Katolické Noviny, 1951 (III/21-52)
1951-05-20 / No. 21
Hrana S KATOLÍCKE NOVINY ín ezapomenu telny arcibiskup Stojan, svati paměti, zamýšlel v r. 1923 vydat! zvláštní pas týřský list o kněžském povolání. Nemoc nu však v tom zabránila. Tehdejší studentský časo pis přinesl aspoň jeho vzkaz studující mládě ži, který tak plně vystihuje jeho starost o bu doucnost dědictví cyrilometodějského: »Bolestně rozdírá srdce nedostatek kněžskéhc dorostu v naší vlasti. Na líše sv. Metoděje řídnou řady pracovníku ... Posvátné dědictví otců, odkaz sv. Cyrila a Metoda je v nebezpečí, není kněži, kteří by se z lásky ke Kristu obětavě věnovali duchovním potřebám našeho drahého lidu a uhájili národu našemu svátý odkaz cyrilometodějský... Šlechetná mládeži! Toužíš vykonati co nejvíce dobra ve prospěch lidu, z ně hož jsi vyšla? Otvírá se ti možnost tak veliké, tak všestranné a záslužné práce ve stavu kněžském . , Hrdinná obět pro Boha a pro duše je činem nejšlechetnějším, jehož srdce lidské je schopno. Když umíral sv. Cyril v Kimé, prosil tklivě sv. Metoděje, aby neopouštěl drahých Moravanů a pokračoval v díle započatém. Podobně prosím i já vás: Přemilá mládeži, neopouštěj drahého lidu našeho, který potřebuje horlivých kněží, nezůstavuj díla sv. Cyrila a Metoděje a zachraň našemu národu posvátné dědictví otců!« Čí slova by byla vhodnější, čí výzva účinnější? I když dnes utichly mnohé eirkvi nepřátelské hlasy, přece volání Stojanovo je stále časové vzhledem k velikému nedostatku kněží, který jako téměř v celém světě jeví se také v našich zemích. Jak dojímá voláni vlastenecko ho arcibiskupa, který se snaží pohnouti city lásky k vlasti a národu v srdci naší mládeže! Snad nejeden jinoch pocítí touhu jiti za Stojanem z lásky k Bohu a církvi, k národu a vlasti. Stojanův hlas je ozvěnou slov samého Krista. Bylo to na poušti. Zástupy následovaly Pána Ježíše a naslouchaly jeho slovům. Tak toužily po duchovním pokrmu, že zapomněly na pokrm tělesný. Ježíš spatřiv zástup, řekl učedníkům: »Líto je mi zástupů!« Měl s nimi soustrast, že trpí tělesně strádáním, avšak větší soustrast, že trpí jejich duše. Sv. Marek praví na tomto místě (6, 34): »...pojal lítost nad nimi, že byli jako ovce bez pastýře, a počal je učiti.« Ještě dnes hledí vševidoucí oko Páně po světě. Vidi milionové zástupy lidi, které touží po tom, aby jejich duše byly očištěny od viny a hříchu; vidí miliony duší v nevědomosti, které dychtí po světle slova Božího; vidí zbloudilé ovce, kterým hrozí nebezpečenství, že hladem a bídou duševní zahynou; vidí malé lačnějíci duše dětské, které dychtí po chlebě s nebe 1 vezdejším. Vidí to Ježíš, božský Velekněz, a z hlubokostí svého láskyplného Srdce volá do světa: »Líto je mi zástupů!« Chci, aby všichni přišli ke mně a skrze mne k Otci. Aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř. Žeň je veliká, ale dělníků málo! Nikdo nemůže vylíčiti, co znamená pro věříciho katolíka farnost bez kněze. Kostel bez oběti mše svaté, svatostánek bez Nejsvětější svátosti, hříšníci bez svátosti pokání, děti bez poučení, nemocni bez útěchy sv. svátosti, umírající bez Boží posily svátostné. Sv. farář Vianney řekl: »Co mi pomůže dům plný zlata, když nemám klíče, abych dům otevřel. Kněz má klíče pokladnice Boží.« Nestačí míti mnoho kněží, potřebujeme kněze svaté, horlivé, opravdové pastýře lidu. Co tedy činit? Sám Ježíš Kristus vybízí: »Proste Pána žně, aby poslal dělníky na vinici svou!