Hospodářské Noviny, květen 1990 (XXXIV/18-20, 3-8)
1990-05-04 / No. 18
Hospodářské noviny od 21. května 1990 deníkem! Bližší podrobnosti na straně 3. V příloze zákon o akciových společnostech doplněný komentářem. PRAKTIK O CESTĚ K TRŽNÍMU MECHANISMU BOHATÝ STÁT NA TROSKÁCH PODNIKŮ? Vztah centra k podnikům a jejich důchodová situace tvoři bezesporu jednu ze stěžejních otázek diskusí o ekonomické reformě. Restriktivní finanční politika státu, která začala být letos uplatňována, má mnohokrát zdůvodněnou logiku, ale i hranici. I proto je třeba dát slovo druhé straně. Autora dnešního článku jsme požádali o příspěvek s následujícím zadáním: Přestože rámce tržního mechanismu se n nás teprve vytvářejí, zajímalo by nás, jak se ve vašem podniku — Deště Děčín — projeví pravidla hry, která už dnes známe a s nimiž je třeba počítat. Kde jsou hlavni problémy, co je způsobuje, jaké jsou či mohou být jejich následky a souvislosti, jak si představujete jejich řešeni. Nesplním v úvodní části asi očekáváni, nebof Desta se od první poloviny 60. let denně utkává v tržním mechanismu s průmyslově nejvyspělejšími státy, zejména EHS. Dnes tuto zkušenost lze považovat za její velkou devízu. Trh známe Jak se Desta do této role dostala? Na počátku šedesátých let jsem byl v tomto podniku jmenován ředitelem s úkolem, abych jej, jako tehdy Jeden z nejzaostalejších podniků ve všeobecném strojírenství, dovedl během tří let k likvidaci. V krátké době Jsem poznal, že výrobní program Desty je ve světě velice dynamický, žádaný, že mezinárodní trendy vzestupu výroby i prodeje jsou dvojnásobné proti ostatnímu strojírenskému sortimentu a že tudíž rozhodnutí příslušných vládních orgánů o likvidaci programu Je nanejvýš nekvallílkované, pramenící z neznalosti a ryze administrativního přístupu. Bohužel tyto administrativní představy a nekvalifikované přístupy se v současné době opakují a množí (rozhodnutí o likvidaci byl tehdy přístup velice ojedinělý) a jsou zdůrazněny mnohde ještě nepodloženým sebevědomím a pocitem vlastní dokonalosti spojeným s přezíravým a podceňujícím usmíváním. Tehdy na základě konkrétního poznání jsem rozhodnutí vládních orgánů o likvidaci podniku prostě ignoroval a začal jsem program nekompromisně rozvíjet. Motivací mi byla hrdost na značku Made in Czechoslovakia a přesvědčení, že to, co dokáží venku, dokáží naši technici a dělníci také. Tuto motivaci se mi podařilo naštěstí přenést i na zaměstnance podniku a a za 26 měsíců od vytyčení technických ekonomických parametrů vyjížděly z brány továrny vysokozdvižné vozíky vlastní koncepce se světovými špičkovými parametry. O šest měsíců byla zkrácena doba tehdy běžná u nejrenomovanějších světových výrobců v tomto oboru. Ing. MIROSLAV GRĚGR, ředitel, Desta Děčín Více než 50 % produkce se začalo vyvážet na nejvyspělejší trhy za ceny dokonce vyšší než v tuzemsku, do čehož nás nikdo v tak velkém rozsahu nenutil a za což jsem byl při mém odvolání z funkce ředitele v roce 1969 1 tvrdě kritizován. Více jsme nevyváželi jenom proto, že jsme nemínili vyklidit domácí trh jako trvalé zázemí a jistotu. Tato situace pro nedostatek výrobních kapacit trvá dodnes, avšak věřím, že právě vlivem působení tržního mechanismu se k nám připojí další závody postrádající atraktivní výrobní program. Po třicet let se denně potýkáme v soutěži o nejlepši technické parametry, kvalitu, spolehlivost, dostatek náhradních dílů a jejich pohotové dodávky, dokonale fungující servis, kvalitní obchodní a technickou dokumentaci, o konkurenceschopné, avšak nikoliv dumpingové ceny. Naše profesní zapálenost, ale i obchodní pohotovost se později nespokojovala pouze s tradičními výrobky, a tak vznikla nejenom celá škála přídavných zařízení umocňující použitelnost našeho programu, ale vznikaly i další žádané a úzkoprofilové výrobky na základě technické a technologické podobnosti. Tak vznikl například stroj na úpravu ledových ploch zimních stadiónů, známý pod značkou Destarol, apod. Obdobnou cestou rozšiřování výrobního sortimentu na základě uvedené podobnosti půjdeme i nyní, abychom byli vždy připraveni na konjunkturální vlivy a výkyvy. Je fakt, že Desta po celých dvacet let normalizačního a devastačního vedení našeho státu rovněž stagnovala a žila z podstaty. Mnoho již dříve připravených výrobků a technických i organizačních opatření vůbec nezavedla. Nyní nabírá rychle druhý dech, aby byla opět jedničkou