Hospodářské Noviny, leden-červen 1962 (VI/2-26)

1962-01-12 / No. 2

★ PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE! PRAHA • 12. LEDNA 1 962 » CENA Kčs 1 • VYCHÁZÍ V PÁTEK • ROČNÍK Ví* Kdo řídí -ten kontroluje NOVE PRVKY ROCNlCH KOMPLEXNÍCH ROZBORE VE STROJÍRENSTVÍ Již třetím rokem provádíme v na Sem národním hospodářství roční kom plexní. rozbory na základě vládního usnesení 748/1958. Za tuto dobu zís­kaly podniky, výrobní hospodářské Jednotky i ministerstva mnoho cen­ných zkušeností. Je nesporné, že tato činnost přináší našemu hospodářství cenné hodnoty a přispívá k lepšímu řízení a kontrole na všech stupních Naše zkušenosti studují i v některých spřátelených zemích, Jako např. v Pol­sku, Bulharsku a v Německé demokra­tické republice. Přes tyto příznivé výsledky se dis­kutuje o problematice komplexních rozborů v odborných kruzích tak, že současné pojetí, Jak se ve své velké většině v praxi vyvinulo, je neúnosné a že je třeba nahradit roční komplex­ní rozbory jinou formou ekonomické kontroly. Jiné řídící orgány se zase do­mnívají, že roční komplexní rozbory jaou všelékem, který pomůže vyřešit problémy, jež během roku nemohou být úspěšně zhodnoceny, a tím ani vy­řešeny, a proto propadají tendencím maximalistických požadavků. Také ve všeobecném strojírenství hledáme no vé cesty, které by plně zajistily cíl ročního komplexního rozboru, tj. zlep­šit hospodaření a zvýšit efektivnost výroby. Krokem vpřed byl příkaz mi­nistra o úkolech národohospodářské evidence, kalkulace a rozborů v sou­stavě ekonomické kontroly ve výrob­ních hospodářských jednotkách a pod­nicích ministerstva všeobecného stro­jírenství. V této normě byly již řešeny otázky, které dosud nepříznivě ovliv fiovaly úroveň ročních komplexních rozborů. V říjnu 1961 byly pak vydány zásady pro organizační zabezpečení a provedení ročního komplexního-rozbo ru, které obsahují další pokrokové prvky převzaté ze zkušeností někte­rých podniků. ■ Dosauadní nedostatky Roční komplexní rozbor chápali v mnoha podnicích jako úkol, který je třeba splnit, poněvadž to vyžaduje nadřízený orgán. Důsledkem tohoto administrativního přístupu bylo, že zpráva o výsledcích rozboru byla vlastně komentářem k plnění všech částí plánu, čímž se její rozsah rozrůs­tal až do stostránkového objemu Po­něvadž autoři takovéto zprávy správně předpokládali, že se pravděpodobně těžko najde člověk, který by tak ob­jemnou zprávu četl, zformuloval ještě navíc zhuštěný výtah pro rychlou orientaci. Vedoucí hospodářští pra­covníci podniku, mimo ekonomického náměstka jako nositele úkolu, nejevili proto o tuto zprávu zvláštní zájem, po­něvadž věděli, že její účinnost je mi­nimální a nemůže jim v jejich práci pomoci. Také jednotlivé organizace v závodě oprávněně vyjadřovaly ne­spokojenost, když jim byl předkládán/ roční rozbor ve formě »tlustospisů«/ Takto sepsaná historie plněni plánu minulého roku již pochopitelně ne­mohla být zajímavá, zvláště když se projednávala až v únoru nebo v břez­nu, kdy všichni již dávno žili problé­my běžného roku. Zájem byl jen potud, aby nadřízený orgán co nejpříznivějí zhodnotil hospodaření minulého roku s ohledem na hmotnou zainteresova­nost. Je třeba otevřeně říci, že v mno­ha případech se roční rozbor stal čis­tě formální záležitostí. ■ Jak odstranit formálnost Při hodnocení hospodaření roku 1961 usilujeme v podnicích všeobecné­ho strojírenství především o vylouče­ní jakékoliv formálnosti. Vycházíme přitom z vládního usnesení 710/1961 o zvýšení