« Mohl by bez našich modliteb posiati dostatek kněží, ale on chce, abychom měli podíl my sami na tom velikém díle spásy naší vlastní a celého světa. Každý národ, každá diecése, každá obec má tolik kněží a takové, jaké si vy-i prosila od Pána Boha modlitbou a obětmi. Vě říci mají stále pamatovati, aby na ten úmys obětovali mimo modlitby též dobrovolné kajíc skutky odříkání, půst, práci; nemocní pak sví utrpení a bolesti. Bohoslovci a kněží sam z vděčnosti za své kněžské povolání mají mít účinnou touhu a péči, aby duchovní stav mě potřebný a zbožný dorost, milý Bohu a církvi národu a vlasti. Proto více ještě než zbožní vě říci, ať se modlí* a obětuji, aby Bůh dal vzejít mnohým povoláním, nechť je také sami hledají budí a pěstuji, jen aby Bohu získali o horlivéht apoštola lidu více. Je známo, že chyby a neřesti rodičů se časte dědí na jejich potomky. Avšak nejenom chybj a neřesti se dědí, nýbrž i ctnosti a dobré vlast nosti. Není jenom dědičné zatižení, nýbrž i dě dičné oblažení. Příklad dobrých rodičů dává vzrůst dobrému semeni. Výchova prohlubuje dobrý vliv rodičů. Kde se žije podle křesťanské zásady »Modli se a pracuj!«, tam není času a příležitosti k neřestem a tam je nejlepší půda duchovních povolání. Tam musíme především hledat a působit. Tam nejvíce působí sama milost Boži. V encyklice o katolickém kněžství se praví: »První a nejpřirozenější zahrádkou, kde mají skoro samovolně pučet a se rozvíjet květy svatyně, jest vždycky rodina opravdu a hluboce křesťanská... Výjimky z tohoto pravidla obyčejné prozřetelnosti jsou řídké a jenom potvrzují pravidlo samo ... Když v některé rodině rodičové po příkladu Tobiáše a Sáry prosí Boha o četné potomstvo, »aby jím bylo velebe no jméno Páně na věky věkův« - a přijímají je vděčně jako nebeský dar a vzácný poklad a snaží se vštípiti synům svátou bázeň Boží, křesťanskou zbožnost, něžnou úctu k svátostnému Ježíši a Neposkvrněné Panně, úctu a vážnost k posvátným místům a osobám, když synové vidi v rodičích vzor poctivého, pracovitého a zbožného životy, když vidí, že se svatě milují v Pánu, když je vidí často přijímati svátosti, poslouchat nejen církevní přikázání o postu zdrženlivosti a újmy, ale dobrovolného křesťanského sebezapírání, když je vidí modliti i doma v kruhu celé rodiny, aby společná modlitba stoupala liběji k nebi, když o nich vědí, že mají soucit s bědami bližních a vidi je dělit se s chudými o to mnoho nebo málo, co mají, sotva se může stát, aby, když všichni budou hledět následovat dobrého příkladu rodičů, aspoň některý ze synů neslyšel v srdci vyzvání Božského Mistra: »Pojď za mnou!« a »Učiním tě rybářem lidí«. Šťastni ti křesťanští rodičové, kteří, i když se o tyto božské návštěvy, tato božská pozvání pro syny vroucně nemodlí, jak se častěji než dnes dálo v dobách vroucnější víry, aspoň z nich nemají strachu a dovedou v nich spatřovat! nesmírnou poctu, projev zvláštní lásky a zalíbení Páně v jejich rodině.« Péče o tak zvaná povolání pozdní, to jest o, jinochy, kteří se rozhodli až v pokročilejším věku pro kněžský stav, zpravidla pro různé překážky, které v dětství jim stály v cestě, nejčastěji chudoba, není ničím novým v církvi. Nebyl ani Don Bosco první, ač tolik na tomto poli vykonali. Podivné jsou často cesty, jimiž vede Bůh dělníky na svou vinicí. Otci sv. Alfonse se nelíbilo proroctví sv. Františka Girolamo při Alfonsově křtu, že Alfons bude biskupem a učiní veliké věci ke cti a chvále Boži, neboť s ním měl jiné plány, chtěl ho míti vojákem nebo právníkem. Alfons z lásky k otci si vyvolil právnické povolání. Ale jednou i při svém velikém nadání prohrál proces a tato nehoda mu otevřela oči, poznal své pravé povolání, stal se knězem, zakladatelem řádu, velkým světcem, jenž svými skutky a spisy pro celou církev mnoho vykonal. Sv. Klement Maria Mofbauer toužil po stavu kněžském, a teprve jako pekařský učeň mohl se dáti na cestu k svatyni. Zajímavý je zvláště příběh Adolfa Kolpinga. Tento 241etý obuvnický tovaryš se rozhodl pro kněžství, když viděl mravní a duchovní bídu svých druhů. Sdělil svůj úmysl místnímu faráři, jenž odvětil: »Ševče, zůstaň u svého kopyta!