a Před nimi je tabule pokrytá pokrmy. Swan se blíží к dvojici, ale žena diskrétně zmizí. Vévoda: Docela vás chápu, Charlesi! Tyhle koncerty jsou úmorné. Trochu vína? Naplní číši a podává ji Swannovi, který došel к němu. Dívá se za dámou, která si cestou vyměnila se Swannem pozdrav. Vévoda: Úplný Tizian! Skvostná pleť! Vstoupí lokaj, vévoda si naleje další sklenku. Swann ve své sotva omočí rty. Vévoda je na levé, Swann na pravé straně stolu. Vévoda: Vy mě znáte, Charlesi, já žiji s dobou. Nemám žádné rasové předsudky, klidně se budu procházet s černochem, když to bude můj přítel. Pro mne jste Francouz a basta. Ale nemohu pochopit, jak takový rafinovaný člověk, takový vybíravý duch, takový osvícený sběratel, vy, který máte rád staré knihy, vy který nám posíláte nejlepší portské, jaké lze dostat, jak můžete takhle hazardovat se svým společenským postavením! Swann mlčí. Z druhé místnosti stále zní housle. Vévoda mu položí ruku na paži v přátelském gestu. Vévoda: Vy přece dobře víte, že kdybyste si ji vzal, už vás nikdy nebudeme moci přijímat. Swann: Ano, já vím. Lehce se usměje. Vévoda odchází kolem něho. Velké schodiště. Swann rychle sbíhá po schodech. Nahoře na schodišti se objeví vévodkyně. Hosté odcházejí, vévoda se s nimi loučí. Žena: Na shledanou, Basine! Vévoda: Na shledanou! Sluha (m. o.) : Markýz a markýza ďArgentan! Jiný sluha (m. o.): Kočár pana Swanna! Vévoda se obrátí к vévodkyni : Škoda, že nás ta osoba připravuje o nej příjemnějšího z tvých přátel. Vévodkyně: Zamilovanému psovi voní každá čubkajako růže.. PARK BAGATELLE Odette a Forcheville, oba v červeném: on v loveckém úboru, ona v ohnivě rudých šatech se slunečníkem v téže barvě. Odette je do něho zavěšená. Přicházejí к nám mezi procházejícími se lidmi: chůvami s dětmi a jinými. Náhle se zastaví. Odette: Charlesi! My love! Swan jí líbá ruku. Odette se už do Forchevilla nezavěsí. Odette: Byla jsem и tebe, ale nenašla jsem tě. Znáš pana de Forchevilía? Charles Swann. Muži, kteří se zjevně znají, si vymění pozdrav ale nepodají si ruce. Všichni tři odcházejí, Swann napravo, Odette mezi oběma muži. Forcheville řekne Odettě: Co byste říkala čokoládě? Odette: To záleží tady na tom pánovi. Vezme Swanna za paži a přitiskne se к němu. Odette: Nemá rád společnost, když chce být se mnou. Forcheville: To chápu. Odette: Drahý příteli, navrhl jste, že mne doprovodíte na svačinu. Musíte se ted zeptat tohoto pána. Pustí Swanna, aby na něj 677 Majordomus (Pierre Celeiron) a Gharlus {Alain Delon)