Katolické Noviny, 1967 (XIX/1-52)

1967-01-01 / No. 1

Strana 2 v některých křesťanských rodinách a Řeholních KOMUNITÁCH slavívali konec roku - místo s čiší - s „Násle­dováním“ v ruce. Náhodným rozevřením knihy našli k četbš a úvaze kapitolu této prospěšné knihy, zvané také Zlatá z niž čerpali poučení, útěchu, posilu i světlo do života v no­vém, neznámém roce. NEJVHODNÉJSI ČETBOU Z „NÁSLEDOVANÍ“ (vyd. Desoldovo r. 1878) při tálo příležitosti je snad z třetí knihy kapitola XVIIi. t a dalíí, kde se postupně čte: „Já jsem sestoupil z nebes pro spa­­aenf tvé; vzal jsem na sebe bídy tvé a to nikoli z přinuceni, nýbrž z lásky, aby ses naučil trpělivosti. Nebuď zvědavý aniž si připouští j přílišných starosti. Nebudeš odpovídat za jiné, ale za ,Bmého- Pokoj svůj zůstavuji vím! Pokoje a míru si žádají všichni, ale co k pravému míru náleží, toho nedbají všichni. Po­koj můj jest s pokornými a tichými, pokoj tvfl| bude v mnohé trpělivosti. Všechen úmysl tvůj směřu| k tomu, abys mně samému se líbil. Nikdy žádné nepříjemnosti necítit a nesnáze ani na duši ani na těle netrpět, nenáleží k tomuto životu. Nenalezl jsi pravého pokoje, nezakoušíš-li žádných obtíží. Nebuď pokoj tvůj v ústech lidských, at o tobě dobře nebo zle soudí, proto neisi jiný, než jsi. Nemyl se soudem lidským! Já jsem, jenž posilňuji v den zármutku. Bud stálé mysli, stůj pevně a dostane se ti útěchy svým časem. Když se domníváš že jsi ode mne vzdálen, já tí>- blíže jsem tobě. Dokud žiješ, jsi podroben změnám i proti své vůli, avšak nad tě­mi změnami pevně stojí člověk moudrý, duchovně dobře cviče­ný ...“ TATO VZACNÄ KNIHA, pravý poklad křesťanské moudrostí, vykrystalisované na podkladě Písma sv. v myslích zduchovně­­lých lidí XIV. století, která svými kořeny sahá možná - a to by bylo naší největší pýchou - k nám, do Cech, slavila prá­vě minulého roku 545. nebo docela 56U. výročí své existence a tlm i úspěšné, blahodárné služby mezi věřícími i mezi ji­nověrci. Tak marocký sultán na počátku tohoto století měl jí ve vzácné vazbě v tureckém překladu ve své knihovně a dával jí přednost před ostatními spisy podobného obsahu. HISTORIE ZLATÉ KNlZKY o „Následování Krista“, nazýva­né anglickými kartuziány „Nebeská hudba“, je bohatá a jen spor o tom, kdo je jejím autorem, vyplňuje obsáhlá pojedná- S ’Následováním« do nového roku PROF. Dr. VÁCLAV BARTONĚK ní. Literatura o ní je obohacována každé desítiletí o nové spisy v mnoha jazycích, prostě proto, že jde o věc potřebnou a prospěšnou, a proto žádanou; Nejstarší rukopis zvaný M e- 1 i c e n s k ý pochází z r. 1421, ale jsou kritikové, kteří jej kladou až do r. 1384. MEZI KANDIDÁTY AUTORSTVÍ jmenuje P. Puyol v knize „Autor knihy o Následováni“, napsané po dlouhé badatelské práci (a vy­dané r. 1899 v Paříži) Jana Cersena, opata dnes zaniklého kláštera sv. Štěpána v italském Vercelli. To důrazně a celkem snadno vyvrátil známý francouzský historik Duchesne. Benátské vydání Zlaté knihy (z r. 1483) označuje za autora známého paříž­ského kancléře jana Gersona. Jeho jméno jako autora se pak objevuje 250 let na většině vydáni. Avšak kromě této okolnosti, vysvětlitelné dobovou povrchnosti a nekritlčností, nelze uvést žádný přesvědčivý důkaz ve prospěch Gersonův kromě jiného pro­to, že autor „Následování“ je