« Bolestná rána, zejména když přišla tam, kde by se mělo najít pochopení. Kdo však pozná vůli Boží a jde pevně za hlasem Božím, nezná překážek. Tovaryš začal studovat, stal se knězem, otcem tovaryšů a není vyloučeno, že bude prohlášen za svátého. Jeden duchovní vyprávěl, jak Bůh odměnil jednoho mladého horníka za jeho dobré skutky milostí kněžského povolání. A tyto případy se stávají častěji. Dr Štěpán Trochta, nyní biskup litoměřický, napsal po návratu z koncentráku novokněžim: » ... Dobří, poctiví synové venkova a továrních dílen se vrátí ke knihám a skráně sluncem do bronzu opálené budou se namáhat vpravit do mozků to, co je nezbytné, aby byli na výši svého poslání. Důstojnost kněžská bude docela dobře slušet těmto statným dělníkům z lidu a lid, jemuž bude imponovat jejich pracná minulost, bude přijímati rád svátosti a milosti Boží z rukou pokrytých mozoly. Takoví kněží pochopí také dokonaleji bolesti a potřeby pracujícího lidu, a když osloví někoho z věřících »bratře“, tu pro ten lid nebude to prázdným slovem. Naopak, věřící pochopí veškerou sílu a opravdovost takového oslovení a vychutnávají všechnu povzbudivou krásu takového oslovení, jako tomu bylo v prvních dobách křesťanských, kdy slovo Boží hlásali svým bratřím prostí dělníci, řemeslníci, rolnici, rybáři. Kterýsi ze spisovatelů toužil dočkati se dne, kdy kněz, přerušiv hrubou práci dílenskou, vystoupí na kazatelnu, aby hlásal království Boží; kdy svýma rukama, jež budou ještě čpěti rzí a smůlou, bude rozdělovati věci svaté, kdy na čele kněze do potu tělesné námahy budou namíchány krůpěje potu kněžské horlivosti. Ta doba již přišla a mnozí z kněži již prodělali takovou zkoušku v míře veliké a bolestné. A učinili tak s radostnou mysli a láskou k Bohu i bližnímu. Jsem přesvědčen, že ti, kteří nosí v srdci svém opravdové volání Boží ke kněžskému apoštolátu, naleznou pro takovou práci vždy dosti pochopení a také odvahy ...« Hle, kde všude Bůh může vyvolit! dělníky na vinici svou. A všude, kde působí Bůh, máme spolupůsobit! i my, každý podle svých možností. Farář Kaller v Berlíně vyhlásil zásadu, která je užitečná i nám a vůbec všude: »Každá farnost měla by aspoň tolik dorostu dáti stavu duchovnímu, kolik sama potřebuje duchovních pracovníků!« A jsme přesvědčeni, že Bůh nám neodepře ani potřebné hodné apoštoly cyrilometodějského dědictví otců. • Btadinský chrám sv. Anny, stoiící přímo proti maďarskému parlamentu, byl ža války těžce poškozen. Na opravu tohoto klenotu barokního umění bylo až dosud vynaloženo 17.000 forintů. Maďarská vláda přikročila nyní k definitivnímu vybudování poškozeného kostela a v nejbližší době zaskví se chrám sv. Anny v staré kráse. • Klášter Aracoell na Kapitolu v ftímě oslavuje 700. výročí svého založení. V Aracoeli se po první návštěvě sv. Františka z Assisi usadili františkáni. - zt • U příležitosti svátku sv. Benedikta z Nursie konaly se v montecassinském benediktinském opatství velké cirkevní slavnosti. Klášter byl za druhé světové války téměř do základů zničen. Montecassinské opatství bylo znovuvybudováno z příspěvků italských katolíků a amerických občanů, kteří tak chtěli odčinit škodu, kterou způsohilv americké armádv nři dobvvání klá&tera. Potřebujeme kněze svaté a horlivé pastýře lidu Arcibiskupský notář P. VÁCLAV SEBEK, děkan zbraslavský Jsme stoupenci Kristova učení iásky a pokoje n rvn A XTfTiTČi-nT»' /*-» a T ZT A C «.