Katolické Noviny, 1955 (VII/1-52)

1955-01-01 / No. 1

Strana 2 Pán s námi! Dokončení se str. 1 Hospodin. Poctivou, svědomitou prací nejlépe se člověk obrní proti hříchům a svodům k nim. Mějme to stále na mysli. Tak plníme i vůli Boží i dokazujeme svou účinnou lásku k bližnímu. Ukázali jsme si tedy při vstupu do nového roku jak krásné křesťanské pozdravení, tak i dary, které si máme sami osvojiti a druhým přinášeti. Z omylů dřívějšího života čerpejme pro budoucnost. Kráčíme do nového roku, vstříc novým událostem. Co se ze starého roku ani v novém nezmění, jsou ctnosti svaté víry, naděje a lásky. Těchto darů se držme i dále, neboť nám zajišťují cíl života, věčnou blaže­nost, a my víme, že žádná radost nedosahuje té blaženosti, kterou připravil Pán těm, kteří Ho milují a Jemu poctivě slouži. Vstupme radostně do nového roku s modlit­bou, aby tento rok přinesl dobré jak nám, tak i všem národům, všemu lidstvu! Bilance je radostná, pohled do budoucnosti jasný Je dobrým zvykem, že v okamžiku, kdy rok s rokem si ruku podávají, přehlíží hospodář vyko­nanou práci a hodnotí ji s hlediska přípravy na­­nové úkoly, které čekají v nastávajícím roce. Učiň­me tak i my, hospodáři naší svobodné lidově de­mokratické republiky. Prožíváme údobí vánoc, těch krásných svátků lásky, pokoje a hojnosti. A právě ta tři slova: láska, pokoj a hojnost, symbolisují snad ne i výstižněji to, čeho jsme v roce 1954 dosáhli svou prací jak na poli hospodářském, tak i politickém. Růst naší výroby průmyslové i zemědělské se projevil v dostatku zboží denní spotřeby a potravin, ve zlepšení kvality a konečně — nikoli na posled­ním místě — ve výrazném snížení cen. Vláda pro­vedla k 1. dubnu 1954 všeobecné snížení cen, kte­ré znamenalo v průběhu roku pro spotřebitele úsporu 5,6 miliard Kčs. Připočteme-li k tomu sní­žení cen za služby, které činí asi 300 milionů Kčs a snížení daně ze mzdy, celkem o 1,1 miliardy Kčs, docházíme k úáyhodné číslici 7 miliard korun, které byly uvolněny pro další rozšířeni individuál­ní spotřeby v roce 1954. Jen to znamená asi 600 korun na každého obyvatele, tedy zhruba 2.500 Kčs pro čtyřčlennou rodinu. Kdo dobře hospodařil, mohl si na vánoce dopřát již opravdu pěkný dárek. K to­mu přistupuje ještě zvýšení výkupních cen země­dělských výrobků o celkem 2,8 miliardy Kčs, o něž naši zemědělá jsou dnes bohatší. Spotřeba jednotlivcova však není jediným měřít­kem hospodářského růstu. Neméně důležitá je _ i spotřeba kolektivní, která se projevuje v tom. že stát poskytuje občanům celou řadu služeb přímo či nepřímo. Sem náleží zdravotní péče, školství, růz­ná kulturní zařízení, jako kina a divadla, doprava, výstavba obecně užitečných podniků, tak elektrá­ren, na vesnici strojních a traktorových stanic, nebo výstavba bytů. I zde jsme přes různé nedo­statky dosáhli opravdu hodnotných úspěchů. Velmi se zlepšilo zásobování elektrickým proudem, o což má zásluhu zlepšené využití dosavadních zdrojů a výstavba hydrocentrál. z nichž letos byla dána do provozu zejména velká přehrada ve Slapech. Také bytová výstavba se značně urychlila dík zprůmysl­­nění stavebnictví, které přestalo být jen sezónním řemeslem. Ve společné a svorné práci, která přinesla tak bohaté ovoce, se dále upevnila jednota našxh pra­cujících. Svědčí o tom jak výsledek voleb do ná­rodních