Katolické Noviny, 1966 (XVIII/1-52)

1966-01-02 / No. 1

Strana 2 Tím se nám pohled do jeslí, úvaha nad vánoční pohodou a milé vzpomínky na rodný domov stá­vají důležitou součásti našeho duchovního úsilí. V dět­ství jsme vše, co nám vánoce a jejich radost přinášely, chápali bez výhrad. Upřímné dětské srdce se chvělo ra­dostí a -něžným zájmem o Děťátko a dovedlo se na­dchnout k tomu, aby je následovalo. Jistě bylo v tom mnoho dětské naivity 1 mnoho dětské nestálostí. Neboť když zmizely jesličky a jiné období církevního roku dalo zapomenout na něhu vánoc, zmizelo též mnoho z toho žhavého zájmu o betlémské Dítě. Z toho čistého dětské ho zápalu pro děje vánoc vezměme si to, co je v něm krásné, silné, živé. Vezměme si z něj jistotu, že Láska, která přišla na svět v jeslích, má plně zaujmout naše myšlení a má zcela řídit naše skutky. Nestálost a pře­­létavost dětského- zájmu nahraďme trvalým vědomím, že Dítě, jež nás potěšilo svým příchodem na tento svět, bude nás provázet svým slovem, obětuje se za nás, při­nese nám spásu. A až uslyšíme hlas Učitele, až slovo evangelia nás pozve k následování, snažme se, aby nás neopustilo zaujetí, jež jsme pocítili, když jsme v hlubo­kém rozjímání stáli před Jeho jeslemi. Až pak tíže utrpe­ní a mučivé ticho hrobu obestře smutkem naši duši, nezapo­meňme opět na něhu, již přineslo Dítě. A nezapomeňme, že jen proto přišlo na svět, jen proto se stalo člověkem, aby naplnilo vůli Otcovu a přineslo nám vykoupení. T Láska přišla na svět Dokončeni z 1. strany o nás pak přivádí k dalšímu okruhu myšlenek, k způsobu, jímž provázíme Lásku, jež přišla na tento svět. Je to vnitřní uskutečňování obnovy ducha, k němuž nás vedou dekrety II. vatikánského kon­cilu. Nechci mluvit ani o jeho průběhu, ani o obsahu koncilových dokumentů. To je úkolem jiných úvah a člán­ků. Chtěl bych jen upozornit na souvislost mezi nimi a poselstvím našich vánoc. Jestliže jsme ve svých úva­hách dospěli až k poznatku, že betlémské Dítě má ovlá­dat a rozvíjet náš duchovní život a jeho růst láskou, slovem i obětí, jsme už velmi blízko, abychom to po­chopili. Pří těchto úvahách nám nejde o formulace, které vzešly z velkého církevního zasedání, jež svým zakončením v předvánoční době přihlásilo se do atmo­sféry letošních vánoc, nejde nám ani o změny technic­kého rázu, jež liturgickému, a organizačnímu životu Církve přineslo. Jde nám rnno-hem spíše o ducha. Jde nám o to, aby duch papeže Jana blažené paměti neuhasí v našich srdcích. J4e nám o to, aby se svou láskou dále rozhořel. Svolavatel II. vatikánského koncilu vtiskl přece tomuto velikému dílu pečeť svého ducha. Je sice pravda, že mnohá jeho- myšlenka byla zasuta pod závějí slov která nebyla vyslovena jeho duchem, je pravda, že byly snahy oslabit ducha 1 literu Janových záměrů, přece však zůstalo to, co je nejpodstatnější. Zůstal duch vánoc, zůstal duch Dítěte z Betléma, zůstal duch Lásky, jež přišla na svět. A toho ducha sladkých a něžných vánoc, který tak láskyplně a současně tak moudře a pevně obno­vil v Církvi papež Jan, musíme rozvíjet, musíme shle­dávat a posilovat, až budeme převádět koncilová roz­hodnutí v jádro a dřeň svého křesťanství. Vždyť to ne­pochybně bude poselstvím vánoc, poselstvím míru mezí dobrými lidmi, až