Hospodářské Noviny, duben-prosinec 1957 (I/1-38)
Základním rysem vývoje národního hospodářství nůší země v podmínkách přechodného období — lidově demokratického zřízení a výstavby socialismu — je nepřetržitý růst průmyslově výroby, rozvoj zemědělské výroby, zvyšování objemu investiční výstavby a růst přepravy zboží. Tento progresivní rozvoj národního hospodářství, znamenající trvalé zvyšování ekonomické síly Československé republiky, umožňuje také ve stále větší míře uspokojovat materiální i kulturní potřeby jejího lidu. Neustálý růst životní úrovně je zejména výrazný od provedení peněžní reformy v roce 1953. Rozvoj hospodářství umožňuje v souladu se základním ekonomickým zákonem socialismu vydávat stale větší prostředky na osobní spotřebu pracujících; široce se rozvíjí zdravotní a sociální péče, jsou stále zvyšovány výdaje státu na kulturní a školské účely; snižováním cen maloobchodního zboží jsou trvale zvyšovány reálné důchody obyvatelstva. Životní úroveň v ČSR dosáhla takového stupně, jakého nebylo nikdy u nás dosaženo, a předčila životní úroveň mnohých vysoce vyspělých průmyslových kapitalistických států. Důkazem rostoucí životní úrovně je také nepřetržitý prodej spotřebního zboží obyvatelstvu a změny v jeho struktuře k stále kvalitnějším a jakostnějším výrobkům. To, co bývalo luxusem a výsadou buržoasie, stává se dnes samozřejmou potřebou všech pracujících. Elektrické pračky, ledničky, vyssavače prachu, kuchyňské roboty, motocykly a pod. představují nyní zcela nezbytné potřeby téměř každé rodiny. Prudce stoupá poptávka po osobních automobilech. Krytí této poptávky je dnes pomalu již takovým problémem, jako bylo dříve zajištění zásobování obyvatelstva moukou nebo masem. Život našeho lidu je den ze dne štastnější a spokojenější. Každému se splňují stále více jeho přání a potřeby. Mnohdy se ovšem zapomíná na to, že rozsah toho, co lze každému poskytnout, at již ve formě riejrůzhějšlch bezplatných školských, zdravotních, sociálních a kulturních potřeb, nebo ve stále levnějším a jakostnějším zboží, je závislý na tom, do jaké míry se nám podaří vytvořit k tomu předpoklady, zejména v oblasti materiální výroby. Tak tomu vždy bylo a bude: můžeme si dovolit jen to, nač si vyděláme. Hovoříme-li o dalším zvyšování životní úrovně, musí jít proto především o to, vyrábět více a levněji, s menším vynaložením lidské práce, s menší spotřebou materiálu; musí jít o to, dosahovat úspory ve všech odvětvích národního hospodářství, hledat a nalézt nové cesty k lepšímu a plnějšímu využívání jeho zdrojů, usilovat o stále vyšší efektivnost v celém národním hospodářstvíi Často se stává, že se na tuto druhou stránku zapomíná. Je přirozené, že potřeby lidí rostou rychleji než možnosti jejich uspokojování. Nelze však souhlasit s tím, aby někdo usiloval jen o to, aby se sám měl lépe i na úkor společnosti a jejích možností. Stejně tak nelze souhlasit s tím, přestává-li někdo jen proto, že jeho potřeby nemůže společnost okamžitě uspokojit, přestává vidět obrovské úspěchy, kterých jsme dosáhli, vidí-li jen všechno špatné a div, že nezatracuje naše zřízení. Takové názory nevyplývají vždy jen z nepřátelského postoje k lidově demokratickému zřízení, ale často i z toho, že si neuvědomujeme rozsah široké péče, kterou naše zřízení každému poskytuje. Proto se redakce »Hospodářských novinu rozhodla uveřejnit celý seriál článků 0 dosažených výsledcích v životní úrovni 1 o problémech, které je nutno v souvislosti s dalším rozvojem životní úrovně řešit: rozhodla se tak i proto, aby dala svým čtenářům dostatek argumentů a podkladů, aby mohli na konkrétních příkladech každému prokázat úspěchy, kterých jsme v této oblasti dosáhli — úspěchy, jichž může být dosaženo jen v zemi, kde vládne lid. E. V otava I