«„n A „a CfrtnntrA O svatodušních svátcích slavili Jsme nejradostnější narozeniny společné Matky nás všech, Církve svaté. Universální, obecná čili katolická Církev, která má sloučiti všechny národy, vstupuje na jeviště dějin. Jakého to dárku se jí dostalo do vinku? Vedle mnoha jiných je to drahocenná útěcha, dar Ducha svátého: pravý pokoj, jenž Spasitel jako svůj odkaz skrze něj zůstavil vykoupenému lidstvu. »Pokoj svůj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám ...« Pokoj ten jest nadpřirozené dobro, jímž zjednává se člověku smír s Bohem a dává schopnost udržovali pokoj s lidmi. Pokoj ten pochází od Pána Ježíše (pokoj svůj), toho Krista, jehož narozeni také bylo ohlašováno pokojem pro všechny lidi dobré vůle. Toho, který pokoj a mír přinesl na svět. Komu? Všemu lidstvu, všem národům, pro něž právě na základech miru, klidného, pokojného soužití založil království Boží na zemi, t j. svou Církev. Tedy mírové snažení, ochrana miru, jeho šíření patří k podstatě Církve, t. j. k tomu, co Církev dělá Církvi, čím ona je. Církev svátá totiž žije v mnoha národech na světě. Právě proto, že těch národů je tolik, musí mezi nimi všechny výstřelky, jako je na př. přeceňování přednosti a výtečností mezi jednotlivými národy, mímiti, uváděti na pravou míru a umožňovati přátelské soužití všech národů ve svém lůně. Proto Církev uvádi stále všem národům na paměť, že jsou všichni údy v mystickém Těle Kristově, že tvoří jednu velkou rodinu a že se proto nejen musí vystříhat! všeho, co by mezi nimi budilo spory a boje, nýbrž naopak musí se navzájem podporovatl, si pomáhati, tak jako se podporuji a si pomáhají jednotliví údové lidského těla, kde organismy silnější, důležitější a mocnější slouží údům slabším, tytci naopak jim zase konají služby na pohled menší, nepatrnější, ve skutečnosti však právě tak potřebné a dů-P. FRANTIŠEK GAVLAS, laráf ve Svinove ležité, jakými se jim údové mocnější propůjčují. Tento křesťanský názor o vzájemném poměru mezi národy zaštípenými v mystickém Těle Kristově je tak velebný a vznešený, že by ihned, jak by se jen poněkud vžil v život lidský, zažehnal na světě všechny spory a nepřátelství, učinil nemožnými všechny války a založil do jisté miry pravý ráj mezi národy. To je prostá, logická dedukce z hluboké nauky o Církvi, která velmi jasně ukazuje každému věřícímu, kde je jeho místo: Nesmí stát stranou světového dění! Přece také patří do tohoto celku, i on je členem Cirkve Kristovy, tedy také on můsi patřiti k apoštolům míru. A vite jak? Kristus Pán šel totiž na kořen mírového hnutí, léčí válku v jejích příčinách. Tou je duše lidská! Srdce lidské je plné nenávisti, hrabivosti, hněvu, závisti, sobectví; tam se rodí všechny sváry a války, tam jsou hlavní zásobárny zbraní a střeliva. Duch svátý, duch pokoje a míru Kristova, odstraňuje tyto příčiny nepokoje, podrobuje duchu tyto hříšné žádostivosti. Takový pokoj Boží jest ta pravá »treuga Dei«, poněvadž k mlčení přivádí nezřízenou žádostivost a přináší odpuštěni viny. Proto je hlavním úkolem křesťana: očistiti duši, vynésti z ní všechny ty výbušné látky, zasaditi v ní olivu miru a lásky. Pokud tedy v srdcích lidských trvá tento očišťovací proces, toto budování miru, tvoření jeho základů a předpokladů, křesťan musi státi na nejohroženějších místech, v předních liniích, na všech místech bude chrániti spravedlnost a mír! Pravé náboženství je tam, kde je poctivá snaha po míru, tvůrčí pokojné práci, kde člověk cti člověka, kde se vytvářejí podmínky nového, lepšího, spravedlivějšího řádu! Bude proto trpělivě budovat, organisovat mír všude: nejdříve kolem sebe, ve svých rodinách, ve svém sousedství, na svém pracovišti. Tím přispěje k upevňování míru v obci, kraji, národě, ve státě, mezí národy. Vždyť ví, že všichni jsme ditkami Božími, že všichni jsme bratry