Katolické Noviny, 1966 (XVIII/1-52)
1966-01-02 / No. 1
Strana 2 Tím se nám pohled do jeslí, úvaha nad vánoční pohodou a milé vzpomínky na rodný domov stávají důležitou součásti našeho duchovního úsilí. V dětství jsme vše, co nám vánoce a jejich radost přinášely, chápali bez výhrad. Upřímné dětské srdce se chvělo radostí a -něžným zájmem o Děťátko a dovedlo se nadchnout k tomu, aby je následovalo. Jistě bylo v tom mnoho dětské naivity 1 mnoho dětské nestálostí. Neboť když zmizely jesličky a jiné období církevního roku dalo zapomenout na něhu vánoc, zmizelo též mnoho z toho žhavého zájmu o betlémské Dítě. Z toho čistého dětské ho zápalu pro děje vánoc vezměme si to, co je v něm krásné, silné, živé. Vezměme si z něj jistotu, že Láska, která přišla na svět v jeslích, má plně zaujmout naše myšlení a má zcela řídit naše skutky. Nestálost a přelétavost dětského- zájmu nahraďme trvalým vědomím, že Dítě, jež nás potěšilo svým příchodem na tento svět, bude nás provázet svým slovem, obětuje se za nás, přinese nám spásu. A až uslyšíme hlas Učitele, až slovo evangelia nás pozve k následování, snažme se, aby nás neopustilo zaujetí, jež jsme pocítili, když jsme v hlubokém rozjímání stáli před Jeho jeslemi. Až pak tíže utrpení a mučivé ticho hrobu obestře smutkem naši duši, nezapomeňme opět na něhu, již přineslo Dítě. A nezapomeňme, že jen proto přišlo na svět, jen proto se stalo člověkem, aby naplnilo vůli Otcovu a přineslo nám vykoupení. T Láska přišla na svět Dokončeni z 1. strany o nás pak přivádí k dalšímu okruhu myšlenek, k způsobu, jímž provázíme Lásku, jež přišla na tento svět. Je to vnitřní uskutečňování obnovy ducha, k němuž nás vedou dekrety II. vatikánského koncilu. Nechci mluvit ani o jeho průběhu, ani o obsahu koncilových dokumentů. To je úkolem jiných úvah a článků. Chtěl bych jen upozornit na souvislost mezi nimi a poselstvím našich vánoc. Jestliže jsme ve svých úvahách dospěli až k poznatku, že betlémské Dítě má ovládat a rozvíjet náš duchovní život a jeho růst láskou, slovem i obětí, jsme už velmi blízko, abychom to pochopili. Pří těchto úvahách nám nejde o formulace, které vzešly z velkého církevního zasedání, jež svým zakončením v předvánoční době přihlásilo se do atmosféry letošních vánoc, nejde nám ani o změny technického rázu, jež liturgickému, a organizačnímu životu Církve přineslo. Jde nám rnno-hem spíše o ducha. Jde nám o to, aby duch papeže Jana blažené paměti neuhasí v našich srdcích. J4e nám o to, aby se svou láskou dále rozhořel. Svolavatel II. vatikánského koncilu vtiskl přece tomuto velikému dílu pečeť svého ducha. Je sice pravda, že mnohá jeho- myšlenka byla zasuta pod závějí slov která nebyla vyslovena jeho duchem, je pravda, že byly snahy oslabit ducha 1 literu Janových záměrů, přece však zůstalo to, co je nejpodstatnější. Zůstal duch vánoc, zůstal duch Dítěte z Betléma, zůstal duch Lásky, jež přišla na svět. A toho ducha sladkých a něžných vánoc, který tak láskyplně a současně tak moudře a pevně obnovil v Církvi papež Jan, musíme rozvíjet, musíme shledávat a posilovat, až budeme převádět koncilová rozhodnutí v jádro a dřeň svého křesťanství. Vždyť to nepochybně bude poselstvím vánoc, poselstvím míru mezí dobrými lidmi, až