Katolické Noviny, 1958 (X/1-52)

1958-01-01 / No. 1

Strana 2 na předvánočním sjez­du katolického duchovenstva ČSR bylo vyznamenáno 28 du­chovních Cech a Slovenska, Dříve než jim byly odevzdány diplomy, v nichž se uvádí, že vyznamenaní „svou vlastenec­kou prací k prospěchu Církve svaté a naší vlasti, pro upevně­ní a zajištění světového míru a rozkvět nového života v naší ze­mi zaslouží si Čestné uznáni Celostátního mírového výboru katolického duchovenstva CSř”, oslovil je předseda CMVKD, ministr Dr J. Plojhar, jenž zdů­raznil, že, děkuje jim a v nich „i všem nepřítomným spolupra­covníkům, kteří Často velmi skromně, ale tím účinněji léta pracují k tomu, aby byly splně­ny veliké Ideály a tile”. Podě­koval starým, českým, křesťan­ským „Zaplať Pán Bůh", „Chce­me tím vyZvednoutl příklad jejich života, jejich prúce a jejich úspěchů" — koncil před­seda CMVKD. VYZNAMENÁNI BYLI: V 1. A. BUBENÍK, administrátor, Slatlnice (Olomouc); 2. J. BU­BENÍK, administrátor, Sokolov (Praha); 3. Kanovník ThDr J. DU­ŠEK. vikář a farář, Knířov (Hradec Králové); 4. JAN ČERNÝ, vikář, Predhradí, in mem. (Hradec Králové); 5, F. ENGELMANN, admi­nistrátor, Luby u Chebu (Praha); 6. O- H O D A Č, děkan, Jablonec nad Nisou (Litoměřice); 7. Probošt L, HRQNEK, prabůšt kapituly, Hradec Králové; 8. E. H U R N I K, děkan, Ostrava-Vítkovice (Olomouc); 9. P. KUTNÝ, administrátor, Klatovy (Č. Budějovice); 10. Š. LUŽA, admi­nistrátor, Sedlčany (Praha); 11. J. MUDROCH, farář, Chválempe u Plzně (Praha); 12. J. NOHA, děkan, Mohelno (Brno); 13. B. PŘE­ROVSKÝ, místoděkan, Gottwaldov-Zlín (Olomouc); 14. K. SAHAN, spirituál semináře, Litoměřice; 15. V. SKALNÍK, farář, Čejkcvice (Brno); IQ. V- ŠTĚPÁN, administrátor, Katovice (Č, Budějovice); 17. A. WALOSZEK, děkan, Horní Těrlicko (Č. Těšín); 18. V. ZI­MA, farář a vikář, Praha; 19. K. MARKOVIÉ, děkan a farář, Šu­rany (Trnava); 20. Msgre J. MALEC, čest. kanovník a děkan, Velké továre (Trnava); 21. HADRIÁN GREJTOVSKÝ, duchovní správ­ce, Žilina (Nitra); 22. Dr J. VRABLEC, děkan, Klátova Nová Ves (Nitra); 23. J. PEKÁR, administrátor, Hliník n, Hronom (B. Bystrica); 24. A. O N O D Y, děkan a farář, Filakovo (Rožňava); 23. Dr V. ŠUHAJ, děkan a farář, Trebišov (Košice); 28. J. HURTÍK, děkan a farář, Velké Uherce (Košice); 27. F. POTOCKÝ, děkan, Prešov (Košice); 28. E. BUGÄR, děkan a farář, Smižany (Spiš). KATOLICKÉ NOVINY í. LEDNA 195í Přiklad jejich práce a úspěchů Apoštolát dnešní doby le službou člověku Ze zprávy generálního tajemníka CMVKD prof. J. Beneše Dokončení projevu ministra Dr J. Plojhara nepromluvili jasná a otevřená slova do celéhq světa, Právě V duchu velkých svátků vánoőních považujeme my katoličtí kněží za svoji eminentní povinnost, abychom byli zastánci ve­likých myšlenek míru a betlémského pokoje mezi všemi lidmi dobré vůle na celém světě. (Potlesk.) Vždyť pro nás posvátné heslo „Gloria in Excelsis Deo et (n terra pax hominibus bonae yoiuntatis“ není pouhým slavnostním heslem vánočních dnů, hje podstatným programem celého našeho života, celé naší ka­tolické nauky. (Potlesk.). V dnešní době, kdy jde o bytí a nebytí lidského pokolení, kdy se na nejrůznějšíeh místech rozhoduje, bude-li válka, nebo bude-li zachován mír, nestačí za mír se pouze modlit. Věříme v sílu modlitby, věříme v dobrou vůli a milost Boží, ale také víme — a naše moudré staročeské přísloví nám to stále připomíná: „Člověče, přičiň se a Pán Bůh ti po­může“. A to platí i v boji za mír. Nestačí pohodlně ponechávat to Pánu Bohu a jeho všemohoucí vůli, proto máme rozum, svoje přesvědčení a svůj názor — velkým posláním katolických kněží na tomto světě je, aby se nejen za mír modlili, ale za mír a štěstí lidstva na tomto světě ze všech sil pracovali a bojovali. A PROTO V DUCHU VELIKÝCH SVÄTKÜ VÁNOČNÍCH dáme se do práce především v naší krásné vlasti, ve všech našich českých a slovenských diecésíoh mezi dobrým pracujícím kato­lickým lidem, abychom při budování naší lidově demokratické vlasti vytvořili i hospodářská podmínky pro vítězství tohoto nového života. Z vymožeností a pokrokových forem výroby v průmyslu 1 zemědělství vytvoříme podmínky, aby o naše ro­diny, naše pracující, děti i matky bylo stále více a lépe posta­ráno po linii životní úrovně, zdravotní péče, sociálního zabezpe­čeni i radostně prožívaného stáří. To jsou velké úkoly a ideály našeho křesťanského a katolického názoru, to jsou též veliké úkoly a velké poslání občanů naší socialistické republiky — ale také veliké posláni nás, katolických kněží. V DOBĚ VÁNOČNÍCH SVÄTKÚ je vyhlašován vánoční mír, každoročně je hlásán přesvědčivými slovy; Pokoj lidem dobré vůle na celém světě. Mír jest nejen heslem vánočních svátků, ale je podmínkou trvalé lásky a bratrství, je náplní katoliokého světového názoru. Mír a pokoj ve světě Je velkým naším po­sláním. Víme, jak v Písmu svátém dává Ježíš Kristus apoštolům a svým spolupracovníkům jako příkaz Pax voids — mír vám. Jestliže socialismus ye světě spěje k stejnému cíli, my katoličtí kněží v hlouhi svého nitra půjdeme touto cestou společně se všemi lidmi dobré vůle na celém světě. Stojí za to ochránit lid­stvo od neštěstí, bídy a vyvraždění a proto se musí spojili't všichni Řdé dobré vůle ke spolupráci a společnému boji za za­jištění trvalého míru ve světě, — Je tam ještě mnoho těch, kdo se radí, jak válku dobře připravit. To nás však nesmí zmást. Vždyť nebylo v dějinách lidstva takové blasfemie a zneužití křesťanství jako V západním Německu, když při vypuštění první umělé oběžnice světa Sovětským svazem, které ohromilo lid­stvo na celém světě, vystoupil bonnský ' kazatel Haupt s tak nesmyslným, nelidským, nekřesťanským a přímo zločinným tvrzením prohlásiv, že pokusy, které se dály v době nacismu v koncentračních táborech Dachau a Buchenwaldu na ubohých vězních — kdy tisíce nevinných vězňů bylo hnáno na smrt! — v tom prý bylo více vědy a více prospěchu pro lidstvo, než sputnik, vypuštěný v Sovětském svazu- Takové nekřesťanské a přímo zločinné zneužívání náboženství je, díky Bohu, ojedině­lým případem. Pochopitelně, že takové věci, ať se dějí kdekoliv, rozhořčeně odsuzujeme; ale musíme napnout všechny síly, aby­chom lidi na Západě od této cesty odvedli. PBOTO JMÉNEM ‘VŠECH ÚČASTNÍKŮ tohoto sjezdu, velké rodiny katolického duchovenstva v Československu prohlašuji celé haší veřejnogti, našemu věřícímu lidu i do řad katolického světa též v zahraničí, že my katoličtí kněží v duchu velikého křesťanského a všelidského poslání se hrdě hlásíme k naší Čes­koslovenské lidově demokratické republice. (Potlesk.) Že v tomto duchu budeme vychovávat a povzbuzovat věřící, aby vznikla nerozborná jednota všeho