Katolické Noviny, 1980 (XXXII/1-52)

1980-01-06 / No. 1

v,t *ř BOHOSLUŽBA SLOVA SLAVNOST ZJEVENI PANE (6. Jedna) CTENÍ Z KNIHY PROROKA IZAIASE (60, 1—6) Vstaň, rozsvit se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahaluje zemi a temnota národy, nad tebou však září Hospodin, jeho velebnost se zjevuje nad tebou. Národy budou kráčet ve tvém světle a králové ve'tvé vycházející září. Rozhlédni , se kolem a podívej set ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcerky. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří mé srdce, neboť tě zalije bohatství moře, přinesou ti statky národů. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Ejy, přijdou všichni, ze Sáby. přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu slávu. Ctěni z listu svátého apostola pavla efesanom (3, 2—3a, 5—6) Bratři! Slyšeli jste, Ze Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle mi­losti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších dobách to lidé tak nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svátým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vli­vem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla, a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia. SLOVA SVATÉHO EVANGELIA PODLE MATOUŠE J2, 1 — 12) Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židov­ský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu při­šli poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všech­ny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Me­siáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: »A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce který bude panovat mému izraelské­mu lidu.« “ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a dů­kladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to. abych se mu i já přišel poklonit.“ Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle, hvězda, kterou uviděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevý­slovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili jinou cestou do své země. MYŠLENKA NA DEN SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ — 6. 1. Dnešní slavnost je vyvrcholením vánoční doby. Mudrci, zástupci pohanské­ho světa, spěchají za hvězdou, aby vyznali Ježíše za Pána celého stvoření. Mějme dobrou vůli opustit pochybné hodnoty a směřovat k věcem nebes­kým. PONDĚLÍ — 7. 1. „Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho při­kázání a konáme, co je mu milé.“ Slova apoštola Jana jsou výzvou i přísli­bem. Plnit Boží vůli a usilovat o zachování Božích příkazů však není snad­né. Pouze čisté srdce dokáže citlivě rozlišovat a rozhodnout se pro správ­nou cestu. ÚTERÝ — 8. 1. V Betlémě — „domě chleba“, se narodil Spasitel. Jeho láska nás sytí chle­bem přirozeným i duchovním. Vánoční čas může být dobou zamyšlení, tou­­žíme-li dostatečně po Chlebě života a přijímáme je^ ke své posile. Svolí­­me-li k tomu, pak se Kristus narodí i v naší duši. STŘEDA — 9. 1. Různými divy a znameními dokazoval Kristus apoštolům své božské poslání, aby je tak připravil k účinnému hlásání radostné zvěsti. Tato zvěst, kterou přijímáme, je potvrzena očitým svědectvím apoštolů a jejich službou; je přístupná i nám. Čtvrtek — 10. i. Nemůžeme mluvit o lásce k Bohu, pokud o ní nevypovídají i naše mezi­lidské vztahy. Míra lásky k bližnímu je mírou lásky k Bohu. Zamysleme se nad touto skutečností a uvedme do souladu vztahy k bližním, aby slova o lásce k Bohu byla pravdivá. PÁTEK — 11. 