Katolické Noviny, 1952 (III/1-52)

1951-12-30 / No. 1

Strana 2 Ministr dr J. Piojhar předsedou ČSL Po bojovníku hnuti křesťansky smýšlejícího dělnictva, zesnulém předsedovi československé strany _ lidové ministru A Petrovi, byl zvolen jeho nástupcem nejbližší spolupracovník ve vedeni strany a dosavadní její místopředseda — český katolický kněz — ministr dr. J. Piojhar. Nový_ předseda obrozené československé strany lidové uvedl v únoru 1948 spolu se zesnulým A. ťetrem stranu s jejím původním vlasteneckým a křesťanským programem do obrozené Národní fronty Čechů a Slováků. Ministr dr. J. Piojhar byl již v předmnichovské republice na Českobudějovicku významným a průbojným pracovníkem lidového hnutí stoupenců sociálního křesťanského světového názoru a i když jeho politická práce nebyla tehdy plně chápána, byl houževnatým bojovníkem vlasteneckých a sociálních práv jihočeského lidu po příkladě kněžského odkazu českobudějovického biskupa J. V. Jirsíka. Za svou odbojovou činnost byl jedním z prvních žalářovaných v nacistických koncentračních táborech. Po osvobození vlasti uplatnil se tento statečný kněz jako poslanec — zástupce lidu na uskutečňování zásad košického programu. Teprve pc únoru roku 1948 se nově zvolený nynější předseda obrozené československé strany lidové ministr dr. J. Ploihar zasloužil jako státník o shodu cirkve katolické s naším lidově demokratickým státem. V čele věřícího našeho lidu bude nový předseda osvědčeným způsobem dále pracovati k rozmachu radostných zítřků. mc NOV? DÉKÁN KARLŠTEJNSKÉ KAPITULY V kapli svátého Kříže na hradě Karlštejně instaloval dne 20. prosince kapitulní vikář pražský njdp. A. Stehlík sekretáře^ pražské arcibiskupské konsistoře P. Jana Dočekala na děkana starobylé kapituly karlštejnské. Za přítomnosti karlštejnského a budňanského lidu, za účasti metropolitních kanovníků svatovítských dr. J. Kubika, prof. O. Nováka a prof. dr. F. Kotalíka, vyšehradských kanovníků _ J. Máry a prof. J. Beneše a zástupce Státního úřadu pro věci církevní sekčního šéfa dr. F. Huba, instalovaný P. Jan Dočekal uvedl ve^ svém projevu historický příklad prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, který ke cti katolické církve a drahé naší vlasti bvl ušlechtilým spolupracovníkem českého státu. Nový karlštejnský kapitulní děkan njdp._ Jan Dočekal na historicky památném místě zdůvodnil v závěru poslání českého kněze jako_ spolupracovníka lidu pro blaho a rozkvět naší vlasti a státního života. Pražský kapitulní vikář njdp. A. Stehlík potvrdil předsevzetí instalovaného a odevzdal mu insignie s mitrou a berlou k jeho působnosti v nové církevní hodnosti. Svatováclavským chorálem bylo toto vzácné slavnostní uvedení nového děkana starobylé karlštejnské kapituly na hradě Karlštejně zakončeno. b KATOLICKÉ DUCHOVENSTVO OKRESU ZDARSKÉHO Ve Zďáře nad Sázavou se sešli 12. prosince 1951 katoličtí kněží z celého okresu, aby vyslechli zprávy z konference Diecésního mírbvého výboru duchovních v Brně, která se konala 10. prosince v Brně, a podle jejích směrnic zařídili svou další mírovou práci na svých farnostech. Bylo konstatováno, že dobře rozuměli a pochopili řeč mín. dr. J. Plojhara na mírovém sněmování v předvečer svátku sv. Václava a že se nikterak nedají zlákat štvavými zprávami zahraničního rozhlasu, který útočí proti všem pokojným a mírumilovným lidem. Toto štvaní bylo odsouzeno na shromáždění kněží již dávno a po zásluze i dnes. Svedení, kteří ve svém neuvědomení dopřáli slu'hu těmto válečným podněcovatelům, bvli spravedlivě potrestáni. Kněžstvo