Katolické Noviny, 1958 (X/1-52)
1958-01-01 / No. 1
Strana 2 na předvánočním sjezdu katolického duchovenstva ČSR bylo vyznamenáno 28 duchovních Cech a Slovenska, Dříve než jim byly odevzdány diplomy, v nichž se uvádí, že vyznamenaní „svou vlasteneckou prací k prospěchu Církve svaté a naší vlasti, pro upevnění a zajištění světového míru a rozkvět nového života v naší zemi zaslouží si Čestné uznáni Celostátního mírového výboru katolického duchovenstva CSř”, oslovil je předseda CMVKD, ministr Dr J. Plojhar, jenž zdůraznil, že, děkuje jim a v nich „i všem nepřítomným spolupracovníkům, kteří Často velmi skromně, ale tím účinněji léta pracují k tomu, aby byly splněny veliké Ideály a tile”. Poděkoval starým, českým, křesťanským „Zaplať Pán Bůh", „Chceme tím vyZvednoutl příklad jejich života, jejich prúce a jejich úspěchů" — koncil předseda CMVKD. VYZNAMENÁNI BYLI: V 1. A. BUBENÍK, administrátor, Slatlnice (Olomouc); 2. J. BUBENÍK, administrátor, Sokolov (Praha); 3. Kanovník ThDr J. DUŠEK. vikář a farář, Knířov (Hradec Králové); 4. JAN ČERNÝ, vikář, Predhradí, in mem. (Hradec Králové); 5, F. ENGELMANN, administrátor, Luby u Chebu (Praha); 6. O- H O D A Č, děkan, Jablonec nad Nisou (Litoměřice); 7. Probošt L, HRQNEK, prabůšt kapituly, Hradec Králové; 8. E. H U R N I K, děkan, Ostrava-Vítkovice (Olomouc); 9. P. KUTNÝ, administrátor, Klatovy (Č. Budějovice); 10. Š. LUŽA, administrátor, Sedlčany (Praha); 11. J. MUDROCH, farář, Chválempe u Plzně (Praha); 12. J. NOHA, děkan, Mohelno (Brno); 13. B. PŘEROVSKÝ, místoděkan, Gottwaldov-Zlín (Olomouc); 14. K. SAHAN, spirituál semináře, Litoměřice; 15. V. SKALNÍK, farář, Čejkcvice (Brno); IQ. V- ŠTĚPÁN, administrátor, Katovice (Č, Budějovice); 17. A. WALOSZEK, děkan, Horní Těrlicko (Č. Těšín); 18. V. ZIMA, farář a vikář, Praha; 19. K. MARKOVIÉ, děkan a farář, Šurany (Trnava); 20. Msgre J. MALEC, čest. kanovník a děkan, Velké továre (Trnava); 21. HADRIÁN GREJTOVSKÝ, duchovní správce, Žilina (Nitra); 22. Dr J. VRABLEC, děkan, Klátova Nová Ves (Nitra); 23. J. PEKÁR, administrátor, Hliník n, Hronom (B. Bystrica); 24. A. O N O D Y, děkan a farář, Filakovo (Rožňava); 23. Dr V. ŠUHAJ, děkan a farář, Trebišov (Košice); 28. J. HURTÍK, děkan a farář, Velké Uherce (Košice); 27. F. POTOCKÝ, děkan, Prešov (Košice); 28. E. BUGÄR, děkan a farář, Smižany (Spiš). KATOLICKÉ NOVINY í. LEDNA 195í Přiklad jejich práce a úspěchů Apoštolát dnešní doby le službou člověku Ze zprávy generálního tajemníka CMVKD prof. J. Beneše Dokončení projevu ministra Dr J. Plojhara nepromluvili jasná a otevřená slova do celéhq světa, Právě V duchu velkých svátků vánoőních považujeme my katoličtí kněží za svoji eminentní povinnost, abychom byli zastánci velikých myšlenek míru a betlémského pokoje mezi všemi lidmi dobré vůle na celém světě. (Potlesk.) Vždyť pro nás posvátné heslo „Gloria in Excelsis Deo et (n terra pax hominibus bonae yoiuntatis“ není pouhým slavnostním heslem vánočních dnů, hje podstatným programem celého našeho života, celé naší katolické nauky. (Potlesk.). V dnešní době, kdy jde o bytí a nebytí lidského pokolení, kdy se na nejrůznějšíeh místech rozhoduje, bude-li válka, nebo bude-li zachován mír, nestačí za mír se pouze modlit. Věříme v sílu modlitby, věříme v dobrou vůli a milost Boží, ale také víme — a naše moudré staročeské přísloví nám to stále připomíná: „Člověče, přičiň se a Pán Bůh ti pomůže“. A to platí i v boji za mír. Nestačí pohodlně ponechávat to Pánu Bohu a jeho všemohoucí vůli, proto máme rozum, svoje přesvědčení a svůj názor — velkým posláním katolických kněží na tomto světě je, aby se nejen za mír modlili, ale za mír a štěstí lidstva na tomto světě ze všech sil pracovali a bojovali. A PROTO V DUCHU VELIKÝCH SVÄTKÜ VÁNOČNÍCH dáme se do práce především v naší krásné vlasti, ve všech našich českých a slovenských diecésíoh mezi dobrým pracujícím katolickým lidem, abychom při budování naší lidově demokratické vlasti vytvořili i hospodářská podmínky pro vítězství tohoto nového života. Z vymožeností a pokrokových forem výroby v průmyslu 1 zemědělství vytvoříme podmínky, aby o naše rodiny, naše pracující, děti i matky bylo stále více a lépe postaráno po linii životní úrovně, zdravotní péče, sociálního zabezpečeni i radostně prožívaného stáří. To jsou velké úkoly a ideály našeho křesťanského a katolického názoru, to jsou též veliké úkoly a velké poslání občanů naší socialistické republiky — ale také veliké posláni nás, katolických kněží. V DOBĚ VÁNOČNÍCH SVÄTKÚ je vyhlašován vánoční mír, každoročně je hlásán přesvědčivými slovy; Pokoj lidem dobré vůle na celém světě. Mír jest nejen heslem vánočních svátků, ale je podmínkou trvalé lásky a bratrství, je náplní katoliokého světového názoru. Mír a pokoj ve světě Je velkým naším posláním. Víme, jak v Písmu svátém dává Ježíš Kristus apoštolům a svým spolupracovníkům jako příkaz Pax voids — mír vám. Jestliže socialismus ye světě spěje k stejnému cíli, my katoličtí kněží v hlouhi svého nitra půjdeme touto cestou společně se všemi lidmi dobré vůle na celém světě. Stojí za to ochránit lidstvo od neštěstí, bídy a vyvraždění a proto se musí spojili't všichni Řdé dobré vůle ke spolupráci a společnému boji za zajištění trvalého míru ve světě, — Je tam ještě mnoho těch, kdo se radí, jak válku dobře připravit. To nás však nesmí zmást. Vždyť nebylo v dějinách lidstva takové blasfemie a zneužití křesťanství jako V západním Německu, když při vypuštění první umělé oběžnice světa Sovětským svazem, které ohromilo lidstvo na celém světě, vystoupil bonnský ' kazatel Haupt s tak nesmyslným, nelidským, nekřesťanským a přímo zločinným tvrzením prohlásiv, že pokusy, které se dály v době nacismu v koncentračních táborech Dachau a Buchenwaldu na ubohých vězních — kdy tisíce nevinných vězňů bylo hnáno na smrt! — v tom prý bylo více vědy a více prospěchu pro lidstvo, než sputnik, vypuštěný v Sovětském svazu- Takové nekřesťanské a přímo zločinné zneužívání náboženství je, díky Bohu, ojedinělým případem. Pochopitelně, že takové věci, ať se dějí kdekoliv, rozhořčeně odsuzujeme; ale musíme napnout všechny síly, abychom lidi na Západě od této cesty odvedli. PBOTO JMÉNEM ‘VŠECH ÚČASTNÍKŮ tohoto sjezdu, velké rodiny katolického duchovenstva v Československu prohlašuji celé haší veřejnogti, našemu věřícímu lidu i do řad katolického světa též v zahraničí, že my katoličtí kněží v duchu velikého křesťanského a všelidského poslání se hrdě hlásíme k naší Československé lidově demokratické republice. (Potlesk.) Že v tomto duchu budeme vychovávat a povzbuzovat věřící, aby vznikla nerozborná