Hospodářské Noviny, leden-červen 1969 (XIII/1-26)
1969-01-03 / No. 1
■ f. EKONOMICKÝ T Ý Q E N f K ÚV KSČ Praha 3. ledna 1969 ■ Kčs 1,50 Banky ve federaci • Co nového v úvěrové poli tice? • Hospodárstvo Slovenska v roku 1969 9 Federácia a zaostalé oblasti • Nemoc zvaná fluktuace 0 Sovětská energetika • Plány potravinářského obchodu Náš dnešní rozhovor by měl, soudruhu ministře, směřovat k tomu, jak zabezpečovat úkoly, které ústřední výbor Komunistické strany Československa a vláda přijaly a uložily. Myslím, že je správné hovořit právě k těmto otázkám v novoročním čísle. Musím úvodem opakovat, že stav, ve kterém se naše národní hospodářství nachází, je velmi složit« Prostoru k řešení současných problémů včetně poovánf v ekonomické reformě máme dostatek. Samoziojmě rok 1969 — a především splnění všech úkolů pro tento rok, ať se týkají plánovaných předpokladů vývoje národního hospodářství nebo přípravy pátého pětiletého plánu a ekonomické reformy — má opravdu mimořádnou důležitost. Měl by totiž zajistit rozhodným plněním protiinflační hospodářské politiky zásadní předpoklady pro stabilizaci, a tím i pevnější výchozí základnu pro rozvinutí opatření, která povedou k postupnému odstranění nerovnovážného stavu naší ekonomiky. Za hlavní příčinu dnešního stavu pokládám strukturu našeho průmyslu náročnou na materiál, energii, kapacity a pracovní síly, která mimoto neodpovídá potřebám vnitřního a zahraničního trhu a kterou je tedy možno zlepšit jen dlouhodobě. K otázkám dlouhodobým, ke kterým se ještě vrátíme, chceme položit více otázek, zatím ale k roku 1969 — právě z hlediska zabezpečení nadcházejících úkolů. V roce 1969 se chce vláda pokusit o to, aby se dále neprohluboval nerovnovážný stav,. Bude to úkol nesnadný a v mnoha ohledech nepříliš populární. Potřebujeme proto získat jxidporu pro všechny akce, které v roce 1969 musíme podniknout. Potřebujeme podporu jak vedoucích pracovníků našeho národního hospodářství až po ředitele podniků a závodů, tak podporu osazenstev závodů. Bez ní úkoly roku 1969 splnit nelze. Nyní tedy k některým nejvážnějším úkolům. Je to na prvém místě zabezpečení dodávek pro vnitřní trh. Charakteristickým rysem vývoje životní úrovně v posledních dvou letech je vysoký růst příjmů obyvatelstva. Já vím, že mnoho lidí v naší republice vyslovuje nejrůznější výhrady, avšak čísla a fakta jsou neúprosná. Zatímco například osobní hmotná spotřeba na jednoho obyvatele se zvýšila od roku 1960 do roku 1966, tedy za 6 let, o 20 %, stoupla ve dvou dalších letech, tj. 1967 a 1968, o 12 %. Tento vzestup nenese s sebou jenom absolutně vyšší potřebu dodávek spotřebního zboží. Nedostatečně rozvinuté úseky životní úrovně, jako je například výstavba bytů a služby placené obyvatelstvem, působí na neúměrné soustřecfování příjmů obyvatelstva na nákup spotřebního zboží. Proto podíl kupního fondu (tj. výdajů obyvatelstva za nákup zboží v obchodě) na celkových výdajích obyvatelstva nejen stagnuje, ale mírně stoupá. Kdybychom dokázali uspokojit potřeby obyvatelstva právě v bytech a službách, měl by tento podíl klesající tendenci a zmírnil by se tlak na dodávky spotřebního zboží. Nejlépe je uvést čísla: Podíl kupního fondu na celkových výdajích obyvatelstva: 1967 — 67,12 % 1968 — 67,21 % 1969 — 67,33 % Druhým takovým směrem probíhajících změn je rychlé zvyšování nákupů průmyslového zboží, především dlouhodobé spotřeby, zboží vyšší kvality, bohatšího sortimentu