Hospodářské Noviny, leden-červen 1962 (VI/2-26)
1962-01-12 / No. 2
★ PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE! PRAHA • 12. LEDNA 1 962 » CENA Kčs 1 • VYCHÁZÍ V PÁTEK • ROČNÍK Ví* Kdo řídí -ten kontroluje NOVE PRVKY ROCNlCH KOMPLEXNÍCH ROZBORE VE STROJÍRENSTVÍ Již třetím rokem provádíme v na Sem národním hospodářství roční kom plexní. rozbory na základě vládního usnesení 748/1958. Za tuto dobu získaly podniky, výrobní hospodářské Jednotky i ministerstva mnoho cenných zkušeností. Je nesporné, že tato činnost přináší našemu hospodářství cenné hodnoty a přispívá k lepšímu řízení a kontrole na všech stupních Naše zkušenosti studují i v některých spřátelených zemích, Jako např. v Polsku, Bulharsku a v Německé demokratické republice. Přes tyto příznivé výsledky se diskutuje o problematice komplexních rozborů v odborných kruzích tak, že současné pojetí, Jak se ve své velké většině v praxi vyvinulo, je neúnosné a že je třeba nahradit roční komplexní rozbory jinou formou ekonomické kontroly. Jiné řídící orgány se zase domnívají, že roční komplexní rozbory jaou všelékem, který pomůže vyřešit problémy, jež během roku nemohou být úspěšně zhodnoceny, a tím ani vyřešeny, a proto propadají tendencím maximalistických požadavků. Také ve všeobecném strojírenství hledáme no vé cesty, které by plně zajistily cíl ročního komplexního rozboru, tj. zlepšit hospodaření a zvýšit efektivnost výroby. Krokem vpřed byl příkaz ministra o úkolech národohospodářské evidence, kalkulace a rozborů v soustavě ekonomické kontroly ve výrobních hospodářských jednotkách a podnicích ministerstva všeobecného strojírenství. V této normě byly již řešeny otázky, které dosud nepříznivě ovliv fiovaly úroveň ročních komplexních rozborů. V říjnu 1961 byly pak vydány zásady pro organizační zabezpečení a provedení ročního komplexního-rozbo ru, které obsahují další pokrokové prvky převzaté ze zkušeností některých podniků. ■ Dosauadní nedostatky Roční komplexní rozbor chápali v mnoha podnicích jako úkol, který je třeba splnit, poněvadž to vyžaduje nadřízený orgán. Důsledkem tohoto administrativního přístupu bylo, že zpráva o výsledcích rozboru byla vlastně komentářem k plnění všech částí plánu, čímž se její rozsah rozrůstal až do stostránkového objemu Poněvadž autoři takovéto zprávy správně předpokládali, že se pravděpodobně těžko najde člověk, který by tak objemnou zprávu četl, zformuloval ještě navíc zhuštěný výtah pro rychlou orientaci. Vedoucí hospodářští pracovníci podniku, mimo ekonomického náměstka jako nositele úkolu, nejevili proto o tuto zprávu zvláštní zájem, poněvadž věděli, že její účinnost je minimální a nemůže jim v jejich práci pomoci. Také jednotlivé organizace v závodě oprávněně vyjadřovaly nespokojenost, když jim byl předkládán/ roční rozbor ve formě »tlustospisů«/ Takto sepsaná historie plněni plánu minulého roku již pochopitelně nemohla být zajímavá, zvláště když se projednávala až v únoru nebo v březnu, kdy všichni již dávno žili problémy běžného roku. Zájem byl jen potud, aby nadřízený orgán co nejpříznivějí zhodnotil hospodaření minulého roku s ohledem na hmotnou zainteresovanost. Je třeba otevřeně říci, že v mnoha případech se roční rozbor stal čistě formální záležitostí. ■ Jak odstranit formálnost Při hodnocení hospodaření roku 1961 usilujeme v podnicích všeobecného strojírenství především o vyloučení jakékoliv formálnosti. Vycházíme přitom z vládního usnesení 710/1961 o zvýšení