jednota všeho pracujícího lidu, abychom všichni — včetně katolického duchovenstva — pevně stáli za naší vládou Národní fronty, abychom i v novém roce budovali krásné, veliké, pevné základy sociaijstieké výstavby naší vlasti. (Potlesk.) Dovolte, abych se jménem vás vseoh obrátil do zahraničí, a znovu ujistil všacbny katolíky světa, katolickou hierarchií, katolické kněžstvo, že my, katoliětí kněží Československé republiky jsme a zůstáváme věrnými syny katolické Církve (potlesk), a že budeme neúnavně pokračovat v práci i v boji za trvalý rnír; proti smrti za život; proti neštěstí za spokojenost a štěstí lidstva. (Potlesk.) JAKO KATOLIČTÍ KNĚŽÍ A V DUCHU VÁNOČNÍHO POZDRAVU a přání obracíme se s tohoto místa na všechny lidi dobré vůle na celém světě bez rozdílu jejich politického a náboženského přesvědčení, bez rozdílu národnosti a rasy s výzvou, abychom všichni ve společně práci šli vstříc lepšímu zítřku lidstva. abychom jako bratři a sestry bojovali za společné ideály. My, katoličtí kněží v Československé republice moskevský Manifest míru nejen z celého srdce vítáme, ale s jeho zásadami se ztotožňujeme, (Potlesk.) Jde o to, abychom v předvečer radostných a požehnaných vánoc, v duchu poznání pravdy a správné cesty vykročili za velkými ideály , vybudování šťastné lidské společnosti a zajištění trvalého míru na celém světě. CHÄPE-LI VŠECHEN ČESKOSLOVENSKÝ LID úkol, směr a cíl našeho mírového boje s takovými sympatiemi a chválou, počíná mu stále více rozumět J cizina. Naše veřejné zpravodajské instituce seznamují s každým naším vážným a úspěšným činem i veřejné mínění národů cizích, takže se dnes o nás v zahraničí dobře ví. Všude v celém světě jsou přátelé mírové myšlenky, kteří upřímně sympatisují s naším bojem a najdou si cesty, jak nás o tom uvědomit. Proto naše korespondence s křesťanskými bojovníky za světový mír stále vzrůstá a nemine takřka měsíc, aby nás někdo z našich katolických spolubratři v zahraničí nenavštívil a aby se blíže a přímým stykem neinformoval o naší práci. MÁME ovšem proti svým přátelům, křesťanským bojovníkům za světový mír v západních národech — situaci značně lehčí. Politika vlád většiny západoevropských a amerických států nepřeje míru, nýbrž buď vědomě nebo nevědomky slouží válečné politice Spojených států. Proto vlády těchto států pronásledují, někdy velmi krůtě, neohrožené přívržence světové mírové myšlenky a dají jim velmi trpce vychutnat přehořké víno tak zvaných „západních demokratických svobod“, které se zde staví do cesty nejušlechtilejšímu volání lidské přirozenosti, volání po pokojném životě a míru mezi národy. U nás v lidově demokratickém Československu vláda od prvního počátku provádí zásadní a důraznou politiku mírovou a přeje všemu, co ji v tomto úsilí podporuje. U nás ten, kdo by propagoval politiku války, nebo jakkoli škodil míru či boji o mír, byl by trestán jako zločinec proti státním zákonům, kdežto v některých státech západních Jsou takoví lidé zahrnováni poctami, řády a pensemi. Už to stáčí, abychom si Uvědomili, na jak správné cestě je Československo i naše mírové hnutí katolického duchovenstva. Naše vláda si váží naší mírové práce, kladně ji hodnotí a těší se z našich úspěchů. To nás jistě naplňuje hrdostí. Ale také nás to zavazuje, abychom pokračovali na