Hlas Revoluce, 1972 (XXV/1-25)

1972-01-15 / No. 2

PŘEČTĚTE SI: Evropský den míru a bezpečnosti - Vrahové chodí mezi námi - str. 2 Legendární kapitán Viktor - str. 3 Štafeta památnými místy - str. 4 ! Film - Štěstí pro Annu str. 5 Váleční zločinci v Tichomoří - str. 6 TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ «iWi I BITVA U JAS A Bitva u Jasla je pro své neopakovatelné zvláštnosti hod/ na toho, aby se stala trvalou náplní bojových tradic česko\ slovenských dělostřelců. V prosinci roku 1944 probíhaly severně od Karpat intenzivní přípravy k zimní ofenzívě sovětských armád na hlavním strategickém směru Var- Šava-Berlln. V té době obdrželo veleni 1. čs. armádního sboru rozkaz přemístit od Ondavy, kde Cs. sbor právě přešel do doěasné obrany, veškeré dělostřelectvo do prostoru polského města Krosna severně Karpat; zde se mělo v rámci 38. armády pod vele-Generálmajor v. v. A. RESSEL, bývalý velitel dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR nim generálplukovníka Moskalenka zúčastnit generálního útoku 1. ukrajinského frontu. Připravovaná ofenzíva směřovala proti silné, po měsíce budované německé obraně, kterou bylo možno zdolat jen pomocí silného dělostřelectva. Bylo proto třeba soustředit do úseku průlomu velký počet dělosřelectva 1 z dalších úseků. K nim patřila i obrana na Ondavě, svěřená 1. čs. armádnímu sboru. Tak došlo k tomu, že 1 všech pět dělostřeleckých pluků našeho sboru bylo určeno k účasti na průlomu nacistické obrany u Jasla. Zrušení bojové sestavy dělostřelectva na Ondavě bylo spojeno s velkými obtížemi a nadlidským úsilím. Bylo třeba pečlivě zastřít odchod dělostřelectva, což se dělo po nocích bez světel a bez hluku, za mimořádně těžkých povětrnostních podmínek. . , Zvláštnostmi dělostřeleckého útoku jaselské bitvy byla nejen topograficko-geodetická přesná příprava střelby, mistrné utajeni připrav, vysoká koncentrace dělostřelectva (na směru hlavního náporu 207 až 250 hlavni na 1 km fronty), těžké podmínky v rozvinováni bojové sestavy dělostřelectva, ale i to, že k bojovému vystoupení čs dělostřelců došlo mimo rámec vlastního taktického svazku. Brzy po půlnoci došel k jednotkám rozkaz k dělostřeleckému útoku Zněl: „Dělostřelecká příprava bude zahájena v 8,45 hodin 15. 1. 1945. Otok pěchoty v 9,50 hodin 15. 1. 1945.“ Psával jsem si svůj válečný deník. Toho 15. ledna mám v něm tento zápis (pró nedostatek místa uvádím ve výtahu): ......Němec nervózni, střílí rakety. Občas nablízku řachnou Na pozorovatelně všichni na výbuchy. svých bojových stanovištích. Jednotky jsou připraveny. Posíláme bojový pozdrav. Za necelou hodinu promluví děla. Dvěstěpadesát hlavni na kilometr frontyl To tu ještě nebylo. Cím hodina H je bližší, tím povznesenější je naše nálada. Děláme historii. Z mlhavého Jitra vystupuji nepřesné obrysy předního okraje německého obranného postavení. Nad krajinou leží tíživé mrtvé ticho. Celá úskočnost chvíle je v tom tichu zakleta. Vteřiny letí trhavým pohybem ručičky do nenávratna. Dívám se na nl a myslím si: někomu se čas vleče, Jinému příliš rychle uplývá. Je 8,44. Minuta do začátku. Ještě šedesát vteřin! Šedesát vteřin života těm naproti. Bezmocnost cokoliv změnit na strašlivém osudu, který Je čeká, ta neodvratítelnost toho, co přichází, je děsivá. V 8.45 se otevřelo peklo. Terén v pásmu obranného postavení nepřítele je osvětlován záblesky tisíců granátů a min, jako by sama země hořela. Dopad vedle dopadu. Exploze kaťuší vrhají fontány jisker po okolí. Svítící střelivo protiletadlových kulometů a děl protkává vzdušný prostor nad námi hustou sítí ohnivých vláken. Nad prostorem palebných postaveni dělostřelectva bliká neklidné žlutavé světlo ze záblesků z půldruhá tisíce hlavni. Hromové burácení za námi a drásavý třeskot před námi trhá nervy. Ohromující zvukové efekty otupují smysly. V třicáté minutě unavené bubínky registrují už jen šuměni. Střely sviští vzduchem ve všech tóninách. Velké ráže brumlavě