budeme svou duši sytit snášenlivostí, pochopením pro své bratry, horlivou účastí na společném díle, k němuž se scházejí všichni dobří lidé. Tak se mi jeví trojí cesta, tak se mi jeví trojí způsob, jímž bychom mohli a snad také měli rozvíjet to, co prožíváme o vánocích, a to, co je současně i náplní našich předsevzetí do nového roku. Ano, milujme své domovy, do nichž nám světlo a pohodu přinesla Láska, jež přišla na svět, milujme je a neopouštějme je ani mžikovým vzdálením do chladu bezcitnosti. Rozvíjejme však ve své duši i věrnost a opravdovost Slovu, jež nás oblažilo-, rozvíjejme současně i rozhodnost k činu, který by přiblížil okamžik, kdy pokoj ovládne srdce všech dobrých a věrných a tím zapěje 1 chvalozpěv Bohu na výsostech. mMTM JVfTIM ŽIVOTNÍ VÝROČÍ: 60 let oslaví vdpp. Stanislav Dubina, Vizovice (3.1.) a Václav Zamazal, Topolany (19. 1.). O vánočních svátcích (21. 12.) osla♦11 30. výročí kněžství vdp. Ladislav Pech a č, arclděkan u sv. Petra v Praze. J. M. NJDP. KAPITULNÍ VIKÁŘ ČESKOBUDĚJOVICKÝ A. TITMAN byl vyznamenán paměthí medaili města C. Budějovic, vydanou k 700. výroěí města., Jako vyznamenáni za dlouholetou budovatelskou spolupráci. Medaili odevzdal vyznamenanému pře,dseda Měst NV B. Dnajer se zástupci města C. Budějovic. CELODIECÉZNÍ LITURGICKÝ DEN v Budějovicích byl na kvatembrovou středu — 15. prosince 1965 — jako další prüprava duchovenstva v duchu obnovené liturgie. V bývalém seiníinářskěm kostele sv. Anny byla celebrována vzorové farní Mše sv. za velké účasti duchovnícjh. p0té byla pod vedením njd. pana kapitulního vikáře A. Titimana, ve spoluprácí s členy DLK. instruktáž duchovních o významu obnovené Církve liturgií (dr. F. Kajtrhan) o obnově Mše sv. a. knězi (V. Bureš) a o současné liturgické praxi jf. Votruba). P. JAROSLAV BÖHM. vikář a arclděkan v Tachově byl pohřben 22. prosince. Po slavném rekviem ♦ kostele sv. Frant iška v Praze byly uloženy ostatky zesnulého 23. prosince na hřbitově v Praze— Hloubětíně. VYŠEHRADSKÝ VARHANÍK Richard Šváb, zemřel mimLié dny ve věku 59 let. Působil na Vyšehradě p! ných 35 let. Pohřeb se konal za velké Účasti 11.. prosince z vyšehradského kapitulního čhrámu Sv. Petra a Pavla. Po slavné zádušní mší, kterou celebroval kanovník Msgre J. Boháč, ujal še dal Jich obřadě, za asistence kanovrtíka V. Kořínka/, vyšehradský kanovník prof. dr. Josef Beneš, který se se zesnulým rozloučil vřelými slovy za vyšehradskou kapitulu. Jménem pražských varhaníků a ředitelů kůrů dal zesnulému umělci po- Wlední Sbohem prof. Jos. Kuhn. K TŘETÍMU VÝROČÍ ÚMRTÍ ThDr. Františka Onderka, apoštolského administrátora v Českém Těšíně, Vydali jeho ctitelé Jožka Baruch a Vladimír Bu)árek krásný bibliofilský tisk. Obsahuje na třech listech vyznáni lásky ke knize od dr. Fr. Onderka: »Jak Jsem se stal milovníkem knih“. Je to líčení, Jak už od studentských let, na gymnastu v Mlstku, šetřil peníze, aby si mohl koupit českou knihu. Později vzrostl zájem o krásné ěeské písemnictví, a tak nasbíral bohatou knihovnu vzácných Silestac a vůbec knih bohovědných 1 uměleckých, mezi nimiž zaujímala čestné místo BezřUčiana a špalíčky kramářských tisků. Bibliofilský tisk vydapý k uctěni památky slezského knlhomlla zdobí kr|sný symbolický frontispice akad. malíře Jožky ßa-ucha. HUDBA VE VELECHRÁMU SV. VITA V PRAZE. V neděli 2. ledna (Svátek Nejsvětějšiho Jména Ježíš) v 9.15 hod.: Antonín Fils, MISsa pastora 11 s 1 n A — Po mši sv.: Frant. Xav. Brtxi, „P a stores“ — (Zpívá svatojakubský sbor z Prahy-1). 