pracujícího lidu, abychom všichni — včetně katolického duchovenstva — pevně stáli za naší vládou Národní fronty, abychom i v novém roce budovali krásné, veliké, pevné základy sociaijstieké výstavby naší vlasti. (Potlesk.) Dovolte, abych se jménem vás vseoh obrátil do za­hraničí, a znovu ujistil všacbny katolíky světa, katolickou hierarchií, katolické kněžstvo, že my, katoliětí kněží Českoslo­venské republiky jsme a zůstáváme věrnými syny katolické Církve (potlesk), a že budeme neúnavně pokračovat v práci i v boji za trvalý rnír; proti smrti za život; proti neštěstí za spokojenost a štěstí lidstva. (Potlesk.) JAKO KATOLIČTÍ KNĚŽÍ A V DUCHU VÁNOČNÍHO PO­ZDRAVU a přání obracíme se s tohoto místa na všechny lidi dobré vůle na celém světě bez rozdílu jejich politického a ná­boženského přesvědčení, bez rozdílu národnosti a rasy s výzvou, abychom všichni ve společně práci šli vstříc lepšímu zítřku lid­stva. abychom jako bratři a sestry bojovali za společné ideály. My, katoličtí kněží v Československé republice moskevský Ma­nifest míru nejen z celého srdce vítáme, ale s jeho zásadami se ztotožňujeme, (Potlesk.) Jde o to, abychom v předvečer radost­ných a požehnaných vánoc, v duchu poznání pravdy a správné cesty vykročili za velkými ideály , vybudování šťastné lidské spo­lečnosti a zajištění trvalého míru na celém světě. CHÄPE-LI VŠECHEN ČESKOSLOVENSKÝ LID úkol, směr a cíl našeho mírového boje s takovými sympatiemi a chválou, počíná mu stále více rozumět J cizina. Naše veřejné zpravo­dajské instituce seznamují s každým naším vážným a úspěš­ným činem i veřejné mínění národů cizích, takže se dnes o nás v zahraničí dobře ví. Všude v celém světě jsou přátelé mírové myšlenky, kteří upřímně sympatisují s naším bojem a najdou si cesty, jak nás o tom uvědomit. Proto naše korespondence s křesťanskými bojovníky za světový mír stále vzrůstá a ne­mine takřka měsíc, aby nás někdo z našich katolických spolu­bratři v zahraničí nenavštívil a aby se blíže a přímým stykem neinformoval o naší práci. MÁME ovšem proti svým přátelům, křesťanským bojovníkům za světový mír v západních národech — situaci značně lehčí. Politika vlád většiny západoevropských a amerických států ne­přeje míru, nýbrž buď vědomě nebo nevědomky slouží vá­lečné politice Spojených států. Proto vlády těchto států proná­sledují, někdy velmi krůtě, neohrožené přívržence světové mírové myšlenky a dají jim velmi trpce vychutnat přehořké víno tak zvaných „západních demokratických svobod“, které se zde staví do cesty nejušlechtilejšímu volání lidské přirozenosti, volání po pokojném životě a míru mezi národy. U nás v lidově demokratickém Československu vláda od prvního počátku pro­vádí zásadní a důraznou politiku mírovou a přeje všemu, co ji v tomto úsilí podporuje. U nás ten, kdo by propagoval poli­tiku války, nebo jakkoli škodil míru či boji o mír, byl by tres­tán jako zločinec proti státním zákonům, kdežto v některých státech západních Jsou takoví lidé zahrnováni poctami, řády a pensemi. Už to stáčí, abychom si Uvědomili, na jak správné cestě je Československo i naše mírové hnutí katolického du­chovenstva. Naše vláda si váží naší mírové práce, kladně ji hodnotí a těší se z našich úspěchů. To nás jistě naplňuje hrdostí. Ale také nás to zavazuje, abychom pokračovali na vytčené cestě, která se