Katolické Noviny, 1955 (VII/1-52)
1955-01-01 / No. 1
Strana 2 Pán s námi! Dokončení se str. 1 Hospodin. Poctivou, svědomitou prací nejlépe se člověk obrní proti hříchům a svodům k nim. Mějme to stále na mysli. Tak plníme i vůli Boží i dokazujeme svou účinnou lásku k bližnímu. Ukázali jsme si tedy při vstupu do nového roku jak krásné křesťanské pozdravení, tak i dary, které si máme sami osvojiti a druhým přinášeti. Z omylů dřívějšího života čerpejme pro budoucnost. Kráčíme do nového roku, vstříc novým událostem. Co se ze starého roku ani v novém nezmění, jsou ctnosti svaté víry, naděje a lásky. Těchto darů se držme i dále, neboť nám zajišťují cíl života, věčnou blaženost, a my víme, že žádná radost nedosahuje té blaženosti, kterou připravil Pán těm, kteří Ho milují a Jemu poctivě slouži. Vstupme radostně do nového roku s modlitbou, aby tento rok přinesl dobré jak nám, tak i všem národům, všemu lidstvu! Bilance je radostná, pohled do budoucnosti jasný Je dobrým zvykem, že v okamžiku, kdy rok s rokem si ruku podávají, přehlíží hospodář vykonanou práci a hodnotí ji s hlediska přípravy nanové úkoly, které čekají v nastávajícím roce. Učiňme tak i my, hospodáři naší svobodné lidově demokratické republiky. Prožíváme údobí vánoc, těch krásných svátků lásky, pokoje a hojnosti. A právě ta tři slova: láska, pokoj a hojnost, symbolisují snad ne i výstižněji to, čeho jsme v roce 1954 dosáhli svou prací jak na poli hospodářském, tak i politickém. Růst naší výroby průmyslové i zemědělské se projevil v dostatku zboží denní spotřeby a potravin, ve zlepšení kvality a konečně — nikoli na posledním místě — ve výrazném snížení cen. Vláda provedla k 1. dubnu 1954 všeobecné snížení cen, které znamenalo v průběhu roku pro spotřebitele úsporu 5,6 miliard Kčs. Připočteme-li k tomu snížení cen za služby, které činí asi 300 milionů Kčs a snížení daně ze mzdy, celkem o 1,1 miliardy Kčs, docházíme k úáyhodné číslici 7 miliard korun, které byly uvolněny pro další rozšířeni individuální spotřeby v roce 1954. Jen to znamená asi 600 korun na každého obyvatele, tedy zhruba 2.500 Kčs pro čtyřčlennou rodinu. Kdo dobře hospodařil, mohl si na vánoce dopřát již opravdu pěkný dárek. K tomu přistupuje ještě zvýšení výkupních cen zemědělských výrobků o celkem 2,8 miliardy Kčs, o něž naši zemědělá jsou dnes bohatší. Spotřeba jednotlivcova však není jediným měřítkem hospodářského růstu. Neméně důležitá je _ i spotřeba kolektivní, která se projevuje v tom. že stát poskytuje občanům celou řadu služeb přímo či nepřímo. Sem náleží zdravotní péče, školství, různá kulturní zařízení, jako kina a divadla, doprava, výstavba obecně užitečných podniků, tak elektráren, na vesnici strojních a traktorových stanic, nebo výstavba bytů. I zde jsme přes různé nedostatky dosáhli opravdu hodnotných úspěchů. Velmi se zlepšilo zásobování elektrickým proudem, o což má zásluhu zlepšené využití dosavadních zdrojů a výstavba hydrocentrál. z nichž letos byla dána do provozu zejména velká přehrada ve Slapech. Také bytová výstavba se značně urychlila dík zprůmyslnění stavebnictví, které přestalo být jen sezónním řemeslem. Ve společné a svorné práci, která přinesla tak bohaté ovoce, se dále upevnila jednota našxh pracujících. Svědčí o tom jak výsledek voleb do