Katolické Noviny, 1961 (XIII/1-52)

1961-01-01 / No. 1

Strana 2 Změny při Mši svaté P. JOSEF NĚMEC Pod tímto titulem otiskly Katolické noviny 20. listopadu t. f. stručnou zprávu. Hlavni zásady reformy rubrik misálu, kterou uve­řejnila z podnátu Sv. Otce Jana XXIII. Ppsvátná kongregace obřadů a která vstoupl v platnost 1. ledna IBB1, jsou tyto: NASTÁVA ZMÉNA co do klasifikace liturgických dnů. Podle významu a důležitosti Jsou bud prvjxl, druhů, třetí, ne­bo konečně čtvrté třídy. Ruší se některé svátky, zejména ta­kové, které se slavily do roka dvakrát, Jako např. Nastolení sv. Petra apod. Některé svátky se překládají na Jiné dny, Jako sv. Irenea z 28. června na 3. července. Na tyto změny budd během roku 1961 vždy poukazováno v liturgickém kalendáři. ZE ZMĚN, týkajících se přímo celebrace Mše sv„ mají vý­znam pro věřící lid, který je zvyklý sledovat postup meinl Oběti; Předcházl-li MSI sv. liturgický úkon svěceni svící, popela, ratolestí, křestní vody atd,, vynechávají se na za­čátku MSe sv. Stupňové modlitby a Mše sv. začíná bezprostřed­ně hitről tem, Me Sní modlitba (orace): Liturgické dny 1, třídy nepři­pouštějí obyčejně žádnou druhou oracl (připomínku), dny 2. ;třldy jen jednu, 3. a 4. třídy nejvíc dvě. O sobotách Suchých dnů mohou se ze 8 oracl a 6 lekcí čtyři vynechat, jak časem přesně uvede liturgický ka­lendář. Všecko, co zpívá v asistované Mši sv, přisluhující já­hen, příp. podjáhen, celebrující kněz vynechává. Credo říká se pouze c liturgických dnech X, třídy, o ne­dělích a o svátcích 2. třídy, jsou-li to svátky Páně, Panny Ma­fie, nebo Apoštolů. Před podáváním sv. Přijímáni neříká se vůbec vyznání hříchů (Confiteor) a kněz nedává rozhřešení (absolucl), poněvadž se tyto modlitby říkají už na začátku pří Stupňo­vých modlitbách. Svaté Přijímáni smí se ve Mši sv. podávat věřícím to­liko po Přijímání kněze, nikoli po celou dobu trváni Mše sv. Jo však beze všeho dovoleno, aby druhý kněz pomáhal cele­­brantovi podávat, přistupuje -li ke Stolu Páně velké množství yěřlclch-Každá Mše sv. má na konci Ite missa est, i když nebylo Gloria, tedy také např. v adventé a v postě, jen na Zelený čtvrtek a při Mších sv., po nich? následuje průvod, říká se Be­­medicamus Domino. Zádušní Mše sv. mají, jako dosud, Requies­­cant In pace. Bylo-li Benedicamus Domino či Requlescant lil pace, neuděluje kněz závěrečné požehnání. Poslední Evangelium vynechává se v těchto přípa­dech; na kdnci 3. Mše sv, vánoční, o 2. neděli Utrpení (Květní) .po svěcení ratolestí, na Zelený čtvrtek, o vigllll Vellkě noci a na konci Mše sv. zádušní, avšak jen tehdy, následuje-H kon­dukt (abso)utio ad tumulum, např. za pohřbu), jakož l ne konci Mše sv., po níž se koná průvod. CIRKEV Sl VŘELE PREJE a nové rubriky misálu na to dů­razně upozorňují, aby se věřící lid co nejaktivněji účastnil kaž­dé Mše sv., aby, pokud možno, všichni spolu a současně s kně­zem se modlili — přípustné části nahlas, ostatní potichu — a dávali také odpovědi, které dosud dávali obvykle pouze mi­nistranti. Zejména mají všichni v kostele přítomni recitovat s knězem latinsky Pater ncster — Otče náš — jako přípravu na sv. Přijímání. Mši sv. lze též doprovázet lidovým zpěvem, je však nepřípustno zpívat jiná písně než mešní, neboť jen tyto uinožňují sledování liturgického