Knížete pokoje. Když si nadto vzpomene ria hrůzy minulé i předminulé války, na smrt tolika lidí, mezi nimi snad i svých drahých a blízkých, na pustošení vesnic, barbarské ničení cenných kulturních památek, bude tím spíše podporovati snahy Světové rady míru, která vytyčila zásady a podmínky, jak udržět mír mezi národy a zabezpečit jim klid a bezpečnost, potřebnou k budovatelské práci pro zvýšení všeobecného blahobytu, vzájemné důvěry a veřejného pořádku. Uvědomělý křesťan ví tedy, že Světová rada míru je i jeho mluvčím, bojuje i pro něho, za jeho život a výsledky jeho práce. Musíme si tedy všichni uvědomit: I na nás katolících leží odpovědnost za osud lidstva, za budoucnost a štěstí lidí našeho národa a naší vlasti. Musíme zabránit válce! Budiž nám ctí a povinnosti, abychom na této snaze, která je tak důležitá pro celý svět, měli co největší podíl. Přece i na nás záleží, zda požadavek Světové rady miru o uzavřeni mírového paktu pěti velmocí (USA, Vel. Britannie, Francie, lidová republika Čínská a Sovětský svaz), čili míru světového, bude splněn. O tom provádí se mezinárodní hlasováni. Tohoto mírového plebiscitu, který již mnohde začal a slibně pokračuje, zúčastní se ve dnech 26. května až 17. června i národ náš. Také on vysloví svou touhu po míru! Proto ať i zde veřejně, hlasitě zní také hlas Církve: miliony, stamiliony v zájmu budovatelské práce lásky, spravedlivého a svobodného života touží po jedné věci: po míru. Naše hlasité, z křesťanské uvědomělosti, povinnosti vytrysknuvší »ano« při našem hlasování o uzavření shora vzpomenutého mírového paktu pěti velmocí bude jenom jasnou ozvěnou, v praktický život uskutečněnou zásadou: Jsme křesťané, jsme stoupenci Kristova učeni lásky a pokoje, proto jsme pro mír. 20. května 1951 CO TÝDEN DAL • »My, katolíci, nepůjdeme správnou cestou, jestliže si nebudeme z upřímného srdce přát trvalý mír,« prohlásil v Staubingen v západním Německu farář Walter Kelner. »Seznámíme se s výzvou Světové rady míru a prakticky ji také uskutečníme. To, že se v tomto našem snažení můžeme opřít o tužby milionů po míru toužících lidí, je pro nás velkým povzbuzením, neboť se chceme stát pravým' následovníky Krista Pána, který řekl: Pokoj vám!« - zt • V Koreji bylo před válkou 182.000 katolíků, z toho asi 78.000 žilo v Seulu. Pastýřské poslání vykonávalo 252 kněží, avšak jen 89 duchovních pocházelo z korejského lidu. Teprve v roce 1940 byl ustanoven první biskup korejského původu. Veliké škody však způsobila korejskému katolicismu americká intervence. - bi • V Polsku vynesla sbírka na korejské děti 8 milionů zlotých a dva miliony v jiných hodnotách a darech. Akci provedly tříčlenné skupiny, do kterých se zapojilo 430.000 osob. Sbírku podporovali s kazatelen také polští kněží. -' el* • Minulý týden protestovalo v Pekinu a Tientsinu asi 20.000 katolíků proti znovuvyzbrojovárií Japonska. Na shromáždění byl přijat' návrh podporovat výzvu Světové rady míru na uzavření mírového paktu pěti velmoci. Po skončení manifestace ubíral se ulicemi Pekinu průvod, ve kterém šli mnichové, jeptišky a příslušníci katolických organisací. Pekinští a tientsinští katolíci rovněž slíbili, že budou podporovat vládu v obraně proti americké agresi. - sin • Tisíc řeholníků a ře^iolnic, pracujících na klášterních polích v provincii Sečuan, založilo nedávno zemědělské družstvo, kteře"žvládlo všechny jamT práce. - sin • Bývalí vězňové koncentračního tábora Dachau v Rakousku umístili dřevěný křiž, ke kterému se chodili modlit v době, kdy byli nacisty vězněni, ve vídeňském chrámu sv. Michala. Kříž z Dachau vysvětil vídeňský světicí biskup dr. Jáchym. Na místě, kde stál dřevěný kříž, byl umístěn kříž z mramoru. - ns • V neděli 3. června 1951 koná se v Římě slavnost bláhořečení papeže Pia X. Při této příležitosti sejde se v Římě kongres italského katolického kněžstva. Ústředním thematem kongresu bude: »Eucharistie v životě kněze.