výborů, tak zejména výsledek voleb do Ná­rodního shromáždění a Slovenské národní rady. Na­prostá většina všeho našeho lidu stojí pevně za vládou Národní fronty. Tato morálně politická jed­nota lidu je nezbytným a nejdůležitějším základem všech dalších úspěchů v budování nového, stále bo­hatšího života u nás, a je také nesmírně závažným činitelem v našem společném boji za zachování a upevnění míru ve světě. Naše bilance je radostná, žijeme lépe, jsme svor­ní, jednotní, žijeme v míru. To jsou velké dary, které bohatě odměnily naše úsilí a ukázaly správ­nost cesty, po níž ještě směleji vykročíme v novém roce. Proto i náš pohled je jasný, radostný, ne­­zkalený nejistotou zítřka. Naše síla dále poroste a vždy znovu zvítězí nad těmi silami, které by chtěly kvůli prospěchu několika jednotlivců uvrh­nout celé lidstvo do zkázy. Čeká nás práce, mnoho práce, ale je to práce cí­levědomá a proto radostná. Naším cílem je život stále krásnější, naplněný vzájemnou láskou a úctou, život v míru se všemi lidmi spravedlivými, život zasvěcený boji proti všemu a všem, kdo maří nej­­vyšší příkaz Kristova království: lásku, spravedlnost a mír. Věříme, že i v novém roce bude naše práce požehnána hojností úspěchů, že vítězství bude opět na naší straně, na straně míru a života. KATOLICK® NOVINY Dětství Ježíšovo Obřezání a obětování Pána Ježíše (sv. Pukáš 2, 21-Dr JAN MERELL Sv. Lukáš, který tak podrobné popsal obřezání sv. Jana Křtitele, jen stručně zaznamenává tento obřad u P. Ježíše: „Když uplynulo osm dní a mělo být obřezáno, bylo mu dáno jméno Ježíš, jak je pojmenoval anděl, dříve než bylo počato v lůně“ (v. 21). Ten, který přišel, aby osvobodil od Zákona, tomuto Zákonu se sám ještě podrobil. Hospodinovo přislíbeni, jehož znamením byla ob­­řízka, se splnilo a obřad obřízky pozbyl svého odůvodnění, podle slov sv. Pavla: „V Kristu Je. žíši nic neplatí, ani jsi-li obřezán, ani jsi-li ne­obřezán, nýbrž víra, jež skrze lásku působí“ (Gal. 5, 6). Obřad obřízky u Spasitele nebyl jistě tak slavný, jako tomu bylo za účasti příbuzen­stva před několika měsíci u sv. Jana Křtitele. Kdo v Betlemě měl zájem o nazaretského tesaře a jeho manželku Marii? Ani zde nebylo dohado­vání o jméně. Samo nebe je dalo, když anděl Gabriel řekl P. Marii v Nazaretě: „Dáš mu jmé­no Ježíš“ (Jehošua, zkráceně Ješua = Bůh je spása) a ve snách sv. Josefovi: „Dáš mu jméno Ježíš, on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů“ (Mt 1, 21). Tak nastala chvíle — praví životopisec P. Marie — kdy Maria po prvé po obřezání pou­žila pro dítě jména Ježíš. Veškerá její víra, vše­chna odevzdanost i radost a žal se sloučily v tom­to jménu jako v kalichu. Meškání na cizím mís­tě, narození v chudobě a opuštěnosti, zpěv andě­lů před pastýři, výkřiky pastýřů u jeslí: ze vše­ho tohoto plesu i bolu vešlo již něco do tohoto jména, které zatím nosila v srdci a nyní konečně z příkazu Božího vyslovila nad Dítětem jako pozdrav a pečeť Boží. Maria vložila všechny své tužby do tohoto jména Ježíš; a kolikrát je od toho dne vyslovila, obnovovala se v ní ochota vžiti jakožto matka Ježíšova na sebe vše, co podle úradku Božího jí pro toto jméno bylo určeno. Narození syna, byl-li zároveň prvním dítětem, ukládalo matce dvojí povinnost. Podle Mojžíšova zákona prvorozenec měl býti obětován Hos­podinu