budeme svou duši sytit snášenlivostí, pochopením pro své bratry, horlivou účastí na společném díle, k němuž se scházejí všichni dobří lidé. Tak se mi jeví trojí cesta, tak se mi jeví trojí způsob, jímž bychom mohli a snad také měli roz­víjet to, co prožíváme o vánocích, a to, co je současně i náplní našich předsevzetí do nového roku. Ano, mi­lujme své domovy, do nichž nám světlo a pohodu při­nesla Láska, jež přišla na svět, milujme je a neopouštěj­me je ani mžikovým vzdálením do chladu bezcitnosti. Rozvíjejme však ve své duši i věrnost a opravdovost Slovu, jež nás oblažilo-, rozvíjejme současně i rozhodnost k činu, který by přiblížil okamžik, kdy pokoj ovládne srdce všech dobrých a věrných a tím zapěje 1 chvalo­zpěv Bohu na výsostech. mMTM JVfTIM ŽIVOTNÍ VÝROČÍ: 60 let oslaví vdpp. Sta­nislav Dubina, Vizovice (3.1.) a Vác­lav Zamazal, Topolany (19. 1.). O vánočních svátcích (21. 12.) osla­­♦11 30. výročí kněžství vdp. Ladislav Pe­ch a č, arclděkan u sv. Petra v Praze. J. M. NJDP. KAPITULNÍ VIKÁŘ ČESKOBUDĚJOVIC­KÝ A. TITMAN byl vyznamenán paměthí medaili města C. Budějovic, vydanou k 700. výroěí města., Jako vyznamenáni za dlouholetou budovatelskou spo­lupráci. Medaili odevzdal vyznamenanému pře,dse­­da Měst NV B. Dnajer se zástupci města C. Budě­jovic. CELODIECÉZNÍ LITURGICKÝ DEN v Budějovi­cích byl na kvatembrovou středu — 15. prosince 1965 — jako další prüprava duchovenstva v duchu obnovené liturgie. V bývalém seiníinářskěm koste­le sv. Anny byla celebrována vzorové farní Mše sv. za velké účasti duchovnícjh. p0té byla pod ve­dením njd. pana kapitulního vikáře A. Titimana, ve spoluprácí s členy DLK. instruktáž duchovních o významu obnovené Církve liturgií (dr. F. Kajt­­rhan) o obnově Mše sv. a. knězi (V. Bureš) a o sou­časné liturgické praxi jf. Votruba). P. JAROSLAV BÖHM. vikář a arclděkan v Tacho­vě byl pohřben 22. prosince. Po slavném rekviem ♦ kostele sv. Frant iška v Praze byly uloženy ostat­ky zesnulého 23. prosince na hřbitově v Praze— Hloubětíně. VYŠEHRADSKÝ VARHANÍK Richard Šváb, zemřel mimLié dny ve věku 59 let. Působil na Vy­šehradě p! ných 35 let. Pohřeb se konal za velké Účasti 11.. prosince z vyšehradského kapitulního čhrámu Sv. Petra a Pavla. Po slavné zádušní mší, kterou celebroval kanovník Msgre J. Boháč, ujal še dal Jich obřadě, za asistence kanovrtíka V. Ko­řínka/, vyšehradský kanovník prof. dr. Josef Be­neš, který se se zesnulým rozloučil vřelými slovy za vyšehradskou kapitulu. Jménem pražských var­haníků a ředitelů kůrů dal zesnulému umělci po- Wlední Sbohem prof. Jos. Kuhn. K TŘETÍMU VÝROČÍ ÚMRTÍ ThDr. Františka Onder­­ka, apoštolského administrátora v Českém Těšíně, Vydali jeho ctitelé Jožka Baruch a Vladimír Bu)á­­rek krásný bibliofilský tisk. Obsahuje na třech lis­tech vyznáni lásky ke knize od dr. Fr. Onderka: »Jak Jsem se stal milovníkem knih“. Je to líčení, Jak už od studentských let, na gymnastu v Mlst­­ku, šetřil peníze, aby si mohl koupit českou kni­hu. Později vzrostl zájem o krásné ěeské písem­nictví, a tak nasbíral bohatou knihovnu vzácných Silestac a vůbec knih bohovědných 1 uměleckých, mezi nimiž zaujímala čestné místo BezřUčiana a špalíčky kramářských tisků. Bibliofilský tisk vy­­dapý k uctěni památky slezského knlhomlla zdobí kr|sný symbolický frontispice akad. malíře Jožky ßa-ucha. HUDBA VE VELECHRÁMU SV. VITA V PRAZE. V neděli 2. ledna (Svátek Nejsvětějšiho Jména Ježíš) v 9.15 hod.: Antonín Fils, MISsa pasto­ra 11 s 1 n A — Po mši sv.: Frant. Xav. Brtxi, „P a s­­tores“ — (Zpívá svatojakubský sbor z Prahy-1). 