mezi československými strojírenskými podniky a trvale předním exportním podnikem. Během několika měsíců, a tudíž již na podzimním brněnském veletrhu, se uvedeme s řadou inovačních změn na našich výrobcích. Během dalších dvou let nabídneme domácím i zahraničním zákazníkům nejenom zcela novou, ale i značně rozšířenou typovou řadu našich výrobků. Ve velkém rozsahu přebudováváme technologickou vybavenost našich závodů, připravujeme řízení výrobního procesu až na operaci a technologické pracoviště pomocí soustavy počítačů včetně zpětné vazby atd. Naši zahraniční partneři tyto progresivní změny netrpělivě očekávají a Jsou připraveni 1 na odpovídající zvýšení cenové úrovně. Po dvaceti letech se do čela státního podniku Desta Děčín vrátil bývalí) ředitel ing. Miroslav Grégr. Poprvé se zde stal ředitelem jako dvaatřicetiletý o roce 1962. V druhé polovině Šedesátých let byl hodnocen jako vynikající odborník ve svém oboru. Po srpnu 1968 však byl kritizován za prosazování ekonomických reforem a v roce 1970 odvolán z funkce. Foto ČTK — L. Zavoral ◄---------------------------------------------------Při zavádění tržního mechanismu v naši republice musíme samozřejmě počítat i s možnou příští domácí konkurencí, případně se snahou některých západních firem dostat se s vysokozdvižnými vozíky na náš trh. Desta je připravena několik desítek let zkušeností z konkurenčního boje na světových trzích, kde vždy obstála technickými parametry, kvalitou i cenou, přenést na domácí půdu. Proč podceňování Co lze z vývoje Desty zevšeobecnit pro dnešní situaci podniků a co brání nám i ostatním se výrazněji a svébytně rozvinout a prosadit doma i na zahraničních trzích? Především to musí být jasná, vysoce kvalifikovaná a oboustranně vyhovující a vyvážená pravidla hry mezi podniky a státem, jistota, že podniky nejsou jen figurkou na něčí šachovnici, se kterou lze libovolně táhnout. Jistota, že za případně pokaženou hru ponese někdo odpovědnost a nepřejde před jejím závěrem a vyhodnocením např. do některé mezinárodní instituce. O co konkrétně jde? Mám na mysli ono zmíněné podceňování vnitřní dynamiky, schopností a možností strojírenských podniků a nejenom strojírenských, ze strany ekonomů-teoretiků, kteří nikdy neprošli průmyslovou praxí a jejichž jedinou vizí je privatizace jako všelék, s »vědeckou argumentací«, že »když to takto funguje jinde, musí to fungovat i u nás«. Nezvažují přitom, že do současné situace se podniky dostaly právě dvacetiletým administrativně byrokratickým řízením a v převážné většině dosazováním zasloužilých, ale nekvalifikovaných vedoucích pracovníků. Tito teoretikové posuzují situaci podle nedávného složení »vyčnívající špíčky ledovce«, a nikoliv podle kvalifikace, umu i léta spoutané a nahromaděné aktivity pracovních kolektivů podniků. Nelze přece usuzovat, že v našich podnicích všichni zhloupli, zlenivěli, že se neobjevují nové talenty, že se neprojevuje nová vlna aktivity. Existuje přece řada dynamických oborů, kterým chybějí mnohdy potřebné výrobní kapacity a zejména rovnocenné hospodářské podmínky se zahraničím, aby se podniky mohly samy úspěšně rozvíjet a konkurovat. Žádoucí rozvoj a konkurenceschopnost však nemohou zajistit 65% odvody ze zisku, 50% zdanění mezd, ani od zeleného stolu individuálně stanovené devizové normativy či nesmyslné měnové kursy. Pochybená je teorie, že nejprve vytvoříme bohatý stát s přebytkovým rozpočtem na troskách podniků (pro to existují smysluplnější cesty J a potom teprve za dva za tři roky vytvoříme podnikům odpovídající podmínky. Právě naopak, nyní musejí mít podniky vhodné vnitřní podmínky, aby využily současného příznivého hodnocení našeho státu ve světě i obchodně, aby se mohly okamžitě rozvíjet, kde jsou pro to předpoklady. Za ty dva tři roky bude pozdě. Bohaté podniky vždy znamenají i bohatý stát, pokud Je stát moudře řízen. Aktivita a úspěch podnikání není otázka vlastnictví výrobních prostředků. V průmyslovém světě se pojem konkrétního vlastníka postupně stírá. Jde především o kvalifikované profesionální podniková vedení, o vhodnou motivaci, o vhodné společenské a sociální klima. Dále, jak pohlížet na nevyvážené rozhodnutí, kdy při celkovém snižování výroby oceli se zvyšuje export hutních výrobků a kdy strojírenským podnikům včetně exportně vysoce úspěšným bude nejpozději od druhého pololetí letošního roku chybět válcovaný materiál? (Dokončení na str. 4)