a pak opět vykoupen. Podle druhého před­pisu matka, která porodila chlapce, měla po čtyři­ceti dnech přinésti v chrámě očistnou oběť. Podklad prvního předpisu tkvěl v historii vyvo­leného národa. Když farao nechtěl propustit Izraelity z Egypta, přikázal Hospodin celému národu skrze Mojžíše, aby každý otec rodiny zabil beránka a jeho krví potřel veřeje dveří. Kde se tak stalo, byli ušetřeni prvorozená, když ostatní prvorozená v Egyptě zemřeli. Farao pak nechal Izraelity odejít do zaslíbené země. Na památku tohoto zázračného osvobození z roz­kazu Hospodinova byl každý prvorozenec v Izraeli zasvěcen Hospodinu, t. j. službě chrámové (Num 3, 13). Když později místo prvorozenců tuto chrámovou službu převzali levite, ztratilo usta­novení Zákona svůj význam a prvorozená byli od chrámové služby vykupováni. Prvorozence vykupoval od chrámové služby otec a mohlo se tak státi kdekoliv, kterémukoliv knězi. Druhá povinnost — oběť očistná — se týkala matky: „A po uplynutí dní jejich očišťování podle Mojží­šova Zákona přinesli ho do Jerusalema, aby po­dali v oběť pár hrdliček nebo dvě holoubata, jak je řečeno v Zákoně Páně“ (v. 23—24). Na první pohled se zdá poznámka o páru hrdliček nebo dvou holoubátkách bezvýznamná a nic neříkající. A přece praví mnoho. Odpovídá věrně předpisům Zákona a mluví o chudobě Svaté rodiny. Podle Zákona (Lev 12, 2) bohaté matky obětovaly be­ránka, matky chudé obětovaly náhradou dvě hrdličky nebo dvě holoubata. Obřad se dál u t. zv. brány Nikanorovy, jejíž nádheru popisuje židovský historik Josef Flavius. Píše o ní, že byla tak velká a těžká, že ji otví­ralo a zavíralo dvacet mužů. Svatá*rodina ode­vzdala knězi oběť chudých; zevně se obřad ni­čím nelišil od obřadu u ostatních matek. Kněz nevěděl o dítěti nic více, než že je to dítě chu­dých rodičů. A přece, jak vnitřně se lišil tento obřad od obětování druhých dítek, se kterými jejich matky toho dne přistupovaly ke knězi s Matkou Boží. Obřad přestával býti obřadem. Ježíš byl prvorozencem, který měl ukončit obě­tování v chrámě, a sám byl Beránkem, který přinesl konečné vykoupení všem. Zatím co celý národ vysílal k Hospodinu pros­by za Mesiáše, zatím co učení v Izraeli a vy­kladači Zákona se dohadovali o době jeho pří­chodu, Mesiáš stál uprostřed nich a Duch svátý sám vydal svědectví o okamžiku, kdy se Vyku­pitel po prvé objevil v chrámě. A prostředníkem tohoto Božího svědectví byla ústa lidská, ústa zbožného jerusalemského starce Simeona, který přes falešné mesiášské názory (o světském po­slání Mesiášově) své doby si zachoval správný názor o Mesiášově duchovním poslání. Srdce starcovo mělo jedinou tužbu, dožít se dnů Vy­kupitele. Toto svaté očekávání očistilo jeho srdce od všech časných tužeb a v odměnu za jeho zbož­nost a spravedlnost se mu dostalo zjevení od Ducha svátého, že nezemře, dokud neuzří Mesiá­še. A když tiše a skromně vstoupila Panna Maria se sv. Josefem do chrámových nádvoří, přivedl Duch svátý do chrámu i starce Simeona. Při­stoupil k Matce Boží, vzal Dítko do náručí a — osvícen Duchem svátým a poznav, že přání jeho života se splnilo — poděkoval Bohu chvalozpěvem: „Nyní propouštíš. Pane, svého služebníka v po­koji podle svého slova, — neboť mé oči viděly tvou spásu,.,.“ (29—31). Chvalozpěv je večerní modlitbou starce, který je naplněn útěchou a rád již zemře, spatřiv Mesiáše. Panna Maria a sv. Josef byli udiveni slovy zbožného starce, v nichž jasně poznávali zásah Boží a osvícení Ducha svátého. Poté Si­meon jim požehnal a obrátiy se k Matce Páně předpověděl osud Dítka a účast Rodičky Boží na údělu Božského Spasitele: „Hle, tento je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a na zna­mení, které mu bude odpíráno, a tvou vlastní duší pronikne meč, takže se zjeví smýšlení mnoha srdcí“ (34—35). Jak se slova Simeonova splnila! Ta, která se stala Matkou Vykupitelovou, se sta­la i Matkou bolesti. Od jesliček doprovodila Spa­sitele až k obětnímu oltáři na Kalvárii. Dej Bůh štěstí tomu domu A. striteska Jak vznikla koleda? — tázali se naši čtenáři. — Nuže: V předkřesťanských dobách navštěvovali pohanští kněží vždv prvního dne každého měsíce (latinsky slove tento den »ka­­lendae«) domy s modlou Bél zpívajíce j »Běl stojí uprostřed dvora.« Obyvatelé byli šťastni, že »bůh« navštívil jejich příbvtek. Za to odmě­ňovali Béla různými dary. Církev, dávajíc starým obvčeiům křesťanskou náplň, dodržela na mnohých místech tento zvyk a kněží pak nosili každého prvního dne v mě­síci do křesťanských domů kříž Páně. Sv. Voi­­těch, český biskup, omez-'! tvto obchůzky '»ka­­lendae«); konaly se iednou za celý rok a to na Štědrý den a vánoční oktáv. Pozměnil také^ ob­darování a jeho význam, nazvav tuto obchůzku »colendisare« místo »kalendisare«, od latinského slova c o 1 e r e, t. i. ctíti. Tak uctívali touto pochůzkou Syna Božího -iž na den jeho naroze­ní, nikoliv teprve »in kalendis«, t. j. prvního dne v měsíci. Proto říkáme koleda, Poláci ieště věrněji »kolenda«. Poněvadž sv. Vojtěch bvl ta­ké misionářem u Poláků, snadno si domyslíme, že také původ jeiich »kolendv« bvl asi týž jako naší koledy. Kněží se svými žáky obcházeli křesťanské domy na Štědrý den — a jeho oktáv — a zpívali vánoční písně, které bviv prvními koledními zpěvv. Později pak koledo­vali i školní oficiálové se svými žákv. vybírají­ce poplatky, které bylv určeny na výživu chu­dého žactva. Tak se stala koleda iedním z hlav­ních příjmů školních oficiálů i jejich žáků. Jaké písně při koledních obchůzkách se zpí­valy? První, nejstarši kolední zpěvv. které zpí­vali kněží a iejich scholárové, bylv latinské li­turgické zpěvv (antifony): »Ecce Maria genuit« (»Ejhle, Maria zrodila). »Verbum caro factum« (Slovo se stalo tělem). »Haec dies« (Toto je slavný den). Věřící radostně naslouchali, ob­darovali ie »koláči« a kněží dávali jim za to líbat obraz narozeného Syna Božího. Kněží a žáci bvli přitom oděni v rochetkv a vykuřovali kadidlem domv. které navštívili. Asi od XIV. století zpívají se již české písně o narození Pá­ně. Takové bviv obecně známé písně: »Dej Bůh štěstí tomu domu«, »Veselé vánoční hodv«. »Ra­dostný nám nastal den«. Všechny se s oblibou zpívají dodnes a uslyšíme ie ještě na mnohých místech v krajích českých i slovenských, kde se koledování zachovalo a udržuje až do naší doby. Jaký má být první měsíc roku? Lednová pranostika usuzuje na vývoj vegetace a podmínek úrody. Pravé lednové počasí má být studené, se srážkami ve formě sněhu a jinovatky. Ochlazeni je vítáno, neboť je potřebuji rostliny k zajištění vegetačního klidu. Lednová oteplení a sněhové oblevy nejsou žádoucí. Pranostika praví: „Teplý leden — z korce mandel jeden.