národních výborů, tak zejména výsledek voleb do Národního shromáždění a Slovenské národní rady. Naprostá většina všeho našeho lidu stojí pevně za vládou Národní fronty. Tato morálně politická jednota lidu je nezbytným a nejdůležitějším základem všech dalších úspěchů v budování nového, stále bohatšího života u nás, a je také nesmírně závažným činitelem v našem společném boji za zachování a upevnění míru ve světě. Naše bilance je radostná, žijeme lépe, jsme svorní, jednotní, žijeme v míru. To jsou velké dary, které bohatě odměnily naše úsilí a ukázaly správnost cesty, po níž ještě směleji vykročíme v novém roce. Proto i náš pohled je jasný, radostný, nezkalený nejistotou zítřka. Naše síla dále poroste a vždy znovu zvítězí nad těmi silami, které by chtěly kvůli prospěchu několika jednotlivců uvrhnout celé lidstvo do zkázy. Čeká nás práce, mnoho práce, ale je to práce cílevědomá a proto radostná. Naším cílem je život stále krásnější, naplněný vzájemnou láskou a úctou, život v míru se všemi lidmi spravedlivými, život zasvěcený boji proti všemu a všem, kdo maří nejvyšší příkaz Kristova království: lásku, spravedlnost a mír. Věříme, že i v novém roce bude naše práce požehnána hojností úspěchů, že vítězství bude opět na naší straně, na straně míru a života. KATOLICK® NOVINY Dětství Ježíšovo Obřezání a obětování Pána Ježíše (sv. Pukáš 2, 21-Dr JAN MERELL Sv. Lukáš, který tak podrobné popsal obřezání sv. Jana Křtitele, jen stručně zaznamenává tento obřad u P. Ježíše: „Když uplynulo osm dní a mělo být obřezáno, bylo mu dáno jméno Ježíš, jak je pojmenoval anděl, dříve než bylo počato v lůně“ (v. 21). Ten, který přišel, aby osvobodil od Zákona, tomuto Zákonu se sám ještě podrobil. Hospodinovo přislíbeni, jehož znamením byla obřízka, se splnilo a obřad obřízky pozbyl svého odůvodnění, podle slov sv. Pavla: „V Kristu Je. žíši nic neplatí, ani jsi-li obřezán, ani jsi-li neobřezán, nýbrž víra, jež skrze lásku působí“ (Gal. 5, 6). Obřad obřízky u Spasitele nebyl jistě tak slavný, jako tomu bylo za účasti příbuzenstva před několika měsíci u sv. Jana Křtitele. Kdo v Betlemě měl zájem o nazaretského tesaře a jeho manželku Marii? Ani zde nebylo dohadování o jméně. Samo nebe je dalo, když anděl Gabriel řekl P. Marii v Nazaretě: „Dáš mu jméno Ježíš“ (Jehošua, zkráceně Ješua = Bůh je spása) a ve snách sv. Josefovi: „Dáš mu jméno Ježíš, on totiž spasí svůj lid od jeho hříchů“ (Mt 1, 21). Tak nastala chvíle — praví životopisec P. Marie — kdy Maria po prvé po obřezání použila pro dítě jména Ježíš. Veškerá její víra, všechna odevzdanost i radost a žal se sloučily v tomto jménu jako v kalichu. Meškání na cizím místě, narození v chudobě a opuštěnosti, zpěv andělů před pastýři, výkřiky pastýřů u jeslí: ze všeho tohoto plesu i bolu vešlo již něco do tohoto jména, které zatím nosila v srdci a nyní konečně z příkazu Božího vyslovila nad Dítětem jako pozdrav a pečeť Boží. Maria vložila všechny své tužby do tohoto jména Ježíš; a kolikrát je od toho dne vyslovila, obnovovala se v ní ochota vžiti jakožto matka Ježíšova na sebe vše, co podle úradku Božího jí pro toto jméno bylo určeno. Narození syna, byl-li zároveň prvním dítětem, ukládalo matce dvojí povinnost. Podle Mojžíšova zákona prvorozenec měl býti obětován Hospodinu a pak opět