6. ledna (čtvrtek — SvátekZjevenlPámě) v 18 hod.: Robert Führer, Missa pastora lit In A — Josef Calner, „Omneš de Saba“, „R egesTharsis“ — Po mšl sv.: „A d e s t e, fide- 1 e s“, greg. chorál. KATOLICKÉ NOVINY Sv. TH Králové v našem umení VKĽ — SVATEK ZJEVENI PÁNĚ, obecně zvaný Svatých Tří Králů (6. ledna), býval v nejstarší době ibslavou Narození Páně; avšak i později náleželi k nejvýznačnějším dnům bohoslužebného kalendáře. Není jistě náhodné, že před 112,1 lety v oktávu tohoto svátk u přijalo 14 českých vévodů 1 se svými lidmi Křest sv. — Je to především svátek Páně; 6, ledna však Jde i o připomínku „mudrců z východu“, kteří podle evangelia sv. Matouše odevzdali narozenému Spasiteli darem zlato, kadidlo a myrhu. Později bylí pokřtěni sv. apoštolem Tomášem a zemřeli jako mučedníci. Jejich ostatky byly přeneseny do Kolína n. R. V naší vlasti setkáváme se v umění s vyobrazeními příchodu Svatých Tří Králů k narozenému Pánu. Tak v románském údobí např. na nástěnných malbách v románském kostelíku svatojakubském v Rovné u Stříbrné Skalice a v kostele sv. Václava v Praze 9-Prosek u. V nástěnném malířství se udržel tento námět 1 v údobí gotickém (Branflýs n. L., Starý Plzenec). — Postavy svátých východních „mágů“, které mocně ovlivnily staré lidové zvyky, se uplatnily 1 v českém deskovém malířství od 14. století. K nejstaršlm uměleckým projevům náleží deska Mistra vyšebrodského ze slavného obrazového cyklu (Národní galerie v Praze), kde Ježíšek přijímá dar prvého ze Sv. Tří Králů. Ne na trůně, jako u Mistra vyšebrodského, ale v prosté chýši sedí Panna Maria na tzv. deskách Morganových, dílu to českého původu zatímco její Syn přijímá dary vzácných návštěvníků. Betlémskou chýši v pozadí představuje obraz Klanění sv. Tří Králů ze Želnavy a brněnský deskový oltář svatojakubský. Od druhé čtvrtiny 15. století objevuje se vyobrazení příchodu sv. Králů i na rámech deskových obrazů Madon, samozřejmě vedle jiných scén ze života Páně. Tak je tomu např. na rámu Maddný, jež nálež! anglickému králi, ale pochází z naši vlasti, na obrazech Panny Marie v novoměstském kostele sv. Štěpána a v Jindřichově Hradci. Svou připomínku uplatnění motivu sv. Tří Králů V staťé době ukončeme několika „archami“ (několikadllnými oltáři) pozdně gotickými. Jsou to archy: svatojirská (NG), křivoklátská a karlštejnská, vesměs z 2. poloviny 15. století. Český poutník v Betlémě ulč — Jíž od 11. století putovali naši předkové na posvátná místa křesťanství, do Sváté země. Vedle ostatních míst této země, spojených se vzpomínkou na našeho Spasitele, bylo samozřejmě cílem jejích putování 1 místo, kde se Pán Ježíš narodil: Betlém. Z nejstarších dob známe jen jména palestinských poutníků. Z pozdější doby se nám uchovaly jejich písemné vzpomínky na průběh cesty I korespondence. K prvým tištěným českým pamětem náleží litomyšlského měšťana Martina Kabátníka „Cesta z Cech do Jeruzaléma a Egypt a“, vydaná poprvé ř. 1539 a poté