zaručeně řeholník, bedlivě střežící svou anonymitu, kdežto Gerson podnikal všechno, aby byly dobře známy jeho literární práce. Dále tři čtvrtiny všech rukopisů doby před r. 1450 pocházejí prokazatelně z Porýní a z Nizozemí. z Rukopisů francouzského nebo italského původu je málo a nikoli z této doby; naprosto nejsou známy rukopisy španělské a jen tři anglické. Na všech těchto psaných památkách se zjišfuje vliv ho­­landsko německý, což nasvědčuje tomu, že kniha vzniklá a šířená v Porýní se stala známou teprve v první třetině XV. století ve Francii a Itálii. Mnoho rukopisů porýnskáho původu pochází jasně z domů augustiniánských řeholních kanovníků v Porýní nebo Ni­zozemí a nejvíce jich vzniklo v klášteře wlndesheimském, kde se řídili zásadami „devotio moderna". ŽILI TAM I MUŽI vynikající v duchovním životě: Gert Groot (býval v Praze a náležel k okruhu posluchačů a obdi­vovatelů Jana Mllíče), Rade wins (také býval v Praze), Vos, Gerlach, Jindřich z Mende. Z jiných Nizo­zemců prošlí Prahou Gerhart Zutphen a Brinckering, kteří se zajisté stýkali se členy wíndesheimské komunity. Zápisky Grootovy (a to je zásluhou důkladné práce Ginneckenovy z r. 1940) přinejmenším ovlivněné kázáním Milíčovým, prý dostal z rukou jeho přítele Vose Tomáš Kempenský* který jim dal definitivní tvar v nynějším „Následování , Podrobně zjistit obsahovou i výrazovou závislost spisu na Millčovi se dosud nepokusil (až snad na Wintrův patrně přece jen povrchní pokus) nikdo ze zahraničních, tlm méně z domácích vědců. Vždyť posledně se u nás „Následováním“ za­býval svým překladem biskup dr. J. Sedlák. Dosud totiž neznáme ani přesné množství a obsah rukopisů uchovávají« cích Milíčovo dílo (nezná je ani Winter). Jsou rozsety po ce« lé Evropě - jak naznačil jen letmý pohled do světové mo­derní literatury prostřednictvím odborné knihovny pohostin« ných benediktinů lovaňských na Mt. César - a nejen v uni­versitní knihovně pražské a knihovnách metropolitní kapi­tuly v Praze a Olomouci. Vyskytují se, podle prozatímních výzkumů, v Monaku (3), Upsale (2)^Vorau, Štýrském Hrad­ci a Avignonu. Z MODERNÍCH aspoň jen francouských vydání knihy za­slouží uznalé zmínky poslední z r. 1961. Vzniklo oddanou péčí abbé Henri Brossarda v době, jak se praví v explicitu, „kdy naše země hledá zoufale mír“. Předtím vyšla od r. 1926 - zase jen ve Francii - celkem šestkrát, nepočítáme-li zcela mimořádně oblíbené nové vydáni redakce Lamennaisovy, kte­ré pořídil r. 1950 známý P. Chenu. Po pronikavé práci Ginnec­­kenově uznali badatelé za nutné uvádět jako možné autory Gersena, Gersona, Groota a Tomáše Kempe n­­ského s pravděpodobností u jednotlivých osobností ovšerd velmi rozdílnou. Nejnovější bádání německé (Winter, Früh­humanismus, 1963 Berlín) pak připouští nejvýš koneč­nou redakci Tomáše Kempenského, ale z křiš­ťálově čistého, originálního zdroje Miliő — Groot. čekají se teprve přesné důkazy a rozbory, které by tuto teorií na­prosto bezpečně potvrdily« Oktáv Narození Páně NOVÝ ROK EPIŠTOLA (Tít 2, 11—15). Nový rok je každo­roční příležitostí k plánům do budoucna. Pama­tujme, co nám staví před oči dnešní epištola: Odříci se bezbožného života a světských žádostí, žít na tomto světě v sebekázni, spravedlivě a zbožně, a přitom očekávat 1 slavný příchod na­šeho