6. ledna (čtvrtek — SvátekZjevenlPámě) v 18 hod.: Robert Führer, Missa pastora lit In A — Josef Calner, „Omneš de Saba“, „R e­­gesTharsis“ — Po mšl sv.: „A d e s t e, fide- 1 e s“, greg. chorál. KATOLICKÉ NOVINY Sv. TH Králové v našem umení VKĽ — SVATEK ZJEVENI PÁNĚ, obecně zva­ný Svatých Tří Králů (6. ledna), býval v nejstarší době ibslavou Narození Páně; avšak i později náleželi k nejvýznačnějším dnům bo­hoslužebného kalendáře. Není jistě náhodné, že před 112,1 lety v oktávu tohoto svát­­k u přijalo 14 českých vévodů 1 se svými lid­mi Křest sv. — Je to především svátek Páně; 6, ledna však Jde i o připomínku „mudrců z východu“, kteří podle evangelia sv. Matouše odevzdali narozenému Spasiteli darem zlato, kadidlo a myrhu. Později bylí pokřtěni sv. apoš­tolem Tomášem a zemřeli jako mučedníci. Je­jich ostatky byly přeneseny do Kolína n. R. V naší vlasti setkáváme se v umění s vy­obrazeními příchodu Svatých Tří Králů k naro­zenému Pánu. Tak v románském údobí např. na nástěnných malbách v románském kostelíku svatojakubském v Rovné u Stříbrné Skalice a v kostele sv. Václava v Praze 9-Prose­­k u. V nástěnném malířství se udržel tento ná­mět 1 v údobí gotickém (Branflýs n. L., Starý Plzenec). — Postavy svátých východních „má­gů“, které mocně ovlivnily staré lidové zvyky, se uplatnily 1 v českém deskovém malířství od 14. století. K nejstaršlm uměleckým projevům náleží deska Mistra vyšebrodského ze slavného obrazového cyklu (Národní galerie v Praze), kde Ježíšek přijímá dar prvého ze Sv. Tří Králů. Ne na trůně, jako u Mistra vy­šebrodského, ale v prosté chýši sedí Panna Ma­ria na tzv. deskách Morganových, dílu to českého původu zatímco její Syn přijímá da­ry vzácných návštěvníků. Betlémskou chýši v pozadí představuje obraz Klanění sv. Tří Krá­lů ze Želnavy a brněnský deskový oltář svatojakubský. Od druhé čtvrtiny 15. století obje­vuje se vyobrazení příchodu sv. Králů i na rámech deskových obrazů Madon, samozřejmě vedle jiných scén ze života Páně. Tak je tomu např. na rámu Maddný, jež nálež! anglickému králi, ale pochází z naši vlasti, na obrazech Panny Marie v novoměstském kostele sv. Ště­pána a v Jindřichově Hradci. Svou připomínku uplatnění motivu sv. Tří Králů V staťé době ukončeme několika „archami“ (několikadllnými oltáři) pozdně gotickými. Jsou to archy: sva­tojirská (NG), křivoklátská a karl­štejnská, vesměs z 2. poloviny 15. století. Český poutník v Betlémě ulč — Jíž od 11. stole­tí putovali naši předkové na posvátná místa křesťanství, do Sváté země. Vedle ostatních míst této země, spojených se vzpomínkou na našeho Spasitele, bylo samozřejmě cílem jejích putování 1 místo, kde se Pán Ježíš narodil: Betlém. Z nej­starších dob známe jen jmé­na palestinských poutníků. Z pozdější doby se nám uchova­ly jejich písemné vzpomínky na průběh cesty I korespon­dence. K prvým tištěným čes­kým pamětem náleží lito­­myšlského měšťana Martina Kabátníka „Cesta z Cech do Jeruzaléma a Egypt a“, vydaná