ještě čtyřikrát. Ke Kabátníkově cestě došlo v letech 1491 a 1492: v Jeruzalémě pobýval kol Hromníc r. 1492. V té době také podnikl pouť do Betléma, na niž nám zachoval vzpomínku ve svém cestopisu. LITURGICKÝ TÝDEN PONDĚLÍ 3. LEDNA — Mše svaté Jako 1. ledna, ze dne vánoční oktávy. Tajemství narození vtěleného Slova Je 1 dnes předmětem naši úvahy a modlitby. Epištola mluví — Jdko v přesvaté noci — o Boží dobrotě a lásce, která se projevila tím, že poslal z nebeských výšin Svého Syna Jako Vykupitele, aby On napravil, co lidstvo pokazilo a nastolil věčné království Svého Otce, K Němu voláme, aby nás v tomto roce chránil před těžkou .vinou a sílil k věrné, oddané službě. ÚTERÝ 4. LEDNA. — Opět bereme Mši sv. ze dne vánoční oktávy. Zmínka o Ježíšově obřezání v kratičkém evangeliu nám připomíná vykupitelskou Oběť Božího Syna, která začíná už při Jeho narození. Spasitel se podrobuje předpisům Zákona, aby zahladit neposlušnost lidstva ýůčí Bohu, Jak už předpovídali proroci. Kromě toho Je obřízka předobrazem Svátosti křtu a stává se prvním znamením Nové Úmluvy mezi Bohem a člověkem. STŘEDA 5í LEDNA, m V předvečer Zjeveni Páně opakujeme Ještě Jednou Mšl svátou z 1. ledna. — Podle staré tradice světí se dnešního dne v kostellch voda, křída a kadidlo, jimiž přinášíme do našich obydlí Boži požehnání. Kombinace tří známých písmen se znamením kříže a letopočtem: 19 + C + M + B + 60, jež bývá posvěcenou křídou psána na dveře, neznamená, Jak sl mnozí mylně vykládají, tzv. „Tří Krále“. Je zkratkou latinské věty: „Christus mansionem benedlcat“, česky: „Kristus požehne] tento dům.“ ČTVRTEK 6. LEDNA. Tři myšlenky ovládají dnešní veliký zasvěcený svátek Zjevení Páně, tři slavné události v Kristově životě, které potvrdily Jeho Boži moc: nejen zazářeni hvězdy nad Betlémem, jež přivedla mudrče od Východu k Jeslím, ale též hlas nebeského Otce při Ježíšově křtu v Jordánu Jako svědectví božstvf Syna člověka, a konečně Spasitelův první zázrak ha svatbě v Káně, pro který učedníci v Něho uvěřili. Proto dnes Jásavě oslavujeme svého Krále a Pána, v Němž se nám zjevil Boží majestát. PÄTEK 7. LEDNA. — Mše svátá z včerejšího svátku, kterou dnes opakujeme, uvádí nám jako evangelium návštěvu mudrců u novorozeného Vykupitele světa. Zmiňuje se též o jejich třech darech. Sv. Augustin k tbmu píše: „Zlato Obětuji Králi, kadidlo Bohu, myrhu Člověku, zasvěcenému smrti... I my, kteří to slyšíme nebo čteme, chceme obětovat ze svých pokladů: zlato své lásky Kristu Králi, kadidlo své modlitby vznešenému Božímu Synu a myrhu posvátné oddanosti Tomu, Jenž nám zaručuje nehynoucí život“. SOBOTA 8. LEDNA. — Slavíme nejsvětějšl Oběf ke cti Matky Páně. V žádné době církevního roku nepamatujeme s takovou vděčností na Panňu Marii Jako právě v nynější době Vánoční, kdy se s ní radujeme z Kristova narození. V Epištole slyšíme svátého Pavla, Jak k nám promlouvá o vtěleni Druhé božské Osoby, v evangeliu nám liči sv. Lukáš, Jak betlémští pastýři našil Ditě a Jeho Matku. JOSEF NĚMEC POSLEDNÍ DNY MINULÉHO ROKU nebyly věru chudé na událodti. Úspěšný let čtyř amerických kosmonautů a jejich setkáni na losjích Gemini 6 a 7 ve vesmíru, dočasný společný let, a konečně úspěšné přistáni, Vystřídala zpráva o vypuštění