Hospodářské Noviny, leden 1990 (XXXIV/1-4)
1990-01-05 / No. 1
(str. 3) Z OBSAHU: • K problematice hotovostí v rukou obyvatelstva • Názor na chozrasSot vo výskume (str. 4) • Kolik bychom měli vyrábět oceli? (str. 6) • Návrh zákona o vlastnictví v SSSR (str. 11) • Malá ekonomika nemusí být slabá (str. 10—11) NAŠE CESTA K PROSPERITĚ Srovnání se světem Jednoznačně prokazují, že odstup výkonnosti čs. ekonomiky a následně i životní úrovně za hospodářsky vyspělými zeměmi se v posledních desetiletích prohlubuje. Na žebříčku měřeném velikostí hrubého důchodu či celkové spotřeby na obyvatele se naše země propadá na stále nižší příčky. Je možné se přít o hloubce propadu, avšak skutečnost sama je mimo jakoukoli pochybnost. Zvláště závažná je okolnost, že k tomu dochází při poměrně značném růstu hospodářského, zejména průmyslového potenciálu země, při spotřebě materiálových, energetických i pracovních zdrojů, jejichž rozsahem na obyvatele se řadíme ke světové špičce. Pohodlí místo iniciativy Kvantitativní srovnání pomocí globálních ukazatelů však nevystihuje zcela rozsah zaostávání. Hrozivější je kvalitativní aspekt zaostávání, ať už jej vyjadřujeme průměrným stářím a technologickou úrovní výrobní základny, či konkurenční schopností našich výrobků na trzích vyspělých zemí, dosahovanými kilogramovými cenami, podílem špičkových, Intelektuálně náročných výrobků apod. Zejména však nelze prostou úrovní spotřeby na obyvatele měřit kvalitu životních podmínek. Sociálním pozitivem je Jistota zaměstnání, avšak tato vymoženost Je znehodnocována nejistotou občana jako spotřebitele, omezenou příležitostí utratit vydělané peníze podle svých přání a tužeb. Nedostatkovost, trvale střídající Jednotlivé výrobky a služby, sortimentní chudoba a uniformita nabídky, zvláště chudá nabídka výrobků a služeb, produkovaných současným vědeckotechnickým pokrokem, poddlmenzovanost sítě obchodu a služeb Jsou trvalé jevy. K tomu přidejme bezbrannost spotřebitelů vůči monopolu obchodu a služeb, shánění a podplácení místo nakupování, omezenou možnost cestováni do zahraničí, ale i slabou nabídku tuzemských turistických a rekreačních možností. Dlouholeté čekání na příděl bytu, závislost na nabídce nelegální, tzv. šedé ekonomiky —• to všechno jsou rysy, které charakterizují postavení občana jako spotřebitele a které je výrazně odlišují od postavení občana jako spotřebitele ve vyspělých zemích. K tomu je třeba přičíst pokračující devastaci životního prostředí a kvality výživy, což bezprostředně ohrožuje zdraví národa. Opomenout nelze nekvalitní a málo efektivní systém poskytování zdravotních služeb, pokleslou úroveň vzdělávací soustavy a bariéry omezující přístup Doc. dr. ing. C. KOŽUŠNÍK. CSc.. Prognostický ústav ČSAV k vyššímu vzdělání, byrokratické a politické překážky tvůrčího uplatnění včetně omezených možností aktivně ovlivňovat rozhodovací procesy a účinně se bránit svévoli byrokratických aparátů. Pokračovat v těchto vývojových trendech znamená nevyhnutelně odsoudit Československo do kategorie druhořadých zemí, živořících a paběrkujících na okraji světových růstových trendů. Existující situace je v hlubokém rozporu s humanitními ideály a proklamovanými přednostmi socialismu. Je nedůstojná tradic země, která bývala průkopníkem moderního industrializačního vývoje a demokratických forem organizace společnosti. Vyvolává proto oprávněnou nespokojenost. Analýzy příčin zmíněných vývojových trendů a existujícího stavu ukazují jednoznačně na základní příčinu. Je jí symbióza politickomocenského monopolu s direktivně administrativním systémem řízení a fungování ekonomiky. Tento politickoeko-Čestmír Kožušník (61 let) patři k úzkému okruhu ekonomů, kteří se nejvýrazněji zasloužili o vypracováni teoretických východisek naší ekonomické reformy v 60. letech. V době, kdy prof. Ota Šik působil Jako místopředseda vlády ČSSR (zastával zároveň funkci ředitele Ekonomického ústavu ČSAV), působil C. Kožušník jako úřadující náměstek ředitele Ekonomického ústavu ČSAV Po srpnu 1968 mu byla další vědecká činnost znemožněna. Krátce pracoval v marketingovém institutu, po jeho likvidaci v cenovém útvaru ČKD Dukla. Na dnešním pracovišti působí necelé dva roky. nomický systém de facto degradoval jedince a pracovní kolektivy na pouhé realizátory centrálně stanovených směrnic a ilirektiv, omezoval možnosti tvůrčího rozvoje a uplatnění jednotlivců, umožňoval preierovat pohodlnost a rutinu před tvtlrčí inovační aktivitou, snižoval nároky .na pracovní výkonnost, odbornou zdatnost ti iniciativu jedinců. Tendoval k nehybnosti a nehybnost ve světě progresivně rostoucí' frekvence změn nemůže končit jinak než ií.nadkem. Právě tento »tlum/vý« účinek systému na výkonnost a iniciativu Jtdí nebo, řečeno jinak, nedostatečné a neúčiru/ mechanismy