tak osvědčila, ještě s větším a soustře­děnějším vypětím sil. (Potlesk.) DNES UŽ NENÍ TŘEBA, abychom katolickému knězi — čes­kému nebo slovenskému — podrobně zdůrazňovali, proč je jeho povinností především kněžskou, stejně jako lidskou a národní, usilovat o mír a pomáhat všemu a všem, kdo usilují 0 spravedlivý mír. V tom jsme dnes už všichni zajedno: duch křesťanství je v jádře a podstatě duchem pokoje, nikoli du­chem války, A zneužívali-li v minulosti, ba dokonce někdy 1 v přítomnosti, někteří tak zvaní „křesťanští politikové" křes­ťanství k Účelům válečným, jednají nekřesťansky, i když for­málně jsou třeba křesťany. Kristus nesestoupil na svět po zuby ozbrojen, ale jako malé Dítě, které musilo prchat před mečem Herodovým. Obrovské mravní fondy křesťanství jsou mravní fondy míru. Je pravda, že se jich dá zneužít nesvědomitými lidmi, třeba se ti lidé pokládají za křesťany, právě jako se dá zneužít v oblasti stvořeného světa i atomové energie, kterou Bůh jistě nevložil lidem do rukou, aby se její pomocí vyvraž­ďovali. Je nesporně v dnešní době povinností nejkřesťanštější, abychom Ve všech národech zabránili, aby těchto nesmírných mravních fondů křesťanských nebylo zneužito k účelům tak ne­kalým a nelidským, jako je válka, jak se o to nesporně neblaze a nekřesťansky snaží na příklad některé vedoucí osobnosti Ně­mecké spolkové republiky. DOBRÝ KŘESŤAN VSAK vítá a hledá v oblastí společen­ského dění úseky, kde společenské síly dneška mohou zdár­ně spolupracovat k blahu celku, k blahu všech. Kromě hospodář­ského života je takovým úsekem společný boj o největší statek lidstva na zemi, světbvý mír. (Potlesk.) ALE NASE VELKÉ A RADOSTNÉ ÚSPĚCHY nás zavazují ještě jinak. Pozorujeme-li bedlivě svět, vidíme, že všecko je v po­hybu, že staré platformy-Života mizí v propadlištích a že vznikají bud rázem nebo ponenáhlu platformy nové, na nichž i my ži­jeme v nových podmínkách životních, Tyto podmínky se po­znenáhlu krystaljsují v nový svět, který je — mluvím nyní o nás — pro pracujícího člověka nesporně lepší, než byl svět starý. Katolický kněz je rovněž pracujícím člověkem, a to nejen jako dělník na vinici Páně, ale i jako člen národního společenství. Obrovský význam této hluboké spole­čenské změny neušel ani tak vynikajícím a vlivným církevním osobnostem, jako je na příklad milánský arcibiskup Msgre Montini, který na nedávném kongresu italského Apoštolátu , prohlásil docela jasně, že problém poměru Církve a státu ne­může být nikdy vyřešen definitivně, protože věci tohoto svě­ta jsou v současné době v ustavičném pohybu, takže hlásáni spásy musí se přizpůsobiti změnám dob a forem. Za nejdůleži­­tějši věc pro křesťana a zejména kněze pokládá milánský arci­biskup, aby křesťané ukazovali světu, co znamená křesťansky žít. Apoštolát dnešní doby je službou člověku,, nikoli nějakým dobývá­ním cizích zemí, Nejdúležitější je dnes prokazovat vzájemnou lásku nejen sobě, to jest křesťanům, nýbrž i těm všem ostat­ním, mezi nimiž je nám dáno žít. (Potlesk.) MY JSME SE, díky Bohu, přizpůsobili novým formám naSetiei života, které se u nás vytvořily a které jsou přirozeným zá­kladem naší práce duchovní 1 společenské. Jmak žije Církev v tropech, jinak za polárním kruhem, jinak v zemi, kde vládne kapitalismus, jinak v lidově demokratických státech. Máme svou