okresu žďárského prohlásilo, že neuznává nikoho z těch, kteři prchli do zahraničí, za oprávněna, aby za ně mluvil nebo jim posílal rady, které jsou v rozporu jak s přikázáním Božím, tak se zákony naší lidově demokratické republiky. Shromážděné kněžstvo vyslechlo i další zprávy o jednání Diecésního mírového výboru katolického duchovenstva v Brně a usneslo se, že bude ještě horlivěii pracovati podle směrnic obránců míru k prospěchu pracujícího lidu, k němuž se hlásí a tím i k prospěchu církve a vlasti. KATOLICK® NOVINY NOVOROČNÍ PŘÁNÍ A PŘEDSEVZETÍ Arcibiskupský notář P. VÁCJ.AV SEBEK, děkan zbraslavský. Není snad toužebnějšího přání na prahu letošního nového roku, než aby v něm konečně nastal trvalý a spravedlivý mír, který by dovolil všem pokojně žít a pracovat a bez úzkostí a obav před budoucností se těšiti pozemským životem, pokud jej Pán Bůh na tomto světě popřed. Kéž všemohoucí Bůh, jenž je Otcem všech národů a jehož příkazem jest, aby všichni lidé světa jako bratří a sestry se vespolek milovali, zahladí nepřátelství a spojí všechny živou láskou v jednu velikou rodinu lidstva. Kéž náš Božský Spasitel Ježíš Kristus, který byl od proroků předpověděn jako Beránek Boži, jenž snímá hříchy světa, udělí všem národům, aby žili podle Božího příkazu vzájemně beze všech trpkostí a nepřátelství, ve svornosti a míru, zanechali všech svárů, bojů a válek a těžili se z hojného požehnání trvalého pokoje a míru. Kéž Duch svátý, jenž rozněcuje. v lidských srdcích plamen lásky, oživuje dar moudrosti a vlévá v duše spasné a požehnané myšlenky, osvítí všechny, aby žili v bratrské pospolitosti. účinné lásce a míru a pracovali pro světový mír. Kéž nebe pro naše svaté patrony chrání naši zemi a náš národ ode všech pohrom a zachová mu drahé jejich dědictví v paši vlasti - neporušený mír! Kéž Trojjediný Bůh, Dárce pokoje, jenž ochraňuje lidi svými anděly, přivede celý svět k vítězství pokoje a míru, k trvalé radosti našich vděčných srdcí. Kéž náš Vykupitel, jenž se zievil apoštolům v jejich těžké chvíli životní, těšil je a řekl jim: »Pokoj vám!« vyslyší naše vřelé modlitby a přijme naši práci a oběti, které mu za brzký pokoj a mír pFnášíme Kéž Matka Boží, Královna míru, všichni svati a světice Boží, zejména svati mučedníci, kteří krev svou za spravedlnost prolili a životy obětovala, usmiří u trůnu Nejvyššího Srdce Boží za hříchy a lidskou zlobu a vyprosí nám pravý pokoj, který je předpokladem časného i věčného blaha. Tof zajisté hlavni novoroční přání každého z nás sobě i druhým, všem lidem celého světa! V naší republice jsou zákony psány pro každého Zkušenost nás již mnohokrát poučila, že můžeme na slovo věřit každému projevu a každému slibu, který vysloví představitelé naší vlády obrozené Národní fronty. Přesvědčili jsme se, že nikdy nešlo o prázdné sliby, jaké bývaly kdysi pronášeny v předvolebních bojích a pak se o nich již nikdy nemluvilo a nepřemýšlelo. Tím méně se plnily. Dnes ovšem je tomu jinak. Uveďme jen jediný příklad. Ústava zaručuje náboženskou svobodu a stál přislíbil hmotné zajištění církevních potřeb. Za slibem následoval zákon a ten je do písmene plněn, jak jsme toho svědky po dobu zhruba dvou let, v níž bylo opraveno více kostelů než za dvacet let první republiky a kdy se kněžím dostalo takových platů a sociálního zabezpečení, o jakém dříve nebylo ani zdání J4o Boží Hod vánoční se všech kazatelen našich chrámů bylo čteno vánoční poselství njdpp.' ordinářů, v němž bylo uvedeno: »Radujeme se z rozkvětu náboženského života u nás. tak jak jsme toho byli svědky během