vytčené cestě, která se tak osvědčila, ještě s větším a soustředěnějším vypětím sil. (Potlesk.) DNES UŽ NENÍ TŘEBA, abychom katolickému knězi — českému nebo slovenskému — podrobně zdůrazňovali, proč je jeho povinností především kněžskou, stejně jako lidskou a národní, usilovat o mír a pomáhat všemu a všem, kdo usilují 0 spravedlivý mír. V tom jsme dnes už všichni zajedno: duch křesťanství je v jádře a podstatě duchem pokoje, nikoli duchem války, A zneužívali-li v minulosti, ba dokonce někdy 1 v přítomnosti, někteří tak zvaní „křesťanští politikové" křesťanství k Účelům válečným, jednají nekřesťansky, i když formálně jsou třeba křesťany. Kristus nesestoupil na svět po zuby ozbrojen, ale jako malé Dítě, které musilo prchat před mečem Herodovým. Obrovské mravní fondy křesťanství jsou mravní fondy míru. Je pravda, že se jich dá zneužít nesvědomitými lidmi, třeba se ti lidé pokládají za křesťany, právě jako se dá zneužít v oblasti stvořeného světa i atomové energie, kterou Bůh jistě nevložil lidem do rukou, aby se její pomocí vyvražďovali. Je nesporně v dnešní době povinností nejkřesťanštější, abychom Ve všech národech zabránili, aby těchto nesmírných mravních fondů křesťanských nebylo zneužito k účelům tak nekalým a nelidským, jako je válka, jak se o to nesporně neblaze a nekřesťansky snaží na příklad některé vedoucí osobnosti Německé spolkové republiky. DOBRÝ KŘESŤAN VSAK vítá a hledá v oblastí společenského dění úseky, kde společenské síly dneška mohou zdárně spolupracovat k blahu celku, k blahu všech. Kromě hospodářského života je takovým úsekem společný boj o největší statek lidstva na zemi, světbvý mír. (Potlesk.) ALE NASE VELKÉ A RADOSTNÉ ÚSPĚCHY nás zavazují ještě jinak. Pozorujeme-li bedlivě svět, vidíme, že všecko je v pohybu, že staré platformy-Života mizí v propadlištích a že vznikají bud rázem nebo ponenáhlu platformy nové, na nichž i my žijeme v nových podmínkách životních, Tyto podmínky se poznenáhlu krystaljsují v nový svět, který je — mluvím nyní o nás — pro pracujícího člověka nesporně lepší, než byl svět starý. Katolický kněz je rovněž pracujícím člověkem, a to nejen jako dělník na vinici Páně, ale i jako člen národního společenství. Obrovský význam této hluboké společenské změny neušel ani tak vynikajícím a vlivným církevním osobnostem, jako je na příklad milánský arcibiskup Msgre Montini, který na nedávném kongresu italského Apoštolátu , prohlásil docela jasně, že problém poměru Církve a státu nemůže být nikdy vyřešen definitivně, protože věci tohoto světa jsou v současné době v ustavičném pohybu, takže hlásáni spásy musí se přizpůsobiti změnám dob a forem. Za nejdůležitějši věc pro křesťana a zejména kněze pokládá milánský arcibiskup, aby křesťané ukazovali světu, co znamená křesťansky žít. Apoštolát dnešní doby je službou člověku,, nikoli nějakým dobýváním cizích zemí, Nejdúležitější je dnes prokazovat vzájemnou lásku nejen sobě, to jest křesťanům, nýbrž i těm všem ostatním, mezi nimiž je nám dáno žít. (Potlesk.) MY JSME SE, díky Bohu, přizpůsobili novým formám naSetiei života, které se u nás vytvořily a které jsou přirozeným základem naší práce duchovní 1 společenské. Jmak žije Církev v tropech, jinak za polárním kruhem, jinak v zemi, kde vládne kapitalismus, jinak v lidově demokratických