základnu, jinde mají jinou — a my jim to nevytýkáme. Chá­peme to a sami lijeme zde tak, jak nás k tomu vedou naše přirozené podmínky. Změny, které se u nás udály, jsou tak da­lekosáhlé a pronikavě, že už si pomalu ani nedovedeme před­stavit, jaký byl život ve starém světě. Tyto změny přijímáme, ale nikoli pasivně, nýbrž kladně a aktivně, to jest musíme se účastnit dobudování těchto nových forem života, které jsou trvalé, historicky zákonité a národu prospěšné. (Potlesk.) NÁŠ MÍROVÝ BOJ spadá především do naší křesťanské čin­nosti a my už jako kněží musíme do něho vložit veškerou svou silu, nadání a energii. I zde, v tomto úseku spoleěenskéhe a křesťanského života musíme být solí země a světlem světa, které nesmí hořet pod kbelíkem, nýbrž na svícnu, aby hořelo po všem domě, to jest po eelém světě a celém národě, aby všichni lidé viděli naše dobré skutky. A chránit lidi, nejvyššt pozemské tvory Boží s nesmrtelnou duší, vykoupené naším Spasitelem, před zbytečnou smrti, zkázou a škodami na zdrávi — jež rozhodně nijak neoslavujl Stvořitele, ale jsou neslýcha­ným rouháním, Jeho lásce — je zajisté skutkem dobrým a zá­služným. Je to kněžská práce kat exochén, práce hodná člověka věřícího a služebníka oltáře právě tak, jako je jí hoden slu­žebník Bolí, Kněz, pracující pro cíl tak ušlechtilý a křesťanský, získává na důstojnosti před Církví i lidskou společností a mys­lím, že souhlasíte všichni s tím, že čím je katolický kněz Círk­vi věrnější, čím hlouběji vnikl do základů a ducha našeho svátého náboženství, tím vřeleji bude státí na straně míru a tím horlivější bude jeho úsilí. Vždyť tím plní jen do všech dů­sledků přikázáni lásky a slova Toho, který — jak je psáno u sv^ Jana — nám zanechal pokoj svůj a který nám přikázal, aby­chom se navzájem milovali. ZÁSLUHOU NAŠEHO MÍROVÉHO HNUTI se vytváří u nás nový typ českého a slovenského kněze, hodný velkýoh před­chůdců v dobách minulých, typ nejen věrný církvi a svým duchovním povinnostem, ale současně typ, který je spolehlivý a věrný svému nSrodu, Pro české a slovenské katolické duchoven­stvo nastává nový věk: dobrý kněz jako plnoprávný a důležitý pracovník vstupuje na denní světlo národního života. Tato nová úloha je mu ke cti a je ke cti i našemu národu, který neza­pomněl na zásluhy minulých kněžských generací. ČESKÝ a SLOVENSKÝ KNĚZ obstál čestně a vítězně ve váž­ných zkouškách posledních let a svými činy ukázal, že chce plnit úkol, který mu svěřil Bůh, jenž o Vánocích přišel na svět jako Kníže Pokoje a Otec budoucího věku, v němž nebude místa pro jtný cit než je Láska a kde nebude jiného zákona něž je Mír. € NELZE ZAPOMENOUT na chvíle, prožité bezprostředně před vánoce­mi r. 1953, několik minut před půl­nocí ve vídeňském koncertním sále, kde zasedal Světový mírový kongres. Také katoličtí a křesťanšti věřící a duchovní, na něm shromáždění, při­stupovali ke stolu a podpisovali spo­lečnou resoluci o zastavení války v Koreji a o míru na celém světě, Hovořilo se v té resoluci o betlém­ské noci, o andělských zpíveoh, jež vyjadřovaly slávu Bohu a pokoj li­dem dobré vůle, hovořilo se tam o velké Lásce, která se tu noc naro­dila, A kněží tam přítomní se po­dobali pastýřům betlémským, při­nášejícím dary Jezylátku■ Tento dnešní náš sjezd to zase připomíná, ® SEŠLO SE nás tu tisíc katolic­kých kněží, duchovních