1. Nejtěžší nemocí křesťanovou je malomocenství hříchu. Lze je odstranit přijetím svátosti smíření. Využívejme s užitkem této svátosti a obnovujme neustále pouto přátelství s Bohem i lidmi. Nezapomeňme být vděčni za tento dar Boží lásky. SOBOTA — 12. 1. Úkolem Jana Křtitele bylo připravit cestu Mesiáši. Jeho úloha skončila Ježí­šovým veřejným vystoupením. Pokorné janovo smýšlení je nám pobídkou, abychom v duchovní oblasti toužili po věcech stále lepších, které by nás přiblížily Bohu. -dv- Liturgický kalendář 6. 1. — Neděle — SLAVNOST ZJEVENI PÁNĚ; barva bílá; mše vlastní ze slav­nosti, Gloria, 1. čtení Iz 60, 1—6, resp. žalm 71 (2.7—8.10—11.12—13; odp.: srv. 11), 2. čtení Ef 3, 2—3a.5—6, ale­­lujový zpěv Mt 2, 2, evangelium Mt 2, I— 12, Krédo, preface (v římském ká­nonu též „V tomto společenství...") o Zjeveni Páně. 7. 1. — PONDĚLÍ po Zjevení Páně; b. bílá; mše vlastní ze dne, bez Gloria, 1. čtení 1 Jan 3, 22 — 4. 6. žalm 2 (7—8.10—11; odp.: 8a), zpěv Mt 4, 23, evangelium Mt 4, 12—17.23—25, bez Kréda, preface o Narození Páně nebo o Zjevení Páně (až do soboty včetně). — SV. RAJMUNDA Z PENAFDRTU, kně­ze; nezávazná památka, b. bílá; mše o sv. Rajmundovi, ostatní vše jako výše pro pondělí. 8. 1. — OTERÝ po Zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako vče­ra pro pondělí Vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 7—10, žalm 71 (2.3—4ab.7— 8; odp.: srv. 11), zpěv Lk 4, 18—19, evangelium Mk 6, 34-44. 9. T. — STŘEDA po Zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, II— 18, žalm 71 (2.10.12—13; odp.: srv. 11), zpěv srv. 1 Tlm 3, 16, evangelium Mk 6, 45—52. 10. 1. — ČTVRTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 4, 19,-5 4, žalm 71 (2.14 + 15 bc. 17;'odp.: srv. 11), zpěv Lk 4, 18—19, evange­lium Lk 4 14—22a. 11. 1. — PÁTEK po Zjevení Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čtení 1 Jan 5, 5-6.8-13 (řec. 5-13), žalm 147 (12— 13.14—15.19—20; odp.: 12a nebo Ale­luja), zpěv Mt 4, 23, evangelium Lk 5, 12—18. 12. 1. — SOBOTA po Zjeveni Páně; b. bílá; mše ze dne vlastní, ostatní jako v pondělí vyjímajíc 1. čten! 1 Jan 5, 14—21, žalm 149 (1—2.3—4.5—6a + 9b; odp.: 4a nebo Aleluja), zpěv Mj 4, 16, evangelium Jan 3, 22—30. i Dovršení ctností Před krátkým časem jsme zahájili nový církevní rok a nyní vstupujeme do nového roku občanského. Opět za­čínáme. Říká se, a většina lidí s tím souhlasí, žé každý začátek je těžký. Avšak spisovatel a myslitel K. G. Ches­terton, známý svým smyslem pro pa­radox, přišel s tvrzením, že každý za­čátek je lehký a těžké je teprve to, co následuje po začátku. Opravdu se nám častci zdá, že názor Chestertonův vychází ze zkušenosti, praxe. Kolikrát jsme např. začínali nový církevní i nový občanský rok s novými úmys­ly a rozhodnutími. Zpočátku se vše dařilo; ale jakmile se umenšilo naše počáteční nadšení, všechny naše záměry a plány se ocitly v nebezpečí a jejich uskutečňování se nám jevilo den ze dne těžší. Museli jsme velice usilovně bojovat s nechutí, leností, liknavostí, a jestliže jsme ztratili úpl­ně vytrvalost, potom jsme zpravidla také rezignovali. Zkušenost, kterou snad máme v té­to věci všichni ukazuje, že bez vytr­valosti se nepodaří žádné větší dílo, že bez vytrvalosti se nic pořádného neudělá. A to platí o o našem úsilí dosáhnout spásy. Vždyť Písmo svaté praví: „Vytrvalostí spasíte své duše.