vykoupen. Podle druhého předpisu matka, která porodila chlapce, měla po čtyřiceti dnech přinésti v chrámě očistnou oběť. Podklad prvního předpisu tkvěl v historii vyvoleného národa. Když farao nechtěl propustit Izraelity z Egypta, přikázal Hospodin celému národu skrze Mojžíše, aby každý otec rodiny zabil beránka a jeho krví potřel veřeje dveří. Kde se tak stalo, byli ušetřeni prvorozená, když ostatní prvorozená v Egyptě zemřeli. Farao pak nechal Izraelity odejít do zaslíbené země. Na památku tohoto zázračného osvobození z rozkazu Hospodinova byl každý prvorozenec v Izraeli zasvěcen Hospodinu, t. j. službě chrámové (Num 3, 13). Když později místo prvorozenců tuto chrámovou službu převzali levite, ztratilo ustanovení Zákona svůj význam a prvorozená byli od chrámové služby vykupováni. Prvorozence vykupoval od chrámové služby otec a mohlo se tak státi kdekoliv, kterémukoliv knězi. Druhá povinnost — oběť očistná — se týkala matky: „A po uplynutí dní jejich očišťování podle Mojžíšova Zákona přinesli ho do Jerusalema, aby podali v oběť pár hrdliček nebo dvě holoubata, jak je řečeno v Zákoně Páně“ (v. 23—24). Na první pohled se zdá poznámka o páru hrdliček nebo dvou holoubátkách bezvýznamná a nic neříkající. A přece praví mnoho. Odpovídá věrně předpisům Zákona a mluví o chudobě Svaté rodiny. Podle Zákona (Lev 12, 2) bohaté matky obětovaly beránka, matky chudé obětovaly náhradou dvě hrdličky nebo dvě holoubata. Obřad se dál u t. zv. brány Nikanorovy, jejíž nádheru popisuje židovský historik Josef Flavius. Píše o ní, že byla tak velká a těžká, že ji otvíralo a zavíralo dvacet mužů. Svatá*rodina odevzdala knězi oběť chudých; zevně se obřad ničím nelišil od obřadu u ostatních matek. Kněz nevěděl o dítěti nic více, než že je to dítě chudých rodičů. A přece, jak vnitřně se lišil tento obřad od obětování druhých dítek, se kterými jejich matky toho dne přistupovaly ke knězi s Matkou Boží. Obřad přestával býti obřadem. Ježíš byl prvorozencem, který měl ukončit obětování v chrámě, a sám byl Beránkem, který přinesl konečné vykoupení všem. Zatím co celý národ vysílal k Hospodinu prosby za Mesiáše, zatím co učení v Izraeli a vykladači Zákona se dohadovali o době jeho příchodu, Mesiáš stál uprostřed nich a Duch svátý sám vydal svědectví o okamžiku, kdy se Vykupitel po prvé objevil v chrámě. A prostředníkem tohoto Božího svědectví byla ústa lidská, ústa zbožného jerusalemského starce Simeona, který přes falešné mesiášské názory (o světském poslání Mesiášově) své doby si zachoval správný názor o Mesiášově duchovním poslání. Srdce starcovo mělo jedinou tužbu, dožít se dnů Vykupitele. Toto svaté očekávání očistilo jeho srdce od všech časných tužeb a v odměnu za jeho zbožnost a spravedlnost se mu dostalo zjevení od Ducha svátého, že nezemře, dokud neuzří Mesiáše. A když tiše a skromně vstoupila Panna Maria se sv. Josefem do chrámových nádvoří, přivedl Duch svátý do chrámu i starce Simeona. Přistoupil k Matce Boží, vzal Dítko do náručí a — osvícen Duchem svátým a poznav, že přání jeho života se splnilo — poděkoval Bohu chvalozpěvem: „Nyní propouštíš. Pane, svého služebníka v pokoji podle svého slova, — neboť mé oči viděly tvou spásu,.,.