sté sovětské družice Země — KOSMOS 100. Vysoké číslo této umělé družíce je novým důkazem o rozsáhlosti sovětských pokusů, a svědčí o tom, kolika vědeckých průzkumů, pozorován! a pokusů je třeba, než Je probádán některý úsek letu v kosmickém prostoru. Tato důkladnost a opatrnost Je jistě tím naléhavější tam, kde umělé družice mají vystřídat kosmické lodi s lidskou posádkou. Bez dostatečného počtu předchozích zkoušek nemohli by ani sovětští, ani američtí kosmonauti úspěšně a bez ohroženi svých životů zvládnout své úkoly. 1 když se novináři nemohou dohodnout, zda ^americká kosmická loď Gemini 6 přistála 18, 25 čl 53 kilometrů od mateřské letadlové lodi Wasp, je přistání na kteroukoli z uvedených vzdáleností — Jak se vyjádřil I náš odborník dr. Mrázek — Vzdálenosti tak malou, že tento výkon zasluhuje výbornou. Stejnou známku však zasluhuji i vědci, technici a dělníci. KRÓMÉ TÉCHTO ZPRÁV o úspěšných událostech z posledních prosincových dnů, Jsou zde z téže doby však 1 zprávy smutné. Ke zprávám z Vietnamu, kde 1 nadále lidé umírají v bojíeh a Jsou zabíjeni při bombardováni. Je stále středem procítěného světového zájmu katastrofa, k niž došlo ve východním Pákistánu. Podle dosud nepřesných a neúplných zpráv činil počet obětí cyklónu 25 000 osob. Vichřice, která se řítila rychlosti 170 km a na frontě široké 128 km, znůsobilá kromě strašlivých ztrát na životech 1 veliké materiální škody. Pákistánská katastrofa Je největší přírodní katastrofou tohoto století. Největší pohromou vůbec, Jež Je do dneška známa, byly zátopy v Ctně v roce 1885, při nichž zahynulo na 900 000 osob. — Jistě, jsou přírodní katastrofy, které zatím nelze ani předvídat, ani Jim úspěšně čelit. Mnohému by však bylo možno zabránit vhodnými opatřeními. Ochranné hráze, vhodné stavby apod., by Jistě mnohdy a mnohde pomohly. K tomu by bylo třeba značných finančních nákladů, které však zatím řada zemi přednostně investuje do zbrani a válečných zařízeni. V těchto zemích zbude prtíto jen velmi málo na mírové Investice. 2. LEDNA 196i. Nejsvétéjšího Jména Ježíš EPIŠTOLA (Sk ap 4, 8—12). Začínáme občanský rok. Při této příležitosti se člověk zastaví na okamžik na své životní cestě, aby se ohlédl na úsek, který už ušel, a zavzpomínal na námahy i krásy cesty, na úspěchy, kterých dosáhl, i na omyly, jichž se dopustil. Chtě nechtě hodnotí sebe sama a na tom hodnocení závisejí pocity uspokojení čl nespokojenosti z toho zamyšlení. Největší touhou lidského srdce a hýbnou pákou všeho konáni je touha po štěstí. Křesťan touží po dvojím štěstí. Po štěstí časném a po štěstí věčném. Jenom tenkrát bude ze všech svých sil usilovat 0 dosažení obojího, když pochopí, že se tato dvě štěstí vzájemně nevylučují, že usilovat o pravé, skutečné, všelidské štěstí je současně cestou kb štěstí věčnému, a opačně, usilovat o štěstí věčné není možno bez plnění Božího zákona, a ten lidem není dán samoúčelně, nýbrž tak, abý Jeho plnění vedlo současně k dosahování co největšího štěstí na této zemi. Zpronevěra zákonu Božímu je současně bořením lidského štěstí. Každý hřích je totiž současně zlem pro lidskou společnost, a každé jednání ve shodě s vůli Boži je pro lidsikou společnost kladem a je příspěvkem jednotlivce k obecnému úsilí o vybudování co největšího štěstí na této zemi. EVANGELIUM (Lk 2, 21). Líčí okamžik, kdy se Pánu Ježíši dostává jména, určeného mu od věčnosti jeho nebeským Otcem a oznámeného andělem. a. 1. — Neděle (neuplatiluje se) SVATEK NEJSVĚTSIŠÍHO JMÉNA JEŽÍŠ; 2. tř., barva bílá; Mše sv.: vlastni (Schallerfiv misál stf. 106; nedělní: str. 68), Gloria, Credo, preface (již bez vlastní modlitby Mezi úkonem) vánoční 1«. 