účinnosti kontroly, kde je pro práci vedoucích hospodářských pracovníků všech stupňů řízeni zdů­razňována zásada »Kdo řídl, ten kon­troluje« Především se rozlišují v práci pod niku dva pojmy: první — provedeni ročního komplexního rozboru, druhý — sestavení závěrečné souhrnné zprá vy o výsledcích ročního komplexního rozboru. Pod pojem »provedení ruč ního rozboru« se především zahrnuji dílčí rozbory činnosti jednotlivých úseků pod osobní ^odpovědností pří slušného vedoucího, včetně závěrů a návrhů opatření. Tento písemný roz borový materiál, hodnotící minulý rok a stupeň zajištěnosti úkolů piánu roku 1962, se projednává na poradě ředí tele podniku za účasti organizací. Te­prve souhrn všech těchto dílčích zpráv — rozborů jednotlivých náměstků ře ditele, projednaných na podnikové ra dě spolu se zápisy o usneseních a schválených úkolech, představuje roč ní komplexní rozbor. Tato metoda je velmi účinná a bylo jí použito již loni např. v n. p. Cbro notechna ve Šternberku, Moravia v Ma riénském Údolí a ve Sdružení smalto­vaných plechových výrobků v Ces kých Budějovicích. Spočívá v tom, že vedoucí hospodářští pracovníci sklá dají účty ze své činnosti při plněni úkolů minulého roku a při zajišťovaní úkolů nového roku. Toto projednávání je výrazem sebekritiky před kolekti vem vedení podniku a zástupci jed - notlivých závodních organizací a na­opak uplatněním kritiky kolektivu vů­či vedoucímu pracovníku, který před­kládá zprávu s tím, aby zlepšil úro­veň práce a hospodářské výsledky. Projednávání všech dílčích zpráv jed­notlivých náměstků může také sloužit jako podklad při stanovení ročních prémií vedoucích hospodářských pra­covníků. Teprve po projednání všech dílčích zpráv zpravidla útvary ekono­mického náměstka zpracovávají závě­rečnou souhrnnou zprávu. Takovéto pojetí pak umožní odstranit formálnost a podstatně snížit i rozsah zprávy. Díl­čí rozbory v úzké spojitosti s prověr­kou efektivnosti a s problematikou plánu na rok 1962 se prováděli v ob­dobí dvou měsíců — do 20. ledna 1962. Dokončení na straně ii Sovětské strgiírenstU se hude v roce 7962 dále rozvíjet a současně. moderni­ zovat. Do provozu btide letos uvedeno 3240 mechanizovaných a, automatizo­ vaných výrobních linek. Na snímku: poslední úpravy na nové automatické lince pro výrobu kardanových ložisek v Prvním státním závodě na výrobu valivých ložisek. »Cílem vývozu kapitálu mohou být pouze země, lejichi struktura z nich vytváří přirozený doplněk pro naše hospodářství a které k nám mají přátel­ský postoj. Kapitálovou pomoc pro rozvinutí hos­podářské síly je možno úspěšně provádět jen mezi zeměmi na různém stupni rozvoje. Přitom musí mít méně vyvinuté země vůli a schopnost přizpůsobit svůj vývoj potřebám věřitelské země. Tyto suro­vinové země se účelným zadlužením obohatí. Ně­mecko jako věřitelská země naproti tomu získá výhodu zajištěných odbytišt pro vlastní přebytky průmyslové výroby výměnou za současné zásobo­vání surovinami a potravinami.« Tohle řekl v roce 1940 bývalý člen představen­stva finančního centra německého kapitálu — Deutsche Bank — pan Hermann Joseph Abs. Tohle řekl dnešní šéf Deutsche Bank pan Hermann Joseph Abs. Tentýž Abs, který 'byl po válce odsou­zen v nepřítomnosti v Jugoslávii k 15 letům nu­cených prací, ale kterého Britové a Američané vzali pod ochranu jako »vysoce ceněného finanč­ního poradce«. To, co Abs prohlašoval před 20 lety jako cíl německého imperialismu Hitlerovy třetí říše, prak­tikuje nyní západoněmecký imperialismus