poprvé ř. 1539 a poté ještě čtyřikrát. Ke Kabátníkově cestě došlo v le­tech 1491 a 1492: v Jeruzalémě pobýval kol Hromníc r. 1492. V té době také podnikl pouť do Betléma, na niž nám zachoval vzpomínku ve svém cestopisu. LITURGICKÝ TÝDEN PONDĚLÍ 3. LEDNA — Mše svaté Jako 1. ledna, ze dne vánoční oktávy. Tajemství narození vtěleného Slova Je 1 dnes předmětem naši úvahy a modlitby. Epištola mluví — Jdko v přesvaté noci — o Boží dobrotě a lásce, která se projevila tím, že poslal z nebeských výšin Svého Syna Jako Vykupitele, aby On napravil, co lidstvo pokazilo a nastolil věčné krá­lovství Svého Otce, K Němu voláme, aby nás v tomto roce chránil před těžkou .vinou a sílil k věrné, od­dané službě. ÚTERÝ 4. LEDNA. — Opět bereme Mši sv. ze dne vánoční oktávy. Zmínka o Ježíšově obřezání v kratič­kém evangeliu nám připomíná vykupitelskou Oběť Božího Syna, která začíná už při Jeho narození. Spa­sitel se podrobuje předpisům Zákona, aby zahladit neposlušnost lidstva ýůčí Bohu, Jak už předpovídali proroci. Kromě toho Je obřízka předobrazem Svátosti křtu a stává se prvním znamením Nové Úmluvy mezi Bohem a člověkem. STŘEDA 5í LEDNA, m V předvečer Zjeveni Páně opakujeme Ještě Jednou Mšl svátou z 1. ledna. — Podle staré tradice světí se dnešního dne v kostellch voda, křída a kadidlo, jimiž přinášíme do našich obydlí Boži požehnání. Kombinace tří známých pís­men se znamením kříže a letopočtem: 19 + C + M + B + 60, jež bývá posvěcenou křídou psána na dveře, neznamená, Jak sl mnozí mylně vykládají, tzv. „Tří Krále“. Je zkratkou latinské věty: „Christus mansionem benedlcat“, česky: „Kristus požehne] ten­to dům.“ ČTVRTEK 6. LEDNA. Tři myšlenky ovládají dnešní veliký zasvěcený svátek Zjevení Páně, tři slavné události v Kristově životě, které potvrdily Jeho Boži moc: nejen zazářeni hvězdy nad Betlé­mem, jež přivedla mudrče od Východu k Jeslím, ale též hlas nebeského Otce při Ježíšově křtu v Jordánu Jako svědectví božstvf Syna člověka, a konečně Spa­sitelův první zázrak ha svatbě v Káně, pro který učedníci v Něho uvěřili. Proto dnes Jásavě oslavu­jeme svého Krále a Pána, v Němž se nám zjevil Boží majestát. PÄTEK 7. LEDNA. — Mše svátá z včerejšího svát­ku, kterou dnes opakujeme, uvádí nám jako evange­lium návštěvu mudrců u novorozeného Vykupitele světa. Zmiňuje se též o jejich třech darech. Sv. Au­gustin k tbmu píše: „Zlato Obětuji Králi, kadidlo Bohu, myrhu Člověku, zasvěcenému smrti... I my, kteří to slyšíme nebo čteme, chceme obětovat ze svých pokladů: zlato své lásky Kristu Králi, kadidlo své modlitby vznešenému Božímu Synu a myrhu posvátné oddanosti Tomu, Jenž nám zaručuje nehynoucí život“. SOBOTA 8. LEDNA. — Slavíme nejsvětějšl Oběf ke cti Matky Páně. V žádné době církevního roku ne­pamatujeme s takovou vděčností na Panňu Marii Jako právě v nynější době Vánoční, kdy se s ní radujeme z Kristova narození. V Epištole slyšíme svátého Pav­la, Jak k nám promlouvá o vtěleni Druhé božské Osoby, v evangeliu nám liči sv. Lukáš, Jak betlémští pastýři našil Ditě a Jeho Matku. JOSEF NĚMEC POSLEDNÍ DNY MINULÉHO ROKU nebyly věru chudé na udá­­lodti. Úspěšný let čtyř amerických kosmonautů a jejich setkáni na losjích Gemini 6 a 7 ve vesmíru, dočasný společný let, a konečně úspěšné přistáni, Vystřídala zpráva