Hlas Revoluce, 1972 (XXV/1-25)
1972-06-24 / No. 25
iV« brehu 3šemelu Byla nás skupina devíti Čechů, politických vězňů, prošli jsme růz nými německými káznicemi a na konec jsme se dostali v červnu 1941 až do Východního Pruska. Zakotvili jsme ve wartenburgské káznici, ale ani zde jsme dlouho nezůstali. Odtransportovali nás dáte na východ. Z nákladních vozů, ve kterých jsme byli nacpáni, jsme pozorovali, jak se trat i silnice hemží německým vojskem. Potvrzují se všechny takzvané „šušky”, že válka Německa se Sovětským svazem je neodvratná. Podivné jméno označujte cíl naší cesty: Ragnit. je v nejzazším cípu Východního Pruska a leží v blízkosti řeky Memel, na je/ímž druhém břehu je sovětská hranice. I toto místo se hemží vojskem a musíme často dlouho čekat, než projdou motorizované oddíly, těžké tanky a dělostřelectvo. Konečně se dostáváme k budově káznice, která byla zřízena ze starého zámku. Zacházení je zde mnohem krutější. Surový řev dozorců, rány obušky a kopance byly toho dokladem. Nebylo divu, vždyt se zde nacházeli vesměs jen nejtěžší zločinci, nepolepšitelní. Těžko, velmi těžko jsme přivykali tomuto novému prostředí a sílila nás jen myšlenka na blížící se boj, který přinese rozhodnutí a vysvobození. Často se nám Waldheim nebo Zwikov jevily jako „sanatorium". S touhou jsme hleděli z oken za řeku a lesy na ruskou stranu. Napětí rostlo, viděli jsme to í na tvrdých tvářích dozorců. Kamarád Simko, který má z nás nejprudší temperament, si často ulevuje: „jen kdyby tu již byli Rusové, kdyby na padrt rozsekali tu prušáckou pakáž!" 21. červen, sobota, celé odpoledne jsme uklízeli, uléháme zeslabeni hladem, který se stal nedílnou součástí našeho života, lhostejní a apatičtí. Usínám a upadám do těžkého spánku, z něhož mne probouzí nezvyklý hluk. Dělostřelba hřmí, všechno se otřásá jako při strašlivé bouři, je časně ráno, 22. června 1941, ještě temno. Zapomínáme na předpisy a strach z obušků, vyskakujeme z lůžek a spěcháme k oknu. Na východě za řekou Memel tryská k temné obloze hrůzný ohňostroj — plameny při odpalu těžkých děl ozařují oblohu. Hlomozivá symfonie války naplňuje vzduch rachotem a hukotem. Výstřely, štěkot, hluk leteckých motorů. Dojem, na který nelze zapomenout. Všichni jsme jako posedlí, srdce nám buší, krev rychle proudí. Všechno zmizelo, všechno naše utrpení se ztratilo, jen naděje, že se blíží naše vysvobození nás ovládá. Borový les na břehu řeky Memel je jako v ohni, v budově je zmatek, dozorci pobíhají po chodbách, nikdo neví, jak to dopadne. Vpadli k nám do cely. „Všichni na svá místa, pryč od okna!" Obušky řádily a tak jsme rychle vklouzli do postele. Ale neleželi jsme a hleděli k oknům, zrudlým odleskem dělových výstřelů. Čekali jsme v napětí. Teprve červánky na nás upozornily, že nastává obloze nový den. Tehdy jeden po druhém tichnul, radost se mírnila, ale nepo/ koj rostl. Zdálo se, že se palba vzdaluje. Skutečně se vzdaluje? A vzdaluje-li se? Hltáme takřka každý ojedinělý výstřel, je jich méně a méně, tichnou a s nimi hasnou i naše naděje. Boj teprve začal. Bylo třeba ještě mnoho vytrpět a vybojovat, než se karta obrátila. FRANTIŠEK SMATÉK Prázdninové tábory pro děti jsou připraveny. Děti přijímají ^ všechny dary přírody s bezprostředním nadšením. Najde se *5* i chvíle k besedám a k tematickým výletům. Organizace ČSPB mají již bohaté zkušenosti s takovými doplňky prázdninového života dětí. FOTO ČTK ♦ PŘEČTĚTE SI: N?š vklad (k Vlil. sjezdu ČSROH) - str. 2. Bitva u Zborová před 55 lety - str. 3 Za záchranu Dimitrova - str. 3 Zdanění důchodů - str. 5 Stíny nad Notre Dame - str. 6 Dimitrov a lipský proces - str. 7 Heydrichiáda 6 - str. 8 Když se léto zeptá... Mílovými kroky se přiblížila doba pro každého školáka nejradostnější — prázdniny. Na dva měsíce se zavřou brány škol a otevřou brány letních pionýrských táborů. Chatová i stanová městečka se naplní dětskou drobotinou, která po několik týdnů bude užívat slunce, vzduch a vodu, která zamění smogem zamořená města za volnou přírodu, dlážděné chodníky za travnatý pažit, školní tělocvičny za lesy a louky. V současné době vrcholí ve všech pionýrských oddílech i skupinách přípravy na letní tábory. A tyto přípravy by měly — a už Je nejvyšší