“ (29—31). Chvalozpěv je večerní modlitbou starce, který je naplněn útěchou a rád již zemře, spatřiv Mesiáše. Panna Maria a sv. Josef byli udiveni slovy zbožného starce, v nichž jasně poznávali zásah Boží a osvícení Ducha svátého. Poté Simeon jim požehnal a obrátiy se k Matce Páně předpověděl osud Dítka a účast Rodičky Boží na údělu Božského Spasitele: „Hle, tento je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a na znamení, které mu bude odpíráno, a tvou vlastní duší pronikne meč, takže se zjeví smýšlení mnoha srdcí“ (34—35). Jak se slova Simeonova splnila! Ta, která se stala Matkou Vykupitelovou, se stala i Matkou bolesti. Od jesliček doprovodila Spasitele až k obětnímu oltáři na Kalvárii. Dej Bůh štěstí tomu domu A. striteska Jak vznikla koleda? — tázali se naši čtenáři. — Nuže: V předkřesťanských dobách navštěvovali pohanští kněží vždv prvního dne každého měsíce (latinsky slove tento den »kalendae«) domy s modlou Bél zpívajíce j »Běl stojí uprostřed dvora.« Obyvatelé byli šťastni, že »bůh« navštívil jejich příbvtek. Za to odměňovali Béla různými dary. Církev, dávajíc starým obvčeiům křesťanskou náplň, dodržela na mnohých místech tento zvyk a kněží pak nosili každého prvního dne v měsíci do křesťanských domů kříž Páně. Sv. Voitěch, český biskup, omez-'! tvto obchůzky '»kalendae«); konaly se iednou za celý rok a to na Štědrý den a vánoční oktáv. Pozměnil také^ obdarování a jeho význam, nazvav tuto obchůzku »colendisare« místo »kalendisare«, od latinského slova c o 1 e r e, t. i. ctíti. Tak uctívali touto pochůzkou Syna Božího -iž na den jeho narození, nikoliv teprve »in kalendis«, t. j. prvního dne v měsíci. Proto říkáme koleda, Poláci ieště věrněji »kolenda«. Poněvadž sv. Vojtěch bvl také misionářem u Poláků, snadno si domyslíme, že také původ jeiich »kolendv« bvl asi týž jako naší koledy. Kněží se svými žáky obcházeli křesťanské domy na Štědrý den — a jeho oktáv — a zpívali vánoční písně, které bviv prvními koledními zpěvv. Později pak koledovali i školní oficiálové se svými žákv. vybírajíce poplatky, které bylv určeny na výživu chudého žactva. Tak se stala koleda iedním z hlavních příjmů školních oficiálů i jejich žáků. Jaké písně při koledních obchůzkách se zpívaly? První, nejstarši kolední zpěvv. které zpívali kněží a iejich scholárové, bylv latinské liturgické zpěvv (antifony): »Ecce Maria genuit« (»Ejhle, Maria zrodila). »Verbum caro factum« (Slovo se stalo tělem). »Haec dies« (Toto je slavný den). Věřící radostně naslouchali, obdarovali ie »koláči« a kněží dávali jim za to líbat obraz narozeného Syna Božího. Kněží a žáci bvli přitom oděni v rochetkv a vykuřovali kadidlem domv. které navštívili. Asi od XIV. století zpívají se již české písně o narození Páně. Takové bviv obecně známé písně: »Dej Bůh štěstí tomu domu«, »Veselé vánoční hodv«. »Radostný nám nastal den«. Všechny se s oblibou zpívají dodnes a uslyšíme ie ještě na mnohých místech v krajích českých i slovenských, kde se koledování zachovalo a udržuje až do naší doby. Jaký má být první měsíc roku? Lednová pranostika usuzuje na vývoj vegetace a podmínek úrody. Pravé lednové počasí má být studené, se srážkami ve formě sněhu a jinovatky. Ochlazeni je vítáno, neboť je potřebuji rostliny k zajištění vegetačního klidu. Lednová oteplení a sněhové oblevy nejsou žádoucí. Pranostika praví: „Teplý leden — z korce mandel jeden.