o vypuštění sté sovětské dru­žice Země — KOSMOS 100. Vysoké číslo této umělé družíce je novým důkazem o rozsáhlosti sovětských pokusů, a svědčí o tom, kolika vědeckých průzkumů, pozorován! a pokusů je třeba, než Je probádán některý úsek letu v kosmickém prostoru. Tato dů­kladnost a opatrnost Je jistě tím naléhavější tam, kde umělé dru­žice mají vystřídat kosmické lodi s lidskou posádkou. Bez dosta­tečného počtu předchozích zkoušek nemohli by ani sovětští, ani američtí kosmonauti úspěšně a bez ohroženi svých životů zvlád­nout své úkoly. 1 když se novináři nemohou dohodnout, zda ^ame­rická kosmická loď Gemini 6 přistála 18, 25 čl 53 kilometrů od mateřské letadlové lodi Wasp, je přistání na kteroukoli z uvede­ných vzdáleností — Jak se vyjádřil I náš odborník dr. Mrázek — Vzdálenosti tak malou, že tento výkon zasluhuje výbornou. Stejnou známku však zasluhuji i vědci, technici a dělníci. KRÓMÉ TÉCHTO ZPRÁV o úspěšných událostech z posledních pro­sincových dnů, Jsou zde z téže doby však 1 zprávy smutné. Ke zprá­vám z Vietnamu, kde 1 nadále lidé umírají v bojíeh a Jsou zabí­jeni při bombardováni. Je stále středem procítěného světového zájmu katastrofa, k niž došlo ve východním Pákistánu. Podle dosud ne­přesných a neúplných zpráv činil počet obětí cyklónu 25 000 osob. Vichřice, která se řítila rychlosti 170 km a na frontě široké 128 km, znůsobilá kromě strašlivých ztrát na životech 1 veliké materiální škody. Pákistánská katastrofa Je největší přírodní katastrofou tohoto století. Největší pohromou vůbec, Jež Je do dneška známa, byly zátopy v Ctně v roce 1885, při nichž zahynulo na 900 000 osob. — Jistě, jsou přírodní katastrofy, které zatím nelze ani předvídat, ani Jim úspěšně čelit. Mnohému by však bylo možno zabránit vhod­nými opatřeními. Ochranné hráze, vhodné stavby apod., by Jistě mnohdy a mnohde pomohly. K tomu by bylo třeba značných fi­nančních nákladů, které však zatím řada zemi přednostně investu­je do zbrani a válečných zařízeni. V těchto zemích zbude prtíto jen velmi málo na mírové Investice. 2. LEDNA 196i. Nejsvétéjšího Jména Ježíš EPIŠTOLA (Sk ap 4, 8—12). Začínáme občan­ský rok. Při této příležitosti se člověk zastaví na okamžik na své životní cestě, aby se ohlédl na úsek, který už ušel, a zavzpomínal na náma­hy i krásy cesty, na úspěchy, kterých dosáhl, i na omyly, jichž se dopustil. Chtě nechtě hod­notí sebe sama a na tom hodnocení závisejí pocity uspokojení čl nespokojenosti z toho za­myšlení. Největší touhou lidského srdce a hýb­nou pákou všeho konáni je touha po štěstí. Křesťan touží po dvojím štěstí. Po štěstí časném a po štěstí věčném. Jenom tenkrát bude ze všech svých sil usilovat 0 dosažení obojího, když po­chopí, že se tato dvě štěstí vzájemně nevylučují, že usilovat o pravé, skutečné, všelidské štěstí je současně cestou kb štěstí věčnému, a opačně, usilovat o štěstí věčné není možno bez plnění Božího zákona, a ten lidem není dán samoúčel­ně, nýbrž tak, abý Jeho plnění vedlo současně k dosahování co největšího štěstí na této zemi. Zpronevěra zákonu Božímu je současně bo­řením lidského štěstí. Každý hřích je totiž sou­časně zlem pro lidskou společnost, a každé jed­nání ve shodě s vůli Boži je pro lidsikou společ­nost kladem a je příspěvkem jednotlivce k obec­nému úsilí o vybudování co největšího štěstí na této zemi. EVANGELIUM (Lk 2, 21). Líčí okamžik, kdy se Pánu Ježíši dostává jména, určeného mu od věčnosti jeho nebeským Otcem a oznámeného andělem. a. 1. — Neděle (neuplatiluje se) SVATEK NEJSVĚTSIŠÍHO JMÉNA JEŽÍŠ; 2. tř., barva bílá; Mše sv.: vlastni (Schal­­lerfiv misál stf. 106; nedělní: str. 68), Gloria, Credo, preface (již bez vlastní modlitby Mezi úkonem) vánoční 1«. 