roku 1951. Děkujeme Pánu Bohu za všechna dobrodiní, která nárn skýtá a radujeme se z toho, že náš stát v nebývalé míře pečuje o potřebv církve, opravy kostelů, udržováni církevních památek a i jinak hospodářsky zajišťuje hmotné potřeby církve Radujeme se z toho, že v míru a v pokoji můžeme plnit podle svého svědomí své náboženské povinnosti a odmítáme nepřátele naší vlasti, kteři by chtěli šířením nepravd a nedůvěry narušovat pokoj v našich rodinách, v našich obcích, pokoj v našem státě, tak jako se o to pokoušeji na poli mezinárodním.« Taková je tedy dnešní skutečnost. Z tohc však plyne, že se musíme více a hlouběji zamýšlet nad pro evy členů vlády, než jsme snad kdysi činívali. Dnes jsou to opravdu slova zá-i vážná, hodná pozorného zamýšlení. Platí to o projevu předsedy vlády Antonína Zápotockého, proneseném na zasedáni rozšířeného předsednictva ÜAV-NF. Všimněme si především té části, kde se hovoří o svobodě náboženského přesvědčení, kde předseda vlády výslovně zdůrazňuje, že náš stát neznásilňuje^ ani politické, ani náboženské přesvědčení občanů, nevměšuje se nijak do náboženských záležitostí a neorganisuje štvanic jedné církve proti druhé A to je také plná pravda,^ dokazatelná a živá, jež tvoří přímo součást našeho života. Nikdy dosud nebylo u nás tak opravdové a čisté náboženské svobodv, takového klidu k plnému rozvoii náboženského života a tak štědrého jeho zabezpečení. Dnes se do náboženského života nevměšují zá'mv politických stran, ani zájmy jednotlivců, kteří jako patronátni pánové mnohdy za velmi skrovnou podporu — vzhledem k výši jejich majetku — snažili se zneužívat autority kněze pro své osobní zájmy. Také u nás není nějakého »kulturkampfu«, který zavlékal církev na půdu, ktevaly s estetického stanoviska. Dětská hrač.ka má být výchovou dobrého vkusu a smyslu pro krásu. rá neměla nic společného s jejími skutečnými úkoly, záležejícími ve vedení věřících k plnění křesťanských povinností. A nikomu není u nás na závadu jeho náboženské přesvědčení, čímž se ještě před nemnoha desítkami let nemohla chlubit ani země, jež si ráda říká »nejdemokratičtější«, Anglie — katolík tam nesměl zastávat veřejný úřad, nesměl studovat na universitě a nesměl ani bydlet v určitých čtvrtích Předseda vlády výslovně však řekl, že nemůže být trpěno zneužívání náboženství k rozvratnickým a sabotérským cílům Pokud byl někdo trestán, byl trestán za špionáž, za vlastizradu a za jiné zločiny a nikoliv za své náboženské nebo politické přesvědčeni. A trest za zločin je spravedlivý — nespravedlivé by bylo nechat zločin bez trestu. A není snad horšího zločinu, než zneužiti Kristova učení lásky, pokoje a míru ve službách nenávisti, mamonářství a příprav válečného vraždění. Něco podobného nezakazuje jenom zákon, ale přímo kře»mnské vědomí a svědomí. V závěru svého projevu pak důtklivě připomíná slova presidenta republiky Klementa Gottwalda, že »v této republice jsou zákony psány pro každého« Zdůrazňuje, že není nikoho. kdo by se mohl vymknout jejich platnosti, af již zastává jakoukoliv funkci či úřad. Je potřebí mít lidi rád a věřit jim, ale zároveň je nutné být na stráži, aby nikdo zákony neporušoval. Tato povinnost musi být pro nás snadnou, nebof Již Kristus sám říká; »Dávej Bohu, co Božího a císaři, co je císařovo’ — a všude n^s učí ctít světskou vrchnost. Naše povinnost dodržovat státní zákony je tím snadnější, že nikde nejsou v rozporu s přikázáním naší víry. Vždyť k čemu spěje veškeré úsilí našeho lidu, jež tyto zákony chrání? V celém souhrnu jen ke dvěma základním cílům: k