a dokonalejší technické a estetické úrovně. V roce 1967 vzrostl celkový maloobchodní obrat proti roku 1966 o 6,5 procenta a prodej průmyslového zboží o 8,2 procenta. V roce 1968 předpokládáme růst celkového obratu asi o 14 procent (definitivní čísla ještě neznáme), ale prodej průmyslového zboží stoupne o více než 20 procent. Protože pro rok 1969 počítáme s přibližně stejným růstem příjmů obyvatelstva, musíme předpokládat i podobné tendence v prodeji. Při práci ná směrnici jsme sice zabezpečovali zvýšení dodávek pro vnitřní trh a vláda uložila řadu dalších úkolů. Přesto však určitý rozsah dodávek není zajištěn bez určitých pochyb. V realizaci jde proto především o práci našich výrobních podniků i podniků zahraničního obchodu. Přes všechny potíže a chmurné předpoklady podniků na rok 1968 zvýšily se dodávky na vnitřní trh z tuzemska i z dovozu asi o 16 miliard Kčs z roku 1967 na rok 1968. Jistě to byl výsledek dobré práce. Na rok 1969 ale naše podniky očekávaly vzrůst jenom o 7 miliard Kčs. Při sestavování návrhu směrnic jsme vycházeli 'z předpokladu, že bude možné zvýšit dodávky, jež uvažovaly podniky, o další 4 miliardy Kčs. Jak sami z čísel vidíte, jsou potřeby zvýšení větší. A to je tedy jeden z hlavních úkolů naší výroby, především podniků spotřebního průmyslu (mám na mysli textilní, dřevařský, kožedělný, sklářský a keramický průmysl), strojírenství, chemie a samozřejmě i výrobních družstev a ostatních: zvýšit dodávky, a To ještě ve větším rozsahu, než se podařilo v roce 1968. Velké úsilí — a řekl bych podnikatelské úsilí — musí při zabezpečování dodávek pro vnitřní trh vyvinout i podniky zahraničního obchodu. Nejde jen o to splnit úkoly, které vláda uložila v dovozu, a to i úkoly dodatečné. Musí ve spolupráci s vnitřním obchodem hledat každou příležitost k zvýšení dovozu spotřebního zboží ze socialistických států a každou možnost při směnných obchodech s kapitalistickými -státy. Tak jak se nám podařilo v podstatě stabilizovat trh potravinami, musíme v letošním roce zlepšit trh průmyslového zboží. Co by nám nakonec bylo platné zvyšovat příjmy obyvatelstva, kdybychom nedokázali zásobit trh odpovídajícím množstvím dodávek zboží. Krátkodobé sledování vývoje, a to jak příjmů obyvatelstva, tak dodávek z výroby a zahraničního obchodu, musí být úkolem všech orgánů — jak federálních, tak národních — kterých se situace na trhu dotýká. Okol připravit variantní řešení konsolidace vnitřního trhu v roce 1969 uložilo také prosincové zasedání ÚV KSC a musíme ho všichni ve spolupráci řešit v 1. čtvrtletí letošního roku. V letošním roce nemůžeme v žádném případě připustit podobný vývoj jako v roce 1968. Vždyť například růst reálných mezd o 5—6 % ročně nemůže na delší období zaručit žádná ekonomika na světě, tím méně pak naše. Který je tedy ten druhý úkol, pokud jde o nutnost dalši práce na utvářeni vztahů v letošním roce. Je to náš vývoz? Snad se to bude zdát někomu nošením dříví do lesa — tolik už bylo o našich vnějších vztazích napsáno a řečeno. Musím ale znovu a znovu opakovat, že jde opravdu o otázku pro naše hospodářství takřka osudovou. Vláda nemůže nadále připustit zvyšování zadluženosti, aniž by měla záruku, že budeme schopni platit vývozem, a to efektivně směnitelným zbožím. Je samozřejmé, že základem a hlavním směrem rozvíjení našich vnějších ekonomických vztahů je spolupráce se socialistickými státy, a především se SSSR. Je ale zboží — a především nová