1). 3. i. — ZE DNE; 4. tf., b. bílá; Mše sv.: Jako 1. ledna, Gl., bez Cr., Preface (bez vlastni modlitby Mezi úko­nem) Vánoční (č. lj. Ite missa est. 4. 1. — ZE DNE; 4. tř., b bílá; MŠe sv.: vše jako včera. 5. 1. — ŽE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: vše jako 3. t. m. 2. modi. sv. Télesfora, papeže a mučedníka (ze mše „Sl díligis“). — NEBO: Mše sv. (b. červená) sv. TE­­LESFORA, papeže a mučedníka: „si dtlígis — Miluješ-li mne“ [Společná mše papežů}, Gl.. bez připomínky dne, bez Cr., Preface vánoční (č. lj. B. 1. — ZJEVENI páně (Svatých Tří králů); 1. tř., b. bílá; Mše sv.: vlastní (stí*, lli; nedělní: str. 94), Gl., Cr., Preface a Meei úkonem o Zjevení Páiiě (č. 2). 7. 1. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: jako 6. ledna, Gl., bez Cr., Preface (nadále již bez vlastní modlitby Mezi úkonem) o Zjevení Páně (č. 2), Ite missa est. 8. 1. — BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE V SOBOTU; 4. tř., b. bílá; Mše sV.: „VUltum tuurn“ (II. formulář str. 98-), Gl., bez Cr., Preface O Panně Marii (Č. 11 „ . ,. tebe o uctívání OPRAVA. Ve vánočním dvojčísle (51-52) r. 1965 na 6. stráně v „Našem kalendáři 1966“ Jsou dvč chyby, které nutno opravit: 3. dubna je Druhů neděle Utrpení (nikoli postní). — Svátku Nanebevzetí Panny Marie vzpomínáme 15. srpna (nikoli záři). Na téže straně v článku Václava Oktábce „jste všichni připraveni?“ má být v 1. sloupci, 10. řádek pod obrázkem, letopočet 1796 (nikoli 1798). — V témže článku (druhý sloupec, poslední odstavec, druhý řádek) má býti: „K oltáři a Kristu Pánu svátostnému také směřuji všechny zpěvy pastýřské mše . ..“ (v původním zněni vypadlo totii slovo „zpěv y“). Novoroční zamyšlení NEBYLO BY VHODNOU NOVOROČNÍ MEDITACÍ zamyšleni, Jaké škody působí přírodní Živly, a co „dokáží“ v tomto směru rozumné a uvažující lidské bytosti. Stačí jen znát ony miliónové ztráty na životech i hodnotách, aby bledla i ona strašlivá pákistánská „kata­strofa století“. Proti tomu, co dokázal Hitler; stejně jako proti tomu, oč by se rádi pokusili někteří činitelé ze Západu dnes, Je i páklstánský cyklón se svými 25 000 oběťmi pouhé neviňátko. Věříme však pevně, že ani v tomto, ani v dalších létech nepřipustí lid­stvo, aby někdo na naši planetě chtěl přírodním živlům konkuro­vat v jejich zběsilosti, a dokonce Je předčit. Věříme pevně, že vývoj půjde směrem zcela opa'ným: Podmaňovat Si nejeti kosmos, ale i Zemi a učinit Jt šťastnou a štědrou planetou pro všechny. — K tomuto cíli směřovala návštěva sovětského zahraničního ministra Gromyka u nás. A. A. Gromyko se seznámil s naší vlastí, a pokud to bylo Časově možné, 1 s Životem našeho lidu. Komuniké vydané po ukončeni jednáni ministra Gromyka s našimi vládními Čini­teli znovu potvrzuje, že obě strany sleduj! Jen Jedno- při každé příležitosti