“ Vysvětlení je nasnadě. Po teplém lednu protahuje se obvykle zima dlotího do jara. Ozimy, které byly vyru­šeny z vegetačního klidu v lednu, špatně snášejí zimu, neboť jsou zesláblé. -38) O vánocích na naší vesnici Čestmír smekal Celý rok mohla vesnice žít nejrušněiším tempem, ale o vánocích se všude rozhostil po­svátný klid a celé to kouzlo svátků obestřelo lidi i věci zvláštní, jímavou poesií. Vždvť už jen staré zvvky, z nichž některé se udržely na leckteré vesnici až po dnešní čas. měly v sobě mnoho přitažlivosti a půvabu. Jak nevzpomenout hospodářů, kteří ve svatvečer obešli své stáje a každému jeiich obyvateli dali kousek vánočky, kteří zasypali slepicím hrachu a kohoutům předhodili stroužek česneku. Bvlo v tom ono sepětí hospodáře s hospodářstvím, kterému dával svou práci a péči a ono se mu zase odvděčovalo svými výnosy a užitkem. A nemálo bvlo i takových hospodářů, kteří v posledních dnech roku přehlíželi své hospo­dářství a uvažovali, jak co mohlo být lepší a co by měli příště zařídit. Ale velmi mnoho bý­valo těch, kteří se svou bilancí byli velmi brzy hotovi a jen pohled na jejich rodinv je naplňo­val nadějí i odvahou znovu se pustit do zápa­su o kus chleba. Ne, na našich vesnicích nebvlo nikdy nouze o pracovité ruce, ale začasté chy­běla možnost uplatnění té snahy a síly. Ale naše vesnice se měni. Nejen v tom. že si nemnoho lidi sotva vzpomene, co je štědro-večerní »kuba«, kdysi tak oblíbené jidlo, nejen v tom, že hospodáři nedrobí do koutů svých po­lí vánočku. Spíše zaslechnete některého hospo­dáře, že si chtěl koupit motocykl, ale pro velký zájem už se na něho nedostalo a v obchodě jej odkázali na lednovou zásilku zboží. V mnoha našich vesnicích jsou rybníky, ob­hospodařované některým z družstevníků, jejichž výlovky zavoněly o vánocích na stolech vedle pečené drůbeže a masa. V leckterém chlívku se před vánocemi najednou uprázdnilo místo a s pašíkem se shledáte v polévce, jelítkách a ve spíži na háku. O tom, co si všechno nakoupili lidé z vesnic, povědí vám prodavači z obchodů. Před rokem bylv v celém Brně vyprodané gau­če a různé jiné kusy moderního nábytku — skoupili je totiž po výplatě doplatků družstev­níci z jižní Moravy. A přece jeden starý zvyk se udržel a stále se prohlubuje. Jsou to tv závěrečné bilance hos­podaření, při kterých se nejen shledáte s vý­sledkem celoroční námahy, ale kdv se také uvažuje, co by se mělo pro příště lépe zařídit. A to je snad ta nejpěknější chvíle z celého ro­ku na družstevní dědině, kdv všichni svorně si povědi, jak společné hospodaření dále zlepšit, abv příští užitek bvl ieště větši. Jak hospoda­řit lépe? Jestliže snad loni ještě okukovali vý­sledky něčeho nového v sousední vesnici, nebo sami nějakou novinku zkoušeli v malém měřít­ku na svém hospodářství, pak podle výsledků se rychle rozhodnou pro její nejširši uplatnění v tomto roce. Takto rok od roku nám rostou plochy oseté hustořádkovým nebo křížovým způsobem, takhle rok od roku se rozšiřuje po­užívání předradličkv při hluboké orbě. Stejně tak roste počet stájí, kde se uplatňuje v celém souhrnu způsob Malininové při ošetřování krav, roste počet krmičů vepřů, kteří pracují podle vzoru Šurikova a Zajčukové. Mnoho, velmi mnoho potěšitelných úkazů bvchom takto našli. Vždvť co jen znamená pro růst