dění. Z téhož důvodu vylučuji se též modlitby, jal nemají žádného vztahu ke Mii sv., mezi nimi i růženec, Ip — Co je vlastně Nový rok? Začátek? Kři­­íovatka? Trochu to i ono, ne­bo ani začátek ani křižovat­ka. Zrozeni nového období to je, které nám Bůh před­kládá, abychom je vyplnili. Bude nám dopřáno vyplnit je celé, či snad budeme odvolá­ni od díla nedokončeného a brázdy nedoorané? To neví­me a bylo by poSetilé chtít nedočkavou rukou strhnout závoj, který žárlivě střeží příští dny, jež budou mít spo­lečné označení: 1961. Dnes tedy stojíme na břehu moře, na něž máme vyplout, nebo spíš po­kračovat v plavbě po malič­kém zastavení na rozhraní dvou let. A snad si můžeme dnes představovat malá za­stavení před vykročením na rozsáhlou plochu, pokrytou neporušenou vrstvou nového sněhu. Není na ní dosud ani jediné stopy. Je to plocha do­cela čistá, bílá. A tam tedy dneškem vkročíme. Ode dneška vkreslí naše kročeje na novou plochu nové stopy, nové cesty. Snad zde budou i známky váhání, snad se ně­která z těch cestiček otočí na jednom místě, snad trochu zabočí. Ale nakonec celkový směr cesty bude jistě vpřed. Na předsevzetí, kte­rá lidé činívají ha konci ro­ku, pravidelně brzy zapome­nou. A neměli byI Je ovšem VKL. — Octa Ježíšova Dětství, vížící se 1» svátku Netsvětělšllio jména Ježíš (dru­hého ledna), pronikla do naší vlasti — po svých středověkých počátcích — v 1. třetině X7. století. Její obroda v X0. stole­tí souvisí s velkými postavami sv. Terezie od ježlška a sv. Ja­na z Kříže. Španělského pů­vodu byla vosková soška Ježí­še — Dítěte, kterou po smrt) svého manžela, nejvyššlho kancléře Vojtěcha Zdeňka Po­pela i Lobkovic věnovala r. 1628. malostranskému kostelu Polyxena i Lobkovic. Šlo tu patrně o památku rodinnou. S novordfcním přáním (Dokončení ze str- X.) vykupitel dostává lidské jméno a pojmenováním vstupuje mezi svůj lid, Jako bratr každého z nás. Chce být na­ším bratrem od onoho prvního roku, kdy přijal lidské jméno, až do onoho roku, který bude posledním rokem lidstva. Je totiž Jedna podmínky, od které není nikdo dis­­pensován. Tu podmínku stanovil sám Pán Ježíš: „Co jste učinili Jednomu z bratří mých nejroenších, roně jste učinllíl“ (Mt 25, 40). Nelze se tedy ucházet o bratrství s Pánem Ježíšem bez účinného bratrství s bližními. Požehnání Bratra Ježíše bude tak velké, Jak velká bude naše láska, poctivost a trpělivost s bratrem lidským, „Synáčkové, nemilujte slovem ani jazykem, nýbrž skutkem a vpravdě!“ [X Jan 3, X8). Požehnáni bude tak velké, jak budeme ctít důstojnost všech lidí na celém světě. Jak budeme opatrovat najvyšší pozemské dobro — mír! Jak uvidíme v tváří každého člo­věka vždy jenom a jenom bratra v Kristu. Jak budeme uělt lidi, aby se o bratrství méně mluvilo, ale více se jím žílo. Jak budeme své bližní upozorňovat na vše, co není bratrské, co není v Kristu, pio Krista a s Kristem. Druhá část novoročního přání je ve slo­vech; „ .. .Spasí lid svůj“. Ježíš chce svou milostí dát růst zá­sluhám, kvést dobru, chce vést naši duší stéle výš a učit stále lépe žit na zemi — pro věčnost. Proto dnes spínáme ruce a umtňujeme sl, že každý člověk bude nám tfm spíše bratrem, chce-ll nám být hratrem sám Ježíš, aby s námi prožil neíkrásnějšl, nejpožehnanější svazky Boha s lidmi, aby upevnil