účinnosti kontroly, kde je pro práci vedoucích hospodářských pracovníků všech stupňů řízeni zdůrazňována zásada »Kdo řídl, ten kontroluje« Především se rozlišují v práci pod niku dva pojmy: první — provedeni ročního komplexního rozboru, druhý — sestavení závěrečné souhrnné zprá vy o výsledcích ročního komplexního rozboru. Pod pojem »provedení ruč ního rozboru« se především zahrnuji dílčí rozbory činnosti jednotlivých úseků pod osobní ^odpovědností pří slušného vedoucího, včetně závěrů a návrhů opatření. Tento písemný roz borový materiál, hodnotící minulý rok a stupeň zajištěnosti úkolů piánu roku 1962, se projednává na poradě ředí tele podniku za účasti organizací. Teprve souhrn všech těchto dílčích zpráv — rozborů jednotlivých náměstků ře ditele, projednaných na podnikové ra dě spolu se zápisy o usneseních a schválených úkolech, představuje roč ní komplexní rozbor. Tato metoda je velmi účinná a bylo jí použito již loni např. v n. p. Cbro notechna ve Šternberku, Moravia v Ma riénském Údolí a ve Sdružení smaltovaných plechových výrobků v Ces kých Budějovicích. Spočívá v tom, že vedoucí hospodářští pracovníci sklá dají účty ze své činnosti při plněni úkolů minulého roku a při zajišťovaní úkolů nového roku. Toto projednávání je výrazem sebekritiky před kolekti vem vedení podniku a zástupci jed - notlivých závodních organizací a naopak uplatněním kritiky kolektivu vůči vedoucímu pracovníku, který předkládá zprávu s tím, aby zlepšil úroveň práce a hospodářské výsledky. Projednávání všech dílčích zpráv jednotlivých náměstků může také sloužit jako podklad při stanovení ročních prémií vedoucích hospodářských pracovníků. Teprve po projednání všech dílčích zpráv zpravidla útvary ekonomického náměstka zpracovávají závěrečnou souhrnnou zprávu. Takovéto pojetí pak umožní odstranit formálnost a podstatně snížit i rozsah zprávy. Dílčí rozbory v úzké spojitosti s prověrkou efektivnosti a s problematikou plánu na rok 1962 se prováděli v období dvou měsíců — do 20. ledna 1962. Dokončení na straně ii Sovětské strgiírenstU se hude v roce 7962 dále rozvíjet a současně. moderni zovat. Do provozu btide letos uvedeno 3240 mechanizovaných a, automatizo vaných výrobních linek. Na snímku: poslední úpravy na nové automatické lince pro výrobu kardanových ložisek v Prvním státním závodě na výrobu valivých ložisek. »Cílem vývozu kapitálu mohou být pouze země, lejichi struktura z nich vytváří přirozený doplněk pro naše hospodářství a které k nám mají přátelský postoj. Kapitálovou pomoc pro rozvinutí hospodářské síly je možno úspěšně provádět jen mezi zeměmi na různém stupni rozvoje. Přitom musí mít méně vyvinuté země vůli a schopnost přizpůsobit svůj vývoj potřebám věřitelské země. Tyto surovinové země se účelným zadlužením obohatí. Německo jako věřitelská země naproti tomu získá výhodu zajištěných odbytišt pro vlastní přebytky průmyslové výroby výměnou za současné zásobování surovinami a potravinami.