pastýřů v čele s našimi ordinári, vysvěcenými biskupy, i kapitulními vikáři t bo­hoslovci našich theologických fa­kult. Přišli jsme do hlavního města naší republiky, abychom v tomto velkém chóru, jaký se zřídka na světe sejde, s tužbou, vyjádřenou v našem adventním: „Boráte caeli desuper", se svátým nadšením, vy­jádřeným v našich „Ô“ antifonách a ? tím po 7 dní každodenně za sebou opakovaným a z hloubky na­šich kněžských srdcí vycházejícím „Veni et mii tardere'' — prosili Emanuela, aby přišel, nemeškal, rozkázal moři, větrům a bouřkám, aby ustaly, a pak nastalo velké ti­cho a smíření. Ne ticho hrobu, nýbrž ticho mírového soužití, ticho radost­ného mírového života a důvěryplné mezinárodní spolupráce. A dále, abychom všem svým bratřím, kato­lickým biskupům, knéžím a věřícím na celém světě, věřícím křestanům vůbec i všem těm, kdo věří v bož­skou bytost, nebo ji hledají, a všem lidem dobré vůle, kteří žijí v kte­rémkoliv světadílu, pověděli svě stanovisko k otázkám: mírového soužití a spolupráce národů s růz­nými společenskými systémy — sní­ženi množství nahromaděných zbra­ní a zákazu zbraní atamiokýoh a ja­derných — okamžitého zastaveni pokusů s těmito zbraněmi — nut­nosti vytvoření soustavy kolektivní bezpečností, e NA MEZINÁRODNÍM FILMOVÉM FESTIVALU dostal loni první cenu film , „Kdyby všichni muži světa!" My ‘dnes říkáme! „Kdyby vši­chni kněží světa.,," Kdyby oSIchnt věřící světa ....' Kdy­by všichni lidé dobré vů­le . .. řekli, ale nejen řekli, nýbrž důsledně probojovávali tyto zásady: 1, Lidé všech národů a přesvědčení mají žít ve svornosti, lásce a lidské spolupráoi. — 2. Lidé společnými silami a za současné vzájemné kon­troly musí zavrhnout a zničit ty zbraně, které ohrožuji život a exis­tenci nejen člověka, ale vůbec ži­­výoh bytostí na zeměkouli. — J. Li­dé, státy, vlády, země a národy mají spolu zasedal, jednat, radit a do­hodnout se, jak je možné žít na této planetě, aby se každý čířil bez­pečným a nikdo ohroženým. ® JE JASNÉ, že je potřebí, aby­Svíčičky plápolají, kroutí se teplem, pije se punč a čeká se na půlnoční. Na tuto „poesii vánoc“ jsme zvykfí z barvotisků vlastní zpohadl­­nělasti. Snad vpadnu do mělkýoh snů naší prostřednosti pobuřující no­tou, Jistě miluji ano nevyslovitelné tepla rodiny, několik let nutného vzdáleni domova mne nquěila ctít ně­hu vánočního krbu, leč přece mne burcuje myšlenka, že pravá, hlubší podstata v&nao není ani v štědrosti, ani v hravé pastorele, O vánocích vidíme svého Spa­sitele jako Uětátka. Svou prostou, čis­tou lásku ke svým dětem přenášíme na Dítě v betlémských jeslích. Vá­noční svátky jsou svátky laskavosti a milostnasti, V Mariině Dítěti milu­jeme bezbranné robě, Zapomínáme však, že v jeslích leží Syn královské krve, Mestáš nebyl králem z tohoto zvéta- Ohčané Betléma odmítli Mat­ku. Narazeni Syna Božího byla ví­tězným bojem. Zloba lidská byla po­ražena způsobem dosud neznámým: chom i my, katoličtí kněží ČSR, řekli svě stanovisko a vyjádřili se, jak se chceme umístit v tomto sou­těžícím světě, abychom zůstali ne­jen pravovernými katolíky, nýbrž současně byli i věrnými a oddanými Občany naší lidově demokratické re­publiky, oaž obé je otázkou našeho svědomí. Je nezvratnou skutečností, že naše vlast celou svou státní kon­­cepoi, svým národním hospodář­stvím, svou mírovou politikou