nejprospěšnějšl bratrské svazky všech na celém světě v požehnání světového pokoje. Pak bude nový rok šťastný a proto také veselý. KATOLICKÉ NOVINY i Jasným zrakem pravda, že každý rok bude mnoha dny nejspíš velmi po­doben dnům, jejichž řada by­la včerejškem uzavřena. Bu­dou dny zářící sluncem a po­hodou, budou dny radostné a smavé, budou však jistě ta­ké dny, kdy provázky deště spojí vtíravě a nepříjemně olověná oblaka se zemí. Bu­dou jistě též dny, které za­duní bouřemi a budou ošle­hány blesky. I v lidském ži­votě bude letos, jako loni i předloni, smutek t radost, prostě život poplyne v pod­statě tak, jak plynul až do­sud v mezích, jež vymezil Bůh. Leč přece jen se nevzdávám naděje, že ta předsevzetí, která váž­ně učiníme, mohou být splně­na. Jsou přece věci a záleži­tosti, v nichž nesmíme být lhostejní a v nichž nesmíme pohodlně zůstat ve starých kolejích. A takové věcí jsou přímo v nás a mezi nátnt. Je to budoucnost a mír svě­ta, které budujeme každým dnem svého života a kaž­dým přiložením ruky k dílu- A jestliže jsme snad byli v těchto věcech liknaví a bez horlivosti, pak tu musí za­zářit předsevzetí pevná jako ocel a jasná jak křišťál. NU/, kollv taková, jaká se hned po vyslovení zapomínají, ani taková, jimiž Je „dlážděna cesta do pekla“, nýbrž před­sevzetí, která se hned od té­to chvíle uskutečňují a uvá­dějí v život, jenž je též žitím světa. Nejsou to ovšem předsevzetí, na která se díváme zrakem zamženým alkoholovým opojením, nýbrž zrakem odhodlaným a jas­ným, jenž netoliko hledí vpřed, nýbrž také dopředu vede. jednou jsem, nepozoro­ván, sledoval věřící vcháze­jící do kostela a opět vychá­­zojlcl. Nesli vod klenbu kos­telíka své životy se všemi starostmi l radostmi, s nadě­jemi t obavami. Zde před svatostánkem je přetavo­vali v oběť a odhodlání a s tou silou pak opět vychá­zeli do denního života. Chtěl bych, abychom tuto sílu nesli ode dneška celý rok, aby byl opravdu požehnaný a aby­chom v něm dokázali vyko­nat pro pokoj a mír, pro vše­chny lidi na světě co je v našich silách. K oslavě Ježíšova Dětství Slávasošky Pražské­ho Jezulátka — možno ří­ci světová -- započala po skon­čení saské okupace Prahy (1631 až 1632); z té doby po­chází t modlitba P. Cyrila k Božskému Dítěti. O životnosti úcty Pražského Jezulátka má­me zajímavý doklad již z prvých desetiletí jejího trvání, Z živo­­toptsu českého náboženského spisovatele P. Albrechta Cha­­novského (zemřel 1643) víme totiž, že tento duchovní, jehož polem činností byly někdejší kraje Plzeňský a Précheňský, při svých stálých cestách po venkově nosil u sebe rytlnku Děťátka Ježíše. Soška Ježíškova neupadla v nepaměí ani po smrti Chanovského. Z jeho ne­krologu víme, že bývala hojně uctívána v staroměstském kos­tele sv. Bartoloměje při ně­kdejším studentském konviktu. Její podobu uohovala Blrokher­­tova rytina a 1. poloviny 18. století. Slávu Pána líbezné­­h 0, něžného a plněho milosr­denství, jak je náš Spasitel zván slovy žalmu v liturgii svátku Nejsvštějšího Jména, stéle živě hlásá proslulá málo- Stránské svatyně sa soškou Pražského Jezulátka. Žijme šťastné dny lilií FR. DVORAK Snad každý j$ma pozdravili první chvíle nového roku dobrými plány do bu­doucna, které tvoří budovu opravdového štěstí. Nezadržitelně plyne život. Zcela důvodná je vý­zva sv. Pavla