Spasitele Ježíše Krista. — Jako jsme v ad­ventu s touhou očekávali Vánoce, z nichž se nyní radujeme, tak v celém svém životě máme s touhou očekávat setkání s Kristem na konci života a světa, abychom se mohli radovat v ne­besích. EVANGELIUM (Lk 2, 21), které se čte při dnešní Mši svaté, je nejkratší, jaké liturgie zná. Přesto však dává dosti podnětů k zamyšle­ní. Je jistě nedostatkem, že poměrně málo křes­ťanů zná datum svého pokřtění. Datum narození zná snad každý. Datum znovuzrození pro život věčný však většinou neznáme a jeho výročního dne nevzpomínáme. A přece by bylo ve světle naší víry logické, a pro náboženský život pro­­sořšné, kdyby výroční památka dne křtu měla významné místo v životě křesťanově. Na počátku roku VKL. — Náš bohoslužebný kalendář vzpomí­ná 2. ledna Nejsvětějšiho Jména Je­žíš Svátek tento oslavujeme jako den jmenin Pražského Jezulátka, pamáíné pražské sošky, jejíž sláva je rozšířena i daleko od naší vlasti, zvláště v Latinské Americe; u nás bylo úctě Ježíše-Dítěte na sklonku minulého století zasvěceno pět svatyň. Nejhlouběji Je tato úcta zakořeněna v Praze na Malé Straně v kostele P. Marie Vítězné. — — Plastiky Pána Ježíše - Dítěte byly až do josefínské doby uctívány i na pražském Starém - Městě v někdejším klášteře domlnikánek u sv. Anny (pozdější Haasova tis­kárna) a na vltavském nábřeží v cyriackém klášteře a kostele sv. Kříže Většího. Cyriacký Ježíšek se vyznačoval tím, že v ruce nesl kříž. Obě sošky jsou dnes nezvěstné. HUDBA VE VELECHRÁMU SV. VITA V PRAZE V NEDELI 1. LEDNA (Oktáv Narození Páně a No­vý rok) v 9 hod.: F. X. Thuri, „Ecce sacerdes m a g n u »“ — F. X. Brixl, Mlzsa pastoralis D dur (II) pro aóla, sbor a orchestr — F. HruS- ka, „Viderunt omneš fines terrae“ — O. A. Tichý, „Tul šunt cael i". — Po mši sv.: Adam Michna z Otradovic, Vánoční ro t to­­milost a Vánoční noc. V PATEK 8. LEDNA [Svátek Zjevení Páně) v 18 h. zpívá Svatnjakubský sbor: Jan Nep. Škroup, „Ecce sacerdos magnus“ — jan E. Koželuh, M I s s a s o 1 e m n I s pro síla, sbor a orchestr. — Po mši sv.: F. X. Brixi, „Reges de Sab a“. KATOLICKÉ NOVIN? Dalsí úkoly Charity ZASEDANÍ GSTRED. VÝBORU ČESKÉ KATO­LICKÉ CHARITY, rozšířené o zástupkyně kongre­gací sester, jež působí v charitních domovech a ve státních ústavech sociální péče, konalo se v Praze 14. prosince 1966. Místopředseda ČKCH kanovník Ant. Veselý, správce Apoštolské administratury v Českém Těšíně, hodnotil v e svém zahajovacím projevu výsledky charitní činnosti a uvedl další úkoly pro cha­ritní pracovníky. Mezi hosty zvlášť vřele uvítal předsedu Slovenské katolické Charity poslance Národního shromáždění prof. dr. Josefa Luka­­čoviče. Hlavní projev přednesl předse­da ČKCH, probošt metropolitní kapi­tuly u sv. Víta v Praze, prelát dr. An­tonín Stehlík. Promluvil nejprve o církev­ně politických událostech, které jsou charak­teristické pro období po II. vatikánském kon­cilu, a v této souvislosti poukázal zejména na nedávný III. sjezd Mírového hnutí katolického duchovenstva ČSSR. „S radostí a povděkem konstatujeme — řekl prelát dr. A. Stehlík — že sjezd věnoval pozornost práci naší katolické Charity a že zásluhou Mírového hnutí katolic­kého duchovenstva, speciálně jeho předsedy dr. Josefa Plojhara, byly kladně vyřešeny ně­které, akutní problémy Charity.