výroby, jestliže družstvo přejde ve všech odvětvích výrobv k odměňování doplňkovými odměnami za pře­kračování výrobních plánů? Jak se tím povzbu­dí chuť i podnětnost družstevníků a družstev­nic. Ovšem, nemáme ještě ve všech obcích druž­stva. Máme hodně jednotlivě hospodařících rol­níků. I jeiich vánoce isou lepší. Také pro ně *e dnes v našem zemědělství mnoho výhod, které jsou významnou pomočí jejich hospodaření. Letošní vánoce na naší vesnici jsou svátky míru a pokoje. A dobou uvědomění, že všechen blahobyt pochází z poctivé práce, která dochá­zí zasloužené odměny! 1. ledna 1953 Nedozírné zálohy Ze zkušeností a Úspěchů našich přátel 0 S hlubokým uspokojením přijal sovětský lid zprávu, jak kolchozy a sovchozy Sovětského svazu splnily státní plán výkupu obilí na rok 1954. Přes nepříznivé počasí, ovlivňující sklizeň obilí a jiných zemědělských plodin na jihu Ukrajiny a v oblastech Povolží, bylo v roce 1954 v celé zemi vyrobeno a odvedeno mnohem více obilí než jindy. Zvýšila se také výroba jiných plodin a vzrostl stav vysoce užitkového dobytka. Velkých úspěchů bylo také do­saženo při kultivaci dosud neobdělané půdy. Sovět­ské zemědělství stále více odhaluje své obrovské reservy využívané v zájmu růstu blahobytu rolnic­tva a všeho lidu. Opět dokázalo skutky sv»u rozho­dující převahu nad jakýmikoli nesocialistickými for­mami zemědělství. — Je největším a nejmechani­­sovanějším zemědělstvím na světě. Je vybaveno prvotřídní technikou. Sovětský stát má obrovské bohatství pozemků, jejichž značná část dosud není zúrodněna. Má tudíž možnost v obrovském měřít­ku využívat tohoto bohatství, velmi účinně zavádět do výroby vymoženosti vědy a techniky a pokrokové praxe a zvyšovat kulturu zemědělství. 0 Nyní je v SSSR téměř 90.000 kolchozů, přes 9.000 STS a asi 5.000 sovchozů. Kolchozy a sovchozy splni­ly státní plán výkupu a nákupu obilí před stano­venou lhútou — do 5. listopadu a odevzdaly státu na základě výkupu a nákupu o 289 milionů pudů obilí více než v téže době lont Výkup a nákup obilí pokračuje dosud. O Státní plán kultivace nové půdy byl značně pře­kročen. Bylo zoráno přes 17 milionů ha při pláno­vaném úkolu 13 milionů ha a na jaře bylo zaseto 3,6 milionů ha obilnin, místo 2,3 milionů ha stano­vených původně. Na Sibiři bylo sklizeno ve srovnání s loňským rokem dvakrát tolik obilí a v Kazachsta­nu o 35 procent více. Altajský kraj zvýšil výrobu obilí téměř čtyřikrát: kolchozy a sovchozy tohoto kraje odevzdaly státu 222 milionů pudů obilí, t. j. o 195 milionů pudů více než v roce 1953. Novosi­birská, Omská a Kurganská oblast a také krasno­­jarský kraj dohromady odevzdaly státu téměř 245 milionů pudů obilí, t. j. o 118 milionů pudů více než loni. Přes 232 milionů pudů obilí sklidily kol­chozy a sovchozy Kazašské SSR — o 119 milionů pudů více než v roce 1953. Tak jen tyto oblasti odevzdaly státu na 700 milionů pudů tržního obilí. — Kultivace dosud neobdělané půdy je obrovského národohospodářského významu. Vzhledem k na­hromaděným zkušenostem a reálným možnostem bylo rozhodnuto značně rozšířit kultivaci nové pů­dy. Byl stanoven úkol rozšířit osevní plochy na nové půdě už v roce 1956 na 28—30 milionů ha. Takový přírůstek, který se rovná přibližně osevní ploše Francie a Itálie dohromady, zajistí možnost získat tolik obilí, kolik je zapotřebí k úplnému uspokojení potřeb země. 9 Na základě růstu stavu a užitkovosti dobytka v SSSR bylo odvedeno a prodáno státu k 1. listo­padu m. r. o 233.000 tun více masa a o 669.000 tun vlče mléka než ve stejné době v roce 1953. V zájmu vzestupu živočišné výroby je upevňování krmivové základny, zejména pokud jde o kukuřici. Uvážíme-li, ňe pět kg kukuřičné siláže, zkrmených jednou kravou- dává litr mléka, pak vidíme, jakou cennou picí je kukuřice. 