1). 3. i. — ZE DNE; 4. tf., b. bílá; Mše sv.: Jako 1. ledna, Gl., bez Cr., Preface (bez vlastni modlitby Mezi úkonem) Vánoční (č. lj. Ite missa est. 4. 1. — ZE DNE; 4. tř., b bílá; MŠe sv.: vše jako včera. 5. 1. — ŽE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: vše jako 3. t. m. 2. modi. sv. Télesfora, papeže a mučedníka (ze mše „Sl díligis“). — NEBO: Mše sv. (b. červená) sv. TELESFORA, papeže a mučedníka: „si dtlígis — Miluješ-li mne“ [Společná mše papežů}, Gl.. bez připomínky dne, bez Cr., Preface vánoční (č. lj. B. 1. — ZJEVENI páně (Svatých Tří králů); 1. tř., b. bílá; Mše sv.: vlastní (stí*, lli; nedělní: str. 94), Gl., Cr., Preface a Meei úkonem o Zjevení Páiiě (č. 2). 7. 1. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: jako 6. ledna, Gl., bez Cr., Preface (nadále již bez vlastní modlitby Mezi úkonem) o Zjevení Páně (č. 2), Ite missa est. 8. 1. — BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE V SOBOTU; 4. tř., b. bílá; Mše sV.: „VUltum tuurn“ (II. formulář str. 98-), Gl., bez Cr., Preface O Panně Marii (Č. 11 „ . ,. tebe o uctívání OPRAVA. Ve vánočním dvojčísle (51-52) r. 1965 na 6. stráně v „Našem kalendáři 1966“ Jsou dvč chyby, které nutno opravit: 3. dubna je Druhů neděle Utrpení (nikoli postní). — Svátku Nanebevzetí Panny Marie vzpomínáme 15. srpna (nikoli záři). Na téže straně v článku Václava Oktábce „jste všichni připraveni?“ má být v 1. sloupci, 10. řádek pod obrázkem, letopočet 1796 (nikoli 1798). — V témže článku (druhý sloupec, poslední odstavec, druhý řádek) má býti: „K oltáři a Kristu Pánu svátostnému také směřuji všechny zpěvy pastýřské mše . ..“ (v původním zněni vypadlo totii slovo „zpěv y“). Novoroční zamyšlení NEBYLO BY VHODNOU NOVOROČNÍ MEDITACÍ zamyšleni, Jaké škody působí přírodní Živly, a co „dokáží“ v tomto směru rozumné a uvažující lidské bytosti. Stačí jen znát ony miliónové ztráty na životech i hodnotách, aby bledla i ona strašlivá pákistánská „katastrofa století“. Proti tomu, co dokázal Hitler; stejně jako proti tomu, oč by se rádi pokusili někteří činitelé ze Západu dnes, Je i páklstánský cyklón se svými 25 000 oběťmi pouhé neviňátko. Věříme však pevně, že ani v tomto, ani v dalších létech nepřipustí lidstvo, aby někdo na naši planetě chtěl přírodním živlům konkurovat v jejich zběsilosti, a dokonce Je předčit. Věříme pevně, že vývoj půjde směrem zcela opa'ným: Podmaňovat Si nejeti kosmos, ale i Zemi a učinit Jt šťastnou a štědrou planetou pro všechny. — K tomuto cíli směřovala návštěva sovětského zahraničního ministra Gromyka u nás. A. A. Gromyko se seznámil s naší vlastí, a pokud to bylo Časově možné, 1 s Životem našeho lidu. Komuniké vydané po ukončeni jednáni ministra Gromyka s našimi vládními Činiteli znovu potvrzuje, že obě strany sleduj! Jen Jedno- při každé příležitosti