“ Vytrvalost posiluje nebo také čas­to nahrazuje nadšení, zaujetí, elán. Člověk nedokáže udržet v sobě na stále stejné úrovni citovou motivaci svého jednání nebo svého úsilí. Může však být vytrvalý a potom dosáhne čile. Vytrvalost nám také pomáhá pře­konávat všechny další překážky, které se mohou vyskytnout. Vytrvalost po­máhá hledat nové cesty, ale přede­vším nám pomáhá prokázat věrnost Bohu, lidem i svým vlastním plánům, záměrům, úmyslům, předsevzetím. Po­máhá nám dosáhnout cíle. Jako křes­ťané, ale i jako občané si uvědomuje­me, že bez vytrvalosti bychom vyko­nali jen málo užitečné práce. Zahájili jsme nový rok slavností Panny Marie, Matky Boží. Je to vhod­ný a šťastný začátek. Maria nám ce­lým svým životem ukazuje svou vytr­valost. Od události Zvěstování až po událost Nanebevzetí musila Maria osvědčovat vytrvalost ve své službě Bohu a naší spáse. Věříme v její moc­nou přímluvu. Nezapomínejme ji pro­sit, aby nám svou přímluvou vyprosi­la dar vytrvalosti, neboť, jak prohla­šuje sv. Augustin: „Vytrvalost je Boží dar.“ A sv. Bernard zase učí: „Začíná­ní je vlastnost mnohých, vytrvalost málokterých ... vytrvalost je ovoce ctnosti a je jejich dovršením,“ ALOIS HŐNEK NA DÍLE ROZVOJE (Dokončení z 1. stranyl dohodami mezi národy. Národy vhodnou formou mají odstraňovat vzájemné pocity nepřátelství a nenávisti. Současné lidstvo má kráčet do světleiší budoucnosti bez zátěže různých předsudků od dávných dob se udržuiícfch. Tomu dílu má církev nanomáhat. abv se upevňovala a šířila snolupráce mezi lidmi všech národů. Ede ma­jí mít účast všechna mírová hnutí katolíků, neboť je přece také zá­vazkem křesťanů společně se vše­mi lidmi dobré vůle nnsilnvat mír a spravedlnost ve světě. Toto vše obsahuje IV. kapitola koncilového dokumentu „Radost a naděje“. V PŘEDVÁNOČNÍ DOBĚ TEDNO EVROPSKÉ FORUM KATOLÍKU, KNÉŽÍ I LAIKÜ, angažujících se ve smvslu církevních dokumentů a magisteria církve ve věcech mí­ru a spravedlnosti v Evropě, ko­nalo své pravidelné mezinárodní zasedání v hlavním městě NDR Berlíně. Účastníci 20 zemí Evropy se vyslovovali pro všechny míro­vé úkoly vedoucí k uvolnění na­pětí, k iniciativě ve věci odzbro­jení: svůi protest vviádřilí proti rozmisťování nukleárních zbraní. V době zasedání byli na společ­ných bohoslužbách, aby i svými prosbami a spojením u . jednoho eucharistického stolu vyprošovali svému úsilí Boží požehnání. V pří­mluvách pronášených v jazvcích Evropy, také česky, přítomní vy­prošovali v duchu slavností naše* ho vykoupení, příchodu a zjevení se Páně lidem a světu, by Bůh se­slal Ducha nravdy a lásky pro mírovou službu. Aby celý svět šel cestou míru k prospěchu Božího lidu a všeho lidstva. Abv lidé ote­vřeli svá srdce a viděli bolesti to­hoto světa. Aby světlo dané člově­ku lidé rozvíieli k dobru všech. NA 34. ZASEDÁNÍ VALNÉHO SHROMÁŽDĚNI ORGANIZACE SPO­JENÝCH NÁRODU v listopadu mi­nulého roku byla přiiata na zá­kladě ČESKOSLOVENSKÉ INICIA­TIVY Deklarace o mezinárodní spolupráci pro dosažení cílů od­zbrojení. V tomto dokumentu, kte­rý by měl být pro národy podně­tem ke krokům vedoucím k od­zbrojení, stojí, aby státy podnika­ly jednostranně i ve vzájemné spolupráci aktivní opatření k ší­ření ideálu míru, odzbrojení, spo­lupráce a přátelských vztahů me­zi národy. Všichni lidé jsou vyzý­váni k této činnosti. Když Bůh svěřil lidem zemi, aby si ji pod­manili a svět spravedlivě řídili, cítí křesťané odpovědnost za svět, který mají do budoucna odevzdá­vat dalším generacím. Proto je­jich lidská činnost má být vyko­návána podle zásady: „Křesťanské poselství neodvrací lidi od budo­váni světa, ani je nedohání k za­nedbávání blaha svých bližních, ale spíše je k tomu zavazuje po­vinností ještě přísnější“ (R a N 34). Síla přikladli - JAN NEP. NEUMANN (+ 1860) — SVÁTEK 5. LEDNA Narodil se v Prachaticích na Šumavě 28. března 1811. Po teo­logických studiích odjíždí jako, misionář do Spojených států. V roce 1852 je jmenován biskupem ve Filadelfii. Přijímá heslo: „Utrpení Kristovo, posilni mě.“ Účastní se v Římě slavnostního prohlášeni dogmatu o Nepo­skvrněném Početí Panny Marie. Vyčerpán namáhavou pastorací umírá na ulici 5. ledna 1860. Po­slední, co pronesl, byla slova čes­kého „Zdrávas“. Námahy svého pastýřského úřadu zdolával myš-lenkami na Kristovo utrpení a lás­kou k nebeské Matce Panně Ma­rii. Utrpení tělesného či duchovní­ho není ušetřen žádný člověk. Ve spojení s utrpením Kristovým se však stává hodnotou, jíž můžeme úspěšně použit v duchovním růs­tu. Kristus trpěl z lásky k lidem a tento rys obětavé lásky nemá chybět ani v utrpení našem. Octa k Ježíšově Matce není vý­razem slabosti a citovosti, nýbrž uznáním skutečnosti, jak důležité místo náleží Panně Marii v ději­nách spásy. PAVEL DVORAK i KN • B. ledna 1980 • str. 2 Blahopřání REDAKČNÍ RADA KATOLICKÝCH NOVIN SPOLU S VEDOUCÍM RE­DAKTOREM upřímně děkuje za četná přání, která obdržela k vá­nocům a k Novému roku. Přeje všem čtenářům a spolupracovní­kům našeho týdeníku, aby je ce­lý rok, ale i v celém životě pro­vázela láska, radost a pokoj, vy­věrající ze zrození našeho Pána. Nechť je Vtělení pro nás všechny povzbuzením, abychom lidem dnešního světa a především na­šeho vlastního společenství — sloužili stále velkodušněji a účin­něji, a pomáhali tak vytvářet ne­ustále lepší, spravedlivější a po­kojnější svět. Redakční rada a redakce rov­něž děkuje všem přispěvatelům za jejich příspěvky v minulém ro­ce a těší se i letos na další spo­lupráci. Současně se omlouvá za nedostatky technického rázu, kte­ré vznikají při výrobě, a jež už nemá možnost odstranit. REDAKČNÍ RADA A REDAKCE KATOLICKÝCH NOVIN ZE SVĚTA® JAKO CESTU MÍRU ocenilo ducho­venstvo řecké pravoslavné církve ces­tu papeže Jana Pavla II. do Turecka. Tato církev až donedávna zaujímala k Vatikánu krajně negativní stano­visko. KATOLICKÉ HNUTI Pax Christi vy­dalo v Římě prohlášení, které odmítá zbrojní politiku NATO a vyzývá tuto organizaci, aby upustila od plánova­ného rozmisťování dalších jaderných raket a navázala jednání s členskými zeměmi Varšavské smlouvy o otáz­kách odzbrojení. „Nemůžeme souhla­sit,“ praví se v prohlášeni, „s horeč­ným zbrojením a považujeme výrobu a rozmístěni nových raketových ja­derných zbraní, jež navrhuje NATO, za krok právě opačuým směrejn.