čas — vrcholit také v Jednotlivých MO ČSPB. Co má MO CSPB společného s pienýrskými tábory? Mnoho. Klade-li se v odbojářské práci takový důraz na práci s mládeží, těžko se najde vhodnější místo a vhodnější čas než právě na pionýrských táborech. Jsou pohromadě dobré dětské kolektivy v prostředí, v němž více než kde jinde jsou děti přístupny novým dojmům a této skutečnosti je nutné využít. Je mnoho našich MO ČSPB, pro něž letní činnost s pionýrskými kolektivy je. naprosto samozřejmá pracují tímto způsobem již celá léta. a V jiných letos začínají a těm bychom chtěli poradit jak na to. Především je nutné zjistit si na národním výboru, kde mají letní pionýrské tábory hlášeny, od kdy do kdy tam některý z oddílů bude. Obdobné je to i s pionýrskými tábory ROH. Není-li to možné již předem, tedy hned při nástupu sejít se s hlavním vedoucím tábora a dohodnout s ním možnou spolupráci. Je pochopitelné. že plán tábora je již připraven předem, ale i tak zůstává v programu celá řada možností. Můžete nabídnout pionýrům, že je seznámíte při jejich vycházkách do okolí s památnými místy odboje. Máte-li v blízkosti bývalý partyzánský bunkr nebo místo, kde se odehrála nějaká významná událost druhé světové války, ať už při osvobozování Československa Sovětskou armádou a nebo v bojích s partyzány, máte-li v okolí některý z bývalých koncentračních táborů a nebo vedla-11 v blízkosti trasa pochodu smrti, máte kam děti zavést, máte jim o čem vyprávět. A věřte, že na oněch místech jsou děti mnohem vnímavější než je tomu ve třídách, jsou mnohem přístupnější dojmům a na takovou vycházku se hned tak nezapomene. Takovouto pomoc od vás velmi rád přivítá každý pionýrský vedoucí. Nemusíte být nešťastni když něco podobného v okolí není. Vždyť nerozlučnou součástí každého tábora jsou táborové ohně. A každý ze členů ČSPB má přece o čem vyprávět. Ať už bojoval v našich jednotkách, ať už byl partyzánem nebo prožil léta v koncentračním táboře. Jeho osobní vzpomínky, vyprávění o tom co prožil, najde v dětech ty nejpozornější posluchače právě u táboráku, jehož oheň znásobuje vztah k vypravěči i vyprávěnému. žit Další z možností jak dětem přiblíodbojářskou problematiku jsou bojové hry. Kolika náměty můžete oddílovým vedoucím posloužit. A ne vymyšlenými, ale těmi, které se ve skutečnosti udály. Vaše úvodní slovo k takové hře a potom závěrečná beseda a hodnocen! srovnáním se skutečností pomohou hru přiblížit životu, hrou dát těm mladým další poučení co to byl boj proti fašismu. Mohli bychom ještě připomenout možnost organizování návštěvy místního vlastivědného muzea a v něm expozici odboje a další akce, které by pionýrům zpestřily pooyt ve vašem kraji a navíc zanechaly trvalý dojem a pomohly i po výchovné stránce. Všechno záleží především na vaší iniciativě, protože nemůžete počítat s tím, že vás chlapci a děvčata sami navštíví. A pak také na vaší vynalézavosti, jak je dovedete svým vyprávěním a akcemi zaujmout. Nemusí jich být mnoho, ale měly by být takové, aby na ně děti po návratu domů ještě hodně dlouho vzpomínaly, aby se na ně již na příští rok těšily. Léto se ptá, jak jste se na tuto činnost v jednotlivých MO ČSPB připravili. Děti za tu trochu přemýšlení a námahy opravdu stojí! aš TÝDENÍK ČESKÉHO SVAZU PROTIFAŠISTICKÝCH BOJOVNÍKŮ náš rozhovor O BOJÍCH V JUGOSLÁVII s bývalým komisařem 1. čs. partyzánské brigády jana Žižky z Trocnova v Jugoslávii, předsedou ÜV ČSPB soudruhem Josefem Vojáčkem- Tarasem. Vedro k zalknutí. Nejdříve jednotlivci, potom už celé osazenstvo autobusu vyžaduje sebekratší zastávku na obĚerstveníl Aspoň vody se napít. Řidič slibpje, že v najbližší vesnici zastaví, jen na pár minut. On slovo dodržel. Osazenstvo autobusu — 25 českých a slovenských novinářů, však ne. Zapomněli totiž, že je s nimi Taras. Taras Vojáček, který je doprovázel na cestě po stopách bojů 1. čs. partyzánského praporu a později 1. čs. partyzánské brigády Jana Zižky z Trocnova v Ju goslávii. Než stačili uhasit žízeň změnila se poklidná vesnická hospůdka doslova v úl. Vesnický telegraf fungoval dokonale. Neče kané a milé setkání. Chlapské stisky rukou, chlapské ohjetí. Komandýr se setkával se svými bývalými partyzány. Není divu, že rozhovor s předsedou 