“ V další části svého projevu mluvil prelát dr. Stehlík o ka­tolické Charitě v moderním pojetí. I v zahra­ničí nastupuje Charita novou cestu a přizpů­sobuje svou činnost změněným poměrům v du­chu hesla zesnulého papeže Jana XXIII, vyjád­řeného známým italským slovem „aggiorna­­mento“. U nás v Československu jsme toto „aggiornaments“ provedli již v době, kdy na­še společnost nastoupila cestu budování socia­lismu a stát převzal mnohé z úkolů, jež dříve spočívaly na bedrech Charity. Naše katolické Charita mohla se proto věnovat speciálním úkolům a zaměřit své působení na pole cír­kevní. Pak se ujal slova ústřední ředitel ČKCH kanovník Jan Mára a přednesl zprávu o čin­ností České katolické Charity za období od po­sledního plenárního zasedání 2. června 1965. Za štědré pomoci našeho státu podařilo se růz­nými stavebními úpravami a instalací nových strojových zařízení podstatně zvýšit celkovou úroveň ústavní péče, kterou Charita poskytuje starým duchovním, řádovým sestrám a farským hospodyním. Potěšujících výsledků bylo dosa­ženo na úseku rekreační a lázeňské péče. Největším úspěchem uplynulého roku bylo vy-budování nového rekreačního domova Charity v Mař. Lázních, který nese symbolický název „PAX“ a bude dán do provozu v příští lázeňské sezóně. — Jiným významným úsekem charitní činnosti je výroba a distribuce bohoslužebných předmětů a devoclonálií, prováděná Chrámovou službou Charity. Kanovník Jan Mářa vyzvedl zde zejména svědomitou práci sester Dominlkánek, které obstarávají v Broumově výrobu hostií a Jejich rozesílání všem farním úřadům v Če­chách a na Moravě. Pochvaly sl zaslouží též sestry kongregace de Notre Dame, které v Ja­vorníku pracují v oboru paramentiky a pružně se přizpůsobují požadavkům obnovené liturgie. Zprávu o vydavatelské činnosti a knlkupeckých prodejnách Charity přednesl předseda tiskové komise kanovník dr. Jo­sef Beneš, který mj. uvedl, že Katolic­ké noviny, až dosud vydávané Českou ka­tolickou Charitou, přecházejí od počátku roku 1967 do působnosti Mírového hnutí katolického duchovenstva ČSSR. Předseda Slovenské katolické Charity prof. dr. Josef Lukačovtč vře­le pozdravil zasedání a seznámil jeho účastníky s prací a úkoly slovenské Charity. V dis­kusi, která následovala, vystoupil mj. člen ústředního výboru ČKCH poslanec Národního shromáždění Josef Závět a, který řekl, že III. sjezd Mírového hnuti katolického duchoven­stva nalezl vřelý ohlas nejenom mezi kněžíml, ale 1 mezi věřícími. Také charitním pracovní­kům, řekl poslanec Závěta, musí být příklad našeho duchovenstva pobídkou, abychom se za mír nejenom modlili, ale spolu se všemi lidmi dobré vůle vytrvale pracovali pro jeho zachová­ní. — V závěru zasedání přednesl člen před­sednictva ČKCH F. Brodský návrh usnesení, ve kterém ústřední výbor určil pracovníkům Charity úkoly pro další období. V usnesení vyslovuje ústřední výbor ČKCH upřímný dík MHKD a zvláště jeho předsedovi minis­tru dr. J. P 1 o J h a r o v 1 za účinnou pomoc při řešení důležitých charitních problémů. Dr. J. Plojharovl byl ze zasedání odeslán děkov­ný dopis. — Závěrečný projev učinil před­seda ČKCH dr. Antonín Stehlík, který přál Jménem všech účastníků zasedání Jednomu z nejstarších, ale také nejzasloužilejšlch pracov­níků a funkcionářů katolické