státech. Máme svou základnu, jinde mají jinou — a my jim to nevytýkáme. Chápeme to a sami lijeme zde tak, jak nás k tomu vedou naše přirozené podmínky. Změny, které se u nás udály, jsou tak dalekosáhlé a pronikavě, že už si pomalu ani nedovedeme představit, jaký byl život ve starém světě. Tyto změny přijímáme, ale nikoli pasivně, nýbrž kladně a aktivně, to jest musíme se účastnit dobudování těchto nových forem života, které jsou trvalé, historicky zákonité a národu prospěšné. (Potlesk.) NÁŠ MÍROVÝ BOJ spadá především do naší křesťanské činnosti a my už jako kněží musíme do něho vložit veškerou svou silu, nadání a energii. I zde, v tomto úseku spoleěenskéhe a křesťanského života musíme být solí země a světlem světa, které nesmí hořet pod kbelíkem, nýbrž na svícnu, aby hořelo po všem domě, to jest po eelém světě a celém národě, aby všichni lidé viděli naše dobré skutky. A chránit lidi, nejvyššt pozemské tvory Boží s nesmrtelnou duší, vykoupené naším Spasitelem, před zbytečnou smrti, zkázou a škodami na zdrávi — jež rozhodně nijak neoslavujl Stvořitele, ale jsou neslýchaným rouháním, Jeho lásce — je zajisté skutkem dobrým a záslužným. Je to kněžská práce kat exochén, práce hodná člověka věřícího a služebníka oltáře právě tak, jako je jí hoden služebník Bolí, Kněz, pracující pro cíl tak ušlechtilý a křesťanský, získává na důstojnosti před Církví i lidskou společností a myslím, že souhlasíte všichni s tím, že čím je katolický kněz Církvi věrnější, čím hlouběji vnikl do základů a ducha našeho svátého náboženství, tím vřeleji bude státí na straně míru a tím horlivější bude jeho úsilí. Vždyť tím plní jen do všech důsledků přikázáni lásky a slova Toho, který — jak je psáno u sv^ Jana — nám zanechal pokoj svůj a který nám přikázal, abychom se navzájem milovali. ZÁSLUHOU NAŠEHO MÍROVÉHO HNUTI se vytváří u nás nový typ českého a slovenského kněze, hodný velkýoh předchůdců v dobách minulých, typ nejen věrný církvi a svým duchovním povinnostem, ale současně typ, který je spolehlivý a věrný svému nSrodu, Pro české a slovenské katolické duchovenstvo nastává nový věk: dobrý kněz jako plnoprávný a důležitý pracovník vstupuje na denní světlo národního života. Tato nová úloha je mu ke cti a je ke cti i našemu národu, který nezapomněl na zásluhy minulých kněžských generací. ČESKÝ a SLOVENSKÝ KNĚZ obstál čestně a vítězně ve vážných zkouškách posledních let a svými činy ukázal, že chce plnit úkol, který mu svěřil Bůh, jenž o Vánocích přišel na svět jako Kníže Pokoje a Otec budoucího věku, v němž nebude místa pro jtný cit než je Láska a kde nebude jiného zákona něž je Mír. € NELZE ZAPOMENOUT na chvíle, prožité bezprostředně před vánocemi r. 1953, několik minut před půlnocí ve vídeňském koncertním sále, kde zasedal Světový mírový kongres. Také katoličtí a křesťanšti věřící a duchovní, na něm shromáždění, přistupovali ke stolu a podpisovali společnou resoluci o zastavení války v Koreji a o míru na celém světě, Hovořilo se v té resoluci o betlémské noci, o andělských zpíveoh, jež vyjadřovaly slávu Bohu a pokoj lidem dobré vůle, hovořilo se tam o velké Lásce, která se tu noc narodila, A kněží tam přítomní se podobali pastýřům betlémským, přinášejícím dary Jezylátku■ Tento dnešní náš sjezd to zase připomíná, ® SEŠLO SE nás tu tisíc