0V ČSPB a komisařem brigády soudruhem Josefem Vojáčkem-Tarasem začal docela neoficiálně vzpomínkami na onu cestu a otázkou na přirozenou autoritu velitele, na níž se ani lety nic ne změnilo. J. Vojáček: Začínáme vlastně od konce, ale budiž. I když to není problém typický jen pro jugoslávské' partyzány. Každý partyzánský velitel vám potvrdí, že lidi prověřovaly těžké boje. Jejich schopnosti, charakterové vlastnosti. Velitel, který dovedl být na jedné straně náročný a důsledně vyžadoval plnění všech rozkazů, ale na druhé straně spravedlivý s plným pochopením pro všechny lidské vlastnosti, kdo dovedl být velitelem a současně i člověkem, ten si získal přirozenou autoritu. Octu i lásku. A takové vztahy, které prošly zkouškou nejtěžší, ty už něco vydrží a nenahlodá je ani vzdálenost ani zub času. Redaktor: Začali jseme od kon ee. Vraťme se tedy na samý za čátek. Kdy vzniklo partyzánské hnutí v Jugoslávii a jaký byl po díl Čechů a Slováků na tomto hnutí? J. Vojáček: K boji proti okupantům a k rozvinutí partyzánské války vyzvala Komunistická strana Jugoslávie všechen lid provoláním Již 22. června 1941. Tedy ihned po napadení SSSR fašistickým Německem. V provolání 6e říkalo: Boj Sovětského svazu je i naším bojem, protože Sovětský svaz bojuje za svou i vaši skutečnou svobodu a nezávislost. Na tomto boji závisí vaše budoucnost a budoucnost vašich dětí. — A lidé poslechli. Za těžkých a krvavých bojů se rodily a rostly prapory, brigády, divize a sbory. Doslova z ničeho se rodila partyzánská armáda, která na sebe brzy poutala na Balkáně přes 300 000 fašistických vojáků. Výzvy Komunistické strany Jugoslávie uposlechli i Češi a Slováci. No řekněte, mohl jsem já, člen strany od roku 1934, neuposlechnout výzvy ústředního výboru? A tak už koncem léta 1941 jsme ve mlýně na Teplici založili partyzánskou skupinu nazvanou Matija Gubec. Tak se totiž jmenoval vůdce selského povstání v Charvátsku v 16. století. Stal jsem se velitelem této skupiny. Do čeho jsme se pustili nejdříve? Osvobodili uvězněné soudruhy v Novské, likvidovali ustašovskou posádku v Kostarici a ukořistěnými zbraněmi doplnili svou výzbroj. Vždyť jsme začínali stejně jako ostatní doslova s holýma rukama. A pak jsme si už dovolili takovou akci, jakou bylo podminování tratí Našica-Osijek a velká diverze v kamenolomu Sirač. To víte, příklady táhnou. A tak do konce roku vzrostl náš počet natolik, že jsme mohli s ostatními partyzánskými oddíly vytvořit 1. slavonský partyzánský prapor. Ten se v roce 1942 rozrostl v brigádu a ještě téhož roku v divizi. Redaktor: A účast Čechů a Slováků v těchto bojích? J. Vojáček: Bojovali stejně hrdinsky, nadšeně a obětavě jako ostatní. Jejich počet postupně (POKRAČOVÁNI NA STR. 3) NAŠE ZÁŠTITA Před týdnem v Praze jednal VII. sjezd Svazu československo-sovětského přátelství. Byla to i pro nás, bojovníky proti fašismu, příležitost zamyslit se nad smyslem našeho boje. Od samého počátku víme, že fašismus znamenal antisovětismus a antifašismus pro nás zase socialismus. Naše přátelství bylo bojové, posvěcené krví a třídním bratrstvím ve zbrani. Za naše přátelství k sovětské mu lidu jsme trpěli - ale v jeho zna mení jsme také zvítězili. Jestliže jsme vždy v nejtěžších chvílích s nadějí hleděli k Sovětskému svazu, v dobách ponížení a okupace, tím spíše nás naplňuje naprostá důvěra v Sovětský svaz dnes. V jeho sociálně spravedlivý společenský řád, v jeho nezištnou soudružskou pomoc radou i činem, v jeho mezinárodní sílu. V jeho historické poslání v bolí za mír a šťastnou budoucnost nejen naší vlasti, ale celého lidstva. Sovětský svaz byl naše záštita v boji proti fašismu, za svobodu národní 1 sociální. Je a zůstane naší záštitou I pro budoucnost. A nejen formální, ne jen ve slovech. Je tisíckrát dokumentována v našich bojích, má tisíce podob v našich osudech. Naplňuje nás hrdostí, že jdeme právě v rodině socialistických zemí, po boku Sovětského svazu, vstříc budoucnosti. Každé přátelství má dvě strany -> jednu, která přijímá, druhou, která dává. Proto i náš vklad musí mít svou váhu, svoji spolehlivost a internacionální autoritu. Nezapomeňme to proto častěji dávat najevo - máme tolik oboustranných důkazů o svém přátelství. Dr. GLOSATOR