huhlají, malé mají naspěch a šustavě fičí vzduchem. Do toho nečekaně uhodl třesk německé odvetné palby. Kdesi nablízku dopadly granáty. V týlu německé obrany duní palebné údery naší armádní protibaterljní skupiny. Působí v nl i náš 5. sborový těžký pluk. Skupina drtí baterie, velitelská stanoviště, zálohy, spojovací uzly, sklady munice. Rudě svítí v mlhavém zadýmeném jitru četné požáry. Děsivé, gigantické! Úchvatné divadlo! Tvá úloha v něm? Malá, nepatrná, docela malinkatá. Je dobře tak. Uprostřed běsnění rozpoutaných živlů tragédie umírání uniká kamsi doďaleka. Míjí člověka, vyhání z ně) strach. Padnout zde je náramně jednoduchá věc. Tak prostinká, že nestojí za myšlenku...“ Případ Jasla ukazuje, že 1 účast pěti dělostřeleckých pluků může vejít do dějin velkých bitev, které sváděly sovětské jednotky v druhé světové válce. Ostatně náš podíl na palebné podpoře útoku vojsk 38. armády nebyl zanedbatelný. 148 děl a 120mm minometů, které se z naší LA strany akce zúčastnily, představovalo 10 % všech 1443 hlavní soustředěných na úzké průlomové frontě. Vyjádřeno v palebných hodnotách znamenalo 148 československých dělových hlavni na 600 granátů a 120mm min vypálených na nepřátelské cíle každou minutu boje. Pro naše dělostřelecké pluky byla účast na této bitvě vyznamenáním a výbornou školou. Sovětské veleni projevilo tím, že s účasti čs. dělostřelectva počítalo, důvěru ve schopnost, odbornou zdatnost a spolehlivost velitelů, jejich štábů a jimi řízených jednotek. Tuto důvěru naši dělostřelci nezklamali. Když československé dělostřelecké pluky opouštějí jaselské pláně, padá na ztichlé bojiště zimní soumrak. Krajina je opět pustá, opuštěná, zadumaná. Jako by se tu dnes nic nestalo. Zhola nic. Občas zahřmělo z dálek, jako v dusné letní noci... Navečer téhož dne jsem veliteli čs. sboru hlásil příchod pluků. Věděl Již, že jsme obhájili čest československých dělostřelců. Stiskl nti ruku a řekl: „Zaplaťbůh, že už jste tu. Teď mohu konečně klidně spát.“ Pravda — nerado se na to vzpomíná. Člověk vůbec nerad vzpomíná na to horši. Ale zapomenout na tyto doby, zapomenout na příčiny, by byla zrada na současnosti, na další cestě vpřed. Někdy Jen suchá konstatováni archivů hovoří k dnešku. Bez okras, bez lidského slova. Suše. Ale co le v nich pravdy. Kdo chce, pochopi. Například Sokolovsko — tehdejší Falknovsko — je dnes bohatý průmyslový okres s 90 000 obyvateli, žijícími v 41 obcích. Prakticky v nových městech a sídlištích, protože obce do 500 obyvatel spočítáš na jedné ruce. Okres s nejnlžšlm věkovým průměrem v republice — 29 let, okres, kde se od roku 1948 postavilo nejvíce nových bytů v celém Západočeském kraji, kde se vyrob! nejvíce plynu a briket v republice, stejně jako plochého skla, okres, který Je se svými 20 milióny tun uhlí na třetím stupni žebříčku v CSSR. na prvním místě ve výrobě hudebních nástrojů.« Okres, kde před první světovou válkou byli stříleni nezaměstnaní hornici, okres, který se otřásal před pochody nezaměstnaných sklářů, textlláků, železničářů, kde za první republiky mluvili několikrát 1 soudruzi Gottwald, Zápotocký, Pieck, Ulbricht a jiní. Ještě dnes zde žiji němečtí komunisté, kteří je chránili před slídivými zraky četnfků 1 německých naclonálnlch socialistů. Okres, kde v roce 1935 poprvé v Habartově, Krajkové a Bublavé tekla krev českých vlastenců, vražděných zfanatlzovanýml henleinovcl. A válka? Archivy hovoří o tom, že v druhé světové válce bylo na Falknovsku 24 zajateckých táborů s více než 10 000 válečných zajatců, především ze Sovětského svazu. Například v obci Bukovany Jich sto pracovalo na dolech Fellclan a Gustav, v Dolním Rychnově a v Chodově bylo 300 zajatců v porcelánkách a na dolech, v Kraslicích pracovalo 500 zajatců, v Dasnlclch, Krásné, Kynšperku, Královském Poříčí, Šindelové po padesáti, v Habartově sto, v Rudolcl 200, v Lokti, Novém Sedle, Oloví po stovkách, v Rotavě bylo 400 zajatců, ve Falknově 500 atd. Byla mezi nimi 