obecnému prospěchu, společnému dobru všech občanů a k upevnění a zachováni světového míru. A tvto cíle jsou jistě v plném souhlasu s křesťanskými příkazy lásky k bližnímu a práce pro obecni dobro, jež má přednost před osobním prospěchem. Jsme-li opravdu upřímně věřícími křesťany, zvažme pozorně vše. co nám projev předsedy vlády přinesl radostného a zamysleme se nad tím, k čemu nás i všechny naše občany nabádá. Máme všichni stejnou příležitost zasloužit se o rozkvět naší milované vlasti pod vedením vlády, která se o lid opírá a ústy svého předsedy varuje každého, kdo by chtěl své spoluobčany nikoliv přesvědčovat, ale diktovat jim Věřící lid naší vlasti si hluboce váží všeho, co vláda učinila pro zabezpečení rozvoje náboženského u nás JVláme však dnes a denně příležitost splácet jmU dluh poctivou práci, k+eré Bůh dopřeje jistě požehnání míru i v novém roce, do něhož vstupujeme. q zeji z toho, čím dnes žijeme, co víme a o čem sníme. Vděčně jsou přijímány báje a místní pověsti podané přístupnou formou Dnes máme velkou pedagogickou instituci: Státní naklada’elstvl dětské knihy, která od počátku své existence 15 dubna 1949 vydala pro děti tolik hodnotných knih. Zřízeni SNDK bylo nejvýš oprávněné a nutné Od pěkného názorného vyprávění je krůček k loutkovému divadlu, které má pro všecky děti velký půvab a dá mnoho radostného zaměstnání V nejnovějši době nabývá význam také tvorba pro rozhlas a pro film. Písně a říkadla vyhovují dětské zálibě v rytmu, povzbuzují k pohybu, pobaví, vzruší i Otově. Takový je na příklad výbor z Erbenových Prostorárodn'ch českých písní a říkadel »Říkej si a hrej« s obrázky Aleny Ľadové; výbor překvapující krásou naší lidové tvorby a nesmírně poučný v říkadlech Ditě chce přesil, dobrou poesii, která by dovedla upoutat jeho zájem a přitom zachovat si svou hodnotu. 11. pokračováni. HRAČKA Od dětské hry přejděme k dětským hračkám. Dě ská hračka je stará jako ľdský rod, zředila se v tem čase, kdy se na zemi objevilo dítě. Hračky měly děti už prvotních národů, jak se o tom přesvědčujeme z vykopávek v cejstarších vrstvách země. Hračka není pro dítě jen bezduchou hmotou, a’e partnerem ve hře, je mu nejbl žáí a nejdražší ze všech věci, které se mu denně dostávají do rukou. Mnohostranrá účinnost hraček jeví se v tom, že vzbuzují v dítěť s'lné a různorodé city a dodávají těmto citům smysl Hračky mají vliv nejen na výchovu citu, aie i na výchovu rozumu a vůle. Bez hraček mělo by dítě život neradostný, ponurý. Hračky, které dáváme do rukou dítěte, mají být především takového druhu, aby neuškodily zdraví dítěte. Svými rozměry thematikou, formou má hračka odpovídat věkovým a indiv duálnim vlastnostem d:těte. Nedávejme dětem takových hraček, kde by fantasie dětská nem'la co říci S výchovného stá-ovlska jedna z nejlepšfch hraček je dynamičnost, pohyblivost a mpohoovárnost: hračky v detailech propracované neposkytují žádnou možnost tvořivé dětské fantasii. Nezaponynejme ani na to, aby hračky vyhovo- POHÁDKY Obrazivost jest u dítěte něco přirozeného, nahrazuje mu právě nedostatek zkušenosti. Díě nespokojuje se představami skutečných zážitků, nýbrž tvoří představy nové, které jsou doplňkem jeho obrazů vzpomínkových. Odtud vyplývá dětská zál ba pro pohádky Pohádka jest nejdůležitějšl literaturou v raném dětství, avšak daleko ne první literaturou. Již před ní mají naše nejmenši děti zájem o vypravování o zvířátkách, Kašpárkovi a pod., které si chápavé mamimky snadno samy vymyslí nebo vyhledají ve více méně dobrých knihách pro první léta. Pohádka se někdy zavrhuje, že