utužovat, a v zájmu obou zemi prohlubovat přátelství národů obou ženil. Návštěva ministra Gfomyka U nás rtehyla však ledinou diplomatickou cestou v posledních prosincových dnech. Místopředseda naši vlády inž. Slmůnek byl na oficiální návštěvě v Rakousku, představitel Alžírska H. Bumedien byl několik dní v Sovětském svazu, britský ministerský předseda H. Wilson byl ve Washingtonu, kde jej vystřídal boim-ský kancléř dr. Erhard. Doplmlme-U tento výčet diplomatických cest v posledních dnech minulého roku 1 návštěvou pákistánského presidenta Ajub Chána v USA, přece jen se nedomníváme, že tento náš přehled je zcela úplný. ZAMÝSLÍME-LI SE však nad výsledky tohoto rušného diplomatického dění, nelze říci, že by všechny ty cesty a Všechna Jednání, která s nimi souvisela, nesla se stejným směrem, jednáni sovětského ministra Gromyka u nás měla nesporně zaměřeni kon stŕuktlvnt, mírové. Vždyť vnitřní 1 zahraniční politika obou přátelských zemi vidi své historické posláni nejen, v odstraněni Vykořisťováni a bídy ve světovém měřítku a ve vyloučeni možnosti jakékoli války že života lidské společnosti, ale chce již v současné epoše zbavit lidstvo přízraku světové války. Snahou o prohloubení vzájemných styků se nesla 1 Jednáni místopředsedy naši vlády ínž. Simůnka v Rakousku. — Jinak Je tomu s návštěvami vedoucích západních diplomatů ve Washingtonu. Závěrečné zprávy o výsledcích cest H. Wilsona a L. Erharda v USA byly značně kusé; bylo by však klamáním světové veřejnosti tvrdit, že tyto cesty měly charakter mírový. V případě H. Wilsona to koneckonců vyslovil oficiální New York Times, když v nedělní příloze Weekly Review napsal: „Labouristická vláda H. Wilsona má tak blízko ke Spojeným státům, Jako měla předchozí vláda konzervativců. Kon ZUlticé S USA se Uskutečňují tak často a pravidelně, že nakonec nelže rozlišit, kde Je anglické a kde americké.. .“ A cíle a požadavky Německé spolkové republiky proklamovali vedoucí bonnští činitelé ještě než se dr, Erhard do USA vypravil. „Účast NSR v bojovém použití všech druhů Jaderných zbraní, Je náš mlnlmálfil požadavek ...“ „nédovôllme, aby nás v NATO odstrkovali. ..“ (dr. Gerstenmaler), „nedovedeme sl představit, že by NSR nerhěla v budoucnu mit všechno, co mají ostatní mocnosti NATO . . .* (baron von umd Zu Gutenberg), „nechceme po návratu dr Erharda 'z USA slyšet, že rozhovor byl „otevřený, upřímný a užitečný“, tak to tentokrát nepůjde . . , Jde o kořeny západního spojenectví a nedáme se odbýt neurčitými slovy . ..“ (západoněmecký list Welt am Sonntag). Těchto několik úryvků jasně ukazuje. Jak západoněmeětt diplomaté a novináři „připravovali" cestu svého předáka Erharda do Spojených Států amerických, a co sl od této cesty vlastně slibuji. VĚŘÍME VSAK, že tyto chmurné tóny z projevů a přáni Západu, tak, jak Jsme Je slyšeli v posledních dnech minulého roku, nebudou ani Jediným, ani vedoucím hlasem v novém roce. Nereálnost takové polltjky vyjádřila i západoněmecká zahraničně politická komentátork-a hraběnka Marion Dönhofová, když napsala: „ . . . v době, kdy svět potřebuje uvolnit napětí, čin! Bonn něco zcela opačného. V době, kdy Se svět staví proti šířeni Jaderných zbrani, Usiluje Bůnh a účast ha jadethé půlitlbe ..