Charity, kapitul­nímu vikáři olomouckému Josefu Glogarovi, hod­ně zdraví, spokojenosti a Božího požehnání k jeho 75. narozeninám. jm mŕfížt I «lanový Bratrstva jv. Mlntiala (Kůru literáti) ve šlapantclch u Brna, kterážto farnost náležela do IEDNÍM Z NEJZAIlMAVĚIŠlCH je pohyblivý betlům ve Všemině u Vizovic (okres Gottwaldov) dílo dp. Ru­dolfa Adámka. Druhý neméně originální je „valašský betlém“ ve farním kostele sv. Vavřince ve Vizovi­cích. Zde jsou figury v životní velikosti a v pozadí panoráma města Vizovic s Janovou horou. 350. VÝROČÍ SLAVÍ KÜR LITERÄTÜ ve Slapanicícb u Brna. Družina literátů v Kroměříži se připomíná již za biskupa Pavlovského v druhé polovině 18. století, Podle jejich stanov byly schváleny v říjnu 1618 v Kro­r. 1777 pod biskupství olomoucká. Ustavená bratr stvo saíalo tady činnost před 350 léty, za působení Alex. Altlanda a rektora Urbana Waltase. Schválená stanovy obsahovaly 23 bodi. členy bratrstva byli pře­­deváím zpáváct a hudebnicí. Kromá sboru byli i čle­nové figurující, neznalí písma, latiny a zpávu. Zna­lost liter a chorálu byla na tehriejil dobu velikým pokrokem. I. LEDNA 196? LITURGICKÝ TÝDEN Pondělí 2. ledna — Ve svátek N e j s v lí­tějšího jména ježíš uvádějí mešní texty myšlenku velikostí jména Ježíšova, jeho význam, božský původ a vyslovují mu chválu. Jméno Ježíš Ja pro nás jménem nejsvětějším, neboť na zemí není jlr.ého jména, jimž bychom mohli dojít spásy. Úterý 3. ledna — jedním z adventních ká­­zatelů byl Předchůdce Páně. sv. Jan Křtitel. Ten ustupuje do pozadí, neboť růst musí moc a sláva Kristova. Kristus přišel z nebe jako dokonalý učitel nebeského učení, které vede ke spáse, kdežto »v. Jan Křtitel byl jen člověk. Středa 4. ledna — Ježíš Je soupodstatný s Otcem. Slavnostní „vpravdě, vpravdě“ uvádí dnes tuto absolutně pravdivou skutečnost. Syn Boži se stať člověkem, ale je stále spojen s Otcem. Čtvrtek 5. ledna — Ve Starém Zákoně byl ctěn toliko Otec. Pro nerozlučné spojeni Nejsvětě]­­ší Trojice náležela tato úcta všem třem božským Osobám. Syn však nebyl zvláště Jmenován a při­pomínán. Syn Boží vzal na sebe dílo lidské spásy, a proto uctíváme a oslavujeme nejenom Otce, ale také Božího Syna. Pátek 6. ledna — Na vánoce se nám zjevil Pán Ježfš Jako člověk. Viděli jsme ho v největší chudobě a prostotě. Dnes, ve svátek Zjeveni Páně, ho vidíme v královské a božské slávě; krá­lové tohoto světa před ním poklekají. Tři tajem­ství, ve kterých se zvláště projevilo božství Ježíše Krista, obsahuje dnešní den: 1. klanění Králů Vý­chodu! 2. Ježíšův křest v řece Jordánu a 3. první zázrak v Kání GaHlej6ké. Sobota 7. ledna — „On pro nás lidi a pro naši spásu — sestoupil z nebe“. Když po dlouhém skrytém životě vystoupil Pán ježíš veřejně, začal křísit lidi duchovně mrtvé. Přišla hodina mesiáš­ského království. Spasitel sám neprocházel celým světem a neobracel národy. To uložil apoštolům a jejich nástupcům. J«n Kubát 1. 1. — OKTAV narozen! PANE (Neděle se neuplatňuje — NOVÝ OBČANSKÝ ROK); 1. třídy, barva bílá; Mše sv.: vlastní (schallerův misál str. 104; nedělní: str. se — viz býv. svátek Obřezáni Páně), Gloria, Credo, Preface a Mezi úkonem vánoční (č. 1). 2. 1. — NEISVÍTEJŠIHO JMÉNA JEŽÍŠ; 2. tfb. bílá; Mše sv.: vlastní (str. 106; nedělní: str. 88), Gt., Cr., Preface (již bez vlastni modlitby Mezi úkonem) vá­noční (č. 1). 