prý odvádí od života a vede k neskuteěncsť a že lépe je přidržovat dětí k reálnému životu. Avšak proti tomu uvádíme, že budeme používat pohádek nři výchově, poněvadž jsou v nich utajeny obrovské poklady, síla citu a pevná víra ve vítězství spravedlivého světa. Bojuje zde obyčejně princip dobra s pr ncipem zla a nakonec dobro zvítězí, kdežto zlo podléhá a je potrestáno, představuje se tu typ člověka pros ého a silného črstctou srdce Naše česká pohádka má velikou cenu, do ní často celé věky přelévaly nejvzácnější hodnoty života, nežli vyrostla do krásy naším Erbenem anebo Němcovou bámicky vyslovené. Naši pohádku proniká veliká lidová víra ve věěný řád Boží. ve vítězství poctivé práce a každého čestného ús'lí Kolik se tu dá z ní vytěžit pro utváření mravného ci'u a duševního vývoje v době kdy nemůžeme užít nějakého rozumového poučení Máme už pohádky, které v nové thematice úsipěšně navazují na tradice naší klasické pohádky a vychá ZVÍDAVOST DÍTĚTE Mnozí si mysli, že živo* dítěte v prvních letech spoěivá v tom, že jí, spí, běhá a hraje si Není tomu tak. Záhy probouzí se u něho č'nnost rozumová, zvídavost. Už koncem druhého roku přicházejí děti s množstvím otázek. Nejvíc otázek klade dítě od tří do pěti až šesti let. V této době dítě doslovně zasypává dospělé svými otázkami Mimořádné pozornosti zasluhuji otázky s »pr č ?<t Jimi vrcholí výraz dětské, zvídavosti Ona »proč?« — »nač?« v dě ském věku jvou pro rod:ěe často záhadami a působí jim někdy mnoho starostí, . Pokračování příště. 30. prosince 1951 CO TÝDEN DAL Vstupujeme opět do nového roku, do dalšího roku pilné práce, zasvěcené budování vlasti a obraně míru. Takový je základ programu do čtvrtého roku naší pětiletky a těmto zájmům se musí přirozeně do určité míry podřizovat všechen náš život. Jednou z takových nutností bylo též přezkoumání svátkového práva, k němuž došlo v minulém roce a jež se stalo též pramenem různých diskusi. Byli i takoví, kteří si »omezení svátků« vykládali po svém, a to tak, že určité svátky jsou zrušeny, jiné přeloženy a podobně. Stát totiž vůbec ani v nejmenším nesáhl na církevní svátky, pouze přesunul anebo zrušil některé dny pracovního volna, které každý zaměstnanec dostával zaplaceny. K tomu byla vláda ovšem zcela kompetentní, neboť vláda řídí náš hospodářský život na základě zákonů, odhlasovaných Národním shromážděním. A právě určeni dnů pracovního volna je otázkou hospodářskou. Tím nejsou nijak dotčeny církevní svátky a tedy ani náboženské povinnosti věřících. V našich chrámech je pamatováno na potřebv pracujícího lidu bohoslužbami v časných hodinách ranních ř v hodinách večerních. Přesvědčili jsme se o tom plně o vánočních svátcích. Den pracovního volna nebyl sice na den sv. Štěpána, ale byl na Štědrý den, kdy se dříve pracovalo. Každá křesťanská rodina mohla Štědrý den slavit jako vždy 24. prosince a nikomu nebylo bráněno zúčastnit se mše svaté na den sv. Štěpána, který byl dnem pracovním. Ani se zrušenými dny pracovního volna to není tak zlé: zůstává jich sedm, a to 1. leden, velikonoční pondělí, 1. květen, 9. květen. 