v eplštoleo střízlivém, spiaved­­livém a pobožném životě na tomto světě. Každá minuta nového roku, správně využita, nese nám vstříc šťastnou věčnost. J nejkratší chvíle nové­ho roku jest drahocenným penízem, jímž sl mů­žeme vykoupiti věčné štěstí, Každému nám skýtá Bůh čas jako výzvu, abychom zbývajících dní využili ke své spáse, Jako příležitosti získat nebe. Proto i zdánlivě nepatrné chyby a nedokonalosti je nutno v zárodku utlumltl, Je nutno zbaviti strom života výhonků nedokonalosti, pohodlnosti, zvídavosti, pomlouvání, žárlivosti, závisti a všech ostatních nectností. Žil me dokonalý život, spravedlivý a zbožný a pak můžeme býtt jisti, že přáni těch, s nimiž jsme se dnes setkali a kteří nám přáli „šťastný Nový rok“, se zcela jistě uskuteční. Ne­boť život bez nectností, spravedlivý a pobožný nemůže jinam ústit), než do království věčného pokoje, jehož předzvěsti a předsíní jest život na zemi, krásný, šťastný, spokojený. Budeme-H žiti šťastné dny nového roku, ať ji* le nám jich přán jakýkoli počet, budou podkladem naší šťastné věčnosti. Liturgický kalendář týdne 1. t. — OKTAVA NAROZENI PANE (Nový rok); t. tfbarva bití: Mis »V.: vlastni li býv. svátku Obřejánf Pán* — Schallerův misál str. 122; nedělní: str. 88), Gloria, Cre­do, Preface a „Mezi úkonem" vánoční (str. 51 č. 1; ne­dělní: str. 29 č. X). 2. 1. - nejsvĚTéjSIHO JMÉNA JEŽÍŠ; 2. tf., b. bílá; Mše sv.: vlastní (Str, 124; nedělní: str. 88), Cl., Cr., Preface vánoční (str. 51 č. X; nedělní: str. 29 č. X — ode dneška modlitba „Mezi úkonem" )ak )e uvedena v Mešním Ká­nonu, nikoliv vánoční). 3. 1. — ZE DNE:' b. bílá; Mše sv.t lakó X. ledna, Ql„ bez Cr., Preface vánoční Jako 3. t, m. 4. X. -- ZE DNE: b. bílá; Mše sv.: vše Jako včera. 5. 1. — ZE DNE; b. bílá: Mše sv.t vše jako s. t. m., |. modi. sv. Ťelesfora, papeže a mučedníka (ze Společné mše papežů „Si dtligis — Miluješ-li mne"). 6. 1. — ZJEVENI PANE;- X. tř., b. bílá; Mše sv.: vlastní (str. 129; nedělní: str. 94), 01., cr., Preface a „Mezí úko­nem" o Zjeveni Páně (str. 51 č. 2; nedělní: str. 30 č. 2). — První pátek v měsíci: Mše sv. z dnešního svátku. 7. X. — NE)BLAHOSLAVENÉ)šl PANNY MARIE V SOBOTU; 3. tř.,' b. bílá; Mše sv.: „Před tváři tvou“ (č. II. str. 94; ne­dělní: str. 98), Gl„ bez Cr., Preface o Panně Marii (str. 61 č. IX; nedělní: str. 40 č, XX; .,,. tebe o Uctí­váni . ,,“) 1 LEDNA Í96f Nad listem dosud nepopsaným jDokončeni ze str. l.j Oba tyto požadavky jsou plném souladu s naším kato-: lickým přesvědčením. Práce Je a má být radostnou povinností, kterou nám uložil sám Bůh. Písmo svaté výslovně praví; „Člověk stvořen ja k práci ja­ko pták k letu“. Katolické ná-) boženství hluboce ctí práci tě-i lesnou i duševní a Jako při-) klad stav! nim před oči nejen samého Spasitele, který pra­coval jako dělník v tesařské dílně svého pěstouna sv. Jose­fa, nýbrž i celou galerii svět-: ců, kteří vyšli z řad pracující­ho lidu a svým životem uká­zali, že poctivá práce může být tou nejkrásnější modlitbou. Modlitba a práce — to je ten zázračný klič, kterým si může­me otevřít nebeskou bránu, to je bezpečná cesta věřícího člo­věka k nebi. A druhým předpo-: kladem šťastné budoucnosti — nejenom pra naši vlast, nýbrž pro celý svět — Je mir. Jenom v míru může lidstva dosáhnout opravdu šťastného a spokoje­ného