katolických kněží, duchovních pastýřů v čele s našimi ordinári, vysvěcenými biskupy, i kapitulními vikáři t bohoslovci našich theologických fakult. Přišli jsme do hlavního města naší republiky, abychom v tomto velkém chóru, jaký se zřídka na světe sejde, s tužbou, vyjádřenou v našem adventním: „Boráte caeli desuper", se svátým nadšením, vyjádřeným v našich „Ô“ antifonách a ? tím po 7 dní každodenně za sebou opakovaným a z hloubky našich kněžských srdcí vycházejícím „Veni et mii tardere'' — prosili Emanuela, aby přišel, nemeškal, rozkázal moři, větrům a bouřkám, aby ustaly, a pak nastalo velké ticho a smíření. Ne ticho hrobu, nýbrž ticho mírového soužití, ticho radostného mírového života a důvěryplné mezinárodní spolupráce. A dále, abychom všem svým bratřím, katolickým biskupům, knéžím a věřícím na celém světě, věřícím křestanům vůbec i všem těm, kdo věří v božskou bytost, nebo ji hledají, a všem lidem dobré vůle, kteří žijí v kterémkoliv světadílu, pověděli svě stanovisko k otázkám: mírového soužití a spolupráce národů s různými společenskými systémy — sníženi množství nahromaděných zbraní a zákazu zbraní atamiokýoh a jaderných — okamžitého zastaveni pokusů s těmito zbraněmi — nutnosti vytvoření soustavy kolektivní bezpečností, e NA MEZINÁRODNÍM FILMOVÉM FESTIVALU dostal loni první cenu film , „Kdyby všichni muži světa!" My ‘dnes říkáme! „Kdyby všichni kněží světa.,," Kdyby oSIchnt věřící světa ....' Kdyby všichni lidé dobré vůle . .. řekli, ale nejen řekli, nýbrž důsledně probojovávali tyto zásady: 1, Lidé všech národů a přesvědčení mají žít ve svornosti, lásce a lidské spolupráoi. — 2. Lidé společnými silami a za současné vzájemné kontroly musí zavrhnout a zničit ty zbraně, které ohrožuji život a existenci nejen člověka, ale vůbec živýoh bytostí na zeměkouli. — J. Lidé, státy, vlády, země a národy mají spolu zasedal, jednat, radit a dohodnout se, jak je možné žít na této planetě, aby se každý čířil bezpečným a nikdo ohroženým. ® JE JASNÉ, že je potřebí, abySvíčičky plápolají, kroutí se teplem, pije se punč a čeká se na půlnoční. Na tuto „poesii vánoc“ jsme zvykfí z barvotisků vlastní zpohadlnělasti. Snad vpadnu do mělkýoh snů naší prostřednosti pobuřující notou, Jistě miluji ano nevyslovitelné tepla rodiny, několik let nutného vzdáleni domova mne nquěila ctít něhu vánočního krbu, leč přece mne burcuje myšlenka, že pravá, hlubší podstata v&nao není ani v štědrosti, ani v hravé pastorele, O vánocích vidíme svého Spasitele jako Uětátka. Svou prostou, čistou lásku ke svým dětem přenášíme na Dítě v betlémských jeslích. Vánoční svátky jsou svátky laskavosti a milostnasti, V Mariině Dítěti milujeme bezbranné robě, Zapomínáme však, že v jeslích leží Syn královské krve, Mestáš nebyl králem z tohoto zvéta- Ohčané Betléma odmítli Matku. Narazeni Syna Božího byla vítězným bojem. Zloba lidská byla poražena způsobem dosud neznámým: chom i my, katoličtí kněží ČSR, řekli svě stanovisko a vyjádřili se, jak se chceme umístit v tomto soutěžícím světě, abychom zůstali nejen pravovernými katolíky, nýbrž současně byli i věrnými a oddanými Občany naší lidově demokratické republiky, oaž obé je otázkou našeho svědomí. Je nezvratnou skutečností, že naše vlast celou svou státní koncepoi, svým národním hospodářstvím, svou mírovou