« Tohle řekl v roce 1940 bývalý člen představenstva finančního centra německého kapitálu — Deutsche Bank — pan Hermann Joseph Abs. Tohle řekl dnešní šéf Deutsche Bank pan Hermann Joseph Abs. Tentýž Abs, který 'byl po válce odsouzen v nepřítomnosti v Jugoslávii k 15 letům nucených prací, ale kterého Britové a Američané vzali pod ochranu jako »vysoce ceněného finančního poradce«. To, co Abs prohlašoval před 20 lety jako cíl německého imperialismu Hitlerovy třetí říše, praktikuje nyní západoněmecký imperialismus ja.Ko neokolonialistickou »pomoc« rozvíjejícím se zemím. Abs tedy vlastně už tenkrát formuloval hospodářskou politiku dnešní západoněmecké vlády vůči méně vyvinutým zemím, a proto není divu, že požívá její nejvyšší důvěry. Jednou z hlavních oblastí, na níž se tato politika soustřeďuje, je africký kontinent. Západoněmecké monopoly se začaly o Afriku opět zajímat brzy po skončení druhé světové války, dokonce tak brzy, že čas ještě ani nestačil vyblednout příliš živé vzpomínky na neslavný výprask Remimé lova Afrika-Korpsu. Počáteční zájem západoněmeckých monopolů se už dávno přeměnil v otevřenou a velmi agresivní hospodářskou expanzi, jejímž cílem je znovu vydobýt a rozšířit ztracené ekonomické a strategické pozice bývalého Německa v nejrůznějších (pokud možno ve všech) afrických zemích, připoutat je k sobě nejen hospodářsky, nýbrž i politicky, rozšířit tak svůj »životní prostor« a — jak to formuloval Abs -r- »získat výhodu zajištěných odbytišť pro přebytky průmyslové výroby výměnou za levné suroviny a potraviny«. Při tažení do Afriky používají západoněmecké monopoly nejrůznějších neokolonialistických forem a metod. Jednou z hlavních forem je vývoz soukromého, ale zvláště státního kapitálu (v roce 1960 dosáhl např. vývoz státního kapitálu do Afriky v rámci tzv. pomoci méně vyvinutým zemím přes 4 miliardy marek}. Druhou formou ie zahraniční obchod, jehož základním rysem je vývoz hotových výrobků (jejichž ceny v celém kapitalistickém světě stoupají) a dovoz surovin (jejichž ceny neúměrně klesají). Třetí formou je »technická pomoc« a konečně čtvrtou formott je houževnaté úsilí západoněmeckých monopolů vytvářet si v těchto zemích silné maloburžoazní, nacionalisticky zaměřené vrstvy, získat je pro expanzivní cíle a jejich j/rostřednictvím zabránit znárodňování přírodního bohatství, průmyslových objektů atd. Případné konkurenci v oblasti zahraničního obchodu čelí západoněmecké monopoly nižšími cenami dodávaného zboží, krátkými dodacími termíny, vysokou kvalitou výrobků a dlouhodobými úvěry. Podle přehledu, který uveřejnil koncem října t. r. Západoněmecký svaz pro obchod s Afrikou, se objem výměny zboží mezi NSR a africkými zeměmi rok od roku zvyšuje — samozřejmě k malému potěšení jiných západoevropských, především anglických a francouzských monopolů. Napý. v roce 1960 stoupl dovoz NSR ze 37 afrických zemí proti roku 1959 o 11,4% a dosáhl 2,46 mid marek; vývoz vzrostl o 16,4 % a činil 2,5 mid marek. V první polovině loňského roku činil dovoz NSR z afrických zemí 1,26 mld marek proti 1,23 mid •marek v prvním pololetí 1960 a vývoz 1,89 mld marek proti 1,32 mld marek v témže období roku 1960. Největším dovozcem západoněmeckého zboží je JAR; po ní následují SAP., Nigérie, Ghana, Libye, Kenja, Uganda a Maroko; na tyto země připadají téměř dvě třetiny západoněmeckého vývozu do Afriky. JAR zaujímá i první místo ve vývozu afrických zemí do NSR; po ní následují Nigérie, Federace Rhodesie a Njaska, Maroko, Ghana a Kongo; v roce 1960 činil pódii těchto zemí na západoněmeckém dovozu z Afriky 60 %. Dokončení na straně 8. •i \ 4T EKONOMICKÝ TÝDENÍK Ú V K S Č2 Z OBSAHU ■ Strukturální změny v hutnictví ■ Kontrolní dny — významná pomoc při výstavbě ■ Připravujete se na všeobecnou cenovou úpravu? ■ Kam jde zboží z potravinářských prodejen ■ Vědeckotechnická spolupráce Sovětského svazu a ČLR Velká INICIATIVA Letošním rokem jsme vstoupili do velmi důležitého údobí vývoje národního hospodářství — do druhého roku třetí pětiletky, kterou jsme právem nazvali pětiletkou socialistické společnosti. Půjde v něm nejen o to, abychom v souladu s generální linií XI. sjezdu KSČ dále zvýšili ekonomickou sílu našeho státu na podkladě proporcionálního rozvoje celého národního hospodářství a rovnoměrným plněním a překračováním plánovaných úkolů odstranili některé disproporce, ke kterým došlo zejména mezi naší surovinovou základnou a zpracovatelskými odvětvími. Půjde zároveň o to, abychom už od prvních lednových dnů vzorným plněním plánu na všech pracovištích připravovali opravdu ty nejlepší podmínky pro práci XII. sjezdu naší rodné komunistické strany. Velká iniciativa našich pracujících, provázená smělými závazky za rovnoměrné plnění a překračování plánu, za úsporu materiálu, surovin a energie, za rychlý růst produktivity práce, je novým důkazem lásky a naprosté důvěry našich pracujících ke Komunistické straně Československa, k jejímu vedení a projevem jejich státnické odpovědnosti a vysoké politické a morální vyspělosti. Ať veznffeme závazek pracujících z Automobilových závodů Klementa Gottwalda v Mladé Boleslavi nebo závazek pracujících v ČKD Dukla, v Kovohutích G. Klimenta v Rokycanech, v Jednotném zemědělském družstvu ve Tvarožné či výzvu mládežnické brigády socialistické práce na Dole Eduard Urx v Ostravě na rozvoj soutěžního hnutí brigád socialistické práce čestný název brigáda XII. sjezdu Komunistické strany Československa — všechny jsou příkladným výrazem toho, jak naši pracující chtějí co nejvíce přispět k dalšímu rozvoji národního hospodářství, k dalšímu posílení naší ekonomiky a vytvořit tak nejpevnější základy pro budování komunistické společnosti. J e zcela přirozené, že úsilí našich pracujících se přitom opírá nejen o naši dosavadní úspěšnou cestu vpřed, nýbrž že čerpá ze závěrů historického XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, který v nás posílil jistotu a odhodlání, aby i v naší republice už dnešní pokolení žilo v komunismu. XXII. sjezd KSSS, který jsme přijali za svůj a jehož závěry pro naše podmínky rozpracuje XII. sjezd KSČ, dále uvedl do pohybu tvůrčí energii našeho lidu a uvolnil jeho obrovskou sílu. Vezměme například hnutí brigád socialistické práce. Často máme sklon k tomu, abychom se s obdivem dívali jen na jejich dnešní práci. A přece tu jde o mnohem více. Toto hnutí klestí cestu perspektivně a v celostátním měřítku k tomu, abychom na každém pracovišti vyráběli více, lépe a levněji, abychom kulturněji vychovávali lidi socialismu a komunismu. Vytvořili si je sice dělníci, ale už dávno to není jen hnutí dělníků. To velmi názorně mj. potvrzuje — stejně tak jako v současné době uzavírané závazky — že politika naší strany je politikou všeho našeho lidu a že tedy tuto politiku uskutečňuje také veškerý náš lid. A uskutečňovat politiku strany znamená i do písmene splnit každý uzavřený závazek. fr3ylo by neodpustitelným proviněním na našich pracujících, kdyby jejich iniciativa nebyla všude správně pochopena nebo kdyby byla umrtvována lhostejností, byrokratismem a formalismem některých ať stranických, odborářských a mládežnických funkcionářů nebo hospodářských a technických pracovníků. Je úkolem především stranických orgánů a organizací, aby se z iniciativy našich pracujících nic neztratilo, a úkolem našich hospodářských a technických pracovníků, aby vytvořili všechny podmínky k tomu, aby mohly být uzavřené závazky všude a beze zbýtku splněny.