“ Vysvětlení je nasnadě. Po teplém lednu protahuje se obvykle zima dlotího do jara. Ozimy, které byly vyrušeny z vegetačního klidu v lednu, špatně snášejí zimu, neboť jsou zesláblé. -38) O vánocích na naší vesnici Čestmír smekal Celý rok mohla vesnice žít nejrušněiším tempem, ale o vánocích se všude rozhostil posvátný klid a celé to kouzlo svátků obestřelo lidi i věci zvláštní, jímavou poesií. Vždvť už jen staré zvvky, z nichž některé se udržely na leckteré vesnici až po dnešní čas. měly v sobě mnoho přitažlivosti a půvabu. Jak nevzpomenout hospodářů, kteří ve svatvečer obešli své stáje a každému jeiich obyvateli dali kousek vánočky, kteří zasypali slepicím hrachu a kohoutům předhodili stroužek česneku. Bvlo v tom ono sepětí hospodáře s hospodářstvím, kterému dával svou práci a péči a ono se mu zase odvděčovalo svými výnosy a užitkem. A nemálo bvlo i takových hospodářů, kteří v posledních dnech roku přehlíželi své hospodářství a uvažovali, jak co mohlo být lepší a co by měli příště zařídit. Ale velmi mnoho bývalo těch, kteří se svou bilancí byli velmi brzy hotovi a jen pohled na jejich rodinv je naplňoval nadějí i odvahou znovu se pustit do zápasu o kus chleba. Ne, na našich vesnicích nebvlo nikdy nouze o pracovité ruce, ale začasté chyběla možnost uplatnění té snahy a síly. Ale naše vesnice se měni. Nejen v tom. že si nemnoho lidi sotva vzpomene, co je štědro-večerní »kuba«, kdysi tak oblíbené jidlo, nejen v tom, že hospodáři nedrobí do koutů svých polí vánočku. Spíše zaslechnete některého hospodáře, že si chtěl koupit motocykl, ale pro velký zájem už se na něho nedostalo a v obchodě jej odkázali na lednovou zásilku zboží. V mnoha našich vesnicích jsou rybníky, obhospodařované některým z družstevníků, jejichž výlovky zavoněly o vánocích na stolech vedle pečené drůbeže a masa. V leckterém chlívku se před vánocemi najednou uprázdnilo místo a s pašíkem se shledáte v polévce, jelítkách a ve spíži na háku. O tom, co si všechno nakoupili lidé z vesnic, povědí vám prodavači z obchodů. Před rokem bylv v celém Brně vyprodané gauče a různé jiné kusy moderního nábytku — skoupili je totiž po výplatě doplatků družstevníci z jižní Moravy. A přece jeden starý zvyk se udržel a stále se prohlubuje. Jsou to tv závěrečné bilance hospodaření, při kterých se nejen shledáte s výsledkem celoroční námahy, ale kdv se také uvažuje, co by se mělo pro příště lépe zařídit. A to je snad ta nejpěknější chvíle z celého roku na družstevní dědině, kdv všichni svorně si povědi, jak společné hospodaření dále zlepšit, abv příští užitek bvl ieště větši. Jak hospodařit lépe? Jestliže snad loni ještě okukovali výsledky něčeho nového v sousední vesnici, nebo sami nějakou novinku zkoušeli v malém měřítku na svém hospodářství, pak podle výsledků se rychle rozhodnou pro její nejširši uplatnění v tomto roce. Takto rok od roku nám rostou plochy oseté hustořádkovým nebo křížovým způsobem, takhle rok od roku se rozšiřuje používání předradličkv při hluboké orbě. Stejně tak roste počet stájí, kde se uplatňuje v celém souhrnu způsob Malininové při ošetřování krav, roste počet krmičů vepřů, kteří pracují podle vzoru Šurikova a Zajčukové. Mnoho, velmi mnoho potěšitelných úkazů bvchom takto našli. Vždvť co jen znamená pro