3. 1. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: jako 1. t. m., G!., bez Cr., Preface (již bez vlastního Mezi úkonem) vánoční (č. 1). 4. 1. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá; Mše sv.: vše jako včera. 5. 1. — ZE DNE; 4. tř., b. bílá: Mše sv.: vše jako 3. t. m., 2. módí. blah. Jana Nepomuka Neumanna, biskupe a vyznavače (vlastní modlitby nebo ze mše „statuit“ str. 39-), 3. módí. sv. Telesfora, papeže a mučedníka (ze Společné mše papežů „Si diíigis — Miluješ-li mne"). — v diecézi českobudějovické: BLAH. NEPOMUKA NEUMANNA, biskupa a vyznavače; 3. tř., b. bílá; Mše sv.: „statuit“ (str. 39-) vyjímaje vlastní modlitby. G!., 2. modi. sv. Telesfora (viz výše), bez Cr., Preface vánoční (č. 1). — V ostatních diecé­zích možno bráti též formulář blah. Jana Nep. Neunten­­na, nebo sv. Telesfora. 6. 1. — ZJEVENÍ PANE; 1. tř., b. bílá; Mše sv.: vlast­ní (str. ill; nedělní: str. 94), Gl., Cr., Preface a mod­litba Mezi úkonem vlastní (č. 2). 7. 1. — PANNÝ MARIE V SOBOTU; 4. tř., b. bílá; Mše svu „Vultum tuum — Před tváří tvouJ (formulář č. II.' na str. 98-), Gl., bez cr., Preface o Panně Ma­riť (č. 11; „. . . tebe o uctívání...“). Prof. Wolfgang Abendrot h, Heinrich B U 1 I, Hans Magnus Enzens b arger, prof. Helmut Goldwitze r, dr. Heinz K I o p­­penburg a D. Martin N i e m ö I I e r, dr. Werner-Otto von Hen­­t i g. Erich Kästner, Heinrich D e t f e n, Philipp K e n t I e r. Frilz R a d ri a 1 z. prof. Ileinz-joachim Heydorn a další významní církev­ní, kulturnf a veřejní činitelé z Německé spolkové repub­liky |scu iniciátory a podepsali „Výzvu“, kterou v rámci pří­prav velikonočních pochodů západoněmcckých odpůrců atomových zbraní vydala západoněmecká organizace zvaná „Kampaň pro odzbro­­(enl“. OČ VSAK JDE V TÉTO „VÝZVĚ“, která bezprostředně sou­visí s protesty a pochody, k nimž jako každoročně v západ­ním Německu i jiných západních státech, dochází o veliko­nočních svátcích (letos již koncem března)? A proč její ini­ciátoři a autoři přicházejí se svou proklamací již nyní, té­měř tři měsíce před velikonočními akcemi? Organizace „Kampaň pro odzbrojení“ vidí zcela logicky před­poklady svého usilování ve správném vnitřně 1 zahraničně po­litickém zaměření nové západoněmecká vlády. A proto, celkem krátce poté, co se bonnská vláda „velké koalice“ ujala v NSR moci, a celkem včas, aby nic z toho, co má být vykonáno, nebylo zanedbáno, či promarněno, přicházejí jmenovaní či­nitelé se svými návrhy, podněty a požadavky. STĚŽEJNÍ BODY, které „Výzva“ obsahuje jsou: aby nová zá­padoněmecká vláda v žádném případě a žádným způsobem neblokovala politiku zmírňování napětí v Evropě, — aby od­mítla ony smutně proslulé zákony o výjimečném stavu a ne­pokračovala v další militarizaci západoněmecká společnosti, — a aby skoncovala s podporou americké války ve Vietna­mu. Autoři „Výzvy“ zcela nepokrytě prohlašují, že po po­litic’- 6 krizi, kterou Německá spolková republika prožívá, se rýs na obzoru krize hospodářská, a že bude záležet na zá- F“ isckých vládnoucích politicích, budou-11 soudobé me- Svět sleduje činy Bonnu zlnárodní problémy reálně řešeny a vyřešeny, Či — v zápor­ném případě — zda se obě krize ještě více přiostří. „Výzva“ konstatuje, že Německá