utužovat, a v zájmu obou zemi prohlubovat přátelství národů obou ženil. Návštěva ministra Gfomyka U nás rtehyla však ledinou diplomatickou cestou v posledních prosincových dnech. Místopředseda naši vlády inž. Slmůnek byl na oficiální návštěvě v Rakousku, představitel Alžírska H. Bumedien byl několik dní v So­větském svazu, britský ministerský předseda H. Wilson byl ve Washingtonu, kde jej vystřídal boim-ský kancléř dr. Erhard. Doplml­­me-U tento výčet diplomatických cest v posledních dnech minu­lého roku 1 návštěvou pákistánského presidenta Ajub Chána v USA, přece jen se nedomníváme, že tento náš přehled je zcela úplný. ZAMÝSLÍME-LI SE však nad výsledky tohoto rušného diploma­tického dění, nelze říci, že by všechny ty cesty a Všechna Jed­nání, která s nimi souvisela, nesla se stejným směrem, jednáni sovětského ministra Gromyka u nás měla nesporně zaměřeni kon stŕuktlvnt, mírové. Vždyť vnitřní 1 zahraniční politika obou přá­telských zemi vidi své historické posláni nejen, v odstraněni Vyko­řisťováni a bídy ve světovém měřítku a ve vyloučeni možnosti jakékoli války že života lidské společnosti, ale chce již v sou­časné epoše zbavit lidstvo přízraku světové války. Snahou o pro­hloubení vzájemných styků se nesla 1 Jednáni místopředsedy naši vlády ínž. Simůnka v Rakousku. — Jinak Je tomu s návštěvami ve­doucích západních diplomatů ve Washingtonu. Závěrečné zprávy o výsledcích cest H. Wilsona a L. Erharda v USA byly značně kusé; bylo by však klamáním světové veřejnosti tvrdit, že tyto cesty měly charakter mírový. V případě H. Wilsona to koneckonců vyslovil oficiální New York Times, když v nedělní příloze Weekly Review napsal: „Labouristická vláda H. Wilsona má tak blízko ke Spojeným státům, Jako měla předchozí vláda konzervativců. Kon ZUlticé S USA se Uskutečňují tak často a pravidelně, že nakonec nelže rozlišit, kde Je anglické a kde americké.. .“ A cíle a po­žadavky Německé spolkové republiky proklamovali vedoucí bonnští činitelé ještě než se dr, Erhard do USA vypravil. „Účast NSR v bojovém použití všech druhů Jaderných zbraní, Je náš mlnl­málfil požadavek ...“ „nédovôllme, aby nás v NATO odstrkovali. ..“ (dr. Gerstenmaler), „nedovedeme sl představit, že by NSR ne­­rhěla v budoucnu mit všechno, co mají ostatní mocnosti NATO . . .* (baron von umd Zu Gutenberg), „nechceme po návratu dr Erharda 'z USA slyšet, že rozhovor byl „otevřený, upřímný a užitečný“, tak to tentokrát nepůjde . . , Jde o kořeny západního spojenectví a ne­dáme se odbýt neurčitými slovy . ..“ (západoněmecký list Welt am Sonntag). Těchto několik úryvků jasně ukazuje. Jak západoněmeětt diplomaté a novináři „připravovali" cestu svého předáka Erharda do Spojených Států amerických, a co sl od této cesty vlastně slibuji. VĚŘÍME VSAK, že tyto chmurné tóny z projevů a přáni Západu, tak, jak Jsme Je slyšeli v posledních dnech minulého roku, nebu­dou ani Jediným, ani vedoucím hlasem v novém roce. Nereálnost takové polltjky vyjádřila i západoněmecká zahraničně politická ko­­mentátork-a hraběnka Marion Dönhofová, když napsala: „ . . . v době, kdy svět potřebuje uvolnit napětí, čin! Bonn něco zcela opačného. V době, kdy Se svět staví proti šířeni Jaderných zbrani, Usiluje Bůnh a účast ha jadethé půlitlbe ..

Next