růst výroby, jestliže družstvo přejde ve všech odvětvích výrobv k odměňování doplňkovými odměnami za překračování výrobních plánů? Jak se tím povzbudí chuť i podnětnost družstevníků a družstevnic. Ovšem, nemáme ještě ve všech obcích družstva. Máme hodně jednotlivě hospodařících rolníků. I jeiich vánoce isou lepší. Také pro ně *e dnes v našem zemědělství mnoho výhod, které jsou významnou pomočí jejich hospodaření. Letošní vánoce na naší vesnici jsou svátky míru a pokoje. A dobou uvědomění, že všechen blahobyt pochází z poctivé práce, která dochází zasloužené odměny! 1. ledna 1953 Nedozírné zálohy Ze zkušeností a Úspěchů našich přátel 0 S hlubokým uspokojením přijal sovětský lid zprávu, jak kolchozy a sovchozy Sovětského svazu splnily státní plán výkupu obilí na rok 1954. Přes nepříznivé počasí, ovlivňující sklizeň obilí a jiných zemědělských plodin na jihu Ukrajiny a v oblastech Povolží, bylo v roce 1954 v celé zemi vyrobeno a odvedeno mnohem více obilí než jindy. Zvýšila se také výroba jiných plodin a vzrostl stav vysoce užitkového dobytka. Velkých úspěchů bylo také dosaženo při kultivaci dosud neobdělané půdy. Sovětské zemědělství stále více odhaluje své obrovské reservy využívané v zájmu růstu blahobytu rolnictva a všeho lidu. Opět dokázalo skutky sv»u rozhodující převahu nad jakýmikoli nesocialistickými formami zemědělství. — Je největším a nejmechanisovanějším zemědělstvím na světě. Je vybaveno prvotřídní technikou. Sovětský stát má obrovské bohatství pozemků, jejichž značná část dosud není zúrodněna. Má tudíž možnost v obrovském měřítku využívat tohoto bohatství, velmi účinně zavádět do výroby vymoženosti vědy a techniky a pokrokové praxe a zvyšovat kulturu zemědělství. 0 Nyní je v SSSR téměř 90.000 kolchozů, přes 9.000 STS a asi 5.000 sovchozů. Kolchozy a sovchozy splnily státní plán výkupu a nákupu obilí před stanovenou lhútou — do 5. listopadu a odevzdaly státu na základě výkupu a nákupu o 289 milionů pudů obilí více než v téže době lont Výkup a nákup obilí pokračuje dosud. O Státní plán kultivace nové půdy byl značně překročen. Bylo zoráno přes 17 milionů ha při plánovaném úkolu 13 milionů ha a na jaře bylo zaseto 3,6 milionů ha obilnin, místo 2,3 milionů ha stanovených původně. Na Sibiři bylo sklizeno ve srovnání s loňským rokem dvakrát tolik obilí a v Kazachstanu o 35 procent více. Altajský kraj zvýšil výrobu obilí téměř čtyřikrát: kolchozy a sovchozy tohoto kraje odevzdaly státu 222 milionů pudů obilí, t. j. o 195 milionů pudů více než v roce 1953. Novosibirská, Omská a Kurganská oblast a také krasnojarský kraj dohromady odevzdaly státu téměř 245 milionů pudů obilí, t. j. o 118 milionů pudů více než loni. Přes 232 milionů pudů obilí sklidily kolchozy a sovchozy Kazašské SSR — o 119 milionů pudů více než v roce 1953. Tak jen tyto oblasti odevzdaly státu na 700 milionů pudů tržního obilí. — Kultivace dosud neobdělané půdy je obrovského národohospodářského významu. Vzhledem k nahromaděným zkušenostem a reálným možnostem bylo rozhodnuto značně rozšířit kultivaci nové půdy. Byl stanoven úkol rozšířit osevní plochy na nové půdě už v roce 1956 na 28—30 milionů ha. Takový přírůstek, který se rovná přibližně osevní ploše Francie a Itálie dohromady, zajistí možnost získat tolik obilí, kolik je zapotřebí k úplnému uspokojení potřeb země. 9 Na základě růstu stavu a užitkovosti dobytka v SSSR bylo odvedeno a prodáno státu k 1. listopadu m. r. o 233.000 tun více masa a o 669.000 tun vlče mléka než ve stejné době v roce 1953. V zájmu vzestupu živočišné výroby je upevňování krmivové základny, zejména pokud jde o kukuřici. Uvážíme-li, ňe pět kg kukuřičné siláže, zkrmených jednou kravou- dává litr mléka, pak vidíme, jakou cennou picí je kukuřice. 