spolková republika je v situaci, v níž je třeba přehodit výhybky pro budoucnost. SHORA CITOVANÉ BODY, které „Výzva“ označuje jako úhel­né kameny všeho politického konání nové bonnské vlády, lze s úspěchem splnit jen tehdy, když i Bonn se přičiní o zmír­nění napětí, o nový systém evropské bezpečnosti a o kontrolu a omezení zbrojení, když místo prosazování výjimečných zá­konů a militarizace se rozhodne pro stát s demokratickými a sociálními právy a bude respektovat příkaz ústavy, sloužit světovému míru a ktjnečně, když Bonn, místo, aby morálně, finančně a politicky podporoval americkou válku ve Vietna­mu, usiloval o to, aby USA tuto válku ukončily. „Výzva“ 1 ko­mentáře k ní vyvozují z citovaných tezí ústřední otázku: zda totiž nová bonnská vláda bude ochotna vzdát se nebezpeč­ného a beznadějného úsilí, jehož cílem je změnit pomě­ry ve střední Evropě násilím a horečným zbroje­ním, protože jen pak se bude mocí vymanit na Východě i na Západě z Izolace, do níž se dosavadní politikou dostala. KOMENTÁTOŘI však zcela oprávněně připomínají, že jako ve všem, tak i v politice všechno souvisí se vším. Táží, se, jaké byly příčiny, které přivedly „tvůrce západoněmeckého hospodářského zázraku“ profesora dr. Erharda k pádu, a co způsobilo, že vládnoucí kruhy NSR byly přinuceny přistoupit k oné „velké koalici"? Kromě zhoršeni celkové hospodářské konjunktury tu byly i velké nesrovnalosti v západoněmeckých financích. Nevyrovnaný rozpočet, stoupajíc! vydání a klesa­jící příjmy — to vše je důsledkem značně nafouklého vojen­ského rozpočtu. Dosahuje 18,5 miliard marek, a to hlavně na nákup amerických zbraní, který je příčinou tak velikého schod­ku v bonnském rozpočtu. Za této situace by se zdálo samo­zřejmým a logickým východiskem z této situace snížit vojenské výdaje. Vládnoucí kruhy v Bonnu však hodlají celý problém řešit zvýšením daní, snížením výdajů na sociální potřeby atp. Celou západoněmeckou situaci výstižně charakterizoval známý západoněmecký novinář Sebastian Haffner, když v*hamburském časopise STERN napsal: „To, že nemáme‘mír, nás přijde draho. V roce 1955 si CDU nevybrala mír a v ro­ce 1966 na to doplatila bankrotem. Kdo je odhodlán postavit se proti zvyšování daní, musí uskutečnit mírovou- politiku. Za nižší cenu se toho nedosáhne.“ JSOU TO RECEPTY A RADY nejen logické, ale i uskuteč­nitelné. Jejich naplnění však předpokládá program vybudovaný nikoli na iluzích, nýbrž na reálném stavu věcí., K reálnému jíohledu na dnešní vnitřní 1 zahraniční situaci v Německé spolkové republice náleží též skutečnost, že ve dvou zemských sněmech má už dnes Nacionálni demo kratičká strana své oficiální zástupce — celkem 23 po­slanců. Tato strana dostala v uvedených volbách asi milión hlasů, to znamená právě tolik, kolik jich dostal v celém Ně­mecku Hitler roku 1928, tedy pět let před svým nástupem k mo­ci. A její program? Bylo by vskutku nesením dříví do lesa tvrdit, jak tento program v mnohém připomíná všechno to, co bylo odsouzeno Mezinárodním soudním tribunálem v Norim­berku. SITUACE vnitřní 1 zahraničně politická není tydíž v Němec­ké spolkové republice záviděníhodná. Občané NgR, ale i ob­čané sousedních států s velkým zájmem očekávají podrobností nového a jiného programu nové vlády. Bude opravdu nový » Jiný?.

Next