politikou stojí neochvějně na straně fáftora demokracie, socialismu a míru, v němž se socialistickými zeměmi kráčejí národy nedávno osvobozené, nebo osvobozující se od koloniálního jařma i všichni vykořisťovaní světa. prostotou chléva — ponížením Dědice královského. V ánooe jsou svátky lásky, ale zároveň svátky boje. Kristus bojoval. Celý jeho život byl bojem dobra se zlem- Vskutku byl oděn Pán silou- Byla to sila duchovní. Připomínka Kristova narození budiž nám připomínkou věčné síly, která je alfou i omegou lidskýoh myšlenek, lidských jednání, silou, která povolává všechny lidi. Již při Ježíšově narození prozpěvovali andělé o pokoji lidí dobré vůle. Nad betlemem, pod vánoční ozdobenou jedličkou, se zahleďme na Ježíška nejen jako na Děťátko, ale jako na Krále. Domýšlejme celý další Ježíšův život. Chápejme dobře láskyplnost vánqc. Pro lásku musíme bojovat. Křesťané nesmějí slavit vánoce jako vůni vánočky a číšky daje! Vánoce jsou svátky narození Vítěze nad smrtí hříchu. Vroucně zpívejme ze staré české vánoční písně: ,, člověk jest vykoupen, radujme se", 0 RÁD BYCH několika slovy tlumočil hluboký zážitek, který jsem měl v indickém Madrasu, kde jsem se setkal s Jeho Excelencí panem římskokatolickým arcibiskupem Tomášem Pathaeamurym z Bangalore, s nimž jsme trávili několik velmi srdečných ohvil o letadle mezi Indií a Ceylonem, „Poslední dvě světové války dokázaly nad všechnu poohybnost — pravil — že útočná válka je krajním šílenstvím. Když lidstvo neskoncuje s válkou, válka jistě skoncuje s lidstvem. Jakmile se neznemožní atomové války, mohou zničit všechnq, co vybudovala civilisaoe a kultura, Jen mír má léčivý a vzpružující víiv na svět." — Tento katolický arcipastýř připomněl, že 1 Svatý Otec Pius XV. v roce 1055 vyhlásil tři body programu na dosažení světového míru: 1. odříci se pokusů s nukleárními zbraněmi, 2. odříci se použití těchto zbraní, J- efektivní kontrolu nad nimi. Tyto body vyhlásil za povinnost svědomá národů a jejich vlád. — Tento výraz „povinnost svědomí národů" se velmi nápadně podobá těm výrazům, jež jsou obvyklé při projevech zavazujících katolíky ve svědomí, tedy „sub gravi". 9 JAK ŽALOSTNĚ a trapně působí potom na katolíka, když skutky kancléře Adenauera, Jeho vlády a jeho strany, který si s takovou zálibou přivlastňuje epiteton „křesťanská", jsou V naprosté protivě s těmito zásadami Nej vyššího církevního pastýře! 9 NA ZÄKLAPČ ZÁVĚRŮ, k nimž dnes dospějeme, chceme podat přátelskou a bratrskou pravici lidem dobré vůle na celém světě, zvláště katolickým bratřím, kteří jsou s námi podobného smýšlení. Chceme, aby po tomto stisku ruky následovaly další, aby se vytvořil kolem zeměkoule mohutný řetěz, který nedopustí, abychom zanikli, činíme to v době, když je náš užší vesmír obohacován novými světlými body, umělými druiioemi, jež existují dík lidskému rozumu a lidské tvůrčí vůli. Rozum a vůle, to jsou dary, kterými Stvořitel člověka tak štědře obdaroval a které theologicky npzýi<áme „Continuata creatio", jež se tak protiví tomu, od čeho ve svém mírovém snažení chceme zachránit svět a co se nazývá „devastatio, depopulate a anníhíiatio". Jidijksj vÄicfmi vňÁid Méta... Několik myšlenek ze zahajovacího proslov« místopředsedy CMVKD, pověřenee Dr Alexandra Horáka Zastaveni nad betlemem Jiří Víšek m