ja.Ko neokolonialistickou »pomoc« rozvíjejícím se ze­mím. Abs tedy vlastně už tenkrát formuloval hos­podářskou politiku dnešní západoněmecké vlády vůči méně vyvinutým zemím, a proto není divu, že požívá její nejvyšší důvěry. Jednou z hlavních oblastí, na níž se tato politi­ka soustřeďuje, je africký kontinent. Západoně­mecké monopoly se začaly o Afriku opět zajímat brzy po skončení druhé světové války, dokonce tak brzy, že čas ještě ani nestačil vyblednout pří­liš živé vzpomínky na neslavný výprask Remimé lo­va Afrika-Korpsu. Počáteční zájem západoněmec­­kých monopolů se už dávno přeměnil v otevřenou a velmi agresivní hospodářskou expanzi, jejímž cílem je znovu vydobýt a rozšířit ztracené ekono­mické a strategické pozice bývalého Německa v nejrůznějších (pokud možno ve všech) afric­kých zemích, připoutat je k sobě nejen hospo­dářsky, nýbrž i politicky, rozšířit tak svůj »život­ní prostor« a — jak to formuloval Abs -r- »získat výhodu zajištěných odbytišť pro přebytky prů­myslové výroby výměnou za levné suroviny a po­traviny«. Při tažení do Afriky používají západoněmecké monopoly nejrůznějších neokolonialistických fo­rem a metod. Jednou z hlavních forem je vývoz soukromého, ale zvláště státního kapitálu (v ro­ce 1960 dosáhl např. vývoz státního kapitálu do Afriky v rámci tzv. pomoci méně vyvinutým ze­mím přes 4 miliardy marek}. Druhou formou ie zahraniční obchod, jehož základním rysem je vý­voz hotových výrobků (jejichž ceny v celém ka­pitalistickém světě stoupají) a dovoz surovin (je­jichž ceny neúměrně klesají). Třetí formou je »technická pomoc« a konečně čtvrtou formott je houževnaté úsilí západoněmeckých monopolů vy­tvářet si v těchto zemích silné maloburžoazní, nacionalisticky zaměřené vrstvy, získat je pro expanzivní cíle a jejich j/rostřednictvím zabránit znárodňování přírodního bohatství, průmyslových objektů atd. Případné konkurenci v oblasti zahra­ničního obchodu čelí západoněmecké monopoly nižšími cenami dodávaného zboží, krátkými doda­cími termíny, vysokou kvalitou výrobků a dlouho­dobými úvěry. Podle přehledu, který uveřejnil koncem října t. r. Západoněmecký svaz pro obchod s Afrikou, se objem výměny zboží mezi NSR a africkými zeměmi rok od roku zvyšuje — samozřejmě k ma­lému potěšení jiných západoevropských, především anglických a francouzských monopolů. Napý. v ro­ce 1960 stoupl dovoz NSR ze 37 afrických zemí proti roku 1959 o 11,4% a dosáhl 2,46 mid ma­rek; vývoz vzrostl o 16,4 % a činil 2,5 mid marek. V první polovině loňského roku činil dovoz NSR z afrických zemí 1,26 mld marek proti 1,23 mid •marek v prvním pololetí 1960 a vývoz 1,89 mld marek proti 1,32 mld marek v témže období ro­ku 1960. Největším dovozcem západoněmeckého zboží je JAR; po ní následují SAP., Nigérie, Ghana, Libye, Kenja, Uganda a Maroko; na tyto země připadají téměř dvě třetiny západoněmeckého vývozu do Afriky. JAR zaujímá i první místo ve vývozu afric­kých zemí do NSR; po ní následují Nigérie, Fe­derace Rhodesie a Njaska, Maroko, Ghana a Kongo; v roce 1960 činil pódii těchto zemí na zá­­padoněmeckém dovozu z Afriky 60 %. Dokončení na straně 8. •i \ 4T EKONOMICKÝ TÝDENÍK Ú V K S Č2 Z OBSAHU ■ Strukturální změny v hutnictví ■ Kontrolní dny — významná pomoc při výstavbě ■ Připravujete se na všeobecnou cenovou úpravu? ■ Kam jde zboží z potravinářských prodejen ■ Vědeckotechnická spolupráce Sovětského svazu a ČLR Velká INICIATIVA Letošním rokem jsme vstoupili do vel­mi důležitého údobí vývoje národní­ho hospodářství — do