stojí neochvějně na straně fáftora demo­kracie, socialismu a míru, v němž se socialistickými zeměmi kráčejí národy nedávno osvobozené, nebo osvobozující se od koloniálního jař­ma i všichni vykořisťovaní světa. prostotou chléva — ponížením Dě­dice královského. V ánooe jsou svátky lásky, ale zároveň svátky boje. Kristus bojoval. Celý jeho život byl bojem dobra se zlem- Vskutku byl oděn Pán silou- Byla to sila duchovní. Připomínka Kristova narození budiž nám připo­mínkou věčné síly, která je alfou i omegou lidskýoh myšlenek, lidských jednání, silou, která povolává vše­chny lidi. Již při Ježíšově narození prozpěvovali andělé o pokoji lidí dobré vůle. Nad betlemem, pod vánoční ozdobenou jedličkou, se zahleďme na Ježíška nejen jako na Děťátko, ale jako na Krále. Domýšlejme celý dal­ší Ježíšův život. Chápejme dobře láskyplnost vánqc. Pro lásku musíme bojovat. Křesťané nesmějí slavit vánoce jako vůni vánočky a číšky daje! Vánoce jsou svátky narození Vítěze nad smrtí hříchu. Vroucně zpívejme ze staré české vánoční písně: ,, člo­věk jest vykoupen, radujme se", 0 RÁD BYCH několika slovy tlumo­čil hluboký zážitek, který jsem měl v indickém Madrasu, kde jsem se setkal s Jeho Excelencí panem řím­skokatolickým arcibiskupem Tomá­šem Pathaeamurym z Bangalore, s nimž jsme trávili několik velmi srdečných ohvil o letadle mezi Indií a Ceylonem, „Poslední dvě světové války dokázaly nad všechnu poohyb­­nost — pravil — že útočná válka je krajním šílenstvím. Když lidstvo neskoncuje s válkou, válka jistě skoncuje s lidstvem. Jakmile se ne­znemožní atomové války, mohou zničit všechnq, co vybudovala civi­­lisaoe a kultura, Jen mír má léčivý a vzpružující víiv na svět." — Tento katolický arcipastýř připomněl, že 1 Svatý Otec Pius XV. v roce 1055 vyhlásil tři body programu na do­sažení světového míru: 1. odříci se pokusů s nukleárními zbraněmi, 2. odříci se použití těchto zbraní, J- efektivní kontrolu nad nimi. Tyto body vyhlásil za povinnost svědomá národů a jejich vlád. — Tento výraz „povinnost svědomí národů" se vel­mi nápadně podobá těm výrazům, jež jsou obvyklé při projevech za­vazujících katolíky ve svědomí, te­dy „sub gravi". 9 JAK ŽALOSTNĚ a trapně působí potom na katolíka, když skutky kancléře Adenauera, Jeho vlády a jeho strany, který si s takovou zá­libou přivlastňuje epiteton „křes­ťanská", jsou V naprosté protivě s těmito zásadami Nej vyššího cír­kevního pastýře! 9 NA ZÄKLAPČ ZÁVĚRŮ, k nimž dnes dospějeme, chceme podat přá­telskou a bratrskou pravici lidem dobré vůle na celém světě, zvláště katolickým bratřím, kteří jsou s ná­mi podobného smýšlení. Chceme, aby po tomto stisku ruky následo­valy další, aby se vytvořil kolem zeměkoule mohutný řetěz, který ne­dopustí, abychom zanikli, činíme to v době, když je náš užší vesmír obohacován novými světlými body, umělými druiioemi, jež existují dík lidskému rozumu a lidské tvůrčí vůli. Rozum a vůle, to jsou dary, kterými Stvořitel člověka tak štěd­ře obdaroval a které theologicky np­­zýi<áme „Continuata creatio", jež se tak protiví tomu, od čeho ve svém mírovém snažení chceme zachránit svět a co se nazývá „devastatio, depopulate a anníhíiatio". Jidijksj vÄicfmi vňÁid Méta... Několik myšlenek ze zahajovacího proslov« místopředsedy CMVKD, pověřenee Dr Alexandra Horáka Zastaveni nad betlemem Jiří Víšek m

Next