jhvota. Naše svátá víra nás učf, že mir je veliké po­zemské dobro, které má být předmětem našich modliteb a naši práce. Toho si byli vědo­mí naši oirkevnf Otcové a Uči­telé, kteřf Kristovu nauku jas­ně pochopili a její vznešené zásady nám vysvětlili ve svých spisech. K největším z nich nálež! nesporně svátý Augus­tin, který napsal o míru tato krásná slova: „Tak veliká je dobrodiní míru, že i ve věcech pozemských o ničem jiném ra­ději neslyšíme, po ničem vice netoužíme a nio lepšího nako­nec nemůžeme nalézti než mir“. O čem svčdčí tato slova? Jistě o veliké lásce a oprav­dovém zanícení sv. Augustina pro myšlenku míru. Kdo z nés by mohl ještě váhali, jde-lí o to, abychom zaujali jasné stanovisko k současným sna­hám o zachováni světového míru? Místo katolického křes­ťana je beze všech pochyb v řadách těch, kdo nelituji prá­ce a oběti, aby zajistili světu Ttrvalý a spravedlivý mír. aká letošní rok nás volá k mírové práoi pro štěstí a spokojenost našich rodin, k práci pro záchranu lidstva. Proto si na začátku roku slib­me, že budeme svědomitě ko­nat! své křesťanské povinnosti, plniti své pracovni úkoly a ze všech svých sil přispívat! k ví­tězství věci míru a sociálni spravedlnosti na celém světě. Pak můžeme bez obav očeká­vat! splnění svých novoročních přáni a uskutečnění plánů, které si klademe pra tento rok i další léta našeho společného snaženi. Pak také můžeme oče­kávat!, že splní se na nás slo­va sv. Pavla a „Bůh naděje naplil) nás všelikou radostí a pokojem“ (Rím. XS, 13). J. 8. — DO CELÉHO SVÉTA zazněla v prosincových dnech vážná, starostlivá a tak hluboce lidská slova Výzvy předsta­vitelů jedenaosmdesáti komunistických a dělnických stran všech pěti světadílů, kteří se sešli u příležitosti oslav 43. vý­ročí Velké říjnové socialistické revoluce v Moskvé. VŠEM LIDEM DOBRÉ VOLE bez rozdílu barvy pleti a nábo­ženství je adresováno vybídnutí k zesílení úsilí na obranu míry e odvrácení nebezpečí nové světové války. Hluboce přesvědči­vě líčí Výzva ony dvě cesty, které qnešní lidstvo má před sebou i bud cestu rozkvětu, rozmachu a netušených možností, o nichž lidstvo zatím jen snilo, ěl cestu zkázy, Cestu mírového soutě­žení socialismu a kapitalismu, či cestu ničivé nukleární války. A PRÁVE NA OTÁZKU, kterou si všichni poctiví lidé na oe­­lém světě v posledni době stála více kladou, zda totiž je vůbec v lidských silách odstranit ony nashromážděné vražedné sily a osvobodit lidstvo od nebezpečí nových válečných hrůz, právě na tuto otázku, nesporně základní, odpovídá Výzva zoela jasně a jednoznačně: „VÁLKA NENÍ NEVYHNUTELNÁ, válka může být odvrácena a mir může být uhájen a upevněn. Možnost k odvráceni války vyvěrá nejen z naši vůle k míru a z nenávisti k válečným štvá­čům, ale i z reálných skutečností nová situace ve světě I" MLUVA ONĚCH REÁLNÝCH SKUTEČNOSTI je vice než jasná. Jak vzdálené Jsou doby, kdy podněcovatelé nového společen­ského řádu bez otroků a otrokářů, řádu socialistického a jedi­ně spravedlivého, byli obviňováni, že neumějf budovat a orga­nizovat průmysl a zemědělství, natož pak aby prý uměli roz­­vinout vědu a kulturu! Čtyřicet tři roky nejsou sice v životě lidstva dlouhou dobou, zcela však postačily, aby nejen nepřá­telům nového řédu, ale všem, kdož chtěji vidět a spravedlivě Není