druhého roku třetí pětiletky, kterou jsme právem nazvali pě­tiletkou socialistické společnosti. Půjde v něm nejen o to, abychom v souladu s generální linií XI. sjezdu KSČ dále zvýšili ekonomickou sílu našeho státu na podkladě proporcionálního rozvoje celé­ho národního hospodářství a rovnoměr­ným plněním a překračováním pláno­vaných úkolů odstranili některé dispro­porce, ke kterým došlo zejména mezi naší surovinovou základnou a zpracova­telskými odvětvími. Půjde zároveň o to, abychom už od prvních lednových dnů vzorným plněním plánu na všech praco­vištích připravovali opravdu ty nejlepší podmínky pro práci XII. sjezdu naší rod­né komunistické strany. Velká iniciativa našich pracujících, provázená smělými závazky za rovnoměr­né plnění a překračování plánu, za úspo­ru materiálu, surovin a energie, za rych­lý růst produktivity práce, je novým dů­kazem lásky a naprosté důvěry našich pracujících ke Komunistické straně Čes­koslovenska, k jejímu vedení a projevem jejich státnické odpovědnosti a vysoké politické a morální vyspělosti. Ať veznffeme závazek pracujících z Automobilových závodů Klementa Gott­walda v Mladé Boleslavi nebo závazek pracujících v ČKD Dukla, v Kovohutích G. Klimenta v Rokycanech, v Jednotném země­dělském družstvu ve Tvarožné či výzvu mládežnické brigády socialistické práce na Dole Eduard Urx v Ostravě na rozvoj soutěžního hnutí brigád socialistické práce čestný název brigáda XII. sjezdu Komunistické strany Československa — všechny jsou příkladným výrazem toho, jak naši pracující chtějí co nejvíce při­spět k dalšímu rozvoji národního hospo­dářství, k dalšímu posílení naší ekono­miky a vytvořit tak nejpevnější základy pro budování komunistické společnosti. J e zcela přirozené, že úsilí našich pracujících se přitom opírá nejen o naši dosavadní úspěšnou cestu vpřed, nýbrž že čerpá ze závěrů historického XXII. sjezdu Komunistické strany Sovět­ského svazu, který v nás posílil jistotu a odhodlání, aby i v naší republice už dnešní pokolení žilo v komunismu. XXII. sjezd KSSS, který jsme přijali za svůj a jehož závěry pro naše podmínky rozpracuje XII. sjezd KSČ, dále uvedl do pohybu tvůrčí energii našeho lidu a uvolnil jeho obrovskou sílu. Vezměme na­příklad hnutí brigád socialistické práce. Často máme sklon k tomu, abychom se s obdivem dívali jen na jejich dnešní práci. A přece tu jde o mnohem více. Toto hnutí klestí cestu perspektivně a v celostátním měřítku k tomu, abychom na každém pracovišti vyráběli více, lépe a levněji, abychom kulturněji vychová­vali lidi socialismu a komunismu. Vytvo­řili si je sice dělníci, ale už dávno to ne­ní jen hnutí dělníků. To velmi názorně mj. potvrzuje — stejně tak jako v sou­časné době uzavírané závazky — že poli­tika naší strany je politikou všeho naše­ho lidu a že tedy tuto politiku uskuteč­ňuje také veškerý náš lid. A uskutečňo­vat politiku strany znamená i do písmene splnit každý uzavřený závazek. fr3ylo by neodpustitelným proviněním na našich pracujících, kdyby jejich iniciativa nebyla všude správně pocho­pena nebo kdyby byla umrtvována lhos­tejností, byrokratismem a formalismem některých ať stranických, odborářských a mládežnických funkcionářů nebo hospo­dářských a technických pracovníků. Je úkolem především stranických orgánů a organizací, aby se z iniciativy našich pracujících nic neztratilo, a úkolem na­šich hospodářských a technických pra­covníků, aby vytvořili všechny podmínky k tomu, aby mohly být uzavřené závazky všude a beze zbýtku splněny.

Next