technika — které musíme a budeme kupovat v kapitalistických státech, a vláda musí mít záruku, že tyto nákupy zaplatíme. Proto jednání, která probíhají s podniky a která mají skončit v 1. čtvrtletí letošního roku, o zvýšení a zefektivnění našeho vývozu musí být uskutečněna tak, abychom v průběhu příštích let provedli takové změny ve výrobních programech, které zabezpečí podstatné zvýšení vývozu; tj. takové zvýšení vývozu, které postupně vyřeší jeden ze základních prvků nerovnováhy našeho národního hospodářství. Stát se zúčastní řešení tím, že bude těmto vývozcům zaručovat dlouhodobou stabilitu ekonomických podmínek a exportních výhod. Podniky předpokládají na rok 1969 v podstatě vývozní stagnaci. To nelze připustit již proto, že k dosažení dosavadní dynamiky rozvoje je nutné zajišťovat zvýšený dovoz surovin a materiálů. Je tedy i ve vlastním zájmu podniků podstatně zvýšit vývoz efektivního zboží, zvláště ve strojírenství, kde takové možnosti bezesporu existují. Zajímavou otázkou je zabezpečeni přebytkového státního rozpočtu a důsledná protiinflační politika i na jiných úsecích, např. v poskytování úvěrů. Že právě tady máme prostor pro důsledný postup, to si uvědomujeme jistě všichni. Ještě rok 1969 nezačal a již se na centrálních orgánech sešly žádosti z několika set podniků o povolení výjimek a slev z nově zavedených podnikových daní. Je to konkrétní projev toho, že se podniky ve značné míře naučily řešit svou hospodářskou situaci nikoliv lepším hospodařením, snižováním nákladů a zvyšováním produktivity práce, případně úpravou výrobních programů, nýbrž vytvářením tlaku na centrum o změkčení podmínek, což je nesporně pohodlnější. Domnívám se, že všechny dotace musíme naopak přísně prověřit. Z roku 1968 na rok 1969 neinvestiční dotace ze státního rozpočtu vzrůstají o více než 1,5 mld Kčs, místo aby klesaly. Vím, že řešení je mnohde spojeno s úpravou velkoobchodních cen. Musíme ale i kousnout do kyselého jablka a hlavně odstraňovat dotace tam, kde umožňují neefektivní výrobu. Při neustálém růstu dotací odhadujeme, že se stav ve všech podnikových fondech jen za rok 1968 zvýšil asi o 3,7 mld korun. Daleko tvrdší postup je nutno volit též v oblasti úvěrování Uvedu opět alespoň jeden konkrétní příklad. Při velmi neuspokojené potřebě dodávek prakticky pro všechny směry finálního užití jsme uložili v roce 1966 více než 36 procent přírůstku užitého národního důchodu do zvýšení zásob, a v roce 1967 více než 23 procent. Loni nám stouply zásoby o dalších osm až devět miliard korun. Ať jsou příčiny tohoto růstu jakékoliv, budete se mnou jistě souhlasit, že to nerovnovážný stav prohlubuje a některým podnikům dále ulehčuje život. A všechny tyto zásoby jsme financovali bucf z vlastních prostředků nebo úvěrem. Dokončení na 6. a 7. straně V prosinci roku 1968 se opět po dlouhé době zabývalo plenární zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa ekonomickými otázkami a přijatým usnesením dalo jasně najevo, že tyto otázky se opět dostanou pravidelně na program jeho zasedání. Uložilo současně řadu úkolů, které mají v roce 1969 zajistit přípravu podkladových materiálů pro rozhodnutí značného významu. Hospodářské noviny budou samozřejmě těmto materiálům věnovat soustavnou pozornost. Protože na řadě těchto prací se bude zúčastňovat jako hlavní zpracovatel federální ministerstvo plánování, obrátili jsme se s několika otázkami na ministra dr. FRANTIŠKA VLASÁKA.