jiné cesty soudit, dokázaly, že právě tento nový řád xměnil zemi dřevě­ných rádel ve velmoc kosmických lodi. REÁLNÉ SKUTEČNOSTI jsou však jasné i na druhé straně. Nechrne však i zde hovořit fakte, jak je uveřejnil americký buržoázni list: „V jednom ze svých předvolebních projevů řekl nově zvolený americký president Kennedy, že denně 17 mi­liónů Američanů uléhá ke spánku s hladovým žaludkem. Patřili k nim i pětiletý Michal, čtyřletá Marie a jejich matka. Dne 23. listopadu, v předvečer „Dne díkůvzdání“, byly obě plačící děti nalezeny v newyorském obchodním domě „Grlmbles“. Matka jím řekla, že jim půjde koupit hračku, a už se nevrátila. V kap­sičce maDého Michala byl nalezen lístek se slovy: „jsou to mé děti Micfrfrl a Marie, jsou katolíci. Jsou očkovány proti nešto­vicím- Mfrn Je ráda, ale nemáme peníze, němýma byt, nemáme co jíst. Prosím vás, ujměte se jich a\buďte k nim hodní, Dou­fám, že budou šťastny. Možné, že sl jednou pro ně budu moci přijít, ale tecf se ml daří velmi, velmi zle, Děkuji za pomoc.“ Dětí se ujal dobročinný spolek. Najedí se, Ale co jelicb matka? — Boj s bídou, hladem a nezaměstnaností nevydržel 351etý elektromontér Maxwell Maykof. V předvečer „Dne díkůvzdání“ 81 otočil prsa odizolovaným drátem a zapojil jej do elektrické sítě. „Maykof byl výborným elektrotechnikem,“ píše list „New York Journal American”. „Smrt nastala okamžitě.“ Sebevraždy v USA jsou národní pohromou, píše list. Každých deset minut je sebevražda. Sebevraždou hyna 77kráte vice lidi, než si vy­žádá za oběť obrna, mnohem více lidí, než umírá na tuberkuló­zu a Jiné těžké choroby. V r. X960 se počet sebevražd přiblížil rekordní úrovni roku 1932, kdy v USA zuřtta najtěžší hospo­dářská krize. V „Den díkůvzdání” překročil počet nezaměst­naných v USA 3,5 miliónů. K vánocům I960 předpověděl ame­rický ministr práce vzrůst nezaměstnaných p půl miliónu a na leden X96X — očekává 5,200.000 nezaměstnaných. A o kolik vzroste počet Američanů, „uléhajících k spánku o hladu?“ TO JSOU FAKTA, mluva oněch reálných skutečnosti, které ukazují, která cesta je správná a může zaručit lidstvu, že sen 0 mečích překovaných v pluhy bude přeměněn ve skutečnost zítřka. VELKÁ VÝZVA VALCE (jak svět nazývá Moskevskou výzvu) vlak usiluje t o to, aby kromě válek zbavila lidstvo i dalšího zla. Usiluje o zrušeni kolonialismu, utlaěování slabých států silnými, a bojuja za národní nezávislost a možnost samostat­ného rozvoje všech národů. VlME, že ne všechny myšlenky, obsažené ve Výzvě, budou se 1 v letošním roce projednávat bez obtíží. Vime, že i letos plán na odzbrojení, na odklizeni politiky „z pozice síly“ a kolonia­lismu narazí na odpor těch, jimž zisky ze zbrojení jsou před­nější než štěstí lidstva. Víme však také, že tito stoupenci ho­rečného zbrojení nejsou Již v ofenzívě, ale přešli do defen­zívy, VŠE, CO NOVÝ SPOLEČENSKÝ RAD dosud na cestě pokroku lidstva vykonal, dává nám však zoela |asnou perspektivu. A proto věříme, že vžiehni dobří Udá, různých zeměpisných žlřek, ač nepodobni jeden druhému způsobem života, politic­kými názory a náboženským vyznáním, při vstupu do nového roku plným právem qčekávafí jako hlavní dar splnění dávné­ho lidského snu - SVET BEZ ZBRANÍ, SVĚT BEZ VÄLEK. Pře- Jeme si, aby rok 1961 byl rokem žatvy, rokem naplnění.

Next