“ VOSSERVATORE ROMANO potvr­zuje náboženskou svobodu v Mosam­­biku za nynější pokrokové vlády. Funguje seminář v Nampule, ve měs­tech jsou otevřeny kostely,, pořádají se nedělní shromáždění, nadále pů­sobí 33 kněží ve 27 misiích,- z nichž je 20 právě v nampulské diecézi. Mnozí vyučují ve státních něho míst­ních školách, pracují na biblických a liturgických textech. NEŠTĚSTÍM DNEŠNÍ SPOLEČNOSTI NA ZÄPADE je nezaměstnanost, kon­statoval na 22. konferenci španělské­ho episkopátu madridský arcibiskup kardinál Tarancon. Tříkrálový předvečer V předvečer slavnosti Zjevení Páni je v katolických chrámech tradiční svěce­ní vody, křídy a kadidla. Svěcení tzv. „tříkrálové vody“ je ze zvyku, přejatého z východu. Ve 4. sto­letí rozšířil se na východ zvyk udělovat slavný křest (a proto i „světit křestní vodu“) mimo svátky velikonoční a sva­todušní také na svátek Zjevení Páně. Tím totiž v liturgii více vynikla památ­ka křtu Páně v Jordáně, kdy Kristus byl poprvé zjeven veřejně jako Syn Boží, v němž Bůh Otec nalezl zalíbení (Mt 3, 17). Dosud konají východní církve svěcení vody s velkou liturgickou oká­zalostí i mimo chrám, ponejvíce na ře­kách.• SVĚCENOU VODOU kropíme se při vstupu do chrámu, abychom s omytým a očištěným srdcem mo­hli se přiblížit k oltáři. Svěcenou vodou kropíme své příbytky, aby v nich vládla láska, mravní čistota a ochota žít podle zákona Božího. Je zvykem žehnat se svěcenou vo­dou ráno, večer, před dalekou ces­tou, hlavně u nemocných před da­lekou cestou na věčnost. Chraň­me se zneužívat svěcené vody k pověrečným zvykům. PŘI SVĚCENÍ KŘÍDY prosí cír­kev, aby nám Bůh „dopřál zdraví duše i těla na přímluvu svátých Kašpara, Melichara a Baltazara, jejichž jména budeme psát na svých domovech touto křídou“. Za těmi královskými jmény původu mezopotámského, arabského a asyrského viděla vždy křestanskd tradice tři krále čí mudrce, kte­ří s dary přišli se poklonit novo­rozenému králi židovskému. Lido­­pě pojmenovala slavnost Zjevení Páně svátkem Tří králů a iniciá­lami jejich jmen K + M + B- Ozna­čovala vstupní brány a dveře pří­bytků. Někde těmto iniciálám se připisovaly i jiné významy, např. Christo Magi Benedieunt f Mágové se klaní Kristu), Christus Mergen­­do Baptizatur (Kristus je křtěn ponořováním), Cristus Multorum Benefactor fKristus, dobrodinec mnohých). Protože od pradávna je zvykem mezi tyto iniciály psát křížek a letopočet, považují ně­kteří iniciálky za zkratku věty Christus Mansioni Benedicat 198Ô: Kéž Bůh žehná příbytku v r. 1980. SVĚCENÍ kadidla, zlata a myr­hy, které bývá v některých kra­jích, připomíná dary, kterými byl uctěn Vtělený Syn Boží. V našich zemích se světí jen kadidlo, kte­rého se užívá k okúřování nějsv. Svátostí, čímž vyznáváme svoý ví­ru v eucharistickou přítomnost Krista, jemuž se klaníme jako své­mu Pánu a Bohu. Kadidlem oku­­řuje kněz oltář, nebo jiné- před­měty, které světí, aby nám slou­žil ke vzrůstu a užitku všech' do­ber. Bývá někde zvykem, že v předvečer Tříkrálový kněz nebo otec rodiny vykuřuje stavem nebo příbytek, aby celá křesťanská ro­dina, zbavena zlých úkladů, mohla žít život nerušený a pokojný. JOSEF DOBIÁŠ Tři králové v Betlém* Kresba D. Landrové

Next