motivace a donucení k výkonné iniciativní práci byly hlavním zdrojem rostoucího odstupu výkonnosti čs. ekonomiky. Centrální alokace zdrojů, zakládající určitou strukturu ekonomiky, její materiálovou a pracovní náročnost a její místo ve světovém hospodářství, působení této základní příčiny nesporně posilovala, avšak v průběhu vývoje byla sama touto základní příčinou stále více předurčovaná. Jak ukazuje zkušenost, pokusy zlomit existující setrvačné tendence vývoje ekonomiky změnou priorit centrální alokace zdrojů jsou odsouzeny k nezdaru, dokud nebude odstraněna tato jejich základní příčina. Prostor pro aktivitu Nutnost opustit tradiční mechanismy mocenského ovládání společnosti a hospodářství je dnes, až na výjimky, zřejmá a uznávaná ve všech socialistických zemích. Ne vždy se však doceňuje naléhavost a zejména nezbytný rozsah těchto změn. Procesy kvalitativních a je provázejících strukturálních změn výrobních sil se v posledních desetiletích nebývalé zrychlily. Výrazně zejména vzrostla role intelektuální tvořivosti jako zdroje hospodářského úspěchu. Tento nástup se nám nepodařilo zachytit. Zastavením reformních procesů z 60. let jsme ztratili více než dvacet let. Každý další ztracený rok nejen zvyšuje náš odstup za vyspělými zeměmi a činí obtížnějším naše zapojení do světového proudu technologických změn, ale navíc zvyšuje hrozbu hlubokých sociál-Na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění v pátek 29. prosince 1989 byl zvolen prezidentem Československé socialistické republiky VÁCLAV HAVEL. Foto ČTK nich konfliktů jako impulsu a průvodce nutných reformních změn. Cílem reformních změn je obnovit postavení Československa ve světě jako rovnocenného a konkurenčně schopného partnera, umožnit, aby občané tohoto státu mohli plně užívat plodů světového vědeckotechnického a civilizačního pokroku. Cílem je obnovit postavení občana jako suverénního subjektu, svobodného tvůrce a kontrola tvorby ekonomických, politických a kulturních vývojových koncepcí. Cesta k tomuto cíli vede přes zásadní a hlubokou změnu hospodářského mechanismu a společenskopolitického mechanismu organizace a řízení společnosti. Obnova reálných funkcí tržního hospodářství a otevření se vůči světu a obnova demokratických institucí organizace a řízení společnosti představují základní stavební kameny této cesty. Smyslem je uvolnit prostor pro tvořivou aktivitu lidí ve všech sférách života společnosti, vytvářet podmínky pro kultivací této aktivity a její maximální uplatnění. Právě tato tvůrčí potence lidí je nejhlubším zdrojem výkonnosti ekonomiky a civilizačního pokroku. V soudobých podmínkách rozvětvené dělby práce, kdy práce zůstává převážně prostředkem k živobytí a zdrojem uspokojení potřeb, neexistuje účinnější mechanismus, který by lépe a pružněji synchronizoval výrobní a spotřební aktivity dělbou práce oddělených subjektů, který by účinněji stimuloval výkonnost a umožňoval využívat rozptýlený tvůrčí potenciál a znalosti lidí, než je tržní mechanismus. A nejen to. Trestá také aktivity, které se rozcházejí s konkrétními potřebami a požadavky kupujících, nehospodárně nakládají se zdroji a setrvávají u vžitých stereotypů. Tím činí chování, orientované na uspokojování kupujících, na hospodárné využívání zdrojů a na inovace, umožňující relativně lépe a levněji uspokojovat kupující, zákonem, normou, jíž se musí všichni pod hrozbou zániku řídit. Trh nemá alternativu jir.ko koordinátor aktivit a nástroj nejen stítai'lace, ale i donucení k výkonnosti nemá tržní .mechanismus alternativu. Jak ukazuje zkušeno--» socialistických zemí, ale i kapitalistickými' států, pokusy nahradit či omezit funkce tohoťtr mechanismu centrální regulací věcných a důchodových toků včetně opatření přerušujících přímé vazby mezi vnitřním a světovým trhem mohly v mimořádných situacích nebo jako prostředek řešeni mimořádných úkolů přinést určité pozitivní efekty. Avšak v dlouhodobé tendenci vedly k vysychání tvůrčí potence, oslabeni tlaku na výkonnost a k poklesu výkonnosti. Proto i v praxi vyspělých kapitalistických zemí jsme v posledních letech svědky úsilí odstraňovat bariéry, které brání plnému rozvinutí a uplatnění všech funkcí trhu a jeho internacionalizaci. Tato zkušenost je poučná pro pochopení rozsahu změn, jimiž musí náš hospodářský mechanismus projít. Stále přežívají ve vědomí ideologicky a eticky motivované nebo mocenskými ambicemi inspirované averze vůči trhu a z nich vyplývající instrumentální pojetí tržních forem jako prostředku konkretizace a prověrky věcných záměrů centrálního plánu. Je však iluzí domnívat se, že dostatečně účinné tlaky na přizpůsobivost a hospodárnost v chování tržních subjektů může produkovat okleštěná verze trhu, která z něj přejímá pouze ty elementy, (Pokračování na str. 8—9) ◄