1 řada odborníků, kteří ovšem svoje znalosti nikdy neprozradili. Na vesnici byli i zajatci polští a z jiných zemi. Kolik jich bylo se dnes již nezjisti. Sovětští a francouzští zajatci pracovali na dolech falknovské pánve, v chemickém průmyslu, ve sklárnách a válečném průmyslu. Jejich život v táborech nebyl o nic lepši než v koncentračních táborech. Mnoho zajatců utíkalo; v některých měsících to bylo 5 procent, v Jiných více než 10 procent. Ačkoliv Jich většina byla Již druhý den pochytána, snažili se dostat ze spárů nacistických hlídačů. V dnešním sokolovském okrese Jsou označena místa se jmény sovětských zajatců, kteří byli zastřeleni na útěku. Ještě v dubnu 1945 byli veřejně popraveni dva zajatci ve Falknově za to, že při odklizeni sutln po bombardováni sl schovali do kapsy kousek chleba. Na tomto místě Jim byla v roce 1971 odhalena pamětní deska. K dopadeni zajatců pomáhala nejen hitlerovská policie a vojsko, ale 1 civilní nacistické obyvatelstvo včetně hltlerjugend. Jejich pomoci například vyslídili mladého sovětského dělníka, který ve Starém Sedle šel s děvčetem na schůzku. Obklíčili ho a na místě pověsili. Pro nepatrný pracovní přestupek byl německým fašistou zavražděn sovětský zajatec z pracovního komanda na dole Concordia v Novém Sedle. Proti obyvatelům, kteří chtěli třeba 1 nejmenštm množstvím potravin pomoci, byla vedena nejpřlsnějši vyšetřování a mnozí posláni do koncentračních táborů. V kronikách obci a závodů jsou zaznamenány i příklady, které Jsou dokladem, že sovětští zajatci a dělnici sabotovali výrobu. Je zaznamenán případ, kdy sovětský zajatec Ivan Pereplčko házel v Dolnorychnově do sklářské vany kovové předměty, čímž mnohokrát vyřadil celou vanu z provozu i na 10 hodin. Posléze byl gestapem dopaden a bez soudu v Karlových Varech popraven. Sovětský zajatec Syč v době nočního náletu odkryl střechu nad peci ve sklárně 1 když věděl, že při bombardováni sám a jeho kamarádi zahynou. Byl zatčen a popraven. Jsou zaznamenány případy, kdy příchodem sovětských zajatců mezi civilní obyvatelstvo docházelo k morálnímu posíleni některých skupin dělníků. Bylo to především v Dolním Rychnově, Chodově, Novém Sedle, Rotavě, v Kraslicích, kde před válkou byl poměrně značný počet členů komunistické strany. Jsou známy případy, že právě v rodinách německých komunistů — pokud nebyli v koncentračních táborech — byly prováděny různé sbírky šatstva a potravin. V úvodu této studie jsem napsal, že sokolovský okres Je nejmladším okresem v českých zemích. Je zde Jen 8\procent obyvatelstva nad 60 let, což ]ě hluboko pod celostátním průměrem. Tím Je též úmrtnost obyvatelstva malá. A přece ve druhé světové válce, 1 když okres nebyl válkou přímo zasažen, umíraly zde denně stovky lidi — zvláště mladých. V záři 1941 byl zřízen ve Falknově v několika přízemních budovách tábor pro nemocné sovětské zajatce. Počet zde „hospitalizovaných” nebyl stejný pohyboval se zprvu od 300 zajatců, a ale ke konci války bylo Jich zde již kolem tisíce. Podle statistiky, kterou Němci vedli, se dozvídáme nejen počet zemřelých, ale 1 kolik bylo vyplaceno za pohřbeni. Celkem podle okresního archivu v Lokti zemřelo ve Falknovském válečném lazaretu 2210 sovětských válečných zajatců. U přl fPOKRAČOVANÍ NA STR. 31 Nebylo by snad jediného místa v naší zemi, kde by se obrané v {minulých týdnech nezamýšleli na tím, jak ještě lépe vytvářet vzájemné soužití. Jak opravit staré ěi postavit nové školy, jesle, zkrášlit své domovy, vytvořit zárnky šťastné socialistické budoucnosti. Jen menší Část je pamětníky dob, kdy si německý fašismus představoval uspořádání světa po svém. 15. LEDEN — DEN CS. DELOSTRELECTVA A RAKETOVÉHO VOJSKA Slavná Jaselská děla Je možno spatřit Jen ve vojeriskpch muzejtch. Naši vojáci Je zaměnili za dokonalejší a modernější zbraně, ale tradice a duch bojovníků od Jasla — na jejichž počest byl 15. leden stanoven Dnem čs. dělostřelectva raketového vojska — v nich žije dodnes.