0 Peněžní důchody kolchozů Kazašské SSR dosahuji nyní 4,5 miliardy rublů místo 2,1 miliardy v loňském roce. K 1. říjnu 1954 měly kolchozy republiky na běžných účtech v bance 7,5krát více peněz než loni. Prudce stouply důchody kolchozů Altajského kraje: pouze z prodeje obilí budou mít 2 miliardy rublů — po dvou milionech rublů v průměru má každý kolchoz. Důchody vzorných družstev dosahují 10—15 milionů rublů. V takových hospodářstvích dostávají mnohé rodiny kolchozníků za pracovní jednotky po několika tunách pšenice a po 15—20.000 rublů na penězích. • V gruzínskych kolehozech čemomořského pásma skončila sklizeň mandarinek. Očesáváním pomerančů v posledních dnech minulého měsíce skončila v sadech a citrusových hájích loňská bohatá sklizeň, která v Gruzii trvá přes 7 měsíců. Začíná již koncem dubna, kdy uzrávaji první šťavnaté mišpule, připomínající chutí a vůní ananas. V údolích řek Kury a Rioni začíná zatím sklizeň meruněk a myrobalanu — druhu kavkazské slívy. Po nich pak již zrají první třešně, višně, broskve, fíky, kdoule, granátová jablka — celkem přes 30 druhů ovoce, z nichž každý mívá desítky dalších odrůd. A jsou mezi nimi odrůdy opravdu vyhlášené, jako třeba jablko »Kechura«, které si uchovává svěží chuť a vůni celý rok, nebo broskve, každá vážící téměř 1/4 kg, či bezjaderné mandarinky nebo slívy »Tkemali«, obsahujcí mnohem více vitaminu C než všechno ovoce, jež šlechtili gruzínští kolchozní pěstitelé. 0 P. N. Kovrovová začala pracovat na farmě kolchozu »Fundament socializma« v šilovském okresu Rjazaňské oblasti začátkem roku 1932. A už za deset let nadojila od každé z přidělených krav průměrně 5.308 kg mléka za rok. V posledních dvou letech získává P. N. Kovrovová od každé z přidělených krav průměrně 6.000 kg mléka ročně. Za dobu své práce na kolchozní farmě nadojila celkem milion litrů mléka. Za vynikající úspěchy při zvyšování produktivity živočišné výroby byl této dojičce udělen titul Hrdinky socialistické práce. Hlavní výbor Všesvazové zemědělské výstavy ji za jeji úspěchy v letech 1952—1953 vyznamenal Velkou zlatou medailí a odměnil ji osobním automobilem značky »Poběda«. 0 Na ulicích, náměstích, třídách a v parcích Moskvy bylo letos na podzim vysázeno přes 120.000 stromů a 850.000 keřů. Celkem bylo letos na jaře 1 na podzim vysázeno v Moskvě 220.00 stromů a 1,580.000 keřů. 0 Včelaři kolchozů východního Kazachstanu sklidili letos přes tři miliony kg medu a mnoho cenného vosku. Zkřížením místních odolných včel s horskými kavkazskými včelami, které se vyznačují vysokou produktivností, bylo vypěstováno nové plemeno včel nazvané »Altaiské«. Včelařství je ve východním Kazachstanu výnosným hospodářským odvětvím. Padesát místních kolchozů dosáhlo letos na chovu včel 100—200.000 rublů příjmu a jednotlivá hospodářství až půl milionu rublů.