0 Peněžní důchody kolchozů Kazašské SSR dosa­huji nyní 4,5 miliardy rublů místo 2,1 miliardy v loňském roce. K 1. říjnu 1954 měly kolchozy re­publiky na běžných účtech v bance 7,5krát více peněz než loni. Prudce stouply důchody kolchozů Altajského kraje: pouze z prodeje obilí budou mít 2 miliardy rublů — po dvou milionech rublů v prů­měru má každý kolchoz. Důchody vzorných druž­stev dosahují 10—15 milionů rublů. V takových hospodářstvích dostávají mnohé rodiny kolchozní­ků za pracovní jednotky po několika tunách pšenice a po 15—20.000 rublů na penězích. • V gruzínskych kolehozech čemomořského pás­ma skončila sklizeň mandarinek. Očesáváním po­merančů v posledních dnech minulého měsíce skon­čila v sadech a citrusových hájích loňská bohatá sklizeň, která v Gruzii trvá přes 7 měsíců. Začíná již koncem dubna, kdy uzrávaji první šťavnaté mišpule, připomínající chutí a vůní ananas. V údo­lích řek Kury a Rioni začíná zatím sklizeň meru­něk a myrobalanu — druhu kavkazské slívy. Po nich pak již zrají první třešně, višně, broskve, fíky, kdoule, granátová jablka — celkem přes 30 druhů ovoce, z nichž každý mívá desítky dalších odrůd. A jsou mezi nimi odrůdy opravdu vyhlá­šené, jako třeba jablko »Kechura«, které si u­­chovává svěží chuť a vůni celý rok, nebo broskve, každá vážící téměř 1/4 kg, či bezjaderné mandarin­ky nebo slívy »Tkemali«, obsahujcí mnohem více vitaminu C než všechno ovoce, jež šlechtili gru­­zínští kolchozní pěstitelé. 0 P. N. Kovrovová začala pracovat na farmě kol­chozu »Fundament socializma« v šilovském okresu Rjazaňské oblasti začátkem roku 1932. A už za deset let nadojila od každé z přidělených krav prů­měrně 5.308 kg mléka za rok. V posledních dvou letech získává P. N. Kovrovová od každé z přidě­lených krav průměrně 6.000 kg mléka ročně. Za dobu své práce na kolchozní farmě nadojila celkem milion litrů mléka. Za vynikající úspěchy při zvy­šování produktivity živočišné výroby byl této do­jičce udělen titul Hrdinky socialistické práce. Hlav­ní výbor Všesvazové zemědělské výstavy ji za jeji úspěchy v letech 1952—1953 vyznamenal Velkou zlatou medailí a odměnil ji osobním automobilem značky »Poběda«. 0 Na ulicích, náměstích, třídách a v parcích Mos­kvy bylo letos na podzim vysázeno přes 120.000 stromů a 850.000 keřů. Celkem bylo letos na jaře 1 na podzim vysázeno v Moskvě 220.00 stromů a 1,580.000 keřů. 0 Včelaři kolchozů východního Kazachstanu skli­dili letos přes tři miliony kg medu a mnoho cen­ného vosku. Zkřížením místních odolných včel s horskými kavkazskými včelami, které se vyzna­čují vysokou produktivností, bylo vypěstováno nové plemeno včel nazvané »Altaiské«. Včelařství je ve východním Kazachstanu výnosným hospodářským odvětvím. Padesát místních kolchozů dosáhlo letos na chovu včel 100—200.000 rublů příjmu a jed­notlivá hospodářství až půl milionu rublů.

Next