28. říjen a dva svátky vánoční. Kromě toho průměrná délka dovolené činí u nás více než 2Q dnů. což znamená, že každý zaměstnanec má za rok — neděle v to nepočítaje — celý jeden měsíc pracovního volna. Takové pracovní volno neměla obrovská většina pracujících za první republiky a dodnes je nemá v žádném kapitalistickém státě. Uvědomme si jen, že je to pracovní volno placené, a že za tyto mzdy a platy nebyla vyrobena protihodnota ve zboží. Kdybychom počet dnů pracovního volna přepínali. ohrožovali bychom vlastni hospodářství: za každý den je u nás vyplaceno půl miliardy korun na mzdách a platech, tedy patnáct miliard stojí naše hospodářství pracovní volno zaměstnanců. Nikdo přirozeně nechce skrblit, když jde o načerpání nových sil, o osvěžení pracujícího člověka, jehož zájmů se především šetři, ale právě v zájmu pracujících by nebylo, kdybychom pracovní volno přeháněli. Každý den znamená totiž nejenom půl miliardy korun. ale zboží za tuto částku, jež by bylo možno si koupit, kdyby bylo vyrobeno. A ono vyrobeno musi být, poněvadž je nutno uspokojit poptávku a oprávněné nároky pracujících — lidský život. Podobně jako vzpomínáme významných výročí církevních a státních a důstojně je oslavujeme. vzpomínáme i výročí kulturních. Tak pro rok 1952 přijala Světová rada míru několik návrhů na oslavu významných výročí, které oslaví výbory obránců míru ve všech zemích na oamět toho. že kulturní statky jsou společným vlastnictvím celého lidstva. Tak na návrh Mao Tunův bude oslaveno 150. výročí narození francouzského básníka Viktora Huga (1802 —1885). Jeho veliké dílo získalo mu vedoucí místo v tehdy novém směru romantickém a otevřelo mu přístup do francouzské Akademie, jejímž členem se Hugo stair 1841. To však není celá jeho zásluha. V roce 1848. po revoluci. byl Viktor Hugo zvolen jako poslanec nejprve ústavodámého a pak i zákonodárného Národního shromáždění, kde se stal nejvýmluvnějším obhájcem svobody a lidských práv. Opustil Paříž po bonapartistickém převratu 2. prosince 1851 a zůstal nesmiřitelným odpůrcem samozvaného císaře Napoleona III. Vrátil se až 4. září 1870. kdy se císařská vláda hroutila. Velikost jeho díla, jeho vliv na dobu a zejména jeho politická úloha činí z Viktora Huga jednu z největších osobností XIX. století. Dalším významným výročím, jež oslaví kultura. bojující za mír a dorozumění mezi národy. ie 500. výročí narození Leonarda da Vinci (1452—1519), jednoho z nejslavnějších malířů florentské školv. Je znám řadou vyň'kajíc'ch děl s náboženským obsahem, z nichž jmenujeme aspoň proslulý obraz Poslední večeře Páně v refektáři dominikánů u Santa Maria delle Grazie v Miláně, obraz Panny Marie ve skalách a obraz Jana Křtitele v pařížském Louvrů. Leonardo da Vinci byl však též vynikajícím architektem, sochařem, inženýrem, spisovatelem i hudebníkem a vůbec se vyznamenal ve všech oborech vědy a umění. Jeho široký průkopnický duch stal se v mnoha odvětvích lidské práce zdrojem pokroku. Návrh na oslavu jeho výročí nodal sovětský spisovatel a bojovník za mír Ilja Erenburg. Na návrh Doniniňv bude vzpomenuto 100. výročí úmrtí velkého ruského básníka, dramatika a romanenisce Nikolaje Gogola (1899—1852). autora Mrtvých duší. Revisora a Tarase Bulby, jež jsou veledíly nejenom ruské, ale světové klasiky. Na návrh celé řady lékařů bude oslavený 1000. výročí jednoho z největších vědců X. století. lékaře a filosofa Avicenny. jenž se narodil poblíž Buchary, tedy na území dnešního Sovětského. svazu Pro své hlavní dílo, lékařský ;Kánon’, jenž ovládl lékařské názory po mnoho dalších století, byl nazván :králem lékařů’, ačkoliv se věnoval kromě lékařství i filosofii. Jeho spisy, psané arabsky a částečně i persky, byly přeloženy do latiny již ve XII. století a znovu souborně vydány v Benátkách roku 1945 a ještě několikráte později. Všechna tato výročí stanou se společnou oslavou kulturního lidstva, jež si přeje spravedlnost a mír, jak o tyto nejdražši statky bojovali svým dílem i všichni vědci a umělci, o nichž isme se zde zmínili.