« - kn • Byro Světové rady míru vydalo v Kodani resoluci, ve které se úvodem praví, že boj proti válce vstoupil do rozhodného období. Sejdou-li se však představitelé pěti velmoci, aby dosáhli skutečné dohody ve prospěch miru, učini to přítrž studené válce a uvolni cestu k všeobecnému odzbrojení. Byro Světové rady míru vyzvalo všechny organisace, hnuti a náboženská sdružení, aby činně napomáhaly světové kampani za uzavřeni paktu míru, a to v takové formě, jakou shledají nejúčinnější. - čtk • Mírový pakt mezi pěti světovými velmoceml zabrání válkám a zaručí lidstvu pokojný život. Tente požadavek Světové rady míru podpoří náš lid lidovým hlasováním, které bude zahájeno 26. května a potrvá do 17. června. Svým podpisem vyjádří všichni katoličtí věřicí svou neochvějnou vůli uchránit svět všech běd válečného požáru a zajistit mír, bez něhož by nebylo tvořivého života na této zemi. - jk • V Paříži se od 13. do 15. května konala mezinárodní konference, na které byly projednávány otázky mírového rozřešení německého problému. Byro Světové rady míru vydalo k této události komuniké, ve kterém s uspokojením konstatuje, že ve Francii, v Belgii, Itálii a Švýcarsku se rozviji kampaň proti remilitarisaci západního Německa. Protestuje však proti pokusům zakázat v západním Německu lidové hlasování a vyjadřuje naději, že všichni přátelé míru — příslušníci všech evropských hnuti — způsobem, který se jim zdá být vhodným, budou podporovat úsilí všech rozumných lidí o zachování míru, ohrožené remilitarisaci západního Německa. - čtk • Milánský arcibiskup kardinál Schuster, který nedávno vydal pastýřský list, kritísujícT neutěšené sociální poměry v Itálii, navštívil minulý týden mezinárodni veletrh v Miláně. Po prohlídce sovětského pavilonu řekl vedoucím sovětské delegace, kteří ho provázeli: »Vyřiďte svým vůdcům, že stačí, když se navzájem poznáme a naučíme ctít a milovat. Potom se jistě všechny otázky vyřeši smírně. - zť • Profesor filosofie na katolické universitě v Le Moyene ve Spojených státech severoamerických McGann pronesl nedávno přednášku, ve které zdůvodnil nepřípustnost atomové války s hlediska přirozeného zákona. McGann, který je knězem, prohlásil: »Po útoku na Hirošimu a Nagasaki měli jsme příležitost přesvědčit svět o tom, že budeme v budoucnu sledovat mírovou politiku. Neudělali jsme to. A nyní stojíme před světovou veřejností jako jediná země, která použila atomové zbraně na usmrcení statisíců civilistů. - jv • Ve velkém sále Domu umělců byly minulý týden slavnostním způsobem odevzdány předním představitelům naší vědy, výroby a umění státní ceny na rok 1951. Tato nejvyšší pocta je uznáním za jejich vynikající tvůrčí výkony, jež přispěly k výstavbě naší vlasti. Udělení cen je novým důkazem soustavné péče našeho lidově demokratického státu o rozvoj techniky a vědy u nás. Toto nejvyšší vyznamenání bude napříště udělováno všem, kteří se na kterémkoliv úseku zasloužili o rozšířeni hodnot, prospěšných pro dobro všech občanů republiky. - ki • Tento týden probíhají ve všech městech a obcích republiky oslavy 30. výročí založení Komunistické strany Československa, vedoucí strany Národní fronty Čechů a Slováků. Třicet let bojů za práva pracujících, které vedly až k radostnému dnešku, si proto připomíná všechen náš lid. - ld • Organisace německé katolické mládeže uspořádala velkou mírovou štafetu, aby tak i ve sportovním dění dokumentovala vůli věřících pó zajištění tvořivého života v míru a pokoji. - kn